Místopředseda Špatný (zvoní): Upozorňuji pan řečníka, že jeho řečnická lhůta již uplynula.

Posl. Kliment (pokračuje): Tímto způsobem měla býti pod jeho vedením poskytnuta pomoc čínské revoluci a revoluční pomoc ohroženému Sovětskému svazu. Za tím účelem nasadil pan Diviš nejlepší síly svého špiclovského a provokatérského aparátu do pohybu. Na jeho rozkaz byl třem dělníkům, jejichž jména z pochopitelných důvodů neudáváme, dán rozkaz, ukrásti potřebné množství dynamitu, dopraviti po člunu po Labi a použíti k vyhození municí naložených lodí do vzduchu. S rafinovanou lstivostí bylo vše připraveno tak, že naivní oběti této provokace musely býti při činu dopadeny. Provokatér, který jim v zastoupení Diviše potřebné pokyny dával, prohlásil, aby je přiměl k poslušnosti, že pokyny pocházejí od ústředí komunistické strany. Patrně doufal Diviš také, že dělníci, budou-li při činu dopadeni a budou-li jim hroziti vysoké tresty, budou tak zastrašeni, že před soudem prohlásí, že jednali na rozkaz ústředí komunistické strany. Pak by byl materiál proti straně úplný a pan Diviš měl by peníze, povýšení a po případě i nějaký řád. Bylo sjednáno, že 2 dělníci dynamit ukradnou, na určité místo v blízkosti Labe přinesou a třetí pak dynamit převezme a dopraví přes Labe na druhou stranu. Od provokatéra, který rozkaz k celé akci dal, byl jeden člen strany, který taktéž pro Diviše jako špicl pracoval, určen, aby na místě, kde dynamit měl býti převážen, hlídal. Tímto způsobem měla policie všechny 3 dělníky i dynamit naráz dostati. Špicl byl by samozřejmě v pravý čas zmizel.

Jen náhodou byl tento lotrovský a ničemný plán zmařen. Oba dělníci, kteří se od provokatéra k tomuto nesmyslnému individuálně teroristickému činu propůjčili, zpozdili se krádeží dynamitu a s jeho dopravou. Třetí čekal dosti dlouho, když však nikdo nepřicházel a on zpozoroval v blízkosti policii, odešel. (Výkřiky posl. Tylla. - Místopředseda Špatný zvoní.) Také provokatér zmizel, když se policisté blížili, a tím se stalo, že se policii lov nezdařil. Ačkoliv pan Diviš sám nařídil, že dynamit má býti na určitém místě předán, nikdo tam nebyl k spatření a tak konečně i ochráncové pořádku byli nuceni odtáhnouti. Když dělníci později na určené místo přišli, nenalezli tam nikoho. Dynamit ukryli na jiném místě, kde jej nebylo možno nalézti. Pan Diviš dal příkaz, že dynamit musí býti nalezen. Můžeme si živě představiti leknutí p. Diviše, když příští den, dne 11. července 1932, byl mu výsledek jeho akce sdělen. Aby byla vyvrcholena míra jeho neštěstí, byla z podniku, z něhož dynamit byl ukraden, hlášena krádež policii. Jak krásné by to bylo, kdyby byl pan Diviš mohl hlásící firmě sděliti, že zlodějové a i dynamit jsou v uschování policejním. Místo toho musil se však obávati, že dynamit vůbec nebude k nalezení, neboť ani jeho kreatury nevěděly, kde je dynamit schován. Ale pan Diviš věděl, jak si pomoci. Jeho agent provokatér, který celou věc organisoval, prohlásil dělníkům, že dynamit musí býti lépe uschován. A s nejvážnějším výrazem ohlásil, že hlídač, to jest druhý špicl, svoji povinnost jako soudruh předčasným opuštěním dotčeného místa porušil, začež musí býti potrestán, když dynamit z provisorního úkrytu do bezpečného úkrytu bude dopraven. To se také stalo. Ale toto řešení bylo spojeno s novou nepříjemností. Diviš nemohl samozřejmě dělníky při této druhé dopravě dopadnouti při činu, poněvadž by byl při tom chytil svého vlastního špicla a provokatéra. Ale hlavní věcí bylo konečně dynamit nalézti. Jelikož o krádeži dynamitu nemohlo býti pochybováno, domníval se p. Diviš, že po naložení dynamitu může věc nějakým způsobem býti využita proti komunistické straně. Dynamit byl skutečně druhého dne v neděli nalezen. Čest ústecké policie byla zachráněna. Ale nyní zde bylo nebezpečí, že zatčení zúčastněných dělníků oba provokatéry ve straně odhalí, neboť jedině oni mohli jako zrádci přicházeti v úvahu. Ale mistr, jakým je pan Diviš, vyznal se i v této situaci. Aby své kreatury zachránil a všechno podezření od nich odvrátil a dokonce aby důvěru v ně posílil, nelekal se policejní inspektor Diviš ani té nehoráznosti, dáti druhý den zatknouti 2 úplně nezúčastněné soudruhy Bergra a Polomského, ačkoliv jako aranžér celé této akce věděl, že tito 2 soudruzi s věcí vůbec nic společného neměli. Spekuloval na to, že tento přehmat jeho provokatéry ve straně uvede v bezpečnost. Snad počítal také s tím, že zatčení těchto soudruhů v souvislosti s krádeží dynamitu alespoň určitou dobu vyvolá náladu proti komunistické straně. Ačkoliv se pan Diviš a ústecká policie se všech sil namáhali nějaké důvody pro podezření proti soudr. Bergrovi a Polomskému nalézti, aby zatčení bylo ospravedlněno, musili býti tito soudruzi po delší vazbě konečně propuštěni. Rána p. Diviše šla vedle, ale představme si, jak by tato věc mohla býti proti komunistické straně využita, kdyby tento hanebný azevovský plán se byl zdařil. Proti komunistické straně by se bylo v tomto případě jinak postupovalo nežli proti Gajdovým pučistům. Panem Divišem organisované zločiny by se řádně vyplatily.

