Pokud jde o onen článek, přečtu jej, aby i páni z nepřátelských stran viděli, jak se v této zemi prakticky provádí pojem demokracie (čte):

"Národní socialismus. Napsal posl. inž. R. Jung, první předseda německé nár. socialistické strany dělnické v sudetských zemích.

Každý boj, který nemá býti bez cíle a smyslu, předpokládá ideu. Ale ideje samy sebou ještě světa nezmění. Činí to teprve, když za nimi stojí moc. Kdyby tomu bylo jinak, musila by země již dnes býti přímo rájem. Pohlédněme jen na rok 1918. Co se tehdy očekávalo od 14 bodů, od práva sebeurčení, od světové demokracie, světového svědomí? A co se stalo z krásných přání a snů? Rozkouskování Německa, poplatné otroctví a poddanství 80 milionů německých lidí v Evropě. Tento stav jest následkem klamné víry v moc samotné ideje, představované tehdy právem sebeurčení. Jeho doba byla r. 1918 jistě zde. Ale když jsme je chtěli míti uskutečněné, musili jsme o ně bojovati s vynaložením všech sil, místo abychom spoléhali na světovou demokracii a světové svědomí. Dnes vidíme v Evropě u díla dvě jiné myšlenky. Jedna se jmenuje národnostní samospráva. Od Flámů v Belgii až k Ukrajincům v Československu, Polsku a Rusku a k Chorvatům v Jugoslavii existuje ideální fronta 40 milionů lidí, kteří se cítí potlačenými a žádají, aby se vyvíjel jejich svérázný život. Pro nás Němce mimo říšské hranice, kteří jsme skorem polovicí těchto lidí, jest ovšem nejpřirozenější bojovati také v této frontě. A to tím spíše, že souběžně s tím tlačí se do popředí druhá myšlenka, podporovaná všeobecnou hospodářskou nouzí. Jest to úmysl spojiti nynější státy a tím i hospodářská území ve větší jednotky. Prozatím jest silně prostoupena úsilím Francie o politickou nadvládu. Nebudeme-li překážeti Francii a jejím vasalům, bude Panevropa sotva kdy odpovídati našim přáním. Na pochodu jest tento úmysl a nesmíme zaháleti. Předpokladem uskutečnění jest užitečné vyřešení národní otázky. Evropa mohla by se skládati ze tří velkých celků, západní, střední a východní Evropy. Jejím národům a částem národů musila by ovšem býti přiznána národní samospráva. Národní samospráva není ovšem jednoznačný pojem. Ale právě tak málo jest jím právo sebeurčení a nejméně demokracie. Neboť co všechno se již nejmenuje demokracie?. Od přiznání kulturních práv rozptýleně bydlící menšině až k uznání části lidu za národ a k jeho samovládě v území, kde sídlí - tedy státu ve státě - jest jistě ohromný rozdíl. A přes to všechno to patří pod pojem samosprávy. Bude-li, musí-li býti to neb ono poskytnuto, jest - jako všechny politické otázky otázkou moci, nezávisí jen na číselné a hospodářské síle, nýbrž i na kulturní úrovni a tím i na rasové zdatnosti příslušného národa nebo jeho části. Národ může býti mnohamilionový a přes to neschopný politické činnosti a tedy národem Fellahů bez dějin. Může se skládati jen z několika set tisíc osob a přes to míti význam v dějinách. Všechno závisí na tom, podaří-li se, ba je-li vůbec možné vočkovati mu politickou vůli a vrhnouti ji na váhu. Při tom naprosto nejde o to, aby se vytýčil často jen zdánlivě zvlášť daleký cíl. Neboť při určení cíle musí se přihlížeti i k povaze lidu. Dnešní Němec není revoluční v tom smyslu, jak byl Francouz z r. 1789 a jakým pravděpodobně dnes již také není. Proto kulhají všechna srovnání s francouzskou revolucí, která se tu a tam objevují. Kdyby se měly věci jinak, byl by i převrat z r. 1918 jinak vypadal a měl jiné výsledky. Dnešní německý lid jest prostoupen silně východem, jest proto hlavně hospodářského směru a politicky se spokojuje s velmi málem. Viz stříbrné pruhy na obzoru, rdoušení tisku atp. Toho se musí dbáti při vytýčení cíle, aby se nedělaly žádné chyby. V tom jistě spočívá jeden z hlavních důvodů, že naše

