Již dříve jsem mluvil o tom, že se zápůjčky má použíti k zaměstnání skutečně nezaměstnaných. Tu pochopíte, že se stanoviska Němců máme velké obavy. Není také pro vás žádným tajemstvím, že největší část nezaměstnaných připadá na německé kraje. Není pro vás také tajemstvím, že v programu investicí jest opět především velmi silně protežována Praha, že především v popředí stojí velmi silně železnice, státní lesy, státní lázně, silnice, vodní cesty, stavby mostů, veřejné budovy, paroplavba, elektrisace atd. S tohoto stanoviska musíme vám vysloviti své největší obavy. Vaším úkolem jest tyto obavy rozptýliti, podati důkaz, že posuzujete otázku nezaměstnaných pouze se stanoviska lidskosti, se stanoviska nedostatku práce a hladu.

Na konec mám ještě promluviti o jedné věci, která se stala ožehavou právě v posledních hodinách. Z dnešního časopisu "Bohemia" se dovídám docela kratičkou zprávu, že Ústřední banka německých spořitelen má býti proměněna v žirovou centrálu za účasti Ústřední banky českých spořitelen. Není pro nás ani tajemstvím, že vláda zamýšlí vyhlásiti nad Ústřední bankou moratorium. Všichni jsme do věci až příliš zasvěceni, abychom neviděli, že v minulosti sanace československého peněžnictví u bank a jiných peněžních ústavů pohltila ohromné částky. Sám mohu vám podati důkaz o miliardových částkách. Jedné věci však nechápu: Že se právě nyní u Ústřední banky německých spořitelen postupuje tak přísně, což nás Němce musí za všech okolností utvrditi v jistotě, že vláda podniká tato opatření docela vědomě proti Němcům. Vysvětlím vám to prakticky. Nejprve šlo o to, pomoci Ústřední bance německých spořitelen tím způsobem, aby se překonala doba, dokud se tím či oním způsobem zákonně nedojde k převodu. Způsob, co se má státi v budoucnosti, jest podružný. Prvou věcí jest zásah vlády do nynějších poměrů, aby se překonaly potíže. Prohlašuji vám, že přes všecko úsilí vláda tuto vážnou pomoc odmítla a přikázala bance, aby požádala o moratorium; a nyní vám prohlašuji právě tak jako panu předsedovi vlády a panu ministrovi financí s plnou odpovědností, že hrozí největší nebezpečí; dovolíte-li vyhlásiti nad bankou moratorium, [ ]. Snad někdo řekne: to není správné. Tomu namítám, že snad v této době nebylo ještě moratorium vyhlášeno, ale že snad již v jedné nebo ve dvou hodinách bude věc vyřízena. Ve skutečnosti jest pravda, že se banka již nijakým způsobem nepodporuje, nýbrž klidně se ponechává, aby zavřela pokladny.

Posuzujme střízlivě toto: Na jedné straně vypisujete zákonem nucenou konversi, tak zvanou daň kuponovou. Na druhé straně vyzýváte obyvatelstvo, aby upisovalo půjčku, a v téže chvíli, kdy zákon ještě není usnesen, uvalujete na německou banku moratorium. Prohlašuji vám docela poctivě, že toho neobyčejně lituji, a konstatuji, že za žádných okolností neoceňujete správně úkol svých německých vládních stran, Svazu zemědělců a německých sociálních demokratů, když těmto stranám ani nedovolujete, aby mohly rozřešiti tento malý problém, dotýkající se sudetskoněmeckých zájmů, vyjádřený Ústřední bankou německých spořitelen. Prohlašuji úplně otevřeně, že jsem až dosud měl největší pochopení pro německé vládní strany, že jsem úplně uznával jejich potíže, že jejich vliv nemohu vůbec oceniti nebo lépe řečeno, že německé vládní strany ve své spolupráci o konstelaci jsou úplně bez vlivu a že české většinové strany samy kopají hrob německým vládním stranám, ponechají-li věcem takový průběh. Mohu vám přiznati, že se vynaložilo nejzoufalejší úsilí, aby se věc utvářela jinak a aby se dosáhlo zdárného konce. Se všech stran odpovídalo se: nikoliv, i když se snad na druhé straně prohlašovalo, že se učiní pokus. Kdyby byl dnes pan předseda vlády a pan ministr financí chtěl rozřešiti problém jen s troškou vážnosti, dal by se beze všeho rozřešiti. Následky za to, co z toho vznikne, musí si přičísti panstvo samo. My můžeme na každý způsob dovolávati se toho, že jsme vás veškerou formou na ně upozornili. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž jest pan posl. Hrubý.

