Slávna snemovňa! Keď sa my staráme o maďarskú tlač, staneme sa odvislými od verejnej mienky maďarskej. Preto je pre nás absurdné starať sa o to, čo o nás tam píšu. Avšak logika našich upodozrievateľov kulhá aj z iného ohľadu. Vrcholom maďarskej politiky je revízia hraníc. Pýtam sa každého rozumného človeka: Môže osožiť revízia hraníc veci autonomie Slovenska? (Posl. dr Tiso: Kto sa exponuje za integritu hraníc viacej ako my!) Tak je! (Výkřiky slovenských ľudových poslanců. - Místopředseda Stivín zvoní.) Kedy je výhľad Slovákov, pýtam sa na autonomiu väčší... (Výkřiky posl. Šaláta, Rázusa a Hlinky. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Pýtam sa, slávna snemovňa, kedy je výhľad Slovákov na autonomiu väčší, keď je Slovensko v dnešnom rozsahu, lebo keby bolo menšie ako dnes? Tuná je preca škoda ďalej o tom hovoriť a je zbytočné konštatovať fakt, že je diametrálny rozpor medzi naším hnutím autonomistickým a medzi revíziou hraníc (Tak je! - Potlesk.), z čoho vyplýva, že autonomistické hnutie je práve jedna z najúčinlivejších zbraní proti revízii hraníc (Výborne!) a na ochranu tak Slovenska ako samej republiky, a to nielen pred svetom, ale aj v srdciach tých pohraničných obyvateľov, ktorí dnes, hádam, ešte nie všade sú jednako prítulní. (Výkřiky poslanců slovenské ľudové strany. - Místopředseda Stivín zvoní.) Je teda najvyšší čas, aby o autonomistoch tie otrepané talafatky, na ktoré sa už každý inteligentnejší človek na Slovensku smeje, prestaly. (Tak je!)

Čo sa týka kverulantstva nám vytýkaného, doporučujem vyčkať s úsudkom, kým vstúpia do parlamentu prví členovia mladej slovenskej generácie, už za republiky vyškolenej. Až vtedy sa presvedčia centralisti, či sme boli my starší ľudia púhí kverulanti. (Výkřiky posl. Onderčo.)

Veľmi uponižujúca je veta vládnej tlače, nedávno pretriasaná, že vraj Nemcov musia si získať, preto ich volajú do vlády. Položenie Slovákov je vraj iné, lebo tí sú odkázaní na Prahu. Rozhodne varujeme pred takou mentalitou. Láska k republike, ktorá má byť elementom každého občana, premení sa tým u mnohých v imponderabile.

V hospodárskych a finančných otázkach len po prevedení vyúčtovania "Slovensko dalo a vzalo" od prevratu môžeme hovoriť o vďačnosti. V kultúrných otázkach sa vždy všeobecne konštatovalo, že sa veľmi mnoho robilo a robí na Slovensku. S osnovami pána ministra dr Dérera bohužial v mnohých sa vzbudí podozrenie, že sa za republiky vyvinuté školstvo chce zneužiť k novému útoku proti náboženskému citu slovenského národa. (Tak je!) Teda paralyzácia i toho dobrého, čo dosiaľ u nikoho nebolo sporné.

Že sa hneváme, že sme nie vo vláde. Áno, hnevali sme sa po voľbách r. 1929, že väčšina ani o našich najmiernejších požiadavkách nechcela jednať, ale dnes sme už dávno po hneve. (Posl. Onderčo: A stály výbor, keď jednal, tiež telegramy posielali za ľudákmi.) Áno. Videli sme, že vládna väčšina sa tak sostavuje, že rozhoduje skupina, ktorá, kým mal štát peniaze, už preto ich ľahko upotrebila, lebo štátné príjmy prevažne neplatili jej voličia, lež iní. Predpovedali sme tuná i vo výboroch dnešné pomery a tvrdíme, že hoci v menšej miere, ale i bez svetovej krízy by nás bola zaviedla dnešná koalícia do vnútornej finančnej a hospodárskej krízy (Tak je!), ako sa to stalo do istej miery už raz napriek v terajšej konjunktúre v rokoch pred r. 1925. Svetová kríza priniesla v tomto ohľade, bohužial, iba plus zlého. A že sa nedostatky složenia vládneho režimu, zvlášť pri odčinení následkom svetovej krizy uplatňujú, to sa už i na vládnych laviciach uznáva. Keď sa horko-ťažko pánovia dohodnú na akomsi opatrení, zajiste vtedy prijdú, keď je už neskoro a keď sa narobilo už mnoho škody. A kde zostanú naše opatrenia proti účinkom krízy za opatreniami v štátoch iných? Na tomto systéme by sme neboli zmenili ani našim spoluúčinkovaním vo vláde. Za takých okolností z dôvodov čiste vecných nielen že neľutujeme, že sme nevstúpili do vlády a tým nebrali sme účasť na osude strany živnostenskej, ale vôbec ani vtedy by sme neboli ochotní pred účtovaním pri voľbách vstúpiť do vlády, keby sme boli k tomu požiadaní. (Posl. Hlinka: Nám nejde o vládu, nám ide o ľud, nám ide o Slovensko!) Práve to musí voličstvo videt jasno (Výkřiky posl. Onderčo.), kto a do akej miery má snášať zodpovednosť za terajšie položenie, a k tomu je výlučne pri voľbách príležitosť. Nie je pri tom našou ambíciou za to obviňovať vládu pred voličstvom, čo z účinkov hospodárskej krízy je neodčiniteľné.