Tytéž methody se užívají také v jiných oborech. Policie organisuje falšování pasů. Teplice leží nedaleko Ústí n. L. Duch tamější policie neliší se také příliš od ústeckých. Tam přišel dne 10. listopadu 1932 o 1. hod. odpolední do kanceláře Karla Hanzlíčka, Nádražní tř. 21, neznámý muž, který nabídl Hanzlíčkovi formuláře cestovních pasů ke koupi. Hanzlíček vešel zdánlivě na tento obchod a aby přišel věci na kloub, podržel nabízené formuláře pasu u sebe v úmyslu, dáti zprostředkovatele a provokatéra po důkladném zjištění jeho styků zatknouti a podati na něho oznámení. Je pozoruhodné, že dříve než mohl Hanzlíček něco podniknouti, byla již u něho policejní domovní prohlídka. Hanzlíček předal okamžitě dobrovolně úředníkovi formuláře cestovních pasů, přesto byl zatčen a vysloveno proti němu podezření, že se zúčastnil vloupání do teplického okresního úřadu, kde pasové formuláře byly ukradeny. Vyšetřování proti Hanzlíčkovi musilo býti zastaveno. Provokatér byl zjištěn. Na první pohled bylo jasno, že muž, který pasové formuláře nabízel, jest policejním provokatérem. Jak by jinak policie se ihned dověděla, kde má pasy hledati? Hanzlíček nenechal také věc v klidu a podařilo se mu konečně zjistiti, že muž, který mu pasy dodal, jmenuje se Josef Wieden, jinak Wiehan, bydlí v Teplicích-Šanově, Mariánská ul. č. 18, v II. poschodí u p. Panhause a je příslušný do Bernstadtu. 20. prosince zařídil Hanzlíček v Malém Újezdě u Teplic zatčení Jos. Wiedena. 2 četníci z Řetenic eskortovali zatčeného na četnickou stanici do Řetenic, kde Hanzlíček ještě před příchodem eskorty učinil osobně oznámení. V Řetenicích bylo Hanzlíčkovi od službu konajícího velitele prohlášeno, že Wieden jako pachatel nepřichází v úvahu. Odkud měl velitel tuto překvapující zprávu, nebylo možno zjistiti. Přijetí písemného oznámení, které chtěl Hanzlíček učiniti, bylo odmítnuto. Wieden-Wiehan nebyl vyslechnut a nebyl ani s ním, ani s Hanzlíčkem sepsán protokol. Wieden byl jednoduše propuštěn, aniž by byla jeho identita zjišťována. To vše se stalo na četnické stanici přesto, že Hanzlíček nejen s určitostí označil Wiedena jako prodavače pasových formulářů, nýbrž také poukázal, že Wieden nosí u sebe zabiják, zakázanou zbraň. Také podání písemného oznámení, které chtěl Hanzlíček prostřednictvím posl. Hadka, který se tentýž den v Řetenicích nalézal, učiniti, bylo velitelem odmítnuto s prohlášením, že se v té věci nedá nic dělat, posl. Hadek poukázán, aby se obrátil na četnické velitelství v Teplicích o vysvětlení. Jak je viděti, byl zde vyšší rozkaz, aby Wieden zatýkán nebyl. Tyto skutečnosti dokazují se vší jistotou, že Wieden-Wiehan je policejním agentem a že jednal z rozkazu policie. V Teplicích pokoušejí se tudíž policejní úřady organisovati falšování pasů, aby mohly vystoupiti proti komunistické straně, jejímž členem Hanzlíček dlouhý čas byl. Kdyby se byl tento plán zdařil, tvrdila by policie, že Hanzlíček pouze zdánlivě na oklamání úřadů není více příslušníkem strany.

