Posl. inž. Jung (pokračuje): Budu za 5 minut hotov.

Vývody Reventlowovy znějí: "Po stránce zahraničně-politické usiluje strana, aby říše byla osvobozena od omezení, která jí byla uložena, a jest tedy ochotna navázati přátelské styky spíše s těmi zeměmi, které ji budou při těchto úkolech podporovati. Nár. socialistická strana nemá úmyslu rozpoutati válku pro otázku alsasko-lotrinskou. Pokud jde o styky mezi Německem a Francií, nejsou podle Reventlowova mínění v rovnováze. Změna mohla by nastati teprve, až bude francouzská zahraniční politika postavena na jiný základ. Hlavní nesnáze mezi oběma zeměmi jsou prý čl. 231 versailleské mírové smlouvy, rovnoprávnost Německa a německé východní hranice. Úprava těchto otázek v německém smyslu by dovolila, aby styky mezi Francií a Německem byly postaveny na zdravý základ." Tyto vývody straníka hraběte Reventlowa dokazují ostatně, že byly správné mé vývody ve schůzi rozpočtového výboru dne 10. ledna 1933.

Nemůžeme ovšem pánům brániti, aby neřádili v porculánovém krámu evropské politiky. Ale ať nás nedělají odpovědnými za rozbití porculánu.

Naše politické stanovisko dá se bezvadně prokázati jednacími zápisy všech schůzí strany, našimi schůzemi lidu a naší parlamentní činností. Naše idea nepotřebuje ospravedlňování, neboť o ní vydají rozsudek pouze dějiny. Žaláře byly často východiskem k novým historickým událostem. Bude tomu tak i v našem případě. Jako vůdcové strany do něj vkročíme, jako vůdcové národa z něho vyjdeme. Ať žije národní socialismus, ať žije náš národ! (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Slovo má dále p. posl. dr Hassold.

Posl. dr Hassold (německy): Dámy a pánové! Boj o imunitu člena sněmovny, to jest vlastní smysl dnešních zdejších jednání. Neboť jakmile bude rozhodnuto o této otázce, bude jistě prakticky stěží ještě možno mluviti o imunitě ve smyslu zákona, ve smyslu ústavní listiny. (Souhlas.) Zde se bojuje boj zásadního významu, jehož následky postihnou dnes kolegy německé národně-socialistické strany, který však může snad v dohledné době obrátiti se také proti těm, kteří se dnes účastní tohoto masakru. (Posl. Geyer [německy]: Úvodem k tomu byl již postup proti Mayerovi a Hahnreichovi!) Jest to tedy pokračování toho. Smysl imunity záleží přece v tom, aby se vůbec umožnila parlamentní a politická činnost, a smysl imunitního výboru záleží přece jasně v tom, aby ochránil tuto imunitu proti jakémukoliv zásahu. (Souhlas.).

Má tedy veliký význam, abychom podrobili jednou kritice postavení imunitního výboru v této sněmovně. Mínění o tomto výboru prodělalo v poslední době značné změny (Souhlas na levici.), neboť v posledních vývodech předsedy tohoto výboru, referenta k této otázce kol. Ježka, setkali jsme se se skutečností, že prohlásil, že imunitní výbor nemá se vůbec obírati meritorním obsahem otázek vydání, nýbrž pouze zjistiti, je-li dáno podezření proti členovi sněmovny, kdežto podezření samo má vyšetřovati soud. Táži se vás, jaký smysl má pak ještě imunita vůbec? Dnešní imunita člena sněmovny znamená podle toho naopak podstatně zvláštní postavení ve smyslu ohrožení dotčené osoby, která se vůbec ještě k tomu propůjčí, aby pracovala v této zemi politicky. (Souhlas na levici.) To, co by u člověka bez mandátu nevzbudilo nijaký rozruch, státní zastupitelství ihned pozorně sleduje, jakmile to vyjde z úst člena sněmovny. (Posl. Krebs [německy]: Proto také ta spousta žádostí za vydání!) Ve skutečnosti máme vlastně jen jakousi imunitu při činnosti ve sněmovně samotné. Co se děje mimo tuto sněmovnu, jest vydáno chapadlům veřejné justice, povzbuzované tiskem a ulicí. Jest správné, říká-li kolega Krebs, že imunitnímu výboru jest často předložena v jedné schůzi spousta žádostí za vydání, a bylo by přímo cenné, kdyby se jednou uveřejnila statistika, abychom viděli, že se imunitnímu výboru předkládá sta žádostí za vydání jen proto, poněvadž státní zastupitelství vidí, že častokráte stačí docela nicotný důvod, aby nemilí členové sněmovny byli vydáni ke trestnímu stíhání.

