Nejen moji kolegové, nýbrž i řečníci z oposice dostatečně rozebrali žádost o vydání po stránce politické a právní, takže mojí povinností jest již jen dokázati, že tvrzení žaloby, posudku a rozsudku ve věci svazu "Volkssport" jsou úplně nesprávná. Jest toho tím spíše zapotřebí, neboť jsem přece obžalován jen jako předseda svazu a nepřičítají se mi za vinu určité trestné činy. Vysvětlení jest na místě i proto, že nevíme, nebude-li náš proces veden právě tak jako brněnský, ve kterém byla slyšena jen jedna strana a jen jedné straně bylo dovoleno předložiti průkazní materiál. Netvrdíme příliš mnoho, pravíme-li, že státní zástupce, soudcové a vojenští znalci nebyli o svazu "Volkssport" informováni buď vůbec, nebo dostatečně, takže musili dospěti k mylným úsudkům, zvláště že veškerá česká veřejnost jest štvanicí neodpovědného a neukázněného tisku vědomě mylně informována.

Obáváme se, že ani ministr spravedlnosti, ani zpravodaj, ani řečníci českých stran neprostudovali příslušných spisů, aby dospěli k nestrannému úsudku. (Různé výkřiky.)

Zpravodaj nepovažuje ani za nutné dostaviti se za rozpravy sem do sněmovny a zatím co má býti vydána polovice parlamentního klubu, poslechnouti si, co mají říci k žádosti o vydání a k nastávajícímu procesu ti, kdož mají býti vydáni.

S lehkomyslností příliš zločinnou projevovaly německé vládní strany, nezatížené jakoukoliv znalostí věcí, ústně a písemně své mínění o "Volkssportu" před širokou veřejností s tím jediným výsledkem, že se toho mohl dovolávati nejen ministr vnitra, nýbrž i zpravodaj Ježek.

Domnívám se, že mohu pozorovati z rozmluv s kolegy, že ani německé oposiční strany s nečetnými výjimkami nejsou dostatečně informovány o našem svazu. Proto uvedu několik slov o dějinách založení, neboť pravda vypadá jinak než odůvodnění brněnského rozsudku. Při volbách v četných obcích v mor. ostravském volebním kraji mohli jsme pozorovati, že bylo odevzdáno mnoho soc. demokratických hlasů, ačkoliv tam strana neměla ani odborovou, ani politickou organisaci. Když jsme tuto věc vyšetřovali, ukázalo se, že jest v místě dělnický cyklistický spolek, k němuž částečně patřili i členové naší strany. Usnesli jsme se tedy založiti vlastní cyklistický svaz, jak jej po nás zřídili i křesťanští sociálové se sídlem ve Svitavách, pravděpodobně z téhož důvodu. Z jeho názvu: "Svaz pro jízdu na kole, hry a sport všeho druhu" jest zřejmá příčina, proč byl založen. V téže době počali nositi hnědé košile nejen členové svazu mládeže, nýbrž i členové naší strany. Z toho vznikly potíže, poněvadž šlo o nošení nepovoleného svazového úboru. Státní orgány, policie, četnictvo a dokonce okr. hejtmani nám poradili, abychom založili svaz, jemuž bude povolen svazový úbor, a když to budou hnědé košile, nebude jejich nošení již nic překážeti. Zde v úředních kancelářích zrodila se myšlenka svazu "Volkssport" s hnědými košilemi ve stanovách, aby pak jeho členové byli vyřízeni v soudní síni... volná hra sil. Bylo více než přirozené, že jsme zakládaný cyklistický svaz rozšířili ve svaz pro turistiku a sporty všeho druhu. Jednak proto, že turistický spolek může nositi turistickou halenu nebo spolkový šat, jednak že žijeme v době sportu a ministerstvo tělesné výchovy jej má podporovati.

Již při založení neměli jsme nejmenší příčiny popírati, že se svaz má zařaditi do celkového hnutí a není to žádné odhalení státního zástupce, nýbrž jest to zvykem u všech německých a českých stran, ať jsou ve vládě či nikoliv. Nazvali jsme vědomě tento svaz: Národně socialistický svaz pro cyklistiku, turistiku a sport všeho druhu. A pak se počalo povolovací řízení, bludný koloběh, neboť dva zemské úřady, ministerstvo vnitra, ministerstvo nár. obrany a ministerstvo zdravotnictví a tělesné výchovy postupovaly si spis a dvakráte musili jsme měniti jednotlivá slova a věty.

