Národohospodáři jednotlivých států nám ukazují cestu. Potřebuje-li některý stát něco koupit od druhého, nabízí směnu za zboží, které chce odbýti. Nechce platiti penězi, nevěří v jejich hodnotu a proto bude nutno, aby se těmito valutárními rozdíly mezi jednotlivými státy zabývala mezinárodní konference, která by rozhárané poměry valutární urovnávala.

Uvnitř našeho státu vypadají poměry takto: Zemědělství má v produkci obilní i živočišné přebytky, které svou velkou nabídkou tlačí ceny dolů až o 60%. Z naší ohromné soutěže kořistí průmysl, který se své konkurenci brání. Za secí stroj, který stál dříve 3.000 Kč, zaplatili jsme před 3 lety 15 q žita po 200 Kč. Dnes, slavná sněmovno, musíme prodati na zaplacení téhož secího stroje 40 q žita po 75 Kč. Z přemíry naší nabídky kořistí kapitál. Byl-li kdo na chalupě či na statku dříve dlužen 50.000 Kč, zaplatil 6% úroků - za rok je to 3000 Kč - když prodal jednu krávu. Dnes musí hospodář prodati 4 krávy na tuto částku po 750 Kč. To je za jeden rok - a já se táži, kolik let to vydrží zemědělec ještě na chalupě a na statku, když se takto ročně zadlužuje? Průmysl má také přebytky, na ceně svých výrobků však dosud neslevil, zastavuje práci v továrnách, propouští dělníky a hází je na krk státu, sám pak pomalu vyprodává přebytky. Za stroj, který dříve prodal za 3000 Kč, koupil dříve 10 q chleba. Dnes koupí za tentýž stroj 30 q chleba, ale při tom nemusí pracovati, inkasuje jen peníze a těží z hotového.

Kapitál. To jsou také přebytečné peníze uložené v peněžních ústavech. Lidé šťastnější půjčují těm, kteří nemají. Čím větší bída dlužníků, tím větší blahobyt věřitelů. Kdo koupil před 3 lety hospodářství, zaplatil za ně 200.000 Kč, ale dnes má na tomto hospodářství dluh 50.000 Kč. Kdo však těch 200.000 Kč dal do spořitelny, za 3 léta obdržel z nich jen při 5% zúrokování 30.000 Kč a při tom mohl býti z těchto úroků živ s celou rodinou, nemusel nic dělat, ani se starat. Ale ten první na hospodářství pracoval s celou rodinou, staral se, ale za pár roků bude z něho žebrák. To je spravedlnost?

Pokládám za svou povinnost jako sedlák s tohoto místa prohlásiti jménem všech zemědělců: Zemědělství v našem státě nebylo ještě dostatečně chráněno a v dnešní krisi je s jedné strany kapitálem, s druhé průmyslem soustavně vykořisťováno. Z naší poctivé práce, z naší šetrnosti, chce každý, kdo s námi přijde v obchodní styk, na úkor náš těžiti. Směna našich výrobků za peníze nás neobyčejně poškozuje. Naše valuta je nevhodná pro spravedlivé hodnocení naší zemědělské práce. Volali jsme 3 léta v tomto parlamentě po záchraně zemědělství. Dnes v zoufalství uvažujeme, zda nebyly marné všechny ty oběti, které jsme přinesli pro stabilitu naší československé koruny, která je dnes pro nás za naše zemědělské výrobky nedosažitelná. Nemůžeme platiti penězi, stržíme-li za celoroční úrodu pouze 1/3 toho, co jsme stržili dříve. Nevyrábíme peníze, nýbrž vyrábíme chleba. Nemůžeme těmito penězi platiti státu daně, sociálnímu pojištění příspěvky, průmyslu za stroje a kapitálu za úroky. Dáme vám chleba a dáme vám jej tolik na vaše účty, jako před 4 lety, když ještě žádné krise nebylo, ale peníze vám dáti nemůžeme, protože jich nemáme. Stát, který dříve dospěje k řešení rozdílů podle základní ceny chleba a nikoli zlata a vyrovná je, dříve krisi překoná.

