Když jsem tak rozvažoval o poměrech, které zde podle pravdy líčím, a srovnal jsem si jednu stať ze zprávy výboru rozpočtového o rozpočtu na letošní rok, kde se jedná o vymáhání daní, tu jsem si povzdechl: "Ó, kéž je to pravda!" Na straně 102 této zprávy čtu doslovně: "Ministerstvo financí nařídilo však exekučním úřadům, aby měly vždy náležitý zřetel k hospodářským poměrům poplatníků a aby zvláště proti drobným poplatníkům postupovaly opatrně a šetrně. Ministerstvo financí se přesvědčuje dohlídkami, že těchto pokynů je skutečně dbáno". Co je tedy pravda? Berní úřady se vymlouvají na nařízení ministerstva financí, když tvrdým způsobem provádějí exekuce, které lid hluboce dráždí.

Podal jsem v těchto dnech dotaz na p. ministra financí ve věci exekuce u starého faráře Tomce v Novém Přerově u Mikulova. Po vánočních svátcích přišel k němu mladý člověk jako exekutor s obecním sluhou a vynucoval na něm zaplacení úroků z daně, kterou platí obec. Starý kněz musil otevříti zásuvku stolu, z něhož mu tento mladík vybral jeho vlastní peníze přímo raubířským způsobem. Nepřipustil jeho vysvětlení, že dani nepodléhá, a vychloubal se, co všecko může dělati. V obci je nad tímto činem pravé pobouření. V Kotvrdovicích byli exekvováni rolníci pro nezaplacenou daň. Poněvadž měli obdržeti od okr. úřadu peníze za štěrk, chtěli postoupiti tyto peníze na daně. Berní úřad v Blansku je stroze odmítl, že nemá záruky, kdy by tyto peníze od okr. úřadu obdržel, a žádost zamítl.

Slyšte nyní nejnovější doklad, jak řádí někteří exekutoři na venkově. V sobotu 4. února dostavil se berní vykonavatel do obce Lidéřovic u Strážnice, kde za asistence četnictva - nacházel se v podnapilém stavu - odvedl majiteli za jeho nepřítomnosti zabavenou jalovici z chléva, ačkoliv k tomu nebylo důvodu. Jalovice byla zabavena pro nezaplacenou daň v částce 500 Kč, přes to, že majitel podal již dříve žádost za posečkání této daně. Jeho žádost není však dosud vyřízena. Dotčený majitel, bývalý starosta, je malorolníkem a vlastní 14 měr polí a domek, na kterémžto majetku vázne 54.000 Kč dluhu. Při tom se stará o 5 malých nezaopatřených dětí. Tak vypadá to opatrné a šetrné vystupování některých exekutorů proti malým poplatníkům! Náš lid na venkově nejvíce dráždí, když vidí, jak se v rukavičkách jedná s těmi, kteří naši republiku úmyslně sabotují, daně zadržují, a jak se na druhé straně tvrdě vydobyté peníze bez potřeby přímo rozhazují. Lid na dědinách rád uvítal snahu vlády, uvésti státní rozpočet do rovnováhy, rád uvítal seškrtání nepotřebných vydání státních, ale těžko se spřáteluje s novými daňovými předlohami. Po celém venkově panuje přesvědčení, že se má úsporný systém provésti do krajnosti, aby už beztak přetížený poplatný lid nebyl novými daněmi přetěžován. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Ve státním rozpočtu dá se ještě mnoho seškrtati. Tu přicházím k bolestné stránce, kterou jsem již loni podrobil spravedlivé kritice, která mně vynesla mnoho nepříjemností. Byla to kritika hospodářství na státních statcích a lesích. Znovu prohlašuji, že jsem dalek toho, abych se chtěl dotýkati osoby pana ministra zemědělství dr Hodži nebo vedoucích činitelů v ředitelstvích; kritisuji režim, nikoliv osoby. Svou kritikou chci přispěti k ozdravění poměrů v hospodářství státních statků a k ochraně našeho poplatnictva. Což mám mlčet, když se mně předloží v rozpočtu na r. 1931 tvrzení, že státní statky a lesy vynesou r. 1931 státní pokladně 69 mil. Kč a když pak účetní uzávěrka za r. 1931 prokáže, že státní statky přinesly státní pokladně deficit 64 mil. Kč? Mám věřit, že 1 mil. ha státní půdy vynese letos, tedy r. 1933, jen 1,619.300 Kč, to znamená, že jedna míra státních pozemků vykazuje čistý výnos, který stačí na 1 športku - loni se sliboval výnos tak na jednu viržinku. R. 1931 při lepších cenách obilí doplatil stát 64 mil. Kč a posud se neví, jaký bude deficit za r. 1932. Proto jsem podal se svými druhy interpelaci na p. předsedu vlády, když jsem se dověděl, že mají obchod se dřevem ze státních lesů získati němečtí židé, a žádal jsem, aby se státní statky a lesy pronajaly účelně a výhodně, čímž by se náš stát zbavil nejen deficitů, ale ještě by vytěžil. Jen z pronájmu zemědělské půdy možno získati částku 200,000.000 Kč, kterou by se mohlo ulehčiti 2% na úrocích předluženým zemědělcům z částky 10 miliard Kč.

