Vážení, tohle je zásah do soukromého podnikání. Dejte si jednou říci: Když na něco uvaluji daň, nesmím zároveň říkat, že se ten předmět nesmí zdražiti. A kdo to říká, je sprostý demagog. Dělá-li to zákon, je to demagogický zákon, ať jej odhlasoval kdokoliv a ať jej navrhl kdokoliv. S tím není možno souhlasiti.

Podáváme po té stránce pozměňovací návrhy. Jsem na dnešek pro každou eventualitu připraven. Máte obchody se žárovkami, kde při obratu 5000 Kč vydělá obchodník 42 Kč. To nejsou žádné výdělky, konkurence mezi obchodníky je úžasná. Pan referent, který tento zákon vyjednával, patrně mluvil s kartelem. Konstatuji, že ministerstvo financí neuznalo za nutné pozvati k jednání vedle zástupců kartelu také Svaz elektrotechniků v Československé republice. A poněvadž tedy k jednání byl pozván jenom kartel, dověděl se tam referent asi toto: Obchodník kupuje žárovku za tolik, má na ní tolik a tolik rabatu a prodává ji za tolik a za tolik. Že ten obchodník dává kavárnám 20 až 22% rabatu, to patrně referent z ministerstva financí nevěděl, poněvadž se Svazem elektrotechniků a obchodníků se žárovkami nemluvil. Je to hnusný postup, co se v této vládě a v této sněmovně děje.

To je útok na soukromé podnikání středního lidu. My si to prostě nemůžeme dáti líbit. Nemáme moci tomuto nešvaru zabrániti, víme, že nám to odhlasujete, žalujeme však na vás před celou československou veřejností, před československým národem, že svými zákony rozvracíte a podvracíte soukromé podnikání a že jdete tak daleko, že saháte přímo na soukromé vlastnictví, bolševisujete suchou cestou v tomto státě střední stav.

Dovolte mi nyní...

Místopředseda Stivín (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že řečnická lhůta již dávno uplynula.

Posl. Ostrý (pokračuje): Chtěl jsem zde mluviti o události sběhnuvší se v živnostenském výboru, jsem však napomínán, ostatně p. kol. Pechman ještě si tuto otázku vezme za svou. Poněvadž jsem napomínán, zbývá mi už jen možnost, abych se zmínil o události, která by velmi lehko mohla zapadnouti.

Je to událost, která se stala na pražské burse s dovozními povoleními. Pánové, republika zahájila očistnou akci ve veřejném a hospodářském životě a dostala se přes práh této očistné akce až do Jihlavy. Avšak pod okny této vlády se dějí věci, nad kterými musí člověk žasnouti. Za 280.000 Kč bylo prodáno falešných dovozních povolení na pražské burse. (Hlasy: To jich bylo daleko více!) To je zjištěný případ. Proboha, prosím, jak je tohle možné? Nechci mluviti o tom, zda byly falešné či správné! Padělat se dá všecko. Chci však mluviti o tom, jak je možné, aby se na burse s dovozními povoleními vůbec obchodovalo. (Hlasy: To je škandál!) Copak je to možné? Jsem z kraje, odkud jsem jako předseda obchodního gremia poslal o Prahy žádost: Udělte nám dovozní povolení, nemáme kukuřice, nemáme sádla, špeku, tedy zboží, které je v takovém průmyslovém kraji velmi důležité. Máme tam však armádu nezaměstnaných, je to hospodářský hřbitov. Jak smutně to tam vypadá, když všecky komíny trčí sice do vzduchu, ale ze žádného se nekouří! To je viděti bídu. Máme tam lidi, kteří spí na haldách, nemají kde bydlet, kteří nemají co jíst, máme tam 3 obchodní družstva, která prosí o přímé povolení dovozu, aby mohla lacině zásobiti svůj kraj, své obchodníky, a aby ti v kruté bídě mohli levněji vycházeti občanstvu vstříc. Prosím, je to jako volání na poušti, nemůžeme se dovolati práva. A tu přijde ke mně deputace: Pane poslanče, dělejte něco, vždyť máme zprávy, že za několik desítek tisíc dostanete v pražské kavárně dovozních povolení, kolik chcete. Já jsem tomu nevěřil. A uvěřil jsem tomu teprve včera, když jsem četl "Lidové noviny" a když jsem dnes četl "Národní střed". Jsem přesvědčen, že se ta dovozní povolení v kavárnách skutečně prodávají. Když je možno prodávati je veřejně na burse, proč by se nemohly dráže prodávati v kavárnách? Nejsou to strašné poměry? Není to vlastně veřejné odsouzení celého našeho syndikátního zařízení? (Výkřiky.) Na 200 vagonů kukuřice se koupilo dovozních povolení za 280.000 Kč a v další zprávě se říká, že syndikát by byl býval tímto dovozem poškozen o 200.000 Kč. Co je to? Kde to jsme? Takhle se má pomáhat malému zemědělci? Takhle se má dělati zlevňovací akce v tomto státě? Není to pustý švindl s nezaměstnanými ubohými dělníky, není to pustý švindl s obchodníky, když je to možné? Jak by byl přišel syndikát o těch 200.000 Kč, proč? Pánové, je svrchovaný čas, abyste si dali ruku na srdce a řekli si: Tomuto ničivému hospodářství musí býti učiněna přítrž. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