Nám ide o vládné opatrenia polovičaté a o zameškania, ktoré by nemusely byť, a o konštatovanie toho, že sa nerobí všetko, čo sa napriek kríze robiť dá (Tak je!), a že práve majorita je tá, čo chce svetovú krízu k tomu využiť, aby sa i také chyby omluvily, za ktoré sa má iba složenia majority zodpovedať. (Tak je!)

Do tejto kategorie, slávna snemovňa, patrí sníženie výrobných nákladov, t. j. režia. Kým výrobné príjmy stoja pod bezprostredným vlivom svetovej tiesne a u nich vládny zásah iba v menšej miere môže priniesť urovnanie, na strane výrobných nákladov je položenie a tým i zodpovednosť vlády iná, nakoľko režiu má v rukách vláda temer celkom.

Štatistika o nadparitných priemyselných indexoch je známa. Je záujem nielen zemedelskej výroby, ale i priemyselných odvetví, aby nastalo paritné urovnanie cien priemyselných. Pre zemedelstvo ide menovite o železo, cement a umelé hnojivo a všade ešte i o uhlie atď. Vláda chystá zákon kartelový a mnohí ľudia si predstavujú, že treba iba cenovej policie proti priemyslu a vec bude v poriadku. Treba priemyslu nadiktovať iba snížené ceny - a zabúdajú na to, že priemysel dokáže svoju režiu a zastaví výrobu, jestli sa policajne snížia ceny bez predošlého sníženia režie.

Preto je vecou skoro istou, že kartelový zákon a akcia o cenovú paritu ostanú na papieri, keď vláda nesníží ešte pred zákonom kartelovým sociálne ťarchy a pasívne úroky výroby. Varujeme vládu, aby nepovažovala zákony sociálné, vynesené podstatne za vysokej konjunktúry, za akési "tabu" nedotknuteľné. Život si vynúti nápravu. Sociálné ťarchy sú dnes režijnou položkou až do 23%, a konečne štát bude doplácať, keď sociálne ťarchy sa nesnížia, i na toto nedotknuteľné odvetvie vo forme stúpajúcich podpôr v nezamestnanosti, keď režia núti ku vždy ďaľšiemu zastaveniu podnikateľstva.

Režia samého sociálného poistenia by sa dala podstatne snížiť viacerými opatreniami, ktoré by priniesly značnú úľavu príspevkov. Nech sa vylúči každý luxus zo stavieb a sa prevedie do úradov racionalizácia. Ale najmä nech odčinia sústavné nadužívania poistencov hypochondrov a simulantov. Malý počet simulantov nakazí často celé nemocenské poisťovne. Preto si treba povšimnúť návrhy jedného známeho odborníka zo Slovenska, a jednak členom, ktorí poisťovňu šetrili a podpory nevybierali, zaistiť do určitej miery úspory vo forme individuelného rezervného fondu, čo by bola príslušná odmena tým členom za službu, konanú poisťovni. Jednak treba zaviesť na miesto obligatornosti fakultativnosť poistenia, poisťovniam dať právo vylúčiť usvedčených simulantov a za určitých okolností i právo odmietania určitých poistencov.

Každý odborník vie, čo by znamenaly tie opatrenia na poli úspornosti. Ďalej by mal byť zrušený monopol okresných poisťovieň a pripustené poisťovne závodové, zvláštne poisťovne úradníctva a zvláštne poisťovne zemedelské. (Tak je!)