Kdyby se zřídila státní úvěrní zemědělská banka, která by za pomoci státu konvertovala dluhy předlužených zemědělců, a já bych se - to jest ovšem můj soukromý názor - nebál případně vydání nového oběživa, ovšem platného jen v naší republice, pak by se celý problém vybavení předlužených zemědělců z dluhů dobře vyřešil. Jsem opravdu zvědav, co na mou interpelaci o pronájmu státních lesů a statků vláda odpoví.

V našem parlamentním životě to chodí divně. Loni jsem žádal ve své řeči, aby se provedlo ocenění státního podniku lesů a statků, což se vůbec nestalo. Dověděl jsem se již dříve - jak se říká pod rukou - že se chystají divné manipulace se státními statky, při nichž je ocenění státních statků nežádoucí, z důvodů nám ovšem pochopitelných. Celá veřejnost je však zvědava, co všecko vláda zařídí, aby státní statky - nemají-li býti pronajaty - byly aspoň rentabilní, aby nemusilo na ně poplatnictvo tolik doplácet.

Slavná sněmovno, tlumočím zde otevřeně požadavek našeho venkova, který žádá, aby parlament udělal v otázce státních lesů a statků pořádek bez ohledu a hned. (Výborně!) Navrhoval jsem před rokem kontrolu parlamentu nad hospodářstvím státních lesů a statků, v níž by zasedali také osvědčení hospodáři a která by zamezila deficitní hospodářství, zvláště nákladné investice, které lid přímo pobuřují a která by za každou cenu odbourala různé tučné sinekury v tomto podniku, aby mohl přijíti podnik státních lesů a statků do finanční rovnováhy. Nestalo se nic a promiňte, řeknu to po zásluze, ve vyhazování státních peněz se pokračuje dále.

"Moravská Orlice" přinesla zprávu, podle které uprostřed lesů bývalého knížete Lichtensteina staví se representační budova, o níž lidé hádali, že to bude nějaké sanatorium, ale jsou na omylu. Z neznámých příčin a důvodů prodala správa státních lesů se svolením Státního pozemkového úřadu 27 korců nejkrásnějšího lesa i se dřevem jednomu státnímu úředníku - na jméně zde nezáleží, také mu to nezávidím - a to i se stromovím za pouhých 40.000 Kč. (Slyšte!) Na tomto pozemku se staví pravý hrad, který bude ohrazen i s částí lesa vysokým plotem. Stavbu provádí firma, která provádí výhradně státní práce. Tak to uvádí "Moravská Orlice" a nebylo to dosud vyvráceno.

Obdržel jsem soukromou zprávu, nad kterou by se bývalý arcivévoda de Este z Konopiště v hrobě obrátil. Jedinečná zařízení v Konopišti už nedostačují novodobé šlechtě. Arcivévodovi de Este dostačovaly po myslivecku zařízené myslivny. Dnes v době deficitu státních lesů a statků a v době, kdy naše zemědělství prožívá nejtěžší existenční chvíle, jsou zařizovány pro lovecké kratochvíle pánů nimrodů - ovšem z privilegované partaje - tyto myslivny a lovecké boudy s přepychem ne šlechtickým, nýbrž přímo královským. Myslivny se již nevykládají dřevem, jehož nám spousty v našich lesích hnije, nýbrž drahou žulou. Staré šlechtě postačovaly na přikrytí pořádné houně a deky, dnes se však pořizují prachové přikrývky na přikrytí těl těchto novodobých nimrodů. Takové provokaci našeho poplatnictva musí býti již jednou učiněn konec.