Posl. Hrubý: Vláda nám předkládá zákon o investiční půjčce, který nese hrdý titul: Půjčka práce. Tato půjčka, jak ji vláda předkládá ve svém návrhu, nepomůže nezaměstnaným, nepomůže pracujícímu lidu, [ ].

Censura bezpříkladným způsobem potírala jakoukoliv zprávu v dělnickém tisku, aby se před tím, než bude předloha dána na přetřes v poslanecké sněmovně, nedověděla dělnická třída nic, co se pod záminkou této půjčky skrývá. Jsem povinen, abych některé zprávy, které byly šmahem konfiskovány, imunisoval.

První je článek "Rudého večerníku" z 15. března (čte):

"Vládní návrh o investiční půjčce ve sněmovně. Vládní návrh předčil všechna očekávání protilidovým charakterem půjčky. [ ]. Včerejší schůze posl. sněmovny byla velmi krátká. V době, kdy v bezprostředním sousedství Československa, v Německu, provádějí fašistické bandy krvavého Hitlera vražedný teror proti dělnické třídě, kdy v Rakousku hotoví se buržoasie k fašistickému převratu, v době, kdy v Americe dochází k otevřenému krachu dolaru, kdy Beneš uzavírá zahraniční pakty a smlouvá alianční spolky, aniž by slovem o tom promluvil v plenu sněmovny, kdy na východě zuří imperialistická válka, a konečně v době, kdy nezaměstnanost v Československu stoupla na daleko více než milion nezaměstnaných, byly na programu posl. sněmovny bezvýznamné formální věci. Návrh komunistického klubu, aby na denní pořad schůze posl. sněmovny bylo dáno vládní prohlášení o paktu Malé dohody, o událostech v Německu, o střílení ve Volovci a o podpoře nezaměstnaných, předsednictvo - v němž kromě agrárníka Staňka sedí i socialisté Stivín, Taub a Špatný - zamítlo!

Místo toho však se ujal slova ministr financí Trapl, aby odůvodnil vládní návrh o investiční půjčce, který byl ve včerejší schůzi rozdán. Vládní návrh je toho druhu, že předčil všechna očekávání - ne ovšem svou kladnou stránkou, nýbrž právě naopak. Je charakteristické již to, že censor zabavoval po celý týden každou kritiku této půjčky a zabavil nám dokonce v "Rudém právu" i věty, které jsou doslovně vzaty z komunistického návrhu k této půjčce. Je to jednání protizákonné a pan ministr Meissner bude ještě interpelován o této protizákonné činnosti svého censora. Jinak však je pochopitelno, že tento návrh vskutku potřebuje v zájmu buržoasie ochrany celého stáda censorů. Vyplývá z něho zcela jasně (§ 4), že peněz půjčkou sehnaných má býti použito [ ] na tak zv. investiční práce, aniž by ovšem ve vládním návrhu byla sebemenší záruka, že půjčky nebude zneužito stejně jako dřívějších půjček.

Uvědomíme-li si, že podle státního rozpočtu má se dostati drahám 282 mil., stát. statkům a lesům 27 mil., vojenským lesním podnikům přes 29 mil., státním lázním 7˙5 mil. Kč, vyplyne pak vlastní a nejdůležitější účel této půjčky.

Z dalších ustanovení této půjčky, zejména z §§ 6 a 7, vyplývá další účel této půjčky: Daňovým defraudantům, kteří upíší půjčku, bude odepsána plná 1/4 daňových nedoplatků a on bude moci na 3/4 zbytku daňových nedoplatků složiti jenom polovici tohoto zbytku v hotovosti, zatím co na druhou polovici bude moci složiti státní dluhopisové papíry. Při tom stává se daňový defraudant, který upíše půjčku, zcela beztrestným, i když opraví dodatečně do 15. května dříve falešná udání o svých příjmech.

