Předseda: dr Staněk.

Místopředsedové: Stivín, Roudnický, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: Chalupník, Langr.

166 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři Černý, dr Dérer, dr Trapl.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Mikyška.

Předseda dr Staněk zahájil schůzi ve 3 hod. 25 min. odpol.

dal předseda: na dnešní schůzi posl. dr Hodinovi z rodinných důvodů, posl. Rázusovi pro neodkladné zaměstnání; na tento týden posl. dr Daňkovi pro nemoc v rodině.

nemocí posl. Adámek.

Do výboru kulturního vyslal klub poslanců republikánské strany zeměděl. a malorol. lidu posl. Machníka za posl. Kočandrle.

Do výboru zahraničního vyslal klub poslanců "Országos keresztény-szocialista, Magyar nemzeti párt, Zipser deutsche Partei és Deutsche Gewerbepartei posl. Hokkyho za posl. dr Szüllő.

Předseda senátu NSRČ sdělil:

přípisem ze dne 24. února 1933, k tisku 980/III sen. 1933, že senát projednal ve 193., 195. až 198. schůzi dne 20. až 24. února t. r. a schválil státní závěrečný účet republiky Československé za rok 1931 spolu s účty státního bytového fondu a dávky z majetku a dodatečně dal souhlas k překročení státního rozpočtu na r. 1931 v kap. 7, 9, 10 a 17;

přípisem z téhož dne, k tisku 990 sen. 1933, že senát projednal zkráceným řízením podle §u 55 jedn. řádu ve 195. až 198. schůzi dne 21. až 24. února t. r. a přijal státní rozpočet republiky Československé a finanční zákon pro rok 1933 ve znění usneseném posl. sněmovnou;

přípisem ze dne 25. února 1933, k tisku 992 sen. 1933, že senát projednal ve 198. schůzi dne 24. února 1933 zkráceným řízením podle §u 55 jedn. řádu a přijal osnovu zákona o dani z elektrických zdrojů záření ve znění usneseném posl. sněmovnou.

Dotaz posl. Slavíčka ministru nár. obrany o nesprávném postupu důstojníka 39. pěšího pluku při zásobování důstojnických rodin na úkor oprávněných obchodníků (č. D 1063-III).

Odpovědi:

min. vnitra na dotaz posl. dr Daňka. Sedláčka a druhů o nesprávnostech při sdělávání seznamů voličských v obci Milonicích, polit. okres Vyškov (č. D 966-III);

min. veř. prací na dotazy:

posl. F. Svobody, Polacha o zadání projektu Nejvyššího soudu v Brně (č. D 864-III),

posl. Štětky o zastavení stavby státní silnice na Jindřichohradecku (č. D 973-III).

počátkem schůze:

Zpráva tisk 2173.

Interpelace tisk 2170 (I až XII).

Odpovědi tisky 2168 (I až XXIII), 2169 (I až XXV).

Zápisy o 246. a 249. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

Těsnopisecká zpráva o 241. schůzi posl. sněmovny.

přikázán počátkem schůze rozdaný návrh tisk 2175.

přikázal předseda žádost polic. ředitelství v Bratislavě ze dne 5. ledna 1933, č. 22174/32, za souhlas s trest. stíháním posl. Steinera pro přestupek podle §u 16 polic. tr. pokr. čís. 65000/1909 B. M. (č. J 514-III).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů rozpočtového a živn.-obchodního o vládním návrhu (tisk 2154) zákona, kterým se vydávají zvláštní předpisy o soutěži ve věcech peněžnictví a o úpravě úrokové úrovně (tisk 2172) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodaji jsou: za výbor rozpočtový p. posl. dr Nosek, za výbor živn.-obchodní p. posl. Vaněk.

Budeme pokračovati v rozpravě, započaté ve 252. schůzi dne 24. února t. r.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. dr Stern, dr Pružinský; na straně "pro" pp. posl. dr Hodáč, Křemen, Windirsch a Škvor.

Lhůta řečnická je 30 minut.

Dávám slovo prvému řečníku "proti" p. posl. dr Sternovi.

