Předseda (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta již uplynula.

Posl. Hrubý (pokračuje): Obhájce dr Loria ve své řeči výslovně uvedl, že taková žaloba ve starém Rakousku byla by bývala nemožná, že se dříve takové delikty trestaly jako přestupky jedním týdnem vězení, že československá vláda si dala r. 1921 odhlasovat zákon o teroru, aby takové delikty v Československé republice mohly býti přísněji trestány než ve starém Rakousku, že ale také podle zákona o teroru by se mohlo jednati pouze v nejhorším případě o přečin, na který je vězení, ale taková žaloba, jakou vypracovalo brněnské státní zastupitelství zde vůbec ještě nebyla a že to dělá dojem, jako by běželo o to, aby komunista König byl nějakým způsobem zbaven svobody na delší čas.

Soud vzal však za prokázáno, že tabule asi již byla rozbita, jak König do ní bil, že ale stačí, když vůbec do rozbité tabule bil, měla-li eventuelně cenu jedné koruny. To je vedlejší podle názoru soudu. Tento rozsudek křičí do očí. Takovýchto případů před brněnským trestním soudem je více.

Na př. případ Stanislava Hoška. Tento býv. legionář byl dne 18. dubna 1932 odsouzen k jednomu roku těžkého žaláře, a to pro přečin shluknutí a zločin veřejného násilí, což prý učinil tím, že při demonstraci se bránil proti zatčení a udeřil policistu do brady. Tento občan zešílel po rozsudku a jest stále ještě v blázinci v Černošicích a je příznačné, že trest. soud v Brně musil povoliti obnovu řízení, musel konstatovati, že první rozsudek byl vydán proti zákonným ustanovením a osvobodil Hoška úplně. (Hlasy: Když ho zblánili! Když ho zničili!) Tak jest!

Před tímto senátem: Hagel-Doleček-Dvořák byl souzen dne 6. června 1932 Bohumil Strejček, a sice za to, že rozdával letáky a že mimo to křičel na policajta: "Fuj, hanba!" Dostal za to 8 měsíců těžkého žaláře. Takový delikt se trestal ve starém Rakousku 14denním vězením.

A konečně uvádím případ našeho býv. poslance Jos. Barši, který dne 14. března 1932 byl odsouzen k žaláři na 6 měsíců proto, že se bránil proti zatčení, k čemuž byl jako poslanec plným právem oprávněn. Svědci obhajobou navržení nebyli připuštěni a soud vydal proti komunistickému poslanci rozsudek, který by byl v době t. zv. prokleté monarchie nemožný. -" To jsou případy z jednoho soudu.

Mluví se o čištění úřadů od živlů z prava i z leva. I to je součást nynějšího tažení a zostřené persekuce namířené hlavně proti českým zřízencům, proti části českého národa. Že fašisté vyhazováni nebudou, že skuteční exponenti fašismu zůstanou v úřadech, ale že budou vyhazovány nepohodlné živly, ať již to jsou komunisté nebo levě orientovaní soc. demokraté, je fakt, na který ukazuje tento článek (čte):

"Na základě nařízení proti fašismu ve státních službách uprazdňují se státní místa pro fašisty. Po fašistickém pokusu o převrat v Brně rozhodli se i socialističtí předáci ve vládě, že se musí něco proti fašismu dělat. Rozhodli se, neboť už stoupencům těchto stran lezlo z krku neustálé mazlení se s fašismem. Všechna ministerstva vydala důvěrný příkaz, aby byly zjištěny ve státním aparátě podvratné živly a odstraněny. "Toto opatření týká se ovšem i komunistů a hakenkreuzlerů" píše otevřeně a chlubně včerejší "A-Zet", orgán národního socialismu. Tedy tak vypadá hned na začátku rázný postup socialistických ministrů ve vládě proti fašismu ve státním aparátě! Za fašistický pokus o převrat ve státě mají býti vyházeni ze státních služeb - komunisté. Ovšem, také příslušníci Gajdova fašistického spolku. Neboť demokracie je "spravedlivá" na levo i na pravo. Gajdův spolek je tak malý, že stojí za to vyhodit dva, tři Gajdovce ze státních služeb, aby bylo ospravedlnění pro vyházení několika tisíc komunistů. Stříbrného fašistů se toto nařízení nedotýká, poněvadž jich je ve státním aparátu mnoho. Kdyby oni měli býti vyházeni, utrpěl by fašismus ve státních úřadech opravdu, ale takto jen získá.