Právě na hromniční svátek dne 2. února t. r. přinesl deník "Lid" úvodní článek o státním hospodářství v naší republice. Uvádí, že státní správa koupila dne 6. června 1930 pozemky v Mirošově, a to 12.941 m² za 63.000 Kč, domek v Mirošově za 311.000 Kč od pí. stavitelové Šlauchové v Mirošově. Na to hned v srpnu téhož roku koupila správa státních lesů od velkostatkáře Mändla pozemky ve výměře 38.884 m² za 380.830 Kč. Paní Šlauchová obdržela za 1 m² 4.86 Kč, kdežto p. velkostatkář Mändl za 1 m² 10 Kč. Stojí tudíž, uvádí dále časopis "Lid", pozemky od pí. Šlauchové 1 strych 14.000 Kč a od p. Mändla 29.000 Kč, čili 1 ha za 100.000 Kč (Slyšte!), a stát má ještě platiti dávku z přírůstku hodnoty. Dnes se tvrdí v denních listech - je to úřední zpráva - že ceny odpovídají tamějším poměrům. Časopis "Lid" však praví, že koupené pozemky jsou role. V Mirošově se prodávají pole za 2.000 Kč až 3.000 Kč za 1 strych, nejdráže, stavební plochy za 4.000 Kč. Na těchto pozemcích se má stavěti státní pila nákladem několika milionů Kč, ačkoli v Mirošově stojí už dobře zařízená pila i s vlečkou a může lacino pořezati všechno dřevo ze státních statků. (Posl. Pik: Ovšem ta je naprosto nezpůsobilá, je to staré haraburdí! Kdyby ji stát koupil, bude nesmírně poškozen. To je omyl, pane kolego!) Já cituji časopis, netvrdím svůj úsudek. Říkám však dále, je-li pravdivé vaše tvrzení, pánové, že tato pila je staré haraburdí, pak by se mohlo zkusit, jestli by ta pila nemohla dále fungovati, a nebylo-li by výhodnější pro státní správu, aby místo budování nové pily ohromným nákladem raději dala pořezati dřevo za přiměřený úplatek v této staré pile, poněvadž jí to přijde daleko laciněji, než kdyby se stavěla nová státní pila ohromným nákladem. (Posl. Pik: Koupě staré pily a investice do ní by byly daleko dražší než stavba nové pily!) Nenavrhuji, aby se koupila. (Posl. Mikuláš: Kdo na tom má zájem? - Posl. Pik: Pan Palivec!) Nevím, ty poměry neznám. Uvedl jsem jen tvrzení listu, který za to je odpověden; a poněvadž to přináší veřejný tisk a na venkově u poplatnictva postiženého exekucemi to vyvolává rozhořčení. Nejde mi o obviňování, ale o zjednání nápravy a o ochranu poplatníků.

Ve zprávě rozpočtového výboru na str. 37 čtu také, že deputáty, jako máslo, ovoce a jiné, které jsou některým úředníkům posílány do Prahy, nejsou čítány jako deputáty, t. j. bezplatně nebo za limitní cenu, nýbrž jako hromadně objednané zboží. Byl jsem znovu upozorněn, že se nadále dodávají naturálie různým státním úředníkům za směšné ceny: mléko i s dovozem do Prahy za 70 hal. litr - netvrdím to sám, říkám, co mně bylo sděleno, říkám to proto, aby byla zjednána náprava - 1 kg mouky za 80 hal, dřevo s dovozem do Prahy až z Brandýsa n. L. téměř zadarmo.

O laciných bytech vysokých státních úředníků a vyslanců na státních zámcích podotýkám - jak jsem se dověděl - že nájemné za takový pěkný byt dobře vypravený, se vším zařízením, se počítá ročně 300 Kč. Doufám, že si toho naše nová úsporná a kontrolní komise povšimne, poněvadž to, co jsem uvedl, je přece jenom hříšné hazardování a plýtvání penězi poplatnictva, když se jedná o opravu pronajímaných bytů státních, v nichž se zřizují s desítitisícovými náklady přepychové koupelny se všemi možnými i nemožnými instrumenty, zatím co našim dobrým zemědělcům se nedostává ani na mýdlo, aby se mohli po celodenní lopotě umýti po selsku pod pumpou.