Budeme se touto půjčkou ještě podrobněji zabývat. V úterním "Rudém právu" poukázali jsme již na stanovisko komunistů k ní a na naše návrhy, směřující k tomu, aby půjčkou byla skutečně opatřena práce nezaměstnaným. Během dnešního dopoledne má býti vládní návrh o půjčce promrskán v rozpočtovém výboru, aby již odpoledne mohl býti dán na pořad plena posl. sněmovny."

Mimo to v témže čísle večerníku "Rudého práva" byl zkonfiskován tento článek (čte):

"Parlament počal projednávat návrh, jenž je generálním útokem na podpory v nezaměstnanosti. Dělníci, vytvořte ihned jednotnou frontu pro společnou obranu.

Vláda předložila včera posl. sněmovně návrh zákona o tak zv. "půjčce práce". Zákon, jak jsme již napsali, je generálním útokem na veškeré nezaměstnané dělníky a ve svých důsledcích také na dělníky zaměstnané.

Předložení návrhu bylo připravováno několikatýdenní tiskovou kampaní. Všechny měšťácké a socialistické listy přinášely téměř denně zprávy, jak je zneužíváno podpor v nezaměstnanosti a jak je nutna okamžitá náprava. V psaní o zákonu samém se pak projevila určitá dělba práce. Tisk buržoasních stran psal, že se zákonem sleduje odbourání nesnesitelných nákladů na podpory nezaměstnaných. Tisk socialistický zase tvrdil, že se zákonem sleduje prospěch nezaměstnaných, zejména opatření práce a zmírnění krise.

Nár. soc. "Telegraf" ještě včera napsal, že vládní návrh je "nejvýznačnějším činem vlády v boji proti nezaměstnanosti." Tato tvrzení jsou nestoudným podváděním pracujícího lidu.

Měšťácké "Lidové noviny", které se půjčkou práce obírají nejvíce, doznaly otevřeně, že podle vládního plánu budou z podpor v nezaměstnanosti vyloučeni sezonní dělníci, dále všichni, kteří pobírají byť i jen několik korun důchodu a konečně všichni, kdož odmítnou přijati nucenou práci. To se má týkati také dělníků organisovaných, kteří si platili na podporu podle gentského systému.

Návrh počal teprve býti projednáván, ale okresní hejtmani již mají nové instrukce. Nezaměstnaným v Modřanech oznámil zástupce okresního úřadu Praha-venkov, že již nedostanou příděl poukázek stravovací akce a že dále budou poukázky dostávati jen ti, kdož budou za 10 Kč pracovat pro obec.

Z Chotěbořska se oznamuje, že okresní úřad vydal oběžník, že dělníkům, kteří by odmítli pracovat v lesích za 4·50 Kč denní mzdy, nesmí být přiznána žádná podpora v nezaměstnanosti. Tento případ již ukazuje, co bude vládní plán znamenat pro dělníky dosud zaměstnané. Napadeni jsou všichni dělníci, organisovaní i neorganisovaní. To je ta rozkřikovaná "velkorysost" vládního návrhu, ale v tom je také slabina generálního útoku na podpory v nezaměstnanosti. Neboť spojí-li se všichni napadení dělníci k společné obraně, bude útok odražen. A dělníci se spojí, neboť tato provokace již přesáhla všecky meze."

My komunisté nejsme v zásadě proti skutečné půjčce práce, máme k tomu také svoje jasné návrhy, ale chceme, aby byla upsána taková půjčka, která by byla vzata ne cestou dobrovolné úlevy daňovým defraudantům, nýbrž přímou cestou, nařízením, aby kapitalisté byli nuceni na půjčku upisovati, poněvadž oni zavinili dnešní situaci a bídu, oni také dluhují ohromné miliardy státu. Proto je potřebí takovéto půjčky a v tomto smyslu také podáváme návrh. Dále chceme, aby se půjčka dostala do rukou obcí a okresů, aby z této půjčky měli prospěch dělníci a ne aby byl z toho sanován tento krachující státní aparát. To je naše stanovisko.