Jak jistý tisk, a zvláště tisk nazývající se socialistickým, přiskakuje policii ku pomoci, ukazuje na příklad následující zpráva "Večerního Českého Slova" ze dne 12. listopadu 1932, palcovými písmeny na význačném místě uveřejněná:

"První stopa po zloději pasů. Skladiště pasů v bytě majitelky vegetariánské kuchyně. V Teplicích provedla včera policie domovní prohlídku v bytě majitelky vegetariánské kuchyně M. Gunn, při čemž nalezla v dobrém úkrytu 20 cestovních pasů. Gunnová byla zatčena a s ní zároveň bývalý vůdce teplických komunistů Hanzlíček. Po tomto úspěchu byla ihned provedena obsáhlá pátrání, která, jak se zdá, vedou na stopu bandy, která v noci na 21. říjen ukradla z budovy Okresního úřadu v Teplicích 300 cestovních pasů. Nemůže býti pochyby, že včera u Gunnové zabavené pasy pocházejí z této loupeže, a nyní se zjišťuje, od koho je získala a k čemu měly býti upotřebeny. Jde otevřeně o krádež organisovanou ze zahraničí, pravděpodobně nejde o pasovou kancelář pro zločinné účele jako spíše o špionážní kancelář."

To je zpráva, kterou přineslo okamžitě "Večerní České Slovo". Tak se pracuje. Policie organisuje celé darebáctví, komunista, po příp. jen býv. komunista musí býti do věci zapleten a tisk, především "socialistický", dodává potřebné zprávy. Špionážní aféra je to nejmenší, co se z toho vyklube. Co by z toho udělalo "České Slovo", kdyby se skutečně nalezl komunista, který by provokatérovi padl do léčky? O tom si můžeme udělati představu.

Tyto případy, které jsem uvedl, jsou jen malou ukázkou řady takových a podobných zločinných, provokačních method čsl. policie. Tato se nespokojuje s persekucí dělnického hnutí, zakazováním schůzí a projevů, zatýkáním dělnických funkcionářů, odsuzováním a zbavováním imunity komunistických poslanců, brutálním rozháněním všech demonstrací atd., ale používá metod, které si v ničem nezadají s nejzločinnějšími metodami pověstné carské Ochranky nebo rumunské Siguranzy. Dnes jsme poodhalili pouze část provokací policie ostravské, ústecké a teplické. Budeme míti ještě příležitost v nejbližší době zabývati se ještě podrobněji těmito provokacemi a odhaliti metody jiných policejních ředitelství, organisování špionážních afér jako je aféra plzeňská a pražská a také činnost některých okresních úřadů.

Právě předevčírem jsem zjistil, jakým způsobem získávají se lidé pro špionáž a provokační práce v komunistické straně. Ve Valašském Meziříčí je pověstný okresní hejtman Šebesta [ ]. Pan ministr vnitra by se měl podívati, jaké má úředníky. Pod vedením tohoto pána byl vypovězen dělník Grossmann z práce. Po svém vypovězení z práce byl zavolán na okresní úřad a tam mu byla nabízena práce za podmínek, že bude pracovati pro ně v řadách komunistické strany. Soudr. Grossmann jako poctivý dělník odmítl a řekl: Na okrese je 8000 nezaměstnaných dělníků. Máte-li místo, oznamte to prostřednictvím zprostředkovatelny práce, ať dostanu práci já nebo jiný, ale jen prostřednictvím zprostředkovatelny práce. Poukazuji na to, že to nejsou jenom provokační metody policejního ředitelství, nýbrž také provokační metody našich okresních úřadů.

