Zatím jsem si však také opatřil přesně zprávy o nejposlednějším korunním svědkovi p. kol. Ježka a pražského krajského soudu jak v Teplicích, tak také ve Ždánově a v Jablonci, jakož i v řadě jiných míst. Moje úsilí po této stránce nebyla marná. Již za několik hodin po té, co p. kol. Ježek učinil své sdělení v imunitním výboru o existenci tohoto tajemného zápisu, znal jsem životní běh svědka Rebitzera mnohem jasněji, než tomu bylo se žádostí za naše vydání, a to všechny podrobnosti. Václav Rebitzer narodil se podle toho r. 1909 ve Ždánově u Domažlic. Ve Stodu vyučil se živnosti pekařské. Od konce r. 1929 do srpna 1931 byl zaměstnán jako pomocník u pekařského mistra Schmieda v Trnovanech. Jak jsem dal zjistiti z ohlašovacího lístku na městském úřadě, v Teplicích nikdy nebydlil a nebyl tedy také nikdy příslušníkem teplické skupiny "Volkssportu". Ale ani v jiném místě nebyl členem svazu "Volkssport". Pouze krátkou dobu byl členem trnovanské místní skupiny svazu "Jugendverband", ale ihned, jakmile vešlo ve známost, že se dopustil trestných činů, byl odstraněn. Rebitzer několikráte vystupoval pod nesprávnými jmény. Mám na to důkazy jak z Trnnovan, tak také z Jablonce. Tak v Trnovanech ukradl svému spolupracovníku Stobnerovi průkazní listiny a vydával je za své. (Výkřiky.) V Jablonci byl hlášen několik měsíců jako Václav Hoffmann, poněvadž se prokázal vysvědčením znějícím na toto jméno. Doklady o tom mám v ruce. Když byl zatčen, bylo prý u Rebitzera nalezeno neméně než 5 domovských listů, znějících na různá jména. (Různé výkřiky.) Mimo to měl ve svém držení několik ukradených členských legitimací různých stran, mezi tím také národně socialistické strany dělnické, komunistické atd. Ale Rebitzer byl hledán četnictvem nejen pro krádeže na svých druzích, nýbrž i pro různé jiné krádeže. Přičítá-li se mu v Trnovanech a okolí, že kradl velocipedy, také ve zprávách, kterých se mi dostalo z Jablonce a téměř ze všech jiných míst, v nichž se Rebitzer zdržoval, uvádějí se podobné anebo stejné trestné činy a provinění tohoto korunního svědka. (Posl. dr Rosche [německy]: To by měl slyšeti pan Ježek! Ale zpravodaj není celý den ve sněmovně.) Vždyť již napřed prohlásil, že je to vedlejší, že jest věcí soudu, aby zjistil, o jaký čistý živel jde. Od srpna 1931 byl Rebitzer zaměstnán výpomocně ve Všebořicích u Ústí n./L., v Jílovém u Podmokel a v jiných místech. Dne 1. října 1931 nastoupil činnou vojenskou službu, ale již v únoru nebo březnu 1932 uprchl a jako zběh zdržoval se pak do června 1932 v Německu. Od této doby byl Rebitzer zaměstnán opět v různých místech v Československu, až dne 4. října 1932 hlásí se policejně v Jablonci n./Nisou, kde také dne 8. října 1932 byl zatčen - tohoto dne byl sepsán také onen zápis proti mně - a odevzdán posádkovému velitelství v Liberci. Nyní sedí Rebitzer v divisním vězení v Králové Hradci ve vazbě. (Posl. Krebs [německy]: Byl již ve vazbě vyslechnut?) Byl zatčen a téhož dne byl s ním sepsán protokol. Nyní tedy sedí, což jest nejlepší zárukou, že se tento drahocenný korunní svědek nemůže ztratiti.

Rebitzer, jehož úplně vymyšlené výpovědi jsou příčinou dnešního mého vydání, jest tedy živel požívající více než špatné pověsti. Všichni, kdo s ním přišli do styku, označují ho za člověka způsobilého ke všem hanebnostem a za duševně méněcenného. Všem policejním a četnickým stanicím jest znám jako podezřelé a velmi zatížené individuum a bude potrestán jako podvodník, zloděj a zběh. A na základě vylhaných výpovědí takovéhoto člověka jest zbavován poslanec imunity a vydávám soudům podle §§ 2 a 17 zákona na ochranu republiky. Netřeba jistě zvláštního komentáře k charakteristice nehoráznosti tohoto jednání, k charakteristice ceny imunity a demokracie, jakou máme u nás. Takovýto postup popravuje sám sebe a státu, který užívá takovýchto násilných prostředků a takovýchto svědků proti svobodně zvoleným zástupcům lidu, nedodává zajisté zvláštní vážnosti, neboť jsou jen dvě možnosti, které mohly přiměti Rebitzera, aby uvedl do zápisu svá tvrzení: Buď, poněvadž se při jeho zatčení našlo také množství nakradených členských legitimací strany, byl k tomu přinucen, nebo sliby všeho druhu zlákán, aby nepravdivě vypovídal uvedeným způsobem, nebo to učinil z vlastního podnětu, domnívaje se, že si tím ulehčí ve svém více než trudném postavení.

Ale i tehdy, kdyby byl Rebitzer i bez jakéhokoliv donucení nebo mírného nátlaku vypověděl uvedené nepravdy, nemohou býti úřady zbaveny jisté spoluviny. Znaly nevěrohodnost Rebitzerovu (Souhlas na levici.), mimo to, jak jsem dal zjistiti na místě samém, byla zjištěna nepravdivost Rebitzerových údajů šetřením četnictva v Trnovanech a okolí. Není to tedy moje domněnka, nýbrž daleko odůvodněnější podezření, než je proti mně, prohlašuji-li, že úřady, které postoupily imunitnímu výboru onen zápis, velmi dobře věděly, že jde o zřejmé nepravdy, tedy i hanebné na cti utrhání mé osobě a dále o vědomé klamání úřadu. A přes to přese všechno používá se těchto zřejmě nesprávných údajů podvodníkových, zlodějových a zběhových k tomu, aby nepohodlný poslanec z oposice byl zbaven své imunity a vydán trestním soudům podle §u 2 a §u 17 zákona na ochranu republiky.

Tento případ dosti jasně charakterisuje, jakou cenu má imunita oposičního poslance, a vrhá pronikavé světlo na vydání, o němž se jedná, a na příští proces.

Podle mého skromného mínění nemám býti obžalován já, nýbrž vedle Rebitzera mají býti obžalovány také ony osoby, které daly podnět, aby imunitnímu výboru byl předložen jako průkazní materiál takovýto zápis. Nemohu se však úplně zbaviti dojmu, že i pan kol. Ježek sám jest málo nadšen jakostí jabloneckého protokolu, na základě něhož jako zpravodaj navrhl mé vydání. Jest mi nápadné, že jsme sice mohli nahlédnouti do obou žádostí za vydání, naproti tomu byla nám však zatajena existence protokolu. Nevím, zda pan kol. Ježek měl k tomuto zatajení určitý důvod, který by snad byl mohl záležeti v tom, že nebylo žádoucím, aby se nám umožnilo opatřiti si před rozhodující schůzí imunitního výboru zprávy o Rebitzerovi. (Souhlas na levici.) Jest příznačné, že i kol. Krumpeovi v imunitním výboru na jeho výslovné přání bylo odepřeno nahlédnouti do zápisu. Ačkoliv velmi nerad podezřívám, přesto musím říci, že tyto souvislosti zajisté vrhají velmi příznačné světlo na vydání a na příští proces proti čtyřem nár. socialistickým poslancům. Jsou zajisté dostatečně příznačné pro vládnoucí systém a pro způsoby, jimiž se jde proti nám, nár. socialistům. Ale znovu také potvrzuji, že v brněnském procesu nešlo o nic jiného, než o politickou persekuci [ ].