Posl. dr Stern (německy): Než promluvím k věci samé, zdá se mi, že jest nutno několika slovy reagovati na poslední události v Německu. Z Berlína přichází zpráva, že Hitler užívá požáru říšské sněmovny, zřejmě díla neobratné provokace, aby zdesateronásobil svůj teror, aby zostřil činy šíleného násilí proti dělnické třídě. (Výkřiky.) Došla zpráva, že Hitler dal zatknouti všechny komunistické poslance, úhrnem 80, které mohl chytnouti, mezi nimi Remmeleho a Torgla. Dochází zpráva, že asi tisíc důvěrníků, dělníků a intelektuálů rozličných stran v Německu bylo zatčeno, mezi nimi i mužové světové pověsti, jako dr Max Hodann, dr Ludvík Renn, i českoslovenští státní občané, jako spisovatel Egon Erwin Kisch. U zločinců, kteří dnes v Německu vládnou státem a zřejmě vyhrožují bartolomějskou nocí atp., můžeme si představiti, že toto zatčení znamená, že i život vůdců pracující třídy v Německu jest ohrožen. Domnívám se, že by proti těmto událostem měl na celém světě protestovati nejen proletariát, nýbrž každý, kdo činí nárok na mravnost a slušnost. My komunističtí poslanci protestujeme zde co nejostřeji jménem veškerého dělnictva v Československu bez rozdílu národnosti, jménem všech pracujících v Československu, jménem všech, kdož mají ještě smysl pro právo a slušnost, proti těmto násilnostem. Domníváme se, že by bylo povinností této sněmovny přerušiti porady, zahájiti novou schůzi, která by měla býti věnována jen protestu proti těmto událostem. Poskytneme panstvu vhodným návrhem příležitost, aby ukázalo, jak vážně to míní se svými řečmi o demokracii, která jest nyní v Německu tak veřejně a surově šlapána nohami. (Posl. Windirsch [německy]: Proč hájíte demokracii v Německu, což jest v Rusku nějaká demokracie?) Je to velmi hezké od vás, že se tak zastáváte těchto Hitlerových činů. V Rusku vládne demokracie, ale pro činné, pro pracující. V Německu směřuje diktatura jen proti velkým masám vlastního národa. To jest rozdíl, jejž byste již měl znáti.

Jménem činných a pracujících lidí v Československu nejen zde co nejostřeji protestujeme proti těmto věcem, nýbrž prohlašujeme, že nás tato klamná znamení z Německa vyburcují k stupňovanému boji proti vlastnímu fašismu, proti vlastní buržoasii, která, i když se jmenuje demokratickou, vidí v Hitlerovi muže, jenž v Německu zachrání kapitalismus, a také ke zostřenému boji proti Hitlerovu fašismu v Německu. Pracující lidé celého světa dobře chápou, že se v Německu rozhoduje i o jejich osudu, a když buržoasie ke všem těmto hanebnostem mlčí a ještě se z nich raduje, poněvadž to jsou hanebnosti v zájmu její třídy, pak ode všech pracujících ve všech zemích zabouří proti těmto Hitlerovým kreaturám taková bouře protestů, že pocítí, že němečtí dělníci nejsou sami, a němečtí dělníci budou věděti, že mohou odvážně začíti bojovati proti obludám v lidské podobě a zločincům, kteří tam zuří, aby je zahnali. Všichni víme, že Hitlerův pád nebude jen pádem fašismu, nýbrž i pádem kapitalismu v Německu a znamením k rozhodujícím bojům v celé Evropě. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Tyto události nám však jako mnoho jiných z posledních dnů znovu ukazují, jak vážná jest mezinárodní situace. Opakujeme svůj požadavek, aby se zde na tribuně sněmovny promluvilo o této mezinárodní situaci, a to aby promluvil ministr zahraničních věcí, který v rozhodujících otázkách osudu národů uplatňuje přímo fašistické způsoby. Sněmovna se vylučuje, ačkoli jest měšťácká, ačkoli se Beneš na tuto sněmovnu může klidně spolehnouti při svých přípravách k válce. Vylučuje se, rozpravy se konají v zahraničním výboru a ten si sám odňal právo podati byť jen prohlášení k výkladu, souhlasiti s ním nebo jej zamítnouti a již dokonce nikoli na něčem se usnésti. Beneš prostě přichází, ale sněmovna pro něj neexistuje, ve vážné situaci uzavírají se vojenské smlouvy. Beneš přichází před zahraniční výbor, pronese svůj výklad a páni mohou jíti domů a nesmějí říci ani ano a amen. Tak vypadá demokracie naší zahraniční politiky, kdy máme socialistického ministra zahraničních věcí. Když žádáme, aby se s této tribuny mluvilo o těchto věcech, aby se nám nalilo čisté víno o situaci a abychom měli příležitost o tom promluviti, neděláme to snad v klamném domnění, že tato sněmovna učiní něco proti válce, nýbrž proto, že potřebujeme této tribuny, abychom upozornili masy na ohromná nebezpečí, která jim hrozí. Vždyť jsme právě nedávno viděli, že italský časopis musil odhaliti, co se vlastně skrývá za tímto paktem, že vlastně mezi jiným Československo převzalo závazek, kdyby snad nastala srážka mezi Rumunskem a Ruskem, že vojensky obsadí část Maďarska, zatím co Jugoslavie má vojensky obsaditi většinu Maďarska. Jest zde tedy řada vojenských závazků, o nichž se dosud veřejnost nedověděla, ačkoliv ministr dr Beneš a jeho zástupci prohlašují, že nejsou uzavřeny žádné tajné dohody, že všechno, k čemu jsme zavázáni, jest úplně zřejmé. Ještě zítra budeme míti příležitost obšírně o těchto věcech promluviti, ale již nyní protestujeme proti methodám, jichž se zde užívá, a žádáme, aby se i v plénu sněmovny o všech těchto věcech promluvilo.

