Ako vidno, kapitalisti zo západných štátov na kapitál bohatých neveľmi dôverujú juhovýchodným europským štátom a juhovýchodnoeuropským dlžníkom, preto hľadajú prostredníka v podobe medzinárodného hypotekárneho ústavu, ktorý by vlastne popri primérnych sekurít - to je hypotéka a garancia štátu - znamenal ďaľšiu sekuritu. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) Otázkou je: znamenal by tento medzinárodný ústav pre slovenské poľnohospodárstvo niečo? Českí národohospodári celkom správne poukazujú na to, že český roľník, keď potrebuje peniaze, dostane ich lacno. Veď čo ideálom peňažného ústavu pre roľníka môže slúžiť česká kampelička, kde je rozpätie medzi úrokom vkladovým a úrokom od pôžičiek 1%, kde sa dáva od vkladov 4% a požičiava sa na 5%. Na Slovensku ale, kde roľník priemerne so všetkými vedľajšími trovmi platí 10%, môhol by tento medzinárodný ústav blahodárne účinkovať. Veď záložné listiny, o ktorých som hovoril, mohly by sa umiestniť práve prostredníctvom tohoto medzinárodného ústavu, a snáď to je jediná cesta slovenské záložné listiny vôbec umiestniť. Československo, ako som to spomenul, k tejto dohode pristúpilo a máme konvenciu o medzinárodnom hypotekárnom ústave poľnohospodárskom, ale žialbohu vzdor tomu, že temer až je tomu dva roky, čo sa táto konvencia uskutočnila, sa do praktického života neuvádza.

Kapitálovému nedostatku na Slovensku by sa mohlo čeliť čiastočne aj tým spôsobom, keby Národná banka lepšie brala zreteľ na úverové potreby slovenské, najmä čo sa roľníckeho úveru týče. V smluve, ktorú má Národná banka so štátom, a ktorá bola uzavretá r. 1925, keď bol vydaný zákon o Národnej banke, je zvlášť podotknuté, že banka je povinná pečovať o poľnohospodársky úver. Dosaváď najmä nakoľko sa to vzťahuje na Slovensko, sa z toho veľmi málo splnilo. Nielen my, ale aj ľudia z iných strán to vytýkajú, že Národná banka vôbec nebere zreteľ na poľnohospodársky a najmä na slovenský poľnohospodársky úver.

Na základe toho, čo som predniesol, prídem k tomuto záveru: Cieľ zákona snížiť debetný úrokomer, odbremeniť výrobu, je iste chvalitebný, ale je najvýš otáznou vecou, či kýžený výsledok sa dostaví pre nedostatok potrebného kapitálu. Čo osožia tomu človeku, keď je debetný úver aj nízky, keď on ale pre nedostatok kapitálu nemôže dostať pôžičku? Je to práve tak, ako vo voj ne s maximalizovaním cien: čo to osožilo, keď tovar, ktorý bol maximalizovaný, vôbec nebol a za žiadnu cenu sa nemohol dostať?

Posudzujúc návrh po stránke politickej konštatujem, že návrh zákona dáva príliš veľkú právomoc vláde a peňažnému výboru, v ktorom peňažnom výbore je Slovensko naprosto nedostatočne zastúpené. Zmocnenie povoľovať nové peňažné ústavy môže byť stranícky zneužívané a preto ako príslušník strany opozičnej nemôžem za návrh hlasovať. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. Windirsch.

Posl. Windirsch (německy): Dámy a pánové! Jest nutno, aby také naše strana pronesla několik slov k tomuto návrhu zákona a to proto, poněvadž jako zástupci zemědělství jej vítáme. Ale na druhé straně máme také jisté obavy, neboť jest velmi pochybné, zda naděje kladené v tento zákon se také skutečně splní. Tento návrh zákona vítáme proto, poněvadž se od něho očekávají určité úlevy v zemědělství. Těchto úlev jest nezbytně třeba, neboť nouze, která doléhá na zemědělství, jest ohromná. Na venek jest patrná v nízkých cenách zemědělských výrobků. Pozorujeme-li výši cen jednotlivých zemědělských výrobků, všeobecně konstatujeme, že ceny v posledních letech katastrofálně klesly. Týká se to cen obilí, lnu, dobytka a v nejposlednější době k těmto výrobkům, jejichž cena tak velice klesla, připojuje se ještě také mléko a výrobky z něho.

