Při každém svém dřívějším projevu s parlamentní tribuny a dnes zase znovu velmi upřímně i naléhavě zdůrazňuji spravedlivý požadavek vysokoškolského vzdělání učitelstva. Proto znovu žádám, aby dnešní akademie pedagogické byly rozšířeny na 2 roky, aby byly zřízeny především v sídlech universit a to s řádnými universitními docenty pro hlavní předměty. Dnešní učitelské ústavy, třeba značně zlepšené a zdokonalené, nemohou svým žákům dáti rovnocenné středoškolské vzdělání a k němu ještě odborné vzdělání pedagogické. A také dnešní státní pedagogické akademie jsou jenom jaksi zlepšenými abiturientskými kursy a proto ani ony nevyhovují potřebě akademického vzdělání učitelstva. Ze spravedlivých a odůvodněných požadavků učitelstva národních škol znovu podporuji jménem své strany požadavek zavedení říšské a obnovení okresních a zemských učitelských konferencí, úpravu odměn za přespočetné hodiny a za nepovinné předměty, školství v zásadě státní, vydržované z prostředků veřejných, zřízení učitelských komor s potřebnými odbory pro rozličné kategorie škol, odstranění nynějšího přetěžování žactva, aby škola byla opravdu místem radosti a zdraví, místem tělesného zdraví a duševní svěžesti pod stálým dozorem lékařským, a zejména žádám vrácení rozpočtové samosprávy místním školním radám. Myslím, že brzy bude nutno přikročiti k reorganisaci venkovského školství obecného a ke zřizování obvodových škol obecných zejména tam, kde jsou dány komunikační možnosti a kde se budou nahrazovati staré školní budovy novými a moderními. Má-li býti škola průkopníkem nové kultury těla i ducha a volá-li se po urbanisaci venkova, pak musí býti jednoduchá a při tom vkusná novostavba vybavena vším, čeho vyžaduje a co poskytuje vyspělá technika doby: telefon, vodovod, sprchové lázně, ústřední topení, dílny, pracovny, rozhlas, shromažďovací síň s loutkovým divadlem a školním kinem, trávníková hřiště, zahradu, vhodné bydlení pro učitele atd. Jen na takovéto škole jest možnou diferenciace žactva podle duševní vyspělosti, jen zde možno zřizovati i zvláštní opakovací kursy pro opozdilé a přípravku pro žáky přecházející na vyšší školy střední.

Jest nespornou zásluhou ministra dr Dérera - a rád to loyálně a radostně s tohoto místa konstatuji - že zase po delší době probudil iniciativu v tomto důležitém ministerstvu a že přichází ne s pouhým slibem, nýbrž s kurážným činem. Rovněž s povděkem konstatuji, že své iniciativní cenné návrhy předkládá tiskem veřejnému mínění k demokratické veřejné diskusi a nespokojuje se s pouhým meziministerským jednáním. Mám na mysli zejména dva iniciativní návrhy ministerstva školství a národní osvěty, a to: Návrh zákona, jímž se upravuje správa školství a návrh zákona o zřizování a vydržování škol národních.

Oba návrhy řeší - třeba ještě ne úplně a důsledně s ohledem na dnešní politické poměry - dvě velmi naléhavé zásadní otázky organisace našeho školství, především národního, a proto dovolte, abych oběma návrhům věnoval aspoň několik slov výkladu a kritiky. Bohužel zatím jen několik slov, neboť mám při jediné kulturní debatě v plenu sněmovním za dobu 1 1/4 roku tolik nashromážděného materiálu, že bych potřeboval aspoň tři hodiny k povšechnému vyčerpání látky.