Dovolte, abych u příležitosti dnešní debaty zaujal stanovisko ještě k některým jiným důležitým věcem, a to už z toho důvodu, že parlament tyto otázky přímo provokativním způsobem pomíjí. Na příklad takové události v Německu, kde Hitler vraždí komunistické i soc. demokratické dělníky a funkcionáře, kde hitlerovské bandy přebíhají až za hranice československého státu, zatýkají čsl. příslušníky, jako se to stalo ve Výprtech, anebo podobný případ, kdy hitlerovské bandy dělají útok za hranice státu v Oldřichově nedaleko Hrádku a kdy se současně při tom zkonfiskovala tato zpráva (čte):

"V Oldřichově na hranicích, v pohraniční obci mezi Hrádkem a Žitavou, pracuje čsl. četnictvo ruku v ruce s hitlerovskými úderníky. Společně konají den co den prohlídky v bytech dělníků, u nichž pátrají po zbraních, po letácích a zvláště také po protifašistických emigrantech, prchajících z Německa.

Souhra "demokratických" orgánů s fašistickou "pomocnou policií". Dělníci severních Čech už co nejostřeji protestovali proti tomuto neslýchanému postupu čsl. úřadů, jednajících tak, jako by i jejich nejvyšším šéfem byl Hitler. K jejich protestům se připojují pracující celého Československa a žádají důrazně, aby těmto protidělnickým provokacím byla ihned učiněna přítrž."

Prostě dělníci na hranicích tohoto státu jsou napadáni hitlerovskými bandami a státní aparát, četnictvo s hitlerovskými bandami ruku v ruce tomu napomáhá a parlament nemá vůbec k tomu co říci.

Další takovou otázkou, která by měla býti podána na přetřes v jednání parlamentu, je otázka bezprostředního válečného nebezpečí. Včera v branném výboru posl. David proslovil přímo válečnou řeč. Dnes se všeobecně situace charakterisuje v mezinárodním měřítku, že k válce dojíti musí, všude se zbrojí, i v Československu některá oddělení zbrojního průmyslu pracují plnou parou. Na příklad jsme zjistili - zjistily to dva vyšetřující výbory, složené z dělníků ve Velké Praze - že v žižkovské kapslovně se vyrábí denně 250.000 patron pro pušky, pravděpodobně pro východ, a není vyloučeno, že je to pro vnitřní potřebu. Již z výroku ministra nár. obrany v branném výboru je to patrno, neboť říká: nebojte se, pánové, všecko je připraveno. V době, kdy přicházejí objednávky pro 12 bombardovacích letadel, v době, kdy je svět nabit válečnými výbušnými látkami, je sjednáván organisační pakt Malé dohody, který hluboko zasahuje do vnitřních záležitostí států, které se tohoto paktu zúčastnily, do vnitřních záležitostí také československého státu a ku všeobecné hanbě tohoto parlamentu se zde nic nepřetřásá, ale všechno se dělá proti nám.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Volám p. řečníka k pořádku.

Posl. Hrubý (pokračuje): Mně se zdá, že by se pánové sami měli volati k pořádku, neboť toto počínání není ničím jiným než ignorováním parlamentarismu, aby ho zdiskreditovali a potom mohli vládnouti po hitlerovsku.

Ve Volovci se střílí, jsou zabíjeni dělníci a rolníci a parlament dnes k tomu nemá co říci. Tato vláda nemá k tomu co říci; dřívější vláda aspoň učinila prohlášení, třebaže to bylo policejní prohlášení, ale tato vláda nemá k tomu co říci, jsou-li dělníci a rolníci nyní na Podkarpatsku takovým provokativním způsobem zabíjeni, jako se to stalo ve Volovci.