Mluvím-li jako zástupce zemědělství, který přichází z pohraničních krajů země, vypočítávaje tyto skutečnosti musím upozorniti, že nouzi pociťují zvláště zemědělci v pohraničních krajích, poněvadž právě druhy obilí, které nejvíce utrpěly poklesem cen, mohou se pěstovati téměř jen v pohraničních krajích, poněvadž tamější horské podnebí nedovoluje pěstovati druhy obilí, jako na př. pšenici, která, pokud jde o půdu a podnebí, klade již zvlášť vysoké nároky.

Zvlášť smutný jest stav pěstitelů lnu. Na schůzi v polovici minulého týdne slyšel jsem v Budějovicích z úst pěstitelů lnu, že jejich stav jest beznadějný, že pro ně oficielní vedení nebo části oficielního vedení státu nemají porozumění. Upozorňuje se, že v uplynulém roce byla zakoupena u pěstitelů lnu velká část domácího lnu na výrobu lněného zboží, které bylo především určeno pro potřeby vojska. Roku 1932 bylo sice pěstitelům lnu slíbeno, že z jejich zásob bude opět něco zakoupeno pro vojenskou správu, ale třeba upozorniti, že k posledním takovým nákupům došlo v listopadu předloňského roku a ze od té doby zůstali pěstitelé se svým velmi dobře vzrostlým loňským domácím lnem na suchu. Pěstitelé lnu, kteří patří k nejchudším zemědělcům, žádají, aby se především připomnělo vojenské správě, aby z pohotových a volných zásob domácího lnu zakoupila příslušné množství a aby ministerstvo obchodu nebo vláda spolu s ním vydaly nařízení, podle něhož by domácí přádelníci při dovozu zahraničního lnu a to na každé dva vagony byli povinni odebrati nejméně jeden vagon domácího zboží.

Pokles cen zemědělských výrobků působil ovšem na pokles příjmů zemědělství. Proti těmto nižším příjmům mají však stejně vysoké výdaje a dokonce se uvádí, že tyto výdaje nejen nezůstaly stejné, nýbrž že dokonce leckteré položky stouply. Velmi výstižné porovnání po této stránce sestavil pro poslední valnou hromadu Zemědělské jednoty správce státního ústavu pro nauku o provozu a pro vedení provozu profesor Brdlík. Na základě přesných záznamů vyložil, že v porovnání s dobou předválečnou příjmy zemědělství stouply čtyřikrát, kdežto výdaje v porovnání s dobou předválečnou vzrostly osmkráte. Z tohoto rozdílu vyvěrá také příčina někdy bezmezné bídy zemědělství. Pokud jde o výdaje, již mnoho zemědělců uvažovalo o myšlence, jak nalézti prostředky a cesty ke snížení provozních nákladů. Jednotlivé položky, z nichž se provozní náklady skládají, nedovolují však při jasném posuzování žádného snížení. Snížení není na příklad již možno u mezd, které jsou zemědělskému dělnictvu zajištěny kolektivními smlouvami. Naopak velmi mnoho zemědělců ví, že nemůže za mzdové sazby, ustanovené v kolektivních smlouvách, dostati zaměstnance, poněvadž mzdy v praxi jsou mnohem vyšší. Proto zemědělec přes svou velikou nouzi, aby dostal dělníky, musí platiti také vyšší mzdy, než jaké může snést.

Jiná položka, kterou jsme před válkou neměli, kterou jsme dostali teprve v posledních letech, jsou sociální dávky. To je položka, která má velký význam zvláště v zemědělství, poněvadž zemědělci nemohou jako ostatní zaměstnavatelé žádati polovici příspěvků od zaměstnanců, neboť zemědělec, aby dostal dělníky, musí platiti sociální dávky plnou výší, tedy 100%. (Souhlas.)

Jiná položka, která také nepřipouští snížení, jsou daně. Mnozí lidé by se snad mohli domnívati, že se u jednoho druhu daní, totiž u daně důchodové, vyšlo v poslední době zemědělství vstříc. Mluví se o tom, že v porovnání s rokem 1931 tak zvané průměry čistého důchodu byly na rok 1932 sníženy o 20%. Z přezkoumání sazeb, které v poslední době byly úředně uveřejněny, a to finančními úřady, vysvítá, že ve skutečnosti vůbec nedošlo k tomuto 20%nímu snížení, nýbrž že asi činní méně než 20%.

Jiná položka, která nepřipouští snížení, jsou provozní prostředky, které musí zemědělství nakupovati. Zemědělec potřebuje hnojivo, stavební látky, železo, zemědělské stroje, a porovnáme-li ceny těchto provozních prostředků s cenami dřívějšími, vidíme, že ani zde nedošlo k nějakému zvláštnímu snížení. Ostatně mnozí zemědělci, doufajíce v lepší ceny obilí, nakoupili hnojivo a se silnějšími dávkami hnojiva hospodařili intensivněji, ale pak dospěli ke zkušenosti, že ceny obilí, které zatím klesly ještě více, neposkytly jim vůbec žádného ekvivalentu za výdaje s opatřením hnojiva.

Ostatně poukazuji, že i výdaje na řemeslníky, kováře, koláře zůstaly stejně vysoké. Stejně vysoké zůstaly také výdaje za mletí a pečení, poněvadž v mnohých krajinách zemědělci chléb sami již nepekou, stejně vysoké zůstaly také výdaje na zvěrolékaře, kterých, bohužel, jest také třeba ve velmi mnoha zemědělských podnicích. K tomu třeba přičísti výdaje na předměty potřeby, které musí rolník koupiti za všech okolností, chce-li zabrániti, aby na venek nebyl kladen na tutéž úroveň jako pobuda nebo tulák. Mohu vás však ujistiti, že jsem skutečně již spatřil venku velké množství zemědělců, kteří se pro nouzi svým zevnějškem nelišili mnoho od nejnuznějšího proletáře, poněvadž si již nemohli koupiti ani nových šatů ani obuvi.

Není divu, že pro velký pokles příjmů v zemědělství byly především spotřebovány všechny úspory a nyní zemědělci, kteří již dávno neměli žádné úspory, nebo jich vůbec nikdy neměli, se zadlužili a zadlužení opět více vzrostlo. I u nás v Československu vyskytovaly se již po několik let určité snahy, aby se stav zemědělství poněkud zlepšil. Začalo se to r. 1927, kdy zemědělci, postižení většími živelnými pohromami, po prvé dostali podporu. R. 1929 vyšlo nařízení Stálého výboru a r. 1931 zákonné opatření, jímž se zemědělcům poškozeným živelnými pohromami poskytují 3% příspěvky k úrokům. Vzpomínám si, že požadavek zemědělců, aby dostali tyto 3% příspěvky, vedl v létě 1929 ke krisi tehdejší občanské koalice. Stran poskytnutí této pomoci byla již v občanské koalici různost názorů. Proto tenkráte tento tak nutný zákon nebyl vyřízen ani v plenu poslanecké sněmovny ani v senátu, nýbrž Stálým výborem. Roku 1931 vyřídila pak tuto 3% úvěrovou pomoc nynější vládní koalice. Zkoumáme-li tyto různé zákony, vidíme, že zemědělci sami neměli z toho zvláštního prospěchu. Jak toto dobrodiní vypadá, jak málo smíme je přeceňovati, vylíčil bych jen na jednom případu, o kterém jsem se dověděl minulého týdne. Svého času zažádal si velmi zadlužený rolník z Vratislavic nad Nisou u Liberce u ministerstva zemědělství o poskytnutí 3% příspěvku k úrokům. Tenkráte připojeným potvrzením tamější Raiffeisenky bylo prokázáno, že na usedlosti má zaknihováno 79.000 Kč. Ale příspěvek vlády k úrokům nedostávají do rukou zadlužení rolníci, nýbrž tyto příspěvky k úrokům poukazuje ministerstvo zemědělství přímo peněžnímu ústavu, jemuž jest onen zemědělec dlužen. Raiffeisence ve Vratislavicích nad Nisou poukázalo ministerstvo zemědělství 90 Kč; jeden funkcionář Raiffeisenky přišel ke mně a tázal se mne, jak by se mělo těchto 90 Kč zaúčtovati. Podíval jsem se na dopis a shledal jsem, že jest tam skutečně uvedeno: dlužná částka 79.000 Kč, kterou zemědělec si vypůjčil u Raiffeisenky, mimo to ještě částku 3.000 Kč a s tím ve spojení právě oněch 90 Kč. Ministerstvo zeměděl. neposkytlo příspěvek k úrokům snad na plnou dlužnou částku 79.000 Kč, nýbrž jen k oněm 3.000 Kč, což při 3% činí 90 Kč úroků. Když jsem to vysvětlil funkcionáři Raiffeisenky, řekl, že za takovýchto okolností se onomu zemědělci také příliš nepomůže a že již dnes lze si vypočítati čas, který ještě může ztráviti ve svém hospodářství. Jest tedy nutno, má-li se zemědělcům nějak pomoci, aby to také byla skutečná pomoc.

Loňského roku měli jsme také delší příležitost zabývati se jiným návrhem zákona na poskytnutí úvěru zemědělství. Tento návrh zákona, který byl projednáván v létě loňského roku, nebyl by však měl příliš velké výsledky a nebyl by ani mohl mnoho prospěti, poněvadž úvěrovou pomoc, která se slibovala zemědělství v tomto návrhu, bylo by si musilo opatřiti samo zadlužené zemědělství. Aby se opatřily peníze potřebné na příspěvky k úrokům, mělo se použíti výtěžků z dovozních listů na obilí a z různých jiných příjmů, které si kdysi zemědělci tohoto státu vybojovali těžkými politickými boji. Ostatně ani obsah důvodové zprávy k tomuto úvěrovému zákonu nebyl tak lákavý a tak slibný, abychom se my zemědělci byli mohli nadchnouti pro usnesení tohoto zákona.

Něco jiného nalézáme však v tomto návrhu zákona. Tento návrh zákona slibuje, že se v leckterém směru skutečně poskytnou úlevy. Skládá se z několika dílů. Prvý díl se obírá soutěží ve věcech peněžnictví. Prvá část jest zajisté velmi významná, poněvadž jest skutečně nutno vydati opatření, aby se působilo na různé peněžní ústavy, aby si nepřetahovaly vklady předstíráním často nekalých věcí. Po této stránce jest, bohužel, ještě velmi mnoho nepoučených lidí, kteří se dají zlákati poněkud vyšším úrokováním, aby nenosili peníze do oněch ústavů, kam vlastně patří. Podle mého mínění měl by rolník ukládati peníze jen ve venkovských peněžních ústavech a nenositi jich do městských, neboť z čistých výtěžků těchto peněžních ústavů vrací se jen velmi málo nebo vůbec nic zpět na venkov. Vidíme však, že mnozí neuvědomělí lidé na nabídku poněkud vyššího zúrokování ukládají své peníze v ústavech, kde není vždy dána záruka, že peníze uzří opět v plné výši. Po této stránce poukazuji na úpadek soukromé banky v Liberci, a to bankovního domu Anker, u něhož nejen lidé z města, nýbrž i z venkova přišli nebo ještě přijdou o většinu svých peněz. Jest vskutku nutno, bude-li něco podniknuto v duchu příštího zákona, aby se působilo k tomu, aby pod slibem úrokové míry z vkladů nedocházelo k přetahování a aby se zvláště hledělo na prsty oněm peněžním ústavům nebo bankám, které dosud dostávaly vklady na slib vyšší úrokové míry, a aby byly náležitě kontrolovány.

Pokud jde o druhou část zákona, to jest o působení na výši úrokové míry, nutno upozorniti, že úroková míra jest konec konců něco vytvořeného a že výše úrokové míry jest zároveň obrazem bezpečnostních poměrů v peněžnictví státu. Jest ovšem nutno vykonávati určitý vliv, pokud jde o výši úrokové míry z půjček. Stran úrokové míry z vkladů prohlásili jsme již častokráte, že třeba zajisté pokládati 4%ní úrokovou míru za normální, neboť výše této úrokové míry se samo sebou snižuje určitými škrty pro daň rentovou nebo na dávky do fondu na ochranu vkladatelů, takže čisté úrokování nedosahuje 4%. Důležité jest, aby se výše úrokové míry ze zápůjček zvlášť kontrolovala, a aby se zde činil rozdíl opět mezi dlouhodobými a krátkodobými zápůjčkami. Po této stránce bylo příkladem opatření německého říšského presidenta, které bylo vydáno před půl rokem a v němž bylo ustanoveno, že pro zemědělské hypotéky má platiti úroková míra 4%. To jsou tedy dlouhodobé úvěry. V zemědělských časopisech Německé říše se však upozorňuje, že snížení úrokové míry pro nemovitosti celkem vzato neznamená pronikavou pomoc zemědělství, poněvadž vedle těchto dlouhodobých dluhů jsou ještě také krátkodobé zápůjčky a peněžní ústavy si to vynahradily na úrocích z nich. Jako pravidelná uvádí se tam průměrná 10%ní úroková míra, a posuzujeme-li po této stránce naše poměry, musím zajisté říci, že tyto krátkodobé úvěry, které musili zemědělci uzavříti, jsou zatíženy takovouto vysokou úrokovou mírou. V této věci měly by již dávati příklad některé korporace, které vlastně byly vytvořeny ze samého zemědělství, jejichž členové jsou většinou zemědělci a kteří zprostředkují zemědělcům provozní prostředky nebo předměty spotřeby. Máme zemědělské spolky a družstva, a když opatřují svým členům hnojivo nebo jiné zemědělské provozní prostředky, které ovšem přejimatelé zboží nikdy neplatí v hotovosti, nýbrž berou je na úvěr, jest takřka pravidlem, že se zemědělcům ze dluhu za zboží počítá 8%ní úrok. Těchto 8% jest ovšem nepoměrně vysoká částka a neměly by je určitě počítati ony instituce, které právě byly utvořeny samým naším zemědělstvím. Po této stránce měly by tyto korporace předcházeti především příkladem. Mluví-li se o výši úroků ze zaknihovaných dluhů, jest ovšem nutno, aby se neviděla pouze úroková míra ze zápůjčky, kterou jest dlužník zatížen, nýbrž aby se nepřehlížely také jisté vedlejší výdaje, spojené s uzavřením takových hypotečních dluhů. Vypůjčí-li si dnes člověk peníze na nemovitost, pohledávka se zaknihuje, a aby se mohla zaknihovati, jest třeba pomoci advokáta nebo notáře, a jak známo, inkoust advokátův byl odedávna nejdražší a ani po válce ani v nynější době nezlevnil. Mimo to, provede-li se zaknihování, třeba ještě hraditi také vysoké poplatky, vyplývající právě ze soudních poplatků. A na druhé straně je-li zápůjčka zaplacena a má dojíti k výmazu dluhu, celý postup se opakuje. Opět se musí zaplatiti soudní poplatky a opět vznikají vysoké útraty, spojené s použitím advokáta nebo notáře. Bylo by nutno, má-li se pomoci zemědělství, aby aspoň ve výjimečných případech byly sníženy poplatky a aby se nepoužívalo plných poplatkových sazeb, které byly kdysi stanoveny zákonem o soudních poplatcích. Na druhé straně by se měly hledati prostředky a cesty, aby se působilo na ony vrstvy, jejichž pomoci se musí používati jako advokátů, aby rovněž nekladly nadměrné požadavky.

Jest samozřejmé, že budeme hlasovati pro tento zákon, který poskytuje zemědělství pomoc v mnohém směru. Ale tento návrh zákona pokládáme jaksi jen za přechod. Zemědělství nevybředlo by ze své nouze, kdyby se nesáhlo k účinnějším prostředkům, a takovýto prostředek záleží právě v tom, že se zemědělství zajistí náležité ceny, jejichž výše bude upravena tak, že se jimi uhradí také skutečně vysoké výrobní náklady. Dokud se to nestane, bude naše zemědělství stále zadluženo, nebude se nikdy moci dluhů zbaviti. Abychom však dosáhli správné možnosti života pro zemědělství, nezbývá nám nic jiného, než pomoci mu při tvoření náležitých cen.

Jest možno, že i po této stránce bude požádána slavná sněmovna, a jest nutno, aby se zemědělství, uvážíme-li jeho význam, poskytla pomoc, která za takovýchto okolností jest nezbytně nutná. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Škvor.

Posl. Škvor: Slavná sněmovno! Když jsme před krátkým časem v tomto shromáždění projednávali státní rozpočet - rozpočet uvedený do rovnováhy jen velikými obětmi poplatníků, státních zřízenců a dělníků - byli jsme si vědomi, jaké starosti očekávají rozhodující činitele v tomto státě, budeme-li chtíti skutečně udržeti rozpočet v rovnováze. Byli jsme si také vědomi té velké odpovědnosti nad tím účtem, který na jedné straně má závazná vydání, na druhé straně jen očekávaný, nezajištěný příjem. My také v plném vědomí této slabiny rozpočtové jsme až do dnešní doby dělali zde určitá zákonitá opatření, která měla za účel, abychom pokleslý výnos daní - výnos pokleslý v důsledcích oslabené výroby a oslabené poplatní síly obyvatelstva těmi novými daněmi - nahradili tak, abychom tu rovnováhu rozpočtovou skutečně mohli udržeti. Tato neschůdná cesta, abychom přes nové daně udrželi rozpočet v rovnováze, nevedla by k cíli, kdybychom si neuvědomili, že ne přes nové daně, nýbrž jen přes novou výrobu, výrobu plánovitou a rentabilní, můžeme se dočkati toho, že hospodaření státu za tento rok nebude končiti miliardovými schodky jako v letech minulých. (Posl. Vallo: Ako si to predstavujete, pán poslanec?) Já k tomu přijdu, pane kolego!

Dnes předložený návrh zákona o úpravě soutěže ve věcech peněžnictví a úrokové míry je důkazem, že tato vláda je si dobře vědoma důležitosti a potřeb výroby, že tato vláda ví, že jediný zdroj, odkud prýští veškeren národní důchod, je výroba.

Dnešní předloha je také sledována zájmem širokých mas poplatníků a výrobců a je jen první z předloh, se kterými v dohledné době přijdeme před tento parlament, abychom zabezpečili výrobu jak zemědělskou, tak řemeslnou i průmyslovou. Tato předloha je také první, se kterou přicházíme po řadě zákonů zatěžujících výrobu, obchod a dopravu, první, která má ulehčiti ona břemena, která jsme na výrobu navalili v době konjunktury, v době vyšších čísel a v době, kdy se úvěr přímo každému podnikateli vnucoval.

Slavná sněmovno, strana, ke které kladu si za čest patřiti, a stav zemědělský, který mám v této sněmovně zastupovati, volaly, jak zde bylo již vzpomenuto řečníkem přede mnou, kol. Křemenem, již dlouho po předloze, která by upravila míru úrokovou tak, aby nenesl kapitál uložený více než kapitál investovaný do podniku za pomoci práce, starosti a risika. Vítáme-li tento zákon jako strana, hájící nedotknutelnost soukromého vlastnictví, není to nějakou zradou nebo úchylkou od programu, jak by někteří členové tak zv. mafie velkokapitálu ve svých řečech a ve svém zjednaném tisku rádi dokazovali našim malým vkladatelům. Ba naopak, je to zákrok, který má za úkol chrániti kapitál malých střádalů a zabezpečiti ho tam, kam byl půjčen peněžními ústavy, a nejen ho zabezpečiti, nýbrž působiti, aby se jedenkrát opět vrátil přes ty ústavy peněžní ke vkladateli a jeho volné disposici. Slavná sněmovno, náš vkladatel musí si dnes uvědomiti, že insolventní dlužníci, předlužení výrobci neskýtají záruk vrácení půjček v hotovosti a že při tom mohou našim vkladatelům nejvýše k vyrovnání té pohledávky odevzdati nemovitosti zbavené výnosu. Je-li pak pravda, že většina vkladatelů proto byla vkladateli, že sami z důvodů zdravotních a rodinných nemohli se státi podnikateli, pak by tyto nemovitosti, odevzdávané ve velkém počtu na vyrovnání pohledávek pro vkladatele, neměly cenu, poněvadž by je nemohli obhospodařovati a poněvadž, i kdyby je - pokud se týče usedlostí zemědělských - pronajali, nenesly by jim ani tolik, i kdybychom míru úrokovou snížili na pouhá 3%.

Úkolem zastánců nedotknutelnosti soukromého majetku není, aby jednoho nechali bez práce bohatnouti z výnosu kapitálového, zatím co druhého by nechali umělým zadlužením, t. j. zhodnocením dluhů cestou deflační politiky úplně majetkově zničit. Úkolem naším jako zástupců soukromého vlastnictví je udržovati právo na majetek uložený v peněžních ústavech, třebaže v zájmu vyšším, v zájmu všeobecného dobra musíme výnos z tohoto kapitálu zrestringovati. Vycházíme z předpokladu, že nesmí býti dovoleno, aby jeden druh kapitálu pohlcoval druhý, a že nesmí býti také dovoleno, aby finanční kapitalismus za svoji účast ve výrobě vyžadoval si cestou vysokého úroku nejen celý výrobní výtěžek, nýbrž ještě někdy, jak se hlavně na Slovensku děje, dávku ze substance majetkové. Naše peněžní ústavy a náš finanční kapitál dlouho se bránily snížení úrokové míry a proti tomuto zákonitému zásahu do peněžnictví poukazovaly na škody, které snížení úrokově míry přinese vkladatelům ve směru nedůvěry vkladatelské, a pak také na to, že to bude znamenati novou thesauraci peněz, že tím nebude pomoženo dlužníkovi, nýbrž spíše ublíženo subalternímu úřednictvu peněžních ústavů.

Je třeba, abychom poněkud podrobili analysi tyto důvody. S prvním důvodem, který se týče poškození drobných vrstev lidových, se v tomto parlamentě často manévrovalo neříkám ze zlé vůle, nýbrž i z nepochopení určitých hospodářských problémů. Bylo učiněno mnoho chyb pod rouškou ochrany drobných vrstev lidových. Tak na pohled v zájmu drobného konsumenta, ale vpravdě ve prospěch ciziny, ve prospěch zisku velkoobchodu a bursiánů jsme za posledních 10 let dovezli - ze 60% zbytečně a marně - za 51 miliard zemědělských produktů. Dále jsme pod rouškou zájmů pracujícího lidu postavili mezi nemocného a lékaře nemocenskou pokladnu, jejíž dnešní náklady těžko nese naše výroba, které jsou nesnesitelným břemenem pro naše výrobce a které chtě-nechtě budeme musiti nějakým způsobem upraviti, aby pro výrobní vrstvy byly snesitelnější.

Chápu, že naše peněžnictví mělo zájem na drobných vkladatelích, a to již proto, že to byli lidé neinformovaní o peněžním trhu, lidé, kteří se spokojili s nejnižším procentem úrokovým. Při této příležitosti musíme také konstatovati, že naše peněžní statistika, pokud mluví o počtu vkladatelů, je zkreslena, neboť se nám tam objevuje vkladatel třikráte zaúčtovaný. Naši vkladatelé, s nimiž přicházíme do denního styku my, kteří po léta stojíme v čele našich peněžních ústavů, jsou dnes lidmi tak rozumnými a tak chápajícími těžkosti doby, že se nebrání snížení úrokové míry, ale vyžadují si, co jim za každých okolností musíme zachovati, to jest jistotu uloženého kapitálu, který si uložili jednak pro doby, až nebudou schopni výdělečné činnosti, jednak jako věno a výbavu svým dětem.

Naše peněžnictví poukazovalo i na to, že byla zdravá konkurence a volná soutěž na trhu peněžním, a tu, pokud se toho týče, víme, že byl to určitý trik finančního kapitalismu, který hlásal volnou soutěž jenom potud, pokud mu to obchodně vyhovovalo, ale jakmile nemohl v té volné soutěži obstáti ani při svých koncernech, byl první, který přicházel k tomuto státu, aby cestou zákonné úpravy, cestou sanace, cestou 50milionové roční dotace zvláštnímu fondu pro náhradu ztrát poválečných, cestou 600milionové záruky za vývoz do zahraničí, který financoval, domáhal se toho, aby jeho prodělek byl nějakým způsobem z pokladny státní hrazen. A když se mu to podařilo, když stát tak častokráte sanoval tento kapitalism, byli jsme ještě svědky, že tento velkokapitál ve svém tisku vyčinil tomuto parlamentu a této vládě, že s penězi státními a s penězi poplatníků neumí hospodařiti.

Pokud se pak týče poukazování na poškození toho subalterního úřednictva, jsme, slavná sněmovno, shodni v tom, že k zajištění existence úředníků není potřebí na druhé straně viděti zničeného a vyssátého dlužníka. Víme, že bez ublížení tomuto úřednictvu je možno snížiti režii našich bank o tolik, oč bude potřebí, aby spravedlivě byla sleva úroková rozdělena mezi vkladatele a peněžní ústavy. Známe případy tak vysokého služného representantů našeho peněžnictví, že toto služné je přímo výsměchem a provokací v dnešní době, kdy máme statisíce nezaměstnaných, jimž dáváme almužny, kdy je přímo výsměchem a provokací zemědělce, který se spokojuje při své 16hodinové práci a při své výživě žitnou kávou a zelnou polévkou a je celý šťastný s tím, jestliže se dočká na konci roku toho, že zaplatí úroky a daně, sociální břemena a nepřidělá si nových dluhů na svou chalupu. Je to přímo výsměchem těm stům vysokoškolsky a obchodně vzdělaných našich lidí, kteří se marně domáhají, aby získali 500korunové místo.