Konečně chci použíti této příležitosti i k tomu, abych protestoval proti nejnovějším fašistickým přehmatům i v Československu. V Nejdku se měl sejíti hladový sjezd. Vláda, která tento sjezd nejdříve zakázala, a úřady samy poradily svolavatelům, aby přece tento sjezd svolali a konali podle § 2. A tytéž úřady pak surovým násilím tento sjezd rozehnaly, než se ještě vlastně začal. Ohromné soustředění četnictva od samého počátku ukazovalo, že se rozhodně zamýšlelo sjezd pod nějakou záminkou rozpustiti. Celé území bylo poseto četníky, hlídky uzavíraly všechny přístupy, většina účastníků nebyla vůbec připuštěna a hodinu před zahájením sjezdu se již vědělo, že sjezd neodpovídá podmínkám § 2 a bude rozpuštěn. Takto odpovídá vláda sedmi socialistů na výkřik nouze, hladu a nezaměstnanosti, mimo to ještě hladovějících nezaměstnaných z Rudohoří, kde přece jest nejstrašnější bída, zatím co se reformisti kým organisacím zasílají tajné oběžníky, jimiž se oznamuje, že vláda chce zrušiti podporu v nezaměstnanosti dokonce u osob odborově organisovaných. Můžeme klidně říci: Československo spěchá sedmimílovými botami k témuž cíli, jehož nyní v Německu dosáhl Hitler.

A nyní k zákonu samému. Když se zde nedávno projednával rozpočet, když zde bylo usneseno uložiti na miliardu nových daní, snížiti platy o miliardu, snížiti investice o miliardu a tak pod jménem pořádku provozovati v našem hospodářství politiku, která musí vésti k zostření krise, která musí zvýšiti nezaměstnanost, nouzi a drahotu, pokoušeli jste se u mas vzbuditi jakési iluse, abyste je uklidnili. Tehdy jste zároveň projednávali zákon o úsporné a kontrolní komisi a chtěli jste masám ukázati: nyní se bude šetrně hospodařiti, nyní bude odstraněna korupce a to budou poslední oběti. Předstírali jste dělníkům tři velké iluse: Investiční půjčku, která opatří práci, snížení úroků, které rozhýbá hospodářství, a potírání kartelů, čímž mají býti sníženy ceny. O potírání kartelů vůbec nic neslyšíme, vidíme jen, že se na celé čáře provozuje politika zvyšování cen. O investiční půjčce jsme slyšeli, že poměry pro tuto půjčku nejsou prozatím příznivé. Dojde-li přece k této půjčce, bude to lichvářská půjčka ve prospěch finančních kapitalistů, nepřinese práci žádnému nezaměstnanému, nýbrž bude sloužiti jen k tomu, aby se zase vyplnila díra ve státních pokladnách, která se stále více zvětšuje.