říšskoněmecké hnutí prohlásilo svou legalitu, stejně jako pro sudetsko-německé hnutí staví do popředí národní samosprávu. Neboť co pomůže nejradikálnější cíl, když pro něj nelze získati žádné masy a nelze je hoditi na politickou váhu? Co prospěje poukazovati na Dantona, když náš lid nerodí Dantony? Všechny cíle zůstanou zde jen sny, které se nikdy neuskuteční. Ale politika nemá co činiti se sny, nýbrž počítá se skutečnostmi. Po této stránce jest vzorem Bismarck. Osmačtyřicátníci byli ideální snílkové, ale jejich sny musil provésti šlechtic Bismarck, pokud to ještě vůbec bylo možno, prostředky, které byly po ruce. Ale ještě větším vzorem jest nám velikán, jehož sté výročí smrti bylo dne 29. června 1931, říšský svobodný pán von Stein, velký Napoleonův soupeř ve hře. Jest v našich očích větší než tento. Nejen poněvadž zvítězil nad Korsikánem, nýbrž poněvadž působil organicky, neboť dovedl probuditi a povznésti všechny mravní síly vyplývající ze zapuštění kořenů ve vlasti. Zrušení poddanství sedláků ve staropruských provinciích mělo již svůj vzor. Neboť již Josef II zrušil ve svých habsburských dědičných zemích na desítiletí dříve tělesné poddanství. Ale pruský městský řád ze dne 19. listopadu 1808 byl beze vzoru. V tomto dni zrodila se samospráva a tato neurčitá idea, které podlehl Napoleon a s ním jeho císařství a názory francouzské revoluce. Steinova myšlenka byla silnější, poněvadž měla své kořeny v německé minulosti, ba v lesích Germanie. Tento neuvědomělý návrat, toto bušení na duši lidu jest na něm to geniální. Císařství bylo stále něco cizího, i když mělo příjmení německého národa. Germánským názorem bylo, jest a bude: volní s volnými, rovní s rovnými, vůdce a člen družiny jsou spjati svazkem věrnosti. Člen družiny poslouchá dobrovolně, není otrocky podlízavý. Nevolnictví, poddanství bylo neněmecké, negermánské. Tak můžeme my národní socialisté v říšském svobodném pánu von Stein ctíti svého duševního předka. A tak jest pro nás samospráva drahocenným statkem, na němž svým srdcem lpíme. Neboť jest dědictvím po předcích. Znamená zrušení panovnické moci státu, která se nyní přímo zbožňuje. Národní socialismus zdůrazňuje myšlenku samosprávy. Nejen obec a okres, nýbrž i osvěta a hospodářství mají se samy spravovati, nebo si vládnouti. Osoby stojící v čele státu musejí ovšem vésti a napravovati případné nešvary. V sudetských zemích a všude jinde, kde Němci žijí v menšině, má také svůj národní ráz. Ale vždy budou musiti rodáci žíti mimo hranice Německé říše, poněvadž mnohé části národa jsou příliš vzdáleny říšských hranic, než aby mohly chovati naději, že budou s celkem spojeny. Ony musí žádati samosprávu a mateřská země musí předcházeti dobrým příkladem, když ji vzorně provede. Tím se podporuje i vývoj, o nějž usiloval již Stein: Německý lid má se státi německým národem, t. j. politicky uvědomělou společností.