Tento postup jest však také v rozporu s konstatováním p. ministra spravedlnosti, který výslovně prohlásil, že "nelze mluviti o tom, že se pronásleduje politické smýšlení" a že "návrh na trestní stíhání byl podán jen stran oněch členů Národního shromáždění, o nichž bylo ve spisech obsaženo určité tvrzení". Poněvadž spisy brněnského procesu neobsahují - aspoň nikoliv dostatečných - "určitých tvrzení proti mně", zakládá se mé vydání jedině a pouze na pochybném protokolu zběha a zloděje Rebitzera. Aniž žádám, aby se se mnou nakládalo jinak, než jak to očekává mé, právě tak málo provinilé druhy, musím prohlásiti, že vláda, soudnictví a parlament přispějí velmi málo k povznesení své vážnosti, [ ].

Nebude mi činiti potíží, abych bezvadně vyvrátil obvinění proti mně vznesená, ale poslouží-li to prestyži státu, musím přenechati vašemu rozhodnutí, poněvadž není mou věcí, abych nad tím bděl.

Ale ostatně se domnívám, že by byly jiné a důležitější věci, než honiti se po úplně vymyšlených výpovědích méněcenných živlů a uváděti proto do pohybu ohromný aparát. Venku, v našich sudetskoněmeckých pohraničních krajích, hladovějí a strádají již po léta statisíce lidí a čekají naléhavě na brzkou pomoc. Jejich nouze dospěla přímo na pokraj snesitelného. Armáda hladovějících a strádajících jest blízka úplnému zoufalství. Bylo by daleko účelnější vynaložiti zde veškeré síly, místo mrhati čas pronásledováním. Trvale nebude možno udržeti klid a pořádek pomocí policie a četnictva. Střely a gumové obušky nejsou vhodným prostředkem k ukojení hladu. Zde se bude musiti započíti s jinými pomocnými opatřeními, která vsak dosud dala na sebe čekati. Ale i v české části tohoto státu počíná se projevovati nouze a bída, i když ještě ani zdaleka ne takovou měrou, jako v našich sudetsko-německých průmyslových krajích. Ale trvale nebude možno ani české obyvatelstvo státu klamati o skutečné situaci pronásledováním Němců. (Souhlas na levici.)

Volání po práci a chlebu jest stále hlasitější. My spojujeme je s voláním po svobodě a právu. To nás opravňuje a zavazuje, abychom ještě intensivněji než dosud, přes všechno pronásledování usilovali o požadavek národní samosprávy. Máte moc vydati nás soudům z nicotných důvodů a poslati do vězení. Dovedeme to snésti. Přece se vám však nepodaří zlomiti tím vůli našeho národa po samosprávě a sebeurčení. Tak jako dříve jest a zůstane tedy národní samospráva tak dlouho naším heslem, dokud se to nepodaří a dokud se neuskuteční. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Hrubý.

Posl. Hrubý: Poslanci soudr. Kopecký a dr Stern řekli k vydání hakenkrajclerských poslanců tak jasné stanovisko, že nepotřebuji mnoho dodávati. Že toto stanovisko posl. soudr. Kopeckého a soudr. Sterna bylo s hlediska dělnické třídy správné, je dokladem fakt, že posl. Kopecký jako český poslanec byl ukřičen českými měšťáky a posl. soudr. Stern jako poslanec německé národnosti německými měšťáky.

V německých částech Československa je podle úředních zpráv na 1/4 mil. nezaměstnaných, a co k tomu dělá vláda? Místo chleba a práce německému pracujícímu lidu připravuje proces s hakenkrajclerskými poslanci, kteří mají býti dnes posl. sněmovnou vydáni. Jsme proti inscenování podobných procesů, jsme, jak řekl již posl. soudr. Kopecký, proti vydání hakenkrajclerských poslanců. Ne z toho důvodu, že bychom byli politickými přáteli hakenkrajclerů. To páni, kteří nám chtějí tuto psí hlavu nastrčit, vědí velmi dobře, již ze zkušeností z Německa, že komunismus je největším nepřítelem hakenkrajclerů a fašistů. (Hlasy: Vždyť jste je obhajovali!) My jsme neobhajovali hakenkrajclerské poslance, obhajovali jsme a budeme vždycky obhajovati utlačovaný německý národ, a za tímto procesem skrývá se politický akt utlačování německé národnosti, německých dělníků a rolníků českou buržoasií. Jsme proti inscenování podobných procesů.