Jak to bylo ve Volovci? Sám jsem tuto věc vyšetřoval a zjistil jsem, že v dějinách dělnického hnutí není příkladu takové provokace, za kterou by se ani Hitler nemusil styděti. Co se tam stalo? Dne 2. března sebrali se hladoví dělníci a rolníci, tak jako na stu jiných místech Československa v tento den a postavili své požadavky. Šli ze dvou obcí, Kanora a Skotarský, na notářský úřad do Volovce. Vyslali do notářského úřadu deputaci tří členů, aby postavila požadavky. Celkem jich bylo na 150. Úřad přibral do této deputace ještě další tři, takže celkem bylo 6 osob a s jedním starostou, který tam měl co dělat, vlastně sedm. Co se však stalo? Místo, aby deputace byla přijata a vyslechnuta, byli členové deputace spoutáni, týráni a biti. (Výkřiky komunistických poslanců.) Když ztýraní členové začali křičeti a když to slyšeli dělníci a rolníci shromáždění před notářským úřadem, tak se samozřejmě projevil hlasitý odpor. Ale neházelo se, neboť by skleněné dveře úřadu musely býti rozbity. Ani prstem se na nikoho nesáhlo a ničím nebyl nikdo ohrožen. Četníci, kterých bylo na notářském úřadě 15, jakmile začali dělníci venku protestovati proti týrání vlastní deputace, otevřeli dvéře notářského úřadu a bez jakéhokoli rozkazu k rozchodu začali stříleti do dělníků jako do zajíců. A aby bylo dílo dokonáno, vrhli se četníci a také členové finanční stráže jako smečka, když dělníci začali utíkati, na prchající dělníky a rolníky a běda tomu, koho chytili, neboť ho do krve zbili, takže někteří z nich museli býti odvezeni do nemocnice. Tohle je postup demokratických úřadů na Podkarpatské Rusi.

Jako příslušník českého národa musím se styděti za to, co dělá česká buržoasie a část českého národa na Podkarpatské Rusi. To není ta stará tradice českého národa, jak říkal již soudr. Kopecký s tohoto místa, kdy "český národ bojoval za svobodu, ale přál také svobodu druhému", tohle je prznění tradice českého národa. Pánové se domnívají, že tímto provokačním činem, který se udál ve Volovci, zastraší hladové lidi na Podkarpatské Rusi a že zamažou tu ostudu, která už loňského roku byla na mezinárodním foru, že na Podkarpatské Rusi je hlad, čínský hlad. Měl jsem příležitost viděti, byl jsem tam vloni, že letošního roku je na Podkarpatské Rusi hlad ještě větší. A kdyby tam přijel Hamelton, tak by musil potvrditi, že česká buržoasie z té mezinárodní ostudy, kterou utrpěla loňského roku, se nic nenaučila, ba naopak máme co děkovati agrární straně na Podkarpatské Rusi, že okrádala hladový podkarpatoruský lid, hladové rolníky částečně o osev, který byl za levný peníz státem tam dodán, který měl býti určen rolníkům. Je to agrární strana, která prodala část toho osiva velkomlýnům pro spekulaci. Ba musím konstatovati, že v té době, kdy úroda loňského roku byla tam z 50% zničena velkou záplavou myší, které zničily brambory a oves, jediný to zdroj potravy horského podkarpatského lidu, přichází vláda pro nezaměstnané dělníky s menším počtem stravovacích desetikorunových poukázek. Zjistil jsem, že na př. ve Volovci celé měsíce nedostávají dělníci stravovací poukázky, jež loňského roku dostávali. Zjistil jsem všeobecně, že na Podkarpatské Rusi za tuto desetikorunu, když ji dělník dostane, musí pracovati plných 8 hodin. Zjistil jsem na př., že z obce Kanory, z kteréžto obce se rekrutovala část demonstrantů, musili dělníci, aby dostali desetikorunovou poukázku, jíti na pracovní místo 14 km vzdálené pěšky, tam pracovati 8 hodin a potom zpátky zase 14 km, tedy celkem musili jíti 28 km pěšky a 8 hodin pracovati - za mizernou desetikorunovou poukázku! Takové jsou poměry na celé Podkarpatské Rusi. To nejsou jednotlivé příklady, to nejsou náhody, to je celkový systém, to je teror daleko strašnější než kde jinde. Buržoasie dělá rozdíly v hladu. Když má český dělník hlad, na Podkarpatské Rusi je trojnásobný hlad. Jestli buržoasie dělá rozdíly v teroru a terorisuje-li české dělníky, na Podkarpatské Rusi je trojnásobný teror. Tam není možno se svobodně scházeti. Tam, když se dělníci scházejí pravidelně jako u nás na plenární schůze komunistické strany nebo odborové organisace, jsou okamžitě četnictvem vyšetřováni, pokutováni a žalářováni. Takové jsou tam poměry. Nejdrastičtější případ, který charakterisuje poměry persekuce [ ], je případ sen. Lokoty. Od toho páni nemohou utíkat, mohli by snad říci: To četníci, my nejsme v jejich kůži. Ale odpovědnost za persekuci proti sen. Lokotovi, který je otcem 10 dětí a je také stižen těžkou nemocí, tuberkulosou, nese parlament a senát, který ještě včera, když sen. Lokota již dostal 5 let, což mu bylo málo, vydal Lokotu pro další tresty. Sen. Lokota dostal 5 let za nic, snad že se trošíčku ostřejším způsobem ohrazoval proti státnímu aparátu, proti četníkům, kteří tam řádí. Tomu se není co diviti; avšak dokud sen. Lokota nebyl senátorem, nýbrž jen obyčejným pracovníkem, nebyl kriminalisován; jakmile se však stal senátorem a skutečným vůdcem podkarpatoruského lidu, je takovým způsobem persekuován. Zač dostal posledně dva roky kriminálu? Za obyčejnou schůzi, kde bylo několik desítek lidí, na niž však přišli četníci a rozpustili ji. Sen. Lokota se ohradil proti porušování shromažďovacího práva, na nikoho nesáhl, četníci ho však zbili a dostal dva roky za takový případ, kde by mohlo jíti nanejvýš o přestupek maření úředního výkonu nebo pod. Ale postup proti sen. Lokotovi není postupem proti jeho osobě. Drastický postup proti sen. Lokotovi, kterého jste odsoudili, pánové, takřka k doživotnímu žaláři za nic, to je vaše nenávist k tamějšímu lidu. Vaše nenávist proti tomuto vůdci je nenávistí proti tamnímu lidu, protože sen. Lokota z tohoto lidu vyšel, dřel s ním bídu, stal se jeho vůdcem a vyjadřoval jeho myšlenky a vy, abyste se pomstili tomuto lidu, odsuzujete sen. Lokotu takřka k doživotnímu žaláři. (Předsednictví se ujal předseda dr Staněk.)