Za další mrhání státních peněz považuji udržování státních honiteb. Již posledně jsem uvedl při rozpočtu, že jen státní honitba v Židlochovicích stojí státní pokladnu přes 1/2 milionu Kč. Byl jsem v Židlochovicích v prvé polovině ledna a žaloby, které jsem od rolnictva tamního kraje slyšel, jsou strašné. Zvěře se na Židlochovicku chová takové množství, že úroda na polích při lese je úplně zničena. Rolníci se musí domáhati náhrad škod tím způsobem, že ohražují kousek pole po zasetí pšenicí plotem, aby v takových zahrádkách mohla pšenice vyrůsti a dozráti a aby rolníci mohli prokázati, jakou sklizeň mohli na polích míti.

V takových poměrech musí žíti zemědělci v 15. roce trvání republiky.

Rolníci z celého Židlochovska se domáhají zrušení stát. honitby v Židlochovicích a já se divím, že už to provedeno nebylo, kdyžtě u stát. dvoru Amalie v Čechách byl zřízen stát. zvěřinec, tedy honitba, s odůvodněním, že se státní honitba na Židlochovicku zruší. Není žádné příčiny udržovati státní honitbu v Židlochovicích a vyhazovati půl milionu Kč ze státní pokladny. Chtí-li se političtí nimrodi vyrážeti na honech, ať si židlochovské revíry najmou, řádně zaplatí a rolníkům ať vymění pozemky v jiných tratích za jejich pozemky u lesů státních. (Souhlas.)

Další důležitou otázkou u stát. statků a lesů je otázka personální. Za Rakouska bylo ředitelství jedno, dnes máme mimo ústředního ředitelství stát. statků ředitelství několik. Jen náklad, jak jsem se přesvědčil, na tato všecka ředitelství nás stojí 17 mil. Kč ročně. Myslím, že tento stav je neudržitelný. Již dnešní dozorčí personál v počtu 5.000 osob je pro podnik stát. statků těžkým břemenem. Počet ředitelství měl by se ihned zredukovati, že by se sloučila ředitelství a zůstalo by jedno ředitelství pro Čechy a druhé v Hodoníně pro oblast moravskoslezskou, slovenskou a podkarpatoruskou.

Doporučuji také vedle zrušení ředitelství pensionovati staré zaměstnance a přebytečný personál zejména z řad vysokoškolských úředníků služby technické a právní a tyto dáti k disposici finančním úřadům k vyřizování starých rekursů daňových poplatníků.

V Rakousku, jak jsem se přesvědčil, mají pro řízení 700.000 ha lesů a statků pouze jednoho generálního ředitele a dva ředitele, a to ve smluvním poměru.

Přicházím k názoru, že by měl v těchto věcech zasáhnouti zcela k tomu povolaný nejvyšší kontrolní úřad, který by měl bezpodmínečně tuto otázku prostudovati a parlamentu podati své návrhy na úpravu těchto poměrů.

Dotknu se také ještě otázky našich státních školních statků a výzkumných ústavů. Předem odmítám jakékoli útoky z kterékoliv strany, že brojím proti vzdělání zemědělců. Prohlašuji předem, že jsem jeden z těch, kteří chtějí, aby i ten náš nejmenší zemědělec byl vzdělán a poučen tak, jak toho dnešní doba pro jeho stav vyžaduje. Má kritika těchto školních statků a statků výzkumných ústavů sleduje však ten cíl, aby prostředky, jež se na toto vzdělání naším státem vynakládají, nebyly drahé, aby poplatníky všech stavů přemrštěně nezatěžovaly, jedním slovem, aby tyto náklady byly pro naše poplatníky a pro stát únosné se zřetelem k dnešní změněné finanční a hospodářské situaci nejen našeho státu, nýbrž i celého světa.

Slavná sněmovno! Nebude mně vytýkána jistě předpojatost, když prohlásím, že dnešní výsledky statků stát. zemědělských škol a statků stát. výzkumných ústavů zemědělských neplní svůj úkol, ba mohu říci, že svými docílenými výsledky působí velmi nepříznivě na nás jim svěřený zemědělský dorost. Že tomu tak skutečně je, vysvítá z hospodářského výsledku školních statků r. 1931, které skončily deficitem částkou 1,240.783.72 Kč. Ještě daleko větším deficitem skončily statky stát. výzkumných ústavů zemědělských, a to částkou 3,814.056.50 Kč.

Podle mého názoru musí se našemu zemědělskému dorostu na školních statcích především ukázati, jak má hospodařiti na statcích, které převezme po svých otcích, jimž se dobrodiní školského vzdělání zemědělského z větší části ani nedostalo, kteří však svým vlastním přičiněním mu odevzdávají statky nezadlužené, nesmí se mu však ukazovati hospodaření sice moderní, které však končí deficitem, jenomže s tímto rozdílem, že deficit školních statků zaplatíme my, kdežto deficit soukromého hospodáře končí, opakuje-li se znovu a znovu, prodejem zděděné usedlosti. Takových příkladů se naší mládeži zemědělské dostávati nesmí a proto musí býti také zde zjednána okamžitá náprava ministerstvem zemědělství. Je smutným zjevem, že skoro 5000 ha zemědělské půdy, kterou obhospodařují školní statky, končí tak žalostným deficitem.

Nebudu zde podrobně rozváděti, poněvadž čas rychle ubíhá, kolik jednotlivé školní statky prodělaly. Řekl jsem sumární čísla a myslím, že celá slavná sněmovna se připojí jistě k mé žádosti na pana ministra zemědělství, aby rychle dal zlikvidovati ty statky školní a statky výzkumných ústavů, u kterých jest příčinou uvedených deficitů špatná bonita půdy, nebo případně jiné nepříznivé vlastnosti, hlavně aby v zájmu státní pokladny zlikvidoval takové statky a školy, u nichž není zapsáno nejméně 20 žáků. Tam, kde je tolik žáků, jako profesorů, jest každé vydržování deficitního statku a školy neprosto zbytečným luxusem, i když uznávám, že snad páni profesoři jsou činni v zemědělském poradnictví, které nám zemědělcům přichází tak velmi draho.

Opustím toto pole úvah, k nimž mne vedla jediné snaha prospěti státu a poplatnictvu, a znovu poukazuji na naši interpelaci, podanou čsl. vládě, v níž žádáme pronájem státních statků i lesů. Jsem přesvědčen, že musí dojíti k rázným a pronikavým změnám systému, pokud se obhospodařování státních statků a lesů týče. Mně, jako horskému rolníkovi, nesmí nikdo namlouvat, že deficit hospodářství státních statků a lesů přivodila nynější krise. Pan ministr financí ani nám malým zemědělcům nevěří, že je krise, a dává tvrdými exekucemi vymáhati dlužné daně z malých hospodářství, na kterých se musí celé a často četné rodiny živiti, úroky z dluhů zaplatiti, třebas má takové poznatky z velkých a nejlepších státních statků.

Nemohu se zhostiti trapných dojmů, které mně víří hlavou při vzpomínce na těch 26 mil. Kč, které stát nechává jako vklad nebo jako půjčku - nevíme, co to je - úplně bez úroků v cukerním koncernu slováckém na Moravě.