Že proces sám pomůže hakenkrajclerskému hnutí, německému fašismu v Československu, o tom svědčí, že proces proti českým fašistům, proti Stříbrnému, pomohl českému fašismu, pomohl Národní lize. Přesto, že proces byl inscenován proti Stříbrnému a že Stříbrný se sebe nesmyl odium korupčníka, pomohl tento proces českému fašismu. Je samozřejmé, že proces je inscenován proti hakenkrajclerům - němečtí poslanci nejsou obviňováni z nějakých důvodů nečestných a že tento proces nejenom pomůže rozeštvat německé a české dělnictvo, vybičovati nacionální šovinismus, nýbrž také zesíliti fašistické německé hnutí.

Ale co se za procesem skrývá? Již kolikráte, když se jednalo o inscenování procesů, na př. v židenickém případě, jsme viděli, že když se bije do prava, jak se říká, skrývá se za tím vždycky neúprosný a nesmiřitelný persekuční boj do leva, proti revolučnímu hnutí. Není náhoda, že po vydání hakenkrajclerských poslanců má přijíti vydání poslanců komunistických, ne snad z nějakého tajného spolčování, nýbrž pouze pro své přesvědčení, tedy proto, že tito poslanci komunistické strany propagovali myšlenky komunistické internacionály, myšlenky komunistického programu, mají býti vydáni. Aby se vzbudilo zdání, že měšťácká demokracie postupuje spravedlivě, za inscenováním procesu proti českým a německým fašistům skrývá se vždycky a inscenuje proces proti revolučnímu hnutí.

Buržoasie chystá vydání komunistických poslanců pro propagování zásad komunistického programu, programu komunistické strany Československa. Po vydání má přijíti hlavní rána připravená na legalitu komunistické strany, a komunistická strana a její sekce mládeže mají býti rozpuštěny. Jak již to soudr. Kopecký řekl, pánové, to vám tak lehce nepůjde, to již nebudete míti co dělati s několika desítkami lidí zde v tomto parlamentě, nýbrž s milionovou vykořisťovanou masou celého Československa, poněvadž rána proti komunistické straně je ranou proti dělnické třídě v tomto státě.

Že persekuční nápor směřuje hlavně proti revolučnímu hnutí mládeže, vidíme ve všech případech. Vidíme, jak v souvislosti s persekuční přípravou a útokem na legalitu komunistické strany inscenují se velezrádné špionážní aféry v různých krajích policejním ředitelstvím a ministerstvem vnitra. Posl. soudr. Kliment v poslední době zde v parlamentě odhalil, že v každém případě se chystá hlavní rána proti revolučnímu hnutí komunistické mládeže. Takovým způsobem chce řešiti čsl. buržoasie otázku mladého dorostu, otázku budoucnosti národa.

Pánové! Viděl jsem v poslední době veliký sovětský film "Cesta do života". V tom filmu, jak sami měšťáci přiznávají, bylo pravdivě vylíčeno, jakým způsobem sovětská vláda, to je vláda diktatury proletariátu, postarala se o bezprizornou mládež, to jest o mládež bez rodičů, bez přístřeší, která po světové válce a po revoluci zaplavila města Sovětského svazu. Tato mládež propadala zločinu. Nepomohly polepšovny, nepomohly žádné násilné donucovací prostředky, ale pomohla kolektivní dobrovolná práce, řádně placená, pomohla komuna. Ze zločinné mládeže se stali skvělí, talentovaní, pracující lidé. Za krátko zmizely stopy po zločinu. Tak se řešil jeden z nejtěžších problémů mládeže v Sovětském svazu. Místo polepšoven a kriminálů práce a chléb, dobrovolná komuna, kde mládež nalezla všecko nejdůležitější ke svému životu.