Neodkladné sú už voľby správnych orgánov Všeobecného penzijného ústavu, Ústrednej soc. poisťovne a Zemskej úradovne na Slovensku. Do Penzijného ústavu boly správne orgány menované r. 1920 a z nich už ani jeden Slovák, a úrazové poisťovne v Prahe a Brne spravuje komisia-, menovaná pred prevratom. V 15 roku republiky je už najvyšší čas, aby zákonitá autonomia poisťovien nebola nahradená monopolom, vykonávajúcim diktatúru. Že u ústredných poisťovien nieto tak v správnych orgánoch ako medzi úradníctvom temer vôbec žiadneho Slováka, alebo je tu iba akási výnimka, to je dnes samozrejmé. Taktiež, že ústredné ústavy sa nestarajú o výchovu slovenskej mládeže na poli sociálne-politickom. Odborníci zistili, že výdaje na invalidné a starobné poistenie mohly by byť snížené o 7%, okruh rodinných príslušníkov o niečo zúžený, ochranné lehoty reformované tým smerom, že po zrušení poistného pomeru sa poskytujú iba naturálné dávky a nie podpora peňažitá.

Čo sa týka úpravy podporných sadzieb, treba vítať, keď zamestnávatelia a zamestnanci v novelizačnej komisii vyjednávajú, a je povinnosťou ministerstva soc. pečlivosti, aby tomu vyjednávaniu všemožne pomohlo a ho urýchlilo. Myšlienka odbornícka o snížení podporných sadzieb na určitý čas v nemoci o 50%, je správna všade, kde sadzba nemocenská prevyšuje sadzbu zákona. Slovensko tým, že platí o 24% na nemocenské viac, ako je pravidelná sadzba zákona, odvádza na nemocenských príspevkoch o 20 mil. Kč viac, ako by malo platiť. Tie by maly byť Slovensku refundované. Štatisticky treba vykázať, odkiaľ pochádzajú tie mnohomilionové rezervy v Ústrednej soc. poisťovni a ako sú ukládané. Úfame, že sa v investičnej politike Slovensku vynahradí to, čo sa behom toľko rokov národohospodárstvu, čiastočne hádam zbytočným spôsobom, odnímalo. Je jasné, slávna snemovňa, že pri vzájomnej blahovôli a uznanlivosti sociálna položka výrobnej režie i bez ukrívdenia riadnych poistencov by sa dala v značnej miere snížiť.

Druhá najznačnejšia režijná položka sú pasívné úroky. Výroba, hlavne priemyselná po čas konjunktúry a likvidnosti peňažnej, sa značne zadlžila a to investíciami racionalizácie. Banky, ktoré priemysel patronizovaly, vtedy svoje úvery priemyslu priamo nanútily. Teraz sám štát je ten faktor, ktorý svojou zvýšenou potrebou pokladničných poukázok hatí likvidnosť a sníženie úrokomeru, lebo zkonsumuje a sústredí peniaze u seba.

Jednoprocentné sníženie je nepatrné a nepomôže. Vláda musí si vziať vzor sanácie viedenského Kreditanstaltu a musí previesť podobné opatrenia cieľom sníženia bankovej režie a tým úrokomeru. (Tak je!) Ak to treba, vláda musí sa postarať o to cestou zákonitou, aby sa kolektívné a iné smluvy zrušily. Ďalej musíme žiadať, aby režia banková bola snížená v záujme širokých más nášho ľudu a musíme to žiadať. Tuná treba hodne energie, ináč úrokomer a priemyselné ceny zostanú na starom, kartelový zákon neprevediteľný a pokračuje len pauperizácia všeobecná a stúpne počet nezamestnaných. (Tak je!)

Zaujímavý, slávna snemovňa, je pokus vlády o zavedenie plánovitého hospodárenia s drevom. Osobne nezaujmem stanovisko negatívne, ale vyčkávajúce. Po stránke formálnej žiadam, aby tak štát. statkom ako súkromným lesným jednotkám smluvne bolo právo výpovedi a likvidácie syndikačnej smluvy na kedykoľvek zachované, a aby pred započatím ktorejkoľvek akcie všetky skupiny slovenských interesentov boly vypočuté. Po stránke meritornej, aby colné a tarifálne poškodenie Slovenska bolo odčinené, aby výrobné kontingenty, ceny, fond pre vývozné premie a fond pre obmedzenie výroby spravodlive boly stanovené a spravované a dôvera občianstva pri prvom pokuse plánového hospodárenia korupciami nebola otrasená.