Po této stránce zbývá ještě mnoho práce. Prozatím skládá se většina z německých spolkařů a sobců. Myslí na sebe, snad ještě na svou rodinu, na svůj obchod, na své spolky; národ, vlast jsou pro mnohé neznámým pojmem. V nejlepším případě představují si je oba jako souhrn jednotlivců, rodin, obchodů a spolků. Po této stránce máme tedy před sebou ještě mnoho práce. Stein hledal středisko síly, aby mohl působiti. Tím mu bylo Prusko. I dnes ho máme zapotřebí. Dnes se praví: Národně socialistické hnutí. Jest to pruské hnutí ve smyslu Steinově, reformní proti názorům demokracie, liberalismu, marxismu a klerikalismu, a sociální proti moci peněz, jejichž poddanství odstraní. Jako říšský svobodný pán von Stein vybízíme i my Němce, aby myslili a pracovali. Hledíme-li na to s hlediska tvůrčí práce, jmenuje se to socialismus, s hlediska národa jako životního společenstva daného přírodou, jmenuje se to nacionalismus. Úhrnem dává to národní socialismus. (Výkřiky posl. dr Jabloniczkého.)

Přečetl jsem tento článek, poněvadž nám projevuje, že tvrzení, jako bychom v cizině jinak mluvili, jako bychom pro cizinu jinak psali, než mluvíme a píšeme zde, jest lží. (Posl. Geyer [německy]: Tato lež jest základem vojenského posudku!) Velmi správně!

Také tím, že článek vyšel v ročence říšskoněmeckých nár. socialistů, jsem vám vyložil, že i oni se shodují s těmito názory. Jinak by ho nebyli vytiskli. Tato ročenka jest ostatně pro všechny, kdož umějí čísti, výtečnou knihou ke čtení, neboť dokazuje ještě i organisační nezávislost naší strany na říšskoněmecké. Všechny ostatní poznámky si ponechám pro státního zástupce a soud.

Pokud jde o druhou věc, o mé místo předsedy v radě starších svazu mládeže, opírá se tato rada starších o "Pracovní řád nár. socialistického svazu mládeže podle usnesení frývaldovského sjezdu svazu z r. 1930". R. 1932 tvrdí úřad, že pracovati podle tohoto pracovního řádu dokazuje nelegální činnost nár. socialistického svazu mládeže. Proti tomu konstatuji, že se již od r. 1924 pracovalo podle pracovního řádu, a to s vědomím úřadů což jest podstatné. Tento pracovní řád byl nejen vytištěn v měsíčníku národně socialistického svazu mládeže "Jungdeutsches Volk", vyšel také zvlášť tiskem a byl censurován jak opavským policejním ředitelstvím jako dohledacím úřadem nad svazem mládeže, tak opavským státním zastupitelstvím, úřady tedy o něm věděly a dnes nelze tvrditi, že snad o něm nevěděly.

Bod 6. "Rada starších" pracovního řádu zní: "Vůdcové a příslušníci nár. socialistického hnutí, kteří vyšli ze svazu mládeže nebo se jinak o svaz mládeže zasloužili, ale nejsou již v něm činni, tvoří radu starších. Do rady starších je povolává vedení nebo sjezd svazu, nebo je vysílají do něho zakladatelé a protektoři nár. socialistického hnutí mládeže. Jejich zakladateli a protektory jsou sudetskoněmecká nár. socialistická strana dělnická a odborová organisace německých dělníků. Jejich předsedové jsou předsedy rady starších v pořadí podle početnosti svých svazů. Rada starších bdí nad tím, aby nár. socialistický svaz mládeže plnil účel, pro který byl založen. Členové rady starších mají dále pomáhati svazu mládeže radou a činem." Jde při tom, mimochodem řečeno, o zařízení, které se nikdy nesešlo na nějakou schůzi a nikdy nezasedalo jako sbor, o zařízení určené k tomu, aby starší zkušení lidé stáli mládeži po boku radou a činem.