A jak to vypadá u nás s mládeží, o které se říká, že je budoucností národa, jak to vypadá po patnáctiletém trvání této Českoslov. republiky? Více než 300 tisíc nezaměstnané mládeže, ze kterých desetitisíce jsou bez přístřeší, bezprizorní, propadá zločinnosti a je donucena hladem buď žebrati anebo krásti a loupiti.

Vznáším zde jménem milionu pracující mládeže těžkou obžalobu na všechny ty, kteří dnes, místo aby dali chléb a prácí mládeži, inscenují procesy, které znamenají vybičování vášní mezi českým a německým pracujícím lidem. Vznáším na všechny ty činitele, kteří ze sobeckých zájmů udržují tento prohnilý kapitalistický řád všemi prostředky, těžkou obžalobu a zvláště ukazuji prstem na tak zv. socialisty, kteří farisejsky, se socialismem v ústech, snaží se udržeti pracující mládež v porobě, otroctví, hladu a bídě, bez přístřeší, v zájmu našeho státu, jak oni říkají. Nikdy nebylo tolik hladu a bídy, nikdy nepropadala pracující mládež v takové míře nemocem, hlavně tuberkulose, nikdy nebyly kriminály a polepšovny plné mládeže pro krádeže z hladu a pro prostituci, nikdy nebyly plné kriminály a polepšovny revoluční mládeží pro politickou činnost, a mládež nebyla nikdy nacionálně potlačována a nikdy nebylo do ní tolikráte stříleno, nikdy nebyla prováděna proti pracující mládeži taková nepřátelská politika jako za vlády, ve které sedí 7 socialistických ministrů. Místo práce a chleba dá se pracující mládeži pendrek, kriminál, olovo a v nejlepším případě vojna jako řemen. Naproti tomu mládež bohatých má bary, luxusní sport, přepych, prostě všechno, co se zhýčkané buržoasii ráčí. To je ten socialismus slibovaný reformistickými vůdci.

Každý poctivý dělník musí se odvrátiti s hnusem od těchto lidí, kteří se ovšem mají za tuto špinavou práci dobře. Stali se z nich většinou milionáři, kteří již dávno zapomněli, co je život dělníka. Oni však dobře vědí, že jim půjde o daleko více než o koryta, až dělnická třída bude účtovati. Při tom mají tolik drzosti říkati, že bojují proti fašismu. Ptám se: je možno fašistickými prostředky, směřujícími proti pracující třídě, bojovati proti fašismu? Kdo v Německu jménem demokracie připravil půdu Hitlerovi? Byli to vůdcové německé soc. demokracie, kteří svou positivní politikou, politikou theorie o menším zlu, za kterou platil německý proletariát svou krví, prolitou zörrgieblovými soc.-demokratickými vrahy a volbou reakčního generála Hindenburga na presidentský stolec připravili půdu pro fašistickou diktaturu v Německu. To vše se dělo jménem demokracie. Ano, měšťácká demokracie stala se pařeništěm fašismu nejen v Německu, nýbrž i u nás. Ten, kdo dělníky a dělnickou mládež, která bojuje proti fašismu, zavírá do kriminálů a vylučuje ze svých organisací - jako se stalo německé soc.-demokratické mládeži v Brně, protože společně s komunistickou mládeží rozbíjela schůze Gajdovi a hakenkrajclerům - kdo dává do dělníků a dělnické mládeže střílet, když hájí holou existenci a právo na život, kdo posílá četníky na stávkující dělníky, kdo umožňuje na Slovensku a Podkarpatské Rusi a v německých částech národnostních menšin sociální a kulturní útlak, kdo třeba pod záminkou zájmu státu hájí tento kapitalistický režim - není nepřítelem fašismu, nýbrž stojí na půdě fašismu oběma nohama.

Co je fašismus? Fašismus je forma vládnutí buržoasie, je to forma násilného, otevřeného teroru kapitalismu proti pracující třídě, opřeného zejména o maloměšťácké, rolnické a také o proletářské nevyspělé masy za pomoci vybičovaného nacionálního šovinismu. Je podstatný rozdíl mezi fašismem a měšťáckou demokracií? Není. Buržoasie čím dále tím méně užívá formy demokratického vládnutí, čím více pracující třída povstává k obraně proti kapitalistickému vykořisťování a čím více přestává věřiti demokratickým frázím a slibům.

Sledujeme-li vývoj měšťácké demokracie v Československu od převratu, vidíme jasně, že demokratická forma vládnutí se mění v nedemokratickou, ve formu otevřeného násilí, ve formu fašistickou. Tento rok bude oslavovati buržoasie 15leté trvání Československého státu. Vedle oficiálních oslav bude též pracující třída dělati bilanci, jak daleko jsme to dopracovali za 15 let naší tak zv. samostatnosti. Každý pracující člověk si také řekne: Tak mizerně, tak bídně jsme se neměli, jako za poslední éry vlád Udržalovy a Malypetrovy, ve kterých bylo 7 socialistů. Vidíme také, že hlad a bída vyvolává v masách pracujících větší odpor proti dalšímu zbidačování, na druhé straně však používá buržoasie čím dále ostřejších násilných metod proti pracujícím [ ]. A tak vidíme jasně, že v poslední době opouští buržoasie demokratické formy vládnutí a čím dále tím více používá metod násilných, otevřeně fašistických, bez ohledu na to, že ti, kteří berou účast na této vládě a kteří jsou v koalici s buržoasií, říkají si socialisté. Ukázalo se, že vládní socialisté se osvědčili pro buržoasii nejen jako sociální demagogové, nýbrž že se také osvědčují jako lidé silné ruky, jako lidé stvoření pro fašistické metody, kteří za každou cenu, i za cenu důvěry mas budou hájiti buržoasii, i za cenu všeho toho, co dříve nazývali socialismem. Bezpříkladný teror a persekuce, kterými se v poslední době postupuje proti revolučním organisacím a též proti národnostním menšinám, provádí ministerstvo vnitra Černého ruku v ruce s ministerstvem spravedlnosti dr Meissnera, soc. demokrata. A je to zvláště pracující mládež, která je ukrutně pronásledována pro své politické smýšlení a pro své politické činy.

Dovolím si reprodukovati několik fakt, jak se dnes provádí persekuční tažení ve všech částech republiky proti revolučnímu hnutí mládeže. Kolik tisíc nezaměstnaných dělníků na Slovensku a jinde obdrželo peněžité pokuty za to, že hromadně žádali o příděl desetikorunových žebračenek, které jim soc. demokrat dr Czech vzal! Jaká ironie, se kterou si pánové s mladými dělníky zahrávají! Mladý dělník bez práce má hlad, nemá co by dal do úst, co by na sebe oblékl, žádá a prosí o podporu tohoto státu, a stát místo toho, aby mu dal, neřekne jenom, že nemá, nýbrž ve formě peněžité pokuty mu řekne: Dej 20 Kč, 50 Kč nebo 200 Kč pokuty za to, že jsi se opovážil něco na státu chtíti! A pak se říká: Stát jsme my! Pokuta, kriminál místo chleba jsou metody ministrů vnitra a spravedlnosti proti mladým nezaměstnaným dělníkům, kterých je v Československu přes 300.000. Při tom se tolik žvaní o naději, budoucnosti národa a píše se o tom, jak se čsl. vláda o nezaměstnanou mládež stará.

Ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvem spravedlnosti rozpustilo loni Komunistický svaz mládeže. Proč? Protože Komunistický svaz mládeže organisoval odpor pracující mládeže proti hladu a vykořisťování, protože křížil vykořisťovací plány čsl. buržoasie, protože čím dále tím více mobilisoval pracující mládež do boje za chléb a práci. Komunistický svaz mládeže byl rozpuštěn proto, že pod jeho vedením vymáhali si mladí dělníci a rolníci řadu požadavků, útulky a podpory pro nezaměstnanou mládež, v závodech zvýšení mezd anebo odražení snížených mezd, znemožnění provádění předvojenské výchovy atd. Proto byl Komunistický svaz mládeže rozpuštěn, že odrážel útoky buržoasie, rostl a získával sympatie v masách pracující mládeže a protože byl balvanem stojícím v cestě čsl. buržoasii při prosazování jejích hanebných, vykořisťovacích a imperialistických plánů. Rozpuštění Komunistického svazu mládeže nebylo však činem jenom ministerstva vnitra, nýbrž bylo provedeno za úplné shody s ministrem spravedlnosti. Po rozpuštění se domnívala buržoasie i ministerstvo vnitra, že zlikviduje takovýmto způsobem revoluční odpor pracující mládeže a že mládež, která byla v Komunistickém svazu mládeže, z části zastraší a z části ji naženou do měšťáckých a tak zv. socialistických organisací. Pánové se však zmýlili. Komunistická mládež neutekla od revolučního hnutí a v odpověď vstoupila do komunistické strany, do její sekce mládeže a nové stovky mladých dělníků a rolníků na protest, na odpor a na znamení sympatie s Komunistickým svazem mládeže vstoupily do komunistické strany. Tento fakt vyvolal v čsl. buržoasii zklamání, ale také další persekuční razii proti mládeži ve všech částech Československé republiky. V posledních měsících zvláště vidíme strašlivě nápadně, jak stoupla. persekuce revolučního hnutí mládeže.

Při pronásledování mladých revolučních dělníků se vžily metody, kterých se dříve nepoužívalo, metody přímo středověké, jako je vypovídání z obcí na celá desetiletí, plánovité znemožnění existence a podobně.

Počet mladých dělníků, kteří jsou dnes pro politické delikty stíháni a vězněni, nebylo dosud ještě možno zjistiti, ale činí mnoho set. Jen v procesech, které na základě loňského rozpuštění Komunistického svazu mládeže se připravují v okolí Šumperku, Králík, a které se mají konati dále v nejbližší době u krajských soudů v Olomouci, v Hradci Král., v Opavě, je obžalováno ze zločinů podle zákona na ochranu republiky na 150 mladých německých dělníků a dělnic. Na Hodonínsku se chystá proces proti 80 mladým dělníkům, v Popradě proti 50, v Michalovcích proti 40, v Hlohovci proti více než 30 mladým dělníkům a pod. Dále na Brněnsku, Olomoucku a na Chomutovsku bylo právě v poslední době provedeno několik set domovních prohlídek, jichž účelem byla persekuce dětí a dětského revolučního hnutí. V Kroměříži byl nedávno vypovězen jeden mladý dělník pro revoluční práci na deset let z Československé republiky. Ve Falknově se právě chystá vypovězení mladého dělníka jugoslávské státní příslušnosti z Československa pro jeho politické přesvědčení, který bude vydán pochopům jugoslávského fašistického teroru pravděpodobně za to, že Kobzínek a Geidl nebyli jugoslávskými fašistickými pochopy vydáni. To jsou nejdrastičtější případy v poslední době. Mohl bych jich jmenovati několik desítek, ba set.

Pobuřující novinkou a přímo útokem na legalitu komunistické strany je fakt, že v poslední době jsou rozpouštěny sekce mládeže KSČ, které jsou součástí komunistické strany. Bylo to provedno zatím ve dvou místech, a to v Rapotíně a Sušici. Úřady úmyslně prohlašují sekci mládeže KSČ za samostatnou organisaci, jakoby nevěděly, že sekce mládeže KSČ jsou součástí komunistické strany. Persekuce má tedy jeden cíl: rozpustiti revoluční organisace a znemožniti, aby mladí dělníci se soustřeďovali v boji proti kapitalismu pod prapory komunistického revolučního hnutí. Proto při všech prohlídkách postupuje také četnictvo nejbrutálněji.