Slovensko je v hospodárstve dreva najviac ubité a prináša obeť vo zriekaní sa z vývozu do Maďarska nielen slovenskému, ale i českému roľníkovi. Treba to Slovensku nahradiť. Tisíce slovenských obcí ako majiteľov lesov a státisíce slovenských robotníkov majú záujem na slovenskom dreve, na jeho spracovaní, na vývoze a paritných cenách. Terajší priemerný index cenový je 4 1/2%. To je nemožné, ba absurdné. Mali bysme ambicionovať, preukázať pred svetom, že prvý pokus plánovitého hospodárenia u nás sa v každom ohľade podarí a to bez boľševického alebo fašistického režimu. Toho predpodmienka je vecnosť a spravodlivosť v distribúcii. Nám na Slovensku je ľahostajné, či sa to robí s touto alebo s onou formou, jestli sa horespomenuté zásady zachovajú.

Čo sa týka samého rozpočtu, uznávam, že nesledujem číslice s totožným záujmom, ako som to učinil dosiaľ každoročne. Bohužial, číslice dnes nemôžu byť spoľahlivé a definitívné, ani na toľko, ako v minulých rokoch. Boli by sme si preto želali, aby rozpočtené príjmy prevyšovaly rozpočtené výdaje o obnos o mnoho väčší, ako sa to nachádza vo vládnom návrhu. Tým ešte ďaľším snížením výdajov mali by sme utvoriť rezervu na prípad nedochádzania rozpočtených príjmov.

Čo sa týka subvenčného hospodárenia, žiadame z tých snížených prameňov každopádne spravodlivosť pre Slovensko.

Čo sa týka t. zv. lietajúcich komisií pre vymáhanie nedoplatkov daňových, varujeme pred nerešpektovaním už uzavretých dohôd s finančnými úradmi ohľadne splátok (Výkřiky.) a lehôt na splácanie nedoplatkov. Bolo tuná prednesené mnohorazy pred parlamentom, že sa nerešpektujú tie smluvy a dohody, ktoré naše roľníctvo, remeselníctvo a obchodníctvo uzavrelo s finančnými úradmi ohľadom spôsobu splácania daňových podlžností. Nerešpektovanie toho, čo druhý úrad uzavrel, úplne podkope právnu istotu a dôveru v zachovaní zákonov.

Aby som sa zmienil ešte o jednej aktualite: osnova pripravená o verejných silniciach a cestách je pre Slovensko neprijateľná. Poukázal na chybu sám krajinský výbor slovenský, v ktorom sú zastúpené všetky politické strany Slovenska. Absurdné sú podmienky inkamerácie. Slovensko platí dnes vyše 50% rozpočtových prostriedkov len na svoje silnice a štát by mohol podľa tejto osnovy klásť podmienku, že inkamerovať sa majúca cesta má byť pred prevzatím samou krajinou upravená. Tým je vlastne inkamerácia znemožnená. Preto, slávna snemovňa, sám slovenský krajinský výbor žiada, nech sú inkamerovať sa majúce cesty v samom zákone uvedené, aby nemohly vzniknúť spory škodlivé pre Slovensko, v ktorýchžto sporoch samozrejme Slovensko by mohlo byť znova len ošmeknuté. (Hlas: Taxatívne a podľa kilometrov!)

Vyhlašujem, že bezzištne by sme sa tešili, keby intenzita nášho boja za autonomiu tým bola soslabená, že sa za Slovensko a jeho synov očividne všetko robí, čo za svetovej krízy je možné. Veď žiadny boj nemôže byť samocieľom, cieľ musí byť blaho národa. Bohužial, ani stopy tej politickej múdrosti nevidíme na strane vlády.

Rozpočet je najvlastnejšie dielo vládneho režimu. Keď ho neodhlasujeme, nečiníme to preto, že by sme nedali štátu všetko, čo mu patrí, ale preto, že nemôžeme odhlasovať dielo takého činiteľa, ku ktorému nemáme dôvery. (Tak je! - Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Křemen.

Posl. Křemen: Slavná sněmovno, státní rozpočet na r. 1933 projednáváme pod tlakem těžké hospodářské a finanční krise. Přicházíme k tomu přesvědčení, že i ve státě je nutno šetřit, ale mělo se tak státi již před 3 roky, aby nebylo pozdě.

Tento rozpočet je v rovnováze, bude-li také účet za tento rok v rovnováze, záleží na tom, jak správně odhadla finanční správa nosnost daňovou u poplatníků. Z řad poplatnictva ozývají se stesky proti vysokým předpisům daňovým. Stesky ty jsou oprávněné, neboť poklesem výroby, odbytu, cen zmenšují se příjmy podnikatele, ale zvyšuje se vydání.

Státní správa finanční může se přesvědčiti o výnosu ve vlastních závodech. Státní podniky měly vždy nižší zdanění než všechny druhé, namnoze byly určité druhy daní prominuty, ale podniky státní při roční bilanci končí ztrátou. Zespolečněné podniky v menším procentu dobře prosperovaly, ale z větší části se musilo pomáhat sanacemi, takže co na jedné straně stát přijal, na druhé musil dát. Z toho vidno, že nosnost daňová spočívá na soukromohospodářském podnikání, síle a zdatnosti jednotlivých podnikatelů, kteří se snaží ještě v dnešní době roztočit kola, kdy již všichni druzí, nemají-li státní sanace, zůstávají stát.

Neroztočíme kola a nebude se kouřit z komínů továren, neudržíme rozpočet náš v rovnováze, nezačneme-li opravdově a poctivě řešit tuto bídu, která vyvěrá z těch poměrů, kdy zemědělec začal lacino prodávat a draho nakupovat. Z tohoto základu zemědělské prvovýroby se musí začít.

Nám zemědělcům je lhostejno, na které ceně se stabilisuje 1 q obilí, ale tolik práva nám může býti přiznáno, abychom mohli tím 1 q obilí nakoupit tolik potřeb a tolik poplatků uhradit jako před 4 lety. Před 4 lety měli jsme stabilisovaný rozpočet, míru daní, sociálních dávek, platů stanovili jsme podle ceny obilí v průměru 150-200 Kč za 1 q. Kde je dnes tato základna? Zemědělec prodává za 65 Kč 1 q žita, ovsa, ječmene, ale jde-li co koupit, vše kupuje stejně draho jako před 4 lety. Proč jen my zemědělci nemáme práva jako všichni ostatní, abychom započítali do ceny prodávaného obilí svoje výrobní náklady? Vše, co my nakupujeme, u všech potřeb se ceny jen prostě ohlásí. Dnes na př. byly vyhlášeny ceny strojených hnojiv pro jarní období. 40% ní draselnatá sůl z pohraniční stanice bude státi 67.70 Kč, což je jen o 5.5% méně než na podzim. Ceny superfosfátu byly sníženy o 10 hal. na 1% kyseliny fosforečné, a bude stát 3.20 Kč. Při obvyklých 17% bude činit sleva 1.70 Kč na 1 q. Thomasova struska, dusíkatá hnojiva, zůstala beze změny. Před 4 roky za 1 q žita koupili jsme 3 q Thomasovy strusky nebo superfosfátu. Dnes koupíme za 1 q žita 1 q Thomasovy strusky neb superfosfátu. To je hrozná disparita. Žádáme proto p. ministra zemědělství, aby vyzval zástupce kartelovaných závodů, vyrábějících strojená hnojiva, k jednání o snížení cen strojených hnojiv. Nebude-li docíleno dohody do konce tohoto měsíce, žádáme slavnou vládu, aby nařízením stanovila směrné ceny za strojená hnojiva a ke snížení režie dodávala továrnám levný chléb z rukou zemědělce. Nestane-li se tak do 1. března, vyzývám všechny zemědělce bez rozdílu politických stran, aby upustili od používání strojených hnojiv. Tímto způsobem ušetříme práce, peněz a risika a zbavíme se přebytečných zásob, kterých si nikdo neváží a které naši práci znehodnocují. Hospodařím na statku, jsem sedlákem, a proto můžete mně, vážení pánové, věřiti, když řeknu, že v dnešní době za katastrofálního poklesu cen obilí i dobytka nezaplatíme a neuneseme všechny povinnosti, zejména ne premie sociálního pojištění dělníků, které se nepřizpůsobily dnešním poměrům. Zákony o soc. pojištění se tvořily v době, kdy náš hlavní výrobek, žito, stálo 200 Kč 1 q. Dnes dostáváme za žito 65 Kč za 1 q, tudíž jednu třetinu. Je nespravedlivé vymáhati premie, které trojnásobně zatěžují naši výrobu. Žádáme novelisaci tohoto zákona. Pro letošní rok navrhuji úhradu těchto premií v naturáliích, a to v poměru cen v době, kdy se zákon tvořil, a žádám p. ministra soc. péče, aby použil naší nabídky, která se po druhé zhodnotí tím způsobem, že chléb takto získaný bude poskytnut místo peněžitých podpor nezaměstnaným.

Pana ministra zemědělství žádám, aby rozhodl o úpravě živočišného syndikátu. My zemědělci voláme po regulaci cizího dovozu zvířecích produktů, když sami stačíme zásobit domácí trh. Nelibě neseme dlouhé několikaměsíční jednání, které ztěžují lidé, kteří na účet zemědělců i konsumentů dlouhá léta žili i bohatli. Chce-li kdo ještě dnes z naší bídy těžit, žádáme, aby z těchto dodávek byl vyřazen a zkrácena cesta našich výrobků od producenta ke konsumentovi.

Ke konci dovolte mi, vážení, krátký dotaz na p. ministra školství a p. ministra financí.

Dostal jsem protest rodičovského sdružení ze Soběslavě, kde podepsaní trpce si stěžují, že nově zamýšlenou úpravou školskou má býti učitelský ústav ze Soběslavě přeložen do Prahy. - Protestuji jménem klubu republ. poslanců proti takovýmto úmyslům, které soustavně chtějí ochuzovat náš venkov o kulturní střediska a centralisovat vše do velkoměst. Žádná centralisace není ku prospěchu dobré věci, ale my máme nárok, abychom si uhájili to, co pracně bylo vytvořeno.

Zároveň dostal jsem protest městského úřadu ve Voticích proti zrušení berního úřadu. Uznávám rád snahy ministerstva financí po úspornosti ve státních úřadech, ale domnívám se, že centralisací neubude práce, tudíž neuspoří se na vydání, ale ochudí se venkovské město o jeden úřad. Občané z celého okresu budou nuceni choditi si pro informace do vzdálených měst, což vyžaduje velkých obětí, není-li, jako zde, dostatek vhodné komunikace. Proto nedoporučuji rušení těchto úřadů a protestuji proti takovému záměru.

Účelná úsporná opatření ve státní správě jsme uvítali s povděkem, volali jsme po nich kolik let. Žádáme vládu, aby předložila nám ihned po schváleném rozpočtu další návrhy zákonů, které by zmírnily tíži dluhů snížením úrokové míry a zachránila zemědělce v ohrožené existenci levným úvěrem, garancií a příspěvkem úrokovým. Očekáváme radikální zásah vlády pro snížení cen strojených hnojiv, železa, uhlí, cementu.

Ke konci mohu prohlásiti jménem republikánské strany zeměděl. a malorol. lidu, že budeme pro rozpočet hlasovat a budeme podporovat vládu v každém zásahu, který by vyrovnával disparitu zemědělských cen a potřeb, aby se vrátila rentabilita zemědělských chalup a statků pro zajištění budoucnosti národa i státu. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Viereckl.

Posl. Viereckl (německy): Slavná sněmovno! Ujímám-li se slova ke státnímu rozpočtu na rok 1933 ke kapitole zemědělství, děje se to, abych poukázal na neudržitelné poměry v zemědělství. Těžce zápasí zemědělský lid, zvláště zemědělci o svou existenci a tak mnohý, který ještě před několika lety žil ve velmi dobrých poměrech, pohlíží dnes starostlivě do budoucnosti. Zemědělec jest od mládí zvyklý dříti a namáhati se od rána do večera, zbývá mu jen málo času k politisování, zvláště dokud mu jeho těžká a namáhavá práce poskytuje příjmy, kterých potřebuje, aby mohl hraditi své nezbytně nutné výdaje. To platilo až do let 1928 až 1929. Ale proto, že zemědělci již nejsou s to, aby svými příjmy mohli hraditi své výdaje, živě se zajímají o události ve státě, stali se nedůvěřivými, poznávají, ve které straně jsou jejich přátelé a ve které jejich nepřátelé, nechápou však, proč v Československu bylo právě zemědělství odsouzeno k zániku. Pozorujeme-li státní rozpočet, pokud se týká kapitoly zemědělství, jest při škrtech, které zde byly učiněny, sotva možno činiti nezbytně nutné výdaje a na podporování zemědělství není ani pomyšlení. Právě dnes jest nutnější než kdy jindy poskytovati prostředky, aby se zvýšila konkurenční schopnost domácího zemědělství. Uznáváme, že šetření jest dnes na místě, ale jest to zločin na národním hospodářství, šetří-li se na výdajích na zemědělství určitě na nesprávném místě, neboť marný jest každý prostředek rozhýbati zase upadlé národní hospodářství, nenahlédne-li se, že hlavní zlo naší hospodářské bídy záleží v tom, že hlavní spotřebitelé a největší zaměstnavatelé, zemědělci, byli oloupeni o jakoukoliv kupní sílu. Podle posledního sčítání podniků živí se 39.6% všech osob činných v povolání přímo z výtěžku půdy, 20% všech jiných osob činných v povolání žije nepřímo z výnosu půdy a jest se zemědělstvím spojeno na život a na smrt. Proto, že zemědělství bylo učiněno nevýnosným, že jeho ceny byly stlačeny až na ceny ztrátové, že jest nuceno pracovati zadarmo, že jeho příjmy již nevystačují, aby se z nich mohly hraditi jeho výdaje, bylo vyloučeno ze spotřeby a všechna odvětví průmyslu, která v těchto vrstvách hledají odbyt, ztratila své kupce. Dejte zase zemědělství přiměřené ceny, nenuťte nás, abychom musili své výrobky napolo darovati a velká část hospodářské krise bude napravena a s ní i větší část nezaměstnanosti. To, co zde říkám, není nic nového, naši protivníci pochybují o úspěchu toho, ale opak nebyl ještě dokázán. Vždyť jednotlivé státy střední Evropy se pokoušejí takto hospodářskou krisi i když ne napraviti, přece aspoň zmírniti. Jistě by i Československu stálo za to, odvážiti se tohoto pokusu.

Kol. Halke dokázal v posledních dnech s tohoto místa, že rozpočet na rok 1933 jest stále ještě o dvě miliardy příliš vysoký a ze nejbližším úkolem, ba povinností parlamentu musí býti snížiti jej na snesitelnou míru. Má pravdu. Pro choré národní hospodářství, ale zvláště pro zemědělství, zápasící se smrtí, není trvale možné snášeti takové zatížení. Ale nejen veřejná, nýbrž i sociální břemena vyžadují naléhavě snížení, nemají-li se poměry ještě více zhoršiti. Ukáže-li se při nějakém podniku, že ke konci roku jest jeho bilance pasivní, jest to přirozená věc, že to působí i na jeho schopnost platiti daně. Ale nikoliv u zemědělství. Nám jako rolníkům se daně předepisují a bezohledně vymáhají i tehdy, když největší nepřítel zemědělství musí uznati, že naše podniky jsou pasivní, a to bez ohledu na jejich velikosti. Páni od zemského finančního ředitelství, podporováni svými berními správami, chtějí, třebas jen na papíre, prostě dokázati, že zemědělství při dnešních prodejních cenách, které v 90 případech ze 100 hradí sotva z 50% výrobní náklady, musí míti čistý příjem. Zneuznávají-li takto fakty nebo je-li to zlý úmysl, nechci dále rozebírati.

Pánové, kteří žijí v tomto domnění, ať si koupí zemědělskou usedlost, nabídek není nedostatek, a pak budou v době docela krátké poučeni o lepším. Vždyť ve státním majetku jsou tisíce hektarů polí a lesů a tam se jistě nejlépe ukazuje, zdali za dnešních poměrů jest možno míti z půdy čistý příjem. Nebo se snad domnívají, že na polích v soukromém majetku roste více, protože na ně více prší a slunce na ně více svítí? Nebo že rolníci dostávají za své výrobky lepší ceny? Nikoliv. Nezapočítává se jejich těžká namáhavá práce, která se v jiném případě musí velmi dobře platiti. Jest prokázáno a faktem, že ceny obilí po více než 200 let dosáhly nejnižšího stavu a že parlament málo učinil, aby tomu zabránil; musíte se pak vžíti do našeho postavení jako rolníků a pochopíte, proč mezi námi povstalo takové roztrpčení.

Uznáváme, že máme v tomto státě přes 700.000 nezaměstnaných a že jest povinností státu chrániti je před vyhladověním. Ale druhá strana musí také konečně uznati, že 90% rolníků není sice bez práce, ale bez výdělku. Žádáme tedy, aby naše těžká práce, která trvá přes 8 hodin denně a není lehkou, byla přiměřeně odměňována. Stane se to tím, že se nám za naše výrobky bude platiti cena, která uhradí výrobní náklady a bude obsahovati malý zisk. Jsme největšími nepřáteli subvenčního hospodářství, poněvadž víme, že demoralisuje. Považujeme také pod svoji důstojnost žebrati o příspěvky ze státních peněz na udržení naší existence, neboť máme právo stejně jako všichni jiní občané tohoto státu žádati za práci, kterou konáme a která zajisté nikoliv v poslední míře přispívá k udržování státu, mzdu tomuto výkonu odpovídající. Ale právě o těchto věcech není snadno mluviti s našimi protivníky, poněvadž se zemědělství v tomto státě považuje jen za nutné zlo a poněvadž se žije právě v domnění, že jsme jen k tomu, abychom dodávali levný chléb. Domnívám se však, že každý ví, že se na našich polích nesklízí chléb, nýbrž žito a že i když cena žita klesne na nulu, spotřebitel také nedostane chleba zdarma, poněvadž se kromě sedláků nenajde nikdo, kdo by chtěl zadarmo pracovati. Jen u nás se to přijímá jako samozřejmá věc, odůvodněná dnešní těžkou situací národního hospodářství a četnými nezaměstnanými. Ale na celé věci jest tragické a typické, že přes pokles zemědělských cen spotřebitel nemůže skoro vůbec levněji nakupovati. To jsou poměry, které se nedají udržeti a které si nemůžeme dáti déle líbiti.

Pan ministr financí usiloval s podporou sedmičky uvésti rozpočet do rovnováhy. To se však nestalo jen snížením výdajů, nýbrž i zavedením nových a zvýšením již platných daní. Stát, země, okres a obec vede na rozdíl od soukromého hospodářství výdajové hospodářství, t. j. výdaje jsou předpokladem příjmů. Jest to správné, ale přece se musí i při výdajích přihlížeti k tomu, je-li možno disponovati příjmy, aby se výdaje také skutečně uhradily. O tom pochybuji, poněvadž podle mého posudku je vyloučeno dostati i při nejbezohlednějším postupu peníze k tomu potřebné z vykrváceného a vymačkaného hospodářství. U zemědělství to zcela určitě není možně. My jsme u konce se svými silami. 80% zemědělství není schopno platiti, a to dokazuje, že většina předepsaných daní se vkládá do pozemkových knih, právem přednosti snižuje jistotu věřitelů a urychluje zhroucení beztoho předluženého zemědělství. Tisíce existencí hyne bez své viny. Úroky z dluhů, daně a sociální břemena se bezohledně vymáhají a ke svému politování musíme se dnes dožíti toho, že se v nejúrodnějších krajinách denně ve dražbách prodávají usedlosti. Starousedlé rolnické rodiny, jejichž majetek po staletí přecházel z otce na syna, ztrácejí exekuční dražbou existenci a zaplňují řady nezaměstnaných. To jest něco, co v tomto rozsahu ještě v selských dějinách nebylo, a jest to nepochybně znamení doby. Tyto nucené prodeje způsobily však i to, že se nabízí příliš mnoho půdy, poněvadž není nikoho, kdo by strkal peníze do věci, která nic nevynáší, nýbrž vyžaduje příspěvků, ledaže by se mu usedlost napolo darovala. Proto i prodej z ruky je možný jen za babku, a v obou případech ztrácí majetník skoro polovinu svého majetku. Jsme tedy uprostřed pozemkové inflace. Tato inflace jest mnohem hroznější a zhoubnější pro národ a stát, než inflace peněžní. Jest tedy naléhavým a nutným úkolem státu, aby se postaral, aby se exekuční dražby již nesměly konati za babku nebo vůbec byly zastaveny, neboť to, co se zde v četných případech stalo, jest loupežná výprava proti majetníkům půdy. S dnešním exekučním řádem, který byl sice v poslední době napraven, což se však zase vyrovnává nižšími cenami při odhadech, nemůžeme souhlasiti. Dále jest povinností vlády postarati se, aby ustal nedostatek peněz a nouze o úvěr a aby se hypotéky v jistém pořadí nesměly vypovídati. Dále jest nutno, aby se snížením úrokové míry z půjček provedlo zbavení dluhů v míře i pro zemědělství snesitelné. To, co se dosud stalo, nepostačuje a také nebude postačovati, nepronikne-li u našich protivníků, socialistických zástupců, konečně přesvědčení a nevrátí-li se zemědělství tohoto státu schválením přiměřených cen kupní síla a platební schopnost. Potrvá-li dnešní stav, který jest pro nás beznadějný, ještě nějakou dobu a bude-li znehodnocení půdy pokračovati tak jako dosud, musíme očekávati katastrofu v nejbližších měsících. To by bylo nejen nebezpečí pro naše peněžní ústavy a banky, nýbrž nebezpečí, jehož nelze podceňovati, pro všechny vkladatele peněz. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)