Znáte usnesení imunitního výboru vyvolané soc.-demokratickým kol. Pohlem, aby prvý návrh na vydání byl vrácen, aby trestné činy jednotlivých národně-socialistických kolegů byly přesně uvedeny. Konstatuji, že v druhé schůzi imunitního výboru nebylo vyhověno tomuto jasnému usnesení a že proto také v této druhé schůzi imunitního výboru bylo by se bývalo musilo logicky prohlásiti, tak jako v prvé schůzi, že výbor nemůže zaujmouti stanovisko k otázce vydání, nýbrž výbor byl by musil žádost vrátiti znovu s týmž odůvodněním, že se žádá přesné uvedení trestných činů. Jediná konkretisace, která byla opatřena, byla výpověď nyní již v celé zemi známého Rebitzera. K této skutečnosti, že jste se neostýchali proti zvolenému zástupci lidu použíti jako hlavního svědka denuncianta, mohu říci jen toto: Denunciant je největší darebák v celé zemi. (Souhlas. - Posl. Krebs [německy]: Při tom denunciant uvedl úplně nesprávné věci!) Veřejnost zmocnila se této otázky nejširší měrou a bylo úplně jasné, že také my na venkově musili jsme zaujmouti stanovisko k této otázce imunitní. Jestliže jsme již v imunitním výboru a v parlamentě mohli pozorovati potlačování mínění, můžeme také konstatovati, že výroky o vydání národně-socialistických poslanců byly venku na veřejných schůzích potlačeny. Konstatuji, že jsem na jablonecké schůzi mluvil k otázce vydání a že jsem tam uvedl pouze jediný výrok komunistického poslance Kopeckého z imunitního výboru - kol. Krebs bude se na to pamatovati, seděl v imunitním výboru vedle mne - že Kopecký tenkráte prohlásil: Komunističtí členové parlamentu jsou pronásledováni, poněvadž jsou členy komunistické strany, a němečtí členové parlamentu, protože jsou Němci. Na schůzi v Jablonci opakoval jsem pouze tento výrok poslance. Přes to byl jsem ihned přerušen a panu vrchnímu komisaři Zemanovi to postačilo, aby rozpustil schůzi. Jest to neslýchané porušení shromažďovacího práva a s tohoto místa zde musím proti tomu co nejostřeji protestovati. Protestuji rozhodně také proti tomu, že jsou vysíláni takoví úředníci jako tento Zeman, který z úplné ztřeštěnosti a nervosity od prvopočátku neví, jak by jen mohl schůzi co nejrychleji rozpustiti. Nesvlékl si ani plášť. Napadl dokonce jednoho účastníka schůze a shodil ho se sedadla. Takového hulváta nemají přece posílati do našich schůzí. Jest to nestydatost od člověka, který snad jest přepracován, nervosní a ztřeštěný a který nepatří do schůze. (Posl. Krebs [německy]: Nezapomeňte, že tento pan Rebitzer byl vyslýchán na jabloneckém policejním komisařství!) Pravděpodobně jest nějaké spojení mezi tímto vrchním komisařem a Rebitzerem. (Posl. Horpynka [německy]: A při tom jest Knigge přeložen do češtiny!) Ale ještě se ho nepoužívá!