S tohoto místa prohlašuji: Nebude-li suspendován okres. hejtman Šebesta z Valaš. Meziříčí, hrozí vážné nebezpečí, že na Valašsku dojde k tragickým událostem, poněvadž celé Valašsko hladoví a okresní hejtman nemá nejmenší pochopení pro potřeby pracujícího lidu na Valašsku a má jen starosti, kde je nějaký chlast, zábava nebo hon. Domníváte-li se, že těmito metodami zdoláte boj pracujícího lidu za chléb a práci, tak se velmi mýlíte. Dnes musíte ve svých novinách přiznati, jak bledě dopadla Siguranza v Rumunsku a jak král Karol má připraveno letadlo, aby v nejbližší době utekl. Tento osud čeká i vás. Pracujícímu lidu pod vedením komunistické strany nezbývá nic jiného, než aby všemi prostředky bojoval za chléb a práci a poslal vás ke všem čertům, kam patříte, poněvadž se o pracující lid starati nedovedete. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo pí. posl. Hodinové.

Posl. Hodinová: Minulý týden mluvil p. ministr Černý v senátě o kulturní a osvětové činnosti četnictva na Zakarpatsku a Slovensku. Důkaz této osvětové a kulturní činnosti na Zakarpatsku a Slovensku podalo četnictvo minulý týden v sobotu opět v Gemerské Horce. V Gemerské Horce na Slovensku byl probodnut dělník Jan Ruso Varga, a to pro nic jiného, nežli že s ostatními nezaměstnanými dělníky šel projevovat solidaritu těm, kteří měli připravený tentýž osud, který prožívají nezaměstnaní dělníci na celém Slovensku a v celé republice. Z celulosky v Gemerské Horce mělo být propuštěno 250 dělníků. Tato továrna patří do koncernu Moravské banky. Dělníci měli býti zbaveni práce. Nezaměstnaní dělníci na důkaz solidarity s těmito dělníky a právě proto, poněvadž kraj tento je postižen strašlivou bídou, šli k továrně v den, kdy měli býti dělníci propuštěni, aby demonstrovali proti zastavování celulosky. Již 8. ledna soudr. Mező intervenoval ve věci dělníků z Horky a poukazoval, jaká ohromná bída čeká tyto dělníky, budou-li z továrny propuštěni. Ale všechny tyto zákroky byly marné, ministerstva, všechny úřady byly hluché a jsou i nadále hluché k zoufalému volání pracujícího lidu, který nejen že hladoví, nýbrž prostě stojí před hladovou smrtí. Důkazem kulturní činnosti četnictva na Slovensku je, že tento dělník, o kterém se bude možná vláda snažit vysvětlovat, že ohrožoval ozbrojené četníky, byl bodnut ze zadu, což znamená, že nebylo možno ani aby holí nebo rukou se bránil [ ].

Četnictvo spolu s okresním úřadem zavedlo v tomto místě po krveprolití úplnou hrůzovládu. Dělníci, kteří se demonstrace zúčastnili, byli vesměs pozatýkáni a 8 z nich má být obviněno, že prý jsou strůjci tohoto shluknutí. Na volání dělníků po chlebě a práci odpovídá vláda novým Duchcovem, Košúty, Frývaldovem, Chustem, Tuří Pasekou, Niž. Apšou a Polomkou. K těmto krveprolitím a do této věci zapadá také Gemerská Horka. Krvavý teror pracujícího lidu Slovenska, který se stává systémem útlaku a bídy slovenského pracujícího lidu, vyžaduje, aby pracující masy v celém Československu pozvedly svůj hlas k nejostřejším protestům proti těmto metodám. Rány proti slovenským dělníkům jsou ranami namířenými k zastrašení dělnictva i v historických zemích, kde jde o obranu proti surovým formám třídního sociálního útlaku.

My však voláme pracující lid v Československu do boje proti teroru a persekuci. Vláda musí býti [ ] hnána k odpovědnosti. Socialistické strany musí býti odhaleny jako pomocníci a vykonavatelé brutálního teroru proti pracujícímu lidu. Pracující lid nedá se zbídačovat, zbavovat svých práv a v bídě ještě tlouci fašistickým karabáčem.

Pryč s krvavým režimem bídy, hladu a otrocké poroby, pryč s režimem střílení do dělníků! (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji p. posl. dr Markovičovi.

Zpravodaj posl. dr Markovič: Vzdávam sa slova.

Místopředseda Špatný (zvoní): Pan zpravodaj vzdal se slova. Přistoupíme ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání posl. dr Sterna.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trest. stíhání posl. dr Sterna.

Tím vyřízen jest 10. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest: