Pro nezaměstnané dělníky není peněz. Ale na nové četníky, policajty, fízly a na nové kriminály je peněz dosti. Zapomínáte na jedno: že dnes nezaměstnaní se již kriminálu nebojí a pak nemáte jich tolik, abyste mohli zavříti všechny, kteří mají hlad, a tam musili byste jim dáti najísti, co doma nemají. Začíná persekuce dělníků, kteří žádají práci nebo chleba, rozpouští se akční výbor nezaměstnaných, ale fašisté mohou přepadati kasárny, mohou vražditi. Ty však četníci nehlídají, ani jim nehrozí, ani je netlukou jako nezaměstnané dělníky. Vláda, ve které je 7 ministrů, kteří si říkají, že jsou socialisté, posílá na dělníky, kteří volají po práci nebo žádají chleba pro své hladové děti, četníky a policajty, kteří je tluku, zavírají, vyhrožují, že je postřílí, ale fašisté, poslední garnitura buržoasie, ještě dostávají zbraně, aby byli připraveni k vraždění dělníků jako v Německu.

Nezaměstnaní dělníci se persekuce nebojí, neboť již prohlédli, že jim nezbývá nic jiného než boj. Staví své akční výbory, postaví je všude, kde nejsou, rozšíří svoji bojovnou základnu o širokou síť důvěrníků, komise mládeže a nikde se zastrašit nedají. Akční výbory nejdou rozpustit, neboť jest to živé bojovné hnutí jednotné fronty, které sílí a stmeluje společný hlad. Není to margarin, který byste mohli rozpustit. Všady tak, kde budete se snažiti persekvovat, nastoupí všichni, jeden za druhého a jeden za všechny. Když se budete pokoušeti někoho zatknout, půjdou všichni nezaměstnaní kamarádi, jejich ženy a děti a můžete pak zavřít všechny. Když vláda nemá pochopení pro váš hlad, jděte a žádejte tam, kde je, a tím je donutíte, aby o vás a vaše rodiny bylo postaráno. Vláda může pomoci, ale nemá pochopení pro váš hlad.

V rozpočtu již jsme ukázali, kde by se dalo vzíti. Vláda dává stamiliony na válečné účely, dává miliony kněžím na ohlupování pracujících, třeba tito mají své ohromné bohatství a jistě by v krisi neumřeli hlady se svými kuchařkami. Dává miliony na četníky a policii, ne aby honili zloděje nebo hlídali fašisty, ale aby bylo dost pendreků [ ]. Dále dává vláda miliony na subvence bank, kapitalistických společností, dává miliony bělogvardějcům, kteří věčně studují a pak osnují atentáty jako Gorgulov, ale není peněz pro hladovějící nezaměstnané. Nezaměstnaným se jen slibuje, ale sliby se ještě nikdo nenajedl. Říká se: "Buďte klidní, třeba umřete hladem, jen když nebude porušen klid a pořádek." Bude lépe, psalo se již v prosinci, krise jest na nejvyšším bodu, ale my vidíme a pracující upozorňujeme, že krise a bankrot kapitalistického hospodářství stává se věčným. Podle vaší úřední statistiky přibylo za říjen 30.000, za listopad 86.000, za prosinec 150.000, za leden 120.000 nezaměstnaných a bude ještě stále přibývati. Naděje a iluse, že z jara bude lépe, není žádná. Závody se zavírají, stavby žádné nebudou, obce peněz na práci nemají, stát je bankrot a pan ministr financí připravuje v zájmu spravedlivého rozdělení břemen nové daně, nová vykořisťování pracujících a ještě nové snížení platů státních a veřejných zaměstnanců. Slibuje se investiční půjčka, ale z té nebude ani chleba, ani práce, aby se mohli najísti nezaměstnaní dělníci, avšak tato půjčka, i kdyby byla uzavřena, o čemž velice pochybuji, poněvadž vám již dnes nikdo nic nepůjčí, bude dána na schodek vašeho hladového rozpočtu. Pracující lid zná již švindl s investiční půjčkou. Vypůjčilo se již 1.300,000.000 Kč a tehdy se také psalo, co bude práce, ale pracující lid neviděl z ní ani špendlík, neboť celá půjčka padla na dluhy, a tak tomu bude i dnes.

Nezaměstnaní však čekat nebudou, neboť se vašich slibů nenajedí, nechtějí slibů, nýbrž činy a pomoc okamžitou. Žádají větší příděly žebračenek ve všech okresech a obcích, neboť za 10 neb 20 Kč měsíčně nemůže býti rodina živa. Žádají práci, ne ovšem práci nucenou podle vzoru nár. soc. proslaveného muže dr Zenkla, ale práci takovou, za kterou dostanou mzdu podle kolektivní smlouvy. Práci, ne robotu, jak tomu je v Praze. O této robotě jsem již zde mluvil a podal jsem o ní naléhavou interpelaci, ale p. ministr soc. péče mi neodpovídá, neboť jemu nezáleží na tom, že tisíce dělníků hladoví a jest vykořisťováno.

Město Praha, matička měst, dře své nezaměstnané na užitečné práci za 50 Kč celý týden, neboť oni tři dny pracují, dva dny stojí v mraze, blátě neb dešti u zprostředkovatelen práce, a šestý den jako žebráci čekají u radnic na podporu, na kterou museli těžce pracovati. Na všech pracovních místech, kde se tato robota provádí, jsou hlídáni celým kordonem policajtů, aby se snad z hladu nevzbouřili. A tuto práci chtěli by pánové snad zavésti všude, z dělníků nadělati roboty, nastrkati je do pracovních kolon. Mám dojem, že se to děje proto, že žijeme v podvečer nové imperialistické války a že z těchto kolon, z těchto robotů mají býti naděláni poslušní hodní roboti [ ] k donucovacím pracím. Dnešní režim utlačuje uvědomělé proletáře a chtěl by snížiti životní úroveň všech pracujících na úroveň krajánků, kteří by za kus chleba pod bajonetem nebo za ránu pendrekem byli poslušní a hodně pracovali.

Nezaměstnaní to však již chápou, nebudou pracovati zadarmo pod ochranou najeděných policajtů nebo četníků, vynutí si bojem za řádnou práci řádný plat. Do té doby, než svoje řady připraví k boji, budou prováděti pasivní resistenci, vždyť je známé staré české přísloví: Za málo peněz málo muziky! Nezaměstnaní se nedají otročit jako trestanci v kolonách, začínají se brániti a půjdou každý den na radnici a budou žádati řádnou mzdu, splnění daných slibů, to je ošacení, obutí, stravování, placení nájmu, nemocenské, sociální a úrazové pojištění, neboť se dnes ve Velké Praze stávají případy, že ti, kteří pracují v Zenklových kolonách, když onemocní nebo se zmrzačí, nedostanou nic, a ještě se na nich nebo na jejich rodičích žádá, aby zaplatili nemocnici.

Kde je vláda, kde je ministerstvo soc. péče, které proti dělnictvu umí tak rázně zakročiti, že neumí zakročiti proti tomuto způsobu a ještě tento způsob podporuje? V Praze i na pražském venkově mají nezaměstnaní již dost slibů a nastupují k boji. V Praze objevilo se zase tisíce hladujících v ulicích, volajících po chlebě a práci, a na pražském venkově nastupuje se k masovému nástupu na sehnání potravin. Že je to správný způsob obrany dokazuje příklad nezaměstnaných ze Kbel. Jejich masový nástup měl za následek, že se jim nedal chleba a práce, nýbrž že vesnice kol Prahy se podobají četnickému táboru.

V Praze zase některý trouba vystřelil si za velké peníze z pana policejního ředitele Dolejše, že 9. února bude hladový pochod na Prahu. Po prvé to bylo 9. ledna a nyní zase 9. února. Oni mají na tu devítku na pražské policii smůlu. To je již druhý hladový pochod, který je panu Dolejšovi oznamován a který zkrachoval. Nezaměstnaní o ničem nevěděli, ale celá Praha byla v pohotovosti, cesty ústící do Prahy byly obsazeny četnictvem a policie na koních a motorkách objížděla celou Prahu. Brzo ráno došlo v celé Praze k hromadnému zatýkání a prohlídkám v dělnických bytech, hlavně u funkcionářů, které mají za účel šikanovati dělníky, a proto proti tomuto způsobu co nejrozhodněji protestuji a říkám: Braňte kasárna proti fašistům, nezaměstnaným dejte práci nebo chleba a nebudete se museti obávati hladového pochodu. Ale to vám nebude stejně nic platné, neboť nezaměstnaní vidí zářný příklad svých kamarádů ze Kbel a již v různých vesnicích kolem Prahy nastupují, neboť vědí, že je to jediná cesta, jak si pomoci od hladu.

Co se stalo ve Kbelích? Kbelští nezaměstnaní vzali si poučení ze slov pana min. předsedy, který řekl, že v dnešních zlých časech musí se otevříti srdce těch, kteří mají a mohou pomoci. Pan min. předseda myslel tím žebrotu, ale kbelští nezaměstnaní poslechli zástupce komunistické strany, nešli žebrat, ale hromadně žádat a pomohlo to. V této akci měli úspěch. Tři otvírali dvéře ve statcích, u bohatých obchodníků, v cukrovarech a 300, kteří stáli za nimi, otvírali srdce těch, u nichž zaklepali o pomoc. A příklad kbelských stane se jistě vzorem statisícům nezaměstnaných. To pánové ve vládě chápou velmi dobře a mají z toho předem strach. Vždyť to jsou docela jiné sbírky než hanebný paskvil na dobročinnost, prováděný jednou za rok na pravém a levém břehu Vltavy a jejich výsledkem není odvezení bezcenného braku, který se nevejde do popelářských hrnců. Zde se ukázalo, že je možno prováděti akci na záchranu před nejhorším. Ale úřady pospíšily si zakročiti. Dnes již visí ve Kbelích vyhlášky, zakazující jakékoli sbírání darů ať jednotlivci nebo hromadně. Vesnice podobá se četnickému táboru. Pro chléb na nezaměstnané není, ale 200 četníků ve Kbelích může býti. To jsou prostředky, kterými se snaží dusiti každou jejich akci. Musí to býti příkladem všem nezaměstnaným ve všech obcích. Ve všech obcích a ve všech městech musí se nezaměstnaní po vzoru kbelských sraziti a jíti masově sbírati potraviny a životní potřeby, ne k drobným živnostníkům a malým rolníkům, k těm, kteří sami nemají co dát do hrnce, nýbrž k těm, kteří něco mohou dáti. Vláda po této akci, která se v blízkosti Prahy rozvířila, přichází a zase dělá sliby. Jeden tisíc vagonů žita slibuje, ne práci. Ale my tento způsob a tuto formu známe a víme, že uskuteční-li se tento příděl, někdo se z něj hodně obohatí a nezaměstnaní se najedí hrozně málo. Tímto způsobem nebude pomoženo nezaměstnaným, neboť oni žádají práci, dále žádají zabavení všech zásob životních potřeb a levný příděl všem nezaměstnaným. Sklady jsou plné, ven s tím, nebo nezaměstnaní půjdou, ne jako zloději snad v noci, a ne jeden, nýbrž všichni a vezmou si to, čeho se jim doma nedostává. (Potlesk komunistických poslanců.) Vláda zde má možnost okamžitě jim pomoci. Dejte nezaměstnaným nezdaněný cukr, nezdaněný omastek, chléb, mouku a uhlí, jehož jsou velké hromady a které nikdo nemůže koupiti. Vláda má možnost, ale vidíme, že pomoci nechce. Mám zde úřední doklad, jak pánové v Československu chtějí pomáhat. Úřední doklad nese záhlaví Okresního úřadu v Prostějově a je adresován do jedné malé horské vísky na Prostějovsku, do Malého Hradiska. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) V této horské vísce je takřka všechno obyvatelstvo bez práce proto, poněvadž se živilo krejčovinou, která dnes, poněvadž proletář si nemůže koupiti konfekční šaty, nemá konsumentů. Podali si svoje požadavky, poněvadž je to oprávněné právo každého československého občana. Ale byrokrati, mohu říci nažraní byrokrati na okresních úřadech vědomě porušuji zákony a snaží se persekvovati toho, kdo požadavky podává. Tento úřední dokument říká o požadavcích, které byly podány, že prý jsou to demagogické požadavky, 100 Kč výpomoci ženatému a 50 Kč svobodnému. Dále říká: Jisté organisace v Československu předkládají tyto požadavky svými místními organisacemi a činiteli okresním úřadům a obcím, ačkoliv vědí, že tyto požadavky jsou nesplnitelné a mají sloužiti pouze k tomu, aby mezi nezaměstnanými vznikala nespokojenost. Bohužel, i lidé indiferentní dají se lehce strhnouti a sedají štváčům na vějičku. Toto jednání je odsouzeníhodné. Pokud se týče zvýšeného přídělu stravovacích lístků, vyjde okresní úřad v mezích možnosti co možno nejvíce vstříc. Podotýká se, že okresní úřad nestrpí, aby nezaměstnaní ve své bídě byli ještě hnáni neodpovědnými a bídnými agitátory do neštěstí. Zjistí-li okresní úřad takové štváče, zabaví jim i ty malé státní podpory.

Zde vidíte, že v době, kdy fašisté střílejí na děti rolníků a dělníků, v této době byrokraté okresního úřadu, a není to snad jeden z těch nejhorších, poněvadž [ ]. Pro ně neznamená dnes bída a hlad nic. Protestuji s tohoto místa a pravím: pánové říkají, že komunistická strana, která jde mezi nezaměstnané, je štve. Pánové, zamezte toto štvaní. Myslíte, že to není štvaní, když nezaměstnaní dělníci jdou kol plných uzenářských krámů a mají hlad, myslíte, když doma mrznou a nemají čím by si zatopili a vidí plno uhlí, že to není štvaní? To je daleko větší štvaní. U nás se říká, že v Sovětském svazu jsou prázdné krámy. Ale jsou tam plné žaludky! U nás jsou krámy plné a prázdné žaludky! V tom je ten rozdíl, a dělnictvo se tak na to musí dívat. U nás by se nebránili nezaměstnaní dělníci tomu, kdyby byly dány poukázky, aby koupili za 1 Kč 1 kg cukru, u nás by se nebránili tomu, kdyby buržoasie a ten, který kořistí, musil za ten cukr platiti 20 až 30 Kč, ale pracujícím aby byl zlevněn, aby byl jim dán tak, jak se za hranice vyváží. A na toto vše odpoví vám široká lavina jednotné fronty nezaměstnaných a donutí dnešní vládu k činům, poněvadž jasně vidí, že buržoasie po dobrém jim nic nedá. A vaše persekuční zásahy neodvrátí nezaměstnané od boje, který započali. Roste lavina proletářského odporu proti persekuci orgánů nezaměstnaných. A nezaměstnání vidí, kdo je jejich spojencem, nezaměstnaní půjdou do závodů, půjdou k dělníkům, kteří jsou vyhazováni, půjdou k dělníkům, kterým jsou snižovány mzdy, kteří jsou vykořisťováni, vytvoří s nimi jednotnou, mohutnou bojovnou frontu všech vykořisťovaných na odražení připravované vládní ofensivy proti vyhladovělým obětem krachu kapitalismu. Protiútok vedený na frontě zceleného boje pracující třídy za proletářské východisko z krise. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo panu posl. Pechmanovi.

Posl. Pechman: Slavná sněmovno! Dne 28. ledna t. r. byl jsem vyzván, abych urychleně v živn.-obchodním výboru vyřídil předlohu zákona, o níž zde právě jednáme. Dne 31. ledna t. r. svolal jsem schůzi živnostenského výboru, a poněvadž jsem byl mimořádně zaměstnán a ježto, jak upřímně a otevřeně doznám, já ani můj klub s touto předlohou jsme nesouhlasili, zařídil jsem, aby při projednávání předsedal místopředseda pan kol. Petrovický, a když jsem vyjednával v tom směru s p. kol. Petrovickým a on řekl, že snad také přítomen nebude, šel jsem k p. kol. Netolickému jako zpravodaji, oznámil jsem mu situaci a žádal jsem ho, aby pro ten případ, kdyby také nebyl místopředseda přítomen v živn.-obchodním výboru, laskavě jako druhý místopředseda převzal předsednictví. Žádal jsem dále, aby v tomto nejkrajnějším a posledním případě za p. kol. Netolického referentem byl p. kol. Sedláček. To jsem uznal jako předseda tohoto výboru za nutné zaříditi a očekával jsem, že v této schůzi živn.-obchodního výboru tato předloha zákona bude správně vyřízena. Nestalo se tak, pánové z koalice se nedohodli a proto byla schůze skončena, aniž by byl návrh tohoto zákona projednán a dodělán. A nyní mi bylo opět uloženo, abych v době pokud možno nejkratší svolal opětně živn.-obchodní výbor, aby tato předloha zákona byla v tomto výboru projednána. Sestavil jsem tedy pořad schůze tak, jak jsem jako předseda tohoto výboru za nutné a dobré uznal, tak, jak jsem vždycky tento pořad sestavoval, a chci hned z počátku zde zdůrazniti, že nikdy po celou dobu 7 roků, co jsem byl předsedou výboru živn.-obchodního nebylo proti tomu pořadu námitek a že vždy byl pořad mnou sestavený schválen a podle něho také bylo vždy jednáno. Musím zároveň podotknouti, že velmi nemile se mne dotklo, když první schůze bez mého zavinění se neuskutečnila, že jsem byl veřejně obviněn v časopisech, a to v "Českém slově", že se předseda živn.-obchodního výboru ztratil. Já jsem se nikdy neztratil, slavná sněmovno, a prosím, zde je zpravodaj této osnovy zákona p. posl. Netolický, dovolávám se před celý plénem posl. sněmovny jeho svědectví, že jsem vše náležitě zařídil, omluvil a že jsem se tedy neztratil.

Nyní bych chtěl k tomu programu, který jsem sestavil, říci několik slov: Proč jsem nedal jako první bod poradu návrh tohoto zákona? Proto, poněvadž jsme měli v živn.-obchodním výboru starší předlohy zákonů, které, jak odůvodním, byly stejně důležité a které se vlekou už dlouhou dobu, aniž by byly ve výboru živn.-obchodním projednány. Dal jsem jako první bod programu to, na čem se náš výbor živn.-obchodní usnesl, a to bylo přání téměř celé skupiny koaličních poslanců, aby do schůze výboru živn.-obchodního dostavil se také jednou ministr obchodu a aby nám podal ve schůzi zprávu o hospodářské situaci státu. (Výkřiky.)

Slavná sněmovno! (Výkřiky: Kolikrát tam byl za tři léta?) Hned to řeknu!

Jelikož víme, že poměry hospodářské jsou obzvláště těžké, jelikož výbor živn.-obchodní měl na tom eminentní zájem a jelikož si to přálo 31 poslanců v živn.-obchodním výboru, vykonal jsem svoji povinnost, šel jsem k p. ministru obchodu, tlumočil mu toto přání a usnesení živn.-obchodního výboru a dal jsem to proto také na pořad programu této schůze. Pan ministr obchodu však, nejen nynější, nýbrž také p. ministr inž. Novák, jakživ - a dovolávám se pro to svědectví členů výboru živn.-obchodního - nikdy nebyl při projednávání některé otázky, při projednávání některého zákona přítomen. Konstatuji, že to byl ministr Peroutka, úřednický ministr, který měl od prvopočátku vždycky zájem o náš výbor živn.-obchodní, který do něho chodil, sledoval naše jednání, ale parlamentní ministři obchodu náš výbor ignorovali. Pan ministr obchodu se pro tentokráte omluvil, že je nemocen. Pochopili jsme všichni, že nemoc je něco lidského, co člověku zabraňuje, aby vykonal věc, kterou vykonati měl v úmyslu, ale dnes viděli jsme p. ministra obchodu, jak dobře vyhlíží, jak je zdráv, a tu položil jsem si otázku, jaká to byla nemoc, která byla tak krátká a opustila tak brzy pana ministra obchodu? Tedy z toho jsme museli odvozovat, že i tentokráte na přímé usnesení živn.-obchodního výboru, na jeho vyzvání nás pan ministr obchodu ignoroval, tak jako nás ignoroval vždycky. (Výkřiky.)

Přece víme, že na př. do zemědělského výboru p. ministr zemědělství přichází a mluví o zemědělských věcech, které se tam projednávají. Slyšíme každou chvíli, jak ministr soc. péče jde do výboru soc.-politického a jak tam mluví, a konečně víme také, jak každou chvíli do zahraničního výboru přichází ministr zahraničí dr Beneš, aby tam podal zprávu a výklad, který přísluší tomuto výboru, aby jej o všech důležitých zahraničních věcech informoval. Jestliže se toho mohlo docíliti v jiných výborech, jestliže resortní ministři, které jsem označil, považovali za svou povinnost, aby šli do těchto výborů, myslím, že zde bylo také povinností ministra obchodu, aby mezi nás přišel a žádaný výklad nám dal. (Posl. Najman: Kdyby si jej pozval Svaz průmyslníků, jestlipak by také nepřišel?) Jistě by přišel.

Viděli jsme to dnes, když se jednalo v živn.-obchodním výboru o exportních úvěrech, jak pan exministr inž. Novák přišel. Dal se tam delegovat, aby exportní úvěry obhájil, viděli jsme, jak jako zpravodaj je obhajoval, ale neviděli jsme, aby mezi nás přišel v důležitých živnostenských otázkách jako pan ministr obchodu. (Posl. Slavíček: Vždyť jste byl pověřen s ním jednat!) Pane kol. Slavíčku, ihned vám povím, jak jsem byl pověřen s ním jednat a jak jsem s ním jednal. Budu mluviti o jednom zvláštním případu. Je v paměti, že jsem přišel do živnostenského výboru s návrhem, aby vládní nařízení čís. 516, týkající se označování cen, bylo zrušeno, odvoláno, a živnostenský výbor se na tom jednomyslně usnesl. Zcela loyálně konstatuji, že jste to byli také vy a soc. demokraté, kteří jako socialisté tehdy s tím vládním nařízením souhlasili a tentokráte dali svůj souhlas, aby se ministr obchodu ve vládě přičinil, aby vládní nařízení čís. 516 bylo zrušeno. Šel jsem k panu ministru obchodu inž. Novákovi a tlumočil mu toto přání a usnesení živnostenského výboru již proto, že to byl návrh ústředny obchodních a živnostenských komor, která mně jako předsedovi živnostenského výboru uložila, abych toto přednesl v našem živnostenském výboru. Byl jsem rád, že docílil jsem toto výsledku, a řekl jsem si, když jsem šel k panu ministrovi obchodu, že je přece samozřejmo, že pan ministr obchodu, který je přece zástupcem a representantem obchodnictva a živnostnictva, musí uvítat toto usnesení živnostenského výboru a že má také povinnost, aby do vlády šel a tam přednesl usnesení tohoto výboru a domáhal se, aby vláda nařízení čís. 516 odstranila.

Moje audience u pana ministra inž. Nováka byla velmi krátká. Když jsem mu usnesení živnostenského výboru přednesl, prostě řekl: O tom jste neměl nechat jednat, to jste měl vzíti a hoditi do koše. (Slyšte! Skandál!) Slavná sněmovno, takto se jedná s předsedou živn.-obchodního výboru a tak jedná ministr obchodu s usnesením tohoto výboru. (Hlasy: Teď je celá věc u pana ministra dr Matouška!) Ano, tam jsme byli také. Když v živn.-obchodním výboru jsme naléhali, aby byly předloženy návrhy zákonů o úpravě živnosti obuvnické, o úpravě živnosti zubařské a drogistické, aby konečně s nimi bylo hnuto, šel jsem podle usnesení živn.-obchodního výboru k p. ministru obchodu, tlumočil jsem mu přání živnostenského výboru, aby na základě iniciativních návrhů, které jsou již v živnostenském výboru, byl vypracován vládní návrh, abychom konečně jedenkráte tyto důležité věci týkající se stavu obuvnického, zubotechnického a drogistického zákonem vyřešili.

Navštívil jsem p. ministra obchodu dr Matouška - předem jsem se ohlásil. (Hlasy: Jak vás přijal?) Moc pěkně mne nepřijal viděl jsem, jak byl nervosní a že téměř neměl pro mne žádného času. A když jsem mu vykládal, že jsou tu již tisíce ožebračených ubohých obuvníků, kteří na úpravu tohoto zákona čekají, když jsem mu řekl a vysvětlil, že jsem jako předseda tohoto výboru napadán veřejně, že se mně vytýká, že sabotuji tento návrh zákona, že je to veřejně v tisku, který musím žalovati a kde se musím hájiti, když jsem vylíčil p. ministru obchodu, že musí o tom věděti, že klub komunistických poslanců podal zde interpelaci, že v příčině tohoto návrhu zákona nic nedělám, zeptal jsem se nakonec p. ministra obchodu, co chce s tímto zákonem dělati a jak daleko pokročila příprava tohoto zákona, aby mohl býti projednán v živnostenském výboru a předložen plenu sněmovnímu.