Slavná sněmovno! Vítáme vládní návrh zákona, kterým se vydávají zvláštní předpisy ve věcech peněžnictví a o úpravě úrokové úrovně. Zemědělství naše již dávno po této úpravě volalo. Míra úroků dnes obvyklých tíží neobyčejně bedra zemědělců a není nikde ochoty, která by nám dávala naději, že bude dobrovolně snížena. Je to první krok našeho státu, který má pomáhati k překonání krise. K takovým zákrokům došlo již v Německu, Polsku, Jugoslavii, Rumunsku, Bulharsku i Maďarsku. Je nutno upraviti poměry na našem peněžním trhu, zejména pak urovnati úrokové sazby v zájmu pasivního podnikání. Dále je nutno odstraniti řadu jiných zjevů, které doprovázejí zvýšení úroků. Je to závodění peněžních ústavů a podniků o zákazníky, které hraničí až na nekalou soutěž.

Zákon sám řeší tuto otázku hned v §u 1 slovy: "stanoviti pro soutěž v peněžnictví zásady dobrých mravů..." Tyto zásady dobrých mravů vidíme v našem lidovém peněžnictví, v takových venkovských kampeličkách, okresních hospodářských záložnách, kde je úrok dnes nejnižší. Správa těchto spořitelních a záložních spolků postupuje opatrně ve výběru svých dlužníků, takže nese poměrně menší risiko. Režie těchto spolků je minimální, takže i rozpětí mezi mírou úrokovou z vkladů a zápůjček je pouze 1/2%, nejvýše 1% a úrok ze zápůjček činí 5 1/2, nejvýše 6%. Naproti tomu bankovní úvěr žádá více než 9% ze zápůjček a rozpětí mezi vkladem a zápůjčkou činí často 3 až 4%. Režie těchto ústavů je nákladná, správa je drahá a při tom veliké risiko. Tak drahý úvěr možno umístiti jenom tam, kde je veliký peněžní obrat a dokud je závod v činnosti; běda však, zastaví-li se provoz na chvíli. Následuje krise, vyrovnání, které strhuje s sebou častokráte i peněžní ústav a úspory šetrných vkladatelů. I zde zákonem pověřeny vrcholný poradní orgán peněžnictví bude míti možnost stanoviti směrnice odpovídající těmto dobrým mravům soutěže a potřebám hospodářského života.

Zemědělství nemůže platiti ze zápůjček úroku vyššího než 3%, dává však záruku nejjistější, že zápůjčka ta je vtělena na nemovitý majetek, který vždy bude míti trvalé hodnoty. Proto peněžní ústavy, hledající umístění svého kapitálu v zemědělství, ponesou méně risika a mohou snížiti úrokovou míru ze zápůjček na míru nejmenší.

Zákon sám, který projednáváme, nestanoví sice pevné míry úrokové, kde by se řeklo, že všechno, co je nad tuto určitou číslici, znamená lichvu, dává to však vždy posouditi podle konkrétních poměrů a při tom je nejdůležitější, že volá ke spolupráci a činnosti v té věci ty, kteří o povaze věci jsou nejlépe informováni a celou věc ovládají. Je to Ústřední smírčí orgán při Národní bance československé, který je fakticky v našem státě účasten při tvoření těch nových peněžních norem.

Zásady, které stanoví tento Poradní sbor ve věcech peněžnictví podle §u 1 osnovy zákona, budou povýšeny na právní závaznou normu tím, že je vláda schválí a uveřejní ve "Sbírce zákonů a nařízení", dále tím, že porušení těchto norem bude podléhati zvláštním trestním i civilním sankcím.

Nutno konstatovati, že již dnes trvalá prakse smírčího orgánu při Národní bance označuje přijímání osobních provisí v takovém peněžním soutěžení jako věc, která je mimo rámec dobrých mravů, a my budeme vděčni, bude-li takovýmto způsobem pokračováno. Také § 18 zabývá se ustanovením, že ten, kdo nemá živnostenského oprávnění, zabývá se zprostředkováním úvěru a dává si za to slíbiti hospodářské výhody, bude trestán. Všechny příslušné výmluvy jsou před právem neplatny, takže i v tom případě, kdyby na základě takového dojednání něco obdržel, může ten, jenž to dával, ještě po řadu let žádati všechna tato hospodářská splnění zpět.