Při rozpuštění sekce mládeže KSČ v Sušici byla provedena řada domovních prohlídek, při kterých bylo v bytech vše rozházeno a četníci přímo řádili, propíchali slamníky, na půdách píchali bajonety do sena, není-li tam ukryt podezřelý materiál a pod. Na Ostravsku, v souvislosti se známou, pomocí policejních provokatérů připravovanou a dělníky včas odhalenou aférou, pozatýkáno a uvězněno několik desítek mladých revolučních dělníků. Proč v rámci všeobecného persekučního tažení proti revolučnímu hnutí věnuje se tolik pozornosti mládeži? Odpověď je snadná. Právě tak jako loni na jaře má býti tímto způsobem učiněn pokus o zastavení vlny bojů pracující mládeže za její požadavky, bojů, které vedou mladí komunisté, a mimo to má býti učiněn další krok na cestě k úplnému vržení revolučního hnutí do illegality, aby tak byl proveden plán, který má buržoasie a její ministerstvo vnitra dlouho připravený, totiž rozpuštění komunistické strany.

Dále je persekuce namířena proti revolučnímu hnutí mládeže proto, že vede důsledný boj proti snížení žoldu vojáků, proti zavedení předvojenské výchovy a také proto, poněvadž revoluční hnutí mládeže stává se velikou překážkou k rozpoutání nové imperialistické války. Mladí komunisté a všechna pracující mládež nemusí a nesmí dále tomuto teroru ustupovati a podrobovati se mu, jak tomu bylo v mnoha případech až dosud. Je velikým omylem mysliti, že v kapitalistickém systému je snášení pomsty buržoasie a jejího aparátu nezbytným zlem. Této pomstě je možno se vzepříti, zmařiti ji a tak zachrániti stovky mladých dělníků od persekuce, od kriminálu.

Že masový boj proti persekuci pomáhá, toho dokladem je fakt, že takový boj osvobodil našeho soudruha Maxe Lindauera ze žaláře, což docílila svou energickou masovou kampaní pracující mládež Mostecka a Chomutovska. To je důkazem, že to jde, a příkladem, jak se to má dělati. V posledních týdnech jdou za tímto příkladem mladí dělníci v jiných místech. V Ostravě bylo dvěma demonstracemi mládeže před budovou kraj. soudu vybojováno několika kamarádům propuštění z vyšetřovací vazby. Ve Zbýšově zahájili mladí nezaměstnaní protestní kampaň proti persekuci a za zrušení zákazu Komsomola, v Luži byla provedena podpisová akce proti persekuci, v Praze a na Liberecku se provádí akce za propuštění soudr. Richtra, který je bezdůvodně vězněn na Pankráci.

Zejména velký význam má akce, kterou provedli mladí stávkující textiláci ve Strakonicích, kde vyslali masovou deputaci na okr. úřad a žádali propuštění soudr. Špirka a ostatních mladých dělníků, pozatýkaných za stávky. Několik jich bylo skutečně propuštěno. To je zatím několik příkladů, jak je nutno vésti boj proti persekuci revolučního hnutí mládeže, jak je nutno tento boj skutečně chápati a správně vzíti do rukou. Od nynějška nesmí ani jediný persekuční čin zůstati umlčen a bez řádné odpovědi. Okamžitě musí býti proti němu provedena akce, aby se celá dělnická třída a celá pracující veřejnost dověděla, jak vypadá dnešní měšťácká demokracie. Místo dosavadního ustupování buržoasnímu teroru musí býti postavena jasná hesla: masový boj za amnestii pro mladistvé politické provinilce, za odstranění zákazu Komunistického svazu mládeže, proti chystanému vydání komunistických poslanců a proti útoku na komunistickou stranu Československa, proti fašistické diktatuře, boj za chléb a práci; [ ]. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Schubert.

Posl. Schubert (německy): Slavná sněmovno! Také své vývody bych rád zahájil prohlášením, že je nečiním proto, abych si od této slavné sněmovny nebo od koalice vyprosil nějakou milost. Čeho žádáme na sta schůzích a čeho budeme žádati i v soudní síni, není nic než dobré právo, žádáme, aby zvítězila pravda.