Pokud se týká tohoto návrhu zákona o úpravě obuvnické živnosti, ujistil mne pan ministr obchodu, že o zrušení Baťových filiálek nebo jejich omezení nemůže prý býti naprosto žádné řeči. Dalo by se prý hovořiti jen o tom, že by se mohly zakazovati správkárny pro futuro, ale poněvadž prý vlastně Baťa již žádných správkáren nezřizuje, tedy je tím věc úplně vyřízena, takže pan ministr nemá příčiny, aby se o vládní návrh zákona staral.

Kolegové ze živn.-obchodního výboru o tom dobře vědí, že já také o této věci referoval v živn.-obchodním výboru. Ale jedno mne překvapilo, totiž, že celý živn.-obchodní výbor všech koalovaných stran toto vyjádření p. ministra obchodu vzal na vědomí a tím iniciativní návrhy nejen naše, nýbrž zejména i kol. Netolického a kol. Petrovického byly úplně zatlačeny. (Výkřiky posl. Najmana.)

Překvapilo mne, že živnostenský výbor s takovým klidem a lhostejností nepříznivé vyjádření pana ministra obchodu vzal na vědomí, a proto jsem řekl, že tyto iniciativní návrhy jedenkrát definitivně také musíme skončiti a definitivně vyřešiti.

Kladlo se mně za vinu, že prý jsem sabotoval tuto předlohu zákona, že jsem ji nechtěl připustiti k jednání. Jestliže koalované strany uznaly, že tato předloha zákona je důležitou součástí celého finančního plánu p. ministra financí, pak, jak jsem již dovodil, měly možnost si ji projednati beze mne. Nepokládal jsem tento zákon za tak důležitý jako zákon o úpravě živnosti obuvnické, zubotechnické a drogistické. (Posl. Ostrý: Administrativně bude více státi než vynese!) Ano, jestliže je zde finanční zájem, pak cifra, o níž se zde mluví, je labilní. Jsme přesvědčeni, že zákon nepřinese žádný finanční efekt zrovna tak jako nepřinesl předcházející zákon. Dokáži a dovodím, že provedení tohoto návrhu zákona, zejména o úpravě živnosti obuvnické, není jen zájmem stavu obuvnického, tisíce ožebračených lidí, nýbrž také zájmem fisku a celé naší samosprávy. Nepotřebuji předkládati o tom své přímé důkazy, mohu mluviti ústy těch kolegů, kteří také podali podobný návrh zákona, mezi jiným pp. kol. Netolického a Petrovického.

Dovolím si v krátkosti citovati tyto navrhované zákony, které jsou zde, a to návrh posl. Netolického, Slavíčka, Tykala a druhů (tisk 1078) o zákazu zřizování správkáren obuvi továrními podniky, ze dne 16. prosince 1930. Tento návrh zákona leží vedle našeho iniciativního návrhu již třetí rok nevyřízen. Co říkají pp. kol. Netolický, Slavíček a Tykal zde v důvodové zprávě? Uvádějí: "Tito mistři, kteří zaměstnávali tisíce dělníků a učňů, odváděli nejen státu, ale i samosprávným svazkům, obcím, okresům a zemím stamiliony Kč na daních a přirážkách." Důvodová zpráva dále praví: "Zřizování správkáren obuvi továrními podniky nejen že zničilo a ještě zničí tisíce příslušníků stavu řemeslného v odvětví obuvnickém, nejen že poškozuje se tím řada živností dalších, protože většina peněz plynoucích za opravovanou obuv továrními podniky plyne do sídla průmyslového podniku, ale také poškozuje státní a samosprávné finance tím, že tito řemeslníci a živnostníci jsou nuceni vraceti živnostenské listy, nenalézajíce obživy ve své živnosti." A dále doprovázejí navrhovatelé v důvodové zprávě návrh zákona: "Jest proto navržené opatření, jímž má býti zamezeno, aby kritická situace živnosti obuvnické nebyla dále zhoršována, opatření učiněné v zájmu veřejném, neboť je nebezpečí, že tisíce a tisíce příslušníků obuvnického řemesla přijdou na obtíž veřejným svazkům, obcím a státu." A konečně podepsaní doporučují, aby tento návrh byl přikázán výboru živn.-obchodnímu k podání zprávy v lhůtě co nejkratší.

Plně jsem podepsal a potvrdil, co navrhovali pp. kol. Netolický a Slavíček. Byl jsem při všech anketách a ohromných protestech, které pořádaly tisíce obuvníků, a vždycky jsem je těšil, že máme nejlepší vůli. Všichni poslanci v živnostenském výboru oznamovali provedení tohoto zákona a odůvodňovali, že je toho třeba nejen pro obuvnický stav, nýbrž také v zájmu stát. financí a financí samosprávných.

Udělal jsem poslední pokus ve schůzi živnostenského výboru dne 8. února, aby bylo děláno takové živnostenské zákonodárství, které je nejen nutné pro živnostenský stav, nýbrž také v zájmu státu a samosprávy. Doufal jsem, že se najde v koalovaných stranách tolik dobré vůle a pochopení zejména u těch, kteří podali vlastní návrhy, že zde bude konečně odvaha, abychom tento zákon projednávali. (Výkřiky posl. Jiráčka a Tykala.) To co jste dělali posledně, to jste dělali vždycky! (Stálé výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Slavná sněmovno! Jako důkaz toho, že jsem měl pravdu a plné oprávnění žádati na živn.-obchodním výboru, aby se tento zákon projednával, mám také zprávu, kterou přináší dnes náš list. Podívejte se zde na tu fotografii. Školních dětí používá Baťa k reklamě (čte): "Dne 31. ledna t. r. přijelo auto z Mirovic do Zalužan. Aniž se tam konal nějaký dovolený trh, vyloženo bylo zboží: obuv, ponožky a pod. a za použití školních dětí k reklamě, jak je viděti z obrázku, bylo přikročeno k prodeji zboží a bylo dosaženo velmi slušného obratu. Kromě toho byla zřízenci fy Baťa přijímána obuv do správky." Tímto se dává obuvníkům present na místo schválení jim potřebného zákona, trpí se v Československé republice, aby firma Baťa používala k reklamě školních dětí, trpí se podomní obchod, který, kdyby nějaký chudák provozoval, tak by ho sebral četník. Ale když to dělá Baťa se školními dětmi, pak se takové obchody trpí a lhostejně se k tomu přihlíží.

Když byl p. kol. Netolickým podán návrh aby nastala změna pořadu (Výkřiky.), aby tyto návrhy zákonů byly odsunuty a aby se projednával tento zákon, o němž se zde jedná, řekl jsem své přesvědčení, že tyto body programu jsou důležitější. Když jsme však viděl, že by proti mé vůli koaliční poslanci si vynutili změnu tohoto pořadu, byl jsem nucen vyvoditi z toho důsledky (Výkřiky posl. Jiráčka.) a vyvodil jsem je v tom směru, že jsem řekl, že není možné, abych toto dále snášel a že napřed si vyžádám souhlasu svého poslaneckého klubu, načež jsem schůzi živnostenského výboru skončil.

A nyní, slavná sněmovno, přicházíme k něčemu, co již není demokratické, a to proto... (Výkřiky.) Hned k tomu přijdu. Páni vládní poslanci po skončení této schůze mi poslali do klubu jimi podepsané vyzvání, abych okamžitě svolal schůzi živn. výboru na 11. hodinu. Připomínám, že bylo 3/4 11, když jsem skončil schůzi. Vím, že to je vaše právo podle jedn. řádu, ale je také otázka, zda ten náš jednací řád pro výbory ve sněmovně má také tento policejní pasus, že jste měli právo, když jsem ve 3/4 11 skončil, v 11 hod. naříditi, že musím svolati schůzi živnostenského výboru. Prosím, žádný paragraf a ustanovení o tom jsem nenašel v našem jedn. řádu a řekl jsem si, že také schůzi svolávati nebudu.