Je nesporno, že snížení úrokové míry nemůže se díti pouze na úkor vkladatelů, abychom jich neodháněli od peněžních ústavů. Proto je nutno, aby se snížila vysoká režie tam, kde nevypověditelné smlouvy s některými zaměstnanci zaručují nepřiměřeně vysoké služební požitky, a zákon dává možnost odpovědným orgánům, kteří správu vedou, zasáhnouti a přiměřeným způsobem příslušné nepřiměřené vysoké požitky redukovati.

Považujeme tuto osnovu zákona za první krok v našem státě při dalších úpravách našich dnešních hospodářských poměrů. Bude záležeti na vládě, jak rozhodně bude postupovati tam, kde smírčí orgán peněžní nebude schopen dokončiti se zdarem svůj úkol. Poradní sbor peněžní žádáme, aby také doporučil vládě, aby vydala nařízení a normu pro možnost ukládání peněz sirotčích a poplatků sirotčích do okr. hospodářských záložen a předešla tak nekalé soutěži jiných ústavů, které se nemohou vykázati takovou zárukou a takovou jistotou jako naše okr. hospodářské záložny.

Již v dubnu r. 1930 podán byl posl. Dubickým, Mašatou a druhy za naši stranu návrh, aby vláda zařídila toto ukládání peněz sirotčích do ústavů sirotčí jistoty, tedy také do okr. hospodářských záložen. Dosud se však tak nestalo. Proto žádáme vládu, aby tento požadavek při řešení těchto otázek také splnila.

Naše zemědělství vyhledává levný úvěr lidových peněžních ústavů, kde nebude možné tak pronikavě debetní úrokové sazby snížiti jako u bankovních závodů. Takový úvěr i v upravených normách bude tíživý na takovém podniku, který na existenci je již ohrožený. Pro tento úvěr bude třeba dalšího opatření se strany státu našeho, je třeba získati levný zemědělský úvěr, který by zmenšil břemena dluhů aspoň o polovinu a tak zachránil řadu zemědělců, stojících dnes před velikou katastrofou. Doufám, že tato pomoc našemu zemědělství i slavnou sněmovnou bude přiznána, a proto pro tento zákon s přáním rychlého úspěchu budeme hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Slovo má dále p. posl. dr Pružinský.

Posl. dr Pružinský: Slávna snemovňa! Zákon o súťaži vo veciach peňažníctva a o úprave úrokovej miery je zmocňovací zákon, totižto dáva vláde do rúk ďalekosiahlu moc, aby mohla autoritativne zasiahnuť do úverovej otázky, najmä ale, aby mohla vykonávať vplyv na sníženie úrokomeru.

Istou vecou je, že vysoký úrokomer od pôžičiek je nezdravým hospodárskym zjavom, lebo zkracuje podiel práce na národnom dôchodku, brzdí podnikavosť, vyvoláva nezamestnanosť. Sníženie úrokomeru znamená uľahčenie pre výrobu - poľnohospodárstvo, priemysel a obchod - a znamená teda, ako som spomenul, plus pre terajšie neutešené hospodárske pomery. Účel zákona je teda dobrý, to musíme uznať.

Inou vecou je ale, či je možné snížiť debetový úrokomer tým spôsobom, ako to tento návrh kontempluje. Je otázka, že či pri nedostatku potrebného kapitálu, ktorý sa javí katastrofálne najmä vo východných čiastkach republiky na Slovensku a na Podkarpatskej Rusi, bude možné počítať so snížením debetového úrokomeru. Je otáznou vecou, že pri panujúcich neutešených hospodárskych pomeroch ako pri scvrknutí medzinárodného obchodu, pri nesnesiteľnom daňovom bremene, keď - ako sa to už aj všestranne uznáva - nežijeme len z národného dôchodu, ale už aj z podstaty, z kapitálu, či bude mať tento zákon kýžený výsledok?