A nyní jest zde zdánlivé dodržení třetího daného slibu, slibu, že úroky budou sníženy. Jest zajímavé, že tento zákon stejně jako mnoho jiných zákonů chce zdánlivě rozřešiti dva úkoly. Při prvním bankovním zákonu jsme viděli, že zdánlivě byla jeho úkolem kontrola bank, ale že jako skutečný hlavní úkol obstaral sanaci bank. Viděli jsme to u zákona o úsporné a kontrolní komisi, kde se říkalo, že jest jeho úkolem zaručiti šetrné hospodářství a potírati korupci. Ale všechna ustanovení byla taková, že znemožňovala potírání korupce. Druhý účel zákona dělníci ještě pocítí, totiž úkol, jaký měla "sedmička", dosíci nových úspor na útraty pracujících.

I tento zákon si zdánlivě vytyčuje dva úkoly, které vlastně nemají spolu vůbec nic společného a při nichž jest velmi nápadné, že jsou spojeny v jednom zákoně. Jedním úkolem jest ovlivňování úrokové míry, to jest splnění tohoto nádherného slibu, že nastane láce a opatří se práce, a druhým úkolem jest zabrániti nekalé soutěži v peněžnictví. Tento druhý úkol jest vlastním účel m zákona. To jest míněno vážně, učiniti opatření proti nekalým soutěžitelům v peněžnictví, zatím co snížení úroků jest účelem jen předstíraným, aby byl zatajen pravý ráz zákona. Či jest v kapitalistickém státě vůbec možno zákonitými prostředky dosíci a nadiktovati všeobecné snížení úroků, snížení úrokové míry na takřka zdravou úroveň? Samozřejmě to není možné a navrhovatel a ti, kdož tento zákon přijímají, vědí to docela dobře a ve výboru bylo prohlášeno, že sám jistý ministr - bohužel nebyl jmenován - prohlásil, že pokud jde o snížení úroků, bude celý zákon pro kočku a nebude míti žádného účinku. Zákonem není možno omeziti úrokovou míru na určitou úroveň, neboť úroková míra bude u rozličných druhů peněžních obchodů úplně jiná. Jsou peněžní úvěrní obchody, při kterých se žádá 10%, 20, 30, 40 a 50% úroků a ještě více, a úvěrní obchody, u ichž se lidé spokojují a musí spokojiti 1/2% a 1/4%, a při této rozmanitosti úroků ustanovovati nějakou určitou úrokovou míru jest směšná a dětská utopie. To uznala dokonce vláda a v novém formulování zákona se pokusila to projeviti, neboť pravila, že pro rozličné druhy úvěrových obchodů může býti určena rozličná úroková míra. Ale to nemění ani toho nejmenšího na nemožnosti, poněvadž při rozličných druzích úvěrů jest přirozeně úroková míra tak odlišná, že není možné dekretovati nějakou úrokovou míru nebo třeba jen určiti nejvyšší hranici. Jest jasné, že úroková míra závisí na četných hospodářských složkách, které jsou ovšem silnější a budou silnější, než všechny zákony: hodnost důvěry, risiko, nabídka peněz a poptávka po nich, všechny tyto hospodářské okolnosti určují úrokovou míru takovým způsobem, který nemůže býti měněn žádnými zákony.

Také nikdo nepomýšlí na to, aby tímto zákonem snížil úrokovou míru. Co se skutečně může udělati a udělá, jest, že v jednotlivých případech pro docela omezené území bude se tímto zákonem působiti na úrokovou míru a tím se četné drobnější a slabší peněžní ústavy dostanou do nevýhody proti velkým bankám, které mají v tomto státě finanční monopol. Co se může skutečně státi, jest, že se takovými způsoby zničí úvěr těm, kdož ho nejnaléhavěji potřebují, drobným rolníkům, drobným živnostníkům, takovým, kdož jsou finančně závislí a mohou najíti úvěr jen za nejtěžších podmínek; pro ty se může takovými ustanoveními dosíci toho, že, i kdyby ještě snad nyní mohli sehnati úvěr, nebudou jej moci nalézti. Ale tímto zákonem chce se ve skutečnosti dosíci něčeho docela jiného: Tento zákon není nic jiného, než nový zákon o sanaci bank. Banky se sanovaly dosud tak, že se jim vrhaly do tlamy miliardy, a když to pan ministr financí popírá, když zde stále prohlašuje, že to, co dostaly banky, bylo jen několik set milionů nebo méně, můžeme ho usvědčiti jeho vlastními koaličními členy, kteří několikráte přiznali, že to byly miliardy, které byly bankám vrženy do tlamy. V této methodě se pokračuje, stále nové miliony se přidělují bankám a přece nyní vidíme v Americe, jak všechny tyto methody nic nepomáhají, jak se přes to i v tomto oboru projevuje krise kapitalismu.