Nacionální útlak, který se v této době stupňuje, není jenom [ ]. Organisují se tam monstreprocesy. Stejně nacionální útlak se provádí na Slovensku. I Slovensko má za sebou takové Košúty, v poslední době pak Telgarty a Polomky. I Major, vůdce pracujícího lidu Slovenska, byl v kriminálu zničen na zdraví. I na Slovensku se organisují v poslední době veliké monstreprocesy proti pracujícímu lidu a zejména proti mladé generaci slovenské.

Právě v tomto týdnu od pondělka do soboty koná se veliký monstreproces proti 45 mladým slovenským proletářům za to, že prý se opovážili choditi do stranické školy. Tento proces se koná za přítomnosti státního návladního, který v listopadu minulého roku, když bylo přelíčení přerušeno, prohlásil: "I kdyby nešlo o žádnou tajnou školu, musí býti obžalovaní odsouzeni proto, protože prý u nás na Slovensku je organisování mládeže na proletářském podkladě zakázáno. (Slyšte!) Samozřejmě, pánové mají strach z mladé generace Slovenska, která už řekla jasně svoje stanovisko; ale mýlí se strašně česká buržoasie, že takovým způsobem zastraší slovenskou mládež.

Stejně takovým drastickým způsobem, jakým se postupuje na Slovensku, kde jest již desetitisíce dělníků proletářů pokutováno a odsouzeno za to, že se brání a chce větší příděl žebračenek a práci, postupuje se i v německých národnostních oblastech severních Čech a v jiných německých částech tohoto československého státu. Na př. minulý týden bylo odsouzeno 18 mladých dělníků od 14 dnů do 2 měsíců žaláře za to, že se prý organisovali v komunistické mládeži. Za to dostali mladí dělníci 14 dnů až 2 měsíce.

Podobné procesy se organisují i v jiných místech. Demonstrují-li dělníci v německých oblastech, postupuje se proti nim s kulomety. Tak na př. v Tachově poslali proti nezaměstnaným vojsko a kulomety, jak o tom dostáváme zprávu. V Tachově demonstrovalo 4. března 1500 nezaměstnaných dělníků. Delegace nezaměstnaných předložila požadavky okr. úřadu a v pátek 10. března si nezaměstnaní z celého okresu přišli do Tachova pro odpověď. Byl uspořádán projev, jehož se zúčastnilo asi 1000 osob. Když se po ukončení schůze postavil proti dělníkům kordon četnictva, který chtěl brániti vstupu na náměstí, došlo k bouřlivým demonstracím. Útočící četníci byli se všech stran obklíčeni nezaměstnanými a nepomohlo ani troubení četníků na polnici. Četníci byli nuceni ustoupit a nezaměstnaní vešli na náměstí, kde odolali několika novým útokům četnických oddílů. Okresní úřad byl nezaměstnanými obležen. V té chvíli se dostavily části 18. pluku. Vojáci, opatření přilbami, postupovali s nasazenými bodáky. Měli s sebou také 4 kulomety. A nyní dostali četníci teprve opravdovou kuráž. Vyklízeli náměstí s krajní brutalitou. Zmlátili také jednonohého invalidu, porazili kočárek s dítětem, zmlátili ženu a řadu dělníků. Celkem bylo ztýráno asi 20 lidí a 3 nezaměstnaní zatčeni. Četníci společně s vojskem obsadili potom všechny ulice, vedoucí na tachovské náměstí, takže to v městě vypadalo jako za stavu obležení.

Prostě proti německým dělníkům v severních Čechách, kterých je tam 180.000 nezaměstnaných, kteří nemají žebračenky ani práci a kteří mají hlad, posílají se již nejen četníci, nýbrž i vojáci.

Právě tak jako se postupuje s terorem v německých oblastech Československé republiky, postupuje se i proti českým dělníkům, proti českému pracujícímu lidu. Jak vypadá na př. brněnský trestní senát, ve kterém sedí soudcové Hägel, Dvořák a Doleček. Tento senát odsuzuje dělníky drastickým způsobem. Je již po celém Brně znám a je svrchovaný čas, aby řádění tohoto senátu a tamějších fašistů byla učiněna přítrž.

Uvedu případ Josefa Königa. Tento dělník byl dne 13. ledna 1933 odsouzen na 1 rok těžkého žaláře proto, že poškodil již rozbitou tabuli a že spolíčkoval nějakého hakenkrajclerského studenta. Byli vyslechnuti svědci, navržení státním zástupcem, a to policejní inspektor Drlík a strážník Pavelka a oba potvrdili, že tabule byla již rozbita, když tam přišli. Musili na dotaz obhájce připustiti, že neviděli, že König tabuli rozbil, že pouze viděli, jak do rozbité tabule uhodil nějakou hůlkou. Policejní inspektor tvrdil, že dveře byly zavřené a pouze jednostranné, policista Pavelka tvrdil, že dveře byly dvojité. Státní zástupce vedl mimo to několik hakenkrajclerských svědků pro podporu obžaloby, ale také tito svědci musili potvrdit, že neviděli, že König tabuli rozbil, dále však že dvéře byly částečně otevřeny, že do tabulí bylo kopáno několika lidmi a že tam byla velká tlačenice. Jeden řekl, že tam bylo rozhodně přes 500 lidí a že vedle Königa, který stál v otevřených dveřích, stálo několik osob a že je skoro vyloučeno, že König mohl vůbec do tabule kopnouti nebo bít (svědek Vogl) a že je vyloučeno, že by někdo mohl býti střepinami zasažen.

Svědek Vogl, také hakenkrajclerský student, přímo řekl, že pokládá za vyloučeno, že König mohl vůbec do tabule bíti, jelikož neměl vůbec místa k stání, že slyšel rozbití tabule v době, kdy König stál proti němu a pokládá za nemožné, že se König vůbec k tabuli mohl dostati. Svědek Schrötter stál vedle Königa, viděl všechno již od počátku, líčí celou skutkovou podstatu a udává, že König vůbec do tabule nebil, že je nemožno, že mohl do tabule bíti, jelikož byla ohromná tlačenice a vedle Königa stálo několik osob, že König byl ve rvačce s hakenkrajclery a že viděl, že König do tabule vůbec nebil.

Na základě těchto svědeckých výpovědí musel König samozřejmě býti osvobozen od žaloby násilného vpadnutí do cizí nemovitosti, ale byl odsouzen proto, že poškodil tabuli již rozbitou a že tím by mohl eventuelně někdo býti poraněn, na jeden rok těžkého žaláře.