Dovolte mi nyní několik slov o otázce mládeže. Dnešní mládež a mládež z naší doby se od sebe liší. My jsme si hráli na "loupežníky a vojáky". Tehdy ještě nebyly hry v přírodě a neměly ještě vojenský ráz. My jsme nebyli všeobecně zatíženi problémy, neboť jsme žili v době, která nebyla tak těžká jako dnešní. Chceme-li pochopiti dnešní mládež, musíme si uvědomiti, že žijeme nejen v těžké hospodářské krisi, nýbrž i v krisi duchovní a duševní. To všechno dohromady působí ovšem na mládež a ona se proto zabývá velmi těžkými problémy. A co jest příznačné pro tuto dnešní mládež, a to nejen německou, nýbrž i českou a mládež jiných národů? Dnešní mládež nechce býti tak pohodlná, jako podle jejího mínění jsou staří a jako byla tehdejší mládež. Zvolila si výraz "klikatý", výraz, jehož užívá nejen mládež nár. socialistická, nýbrž i křesť.-sociální a soc. demokratická a jenž se nachází ve všech časopisech pro mládež. Dnešní mládež je nadšena pro myšlenku vůdčí. To nemá co dělati s vojenskou organisací. Tvrdí-li někdo, že nějaký vůdce mládeže, poněvadž se dvěma nebo třemi lidmi podnikne výlet, jest proto "velitel", dokazuje tím jen svou neschopnost a neznalost věcí. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Výslovně konstatuji, že tvrzení, že rada starších vedla svaz mládeže, jest klamné. Svaz mládeže vedlo vždy jeho vedení svazu. Rada starších byla orgánem pouze poradním.

Pokud jde o proslavený hnědý dům, tvrdí se: V ústředně svazu "Volkssport" ve Fulneku vedla se akce pro hnědý dům a tato akce vydávala listiny. To jest úplně mylné. Neboť ve Fulneku nebyla nikdy vydána žádná listina. Ostatně vidíme na tomto obraze (řečník ukazuje obrázek), co si čeští páni představují jako "velkoněmecké" barvy. Na této listině, jak vysvítá z žádosti o vydání, jest i bulla, ale nikoliv zlatá, a tato bulla obsahuje meč, kladivo a skobový kříž. To jsou jistě podezřelá znamení. Kladivem lze každému rozbíti hlavu, mečem může se vésti válka. Abych čelil všemu nedorozumění, rád bych výslovně zdůraznil, že zde jde pouze o meč ducha jako symbol duševního boje a u kladiva o symbol práce.

Tento hnědý dům nebyl nic tajemného. Byl tajemný jen potud, že ho totiž nikdo nemůže viděti. Ve Střekově jest staveniště, na kterém se měl jednou postaviti hnědý dům. Nejdříve ovšem jen prostá budova tiskárny, ale nemůže býti zřízena, poněvadž jsme nedostali na tiskárnu koncesi. Proto ztratil pro nás celý návrh vůbec cenu a musili jsme jej nechati padnouti. Neboť abychom tam postavili snad nějakou nádhernou stavbu, na to nám scházejí peníze nejen dnes, nýbrž my je pravděpodobně neseženeme ani za 10 nebo 20 let. Tento dům jest jen na obrázku. Tam má čtyři patra. Ve skutečnosti není vůbec žádný dům viděti. My jsme to však ohlásili, a to i v časopise "Nationalsozialistische Nachrichten", tedy v listu strany pro všechny skupiny strany, který jest přece censurován, a také v hlavním časopise strany "Tag" Tam se pravilo dne 17. října 1931, že německá nár. socialistická strana dělnická se octla před novými úkoly, a to zbudovati hnědý dům v Ústí n. L. a v Opavě. Časopis "Neue Zeit", list strany pro Moravu a Slezsko, uveřejnil dne 13. února 1932 článek "Náš hnědý dům", ve kterém se veřejně agitovalo. Dnes se z této akce, při které nešlo o nic jiného než o stavbu domu strany z vlastních peněz, dělá věc, která se stíhá podle §u 2 zákona na ochranu republiky. (Posl. Geyer [německy]: Pak se musejí obžalovati všichni stavitelé! - Posl. Krebs [německy]: Dělají-li dva totéž, není to totéž, řekl státní zástupce!) Velmi správně! Jest to taková nehoráznost, že bychom se jí musili od srdce zasmáti, kdyby nebyla tak vážná, tak tragická.