Ale to není vše. Kdo pak má prováděti soupis nestátotvorných živlů a navrhovati je k vyhození ze státních služeb? Přirozeně že nadřízení, přednostové jednotlivých úřadů, radové. A to jsou z větší části fašisté, ať už zjevní či tajní. Čili Gajdovi a stříbrňáčtí fašisté ve státních službách mají vyčistit státní aparát od fašismu. Tak vypadá protifašistická prakse cestou demokracie v praksi. "Socialističtí" ministři nařídí a fašističtí přednostové provádí. Přirozeně, že pánům fašistickým přednostům ani ve snu nenapadlo navrhnouti, aby byl některý z jejich fašistických bratrů vyhozen ze státních služeb. Za to s tím větší horlivostí spisují všechny podezřelé z komunistů. Pokud to dělali jen takto, nechal je "socialistický" tisk na pokoji. Vždyť ten protifašistický boj je stejně pro kočku, jen proto, aby se členstvu "socialistických" stran dokázalo, že se něco dělá. Jenom že páni fašisté na vedoucích místech státní správy šli ještě dále než "socialističtí" předáci zamýšleli. Udělali si to prostě po svém. Kde měli málo komunistů k vyhození, přibrali i soc. demokraty a nár. socialisty. Čím více fašismu nepřátelských lidí ze státní služby vyhodí, tím více fašistických bratří do státní služby dostanou."

Předseda (zvoní): Upozorňuji pana řečníka po druhé, že lhůta řečnická již uplynula.

Posl. Hrubý (pokračuje): Hned skončím. "A to je konečný výsledek tažení "socialistických" ministrů proti fašismu ve státních úřadech. Tak se dělá cesta fašistické diktatuře, tak ji připravili socialističtí předáci v Německu. To právě musí pochopiti všechno dělnictvo, všechny poctivé, protifašistické živly. Jestliže předsedovi soc. demokracie, Hamplovi, stačí, že strany fašistického měšťáctva se dosud vyslovují pro demokracii, dělnictvu takovéto zabezpečení před fašismem stačit nemůže. Pro demokracii se vyslovuje i Stříbrný. Dokonce pro větší demokracii, než je. Ale sní o Hitlerově moci. Proto není žádné síly proti fašismu, žádných odpovědných činitelů kromě jednotné protifašistické fronty dělnictva."

A i české hnutí má za sebou Duchcovy a Radotíny. Má za sebou v poslední době [ ] pronásledování dělníků státním aparátem. Z toho plyne poučení pro české dělníky, že ten národ, který potlačuje druhé národy, jak říkal Marx, není sám svobodným národem. A český proletariát musí si z toho vzíti poučení a po vzoru brněnských dělníků a také po vzoru dělníků v severních Čechách musí se především spojiti společně proti vlastním Hitlerům, proti vlastnímu československému fašismu. Pánové, vy si myslíte, že budete dělati demagogii, že v zájmu obrany státu a vlasti budete hnát dělníky znovu na krvavá válečná jatka a že budete stavěti otázku boje demokracie proti fašismu. To se mýlíte, nás nespletete! Vaše demokracie, to je cesta k fašismu, a vy socialisté jste cestáři tohoto fašismu (Hlučný odpor poslanců čsl. stran socialistických.), poněvadž jako sociální demokracie v Německu pracujete k fašismu. (Hlučné výkřiky odporu čsl. stran socialistických.) My se vypořádáme s československými Hitlery a s fašisty, jako je Stříbrný. Pryč s fašisty v Československu jakékoliv národnosti, ať žije jednotná fronta dělnické třídy proti fašismu. (Potlesk poslanců strany komunistické.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, p. posl. dr Patejdlovi.