S vládní většinou musí se provésti boj do všech důsledků, pro ni není záchrany. (Výborně! - Potlesk.) To je vládní většina, která je odsouzena na ostrov malomocných, poněvadž nedělá naprosto nic, aby zmírnila nezaměstnanost a bídu, celý rok nedělá nic, jenom uvaluje nová a nová břemena na národ a lid.

Pro tuto vlastní většinu není pardonu, není omluvy, my pro návrh hlasovati nebudeme. (Potlesk poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Tykal. Uděluji mu slovo.

Posl. Tykal: Vážená sněmovno! Za trvání našeho samostatného státu nebyla ještě nikdy otázka rovnováhy státního rozpočtu předmětem tak živých úvah a diskusí široké naší veřejnosti jako při zpracovávání rozpočtu pro letošní rok. Jedni očekávají od rovnováhy státního rozpočtu uklidnění a zlepšení poměrů, druzí, překvapeni energickými zásahy, se strachem očekávají vzrůst nových veřejných břemen. Je proto třeba pečlivě se starati, aby prvé v jejich nadějích a důvěře nezklamali a druhým nepřipravili skutečně to, před čím se tolik strachují. Musíme dbáti, aby s těžce získanými penězi bylo řádně a účelně hospodařeno a aby podepřena a zhodnocena byla práce a zajištěna existence občanů vůbec.

Je přirozeno, že důsledky velkého snížení rozpočtu se jeví nepříznivě ve všech vrstvách národa, od zmenšeného důchodu jednotlivých rodin až k příjmům veřejných korporací a samosprávných svazků. Občan, který pochopil současnou dobu a rychle se přizpůsobil, snáší tíhu hospodářských změn přirozeně daleko lehčeji nežli ten, který se utěšoval, že krise je jen malým hospodářským výkyvem okamžité nálady. Jestliže se musel občan přizpůsobiti zmenšeným jednotkám v okruhu svého snažení, musí se samozřejmě stejně přizpůsobiti i veřejné, autonomní a státní svazky, poněvadž výnos jejich pokladny je odvislý od výnosu práce celého národa. Je jen litovati, že při počátcích, kdy byla pociťována hospodářská tíseň, nesnažila se státní správa přizpůsobiti se změněným hospodářským poměrům a svoje příjmy a vydání podle toho nezařídila. Tím se stalo, že při zpracovávání státního rozpočtu na r. 1933 dolehly na vládní činitele a příslušné úřady smrštěné číslice tím drtivěji. Že se přizpůsobení sníženým položkám neobešlo bez bolestných obětí a že to nebyl problém lehký, svědčí, že v boji o úhradu padla bývalá vláda. Jediné, co vrhlo do rozpočtového mračna světlý paprsek, bylo, že po prvé za své existence nahlédl parlament do zákulisí státního hospodaření. Mnoho nepříjemného se namanulo překvapeným očím parlamentních zástupců. Poznalo se, jak špatně bylo hospodařeno v dobách dobrých, co mohlo býti našetřeno při obyčejné péči pro nynější svízelné časy. Dnes jde národem jeden hlas, že vším, celou tou bídou lidu jsou vinni poslanci a vláda. Lid nezkoumá všechny a hlavně ne podstatné příčiny, vymykající se naší moci. Lid nepočítá se všemi důležitými změnami ve výrobě a obchodu, vidí jedině toho, kdo stojí v čele tohoto státu, činí odpovědnými pouze parlament a vládu. Je proto pochopitelné, že každé další břemeno, které uložíme našemu národu, zvýší odpor všech vrstev proti parlamentu a proti správě státu vůbec. Rozpočtová "sedma", která měla možnost po prvé nahlédnouti i do celé té mašinerie státních příjmů a vydání, naznačila, že nestačí k řádné rovnováze jen srážky z platů státních zaměstnanců, nýbrž že bude nutno pro zachování rovnováhy rozpočtu uložiti všem ještě další oběti.