Vím, že mé dnešní vývody nic nepomohou. Nesměřují také, jak chci předem konstatovati, k tomu, abych pohnul některou stranu, aby změnila své chování. Neboť páni jsou přece vázáni usnesením klubu a tento postup nazývají demokracií. Ale dovolte mi, abych řekl aspoň několik slov k tomuto tak velice zneužívanému pojmu demokracie. (Posl. Geyer [německy]: Z toho se také stala tajná věda!) Velmi správně! Jistě jsou mnozí páni z českých vládních stran přesvědčeni, že naše vydání není spravedlivé. To jest ovšem jejich soukromé mínění, zatím co veřejné mínění zní jinak. Právě to, že se hájí dvojí morálka, že se veřejně odsuzuje něco, o čem jest člověk přesvědčen, že to není špatné, tento nedostatek civilní odvahy jest hlavní příčinou úpadku demokracie. Nářek nad vzrůstajícím fašismem nezadrží ovšem tohoto úpadku demokracie, nevzmůže-li se ona na odvahu říci pravdu.

Nedávno bouřil s tohoto místa pan posl. Schäfer proti "říšskoněmeckému fašismu" a stavěl proti němu demokracii. Volal také svou českou bratrskou stranu k obraně demokracie. Žádost o vydání ukazuje, jak tato spolupráce vypadá: Jedna strana hlasuje pro ně, druhá proti němu nebo se zdrží hlasování. Ale obě tvrdí, že jsou téhož mínění. Rád bych panu posl. Schäferovi, i když není přítomen, připomenul s tohoto místa, že demokrat musí míti odvahu mluviti pravdu a kritisovati sebe sama. Ale pak musí míti i odvahu přiznati příčiny, které způsobily zhroucení systému Brauna, Severinga, Grzesinského v Německé říši, zhroucení, nad nímž se dnes tolik naříká. Tyto příčiny jsou: 1. Úředníci podle stranické legitimace, kteří jsou dosti případně charakterisováni aférami spojenými se jmény Barmat a Sklarek; 2. velmi mnoho časopiseckých zákazů, které byly již před lety vydány; 3. zákazy řečniti - nynějšímu říšskému kancléři Hitlerovi bylo až do r. 1928 vůbec zakázáno v Prusku řečniti a při tom se dovolávali demokracie; 4. zákaz nositi hnědé košile, který byl dokonce vydán dříve než zde; 5. zákaz úderných oddílů, vydaný Brüningem jako dar sociální demokracii, aby trpěla jeho kabinet, a konečně zákaz vydaný za Brauna a Severinga, že žádný národní socialista nesmí býti v Prusku státním úředníkem. Když se demokracie tak prostituuje, pak ovšem nesmíte míti za to, že se může trvale udržeti, pak zajde svou vlastní slabostí. Ale i dnes slyšíme tvrzení, která jsou přímo bajkami. Kdysi vykládalo se slovo o kutálení hlav všude tak, jakoby již měla zahájiti svou činnost guillotina. Pánům soc. demokratům, i když nejsou v síni přítomni snad si to přečtou - rád bych dnes přece vyložil, co to jest takové "kutálení hlav". Není to nic jiného než to, co se dnes děje v Německé říši, totiž kácení rozličných bonzů. Jinak to nikdy nebylo myšleno.

Namítnete, že to druhá strana nedělá dnes jinak, než se to dělo tehdy. Ale všimněte si přece vývodů říšského ministra vnitra dr Fricka, které nedávno přednesl v Drážďanech. Pravil: "Často od nás požadovaný zákaz komunistů zamítáme. Chceme-li potírati marxismus, nemůže se to státi policejními metodami, musíme naopak na jeho místo postaviti jiný, silnější světový názor". To jsou slova z úst muže, který stojí na vynikajícím místě, slova, která ukazují, jak mnoho tvrzení, která se zde rozšiřují o říšskoněmeckých nár. socialistech a ve spojení s tím i o nás, jest pouhou bajkou. Také já pravím. Idea má se potírati ideou. A ne jinak. To by bylo jediné správné stanovisko, ať jde o demokracii nebo něco jiného. Ale zvláště demokracie by neměla nikdy zapomínati, že podle Masarykova výroku jest diskusí. Jak tedy vypadá československá demokracie? Zabavování časopisů - mohl bych vám přinésti ročníky našeho hlavního časopisu "Tag", kde dvě třetiny všech čísel byly zabaveny. Ukáži vám kousek, jest to čís. 37 ze dne 15. února, které vypadá takto. (Ukazuje časopis. - Výkřiky posl. Krebse.) Co zde bylo zabaveno? Zabaven byl již nadpis "Ohromná urážka německého říšského kancléře", mimo to většina zpráv "pruské tiskové služby", zpráv, které měly opraviti zdejší tvrzení o našich domnělých piklech. Když ovšem státní zástupce takovým zabavením zabrání, aby se veřejnost nedověděla o obsahu takového článku, když se tedy veřejnost vůbec pravdu nedoví, pak se nesmíme diviti, když se v časopisech vyrojí takové romány a báchorky. (Posl. Geyer [německy]: Takový státní zástupce patří na lavici obžalovaných!) Pak pravím, že jest správné, co řekl kol. Geyer, že takový státní zástupce patří první na lavici obžalovaných. Mimo zabavování časopisů se pronásleduje smýšlení. Nebudete nám přece chtíti namluviti, že naše smýšlení není pronásledováno. Na to bychom mohli uvésti nejen sta, nýbrž tisíce příkladů a učinili jsme to také, když zasedal rozpočtový výbor. Nyní jest přes 400 nár. socialistů, které očekávají politické žaloby a politické procesy. (Posl. Krebs [německy]: A přes sto příslušníků jiných stran!) Ano, to jest nehoráznost, která nemá sobě rovné. Jest žádost o vydání snad skvělým kouskem demokracie? Jsou vůbec ještě němečtí nár. socialističtí státní zaměstnanci? Těch několik, kteří ještě někde vůbec jsou, jest na černé listině. Tajný výnos, který byl vydán, aby komunisté, hakenkrajcleři a čeští fašisté byli uvedeni jménem, způsobí, že se octnou na závěrečné listině, to jest na bíledni.

Pan kol. Pohl mluvil nedávno v zahraničním výboru poslanecké sněmovny o nebezpečí fašistické války. Jak působí takové projevy, které se bohužel stále činí, ukazují vývody francouzského ministra pro letectví na odzbrojovací konferenci. (Posl. Krebs [německy]: Projevy ministra Pierre Cota!) Ano. Viz ostatně i tvrzení posudku vojenských znalců a rozsudku v procesu svazu "Volkssport". Chápou ti, kdož napadli kdysi nás pro naše řeči v rozpočtovém výboru, nyní konečně, že nešlo nám vůbec o nás, nýbrž o naše hnutí a především o náš národ? Vidíme nejen u Francouzů, nýbrž především u Čechů přímo neuvěřitelnou hysterii. Poukazuji jen na případ, kde by se byl nedávno vojenský balon stal skorem obětí, poněvadž by byli páni skoro sestřelili vlastní vojenský balon ze samé hysterie a bázně, že jde o vpád říšské obrany. (Posl. Geyer [německy]: Jako kdysi v Bratislavě!) Velmi správně! V Bratislavě stal se obětí takové hysterie před mnoha lety první ministr nár. obrany Štefánik. (Posl. Krebs [německy]: On nebyl sestřelen! On spadl!) Ano, ano.

Je-li situace v Evropě tak vážná, že se Češi obávají války, pak by se mělo o tomto velmi vážném předmětu promluviti vážně a obšírně. Ale co schází především jiným, jest nedostatek nutné občanské odvahy. Stačí, když jen pan Stříbrný ve svých časopisech zaútočí a hned začíná běh o závod, o šovinistickou palmu, poněvadž pánové, obávajíce se ztráty jediného hlasu, raději zahajují ohromné politické procesy.