I zde v Československu se počítá s tím, že peněžní příděly nepostačí k sanaci bank, a proto se přichází s tímto novým zákonem, aby se jim přispělo na pomoc. Tento zákon upravuje prý nekalou soutěž v oboru peněžnictví. Ve skutečnosti obsahuje četná ustanovení, která velkým bankám ulehčují, aby drobné peněžní ústavy a závody pro prostředkování úvěru a drobné spořitelny úplně ubily soutěží, a musí-li to býti, přímo je zničily. Tím se bude pomáhati monopolisačnímu procesu bank a bude se podporovati, tím mají býti banky zbaveny soutěže drobných bank ještě více, než jim to již dovoluje jejich hospodářská převaha. Že to jest skutečny smysl a účel tohoto zákona, vidíme nejlépe z toho, že se v tomto zákoně vydává zákaz nově zakládati peněžní ústavy do konce r. 1934. Jaký jiný smysl to může míti než tento, totiž pomáhati velkým bankám v jejich monopolní politice. Tento úmysl pomáhati velkým bankám proti malým se provádí tak silně, že se v tomto zákoně poskytuje zástupcům velkých bank možnost zničiti malé banky ještě jinými prostředky než jen soutěží. Poradnímu sboru ve věcech peněžních a Ústřednímu rozhodčímu orgánu, které tímto zákonem dostávají určitá oprávnění, dovoluje se vyšetřovati u malých peněžních ústavů, pročmuchávati knihy, vyslýchati, konstatovati, kdo tam peníze vložil, kolik se vložilo a za jakých podmínek atd. Tito zástupci velkých bank vybavují se dokonce funkcí jakéhosi soudu proti malým, aby je mohli úplně terorisovati, aby jim mohli zabrániti nějak soutěžiti s velkými. S drzým čelem se prohlašuje, že úkolem tohoto zákona jest prý snížiti úroky a opatřiti úvěr za příznivějších podmínek. Ve skutečnosti jest tomu právě naopak: tyto malé ústavy jsou nuceny, chtějí-li se vůbec proti velkým udržeti, poskytovati vkladatelům a dlužníkům výhodnější podmínky než velké ústavy, a to se jim má znemožniti opatřeními, na nichž se může usnésti Poradní sbor stran tak zvané nekalé soutěže, a jinými ustanoveními tohoto zákona.

Ale tento zákon má ještě mnohem vážnější ráz a na ten musíme upozorniti široké masy venku, poněvadž se to příliš málo ví. Venku jest rozšířena představa, že zde jde o neškodný zákon, který nic neprospěje, ale také neuškodí. Bude velmi málo lidí, kteří venku nalétnou na tento podvod, že by skutečně od tohoto zákona očekávali, že úroková lichva, kterou trpí, bude zmírněna a tím hospodářství uvedeno v pohyb. Ale tito lidé si myslí: Když to dosud není k žádnému užitku, neuškodí to a snad z toho přece jednou povstane něco dobrého. Ve skutečnosti jde však o neobyčejně nebezpečný zákon, o zákon, který jest velmi podstatným krokem na cestě ke zfašisování celé naší ústavy, nejen našeho veřejného života, o zákon, který, jako skoro všechny zákony z poslední doby, přináší i zostření národního potlačování. Víme, co jest ideálem fašistů, pokud jde o ústavu. Fašisté prohlašují: Pryč se žvanírnou, pryč s parlamentem s rovným hlasovacím právem, potřebujeme stavovský parlament, potřebujeme hospodářský parlament, kde jako poradní sbor rozhodují zástupci jednotlivých povolání, nikoli tříd a kde pak vláda pevnou rukou provádí nutné věci; parlament třídního míru a nikoli třídního boje, takový fašistický parlament, jaký má Mussolini v Italii a jaký nyní v krátké době zavede Hitler v Německu, takový fašistický parlament se tímto zákonem zavádí v Československu, prozatím jen pro malou část zákonodárství. Není ovšem ještě odvaha odstraniti Národní shromáždění a na jeho místo postaviti takový hospodářský parlament. Ale Poradní sbor má podle tohoto zákona práva parlamentu, zákonodárnou moc. A v § 1 se vytyčuje obor, ve kterém tento Poradní sbor může vydávati zákony, tak dalece, že můžeme klidně říci, že ke všemu, co se týká peněžnictví a úvěrnictví, může Poradní sbor vydávati svá mohou býti uveřejněna ve Sbírce zákonů a nařízení a mají pak platnost zákona. Parlament vůbec není tázán, parlament nemůže o tom podati ani svůj posudek. Tento hospodářský poradní sbor, tento fašistický stavovský parlament bude v oboru peněžnictví vydávati zákony od chvíle, kdy tento zákon nabude účinnosti.

Parlament není jediným měšťáckým zřízením, které se nahrazuje hospodářským parlamentem, v tomto případě se měšťácké soudy nahrazují fašistickými methodami. O sporech, které vyplynou z tohoto zákonodárství, nebudou rozhodovati měšťácké soudy, nýbrž Ústřední smírčí soud, složený ze zástupců velkých bank a ze zástupců vlády, a okresní úřady budou v tomto rozhodčím soudě ustanoveny soudci ve zvláště důležitých otázkách, v otázkách peněžnictví, a žádný měšťácký soud nebude směti do toho mluviti. Tedy dokonce již ani měšťácké soudy, měšťácký parlament pánům nepostačují. Zavádějí se dokonce vysloveně fašistické způsoby vlády a zákonodárství v určitém úseku, jak jsem již pravil; ale jest docela jasné, že to jest další krok na cestě k fašismu. V novém znění zákona bude rozhodovati již i všeobecný Poradní sbor pro otázky hospodářské, nikoli jen Poradní sbor ve věcech peněžnictví. Co to znamená? Že to jest nový krok, aby se z tohoto všeobecného Poradního sboru pro otázky hospodářské udělal takový fašistický a stavovský parlament, jak to přece veřejně doporučoval soc. demokrat a sociální politik dr Evžen Štern.

Na to musíme upozorniti dělníky venku tím spíše, když vidíme, jak jest tento hospodářský parlament složen. Poradní sbor se skládá z řady zástupců bankovních organisací a kromě toho z 8 zástupců, které jmenuje ministr financí. Ústřední smírčí orgán, který může na př. věsti vyšetřování, prováděti soudní líčení, skládá se ze zástupců peněžních ústavů a podniků. Předsedá zástupce Národní banky, ale tyto zástupce peněžních podniků jmenuje na jejich návrh vláda. Nebudou tam tedy zástupci drobných ústavů, nýbrž zástupci velkého finančního kapitálu, jehož nástrojem jest vláda.