Mínění imunitního výboru bylo tedy potlačeno a pokládám za povinnost zde věc vysvětliti. Mohu zde vlastně opakovati, co jsem již řekl tehdy v imunitním výboru, jak to přijde, že při tomto důležitém jednání mluví s této tribuny opět jednou jedině oposice. Konstatuji zde, že se při takovéto velmi významné rozpravě neukázal ve sněmovně ani příslušný ministr spravedlnosti, ani příslušný ministr vnitra. (Posl. Geyer [německy]: Ministr spravedlnosti tráví zdravotní dovolenou ve Špindlerově mlýně!) Ministr spravedlnosti je prý ve Špindlerově mlýně. To jest zajisté způsob, jak se u nás chápe parlamentarismus. Tak vážně chápou páni sami svá zřízení. Ale já také konstatuji, že s tohoto místa nemluvil ještě ani jediný vládní poslanec, ani český, ani německý. (Výkřiky.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován. (Posl. dr Schollich [německy]: Nyní mluvil jeden vládní poslanec!)

Posl. dr Hassold (pokračuje): To je jediná možnost slyšeti pána z vlády, když jednou zazvoní. Doufejme, že to není poslední znamení projevu vládního poslance a že budeme míti příležitost slyšeti ještě z prázdných lavic nějaký výrok, jak z českých, tak také z německých, poněvadž bychom od obou chtěli slyšeti jejich stanovisko a aby nám náležitě vysvětlili své chování. Upozorňuji zde na to a mohl bych opakovati, že jsem pánům z vlády předložil otázku svědomí, zda vůbec smějí k této otázce mluviti, a nyní se táži zde v této sněmovně, zda někdo z vládních stran bude míti odvahu, aby zde mluvil. Myslím, že se nezmýlím, že v koalici bylo výslovně usneseno, že k této otázce nesmějí vůbec mluviti. Chtějí, aby zde prostě projevy oposice vyzněly na prázdno a až se to stane, má se uvésti mechanismus do pohybu. (Posl. inž. Kallina [německy]: Máme jen jednu českou vládní stranu a zajatce české vládní strany!) Příčina, proč zde nikdo nemluví, jest úplně pochopitelná, poněvadž každé slovo, které se pronese, mohlo by ještě zhoršiti trapnou situaci pánů ve vládě. Konstatuji, že celá většina se dnes podobá většině s náhubkem na ústech, poněvadž má zavěšen náhubek a nesmí vůbec otevříti ústa. Jak je to však s těmito skutečnostmi, že pánové nesmějí ani mluviti, ani že nemají právo hlasovati, jak chtějí. Jak je to zde se skutečnostmi, jichž zde nikdo nemůže popříti a nyní by ještě nikdo z vládních poslanců popříti nemohl, kdyby se odvážil mluviti s tohoto místa. Jak se to shoduje s §em 22 ústavní listiny? V ústavní listině jest napsáno: "Členové Národního shromáždění vykonávají svůj mandát osobně; nesmějí od nikoho přijímati příkazů". A přísaha, kterou musili tito páni o stupeň výše složiti, zněla: "Slibuji, že bude věren republice Československé a že budu zachovávati zákony a mandát svůj vykonávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí". Svědomí se dovolávati nebudu, poněvadž nechci žádati od pánů příliš mnoho. Chci mluviti o vědomí a nejlepším vědomí a tázati se, zda-li to dnes dospělo již tak daleko, že české oddělení vlády může již míti vědomí pro Němce a že zde nyní vidíme veřejný boj, že se nespokojujete s tím, že německé vládní strany již nepřijdou do zasedací síně, nýbrž jste tak sadističtí, že je chcete přinutiti pokleknouti a žádati také, aby se sami pohaněli a hlasovali zde v otevřeném boji proti svým rodákům. (Posl. dr Schollich [německy]: To by bylo poučení! Posl. Mayera a Hahnreicha volební soud zbavil mandátu!) Duchů, které jsem vyvolal, nemohu se nyní zbaviti! To jsou následky bývalých rozmíšek. Jest pochopitelné, že se česká většina snažila získati německé hlasy, poněvadž by byla potřebovala pro cizinu jakési alibi, aby mohla poukázati na to, že to nebyla otázka národní, nýbrž čistě stranicko-politická, poněvadž by se byli zvláště v Německu mohli vymluviti, že také Němci hlasovali pro vydání. Ale právě z těchto důvodů bylo by tím více nutno, aby veškerá německá frakce určitě hlasovala proti tomuto politickému pronásledování.