Chci-li případně označiti českou demokracii tak, jaká jest, pravím: Demokracie rovná se fašismu. Podívejme se kolem sebe, jaká jest situace. Ve skutečnosti vládne "Národní politika" a "Polední list". Všechno, co oni nařídí, musí se státi. Podle jejich velení musí skákati státní zástupci, musí se říditi všichni úředníci a všechny ostatní české strany. (Posl. inž. Kallina [německy]: Dokonce české oposiční strany!) Ano, všechny strany. Fašisté nemusejí býti zvláštním hnutím. (Posl. inž. Kallina [německy]: Všechny české strany jsou jednoho smýšlení s fašismem!) Tyto vývody pana kol. Kalliny zdůrazňuji. Fašisté ve všech jiných stranách. Nepozoruje pan dr Hodina, nepozoruje jeho Svaz zemědělců a jeho "Landpost" všechny tyto věci? Stále se od nás žádá, abychom se přiznali ke svým činům. Ať si přece tito páni vezmou aspoň "Venkov" a přečtou si poznámku, která se tam kdysi objevila, že celá aféra "Volkssportu" nestojí za křik, který se s ní dělá, že by se snad dala spíše vyříditi pokutami po 20 Kč. To bylo kdysi v časopise pana předsedy vlády. Tažme se dále, proč několik mladých lidí bylo pro domnělý zločin odsouzeno do vězení na 15 let a sta ještě čeká na žaloby, a my budeme pro to vydáni, zatím co okresní hejtmani, před jejichž očima se tyto domnělé zločiny páchaly, byli jen přeloženi. (Posl. Krebs [německy]: Nejen že měli jeho svolení, on nebyl vůbec přeložen, nýbrž povolán do ministerstva!) To jest ještě zajímavější. Když na příklad takový Haider, takový Illing, takový Metzner dostali po 3 letech, kolik by měli dostati tací okresní hejtmani? Nechci se jistě stavěti proti těmto pánům. Ale celý průběh přece dokazuje, že úřady považovaly celou věc za dětinství. (Posl. dr Schollich [německy]: Novojičínský okresní hejtman prohlašuje, že to všechno jest...!) Proč tedy tyto ohromné procesy, nač posudek vojenských znalců? Ostatně rád bych se byl podíval na oba pány důstojníky, kteří v Brně sepsali posudek, jak by byli hájili židenická kasárna. Tu bychom byli mohli obdivovati jejich schopnosti v praxi.

Konečně ať si jak Svaz zemědělců, tak i sociální demokrati přečtou vývody pana kol. Ježka, našeho hlavního žalobce, v rozpočtovém výboru. Ve svém tažení proti nám dovolával se výslovně časopisů "Landpost" a "Sozialdemokrat" jako korunních svědků, takže musíme pouze konstatovati, že nikoliv v poslední míře máme za celou tuto pronásledovací akci co děkovati denunciacím těchto časopisů. Nestrannost pana žalobce a zpravodaje Ježka jest zřejmá z jeho projevů, které učinil k našemu vydání v časopise "Národ" ze dne 8. prosince 1932: "Celá česká veřejnost bude podrobně sledovati, jak se budou chovati zástupci jiných československých stran. Případ hakenkrajclerských poslanců, vůdců tajné vojenské organisace, která pracuje pod vrchním vedením Hitlera a připravuje ozbrojené povstání proti republice, jest více než vážný, než aby mohl býti ututlán." Předevčírem poukázal kol. Krebs velmi správně na rozdělení rozličných mocí jako na zásadu moderního státu. Zde máte v jedné osobě žalobce i soudce. (Posl. dr Jabloniczky [německy]: I katem bude táž osoba!) Ano.

Prohlašuji s tohoto místa, že ovšem v soudní síni [ ] se budeme chovati jako muži. Na procesu, který nám nadrobili, sotva se dožijí pánové mnoho radostí. Neboť za prvé bude přece rozvířena otázka, zdali se v demokratické republice nesmí již hájiti ani nějaká idea. Sudetskoněmecká otázka bude rozvinuta v celé své tragice a národnostní otázka tohoto státu bude vylíčena jako otázka evropská. Jestliže snad pánové zvláště ze Svazu zemědělců již zapomněli, chceme jim připomenouti, že kdysi - bylo to dne 18. prosince 1925 - jejich klubovní kolega ministr dr Spina, tehdy německý místopředseda, učinil i naším jménem státoprávní prohlášení, ve kterém se mezi jiným praví:

"Jako zvolení zástupci sudetskoněmeckého lidu obnovujeme jménem Svazu zemědělců, německé křesť.-sociální strany lidové, německé nár. socialistické strany dělnické a německé strany živnostenské na počátku druhého zasedání slavnostně prohlášení, jež jsme učinili ve sněmovně dne 2. a 4. června 1920. Nuceně připojeni k národnostně smíšenému státu prohlašujeme, trvajíce zásadně na právu svobodného národního sebeurčení, za svůj vnitřně politický cíl naši rovnoprávnost po stránce jazyka, pracovního místa, školy a půdy. Přes to naše obyvatelstvo po 7 let" - uvádím jen části prohlášení - "zachovávalo všechny zákony, ba i takové, které neuznáváme za právně platné. Bezvadně plnilo všechny povinnosti státních občanů. Proto žádáme, aby se také výstavba státu a způsob, jakým se vládne, řídil podle potřeb a požadavků všech národů, které v něm obývají. Proto chceme jednomyslně bojovati za státoprávní uznání úplné rovnoprávnosti sudetskoněmeckého lidu, za jeho vlastní správu škol, za uznání a rovnoprávnost jeho jazyka, za německou půdu a za německé pracovní místo. Tím chceme chrániti národnostní državu našeho lidu a odstraněním vládnoucí soustavy a jednostranného národnostního násilí raziti mu cestu k svobodnému rozvoji." (Posl. Krebs [německy]: Ministr Spina se vymluví, že mu to složil posl. Patzel!) O tom ještě promluvím.

My jsme setrvali na tomto státoprávním prohlášení, jehož návrh, jak bylo právě správně konstatováno, pochází většinou od našeho zvěčnělého straníka Patzela. Pan dr Hodina se v Žatci neprávem dovolával Patzela. (Posl. Krebs [německy]: Kdyby on zde seděl, ten by to dnes pánům řekl do obličeje!) Ano, kdyby dnes vstal z mrtvých, řekl by pánům řádně své mínění. Ostatně jim své mínění říká i jako mrtvý. Ať si jen přečtou prohlášení, které učinil náš zvěčnělý straník a klubovní kolega Patzel, jehož památku si nedáme pokáleti, v poslanecké sněmovně k zákonu na ochranu republiky. Jest obsaženo v těsnopisecké zprávě o 194. schůzi ze dne 6. března 1923.

Proces, který nás očekává, bude míti účinek daleko za hranicemi státu. Neboť si v něm musíme posvítiti na posudek vojenských znalců, jímž se nejen svaz "Volkssport", svaz nár. socialistické mládeže, nár. socialistický studentský spolek, nýbrž i úderné oddíly a říšská obrana obviňují, že pomýšlely na útoky proti československému státu a připravovaly je. To stojí nejen v posudku vojenských znalců, nýbrž dokonce v rozsudku brněnského procesu, neboť zde se praví: "Úderné oddíly tvoří tedy zvláštní nelegální vojsko, s nímž říšská obrana v Německu počítá pro případ nutnosti jako s nájemným vojskem, neboť to jsou s jinými nelegálními skupinami vlastně její zálohy, potřebné k doplňování pravidelného vojska."

Jest přece zřejmé, že toto tvrzení bylo určeno pro ženevskou odzbrojovací konferenci, aby se podal důkaz, že Německá říše prý tajně zbrojí. Naše domnění bylo, jak jsem již uvedl, potvrzeno vývody francouzského ministra pro letectví Pierre Cota. Snad konečně jednou zpozorují jiné německé strany, že jsme my přece viděli politicky dále a že nás snad strach před vydáním nepřiměl k vývodům, které byly tak ostře kritisovány. Nyní jest Adolf Hitler říšským kancléřem, německá nár. socialistická strana dělnická jest stranou vládní. Neučinili žádného kroku ani žádného projevu, z něhož by se dalo usuzovati, že tvrzení brněnského rozsudku proti inž. Haiderovi, dr Petermichlovi, Metznerovi a druhům bylo byť jen poněkud oprávněné. Naopak, pařížský časopis "Intransigeant" uveřejňuje dnes rozmluvu s nár. socialistickým poslancem říšského sněmu hrabětem Reventlowem o zahraničně politickém programu německé nár. socialistické strany dělnické. Reventlow odpověděl písemně, když si dříve vyžádal souhlas strany. Odpověď stojí dnes v časopise "Prager Presse".

Místopředseda Roudnický (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že již 10 minutami překročil řečnickou lhůtu.