Posl. dr Patejdl: Vážená sněmovno! Jarní zasedání posl. sněmovny bylo tenkráte zahájeno předložením dvou důležitých hospodářských osnov: osnovy zákona o dani kuponové a osnovy zákona o půjčce práce.

V době, kdy v Evropě i mimo Evropu stále a stále roste zjev neklidu politického i hospodářského, v té době, kdy v našem okolí jsou různé směry, které se domnívají, že se dá zvládnout hospodářská krise násilnou diktaturou; potlačením veškerých svobod a zotročováním člověka, v té době přichází naše vláda s programem řešení hospodářských problémů, ve kterém se pokouší dáti důkaz, jak demokracie si představuje řešení těžké hospodářské krise. Vláda chce podati důkaz, že řešení těžké hospodářské krise nemůže se provésti nervosou, násilnictvím, zneklidňováním, vyvoláváním rasových, třídních nebo jiných instinktů, nýbrž že zvládnutí hospodářské krise může se provésti jenom rozvážnou, rozumnou spoluprací, solidaritou všech demokratických složek tohoto státu, solidaritou v práci a solidaritou v obětavosti. (Výborně! - Potlesk.)

Vážená sněmovno! Obě osnovy tentokráte byly doprovozeny prohlášením p. ministra financí. Již z toho je viděti, že vláda klade na tyto osnovy zvláštní důraz. Pan ministr financí doprovodil tyto osnovy výkladem, který učinil jménem a za vědomí vlády; je tedy viděti, že vláda zdůrazňuje význam těchto osnov. A já se dívám na tyto předložené osnovy nejenom jako na logický článek v řetězu provádění celého hospodářského programu, nýbrž dívám se na tyto osnovy, a zejména na osnovu o půjčce práce, jako na návrh plebiscitu. Půjčka práce je v daném případě návrhem demokratické vlády k plebiscitu, kdy občanstvo má právě dokázati a ukázati, zdali obětavostí, zejména upisováním této půjčky schvaluje tento demokratický režim a zdali ho chce a je ochotno podporovati. Dívám se koneckonců na tento plebiscit nejen se stanoviska hospodářského, nýbrž dívám se na to tak, že koneckonců jde v daném případě o zvláštní druh plebiscitu rázu politického. Nesmíme zapomínati, že zejména v důsledku hospodářské krise a v důsledku celého znervosnění politického i hospodářského kolem nás v různých státech byly projeveny názory, že upadá smysl a význam autorit, že prostě političtí představitelé na své autoritě ztrácejí. Z toho důvodu v daném případě, vážená sněmovno, zdar půjčky práce bude znamenati také úspěšný plebiscit politický, to znamená potvrzení, že tato vládní většina se těší důvěře občanstva, což za nynější vážné situace, kdy demokracie kolem nás je brána v pochybnost, může míti neobyčejně veliký význam politický. (Výborně!)

Vážená sněmovno! Obě osnovy byly předloženy zároveň, ale tentokráte nejen byly předloženy současně, nýbrž byly také spojeny ke společnému projednávání. V rozpočtovém výboru byla debata o těchto osnovách spojena a je spojena také v plénu posl. sněmovny. Byly vysloveny pochybnosti, zdali spojení obou těchto osnov je účelné. Domnívám se vsak, že tyto pochybnosti nejsou odůvodněné. Jsem přesvědčen, že obě tyto osnovy jsou spolu logicky spjaty a že jedna je prostě nerozlučnou podmínkou pro zdar druhé. Tak na př. vyslovují-li se pochybnosti, zdali osnova zákona o dani kuponové neměla býti podána později, chci poukázati, že právě osnova o dani kuponové je nezbytnou podmínkou zdaru půjčky práce, a to proto, že osnova o dani kuponové je vlastně svého druhu formou konverse, konverse státního dluhu a také konverse papírů nestátních, ať již jde o zástavní listy anebo dílčí úpisy jiného druhu. Tato konverse byla nutna, poněvadž bez jejího provedení bychom zde měli řadu vnitřních půjček státních se zúročením vyšším, a nechtělo-li se sáhnouti k tomu, aby zúročitelnost půjčky práce byla vyšší, a chtělo-li se právě dodržeti toto zásadní snížení úrokové míry, musela ovšem osnova o dani kuponové předcházeti a je tedy nezbytnou podmínkou zdaru půjčky práce. Ostatně také osnova o dani z kuponů je nezbytným a logickým důsledkem snížení úrokové míry. Jak víte, v zákoně o snížení úrokové míry byly právě vyjmuty určité kategorie dluhů z působnosti tohoto zákona, byly tam zejména uvedeny dluhopisy státní, vnitřní státní dluh a také jiné pevně zúročitelné obligace, a jelikož musely býti logicky také podrobeny zákonné normě, stalo se to právě zákonem o dani kuponové.

Prohlášení pana ministra financí stručně opírá se o pevnou snahu vlády tlačiti hospodářská čísla dolů. Je to finanční problém deflace, ve které se nalézáme a kterou ve skutečnosti provádíme, ať již chceme to jméno přiznati anebo ne. Pan ministr financí nutnost této deflace obšírně zdůvodnil a souhlasím s jeho vývody zejména tam, kde říká, jestliže všeobecná tendence pohybu cen jeví se stále snižováním cen, jestliže zejména některé výrobky jako výrobky zemědělské klesly až na nepřiměřeně nízkou úroveň a jestli klesly ceny surovin a zboží, že musí se z toho ovšem také vyvoditi důsledky pro hospodářství státní. Deflace může míti úspěch arci pouze tenkráte, je-li všeobecná. Deflace se nesmí omeziti jenom na důchody, deflace, má-li míti zdar, musí zasáhnouti vedle důchodů také úroky a musí také zasáhnouti ceny. Jestliže se nám jeví deflace ve formě smršťování cen a jestliže v důsledku smršťování vidíme klesající příjmy státní, je pochopitelné, že tomuto smršťování jedné strany našeho stát. rozpočtu, totiž příjmové, musí také odpovídati smršťování nebo restrikce po stránce výdajové. Tato restrikce nebo smršťování je vlastně programem vlády, která k ní spěje jednak záměrnou úsporností, jednak také určitým zásahem rázu deflačního, který se jeví tlačením nepružných hospodářských čísel dolů. V tomto směru bylo provedeno několik etap; jedna nás ještě očekává.

První etapa záleží v t. zv. úsporných opatřeních ve státní správě, kterými byly platy poměrně sníženy a stlačeny dolů. Nemůže býti pochybnosti, že tato operace byla bolestná a že se dotkla zejména lidí, kteří jsou odkázáni jenom na pevný příjem, a že stlačila právě jejich životní úroveň dolů. Je v důsledku toho již požadavkem spravedlnosti vůči této kategorii stát. občanstva, aby deflace postupovala dále, aby se zejména dotkla také úroků a cen. Pokud se týče snížení úrokové míry, je známo slavné sněmovně, že náš zákon o snížení úrokové míry umožnil právě úspěšné řešení tohoto problému.

Proti snížení úrokové míry byly a jsou dnes přednášeny námitky, zejména potud, pokud se provedlo cestou normativní. Jsem přesvědčen, že toto řešení bylo nutné a spravedlivé, neboť jestliže snižování cen jeví se jako důsledek zhodnocení zlata, je také následkem klesání cen zhodnocení koruny a zhodnocení peněžního kapitálu. Chceme-li tuto nesrovnalost mezi zhodnocením peněžního kapitálu na straně jedné a snižováním cen na druhé straně nějakým způsobem řešiti, máme jenom dvojí cestu, a to buď restrikci kapitálu, což znamená určité zasažení do kapitálu samého, anebo restrikci užitků kapitálu. K restrikci kapitálu nebylo sáhnuto, poněvadž to nebylo podle jednotlivých hospodářských autorit považováno za psychologicky účelné, a musilo tedy býti sáhnuto k druhému prostředku, t. j. ke snížení výnosu kapitálového, ke snížení úrokové míry.

Třetí etapu projednáváme. Je to snížení úrokové míry ze státního dluhu a z dílčích úpisů. Toto snížení je nejenom nezbytným logickým důsledkem celého hospodářského plánu, nýbrž má také za následek určitý prospěch, zejména státu, neboť, jak právě ze zprávy o osnově daně kuponové je vidno, znamená toto snížení pro náš stát roční úsporu 186 mil. Kč, což jest úspora jistě poměrně dobrá a pro náš hospodářský život a finance dosti prospěšná.

Zbývá, vážení přítomní, ještě čtvrtá etapa, která záleží ve snížení cen, a to nejen surovin, nýbrž také zboží a vůbec veškerých produktů. Účelnější by ovšem bylo, kdyby tato etapa přišla zároveň s řešením tohoto problému, nebo mu měla předcházet. Jestliže se tak nestalo, tož stojíme tváří v tvář k prohlášenému programu vládnímu, že také tato etapa snižování cen bude řešena. Máme určité důvody, abychom věřili vládě, že také tuto etapu splní, a já bych k tomu chtěl jenom připojit zdůraznění, že si přejeme, aby se to stalo co možná brzy. (Výborně!) Je to hospodářsky nutné a je to také spravedlivé, neboť jestliže, jak jsem již uvedl, klesly ceny zejména zemědělských plodin podle prohlášení ministra financí pod úroveň posledních čtyř století, tedy na nejnižší stupeň, jestliže také ceny jiných surovin klesly význačně, je pochopitelno, že nemůže se tento zlevňovací proces omeziti tím, že jsou zde určitého druhu koncerny, ať jsou to kartely nebo jiné, které tuto přirozenou snahu o smršťování a snižování cen uměle brzdí.

Řekl jsem tedy, že řešení celkového problému a snížení cen mělo vlastně předcházet. Jestliže se tak nestalo, tož musíme přirozeně vyslovit přání, aby aspoň do té doby, nežli výnosu půjčky práce bude používáno k provádění investičních prací, problém cenový byl řešen. (Tak jest!) Vážená sněmovno, to je nutno nejen vzhledem k prohlášenému vládnímu programu, nýbrž také v zájmu státu. Finanční správě státní nemůže býti lhostejno, za jaké ceny budou zadávány práce. Finanční správě, vládě a parlamentu musí záležet na tom, aby zadávání prací stalo se po úpravě cen v důsledku vyřešení problému snížení cen. (Výborně! - Potlesk.)

Vážená sněmovno! K půjčce práce měl bych několik připomínek. Především bych chtěl říci, že v této osnově o půjčce práce jeví se určitého druhu solidarita vládní většiny a že tato solidarita jeví se v tom, že vláda a vládní většina za ní stojící chce právě pomocí půjčky práce roztočiti ustrnulá kola našeho výrobního procesu, zejména chce zase dáti podnět k větší výrobnosti a že chce nejenom dát podnět k roztočení kol hospodářských, nýbrž zároveň dáti názorný příklad pro soukromé podnikatele, aby následovali státní správu právě v této podnikavosti a v provádění prací. (Posl. Jiráček: Jen kdyby bylo z čeho!) Proto se snižuje úroková míra.

Solidarita vládní většiny jeví se také ve snaze opatřiti nezaměstnaným práci. Je pochopitelné, že tato snaha musí všude dojíti uznání, neboť právě v této snaze najíti nezaměstnaným práci jeví se nejen uspokojení přirozených práv nezaměstnaných, nýbrž v této snaze jeví se také ulehčení pokladně státní, poněvadž v důsledku zmenšení počtu nezaměstnaných budou také položky pro podporu v nezaměstnanosti přiměřeně sníženy.

Vážená sněmovno, přál bych si, aby tato solidarita vládní většiny při této půjčce práce se projevila také při provádění zákona o půjčce práce, a zejména při zadávacím řádu v tom, že podnikatel, který chce dostati práci, je povinen dodržovati zejména kolektivní smlouvy, (Výborně! - Potlesk.) a zároveň aby se jevila v tom, že se od podnikatele bude žádati průkaz o splnění daňové povinnosti. (Potlesk.) Konečně myslím, že nebude na škodu, když se také v zadávacích podmínkách bude žádati od podnikatele, aby určitým způsobem vykázal upsání této půjčky práce, z jejíhož užitku očekává také pro sebe určitý prospěch. Ovšem že se také musí žádati splnění ostatních povinností, zejména rádného placení sociálních příspěvků, kterého často nevidíme u řady podnikatelů, právě také u těch, kterým se zadávají státní práce.

Chtěl bych, vážená sněmovno, aby se solidarita vládní většiny jevila při provádění tohoto zákona ještě v jiném smyslu. My jsme už dělali, jak známo, jednu investiční půjčku, ale máme určité zkušenosti, které záleží v tom, že po odhlasování a vyhlášení zákona trvalo to do jeho provedení velice dlouho a že zejména naše administrativa byla poněkud příliš pozvolná, v důsledku čehož byl úspěch tehdejší investiční půjčky do jisté míry zmařen. Domnívám se, vážená sněmovno, žádá-li si tato osnova mobilisace a obětavosti veškerého občanstva a také usilovné práce všech kompetentních ústavních činitelů jak sněmoven, tak vlády, že vláda i obě sněmovny mají právo žádati od naší administrativy, aby byla tentokráte zmobilisována, a že tedy provedení tohoto zákona nebude nic bránit. (Tak jest! - Potlesk.)

Vážená sněmovno! Jednou z předností půjčky práce je to, že pamatuje také - ponejprv - na naši samosprávu tím, že z výtěžku půjčky bude přidělena značná částka samosprávným svazkům ve formě půjčky, kterou budou za stejných podmínek jako stát úrokovat a umořovat. To je nesporná výhoda této půjčky, poněvadž zaujímá správné stanovisko ke krisi naší samosprávy, která se dlouho nechtěla vidět, ale která je konečně taková, že už nikdo nemůže před ní zavírati oči.

A tu rozpočtový výbor provedl doplnění vládní osnovy v tom smyslu, že poskytl možnost užíti této půjčky také na takové investiční práce, které nebyly obsaženy v samosprávném rozpočtu pro letošní rok, jestliže se na nich usnese příslušné zastupitelstvo. Zde mám ovšem pochybnosti, zda kvalifikovaná 3/4 většina všech členů zastupitelstva i finanční komise není příliš veliká a zdal se tím nedává zdar takovýchto prací do rukou nepatrné menšiny nebo také do jisté míry náhodě, nedostaví-li se určitý počet členů zastupitelstva. (Posl. Zeminová: Už se to změnilo!) A poněvadž vlastní rozhodnutí, na jaké práce má býti poskytnuta půjčka samosprávě, leží v rukou vlády, domnívám se, že by bylo záhodno, aby tato přílišná příkrost byla aspoň do jisté míry zmírněna. (Posl. Zeminová: Už je!)

V osnově o půjčce se řeší také problém daňových nedoplatků. Proti §u 7 byly předneseny některé výtky a námitky, které zejména tkvěly v tom, že se poukazovalo na určité nespravedlivé a nerovné posuzování občana, který zůstal daně dlužen, a občana, který daně řádně vyrovnal. Domnívám se, že tato výtka není opodstatněna. Nesmíme zapomenouti, srovnáme-li dobu a zejména kurs koruny r. 1929 a letos, že tento kurs význačně stoupl a že i při tomto 25% odpočtení kapitálovém vlastně ten dlužník při placení daně bude poměrně nebo v hodnotě platiti skoro totéž, jako by byl platil, kdyby byl r. 1929 zaplatil 100%, že tedy těch 75% r. 1933 do jisté míry odpovídá těm 100% r. 1929. Ovšem připojíme-li k tomu, že od daňového dlužníka se žádá vedle toho splnění určité povinnosti vůči státu upsáním 40% z těch dlužných a vyrovnávaných nedoplatků, musí tím ovšem tyto výtky pominouti, neboť nesmíme zapomínati, že občan, který má daně vyrovnány a upíše půjčku, má určitou výhodu v tom, že upisovací prohlášení může zhodnotiti a že tím zhodnocením může na peněžním trhu pro sebe získati prospěch, kterého ten, kdo upisuje z titulu a na účet daňových nedoplatků, dosíci nemůže.

Kromě toho je v §u 6 zákona o půjčce práce řešena t. zv. daňová amnestie. Také proti této daňové amnestii byly předneseny určité námitky. Chtěl bych říci, že v tomto případě nesmí se ani tak zdůrazňovati a přihlížeti k amnestii, jako k účelu této půjčky; amnestie má býti jen prostředkem k tomu, aby výnos této půjčky byl zvýšen. Tato amnestie dává občanu, který nesprávným přiznáním zamlčel určitý kapitálový důchod nebo určitý kapitál, možnost, aby dodatečným přiznáním se zbavil nepříjemností finančně trestního řízení, a žádá od něho splnění nejen té podmínky upsání za kurs 105, nýbrž také, aby zamlčený kapitál poskytl státu ve formě půjčky, žádá od něho upsání půjčky práce rovnající se výši zamlčeného kapitálu. Tím ovšem ten občan nebude nijak zvláště zkrácen, poněvadž poskytuje státu pouze půjčku, třebaže tento kapitál je 3 léta vázán. Nesmí se zapomínati, že z tohoto kapitálu, třeba je vinkulací vázán na dobu 3 let, bude bráti úroky 5%, což je, myslím, přece jen slušný výnos z kapitálu, se kterým se může spokojiti, zejména vzhledem k tomu, že jde o občana, který své daňové povinnosti nesplnil.

Chtěl bych, vážená sněmovno, říci, že zákon o půjčce práce se na prvý pohled jeví dosti složitým, ale tento problém si zjednodušíme, uvážíme-li, že se zákon ten zakládá právě na jasné snaze po solidaritě směřující k ozdravění našeho hospodářského života, a uvědomíme-li si, že zákon sleduje hlavní cíl, totiž uleviti státní pokladně zvýšením oběživa, že sleduje cíl zmenšiti počet nezaměstnaných a dáti jim práci, tedy dáti občanu této republiky, který pracovati chce, to, co odpovídá jeho přirozenému právu, totiž práci, že tedy tato solidarita je jistě spojujícím momentem celého tohoto zákona.

Kromě toho chce tento zákon o půjčce práce dáti také názorný příklad, chcete-li kuráž soukromým podnikatelům, aby následovali příkladu státu.

Vážená sněmovno, přicházím k závěru svých vývodů. Chtěl bych zdůrazniti, že zdar půjčky práce a vůbec zdar hospodářského plánu této vlády je za dnešní politické a hospodářské krise také zkušebním programem naší demokracie. Úspěch půjčky práce a úspěch hospodářského plánu je s to, aby provedl důkaz, že má pravdu demokracie, která chce řešiti vážné otázky hospodářské i politické vzájemnou dohodou, vzájemnou spoluprací, vzájemnou solidaritou a že nemají pravdu ti, kteří chtějí hospodářské a politické obtíže zvládnouti násilím, diktaturou, potlačením veškerých svobod, zvládnouti je rozvášněním veškerých rasových a jiných instinktů. Chtěl bych zdůrazniti, že zdar této půjčky práce bude tím větší, čím více všechny demokratické strany i všichni demokratičtí občané zapomenou na to, co je dělí a budou pamatovati na to, co je spojuje (Výborně! - Potlesk.), budou-li pamatovati na to, že všecky je spojuje povinnost chrániti a hájiti tento stát, zvelebovati jej politicky a hospodářsky nejenom ve svém úzkém egoistickém zájmu, nýbrž v zájmu vyšším, v zájmu zdaru této republiky a veškerého jejího obyvatelstva. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Al. Beneš. Dávám mu slovo.

Posl. Al. Beneš: Slavná sněmovno! Přikročujeme opětně k důležitému rozhodování a projednávání dvou vládních návrhů zákonů, a to o dani kuponové a o snížení úroků z některých cenných papírů pevně zúročitelných a o t. zv. půjčce práce.

Především musíme si položiti otázku, proč vláda naléhá na uzákonění těchto dvou návrhů a proč je této slavné sněmovně poskytováno tak málo času k jejich projednávání. Naše občanstvo ne bez důvodu říká o této slavné sněmovně, že je to továrna na zákony. Má-li se v tomto sboru jednati o tak důležitých zásazích do našeho finančního hospodářství, jistě by bylo v zájmu těchto dvou zákonných osnov, aby byl dán dostatečný čas k řádnému prozkoumání nejen textace, nýbrž i ducha těchto osnov. Na první otázku byla dána odpověď s odvoláním se na okolnosti, které ve státním hospodářství nastaly. Státní pokladna přes všechny teoretické i snad skutečné úspory, jichž bylo dosaženo při sdělávání státního rozpočtu škrty osobních a věcných výdajů, nevystačí s prostředky, jež jsou jí dosud dány, ke zdolání těžkých povinností, jež se na ni navalily zejména z titulu vzrůstajících deficitů státních podniků a enormně vzrůstající nezaměstnanosti. To jsou ony nejvážnější okolnosti, jež vládu nutí k takovýmto zásahům, k nimž nelze míti dostatečné důvěry, budou-li touto sněmovnou přijaty bez podstatných změn, na něž si dovolím v krátkosti poukázati.

Mluvím-li o nedůvěře v navrhované zákony, jsem k tomu důvodně oprávněn, vzpomenu-li jen záhadného osudu nedávné investiční půjčky, nehledě na příliš pro nás mlhavý program investiční, na jehož úhradu má býti získaných peněz podle navrhovaných osnov užito. Vládním činitelům musí jíti především o to, aby k těmto navrhovaným opatřením, jež jsou dalekosáhlého významu pro náš hospodářský život, mělo občanstvo naprostou důvěru. Mám za to, že jim jistě nebude neznámo, vezmeme-li v úvahu poslední události v našem politickém životě, zvláště však naprosto nemožný postup naší finanční správy vůči poplatníkům, že důvěra občanstva k této vládě i k celé vládní koalici je v základech silně otřesena.

My jsme již nesčetněkráte s těchto míst poukazovali na chyby, kterých se naše finanční správa vůči poplatnictvu dopouští, s těchto míst jsme varovali před uzákoněním vládních návrhů na zvyšování daňových břemen, před uzákoněním zákona o autodopravcích, a i dnes varujeme, aby zmíněné vládní návrhy zákonů nebyly bez důkladného uvážení touto sněmovnou projednány, přes to, že jsme si plně vědomi, že státní pokladna, která stojí před vážnými problémy řešení hospodářské krise, zejména otázky hrozivé nezaměstnanosti, nachází v provádění těchto dvou zákonů určité východisko, v němž se domnívá viděti jedině správnou cestu, po níž doufá dojíti k cíli správného řešení dnešních hospodářských i finančních těžkostí. Bude-li toho dosaženo zákonem o půjčce práce, je otázkou, na kterou nám nemůže dáti správnou odpověď ani sám p. ministr financí.