11. Zpráva výboru imunitního o žádosti okres. úřadu v Hlohovci v trest. věci posl. Hrubého (tisk 2094).

Zpravodajem je p. posl. Richter. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Richter: Slavná sněmovno! Podávám zprávu imunitního výboru o žádosti okr. soudu v Hlohovci za souhlas s trest. stíháním posl. Hrubého pro přestupek podle odst. II, čl. IV zákona č. 125 z r. 1927. Povaha inkriminovaného činu je nepatrná, zájem na nerušeném výkonu poslaneckého mandátu nutno považovati za větší než zájem na trest. stíhání obviněného a z tohoto důvodu navrhuje imunitní výbor, aby posl. sněmovna k trest. stíhání posl. Hrubého nesvolila.

Místopředseda Špatný (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme proto ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání posl. Hrubého.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trest. stíhání posl. Hrubého.

Tím vyřízen jest 11. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

12. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. trest. soudu v Praze v trest. věci posl. Krebse, Schuberta, inž. Junga a Kaspera (tisk 2160).

Posl. dr Schollich, dr Luschka, Stenzl, dr Peters a druzi podali návrh, aby projednávání tohoto odstavce bylo odsunuto, až dojde pravoplatný rozsudek o brněnském procesu proti Petermichlovi, Heiderovi a druhům.

Dám o tomto návrhu rozhodnouti hlasováním.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh je tedy zamítnut a přikročíme k projednávání odst. 12 pořadu.

Zpravodajem je p. posl. Ježek. Dávám mu slovo. (Výkřiky německých poslanců.)

Zpravodaj posl. Ježek: Slavná sněmovno! Před kraj. trest. soudem v Brně konal se ve dnech 8. srpna až 24. září proces s dr A. Petermichlem a spol., při kterémžto procesu byla výslechem svědků, listinným materiálem (Stálé výkřiky německých poslanců. - Místopředseda Špatný zvoní.) a posudkem vojenských znalců zjištěna vojenská povaha organisací "Volkssport", "Studentenbund" a "Jugendverband", jakož i to, že cílem těchto organisací byla příprava úkladů o republiku a její celistvost. (Stálé výkřiky německých poslanců.) Rozsudek brněnského soudu o tom na straně 142 výslovně praví: "Všechny uvedené okolnosti vydávají svědectví o tom, že činnost "Studentenbundu", "Volkssportu" a "Jugendverbandu" směřovala k úkladům o republiku, pokud jde o samostatnost a jednotnost její, a že činnost překročila již meze přípravného jednání a projevila se již způsobem, který se již k možnosti výsledku přiblížil a tím bezpečnost státu ohrozil." Z materiálu tohoto procesu, jakož i z dalších výslechů a vyšetřování vyplývá velmi vážné podezření, že posl. Krebs, Schubert, inž. Jung a Kasper se provinili proti §§ 2 a 17 zákona na ochranu republiky.

Imunitní výbor pojednal o žádosti kraj. trest. soudu v Praze za vydání těchto poslanců a dospěl k názoru, že při tomto obvinění jde o delikt tak vážný (zločin strojení úkladů republice a přečin sdružování státu nepřátelského), že každý poslanec, který je vážně podezřelý z takového vážného deliktu, musí býti vydán k soudnímu stíhání, aby bylo bezpečně před soudem zjištěno, zda skutečně se proti citovaným paragrafům zákona na ochranu republiky provinil, či zda byl obviněn neprávem. V daném případě jde o podezření velmi vážné, neboť obžalovaný Illing, který byl pro tuto svou činnost odsouzen brněnským soudem na 3 roky do státního vězení, byl zástupcem zemského velitele "Volkssportu" pro Čechy. Posl. Krebs, o jehož vydání se jedná, byl dokonce zemským velitelem téhož "Volkssportu" pro Čechy, tedy nadřízeným odsouzeného Illinga. Kromě toho byl i krajským velitelem v Ústí n. Labem. (Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.) Další obviněný posl. Schubert byl zemským velitelem "Volkssportu" pro Moravu a dokonce říšským velitelem "Volkssportu" pro celou republiku. Posl. Jung byl předsedou "des Ältestenrates" pro "Jugendverband", jehož zemský předseda Donnhäuser byl odsouzen pro činnost v tomto "Jugendverbandu", kterou brněnský soud kvalifikoval jako protistátní, do státního vězení na 2 roky. (Výkřiky posl. Kaspera.) Z toho je patrno, že, byli-li pro určitou činnost odsouzeni podřízení funkcionáři-neposlanci, nutně tím vzniká vážné podezření, že obvinění poslanci, kteří zastávali nejvyšší funkce v těchto spolcích, provinili se nejméně stejným způsobem proti zákonu na ochranu republiky. Nelze činiti rozdílu při deliktech a obviněních tak vážných mezi poslanci a neposlanci. V daném případě nejde o ochranu svobody politického projevu, který by mohl býti chráněn imunitou, nýbrž o stíhání soudem odsouzené protistátní činnosti, jejíž vyšetření, zjištění a potrestání náleží řádnému soudu, a posl. sněmovna nemá vlastně ani práva, aby řádnému soudnímu projednávání kladla jakýkoliv odpor. (Výkřiky posl. dr Sterna.) Ostatně sám posl. Krebs dne 30. března m. r. v této posl. sněmovně výslovně prohlásil:

"Ale když jeden z těchto časopisů napsal - a český tisk to ihned otiskl - že byli uvězněni němečtí studenti, tyto ubohé oběti hnutí svádějícího na scestí, ale vůdcové jsou prý ještě na svobodě a uprchli, pak pravíme s tohoto místa: Z nás nikdo neutekl a z nás také nikdo neuteče; nemáme zapotřebí utíkati, neboť u každého soudu promluvíme a odpovíme. Chcete-li dosíci, abych já byl vydán, budu pro toto vydání hlasovati a těším se na to, abych vám opatřil politický proces, kterého potřebujeme, ale rád bych řekl: My nemáme zapotřebí utíkati."

Bohužel posl. Krebs při tomto jasném stanovisku při projednávání této záležitosti v imunitním výboru nesetrval. (Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.)

Pokud se týče posl. Kaspera, vyskytuje se sice jeho jméno asi dvakrát nebo třikrát v brněnském procesu, takže i zde by bylo již na základě procesu samého podezření, byť jen lehké, že odsouzené činnosti jmenovaných spolků se také činně zúčastnil, ale toto podezření bylo značně zesíleno ještě výslechem svědka Václava Rebitzera ze dne 8. října 1932 (Výkřiky posl. Kaspera.), který obvinil posl. Kaspera z protistátní činnosti, potvrdil, že byl župním velitelem (Gauführer) "Volkssportu", že v této funkci řídil cvičení, konaná po vojenském způsobu na Milešovce a v jejím okolí, a že utvrzoval členy "Volkssportu" v jejich protistátních záměrech. Nebylo věcí imunitního výboru, aby kriticky hodnotil výpovědi tohoto svědka Rebitzera, jak to žádaly některé německé časopisy, poněvadž je to věcí soudu a jen řádný soud může osobním výslechem, konfrontací a zjištěním dalších okolností zjistiti správnost či nesprávnost obvinění.

Imunitní výbor ve schůzi, zváživ všechny tyto skutečnosti, usnesl se proto doporučiti posl. sněmovně vzhledem k povaze stíhaného deliktu a k vážnosti obvinění, aby žádosti kraj. trest. soudu v Praze ze dne 4. listopadu 1932, č. Nt XXV 42/32, za vydání posl. Krebse, Schuberta, inž. Junga a Kaspera vyhověla a zmíněné poslance k trest. stíhání vydala.

Místopředseda Špatný (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 60 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci na straně "proti" pp. posl. Krebs, dr Schollich, Stenzl, Kopecký, dr Luschka, inž. Jung, dr Hassold, dr Stern, dr Szüllő, Kasper, Schubert a Knirsch.

Dávám slovo prvnímu řečníkovi, kterým je pan posl. Krebs.

Posl. Krebs (německy): Slavná sněmovno! (Potlesk.) Poslanecká sněmovna má dnes rozhodnouti o návrhu imunitního výboru (Výkřiky posl. dr Sterna.) tisk č. 2160 ze dne 10. února 1933 (Hluk. - Místopředseda Špatný zvoní.), který se usnesl na návrh krajského trestního soudu v Praze ze dne 4. listopadu 1932 (Výkřiky posl. Hadka.) a ze dne 9. ledna 1933, aby poslanecká sněmovna dala svůj souhlas k vydání posl. Junga, Krebse, Kaspera a Schuberta. Tato žádost o vydání jest nejen po stránce politické nejvýznačnější žádostí za vydání, kterou se dosud Národní shromáždění zabývalo, nýbrž jest i jedním z nejzajímavějších případů této sněmovny, poněvadž podkladem k návrhu imunitního výboru byly dvě různé žádosti za vydání. (Různé výkřiky.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Krebs (pokračuje): Prvá žádost za vydání ze dne 4. listopadu 1932 byla vrácena z usnesení imunitního výboru ze dne 7. prosince 1932 k doplnění pražskému krajskému soudu. K návrhu člena imunitního výboru posl. Pohla bylo v této schůzi dne 7. prosince 1932 učiněno toto usnesení: "Imunitní výbor žádá od příslušného soudu rozsudek a všechny spisy procesu proti "Volkssportu" i s posudkem vojenských znalců, dále aby státní zastupitelství doplnilo oznámení v tom smyslu, aby trestní věci přičítané jednotlivým poslancům byly přesně formulovány."

Tento návrh byl přijat jednomyslně. Posl. Pohl odůvodnil tento návrh tím, že jde nejen o věc velmi dalekosáhlého významu, při níž se musí postupovati s největší opatrností, nýbrž že jest i třeba, aby byla přesně přezkoumána věc sama. Imunitní výbor že musí přezkoumati i posudek vojenských znalců a zvláště že musí býti docela konkretně uvedeno, jaká podezření se vznášejí proti každému z oněch pěti poslanců. Ve schůzi imunitního výboru dne 9. února 1933 byla tedy předložena imunitnímu výboru nová žádost za vydání.

Konstatuji, že se v ní opět neklade za vinu žádný konkretní trestný čin každému jednotlivému poslanci. Jest příznačné, že tato nová žádost krajského soudu za vydání používá dokonce nesprávných nebo neúplných citátů, jen aby u imunitního výboru a ovšem i u plena poslanecké sněmovny vzbudila názor, že dokonce i obhajoba ve sporu proti "Volkssportu" byla přitěžující pro poslance, kteří mají býti vydáni. Tak praví se v úvodu žádosti o vydání - cituji doslovně: "Při hlavním přelíčení prohlásil dr Stark jménem veškeré obhajoby toto: "Proti jmenovitě uvedeným hlavním vůdcům Jungovi, Knirschovi, Schubertovi atd. nebylo zahájeno ani policejní ani soudní řízení...". A žádost za vydání zamlčuje, že podle protokolu o hlavním přelíčení v procesu proti "Volkssportu", arch 3 a) a 3 b), zní tato věta takto: "Proti jmenovitě uvedeným hlavním vůdcům Jungovi, Knirschovi, Schubertovi atd. nebylo zahájeno ani policejní, ani soudní řízení, poněvadž proti těmto hlavním vůdcům nebylo možno zkonstruovati žádný trestný čin." (Souhlas na levici.) Tak tedy i tato žádost za vydání začíná s neobyčejně příznačnou nesprávností. (Výkřiky posl. dr Hassolda.) Soudní spis tedy již v úvodu uváděl nepravdu.

Dále se tvrdí, že krajský soud zjistil, že obžalovaní ve svazu "Volkssport" byli v pravidelném písemném styku s říší. Také toto tvrzení odporuje spisům, poněvadž s výjimkou dvou dopisů nebylo možno zjistiti vůbec žádný písemný styk.

Další tvrzení žádosti za vydání, že během řízení bylo zjištěno, že někteří obžalovaní byli ve styku s cizinou za tím účelem, aby násilně odtrhli části Československé republiky, odporuje rovněž spisům, poněvadž nikde, ani v písemnostech, ani ve spisech, ani nijakými svědky při hlavním přelíčení v procesu proti "Volkssportu" nemohlo býti prokázáno, že obžalovaní, národně socialistická strana nebo některá jí podřízená organisace chtěli podle programu násilně odtrhnouti části Československé republiky nebo provádějíce svůj program vůbec užíti násilí. Soud v odůvodnění rozsudku se ani nepokusil tvrditi, že obžalovaní měli v úmyslu užíti násilí, nýbrž sám s nanejvýš příznačným a také v důvodech zmatečnosti napadeným obratem toto násilí sám zkonstruoval. Úmysl užíti násilí nespatřuje totiž soud v tom, že svaz "Volkssport" nebo jiné organisace chtěly užíti násilí nebo činily přípravy k užití násilí, nýbrž v tom, že dosažení cíle - soudem předpokládaného, ale ničím neprokázaného - pro odpor českého národa by se nedalo provésti bez násilí. Jest to zajisté po prvé za prakse zákona na ochranu republiky, že důkaz o použití násilí nemusí vůbec vycházeti od pachatelů, aby již byl trestný. Jistě se vyskytnou právníci, kteří budou pokládati toto rozšíření pojmu nejen za pochybené, nýbrž i celou konstrukci za tak vyumělkovanou, že ji vůbec nelze udržeti, poněvadž při tom vůbec chybí především to nejdůležitější, totiž úmysl a moment použití násilí se strany obžalovaných. (Různé výkřiky.) Při tom naprosto pomíjím, že činy obžalovaných v brněnském procesu proti "Volkssportu" vůbec nebyly konkretně stanoveny, jak by byly ve smyslu interpretací nejvyššího soudu podle §u 2 zákona na ochranu republiky býti musily, aby byly vůbec trestné. Konstatuji tedy, že ani během trestního řízení ani v odůvodnění rozsudku nemohl býti obžalovaným ani jiným osobám jmenovaným v souvislosti s procesem proti "Volkssportu" prokázán úmysl násilného odtržení určitých částí Československé republiky a že toto jinak znějící tvrzení žádosti za vydání odporuje spisům. (Výkřiky posl. Kaspera.)

Pokud jde o konstatování skutečnosti, že posl. Krebs a Schubert podepsali úmluvu mezi svazy "Jugendverband" a "Volkssport", jíž všichni členové svazu "Jugendverband" starší 21 let měli býti převedeni do svazu "Volkssport", poznamenávám, že takováto úmluva není ani proti stanovám jmenovaných svazů, ani proti některému zákonu republiky, zvláště když i zde šlo pouze o provedení formality.

Ale žádost o vydání obsahuje ještě také řadu dalších nesprávností. Tak jest zvláště nesprávné, že svaz "Jugendverband" byl založen u ústředí svazu "Volkssport". Naopak, ze stanov svazu "Jugendverband" jest patrno, že byl založen 10 let před svazem "Volkssport" a že byl r. 1921 přeložen do Opavy a že nikdy neměl sídlo u ústředí svazu "Volkssport" ve Fulneku.

Ale zvláště se vyznamenala žádost o vydání tvrzením, že u ústředí svazu "Volkssport" byla založena zvláštní instituce, která se nazývala "Hnědý dům", a že tato instituce pracovala přesně v intencích svazu "Volkssport" podle vzoru úderných oddílů (SA). V imunitním výboru předložil jsem listiny, provolání a novinářské články, které vyšly veřejně v našich stranických časopisech "Der Tag" v Ústí nad Labem a "Neue Zeit" v Opavě, a prokázal jsem jimi, že domy strany, které měly býti vybudovány v Opavě a ve Střekově a měly býti zřízeny s názvem "Hnědý dům", nebyly nic jiného než budovy pro stranu, které měly sloužiti umístění kanceláří organisací strany, nakladatelství, tiskáren, časopiseckých expedicí a knihkupectví strany. (Posl. inž. Jung [německy]: A při tom v Opavě není na něm vůbec napsáno "Hnědý dům", nýbrž "Neue Zeit"!) Tak jako v Ústí n. L. rovněž na zakládací listině výslovně stojí "Der Tag". V Opavě byl zatím vystavěn hnědý dům, vlastně obydlen, a slouží tam těmto účelům strany, kdežto v Ústí n. L.-Střekov nedostali jsme se ještě dále než k projektu a zakoupení pozemku. V obou případech nejde o použití spolkového domu pro svaz "Volkssport" nebo zpřízněné formace. Toto tvrzení žádosti o vydání jest tedy rovněž nesprávné.

Jestliže se nyní z těchto svrchu uvedených tvrzení v žádosti o vydání dovozuje, že "z těchto uvedených okolností jest patrno, že všechna organisační oddělení německé nár. socialistické strany dělnické vykonávala svou činnost jednotně, jak to zjistil rozsudek, a že tuto činnost třeba subsumovati pod § 2 zákona na ochranu republiky", jest také toto tvrzení nesprávné. V žádosti o vydání se zvláště také tvrdí, že posl. Knirsch a Kasper byli vedoucími funkcionáři svazu "Volkssport", "Jugendverband" a "Studentenbund". Že tomuto tvrzení nevěří ani imunitní výbor a že tedy vydání posl. Knirsche musilo býti odloženo, jest neobyčejně příznačné. Pro tuto žádost o vydání jest však ještě příznačnější skutečnost, že posl. Knirsch a Kasper byli vůbec jen obviněni, že podepsali listiny - darovací listy - hnědého domu. Teprve na konci vývodů zpravodaj posl. Ježek oznámil, že k žádosti o vydání došel doplněk: Jakýsi Václav Rebitzer ze Ždánova u Domažlic protokolárně oznámil dne 8. října 1932 u jabloneckého policejního komisařství, že koncem r. 1929 přišel do Teplic-Šanova a vstoupil do místní skupiny "Volkssportu", která každého týdne v sobotu a v neděli pořádala cvičení ve volné přírodě, která se konala buď na Komářím vrchu nebo na Milešovce, a že je vždy řídil jako župní velitel osobně posl. Kasper. Kol. Kasper odpoví na tuto věc ještě osobně. Zatím bylo zjištěno, že tento Václav Rebitzer jest již několikráte trestaný mladík, který nyní jest ve vazbě jako zběh a který učinil tyto údaje zřejmě jen proto, aby si ulehčil situaci. Snad po této stránce uslyšíme ještě něco zajímavějšího o jabloneckém policejním komisařství. V imunitním výboru jsem ihned konstatoval, že posl. Kasper nikdy nebyl župním velitelem "Volkssportu" v Teplicích-Šanově a že také nikdy nezastával žádné funkce ve svazu "Volkssport". Jestliže přes to imunitní výbor podal návrh, aby kol. Kasper byl vydán, slavná sněmovna má dnes rozhodnouti o tom, zda denunciantská udání již trestaného individua stačí proti členu parlamentu, aby byla zrušena nejdůležitější ústavní práva parlamentu, imunita, a aby tím po případě byla na několik měsíců ochromena činnost člena slavné sněmovny. (Potlesk.)

Dále konstatuji, že tvrzení žádosti o vydání, k níž došlo na základě rozsudku vojenských znalců, že při hlavním přelíčení bylo prokázáno, že vedoucími funkcionáři svazu "Volkssport" byli posl. Krebs, Knirsch, Kasper, Jung a Schubert, pokud jde o osoby posl. Knirsche a Kaspera vůbec není správné a že, ačkoliv žádost za vydání u každého jednotlivého poslance uvádí stránky protokolu v procesu "Volkssport", u posl. Kaspera nemůže to učiniti, poněvadž jméno posl. Kaspera nebylo jmenováno ani v procesu proti "Volkssport" ani v posudcích vojenských znalců a vůbec nikde jinde. Tedy také toto tvrzení žádosti za vydání jest nesprávné. (Souhlas na levici.) Konstatuji tedy, že i zde žádost o vydání odporuje spisům.

Týmž způsobem dopouští se takovýchto nesprávností a odporů se spisy zpráva imunitního výboru, kterou máme dnes projednati. Ve zprávě imunitního výboru, podepsané zpravodajem Ježkem a náměstkem předsedy dr Markovičem, se praví, že při procesu s dr Petermichlem a spol., který se konal u krajského soudu v Brně ve dnech od 8. srpna až do 24. září 1932, byla výslechem svědků, listinným materiálem a posudkem vojenských znalců zjištěna vojenská povaha organisací "Volkssport", "Studentenbund" a "Jugendverband" a ze cílem těchto organisací byla příprava úkladů o republiku a její celistvost.

Nyní přicházíme k nejdůležitějšímu jádru tohoto procesu. Konstatuji, že toto tvrzení jest přímo ranou pěstí ve tvář pravdy, poněvadž při tomto procesu vyjma výslech policejního rady dr Preiningra, který byl slyšen jen o tom, zda policejní protokoly souhlasí s ústními výpověďmi obžalovaných, byl veden ještě jen jediný svědek, totiž svědek Mendel, a to státním zastupitelstvím, a že tento svědek nevypověděl vůbec nic o činnosti obžalovaných. Není tedy pravda, že výpověďmi svědků bylo potvrzeno, že zde jde o organisaci irredentistickou nebo usilující o státní převrat. Dále jednou z nepříznačnějších skutečností tohoto procesu jest, že byl vůbec veden bez svědků a že všechny návrhy obhájců na připuštění svědků byly zamítnuty. Jest příznačné, že i pražský advokát dr Egon Schwelb napsal v časopise "Sozialdemokrat" ze dne 25. září v poznámce k rozsudku proti "Volkssportu" doslova toto: "Domníváme se, že nepřekročíme meze zákazu kritisovati projednávané řízení, upozorníme-li na to, že tento proces liší se od téměř každého jiného trestního procesu tím, že byl veden úplně bez svědků. Průvodní svědek vedený žalobou nevypověděl nic, co by bylo významné pro proces. Policejní rada dr Preininger, který vystoupil jako svědek, nebyl svědkem spáchaného činu, nýbrž měl jen dosvědčiti, že to, co zapsal do zápisu při policejním šetření, obžalovaní sami řekli."

Odporuje tedy spisům a jest nepravdivé, že výslechem svědků byla zjištěna příprava úkladů o republiku. Zbývá tedy jen písemný materiál a posudek vojenských znalců. Pokud jde o listinný materiál, skládal se z fotografií a z předčítání listin. Fotografie měly negativní výsledek, neboť tento jediný připuštěný důkaz o tvrzení státního zástupce, že praporečník při pochodu úderných oddílů v Žitavě v Sasku jest totožný s obžalovaným Illingem, byl jednomyslně vyvrácen znalci v oboru fotografie, když zvětšili fotografii. Od té doby soud vůbec již nepřipustil ani důkazů ani návrhů na výslech svědků. Z toho jest patrno, jak by byly dopadly výsledky ostatních důkazů obhajoby, kdyby se bylo vyhovělo návrhům obhajoby na výslech svědků.

Pokud ještě dále jde o důkaz listinami, třeba zdůrazniti, že nejde snad o nějaké listiny, které by byli vydali obžalovaní, které by od nich pocházely a které je tedy usvědčují nebo snad podaly proti nim plný důkaz, nýbrž že jde jen o politické oběžníky, novinářské články, vědecké a politické výroky v domácích a zahraničních časopisech, které obžalovaní vůbec ani nesepsali, nýbrž různé jiné osobnosti, v nichž však, jak výslovně konstatuji, nebylo možno nalézti jediného důkazu, že by se byla zamýšlela příprava k útoku na republiku. Soud sám v odůvodnění rozsudku konstatoval, že velká část přečtených corpora delicti nebyla u obžalovaných ani nalezena. Ale soud prohlásil, že to pokládá za bezvýznamné a soudí, že jest to jen náhoda. Cituji doslovně z rozsudku: "Soud pokládá to za bezvýznamné a soudí, že jest to jen náhoda." Táži se vás, kde na světě byl kdy veden takovýto proces? Prohlašuji: Páni, kteří zde stojí jako žalobci, prokazují celé veřejnosti velkou službu strhujíce tuto škrabošku s obličeje tak zvané justice. Konstatuji tedy, že tvrzení předložené zprávy imunitního výboru, že výslechem svědků bylo prokázáno podezření podle §§ 2 a 17 zákona na ochranu republiky, jest nepravdivé a v rozporu se spisy. Dále konstatuji, že z listinného materiálu v brněnském procesu proti "Volkssportu" nevyplynul důkaz o přípravě násilného úkladu o republiku. Zbývá tedy jen zabývati se posudkem vojenských znalců. Ten jest jádrem procesu a jediným podkladem odsouzení obžalovaných v brněnském procesu proti "Volkssportu". Vojenský znalecký posudek, za který musí převzíti odpovědnost vláda a který zajisté bude ještě míti velmi velký význam v budoucnosti, si věc neobyčejně ulehčil. (Posl. inž. Jung [německy]: Posudek vojenských znalců byl určen pro odzbrojovací konferenci v Ženevě, jinak k ničemu jinému a měl předstírati tajné zbrojení Německé říše!) Velice brzy uslyšíme snad o tom něco více. (Posl. Knirsch [německy]: Měl paralysovati memorandum o tajném zbrojení v Československu!) To je zřejmé.

Posudek vojenských znalců začíná se politickým výkladem o cílech německé národně socialistické strany v Německé říši a v Československu, tedy politickoprávní úvahou, která nemá naprosto nic společného s vojenským referátem. Z roztroušených citátů a částí programu říšskoněmecké národně socialistické strany dělnické a sudetskoněmecké národně socialistické strany dělnické konstruuje se tajný cíl zdejšího národně socialistického hnutí, "k jehož násilnému provedení" byly prý založeny organisace "Volkssport", "Jugendverband" a "Studentenbund". O svazu "Volkssport" se pak tvrdí, že jest to organisace podřízená úderným oddílům v říši. (Posl. inž. Jung [německy]: K tomu ještě něco podotkni: že jest to opsáno z obžalovacího spisu státního zastupitelství!) Ano. Je to nádherná hra. Státní zástupce předkládá tvrzení, vojenský posudek učiní z toho znalecký posudek a soud se před tímto vývodem skloní. Úderné oddíly líčí se jako tajná a nezákonná organisace říšského vojska (říšské obrany). Posudek vojenských znalců podvrhuje tedy nejen úderným oddílům v říši svaz "Volkssport" v Československu, nýbrž mimo to podkládá Německé říši a jeho říšské obraně, zaručené mírovými smlouvami, přípravu úkladu proti jednotě a trvání Československé republiky. Zde zasahuje posudek vojenských znalců do zahraniční politiky. Není naší věcí, abychom vylíčili další důsledky této věci. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) Mým úkolem jest jediné a pouze jasně konstatovati, že všichni nabídnutí svědkové proti tomu, že svaz "Volkssport" jest organisací podřízenou úderným oddílům v Německé říši, a proti tomu, že udržoval organisační spojení s údernými oddíly v Německé říši nebo s národně socialistickou německou stranou dělnickou, byli odmítnuti. Skutečnost, že všichni svědci právě v tomto nejdůležitějším bodu procesu, který byl jediné základem pro odsouzení, a skutečnost, že soud zamítl všechny průkazní návrhy s odůvodněním, že jsou "zbytečné" - cituji doslovně - "nezpůsobilé a naprosto irrelevantní a nic nedokazující" a že tato okolnost byla ponechána volnému posuzování důkazů soudem, dokazuje, že soud vůbec nechtěl připustiti provedení průkazních návrhů. Když tyto průkazní návrhy obhájců, které byly předloženy na konci hlavního přelíčení, byly v několika minutách šmahem zamítnuty, zvolal obhájce dr Dembitzky: "Nyní jest právní boj skončen." - Tím jest také skončen právní boj, nebylo žádného práva a nebylo již žádného boje o právo.

Konstatuji tedy, že politická část procesu jest pouze pozadím, na kterém se odehrává proces sám, a po této stránce jest správné tvrzení pana ministra spravedlnosti dr Meissnera, když mluvil o tom, že nejde o pronásledování politické strany. Ovšem státní zástupce dr Dvořáček prohlásil v brněnském procesu více než jednou: "Obžalována jest idea!" A tím dal najevo, že politická idea v pozadí celého procesu má tvořiti prostředí a že se pak pomocí vojenského posudku s vyloučením veřejnosti a s vyloučením jakéhokoliv svědectví přikročilo k rozsudku tak, že soud prostě přistoupil na vojenský posudek. Kol. dr Stránský prohlásil v imunitním výboru toto: "Po řeči Krebsově musí býti podle právnické zásady slyšena nyní také druhá strana." - A to jest věc, které jsme právě v brněnském procesu postrádali. Nebyly slyšeny obě strany, dr Stránský nyní vyšel, ale tážeme se ho: Co říká tomu, že nejdůležitější, jak on praví, právnická zásada, aby byly slyšeny obě strany, v brněnském procesu ostrouhala kolečka co nejhanebněji? Dr Stránský pak dále pravil: "Tato druhá strana jest státní zastupitelství. O tom, kdo z obou stran má pravdu, rozhodne soud. Máme naprostou důvěru v nestrannost našich soudů, které nedělají politiku, nýbrž nalézají právem. Procesní situace národně socialistických poslanců není naprosto bez vyhlídky, budou-li moci před soudem dokázati vše, co uvedl Krebs. Všichni bychom byli rádi, kdyby vše, co Krebs řekl, bylo pravda. Bylo by to dobře nejen pro Krebse a společníky, nýbrž i pro republiku."