Jedním z břemen, která jsou pokračováním zvyšování příjmových položek rozpočtových, je podle vládního návrhu daň ze zdrojů elektrického záření. Ať se návrh posuzuje jakkoli, ať přeneseme navrhovanou daň na výrobce nebo konsumenta, je to vždy nové zatížení výroby. Přes to, že oba výbory, rozpočtový a živnostenský, navrhují v resoluci, aby zdanění nemělo vlivu na sjednané kolektivní smlouvy dělnické, mám přece, znaje praksi našich kartelů, obavu, že na konec nové břímě ponese ten nejslabší. Aby se však tak nestalo, bude na vládních činitelích, aby v zájmu klidu a spravedlnosti ukázali po této stránce opravdu největší bdělost a důslednost.

Chceme-li však býti dobrými hospodáři, musíme, zatěžujeme-li některý obor našeho hospodářského života určitým břemenem ve prospěch celku, zkoumati tento obor v jeho službě celku i jeho organisaci. Musíme podrobněji nahlédnouti do tohoto oboru, zdali by účelnější organisací výroby a odbytu nebylo na druhé straně možno spotřebiteli v levnější ceně zboží přinesenou obět nahraditi ve větším měřítku. Že by to bylo možno v každém oboru výroby, jsem plně přesvědčen.

Jednáme-li o zdrojích elektrického záření, podívejme se také blíže na výrobu elektrické energie, která je tím, co zdaňujeme, na konec spalována. Máme zákon pro soustavnou elektrisaci a pro podporu soustavné elektrisace, máme i elektrisační fond. Bylo by proto dobře podívati se blíže, zdali organisace výroby a odbytu elektrické energie za podpory státní je hospodářsky účelná a zdravá, anebo zdali by snad dokonalejší organisací nebylo možno více a prospěšněji využíti elektrisačního fondu a občanstvu dáti levnější osvětlovací a pohonnou energii. Dovolím si proto posouditi t. zv. soustavnou elektrisaci venkova, a to jen v zemi České, soustředěnou v jednotlivých všeužitečných svazech. Elektrisace venkova udělala značné pokroky a byla příčinou značného hospodářského rozvoje našeho venkova. Nepřináší-li snad dosud všude to, co se od ní očekávalo, nevězí příčina v elektrisaci samé, nýbrž hlavně v nesystematickém rozdělení území mezi jednotlivé elektrárenské společnosti. Především třeba říci, že se utvořilo mnoho a malých elektrárenských všeužitečných celků, z nichž některé již zanikly, jako Ploučnický svaz a Dubský. Jiné opět pro chudobu kraje a nedostatek většího konsumu živoří. Původní rozdělení země České na území různých svazů a svazečků provedeno bylo čistě namátkou, bez jakéhokoli systému, aniž by se přihlíželo k možné hospodářské existenci toho kterého elektrárenského útvaru. Území země České rozděleno bylo celkem na 15 všeužitečných podniků, z nichž dva, jak výše řečeno, již zanikly, a kdyby některým jiným tu a tam neposkytla se povzbuzující injekce ve formě finanční podpory státní, musely by zaniknouti též.

Kromě elektrárenských všeužitečných společností, které mají určité zásobovací území, zřízeny byly ještě všeužitečné podniky bez území, a to jsou Ústřední elektrárny, které mají jako hlavního konsumenta Elektrické podniky města Prahy a kromě toho ještě asi tři, nejvýše pět nepatrných konsumentů dalších. Společnost Ústřední elektrárny byla úplně zbytečně založena a funkci tuto krásně mohly převzíti Elektrické podniky města Prahy, když tyto jediné dávají Ústředním elektrárnám existenční možnost a prosperitu.