Když se tento zákon po prvé dostal na veřejnost, byl také učiněn pokus při této příležitosti zároveň proraziti s jinou methodou sanace bank. Do tohoto prvního návrhu byl vložen § 17 a stalo se to se souhlasem sociálfašistických ministrů a nebylo ustanoveno nic více a nic méně, než odstranění sazebního práva podle vzoru Brüningova. Bylo tam ustanoveno, že požitky mohou býti sníženy bez ohledu na sazby. Když se pozorovalo, jak rozčileně na to odpověděli nejen bankovní zaměstnanci, nýbrž i celá pracující veřejnost, učinil se manévr, že se tento nový § 17 nejdříve nechal padnouti. Ale při poradách v rozpočtovém výboru se tento § 17 najednou vynořil v nové formě. Zpravodaj Nosek navrhl doplňky k § 15, ve kterých bylo obsaženo totéž, jenže se ještě konkrétněji prozrazovalo, že byl úmysl dovoliti i u nejnižších kategorií bankovních zaměstnanců snížiti platy až o 25% proti sazbám. Ukázali jsme ihned na tento manévr a tím jsme dosáhli, že zástupci socialistických stran musili prohlásiti, že pro tyto změny nebudou hlasovati. Poté prohlásil zpravodaj Nosek, že, když to nebude pojato do tohoto zákona, musí se to státi zákonem zvláštním, ale tato věc musí býti přijata, jinak banky tohoto nového zákona nevydrží. Tím byl prozrazen celý plán. Ukázalo se tím, jaký úmysl původně byl, ukázalo se tím, že se od tohoto zákona trvale neupustilo, i když se s ním v této chvíli nemohlo proraziti pro nátlak zvenčí. Uzavřel se pak kompromis. Byla zvolena nová formulace tohoto ustanovení, která má sociálfašistickým vůdcům umožniti, aby venku před bankovními zaměstnanci a dělnickou veřejností prohlašovali, že nejhorší bylo odvráceno. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Jak vypadá tento kompromis? Praví se v něm, že jednotlivé smlouvy, které byly dosud nevypověditelné a zajišťují trvalé a nepřiměřeně vysoké požitky, mohou býti do měsíce vypovězeny, a nedojde-li k dohodě, může je s konečnou platností určiti rozhodčí soud. Co to znamená? Toto nové ustanovení jest formulováno velmi rafinovaně. Chcete buditi dojem, jako by zde šlo o požitky doživotně zajištěné, o platy neobyčejně vysoké. Jsou platy statisícové, půlmilionové a požitky ještě vyšší. Tedy jakoby šlo jen o to, aby byly odstraněny tyto vysoké požitky, které jsou někdy doživotně zajištěny. Ale formulace jest tak pružná, že se v ní skrývá neobyčejně velké nebezpečí i pro nižší bankovní zaměstnance a pro dělnictvo vůbec. Slovo nevypověditelný nemusí nutně znamenati, že to jsou doživotní smlouvy. Jsou smlouvy, které jsou nevypověditelné, ale jen na určitý čas. To stačí a o to jde, totiž o zajištění trvalých požitků. Co jest trvalé, nepraví se v této nové formulaci. Může jíti o měsíc, o léta nebo o nějaký libovolný čas. Ale rozhodující jest, že jde o požitky nepřiměřeně vysoké. Co to jsou "nepřiměřeně vysoké požitky"? Tu pak bude pravděpodobně rozhodovati Poradní sbor nebo měšťácký soud, co to jsou nepřiměřeně vysoké požitky, a tu se můžeme dožíti, že hladové požitky nižších zaměstnanců budou označeny jako požitky nepřiměřeně vysoké, poněvadž totiž nejsou přiměřené úpadkovému stavu banky. Rozhodně se zde prolamuje zásada posvátnosti smluv. Touto opatrnou formou se začíná prohlašovati, že i měsíční smlouvy mohou býti zákonem zrušeny, a pak dojde na tarifní smlouvy. A až se dělníci proti tomu postaví, řekne se jim: Vždyť vaši zástupci tehdy sami s tím souhlasili, aby tato zásada byla prolomena, dnes se již nemůžete dovolávati této zásady. Tak jest tento zákon novou ranou proti pracujícím. Jest to zákon, který má široké vrstvy oklamati a podvésti, jakoby jim přinášel úlevu. Hospodářské situaci se tímto zákonem neulehčí, nebude a ani nemůže býti provedeno žádné snížení úroků. To jest právě takový demagogický podvod, jako když fašisté vykřikují heslo zlomení úrokového otroctví. Ale co skutečně nastane, bude to, že se malým ústavům zabrání poskytovati rolníkům, drobným živnostníkům určité úlevy při úvěrech, aby velké banky mohly tím spíše lichvařiti, ztíží se tím situace drobných pracovníků a středních pracujících vrstev lidu, a co přijde, bude dokonce průlom do této zdánlivě demokratické ústavy a zavedení fašistických ústavních method, nejprve ve zcela určitém oboru, aby se touto cestou mohlo pokračovati. Proto jest nutno, aby široké vrstvy venku poznaly nebezpečný ráz tohoto zákona a podle toho co nejostřeji se postavily proti tomuto zákonu. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Křemen. Uděluji mu slovo.

Posl. Křemen: Slavná sněmovno! Celý svět je dnes zachvácen hospodářskou krisí. Tato krise, o níž se dnes tak často mluví a píše, je rozdílná od krise, která zasáhla všecky státy ke konci světové války. To byla krise, jejíž důvod byl opodstatněn. Světová válka zničila hodnoty, vyssála finanční prostředky, zdeptala lidského ducha a bylo třeba hodně práce, abychom se dostali zase do normálních poměrů. To byl hospodářský proces náš i světový v prvním desetiletém období po válce, který vyrovnával ztracené hodnoty. V druhém desetiletí po válce začíná hospodářská krise nikoliv z nedostatku, nýbrž z přebytku a nadvýroby. Nedovedu pochopiti, když máme v celém světě i uvnitř našeho státu všeho nadbytek, proč u nás tak ostře vyvstávají problémy, které by bylo možno při dobré vůli vyřešiti.