Slavná sněmovno! Měl-li náš stát odvahu, aby v zájmu udržení rovnováhy našeho finančního státního hospodaření sáhl ke snížení služného státních zaměstnanců, ač toto služné v průměru nečinilo často ani desetinu toho, co činí služné mnohého bankovního ředitele, doufám a pevně věřím, když toho bude potřeba, když se samy jednotlivé skupiny našeho peněžnictví nedohodnou o snížení úrokové míry, že tato vláda bude míti odvahu, aby zasáhla i v tom směru a učinila zde pořádek.

Slavná sněmovno! Já jako příslušník zemědělského stavu považuji za povinnost, abych vládě a této sněmovně, která přikročí k odhlasování tohoto zákona, vzdal dík jménem statisíců bez své viny zadlužených zemědělců a podnikatelů. Mezi touto skupinou dlužníků jsou vlastní pilíře našeho hospodářského života a základy veškerého podnikání. Ozdraviti tuto skupinu z dluhů není jenom příkazem nutné rentability v podnikání, nýbrž národohospodářskou a náboženskou spravedlností.

Všichni jsme si v poslední době zvykli bráti na veškeré hospodářské dění v tomto státě pouze měřítko rovnice právnické a zapomínáme, že nutno dáti spravedlnost národohospodářskou v dnešní době i před spravedlnost právní. Musíme si uvědomiti, že tisíc Kč dluhu učiněného v době nadbytku oběživa a tisíc Kč dluhu v době dnešní, která následovala po desetileté politice zhodnocování koruny, není hodnota stejná a že, je-li to rovnice právnická, není to rovnice národohospodářská, protože chybí zde vyjádření onoho plus, které značí zhodnocení dluhu v důsledku poklesu výnosnosti a tím i cen našich nemovitostí. Dluh, který před lety znamenal nepatrné zatížení rolnických usedlostí, dnes v důsledku poklesu cen zemědělských produktů a tím také v důsledku poklesu cen nemovitostí znamená strašné břemeno, které je s to vyhnati, mohu říci s klidem, více než 1/4 milionu samostatných zemědělských podnikatelů z jejich rodných chalup.

Zemědělský stav prodělal různé doby krisí, kdy doháněl a udržoval se pouze ohromnou šetrností, ale, slavná sněmovno, dnes tato šetrnost zemědělského stavu již překročila hranice snesitelnosti a sama není s to, aby důsledky krise odvrátila, poněvadž jsou zde určitá vydání, která v době konjunktury navalil stát na naši výrobu, vydání neměnitelná, určité sociální dávky a břemena, pod kterými dnes naše zemědělská výroba klesá. Jsme si vědomi, že vydání zákona o snížení úrokové míry neznamená odstranění zemědělské krise a neznamená ani odstranění nedostatků ve finanční základně našeho zemědělského podnikání. Víme, že zákonem tímto bude nám umožněno jenom další setrvání zemědělce na půdě a že nám tím bude poskytnut zároveň čas k vypracování dalších nových osnov zákonů, které by umožňovaly snesitelnou situaci zadluženého zemědělství. Jedním z těchto nutných zákonů bude zákon o částečném moratoriu pro zemědělského dlužníka, obdobně jako máme ve státech jiných, dále prodloužení žalovatelnosti neplacených úroků a splátek z tříletí na pětiletí. Mimo to musíme působiti cestou dalšího zákona, abychom pro 15% předlužených zemědělců získali od státu určitou pomoc zvláštním příspěvkem úrokovým nebo aspoň garancií úvěrovou. Také otázku konverse krátkodobých dluhů, tíživých dluhů, na dluhy dlouhodobé nesmíme pouštěti se zřetele, při čemž vznášíme výzvu hlavně na naše zemské ústavy peněžní, aby v tomto směru přispěly k záchraně zemědělského stavu, který v tomto státě je základem míru a pořádku, dvou to činitelů, kteří jsou nezbytně nutní pro udržení naší měny na nynější výši. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)