Druhým podobným podnikem bez území jsou Jihočeské elektrárny, které mají čtyři hlavní konsumenty v podobě čtyř elektrárenských svazů, a to: Posázavského, Lužnického, Otavského a Povltavského. Tato všeužitečná společnost musí dodávati proud zmíněným svazům a ty s ním dále obchodují. Tato málo promyšlená organisace systematické elektrisace má za následek zvýšení režie, neboť je zde 5 správních dosti rozsáhlých těles a odběratelé mají o jednu 3%ní daň z obratu více.

Již ve "Venkově" ze dne 5. února se uvádí: Aby bylo možno dosáhnouti ještě levnějšího proudu, šetří se u všeužitečných společností. Kromě toho je v zájmu jednotlivých společností spojení ve větší elektrické celky. Tato nová úprava oblastí všeužitečných společností bude míti velký vliv na akci o podpoře elektrisace venkova.

Z uvedeného je vidno, že se přiznává neúčelné rozdrobení celé země České na nepatrné a nesoběstačné celky, jak to kdy ministerstvo veř. prací bez jakéhokoliv plánu, čistě náhodně, nesystematicky provedlo. Hospodářské scelení ve větší celek se již stalo. A zanikly tím dva všeužitečné podniky a vplynuly v podnik nevšeužitečný, to je do území severočeských elektráren, které zabírají větší část severních a severozápadních Čech.

Námět na spojování všeužitečných podniků byl, jak uvedeno ve "Venkovu", a lze jej jenom vítati. Bude-li však toto spojování opět prováděno bez ohledu na hospodářské a existenční poměry, mine se opět účinkem, který je od spojení očekáván, to je hlavně, aby byl hospodářsky soběstačný a nemusil stále žádati stát, zemi a okresy o finanční podpory, a to někdy i v případech, když jinovatka poškodí rozvodné sítě. Při spojování všeužitečných podniků v celky musí býti přihlíženo, aby podnik silnější, dobře prosperující byl nucen přibrati některý podnik slabší, čímž by se výsledky ročního hospodářství vyrovnaly. Určité přebytky ze silnějšího celku by umenšovaly deficity slabšího přivtěleného celku. Dobře prosperující všeobecný podnik, který má velkou většinu investic vzorně provedených, mohl by v přivtěleném území přebytky investovati do sítí a tím elektrisaci urychliti. Budou-li se však spojovati všeužitečné podniky silné se silnými a slabé se slabými, nedosáhne se opět toho výsledku, jaký se očekává. Ušetří se sice něco na režii, ale podniky s malými příjmy budou relativně v téže posici, jenom že znásobené. Jistě by stálo za hospodářskou úvahu takové spojení Východočeské elektrárny s Východočeským elektrárenským svazem. Prvý podnik má hojnost průmyslu, z velké části bohatý venkov. Druhý má málo průmyslu a většinu drobného konsumu, a to s převážnou většinou chudého kraje Českomoravské vysočiny. Tyto dva celky by se velmi dobře doplňovaly.

Druhý scelený podnik, který by rovněž krásně prosperoval a snadno by unesl slabý podnik jihočeský, by se mohl utvořiti z Elektrárenského svazu okresů středolabských, Družstevních závodů v Dražicích a z Posázavského elektrárenského svazu. Dražické elektrárny a Středolabský svaz v Kolíně by velmi snadno snesly chudý svaz Posázavský, jehož území rozkládá se téměř celé v chudém kraji Českomoravské vysočiny. Středolabský svaz by se svojí novou elektrárnou krásně mohl hospodárně zásobiti území těchto nynějších tří útvarů, při čemž by se dobře daly využíti racionálně nynější vodní síly.

Jako třetí spojený podnik, který by měl též zajištěnou dobrou hospodářskou prosperitu, je Elektrárenský svaz okresů středočeských v Praze, který má velmi bohaté území průmyslové a zemědělské. Tento všeužitečný podnik by měl dostati za povinnost přibrati do své sféry z chudého jihu českého Lužnický elektrárenský svaz a Povltavský elektrárenský svaz s částí svazu Otavského. Hospodářské přebytky ze silného Středočeského svazu mohly by podporovati elektrisaci v chudém kraji jihočeském a při tom by byla prosperita celého spojeného komplexu zaručena i při poměrně nízkých cenách proudu svazu Středočeského. Zdroje elektrické energie, ať tepelné nebo vodní, by se navzájem dobře doplňovaly a využily.