Bylo by na místě promluviti zde o procesu s "Volkssportem" a o nynějším jeho stavu, ale to by vedlo příliš daleko. Mám zde zmateční stížnost, která byla podána, má přes 60 stránek a spoustu zápisů a příloh k tomu s podáními panu ministru spravedlnosti, kde se poukazuje na nejkřiklavější porušení zákonů, k nimž došlo v Brně. Panu ministrovi spravedlnosti nestálo ještě za to, aby na to odpověděl. Bylo by velmi cenné, kdybychom poznali jeho stanovisko.

Chci však poukázati na jednu právní stránku pronásledování a věnovati tedy pozornost tomu, že v otázce, která se dnes projednává, bylo již vydáno několik rozhodnutí nejvyššího soudu a že případně jsou dokonce jakýmsi klíčem k již provedenému procesu s "Volkssportem" a budou zásadami pro příští politický proces. Jak známo, § 2 zákona na ochranu republiky žádá, rovněž i § 17 téhož zákona, kteréžto oba paragrafy jsou podkladem žádosti za vydání, konkretních skutků úkladů o republiku a kdo se k tomuto účelu spojí s cizí mocí a kdo k tomuto účelu shromažďuje zbraně a pomocné síly nebo kdo dodává zbraně a střelivo, trestá se pro zločin těžkým žalářem od jednoho do 5 roků a za zvlášť těžkých okolností těžkým žalářem od pěti do desíti let. Nyní se táži, který konkrétní čin byl dosud v tomto celém pronásledování odhalen? Již dříve jsem ukázal, že většina i státní zastupitelství zůstaly nám dlužny odpověď na tuto rozhodující otázku. Konkretním činem byl na příklad útok na brněnská kasárna. Jest příznačné, slyšíme-li dnes, že prý oba tito hlavní pachatelé zmizeli v Jugoslavii, že jim snad byl dán jakýsi pokyn, abyste si ušetřili proces proti nim.

Ale já vám ukáži praktický příklad, a to z dějin českého národa, jak vypadá ve skutečnosti takový velezrádný čin, konkretní příklad, jaký dosud nemohl býti uveden. Jak známo, působí to přece neobyčejně zvláštním dojmem, že se právě Češi neustále zabývají pronásledováním a velezradou. Celé vaše dřívější dějiny - není to výtka, nýbrž pouze konstatování - měly daleko více co činiti s otázkami velezrady. Konkretním činem na příklad bylo, když deputace Čechů intervenovala dne 7. srpna 1914 u ruského cara a učinila carovi toto prohlášení:

"Vaše Veličenstvo! Češi byli vždy zástupci slovanského sjednocení. Jelikož jsme po prvé slyšeli s trůnu prohlášení carovo o osvobození všech Slovanů, naplnilo se naše srdce velikou radostí. Blíží se dlouho očekávaná svatá chvíle, okamžik osvobození českých zemí. Hlas našich bratří z trýzněných Čech nemůže proniknouti do svaté Rusi. My, ruští Češi, kteří jsme věrnými podanými Vašeho Veličenstva, předstoupili jsme před svatou osobu vládnoucího vůdce rytířského ruského bratrského národa a projevujeme své city nekonečné lásky a oddanosti a odvažujeme se vysloviti naději, že prozřetelnost ustanovila, že dílo osvobození Slovanů, zahájené dědečkem Vašeho Veličenstva, bude skončeno Vaším Veličenstvem, osvoboditelem Ruska a celého Slovanstva. Nechť Všemohoucí pomůže Vašemu Veličenstvu uskutečniti tuto ideu a přivésti také náš český národ do rodiny slovanských bratří vzhledem na historická práva a na jeho historické a národopisné hranice. Nechť svobodná, nezávislá koruna svatováclavská zazáří v paprscích koruny Romanovců."

Nikoliv že bych snad vytýkal tyto výroky, nýbrž pouze konstatuji, že se Češi dopustili činů, na které by se dnes jasněji vztahovala zákonná ustanovení, než metoda, s kterou se dnes vedou politické procesy. (Posl. dr Schollich [německy]: Klofáč pronesl svou známou štváčskou řeč za slovanské krise!) Téhož významu. Zde to bylo již zavedeno tak, že se procesy zahajují na základě pouhých podezření s úmyslem, že se během řízení opatří příslušný materiál. Právě týchž metod se použilo při procesu s "Volkssportem" v Brně a právě týchž metod bude se asi používati při nynějším pronásledování národně-socialistických poslanců, poněvadž ani zde nebylo ještě možno ukázati na jediný konkretní čin, a doufáte, že by se snad vedle nějakého Rebitzera mohla najíti nějaká slečna Schrammová nebo někdo jiný, i kdyby to stálo stát přes 50.000 Kč.

Nyní - pokládám to za neobyčejně důležité - přečtu vám jedno nebo dvě rozhodnutí nejvyššího soudu, tedy rozhodnutí soudu, který má rozhodovati jak o zmateční stížnosti v procesu s "Volkssportem", tak také bude se asi na konec zabývati procesem, který se nyní zahajuje. Jest neobyčejně významné, abychom již nyní zde poznali, jaké stanovisko zaujímá nejvyšší soud tohoto státu k otázkám, které se mají projednati. (Posl. dr Schollich [německy]: Zaujímal!) Zaujímal a snad ještě zaujímá.

Máme rozhodnutí nejvyššího soudu č. 3917 z r. 1930, které se zabývá národně-socialistickou stranou. V tomto rozhodnutí se praví:

"Cílem národně-socialistické německé strany dělnické jest zřízení zceleného národního státu (Velkoněmecka), který by zahrnoval v sobě všecky německé kmeny. Snahami, k nimž poukazuje tento účel organisace, mají býti českoslovenští občané německé národnosti samozřejmě i s částmi území, ve kterých sídlí, kde jsou většinou obyvatelstva, odtrženi a připojeni k Velkoněmecku. Tento účinek porušil by nutně ústavní jednotnost republiky a může býti tudíž docílen jen jejím podvrácením. Při tom nezáleží na tom, že sdružení sleduje kromě tohoto účelu i účel sám o sobě nezávadný a třebas se závadné snahy sdružení ukrývají pod rouškou uskutečňování sebeurčovacího práva národů. Právo národů na určení státní příslušnosti, pokud se týče na utvoření vlastních států, lze uznati jen potud, pokud si zjednalo platnost v mírových smlouvách." (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.) Nehledě k tomu, že poslední věta jest vyložený rozpor, poněvadž sebeurčovací právo nemůže býti určeno a ještě k tomu takovými násilnými mírovými smlouvami jako nynějšími, upozorňuji ještě na to, že zde jde o prejudiciální výrok téhož nejvyššího soudu, který bude opět rozhodovati o téže otázce. Můžeme si představiti, jaké rozhodnutí lze očekávati od tohoto nejvyššího soudu. Připadá mi to, jako kdyby to bylo vysvětlením pro to, proč brněnský soud vůbec tak demonstrativně upustil ode všech návrhů na předvolání svědků, které přednesli obžalovaní. Zdá se, že se spokojil s tím, že vyšetřování bylo již provedeno v dřívějších případech, a že se spolehl na to, že otázka, která se rozhodovala v brněnském procesu s "Volkssportem" a která se bude opět rozhodovati ve velkých politických procesech, jest již tímto rozhodnutím nejvyššího soudu zjištěna. Není pochyby, že ten či onen soudce není vázán takovým rozhodnutím nejvyššího soudu, ale na druhé straně není pochyby, že právě v politických procesech jest soudcovská nezávislost zrušena. Táži se, který soudce se má odvážiti, aby ve vyloženě politickém procesu zaujal stanovisko proti tomu, co zřejmě žádá české veřejné mínění, co žádá ulice a co se žádá v tisku. Od kterého soudce máme žádati, aby dal v sázku svou existenci, kdyby se pokusil jednati podle vlastního svědomí. (Posl. Horpynka [německy]: To se může odvážiti jen soudce, který chce jíti do výslužby!) Ano, nebo soudce, kterému nezáleží na tom, bude-li přeložen na Slovensko.

Bylo vydáno ještě další množství rozhodnutí nejvyššího soudu, která mají velký význam a která přímo zasahují do politické otázky. Tak na příklad bylo vydáno rozhodnutí nejvyššího soudu o sebeurčovacím právu. Když jsem vám zde ukázal, že se o nár.-socialistické straně dělnické výslovně prohlašuje, že tajně má tento cíl, jest pokračováním této úvahy rozhodnutí nejvyššího soudu č. 2082 z r. 1926 a stejné rozhodnutí č. 3630 z r. 1929, v němž se oznamuje stanovisko nejvyššího soudu tohoto státu k právu sebeurčení. V tomto rozhodnutí se praví:

"Uskutečnění sebeurčovacího práva v tom směru, že se buď národní menšina oddělí od státu, do něhož jest vtělena platnými mezinárodními smlouvami a přivtělí se ke státu cizímu, jest neslučitelné s existencí státu tak, jak vznikl, zvláště s jeho ústavní jednotou, podle níž státní území jest jednotný a nedělitelný celek, jehož hranice mohou býti měněny jen ústavním zákonem. Zdůrazňování tohoto směru sebeurčovacího práva odcizuje státní občany státní myšlence, budí a prohlubuje v nich mínění, že jejich zájmy a státní zájmy si vzájemně odporují, podkopává v nich přesvědčení, že osud každého státního občana jest spojen s osudem státu a že jest povinností každého státního občana podle svých sil přispívati ke zdárnému rozvoji státu. Duševní nálada, která vzniká takovýmto zdůrazňováním sebeurčovacího práva, byť i jen v části obyvatelstva, zasahuje přímo existenční základy státu jako celku a jednotlivých zemí. Proto v takovéto činnosti třeba spatřovati útok na stát, zvláště na jeho ústavní jednotu."

Pánové, tato rozhodnutí nejvyššího soudu, která zde úmyslně uvádím, mají velký politický význam, neboť vidíme, jaké jest již nyní stanovisko nejvyššího soudu, který se nyní bude zabývati odpovědí na zmateční stížnost ve věci "Volkssportu", a v budoucnosti stanoviskem k příštím politickým procesům. Řekl bych, že kdybych vám byl neřekl název a původ, mohly by snad tyto výroky pocházeti z nějakého sekretariátu politické strany a snad by se tam daleko lépe hodily a rovněž tak dobré mohl by to snad býti novinářský článek z některého pražského listu. Ale zde jest uváděno v nejnovějším trestním zákoníku z r. 1932 jako rozhodnutí nejvyššího soudu. Musíme si býti vědomi tohoto rozhodnutí, poněvadž v nejbližší době musí nejvyšší soud rozhodnouti o celém politickém vedení procesu.

Pokud jde o politický význam procesu, bylo o tom s tohoto místa promluveno již mnoho. Ale já musím zdůrazniti ještě něco jiného. Musím vládě přímo poděkovati, jak dnes staví sudetsko-německou otázku přímo do ohniska veřejného zájmu. Zmýlíte se, domníváte-li se, že tento politický proces může býti odbyt jen tak, aniž navenek nezanechal za sebou nejširší vlny. Dík, který jsem vyslovil vládě, týká se propagandy, které se dožije v nejkratší době sudetsko-německá otázka v celé Evropě. Co jsme nezmohli vlastními silami, co se nám nepodařilo podáními ke Společnosti národů, stížnostmi všeho druhu, vylíčiti sudetsko-německou otázku jako otázku nevyřešenou, jako otázku, která byla řešena v mírových smlouvách v náš neprospěch, učiniti z této otázky skutečně otázku evropskou, to bude následek tohoto politického procesu. Tento politický proces přivede sudetsko-německou otázku na mezinárodní nebo mezistátní evropské forum a s tohoto fora již nezmizí, dokud nebude náležitě rozřešena. Jest více než samozřejmé, že v tomto boji jednak za svobodu veřejného mínění a politického smýšlení, jednak však také v boji za osvobození našeho národa stojíme a budeme státi ruku v ruce se zde pronásledovanými.

Ke konci svých vývodů chci ještě uvésti citát, který docela jasně uvádí stanovisko k výroku, který před nedlouhou dobou učinili zástupci českého národa k této otázce. V "Československém deníku", č. 12 z 28. října 1918, jest uveřejněn manifest k československému národu, který podepsalo předsednictvo Národního výboru, a to dr Karel Kramář jako předseda, Václav Klofáč a Antonín Švehla jako náměstkové a dr František Soukup jako jednatel. V tomto manifestu praví se mezi jiným:

"Poslání československého Národního výboru jest dáno požadavkem této doby: soustavnou prací sdružovati všechny velké duševní, mravní a hmotné síly v národu k dosažení toho, co jest nejsvětějším a nezadatelným právem každého národa a což nelze odepříti ani našemu národu a což také odepřeno nebude, právo sebeurčení v samostatném demokratickém státě s vlastní samosprávou, ve vlastním domě a s vlastní suverenitou."

Tento citát pochází od Čechů, a tím československý Národní výbor vytyčil thesi, kterou uznáváme také my a kterou béřeme za vlastní. Věříme ve své právo na svobodu a budeme bojovati boj za své osvobození, dokud se nezbavíme cizího panství. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. dr Stern.

Posl. dr Stern (německy): Vydání, které se zde navrhuje, jest úvodem k činu národního potlačení a národního teroru, ale nikoliv proti vůdcům, jejichž vydání se zde navrhuje, nýbrž proti pracujícím masám potlačených národů v tomto státě, které vážně bojují za své národní osvobození. Jest to zároveň čin nejen násilí a teroru, nýbrž i lži a podvodu, slouží také podvodným účelům, a my komunisté jsme tedy pevně odhodláni postaviti se proti tomuto vydání, ačkoliv jest zdánlivě namířeno proti nejhorším nepřátelům dělnictva. Domnívám se, že nebude nikoho, kdo by šel v politické demagogii tak daleko, že by v našem chování zde spatřoval podporu německých národních socialistů, že by neviděl, že jsme jediní, nejodhodlanější nepřátelé této strany, která ve službě kapitálu používá proti pracujícím lidem všech prostředků, i zločinných. Nár. socialisté jsou nejkrvavější, nejnebezpečnější, nejzákeřnější a zároveň také nejzbabělejší nepřátelé pracující třídy. Troufají si jíti proti dělnictvu, poněvadž dobře vědí, že při tom budou podporováni aparátem téhož státu, který nyní zdánlivě jde proti nim. Nedomnívám se, že organisace, o které zde jde, měly mnoho pušek nebo dokonce strojních pušek nebo podobných zbraní. To jim nedovolí československý stát, ani československá buržoasie, a oni dělají jen to, co jim česká buržoasie dovoluje. Ale boxery, zabijáky, dýky a takové zbraně mají tyto organisace jistě, ale nikoliv proti české buržoasii, nikoliv proti kapitalistům, nýbrž proti dělníkům, proti nimž těchto věcí také používají. Nyní v Německu vidíme, jak jsou dnes chráněni nejen policií a četnictvem, nýbrž jak za nimi dnes stojí celá státní moc otevřeně, jak se dnes vydávají výnosy, které policii a četnictvu otevřeně říkají: "Na dělníky smíte střílet, na nár.-socialistické vrahy střílet nesmíte, ty musíte podporovat." Víme, s jak krvavým terorem jdou tito lidé proti dělníkům. V Německu neuplyne jediného dne, aby nevraždili dělníky. Právě tak by to dělali rádi také zde, právě totéž dělali také zde v Československu. Připomínám jen vraždu dělníka v Proseči nad Nisou a násilná přepadení dělníků, která provedli poštvaní nár. socialisté. Zde vystupují a dovolávají se demokracie, práva tito vůdcové, jejichž zbožněným vzorem jest Mussolini a Hitler, kteří otevřeně nohama deptají veškeru demokracii proti pracujícím lidem.

Říká se: Ani vy komunisté nemáte práva dovolávati se demokracie nebo mluviti proti teroru. Také v Sovětském svazu vládne teror a diktatura. Ale tam je tomu přece poněkud jinak! Sovětský svaz jest dnes jediným státem na světě, v němž jest největší a nejširší demokracie, jakou si lze představiti, kde vládne vláda lidu. Také tam jest diktatura a teror, ale jen proti malé vrstvě vykořisťovatelů, jen proti buržoasii, proti vykořisťovatelům a proti jejich spolčencům vládne teror. Ale Hitler a Mussolini rozbíjejí demokracii, neobracejí diktatury proti kapitalistům, proti židovským kapitalistům, od nichž berou peníze, nebo proti jiným kapitalistům, nýbrž proti dělníkům a sedlákům, proti největší části lidu, a tito vražední hrdinové, tito krvaví psi kapitálu nemají práva dovolávati se zde demokracie a křičeti, že se proti nim znásilňuje demokracie.

Také zde v Československu, kde nemůžete ještě tak zuřiti, ospravedlňovali a schvalovali jste ve svém tisku krvavý čin v Eislebenu, kde vaši lidé vnikli do síně, kde byly děti, které krvavě zbili, kde jste dělníky naházeli do vody a když vylezli, vždy jste je opět strčili nazpět, až se utopili. To jste schvalovali a nyní přicházíte sem s tváří nevinných andělů a křičíte, že jste znásilňováni. (Posl. Krebs [německy]: Kdo pak postřílel v říši 360 dělníků nár.-socialistické strany?) Kolik národních socialistů bylo usmrceno, bylo usmrceno v obraně! (Posl. Krebs [německy]: V obraně se nevniká do domů, aby se tam vraždilo!) Vy jste venku vnikli do bytů, nesčetné dělníky jste nejnelidštěji zavraždili, že tím byl pobouřen celý kulturní svět, nikoliv pouze komunisté. A zde schvalujete všechny tyto hanebnosti. Zasloužíte, abyste byli postaveni před soud, ale jinak než v takovéto komedii jako zde, a budete před soud postaveni. Dělníci s vámi zúčtují a zaplatí vám, a až budou dělníci vládnouti, neodváží se nikdo z vás otevříti ústa. Pak se ukáže celá vaše zbabělost a ubohost, která se ukazuje již nyní, ještě zřetelněji. (Výkřiky posl. Krebse.)

Česká buržoasie vůbec ani na to nepomýšlí, aby proti vám šla vážně. Pan dr Stránský vám přece již slíbil: v nejhorším případě čestná vazba, státní vězení, a prokážete-li svou loyalitu - a vy ji prokážete - a také ji prokázati můžete, pan dr Stránský vám již prohlásil, že se vám vůbec nic nestane.

Tohoto procesu jest třeba, aby se zastrašil poctivý boj za národní svobodu. Tohoto procesu jest třeba, aby se získala záminka, aby se mohlo ještě krutěji jíti proti komunistům, proti jediným, jichž se buržoasie skutečně bojí. Proto také Hitler hrozil komunistům, že je zničí jako nejnebezpečnější nepřátele, což se mu však nepodaří. Nedělali jste zde po celé týdny nic jiného než ujišťovali svou loyalitou. Sami jste si sem přivedli svého Osafa, aby vám potvrdil vaši zradu. Týž Hitler, který o Němcích v jižních Tyrolích prohlásil: "Na několika stech tisíců Němců nezáleží", který v jižních Tyrolích zradil prvý z 25 svatých bodů, který praví: "Všechny německé kmeny buďtež spojeny v jednu říši: sebeurčení", týž Hitler na vaše prosby zradil zde v tomto státě také tři miliony Němců, a sami jste slavnostně otiskli, že Hitler upustil od osvobození těchto tří milionů Němců a že schvaluje, abyste zde prováděli podvod s autonomií, se samosprávou a spojením národů ve střední Evropě.