Chtěli jsme přijímati jen lidi od 21. roku věku a na rozkaz úřadu musili jsme zříditi oddělení pro mládež a pro děti. (Souhlas na levici.) Podle jeho návrhu nesměl se člen "Volkssportu" nikdy státi příslušníkem národně socialistického hnutí. Slovo hnutí musilo býti zase na rozkaz úřadu nahrazeno slovem strana.

Z toho povstalo dilema: 1. Podle §u 1 byl svaz nepolitický, 2. podle §u 2 mohl se státi členem svazu jen ten, kdo byl členem německé národně socialistické strany dělnické, 3. podle §u 3 mohli se přijímati dorostenci od 12 do 17 let a děti od 5 do 12 let. Tyto nesmyslnosti, kterých jsme nespáchali my, nýbrž úřad, byly dostatečným podnětem pro státního zástupce, aby nám již stanovami dokázal, že jsme zneužívali nepolitického spolku k politickým účelům.

Ba dokonce zkonstruoval ještě dvě klamná tvrzení:

1. že nár. socialistický svaz mládeže povstal ze svazu "Volkssport" a že

2. i svaz mládeže měl své sídlo ve Fulneku. Obojí nesouhlasí. Svaz mládeže jest mnohem starší než svaz "Volkssport", starší než stát a má své sídlo v Opavě, nikoliv ve Fulneku. Na četných místech nastalo závodění mezi svazem mládeže a svazem "Volkssport" o členy. Aby bylo ukončeno, uzavřel svaz mládeže se svazem "Volkssport" úplně veřejně smlouvu, že všichni členové pod 21 let mají patřiti ke svazu mládeže a po 21 letech ke svazu "Volkssport". Jest to něco docela přirozeného, obvyklého v každé německé a české straně, že mladistvý, jakmile dosáhne volebního věku, má se politicky organisovati a chce-li, může se státi členem "Volkssportu". O nějakém nuceném přestupování nemůže býti ani řeči, nýbrž jen o vystupování z hnutí mládeže, které má býti chráněno před přestárlými. Právě pro tuto smlouvu se dostanu před soud, poněvadž jsme písemně ustanovili něco, co jest všeobecným zvykem u všech politických stran.

Měli jsme právo, ale nikoliv povinnost, v místech se 20 členy tvořiti místní skupiny a spojovati je zase ve větší organické celky a omezili jsme je na kraje a zemi. Stanovy mluví o okresních svazech, které zaujímají jeden volební kraj, a o župních svazech, které jsme měli dva, jeden pro Čechy a druhý pro Moravu a Slezsko. Později zamýšlené další dělení na družstva, čety po 100 mužích a po 1000 mužích, podle předpisů o výpravách, bylo zamýšleno pouze pro slavnostní průvody, ale ani v jediném případě nebylo uvedeno v čin. Více než rok usilovali jsme, aby nám byl povolen jednotný spolkový úbor a prapor. Po měsících byl nám spolkový úbor povolen, když ministerstvo národní obrany projevilo s tím svůj souhlas, zatím co nám až do rozpuštění svazu nebyly prapory povoleny proto, poněvadž byl na nich skobový kříž, a to pro klamné tvrzení, že to jest stranický odznak a že proto nesmí býti umístěn na praporech nepolitického spolku.

Od samého začátku zamýšleli jsme postaviti naše místní skupiny a ochranu našich shromáždění na spolkový základ. Poněvadž v četných povoleních schůzí a pochodů musil svolavatel nejen pečovati o udržení klidu a pořádku, nýbrž bylo mu také nařízeno, aby pořadatelé byli nápadně označeni, zamýšleli jsme zvoliti k tomu zmíněný spolkový šat. Sotvaže se konaly první schůze s našimi pořadateli v hnědých košilích, postavil se český zemský úřad na stanovisko, že členové nepolitického spolku nesmějí přejímati ochranu schůzí na politických schůzích. Ačkoliv hájíme stanovisko, že naši pořadatelé v hnědých košilích, ani účastníci v hnědých košilích se nedostavují na politické schůze jako členové "Volkssportu", nýbrž jako nár. socialisté, i když jsou zároveň členy svazu "Volkssport", pražský úřad setrval na zákazu a byli jsme nuceni i se své strany vydati zákaz svým kamarádům, podle něhož není dovoleno choditi na politické schůze a projevy v hnědých košilích.

Na Moravě postavil se zemský úřad nejprve na stanovisko, že na politické schůze možno sice choditi v hnědé košili, ale nikoliv s čepicí a pasem. I tento zákaz sdělili jsme našim oddílům. Teprve mnohem později zakázal i moravský zemský úřad nositi hnědé košile na politické projevy všeho druhu. A náš příslušný dopis obsahující tento zákaz všem místům byl bezvadně dodržován, jak se to skvěle ukázalo na posledním lidovém sjezdu ve Svitavách, kdy při velkém průvodu ohlášeném "Volkssportem" tisíce lidu pochodovalo v hnědých košilích, a za hodinu na velikém politickém projevu na náměstí nebylo lze viděti ani jedinou hnědou košili. (Souhlas na levici.)

Oba zemské úřady postavily se na stanovisko, že žádný nár. socialista nesmí nositi hnědou košili, nýbrž jen členové "Volkssportu", takže jsme všechny osoby nosící hnědé košile přijali do svazu a každé jsme vydali legitimaci, že podle úředního povolení jako člen "Volkssportu" smí hnědou košili nositi.

Ačkoliv naši železnou kázeň všechny úřady při každé příležitosti úplně uznávaly, ačkoliv jsme stále a stále požadovali od svých členů, aby dbali úředních pokynů, což dokazují všechny naše oběžníky, neboť jsme neměli ani příčiny, ani jsme nechtěli přiváděti své lidi do srážky s úřady, přece byl vydán zákaz nositi hnědé košile. Prý ten nebo onen, kdož nosil hnědou košili, nedbal zákazu. My o takových případech nevíme a ony mohly vésti jen k potrestání jednotlivců nebo k rozpuštění jednotlivých skupin, zvláště když i členové národně socialistického svazu mládeže nosili hnědé košile a jim to nebylo zakázáno.

Když bylo zakázáno a pronásledováno i nošení bílých košil, byla prakticky činnost svazu zastavena a několikráte jsme se radili, že bychom měli dobrovolně svaz rozpustiti a neučinili jsme to jen proto, že jsme chtěli likvidovati a nejprve zaplatiti dluhy svazu.

Rozpuštění svazu nezastihlo nás tedy již v činnosti, nýbrž v likvidaci.

Během vývoje se ukázalo, že jednotné vedení z Fulneku není z dopravně-technických příčin možné a proto jsem převzal vedení pro Moravu a Slezsko a Krebs pro Čechy. Práva ustanovovati odborné poradce jsme oba použili. Vedení svazu bylo rozděleno, a to na oblasti, které se kryly přibližně s volebními kraji a kamarádům z "Volkssportu" činným v krajských úřadovnách, bylo svěřeno bdíti nad jednotlivými skupinami "Volkssportu" v jejich oblasti, aby se mohl lépe prováděti odpovědný dozor. Vůdce strany posl. inž. Jung nemohl býti zvolen předsedou svazu, poněvadž zatím vyšel zákaz nositi hnědé košile a podnikati výpravy a posl. Jung se právem zdráhal převzíti svaz v likvidaci, takže jsem až do rozpuštění byl předsedou.

Poněvadž jsme měli působiti především agitačně, pořádali jsme průvody, výlety a okresní schůzky všeho druhu, rozhodně nejinak, než rozličné prý nepolitické sociálnědemokratické organisace a ona rudá obrana, která ještě dnes pochoduje v plné výzbroji a bez povoleného jednotného šatu.

Zákaz pořádati průvody byl pro nás prakticky zastavením jakékoliv činnosti, neboť se nám přece zakazoval výlet 6 až 10 cyklistů beze všeho jednotného šatu. Výslovně budiž řečeno, že jsme od našich skupin vždy žádali, aby dodržovaly i nejnesmyslnější úřední opatření, a nikdy jsme je nevyzývali k nějaké nezákonité činnosti, což dokazují všechny naše oběžníky, které přece úřady znají. Že jsme chtěli býti propagačním nástrojem, článkem sloužícím hnutí, bylo každému jasno a nikdy jsme nedávali "Volkssportu" vojenský ráz, nýbrž žádali jsme kázeň, pořádek a podřízení.

Obžaloba a žádost o vydání jmenuje mne podle vojenského posudku velitelem na celém státním území a zemským velitelem. Libovolně a v úmyslu zcela určitém vyslovuje se zde výraz ničím neodůvodněný, propůjčuje se titul, aby se tím zdůraznil vojenský ráz svazu. Státní orgány by se měly styděti, že užívají takových prostředků. Tvrdí-li kol. dr Stránský, že slovo velitel jest správné, poněvadž se velelo, výslovně konstatuji, že jsem se vůbec jen čtyřikrát účastnil výletů na lidových a okresních sjezdech a že jsem při tom nevelel.

Dále konstatuji, že při rozpuštění svazu "Volkssport" byl za mé nepřítomnosti v mém bytě, kde byla kancelář svazu, zabaven veškerý materiál týkající se svazu "Volkssport" a že jest v rukou úřadů. Poněvadž jde o celý materiál hlavního vedení, tedy o jednací spisy, pokladniční knihy a korespondenci, měl by tím a jen tím býti podán důkaz pro tvrzení týkající se "Volkssportu". (Souhlas na levici.)

Ale celý materiál nám ulehčuje, nikoliv přitěžuje. Poskytuje nezvratný důkaz, že jsme nikdy nevyměnili dopisu s nějakým říšskoněmeckým místem nebo s říšskoněmeckými členy úderných oddílů, že jsme z Německa neodebrali ani jediný knoflík na gamaše, že jsme naopak odebírali od Korwaczka v Litoměřicích, Hubetschka v Jakubčovicích, Schestaka v Brně, Herlicžky v Místku a Travnička v Opavě. Vidíte, že jde veskrze o slovanská jména. Dále jest knihami prokázáno, že jsme nedostali ani haléře, že nemáme, jak oznamuje "České slovo", 70.000 Kč jmění, nýbrž přes 70.000 Kč dluhů. Odkud bére státní zástupce, odkud berou znalci podklady pro svá tvrzení, rozhodující o osudu lidí? Od kdy jest jednotlivcův čin dostatečným důkazem cíle a účelu spolkové práce? Kdy nařídilo vedení svazu vojenská cvičení? Měli jsme jen dvě valné schůze, na nichž byli přítomni zástupci úřadů. Nekonali jsme nikdy schůzi svazu. Vždyť má pan Ježek ve Fulneku výtečného svědka, svého kolegu z klubu, majetníka velkostatku posl. Špačka. A poněvadž máme ve Fulneku jaksi ústředí tohoto odbojného hnutí, musil pan posl. Špaček pozorovati ve svých lesích vojenské cvičení. Musil to všechno pozorovati z vysoké hlídky své hradní věže a byl by býval povinen již před 2 léty vyzvati státní moc, aby toto hnízdo vybrala. Ale i fulnecká pošta dostala rozkaz, aby pozorovala celou korespondenci svazu "Volkssport" a šlo se tam tak daleko, že se otvíraly dopisy, mezi nimi i dopis jistému obchodníku s obilím, z něhož bylo vzato 8.000 Kč, ukradeno a podrženo a zpravodaj "Českého slova" dostal se dříve do žaláře než my. Tak vypadají věci ve skutečnosti. Jak mohl býti vytyčen tajný konečný cíl, kdy byly o něm konány porady? Kdy jsem nařídil, jak se tvrdí, vojenská cvičení? Kde a kdy jsem je řídil? Dejte mi jeden jediný důkaz a nepromluvím ani slova na svou obranu. Naprosto nehledě k tomu, že nemám naprosto ponětí o vojsku, jest pravdou spíše opak - neboť jsem jakékoliv hraní na vojáky zakazoval a nikdy jsem se nedověděl, že by tento zákaz byl překročen. Neznám skoro žádného vůdce "Volkssportu" kromě Krebse v Čechách, nikdy jsem nevyjednával se žádným v Brně odsouzeným ve věcech "Volkssportu".

Bráníme se proti tomu, že se o nás mohou tvrditi nesprávné věci a že jsme podle nich odsuzováni, ačkoliv jich žalobce nemusí dokazovati a ačkoliv se nám neposkytuje právo a možnost je vyvrátiti. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Že "Volkssport" sloužil jen propagačním účelům, ví každý Čech, ví každý člen vládních stran. Můžeme dokázati, že jsme chtěli svaz již dávno rozpustiti a že jen pro četné dluhy mělo se teprve přikročiti k likvidaci. Můžeme dokázati, že se stalo, že přestupky kázně ti, kdož o nich věděli, neschvalovali, nýbrž co nejostřeji odsuzovali.

Kdyby Češi provedli srovnání mládeže bouřící se v nár. demokratické straně s jistými zjevy v úzce omezeném oboru "Volkssportu", přiblížili by se pravdě mnohem více, než nesmyslným a pro úřady státu zahanbujícím tvrzením, že "Volkssport" měl vojenský ráz, že násilím zamýšlel odtrhnouti sudetskoněmecká území a že tedy jest pro stát vážným nebezpečím.

Rádi bychom také jednou výslovně konstatovali, že jsme to nebyli my, kdož zavedli jednotné barevné košile, neboť před námi i po nás nosili a nosí příslušníci velmi mnoha německých a českých spolků, ba dokonce stran, barevné košile, a to i při politických projevech, aniž úřady to vidí, zakročí a vyvodí konečné důsledky jako u nás.

Vůbec jsme toho ani nežádali a neradi bychom klesli na tutéž nízkou úroveň jako strany, které konaly vládě biřické služby a volaly po zákonu na ochranu republiky a pendreku a záviděly nám úspěchy naší propagandy.

Konstatujeme zde jen totéž, co jsme učinili u brněnského zemského presidenta, nežádáme milosti, nadržování, shovívavosti, nýbrž jen svého práva. Činí-li zde dva totéž, není to totéž. Tato zásada nesmí platiti ve státě, který chce býti právním státem, a úřady mají státní a mravní povinnost nedopustiti, aby u některého státního občana převládl pocit, že se s ním nestejně a nespravedlivě zachází.

Téže skvělé kázni, kterou by rády nyní vylíčily jako tajnou vojenskou organisační práci, vděčí úřady, že se živelně neprojevilo ohromné rozhořčení nad bezprávím spáchaným na nás a jen na nás. Na našem klidu, na naší kázni ztroskotala se každá vyzývavost úřadů, které si asi velice přály několika nezákonitých činů, aby jimi odůvodnily svůj nezákonitý postup. Tato kázeň byla tak skvělá, že ji uznali nejen přátelé a nepřátelé, nýbrž i politické a policejní úřady. Každá dohoda sjednaná pro projev a vystoupení byla úplně dodržena, a byla-li tu a tam překročena, udělali to příliš horliví četníci a nikoliv členové "Volkslssportu". Naše projevy konaly se vždy ve střediscích území námi osídleného, uprostřed sudetskoněmecké vlasti, s jásotem vítány domácím obyvatelstvem.

Hnutí, které chce v našem lidu udržeti ducha bojovnosti, které má každého Němce vychovávati ve službě vlasti a národa, organisace, do které se hrne nadšená mládež velkými zástupy, takové hnutí postupuje. Nemůže se s masami plížiti ulicemi jako výzvědná hlídka, nemůže s upřímnými lidmi kličkovati, nýbrž musí pochodovati v semknutých oddílech, které stejným krokem projevují i stejný tepot srdcí, neboť ovládá nás všechny jedna víra a jedna vůle ukazuje nám cestu a cíl. A jen na dlažbě vesnic a měst naší německé domoviny zní náš krok. Čí klid a pořádek byl ohrožen, kdo mohl naše průvody chápati jako vyzývavost?

Nikoliv německé strany, jimž neupíráme stejné právo, jen monopol na ulici, který nepřiznáváme nikomu, a práva na ulici musíme užívati stále více, když velké síně již nepostačují, aby pojaly masy jdoucí za našimi prapory. - Ale ještě méně mohou Češi v našich pochodech viděti vyzývavost, poněvadž po léta s ohromnými náklady a se státní podporou překládali své slavnosti do německého jazykového území a při tom předpokládali jako přirozené, že takové hromadné demonstrace se nepociťují jako provokace domácího obyvatelstva. (Výkřiky posl. Kaspera.) Náš průvod v německém lázeňském místě Teplicích-Šanově jest provokace, průvod Sokolů ve starém hohenstaufském Chebu jí není a přece ukazuje zesílená výzva četnictva a policie, že i úřady jej za ni považují a že ji proto chrání svými bodáky. Se slovy rovnost, právo a volnost se v tomto oboru hanebně zachází, a to všechno ve znamení demokracie. Prohlašujeme vám i zde, že se nedáme oloupiti o právo na veřejné projevy a že ulice musí býti uvolněna i pro naše čety o tisících mužích.

Co jste znemožnili svazu "Volkssport" jeho rozpuštěním, nebudete moci trvale zakázati naší mohutně vzrůstající straně. Naše vůle, zákon počtu a vítězná síla idey jest silnější než vaše paragrafy této podstatě cizí. Potřebovali jste 3/4 roku, abyste po skutečném zastavení činnosti svazu "Volksportu" rozpustili sám svaz. Budete ještě více času potřebovati, abyste se zotavili po ostudách spojených se zatýkáním. Nenašli jste nic, co by zatěžovalo svaz a jeho činnost. Na tisících kilometrech silnic v německém území nalezli jste prázdný náboj a s pomocí tisíců policistů a četníků rádi byste zkonstruovali nález zbraní a spojení s údernými oddíly. Jen jedno jste našli, totiž prodejný a ochotný tisk, který po měsíce štve proti Němcům, až jste získali většinu pro vydání.

V brněnském procesu se tvrdilo, že se svaz "Volkssport" dělil na: Gruppe (skupina nejmenší jednotku), skládající se z 5 do 10 mužů, Trupp (oddíl), skládající se ze tří skupin, a Sturm (útok), skládající se ze tří oddílů. Velitelé jmenovali se vůdci skupin, oddílů a útoků se zkratkami podle říšskoněmeckého vzoru Truf-Gruf-Stuf. Konstatuji, že vedení svazu nikdy ani neprojednávalo takového rozdělení, natož aby se na něm bylo usneslo nebo je provedlo. Dověděl jsem se o tom po prvé ze spisu procesu. Případný návrh některého člena nebo některé skupiny nemůže se bráti vážně již proto, že ho svaz neprovedl. Spolkový úbor skládal se z hnědé košile, čepice a opasku se dvěma přeskami. Každý jiný úbor byl přísně zakázán a bylo to stále zdůrazňováno v oběžnících. Také jsem nikdy žádného člena neviděl v jiném úboru, jinak bych byl zakročil. Přehmaty jednotlivých osob nebo skupin nebyly mi oznámeny. Fulnecké vedení svazu dostalo jen části úboru, povolené podle stanov. Nikdy nebyla vydána výzva dostaviti se v uniformě, pokud vím, nikdy se to nestalo, zvláště když členové svazu nesměli nositi uniformu. Vedení svazu nikdy nezavedlo označování hodností a nikdy jsem toho nepozoroval. Totéž platí o tak zvané výstroji. Vedení svazu nikdy nežádalo skládání přísahy, a jest to nesmyslné.

Rovněž vedení svazu nikdy nezavedlo tresty a nejméně již takové, které jsou zvykem ve vojsku. Srovnání není již proto možné, poněvadž příslušnost k "Volkssportu" jest úplně dobrovolná, což se o vojsku nemůže docela dobře tvrditi.

Přímo šílené jest tvrzení o vojenské výchově svazu "Volkssport", která prý se skládala z: řadových cvičení - bojových cvičení, výcviku ve střílení (tento byl tajný), výcviku a využití krajiny, z vůdcovských kursů pro cvičení vojsk a pro hry v přírodě (s vysvědčením o jejich ukončení), z hlášení služebních plánů, a nyní se přichází k úsudku: Výlučně vojenský raz svazu "Volkssport" opírá se o: 1. spojní úderných oddílů, patrnost seznamů rojnic a čet, seznam uniformních kusů; 2. o vojenskou kázeň a služební řád pro trestní moc velitelů; 3. způsoby výcviku (teoretického a praktického) s vysvědčením; 4. o bojový výcvik; 5. o přísahu na prapor; 6. o společnou uniformu a 7. o věk 21 let k přistoupení. Mimo to ještě o spojení s cizinou.

Pánové! Ztrnul jsem hrůzou, když jsem všechna tato tvrzení slyšel v brněnském procesu. Tím méně jsem mohl a mohu pochopiti, že nebylo dovoleno uvésti opačné důkazy pro tak závažná tvrzení. S klidným svědomím a v úplném vědomí své odpovědnosti před dějinami našeho hnutí mohu zde jen prohlásiti jako čistou pravdu, že jako předseda svazu jsem nevydal ani jediného nařízení ve smyslu těžkých žalob, ba že vůbec o tom nic nevím, byla-li snad vydána ve smyslu vylíčeném. Neříkám toho tak velice na svou vlastní odpovědnost, nýbrž v zájmu všech členů, kteří byli činní ve smyslu pokynů jedině odpovědného vedení. Pravím to také proto, že kdyby toto tvrzení bylo správné a kdybych o tom věděl, ba dokonce to nařídil, nebyla by neoprávněná výtka, že jsem hlavním strůjcem spiknutí a především svůdcem mládeže. Ale zabavený u mne materiál úředního vedení svazu mne nezatěžuje, nýbrž mi ulehčuje a dokonce studie o předpisech k veřejnému vystoupení, které nikdy nebyly vydány, mluví jen o slavnostních průvodech, pohřbech a uctívání padlých.

Opakuji: Svaz "Volkssport" měl pěstovati jízdu na kole, hry a sport všeho druhu, jak se to také dělo cyklistickými závody, závody na lyžích, turistikou a zpěváckými kroužky. Mimo to bylo jeho účelem vystupovati agitačně pro hnutí a jeho pronikavá propagační činnost na nás přece uvalila konkurenční závist německých stran a zuřivý pokřik a politické otravování studní českého tisku. Pan ministr spravedlnosti dr Meissner, který jest ve Špindlerově Mlýně, zatím co se vydává polovice parlamentního klubu, rozhodně prohlásil, že není obžalováno politické smýšlení, nýbrž určité trestné činy. Brněnský státní zástupce jest jiného mínění, neboť praví: "Idea jest obžalována." (Výkřiky.) A tak tomu bude i v našem procesu a musí tomu tak býti, má-li vydání dosíci svého konečného účelu.

Teprve až bude zjištěno, že chováme a rozšiřujeme smýšlení státu nebezpečné, může se vyvozovati, že "Volkssport" a "Jugendverband" byly organisacemi bojovného rázu, vytvořenými s konečným účelem, aby německé území bylo násilím odtrženo. Padne-li tento předpoklad, pak by se měly s "Volkssportem" srovnávati přece ony německé a české spolky, v nichž se provozuje vojenský výcvik de facto, až k užívání pušek pro pěchotu a ke studiu strojních pušek, a budiž poukázáno jen na skauty a Sokoly. Uvádíte-li tvrzení ničím nedoložené, že úderné oddíly v Německé říši jsou pomocným vojskem říšské obrany, a to v době, kdy národní socialisté byli v oposici, jak vysvětlíte Velký pátek v Mnichově, jak vysvětlíte, že úderné oddíly byly kdysi zakázány a že všechny úřady, především říšská obrana, stály ostře proti úderným oddílům? A chcete-li tvrditi, že jest tomu tak aspoň nyní, půl roku po brněnském rozsudku, pak si připomeňte jen rušné slavnostní dny sokolského sletu, kde se mnohem více projevila spolupráce Sokolů s vojskem před zástupci ciziny stejně jako panslavistická idea tím, že lužičtí Srbové holdovali Masarykovi, aniž jediný účastník byl německými říšskými úřady obžalován. Volali jsme kdysi: "Jsme vojsko skobového kříže." Dnes to jest nový důkaz pro vojenský ráz svazu "Volkssport". Neznáte Armádu Spásy, neslyšeli jste ještě nikdy o armádě nezaměstnaných, o dělnických batallionech, o gardě proletariátu? Svaz působil stranickopoliticky! To svaz nikdy nečinil, ale ovšem jeho členové, on byl členem národně-socialistického hnutí, nikoliv strany. Byl by to mohl činiti, neboť se skládal jen z národních socialistů. Nepozorovali jste ještě nikdy stranický sjezd nebo stranickou slavnost německých a českých stran? Pak byste to měli co nejrychleji dohoniti, poněvadž byste tam mohli pozorovati velmi cenné věci týkající se spolupráce politických organisací a nepolitických spolků. Víte, že na schůzích soc. demokratické strany mají své místo a hlas nepolitické spolky, jako zástupci dorostu, cyklistů a odborových organisací? Proti tomu se se vší vášní budeme brániti, aby se proti nám neuváděly v pohyb všechny mocenské prostředky státu, protože jsme nejčilejší ze všech sudetsko-německých stran a chystali jsme se převzíti vedení a tím i odpovědnost před národem a vlastí. Velká válka a poválečná doba dokázaly, že lidé snesou mnoho, hlad, bídu a smrt, ale co trvale nesnášejí, jest pocit, že se s nimi nakládá nespravedlivě. Naše mládež nesmí pochodovati, nám rdousíte propagandu, a dokonce ti, kdož podle celé vaší minulosti a vašeho programu mají bojovati o politickou svobodu, konají reakci fysické služby a starají se, aby stany demokracie byly postaveny na Pankráci. Měsíce po rozpuštění svazu "Volkssport", rok po zákazu pořádati pochody, počíná se Preiningerova divoká štvanice, takže lze z toho přece jen jedno vyvozovati: Buď žádá vnitřní a zahraniční politika, snad i Francie, tohoto procesu, nebo jest úkolem úřadů po celé měsíce všechno povolovati a trpěti, aby se pak celá činnost zatížila velmi těžkou trestní sankcí. Tento systém připomínající práci provokatérů jest to, co nejen zamítáme, nýbrž vášnivě popíráme. Jest také příčinou toho, že právě nyní trvá a den ze dne se stupňuje příliv do našich řad. Práce posledních let jest před námi pravdivá a jasná, v tomto procesu nebudeme prohlašovati a hájiti nic jiného než pravdu proti lži, nenávisti, pomluvě a ničemnosti. Pravdivá a jasná jest naše vnitropolitická vůle, jest však i smysl a účel systému pronásledování před očima celé sudetskoněmecké veřejnosti. To posiluje nejen řady našeho hnutí, nýbrž i poznání v našem národě, že jsme na správné cestě, neboť jen proto se všechny mocenské prostředky státu staví proti nám a jen proti nám. Ze žaloby proti "Volkssportu" zbude právě tak málo jako z obžaloby stranického hnutí.

Svaz mladých lidí, kteří všichni mají své zaměstnání a veskrze dobrovolně pracují, nemůže již pro nedostatek času býti vojensky cvičen. Mimo to ještě scházely síly a osoby, které by mohly naříditi a prováděti takový výcvik. Dále dlužno konstatovati, že vedení svazu nevydalo nikdy nic písemného, co by odůvodňovalo těžká obvinění vojska a soudů. Nezbývá nic jiného, než výlet několika mladistvých do romantické země slohových úkolů a návrhů, které se nikdy neproměnily v čin. Trochu hraní, tu a tam, ale nikdy utvoření vojenské organisace ve smyslu žaloby a rozsudku. (Výkřiky.) Již proto nikoliv, poněvadž scházejí zbraně a musily scházeti a scházelo i jednotné vedení v tomto směru a vytyčení určitého cíle. Není to nijakou slávou pro státní a vojenskou moc, cítí-li se ohrožena takovou organisací.