Čtvrtá skupina všeužitečných podniků dala by se též hospodárně utvořiti přičleněním slabších útvarů k západočeským elektrárnám v Plzni, k jejichž dobře prosperujícímu území by se mohla připojiti část Otavského svazu, dále Svaz severopošumavských okresů a dále Sušicko, Kašperskohorsko a Vimpersko. I v této skupině, spojené v jeden celek, by byla hospodářská soběstačnost, když ne úplně, tedy z velké většiny, zajištěna. Jedna závada zde jest, totiž, že Severopošumavský svaz jest převážnou většinou německý. Ale tato závada by se dala při dobré vůli překlenouti a jistě by zde pomohla i ta okolnost, že by se obyvatelstvu daly hospodářské výhody, které by sloučení přineslo ve formě zlevnění elektrické energie.

Jak hned zprvu uvedeno, většinu území severovýchodních Čech zaujímají Severočeské elektrárny. Kromě toho nepatrné území asi s i 12 miliony kwh zásobuje mostecká elektrárna, další území zásobuje elektrárna v Kadani, elektrárna v Novém Sedle a jiné drobnější. Uvážíme-li organisační a hospodářskou vyspělost německou, nedá spojení celého tohoto území dlouho na sebe čekati. Vždyť slyšíme neustále v odborných elektrisačních pojednáních o severočeských přípojnicích, vedených od Chebu přes Nové Sedlo na Trmice a dále až do Liberce, na nichž by braly účast všechny elektrárny.

Kdyby sdružování elektrárenských drobných podniků se uskutečnilo v uvedených hrubých obrysech, přineslo by jistě značný prospěch obyvatelstvu těchto území v levné elektrické energii a ulehčilo by i značně financím státním a zemským. Věc jest velmi dobře uskutečnitelná, ovšem, budou-li zájmy hospodářského prospěchu jednotlivých elektrárenských území silnější než zájmy a ambice osobní a politické.

V poslední době se jedná o fusi Jihočeských elektráren se 4 svazy jihočeskými, a to s Posázavským, Lužnickým, Povltavským a Otavským. Jest zde již snaha tímto sloučením pěti společností zmenšiti režii, zlepšiti organisaci správní a hlavně provozní. Určitý, celkem nepatrný hospodářský zisk z této fuse vyplyne, ale sdružuje se zde 5 elektrárenských společností, z nichž jedna nemá nic kromě elektrárny a sítí primérních v cizích, chudých územích jihočeských. Zde sdružením chudých celků již od přírody se společností, která nic nemá, vznikne sice jednotka veliká, ale zase chudá, čekající podpory a almužny.

Naproti tomu spojení jednotek bohatých s chudými dá jistě úspory režijní a podpoří jednotku chudou, která takto dostane mnohem příznivější podmínky pro svůj rozvoj ve skupině s bohatým. Posláním soustavné elektrisace je, aby podporovány byly hospodářský všechny kraje, chudé i bohaté. Pozvednouti hospodářsky můžeme všechny produktivní živly jen tenkráte, když dáme svému občanstvu levné zdroje k usnadnění jeho práce. Podpoříme-li práci a podnikání, umožníme zmenšenou investicí vyšší výnos a zvýšíme současně poplatní sílu a nebude pak potřebí ukládati stále nové daně, kterými zatěžujeme výrobu stejně jako i státní administrativu. Jest proto nutno, chceme-li sami sebe uchrániti před všeobecnou pohromou hospodářskou i politickou, obrátiti zřetel ke všem produktivním živlům, řádnou a účelnou organisací zvýšiti jejich prosperitu.

Musíme se snažiti využíti všech možných cest, vedoucích k zlepšení současné krise, abychom z ní nevyšli s příliš velkými ztrátami a ranami, naopak abychom zvýšili blahobyt a spokojenost občanů. Spokojenost národa dává vždy všechny podmínky k plodné práci, spokojenost národa sama odstraní všechny rušivé živly, které mohou růsti a se udržeti jen v době myšlenkové a hospodářské anarchie. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo pan posl. Krosnář.

Posl. Krosnář: Čím dále tím více se projevuje důsledek kapitalistického hospodářství na záchranu a oddálení krachujícího státního hospodářství. Státní mašina na vymačkání a vykořistění pracuj cích a drobných poplatníků je stále v plném chodu. Sta a tisíce exekucí každého dne, nové dávky a poplatky, nová cla, mimořádné daně, jeden vládní návrh za druhým, ale ani jeden ve prospěch zbídačeného pracujícího lidu, každý přináší jen nové placení v různých formách.

Dva dni po odhlasování státního rozpočtu, rozpočtu to hladu a bídy, kterým má býti zachráněn tonoucí koráb kapitalistického hospodářství, přichází vláda a předkládá urychleně návrh o dani z elektrických zdrojů záření. Vládní návrh zákona o dani z elektrických zdrojů záření je typickým znakem vládního režimu sedmi socialistických ministrů v Československu, je to protilidový, nejreakčnější zákon prvotřídního druhu, jehož smyslem je ten fakt, že v Československu tak zv. elektrické světlo není lidskou potřebou, nýbrž hotovým luxusem, kterého má používati jenom ten, kdo na toto světlo má. Vzduch a světlo bylo až dosud nezdanitelným předmětem pro všechny občany bez rozdílu tříd v demokratickém Československu. Přijetím tohoto zákona stane se elektrické světlo výsadou třídy majetné, nedostupné třídě chudých, třídě pracujících.

V čem je podstata vládního návrhu o zdanění elektrického světla? Vládní návrh zákona nezdaňuje ohromné zisky výrobního a obchodního průmyslu elektrotechnického, nýbrž bude postihovati a trestati toho, kdo si tyto výrobky koupí. Bude znamenati monopolní postavení velkých elektrotechnických společností a podniků a bude míti za následek zničení drobných výrobců elektrické energie, bude míti za následek velmi podstatné zdražení elektrického světla vůbec a ozařovacích těles zvláště, zrovna tak jako zákon o motorových vozidlech znamená dnes zničení deseti tisíců drobných autodopravců, posílení monopolního postavení velkých autodopravních společností, které pak bez drobné konkurence budou libovolně zdražovat autobusovou dopravu a motorovou dopravu vůbec, které na konec nebudou platiti tak zv. přepravní daň a daně zvlášť, čehož důsledkem je úžasný katastrofální pokles přepravní daně r. 1932 o více než 200 mil. Kč. Autodopravní zákonem se docílilo, že vedle desetitisíců zničených malých autodopravců, tisíců propuštěných dělníků z autodopravních podniků, zdražením autobusové dopravy bude vůbec zastavena autodoprava Naproti tomu majitelé luxusních aut, které nepodléhají žádnému zdanění, budou míti nejlacinější a úplně volnou dopravu. Motorisace a technika byla automotorovým zákonem zatlačena do středověku, do doby, kdy jen třída bohatých používala pro svůj blahobyt dopravních prostředků, kdy tak zv. obecný lid konal cesty jen pěšky a nanejvýše mohl se svésti na oslu.

Zákon o dani ze žárovek, podle kterého zdaňuje se každá elektrická žárovka, je protějškem zákona motorové dopravy. Důsledek tohoto zákona jeví se prostě takto:

Zákon pomůže velkovýrobě a velkoobchodním podnikům snížiti mzdy a platy, dnes už těmito podniky ohlášené, a podle přijaté resoluce v živnostenském výboru také uznané, a po všech zkušenostech s reformistickými vůdci bude toto snížení mezd a platů v důsledku zákona o dani ze žárovek chtíti buržoasie prosaditi. Zákon pomůže velkovýrobě a velkoobchodu převaliti tuto daň na spotřebitele elektrických žárovek a všech ozařovacích těles, jak tomu nasvědčuje přijatá resoluce v živn.-obchodním výboru, pro kterou hlasovali i tak zv. socialisté. Zákon pomůže zničiti drobné výrobce a drobné obchodníky s elektrickými osvětlovacími výrobky a postaví tak monopolní právo několika jednotlivců v Československu ničím neomezené. Konečně v důsledku zákona budou obecní veřejně osvětlovací elektrická zařízení sice vybudována, ale jejich používání bude omezováno, ne-li docela zastaveno, neboť obce v důsledku finančního bankrotu nebudou s to platiti zvýšené náklady na veřejné osvětlování, a pak dojde k novému úspornému opatření,

v proletářských čtvrtích budou zhasínány elektrické lampy a v době techniky a elektrisace budeme svědky toho faktu, že elektrické dráty křížem krážem natahané ve 40% obcí budou sloužiti jenom malé hrstce bohatých a nanejvýše ptákům k odpočinku. Elektrické sloupy a elektrické lampy budou tedy v Československu majákem nejčernější reakce, kterou kdy svět viděl. Zkrátka a dobře čsl. daňová politika, která přivedla desetitisíce drobných obchodníků a živnostníků k bankrotu, vyžaduje si nyní dalších obětí i na těch nejprimitivnějších lidských potřebách jako na světle.

Zdražili jste zákonem sirky a tím jste přinutili chudé horské kraje k tomu, že vytáhly středověká zapalovadla, staré ocílky a křesáky, pomocí nichž rozžínají světlo a ohně. Docílili jste pomocí zákona o dani z kvasnic, že lid sahá k primitivním způsobům výroby možných pokrmů bez kvasnic. Docílili jste přijetím zákona o autodopravě toho, že po silnicích chodí dnes karavany pěších a při tom tisíce autobusů rezaví, hnije a jsou určeny ke zkáze. A tímto zákonem docílíte zhasnutí u poslední lampičky v proletářské rodině, neboť elektrická lampička se stane nedostupným luxusem proletářům vůbec.

Zákon má však ještě jiné pozadí, že totiž zhorší postavení dělníků, pracujících na výrobě zdrojů elektrického záření. Dnes poměry dělníků pracujících v tomto oboru jsou hrozné. Je vymýšlena stále nová racionalisace, nová opatření, která dělají z člověka nemyslící stroj, mzdy jsou stále snižovány. Tímto zákonem nejde se na velké milionové zisky, neboť kdo si tento zákon dobře pročte, vidí, že útok je namířen jinam, že je to součást celého zdražovatelského plánu koaliční vlády. Dnes jest jasně viděti, že v čele všech zdražovatelů jako největší zdražovatel stojí především stát.

Zajímavé je, že podle §u 6 tohoto zákona výrobky, které budou odváženy do ciziny, jsou daněprosté. To znamená, že domácí konsum, domácí spotřebitelé mohou draze platiti, ale za hranicemi může býti prováděn dumping na účet čsl. poplatníků a dělníků. Tímto paragrafem půjdou také prováděti velké podfuky, když si přimyslíme, že § 10 říká, že dozorčí orgány musí zachovati v případě šetření nejpřísnější tajemství. Proto také tento zákon při drahotě elektrické energie bude znamenati, že zase spousta dělníků, hlavně dělníků nezaměstnaných, zbídačených domkářů a malorolníků vrátí se k starému způsobu svícení, a snad se dočkáme, že ve 20. století se bude svítiti loučemi jako ve středověku.

Důvodová zpráva říká, že tato daň byla již dávno zavedena v Německu a Italii, a proto asi také je nutno, aby tato zlodějna byla zavedena i u nás, neboť nám hitlerovské Německo a fašistická Italie jsou dobrými vzory.

My tento zákon, který přináší nové nepřímé daně a zatížení, odmítáme a navrhujeme, aby se přes osnovu zákona tisk 2155 přešlo k pořadu schůze a místo toho aby byl odhlasován návrh na zdanění vysokých zisků výrobců elektrických zdrojů záření, jejichž roční zisk přesahuje 50.000 Kč a aby výnosu této nové daně bylo použito ku přímé podpoře nezaměstnaných, omezeně pracujících dělníků a drobných úředníků vyhozených z výroby v oboru zdrojů elektrického záření.

Protože víme, že naše návrhy budou koaliční mašinou a vládou, ve které je 7 socialistických ministrů, kteří jsou věrnými sluhy finančního kapitálu, Preissů, Petschků atd., zamítnuty, voláme dělníky ze závodů na výrobu žárovek do pohotovosti a k obraně na odražení útoku na jejich již tak bídnou existenci.

Byl ustaven akční výbor, který vypracoval memorandum, které vsak nebylo předloženo dělnictvu ke schválení, ale dělnictva bylo zneužito, ježto toto memorandum bylo předáno vládě a ústředním institucím jeho jménem. Dělnické zájmy v tomto memorandu jsou úplně pomíjeny, což zřejmě svědčí o tom, že účasti dělnických zástupců v akčním výboru bylo zástupci zaměstnavatelů zneužito k hájení zájmů kapitálu.

Akční výbor tak, jak byl ustaven, nevyhovuje pracujícím, a proto je nutno, aby dělníci z tohoto akčního výboru byli odvoláni a ustaven akční výbor z dělníků a úředníků, který připraví na závodech rozhodné odražení jakýchkoli pokusů zaměstnavatelů přenésti daň na dělnictvo cestou snížení mezd. Je jasno, že firmy, které nyní před zavedením zákona mají zvýšenou poptávku po zboží, budou se snažiti po 1. březnu, kdy zákon má vstoupiti v platnost a kdy konjunktura poklesne, využíti situace, aby propouštěly a v souvislosti s tím i snižovaly dělnické mzdy. Vyzývám proto dělníky ve všech závodech a skladech, aby mobilisovali do pohotovosti a stáli na stráži. Svolejte všude v závodech, ve skladech společné schůze, jednejte o nastávající situaci, upevněte všude bojovnou pohotovost proti snižování mezd, propouštění a vysazování, ustavte jednotný společný výbor, který svolá společnou schůzi dělnictva všech žárovkových závodů a skladů a připraví tak jednotné hájení existence na podkladě těchto požadavků: 1. proti všem opatřením vlády, která zdražuje životní potřeby a zvyšuje nezaměstnanost, zejména proti nové dani ze žárovek; 2. proti jakémukoli pokusu zaměstnavatelů přenésti tíži daně na bedra dělníků snížením mezd a platů; 3. proti propouštění a vysazování a za prosazení požadavku, že do konce června 1933 nesmí býti nikdo ze závodů propuštěn. Dělníci se budou brániti, ale nejenom dělníci ze závodů na výrobu žárovek, nýbrž všichni pracující, protože dnes útok podle vašeho zbidačovacího plánu na pracující se stupňuje, na závodech dochází stále ku snižování mezd, k hromadnému propouštění, ale drahota stále roste, neboť stát stojí v čele všech zbidačovacích akcí. Skladiště jsou plná. Spekulanti bohatnou, ale pracující, třebas jsou krámy plny, nemají zač koupiti nejnutnější potřeby. V rodinách rozmáhá se hlad, není čím topiti, co obléknouti a obouti, bída kouká z dělnických oken a bytů. Nemoce z podvýživy strašně řádí a sebevraždy jsou na denním pořadu. Dochází ke stálejším zjevům exekučního stěhování nezaměstnaných dělníků do mrazu, deště a bláta, protože není čím zaplatiti nájemné. Právě v této době byla uveřejněna úřední statistika nezaměstnaných dělníků, která vykazuje přes 860.000 nezaměstnaných. My však také víme, že tato statistika je lživá a že je dnes daleko přes milion lidí bez práce. Když ještě přimyslíme, že statisíce dělníků je vysazeno z práce, tu již dochází k tomu, že většina pracujících je odsouzena, když se nebude bojem brániti, k hladu. A v této době po schválení hladového rozpočtu se připravuje ještě větší zbídačení, odbourání všech podpor i žebračenek. Vám již nestačí připravovaný útok na snížení podpor podle gentského systému, sebrati podpory sezonním dělníkům, ale chcete omeziti a snížiti ještě i žebračenky. Mohu vám pánové prozraditi, že tento váš útok uceluje řady nezaměstnaných a že každý váš útok bude odražen. Nezaměstnaní dnes v celé republice nastupují, neboť vidí, kam vaše dnešní hospodaření vede, a budou již dnes, kdy bojují za větší skývu chleba, bojovati, aby se vás a celé smečky vykořisťovatelů zbavili. Dnes přestává trpělivost. Neplatí sliby. Nastupuje do ulic měst i vesnic armáda, která žádá práci nebo chleba, armáda, která je odhodlána poslati vás k čertu. Proto ten panický strach, neboť vzmáhá se jednota, síla k boji, síla, která zvítězí, která vás, smečku hyen, zdrtí!