Nech je mi teda dovolené na túto stránku tejto otázky poukázať. Najmä poukázať na katastrofálny nedostatok potrebného kapitálu na Slovensku. Vysoký úrok není primerným zjavom, ale sekundérnym, totižto je následkom iných pomerov. Aké su teda pomery, ktoré vysoký úrokomer vyvolávajú? Treba zdôrazniť, že pomery pri kapitále sú také, ako pri inom tovare, totižto nabídka a poptávka reguluje trh. Čím viac kapitálu sa ponúka úver hľadajúcim, tým bude lacnejší, totižto tým nižší bude úrokomer, a opačne čím je väčšia poptávka po kapitálu, tým bude drahší, čiže úrokomer bude tým vyšší. Samozrejmou vecou je teda, že čím nižšia je rentabilita výrobných odvetví poľnohospodárstva, obchodu a priemyslu, ba keď dokonca tieto výrobné vrstvy pracujú so stratou, nemôže byť nabídka na kapitálovom trhu dostatočná, poneváč nielen že sa netvorí nový kapitál, - poneváč není žiadnych úspor - ktorý by hľadal umiestnenie, ba dokonca výroba musí kryť svoje prípadné straty úverom, teda stúpa poptávka po novom úvere. Ďalej keď hospodárska činnosť výrobných vrstiev je natoľko nerentabilná, že nestačí ani na zaokrytie bežných výdajov, ako na živobytie, dane atď., keď sa vypožičiavajú obnosy na stravu, lieky, dane atď., je samozrejmé, že sa netvorí nový kapitál a následkom toho je nepomer na kapitálovom trhu, veľká poptávka a malá nabídka. Nehovorím, že autoritativný zásah na výšku úrokomeru nebol by odôvodnený ako núdzová výpomoc, ale trvale bude zdravý pomer na kapitálovom trhu len vtedy, keď bude rovnováha medzi nabídkou a poptávkou, totiž keď bude dostatok kapitálu a vtedy bude úrokomer aj na snesiteľnej miere. Ako dôkaz, že na Slovensku je málo kapitálu a následkem toho i nepriaznivý pomer na kapitálovom trhu medzi poptávkou a nabídkou, dovoľujem si uviesť následujúce dáta: Na Slovensku padne na 1 obyvateľa 1136 Kč úsporného vkladu, kým v zemiach zamoravských 4895 Kč, teda o 4.3 kráť viac než na Slovensku. Pri štatistike pôžičiek chybuje nám rozdelenie na jednotlivé krajiny, teda presne nemôžeme ustáliť, koľko je dlžné obyvateľstvo Slovenska. Mimo toho o niektorých druhoch pôžičiek nemáme presné dáta, ako o pôžičkách Ústrednej soc. poisťovne, Všeobecného penzijného ústavu, o pôžičkách poskytnutých priamo zamoravskými peňažnými ústavmi, o pôžičkách štát. pozemkového úradu. Všeobecne sa odhaduje zadlženie Slovenska až na 8 miliard Kč. Pri tom ale musíme brať do povahy ešte následujúce okolnosti: Na Slovensku sa všeobecne nové úvery nepovoľujú, ba aj mnohé z tých starých sa kruto vymáhajú, kým v historických zemiach je to nie tak. Mimo to úrokové bremeno je na Slovensku o mnoho vyššie než v historických zemiach. Z peňazí, uložených na vkladné knížočky u všetkých peňažných ústavov pripadlo r. 1929 na historické zeme 91.3%, r. 1930 už 91.4% a r. 1931 91.9%, teda vzostup. Naproti tomu na Slovensku vypadá situácia takto: R. 1929 pripadlo na Slovensko 8.7%, r. 1930 8.6%, r. 1931 8.1%, tedy zrejmý sostup čili pokles. Tento pokles vkladov zrejme ukazuje, že hospodársky ideme na Slovensku dolu kopcom; že žijeme z kapitálu a nie z dôchodu.

Je teda zrejmá vec, prečo je úrok od pôžičiek na Slovensku vysoký. Tam, kde sa netvorí novy kapitál, ba aj ten jestvujúci mizne ako na jar ľad, nemôže nabídka kapitálu uľavňujúcou tendenciou pôsobiť na výšku úrokomeru a stúpajúca zadlženosť tiež nepriaznivo pôsobí na výšku debetného úrokomeru.

Že jak ťažko je na Slovensku dostať pôžičku poťažne jak veľký je kapitálový nedostatok, to dovolím si illustrovať nasledovnými prípadmi: Jedno stavebné družstvo zo Slovenska hlási, že štátna záruka na druhú hypotéku neznamená zhola nič, poneváč je nie možné peniaze sohnať ani na prvú hypotéku. Predseda správy úverného družstva v jednom svojom memorande píše toto: "Mnohé úverné družstvá pre nevyplácanie vkladov vohnaté by boly do konkurzu, keby im ústredie nebolo pomohlo. Družstvá úverné, ktoré po roky maly prebytky, dnes odkázané sú úverom zaopatrovať si hotovosti na výplatu vkladov a malé pôžičky."

Nedávno údajne Národná banka dala pokyn slovenským peňažným ústavom, aby nové pôžičky vôbec nepovoľovaly. V lani sa stalo, že jednomu veľkému priemyselnému podniku, ktorý mal u jednej banky 6 mil. Kč úveru, bol behom krátkeho času snížený na pol mil. Kč. Fakt je teda, že na Slovensku je nie natoľko otázka, ako vysoký je úrokomer, ale odkiaľ tie peniaze sohnať. Čo osoží ten prípadne ľacný úrokomer, keď nie sú peniaze na úver, a tomu človeku, ktorý nemôže úver dostať, je ľahostajné, či je úrokomer vysoký a či nízky, keď on vôbec ten potrebný úver nemôže dostať?

Kapitál sa teda musí tvoriť a musí sa zamedziť, aby obyvateľstvo žilo z kapitálu. K tomu je potrebná rozumná hospodárska politika, sriadené hospodárske pomery. Toto potvrdzuje i rezolúcia Sdruženia slovenských sporiteľní, ktoré vlani v júni maly sjazd, ktorá znie následovne: "Sme presvedčení, že zdravé tvorenie národného kapitálu je hlavnou podmienkou vzniku a stáleho rozvoja blahobytu národov. Toto zdravé tvorenie kapitálu predpokladá však normálnosť pomerov tak v živote vnútroštátnom, ako i medzištátnom, ako i právnu istotu. Nepokoj, neistota prekážajú správnej funkcii tvorenia národného kapitálu. Zákony a nariadenia, vydávané síce pod zorným úhlom dočasného odstránenia hospodárských ťažkostí, zasahujú však do ustálených a vyskúšaných hospodársko-právnych zásad, podväzujú smysel pre sporivosť, znepokojujú a sú škodlivé, spôsobujúc často presunovanie národného majetku a škody tých tried ľudu, ktoré sú najpevnejším základom štátu. Vychádzajúc z týchto hľadísk apelujú zástupci sporiteľní poľských, juhoslovanských i československých na vlády, zákonodarné sbory i celú verejnosť, aby boly pri svojom počínaní pamätlivé uvedených poznatkov."

Teda sporiteľne zdôrazňujú: len zdravá hospodárska politika privedie k tomu, aby sa neskonzumoval kapitál a len vtedy, jestli je dostatok kapitálu na kapitálovom trhu, môžeme počítať s prijateľnou úrokovou sadzbou.

Nezdravá finančná politika štátu zdražuje ale úver aj tým spôsobom, že štát následkom toho, že riadne príjmy štátu nestačia k zaokrytiu bežných potrieb, použije k zaokrytiu týchto výdajov úver, čím zasa odčerpáva na kapitálovom trhu potrebný kapitál pre poľnohospodárstvo, obchod a priemysel, zapričiňujúc takto stúpnutie poptávky, ktorá ovšem, ako prv som spomenul, nepriaznivo účinkuje na výšku debetného úrokomeru.

Nech je mi dovolené to, čo som práve povedal, objasniť štatistickými dátami. Dlh nášho štátu blíží sa k 40 miliardám Kč. Mimo toho majú ešte dlhy rozličné fondy a iné verejnoprávne korporácie, takže dlžoby všetkých verejnoprávnych útvarov počnúc od štátu až k obci - na krátko verejnou rukou zvaných - odhadujú sa asi na 50 miliard Kč, z čoho ročne úroky činia asi tri miliardy Kč. V minulom roku pri pojednávaní bankových zákonov v posl. snemovni spomenuté bolo, že pokladničné poukázky štátu, ktoré sú splatné vo februári r. 1933, nesú, jestli aj ich kurs do povahy berieme, fakticky 8 1/4%. Teda tvrdenie dôvodovej zprávy návrhu, že sadzby úveru emisného nevykazujú u nás príkrosti - na str. 14 - neobstojí. Náš štátny úver je drahý, preto hovoria banky: Na čo máme požičiavať lacnejšie obchodu a priemyslu, keď môžeme za drahé, vysoké úroky požičiavať štátu?

Dovolím si uviesť štatistické dáta podľa výkazu Národnej banky z októbra 1932 o zúročení štátneho dlhu v tuzemsku i cudzozemsku, poznamenávajúc ovšem, že pri sostavení týchto dát neboly do povahy vzaté na burzách neznačené krátkodobé pokladničné poukázky.

Čo sa Československa týče, vypadalo zúročenie štátneho dlhu na podklade burzového záznamu cenných papierov od 1. januára 1930 do októbra 1932 takto: V januári 1930 činilo zúročenie 5.756%, v októbri 6.324%. V tejto dobe najvyššie zúročenie bolo v júni r. 1932, kedy činilo 6.870%, kým najnižšie bolo r. 1931 v júni, kedy činilo 5.550%. Zaujímavé sú dáta Národnej banky aj o iných štátoch. Dovolím si uviesť len namátkou niektoré dáta vzťahujúce sa na dobu od r. 1931 do 1932: Veľká Britania od 3.55 do 4.96%, Francia od 4.25 do 6.35%, Nizozemsko od 4.46 do 5.43%, Poľsko od 12.39 do 19.21%, Maďarsko od 8.33 do 26.32%, Jugoslavia od 7.90 do 13.88%, Rumunsko od 9.77 do 18.48%.

Jak vidno, sme za západnými kultúrnymi štátmi a za nami následujú iba balkánské štáty. Chlubíme sa tým, že sme západným štátom, ale čo sa úrokomeru zo štátneho dlhu týče, sme na tom dosť zle, lebo platíme vyšší úrok než platia štáty západné.

Je teda samozrejmé, že u nás banky poukazujú na to, že keď štát sám platí od svojich pôžičiek vyše 7 a 8% úroku, nemôžu pre poľnohospodárstvo, obchod a priemysel poskytnúť 7% úver.

Nie neprávom písal nedávno jeden popredný český hospodársky časopis "Hospodářská politika", že keby štát miernil svoje úverové nároky, tak pre súkromné hospodárstvo nastala by na kapitálovom trhu dokonca plynulosť. A ďalej píše ten časopis toto: "Dnes jen naprostá rovnováha v prelimináři veřejných rozpočtů může býti východiskem nejen k uvedenému návratu důvěry, nýbrž i ke konsolidaci peněžního trhu, kde pro úhradu veřejných schodků došlo k odčerpávání peněžních přebytků, jež by jinak byly mohly sloužiti financování investičních prací a tím přiměřenému odstraňování nezaměstnanosti. Naprostá rovnováha státního rozpočtu je také základním předpokladem pro úspěšné provedení žádané investiční půjčky atd."

A zaujímavá je stať z obchodnej zprávy poštovej sporiteľne pre r. 1931, kde na str. 5 čítame: "Poštovní spořitelna, na níž kladla státní pokladna v tomto roce přechodně mimořádné požadavky, byla nucena zrealisovat čásť svého krátkodobého uložení v zájmu své likvidity, zejména k ultimu ročnímu." Teda pre vysoký úverný nárok štátu poštová sporiteľňa bola nútená vypovedať úver súkromým dlžníkom. Je to opätovný dokaz, že zadlženie štátu nepriaznivo pôsobí na kapitálový trh, odčerpáva kapitál, ktorý je potrebný pre výrobné vrstvy.

Dôkazom tohoto môjho tvrdenia, že nešťastná daňová a finančná politika štátu nepriaznivo pôsobí na výšku debetného úroku, nech je mi dovolené uviesť citát z úvahy jedného vysokého úradníka ministerstva financií, sekčného šéfa dr Tobiáša Kudelu, ktorého nemožno podozrievať, že by bol nepriateľsky naladený voči finančnej správe a ktorý v úvahe, ktorá vyšla vo "Sborníku prací k padesátým narozeninám dr Karla Engliše", býv. ministra, píše v článku, ktorý má titul "Sanace a konsolidace československého peněžnictví" takto: "Vhodnou metodou snažiti se dosíci shora naznačeného účelu byla na prvém místě podpora tvoření nových kapitálů. Tato mohla se s hlediska státních financí díti především nepřímo, a to jednak omezením a postupným snižováním berního břemene, jednak zastavením státního zadlužování a splácením starých dluhů. Stabilisace státních a ostatních veřejných výdajů, reforma přímých daní a konsolidace čsl. státního dluhu, zejména krátkodobého, jsou konečným provedením této myšlenky a jako takové i jednotlivými články v hospodářském plánu, se kterými se představil nově nastoupivší ministr financí veřejnosti." Tieto slová vzťahujú sa síce na r. 1924, ale sú ešte platnejšie pre terajšiu dobu. Pán odb. prednosta Kudela povedal teda: Táto šťastlivá politika Englišova prispela k tomu, že sa tvoril nový kapitál a následok toho bol priaznivý pomer na kapitálovom trhu, nabídka bola v pomere k poptávke a následkom toho bol i debetný úrokomer prijateľný.

Zaujímavá je aj mienka finančnej rady, oného organizmu, ktorý práve v tomto návrhu hrá tak dôležitú úlohu. Finančná rada totižto žiada: "Že vláda ze všech svých sil a všemi vhodnými k tomu prostředky bude pracovati o uspořádání finančních poměrů státu, aniž by však domácí hospodářský život zatěžovala novými břemeny, že dále za všech okolností bude podporovati tvoření nových kapitálů spořivostí občanstva a vystříhá se jakýchkoliv rušivých zásahů do vývoje peněžních poměrů. Zejména dlužno - a to jest jednomyslným názorem zástupců veškerých druhů peněžních ústavů - co nejrozhodněji a nejdůtklivěji varovati před tím, aby úrokové sazby byly stanoveny autoritativně opatřením vládním. Předpoklad hospodárnosti a finanční rovnováhy se vztahuje též na hospodaření veřejných svazků územních." To je zo "Zpráv Národnej banky československej" pre mesiac október 1932. Teda poradný sbor vo veciach peňažníctva tiež zdôrazňuje, že zdravé pomery na poli úverovom prijdú len vtedy, jestli budú daňové a hospodárske pomery štátu také, že výrobné vrstvy budú s rentabilitou pracovať, bude sa tvoriť nový kapitál a následkom toho, že bude dostatok kapitálu, budú i zdravé pomery na trhu úverovom.

A nech je mi dovolené uviesť ešte jedon citát na dôkaz tej okolnosti, že kým terajší hospodársky poriadok zostane v platnosti, je potrebné, aby sa dala príležitosť k tvoreniu nového kapitálu. Vynikajúci muž sociálnej demokracie, bývalý spolkový kancléř rakúsky, dr Karol Renner, píše takto: "Dokiaľ hospodári sa súkromno-hospodársky, je pokrok výroby viazaný na súkromnú akumuláciu nadhodnoty. A jestli nielen kvótu pripadajúcu na spotrebu zdaňujeme, ale ideme ďalej, zdražujeme priamo spoločenský pokrok." - To je citát z knihy Rennerovej: "Das arbeitende Volk und die Steuer", ktorá kniha vyšla vo Viedni r. 1909. Renner teda otvorene hovorí, že s daňami nielen podstatu majetku nesmieme vziať, ale a i celý výnos, poneváč čiastka výnosu má sa upotrebiť k tvoreniu nového kapitálu, ovšem kým terajší hospodársky a spoločenský poriadok vybudovaný na súkromnom majetku zostane. Jestli sa netvorí novy kapitál, ba starý kapitál mizne, nielen úverové pomery sú nezdravé, ale celý tento hospodársky poriadok musí prijsť k bankrotu. Tej istej mienky ako prv citovaní odborníci je aj univerzitný profesor, bývalý minister orby dr Vladislav Brdlík, ktorý vo svojej úvahe, ktorá nesie titul: "Na jakých předpokladech založena bezpečnost Kč" píše takto: "Není nic platno, je-li nedostatek prostředků na peněžním trhu, nevytvoří-li se nový kapitál pro klesající produkci, nastává napětí na trhu peněžním, které zvyšuje ještě stát velikou potřebou peněz, vydáváním pokladničních poukázek, které se zúročí okolo 7 1/4%."

Ako som dokázal, koreň zla u vysokého debetného úrokomeru tkvie v nedostatočnom tvorení kapitálu, potažne v tom, že kapitál mizne a následkom neblahých pomerov panujúcej príliš veľkej poptávky o úver. Radikálna náprava je možná len odstránením spomenutých príčin. Ako dobrý lekár nelieči symptomy, ale príčinu choroby, tak musíme pokračovať aj my. Dobrá hospodárska a finančná politika štátu je predpokladom všetkého. Treba takú hospodársku politiku prevádzať, ktorá umožňuje, aby sa potrebný kapitál tvoril. Vtedy bude dostatok potrebných prostriedkov na kapitálovom trhu, a to automaticky zapríčiní, že bude i prijateľný debetný úrokomer.