Máme v celé republice jediné území, jemuž říkáme Moravský Kras. Před rokem jsem mluvil o těžké křivdě, která byla způsobena tomuto nejkrásnějšímu kraji Moravy, perle republiky, naší vládou. Již r. 1922 bylo v měsíci lednu zemědělským a rozpočtovým výborem přijato jednomyslné usnesení, aby stát znárodnil Moravský Kras a zabezpečil jeho komunikace a rozvoj. Usnesení to znělo doslovně: "Za tím účelem povoluje se státní bezúročná půjčka ve výši 30 mil. Kč buď ze státního úvěru anebo úvěrem bankovním získaná, jíž by se postupně podle potřeby používalo k provedení všech nutností v Mor. Krasu a jež by se z podniků krasových a jeskyní splácela. Vzhledem k tomu, že jest nutno ještě letošního roku opatřiti jeskyně a území Krasu elektrickým světlem, budiž ještě letos ministerstvem financí poskytnuta státní půjčka do výše 5 mil. Kč Svazu Krasových obcí, aby mohl býti elektrický proud ze Západomoravských elektráren do Mor. Krasu zaveden." Toto usnesení bylo vládou provedeno a 5 mil. Kč Svazu obcí půjčeno, ale na 1% úroků. Peníze ty převzaly Západomoravské elektrárny. Zatím došlo v Mor. Krasu k novým objevům. Vláda vyhověla prosbě Svazu obcí Mor. Krasu, aby se půjčka státní neúrokovala, nýbrž aby se pomocí této výhody umožnilo Svazu obcí Mor. Krasu elektricky osvětlit jeskyně. Poněvadž u Macochy bylo nutno zříditi odvodní tunel v délce 400 m, aby byl před zátopami uchráněn Masarykův dóm, vynaložila akciová společnost Mor. Kras 1,600.000 Kč na tento podnik, čímž se finančně vyčerpala. Nejen zemědělský a rozpočtový výbor, nýbrž celá sněmovna a senát přijaly k návrhu zákona o elektrickém fondu jednomyslné usnesení, že se půjčka Mor. Krasu zvyšuje z 5 na 7 mil. Kč a bude splatnou za 20 roků. Všecky jeskyně měly býti elektrickým světlem zdarma osvětleny. Toto usnesení se stalo v březnu r. 1929 po koaliční a ministerské dohodě. Z tohoto usnesení se neprovedlo ani písmeno. Ministerstvo veř. prací mělo připraven 1 mil. Kč půjčky pro akciovou spol. Mor. Kras a bylo potřebí jen souhlasu ministerstva financí. Zatím ministerstvo financí odmítlo dáti souhlas a na konec se řeklo, že resoluce nic neznamená. Toto usnesení o Mor. Krasu bude trvati v březnu už celé 4 roky. Místo pomoci Mor. Krasu jeden odbor ministerstva veřej. prací doráží na Svaz obcí, aby úrokoval usnesenou bezúročnou půjčku a splácel anuity, třebaže se má půjčka ta splatit za 20 let podle usnesení sněmovny a senátu. Pracuje se na badacích postupech ve Sloupě a Ostrově ve skrovné míře, kde opatřuji finanční prostředky sám; známý badatel dr Absolon podniká veliké a nákladné výzkumy v Macoše, aby spojil Macochu po vodě s výtokem Punkvy, ale všecko podniká na svůj náklad. Porovnejte: obchodní podniky často stranické a desítky milionů státních peněz bez úroků. Moravský Kras ponechán nejen svému osudu, nýbrž ještě se bezohledně vymáhají úroky a splátky přes opačné usnesení Národního shromáždění. Všech nás poslanců a senátorů musí býti stydno, jak jsou ceněna naše usnesení. Nač navrhujeme a usnášíme resoluce? Aby je někteří ministerští úředníci házeli pod stůl? Je to hanba pro naši republiku, že v Mor. Krasu podnikají se badací práce za velkých osobních obětí soukromých osob. Akc. společnost nemůže badacích prací prováděti, neboť jí byl parlamentem povolený úvěr ministerstvem financí odepřen. Těžce se probíjí krasové obce, které jsou předluženy. Moravský Kras potřebuje komunikačního spojení s hlavním městem Brnem. Ministerstvo veř. prací předložilo ministerstvu financí ke schválení postátnění silnice Brno-Sloup. Velmi účelně dá se spojit Mor. Kras i s Adamovem spojkou ke Křtinám. Nezaměstnaným v tomto kraji vyplácejí se desetitisíce jako podpory, ač by mohli pracovati na této stavbě a provésti tak nutnou komunikaci. Co by se tu zaměstnalo lidí od Brna až do Sloupa?

Musím zde ještě požalovati, že Morava je pokládána za zemi, která ani do republiky nepatří, poněvadž kamenolomy na př. lulečské jsou z dodávek státních vylučovány. K Brnu se dodávají hranoly až z Čech, třebaže lomy lulečské jsou přímo u Brna a musely proto zastaviti provoz a propustiti veškero dělnictvo.

Měl bych se ještě dotknouti řady otázek a rozvinouti zde naše požadavky. Nemám už času. Ptám se proto stručně, ale rozhodně: Navrhovali jsme, aby se zrušila dávka z porážek domácích! Navrhovali jsme osvobození výroby vína u zemědělců pod domácí spotřebu! Navrhovali jsme úpravu daně důchodové! Berní správy přes pokles cen hospodářských plodin a dobytka mají rozkaz zvýšiti důchody zemědělské o 10 až 15%, což jest přímo výsměchem dnešních poměrů.

Navrhovali jsme zavedení zemědělských komor a závazných zemědělských společenstev - místo dosavadních zpolitisovaných zemědělských rad! Navrhli jsme účelné a prospěšné živelní zajištění - místo dosavadních nouzových fondů a místo navrhované předem zpolitisované pojišťovny! A tu se ptám se vší rozhodností těch, kdož maří nebo oddalují tyto naše návrhy: (Posl. Mikuláš: A co je s pachtovním zákonem?) I návrh pachtovního zákona jsme podali! - Chcete ten náš venkov opravdu dohnati k zoufalým krokům? Či nevěříte, že jsou naši zemědělci odhodláni přijíti i před parlament, jako to učinili zemědělci francouzští v Paříži? Nebo říci ministerstvu financí, jako to učinili zemědělci maďarští, aby si stát převzal zemědělské majetky i s dluhy, že zemědělci budou tam raději pracovati jako státní nevolníci?

Stále ještě doufáme a důvěřujeme, ač mnozí se k tomu už nutíme, že vláda i parlament učiní všechna opatření nejrychlejší cestou, aby stav zemědělský a tím i živnostnictvo, dělnictvo, inteligence a všechny ostatní stavy byly zachráněny.

Odhlasujeme proto státu, což míti musí rozpočet, s tou důvěrou, že bude uznáno naše těžké kritické postavení a že nás správa státní nebude vháněti do zoufalství a úpadku, nýbrž nejrychlejším způsobem učiní všechno pro naši záchranu. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo p. posl. dr Ivankovi.

Posl. dr Ivanka: Slávna snemovňa! Úloha poslancova je hájiť nielen záujmy svojej strany, volebného kraja a zeme, ale záujmy celého štátu. Kto nie takto chápe svoju úlohu, nedobre ju koná. Českí poslanci musia sa starať aj o Slovensko práve tak, ako o Čechy. Žial, že sa to tak nedeje. Toho príčinou je terajší volebný systém. Nečudujte sa teda, keď my slovenskí poslanci musíme sa tiež hlavne so slovenskými vecmi zaoberať, predniesť žiadosti Slovenska, poukázať na jeho nedostatky a krivdy. Budem kritizovať vládu, poukážem na jej omyly a zameškania, ale budem kritizovať i svojich vlastných ľudí, posúdím ich prestrelky, neoprávnené žiadosti, aby bolo možno redukovať ich na pravú mieru. Treba vysvetliť národu, čo je možno žiadať, čo nie.

Problém Slovenska nie je nijak komplikovaný. Jeho riešenie je veľmi prosté, dá sa vysloviť v jednej vete takto: Slovensko musí byť urýchleným tempom v čase čo možno najkratšom postavené na ten istý stupeň kultury a hospodárskej potencie, na ktorom stoja historických zemí. Toto je alfa a omega riešenia slovenského problému. Uskutočniť ho závisí len od finančných prostriedkov štátu. Potrebné je, aby štát vynaložil na Slovensko, ktoré bolo pred prevratom voči Maďarom zanedbané, o toľko viac peňazí, koľko je potrebné na vyrovnanie diferencie medzi Slovenskom a historickými zemiami.

Slovenský problém je nie len slovenský, ale i celoštátný. (Výkřiky slovenských ľudových poslanců: To hlásame my!) To není váš monopol, to hlásame všetci. Keď chceme mať silný československý štát, musíme mať silné, zdravé a spokojené Slovensko. Kým Slovensko nebude kulturne a hospodársky na rovni s českými zemiami, nebude úplnej jednoty medzi Slovákmi a Čechmi.

Ako axiom dovolil by som si postaviť, že Slováci bez Čechov a Česi bez Slovákov nemôžu tvoriť životaschopného štátu (Tak je!) a preto i my Slováci i vy Česi musíme sa jedon druhému čím väčšmi zbližovať, svoje záujmy sjednocovať, vyrovnávať, jedon druhého podporovať, vzájomne sa ctiť a milovať. To vy už nehlásate, páni ľuďáci! Peniaze od Čechov byste brali, ale za to im platíte nenávisťou, posmechom a urážkami.

Vo smysle týchto principov a axiomov dovoľujem si najprv ukázať na to, čo potrebuje Slovensko v hospodárskom a kulturnom ohľade, aby dohonilo historické zeme. Na krátko vymeraný čas mi nedovoľuje, aby som dopodrobna rozobral všetky postuláty Slovenska a preto sa obmedzím len na tie najhlavnejšie.

Je pravda, že svízelná situácia slovenského priemyslu je zavinená z časti nepriaznivým vývojom našich obchodných vzťahov so zahraničím. Za túto neutešenú situáciu nemôžeme ovšem viniť len našu vládu, lebo úprava obchodných vztahov so zahraničím vymyká sa autonomnému, jednostrannému zásahu jedného štátu. Avšak je veľa toho, čo sa mohlo v našej hospodárskej právomoci vybaviť a preca sa nevybavilo, lebo nebolo ani plánu, ani smernice, ani odhodlanosti. Vidíme všeobecnú bezradnosť a nedostatok akejkoľvek jednotnej linie. Nemáme vôbec žiadnej štátnej hospodárskej politiky, máme len politiku rezortnú a v mnohých prípadoch ani takú. Jednotlivé oddelenia toho istého rezortu robia často politiku, ktorá si odporuje. Vítam preto vrele podnet pána min. predsedu, že má byť sriadené v ministerskom predsedníctve národohospodárske oddelenie, ktorého účel má byť usmerňovanie rezortnej politiky hospodárskej v jednoliatu politiku štátnu. Také miesto môže nesmierne mnoho vykonať a môže znamenať obrat v našej dosavádnej, celkom bezradnej hospodárskej politike. Podmienkou je ovšem primerané vybudovanie tohoto miesta a jeho obsadenie najschopnejšími odborníkmi. Úkol takého miesta nebude len smierovanie proti sebe stojacich požiadavkov zemedelských a priemyslových, ale aj hľadanie jednotnej linie pre našu politiku priemyslovú, veď i táto je celkom nejednotná a kolísavá. Stoja proti sebe záujmy priemyslov zušľachťovacich a záujmy priemyslov, vyrábujúcich suroviny a polotovary a rozhodovanie sa deje pričasto dľa nahodilých osobných vlivov.

Úkolom takého miesta bude tiež podávať dobrozdania o vlive zamýšľanej hospodárskej politiky na hospodársky vývoj jednotlivých oblastí štátu. Tento tak dôležitý štátnický zreteľ sa pri dosavádnej rezortne roztrieštenej politike úplne ztrácal. Zdôrazňujem znova, že tomuto počinu pána min. predsedu prikladám celkom mimoriadnu dôležitosť a bol by som rád, keby sa čo najrýchlejšie uskutočnil, ale tak, že sa nevytvorí o jeden úrad viac, ale niečo skutočne životného.

Pokiaľ sa týka konkrétnych boľastí slovenského hospodárskeho života, poukážem len na niektoré veci aktuálné. Koncom minulého roku prevedené bolo konečne prepočítanie tarifov miestnych železníc. Bol to pokrok zaiste dôležitý, bohužial, o veľa, veľa rokov opozdený. Musíme na tom trvať, aby ďaľšie kroky na zlepšenie slovenského dopravníctva neboly prevádzané týmto pomalým tempom. Tarifné sjednotenie železničnej sieti je len začiatkom, teraz musí rýchle následovať nový reformný tarif, približujúci naše východné zeme hospodárskym strediskom republiky. Táto základná myšlienka musí byť prevedená bez ohľadov na jednotlivé záujmy, ktoré by boly tým snáď poškodené a ktorým sa musí pomôcť na priechodnú dobu zvláštnymi úľavami. Na Slovensku a Podkarpatskej Rusi potrebujú tarifné reformy v tom smere, aby od konzumujúcich centier ďaleko ležiace čiastky republiky boly degresivnými tarifami urobené schopnými speňažiť svoje produkty. Štát, ktorý má takú konfiguráciu ako naša republika, musí primeranou tarifnou sadzbou premôcť, prevládať dialky periferií od centier, ako to robia iné státy, najmä Nemecko, svojím "Kampf gegen die Wirtschaftsferne". Degresívné tarify boly by k dobru aj železniciam, lebo za našich časov produkty ďalekých krajov, ktoré sa do cudzozemska vyvážať nemôžu, hnijú a berú skazu a ani železnice, ani konzumenti, ani producenti nemajú z toho osohu, lebo tieto produkty nesnesú drahej železničnej dopravy do konzumujúcich centier.