Spomenul som, že štát svojou daňovou politikou a veľkým zadlžením štátu zhoršuje úverové podmienky pre súkromých podnikateľov. Je to pôsobenie nepriamé. Štát ale so svojími poplatkovými predpismi priamo zdražuje úver. Táto okolnosť prijde v úvahu v terajšej dobe tým viac, lebo dnes na Slovensku bez hypotekárneho zaistenia temer nie je možné dostať úver, a ten ubohý dlžník mimo voči jeho hospodárskej nosnosti neprimerane vysokému debetnému úroku musí ešte zaplatiť následujúce, v terajšej ťažkej dobe pomerne vysoké obnosy: intabulačné poplatky, kolky na podania, poplatok od listiny, ktorým sa kontempluje hypotekárna zaviazanosť, prípadne kolok a poplatok od dlžobného úpisu, prípadne zmenečný kolok, ďalej prvotárske trovy, poneváč peňažné ústavy trvajú na tom, aby perlustráciu pozemkovej knihy a žiadosť na intabuláciu pre ich istotu previedol ich vlastný právny zástupce, a konečne pri extabulácii trovy, kolky extabulačnej prosby, poťažne jej prílohy, ďalej trovy (kolky) extabulačného povolenia, potažne poistenky. Je toho trochu príliš veľa, keď do povahy berieme to, čo som už prv spomenul, totižto, že v terajších ťažkých časoch na Slovensku bez intabulácie je temer nemožné dostať úver a že sa to vzťahuje aj na celkom krátkodobý úver, kde teda spomenuté trovy sú obťažnejšie, než pri úvere na dlhší čas, a mimo toho treba ešte do povahy brať aj tú okolnosť, že väčšia čiastka vypočítaných trôv: trovy intabulačné a trovy pravotárske s prehliadkou pozemkovej knihy spojené obťažia dlžníka už v prvopočiatku, keď ešte z vypožičaného obnosu žiaden osoh nemal, takže je nútný si okrem obnosu, ktorý vlastne potrebuje, ešte vypožičať i obnos na spomenuté trovy potrebný. Oproti tomu neobstojí ani námietka, že niektoré druhy ľudového peňažníctva na Slovensku, jako úverné družstvá a roľnícke vzájomné pokladnice, užívajú ďalekosiahle oslobodenie od kolkov a poplatkov, lebo spomenuté ľudové peňažné ústavy nie sú v stave ukojiť úverové nároky ani všetkých príslušníkov poľnohospodárstva a preto mnohí príslušníci tohoto stavu sú nútení hľadať úver u účastinárskych bankách. Spomenuté okolnosti priamo volajú po novelizácii poplatkových predpisov a to jednak cieľom sníženia, ale prípadne aj v tom smere, aby všetky kolky a poplatky boly platené len pri extabulácii, keď dlžník pomocou vypožičaného obnosu mohol si na to aj skutočne zarobiť.

Spomenul som nepriaznivý vliv nesprávnej daňovej a finančnej politiky štátu na úverové pomery a nech je mi teraz dovolené poukázať na to, jako by mohol štát pozitívne pôsobiť na uzdravenie úverových pomerov.

R. 1931 rada Spoločnosti národov schválila návrh finančného komitétu na utvorenie medzinárodnej spoločnosti pre hypotekárny úver poľnohospodársky. Konvencia, ktorá bola o tom vyložená k podpisu, bola podpísaná 13 štátmi, medzi ktorými sa nachádzajú Československo, Francúzsko, Nemecko, Rumunsko, Poľsko atd. Cieľom tejto spoločnosti je: "uľahčiť finančné bremená, ktoré zaťažujú poľnohospodársku výrobu v rozličných krajinách, zmenšiť prevodzovacie náklady." Spoločnosť má za úkol poskytovať hypotekárny úver na poľnohospodárske objekty na prvšiu hypotéku. Prostriedky k tomu si opatrí vydaním záložných listov. Tento úver nemá sa poskytovať priamo poľnohospodárom, ale len prostredníctvom peňažných ústavov, zriadených pre hypotekárny úver v krajinách, ktoré k tejto konvencii pristúpily.