Význam a obsah Dérerových osnov je hodně široký a znamenají tyto osnovy nesporně značný pokrok. Provádí se důsledně postátnění osobní stránky školské správy, tato správa se odcírkevňuje a laicisuje, neboť vypouští ze složení školních rad zástupce církví ve prospěch zástupců občanstva, učitelstva a odborníků (Výborně!), odlučuje a osamostatňuje správu školní od organisace úřadů politických, což jest dnes jednou ze základních zásad reformy analogicky soudnictví a finační správě (Výborně!), svěřuje byrokratickou složku působnosti zvláštním správním senátům, unifikuje organisačně pro celou republiku, tedy i pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, zřízením zemských školních rad v Bratislavě a Užhorodě školskou správu podle shodných zásad na pevné soustavě školních obcí a snaží se uskutečniti i školskou autonomii našich menšin, důsledným sekcionováním místních okresních i zemských školních rad. Povahou takřka revoluční a historického významu jest řešení slovenského problému církevních škol průlomem do dosavadní komplikované soustavy škol státních nebo obecních, církevních, t. zv. erárních a konečně zřízených a udržovaných spolky nebo jednotlivci s právem veřejnosti. (Výborně!) Všechny tyto právě jmenované mimostátní školy dělí se na zbytné, tedy nikoli nutné a tudíž soukromé, a nezbytné podle rozhodnutí ministerstva školství a národní osvěty, které nezbytné školy prohlásí za veřejné, a jejich osobní náklad ponese úplně stát sám. Článek IV zákona čís. 306 z r. 1920, zásada služebního stáří a kvalifikace, bude platiti i pro Slovensko. V celku jde o dílo pokrokové a se stanoviska školského velmi cenné, a proto stavíme se loyálně za toto dílo a slibujeme plnou podporu pro urychlené uzákonění obou návrhů, třebaže si vyhražujeme určité změny. Na př. nesouhlasíme s navrženými ustanoveními o sekcionování zemských školních rad a správních senátů podle národnosti, nemajíce ovšem námitek proti zastoupení národních menšin v zemských školních radách. Návrh Dérerů v sice odstraňuje dosavadní krajně nedemokratické paritní zastoupení Němců v zemské školní radě pražské a brněnské a nahrazuje toto neudržitelné ustanovení poměrným zastoupením menšin, ale na druhé straně jde přece jen příliš daleko a uznáním autonomistických požadavků německých otřásá jednotou nejvyšších správních orgánů v jednotném celistvém a nedílném státě, jak o něm mluví § 3 ústavy Československé republiky. Autonomně se vyžijí naše menšiny, myslím, velmi dobře v místních školních radách a místních výborech a ve školních okresích. Považujeme za účelnější, aby se zemské školní rady spíše specialisovaly rozdělením na odbory podle speciálních potřeb školské soustavy, v nichž by byly naše jinonárodní menšiny samozřejmě zastoupeny. Jiný náš kategorický požadavek je, aby se hlavnímu městu republiky Praze dostalo co nejširší samosprávy školské bez opravdu zbytečných obav, že by se v budoucnu poměštila pražská národní škola. Nutno také vymaniti pražské školní inspektory z upřílišněné dosavadní agendy, aby se mohli lépe věnovati škole a pedagogické práci v ní.

Konečně při reorganisaci školské správy nesmí býti zapomenuto i na zastoupení lidovýchovných pracovníků ve školních radách.

Již několikráte při kulturních debatách žádal jsem urychlenou úpravu služebních a platových poměrů okresních školních inspektorů. Jsem povděčen, že v §u 58 návrhu zákona o úpravě školní správy přiznává se jim charakter státních úředníků, jejichž služební poměry upraví se vládním nařízením podle předpisů, platných pro státní pragmatikální úředníky. Jde mně ovšem také o zodbornění dozoru a o provádění odborných zkoušek inspektorských, aby bylo možno zlepšovati metody a zvyšovati úroveň učitelské práce. Je samozřejmo že při jmenování školních inspektorů musí býti přihlíženo výhradně a jediné ke schopnostem uchazečů pro tento velmi vlivný a důležitý pedagogický úřad.

Velmi trpce musím si s tohoto místa stěžovati na tvrdý, nemožný, úsporný systém, který velmi rušivě a bezohledně zasáhl do našich školských poměrů. Na počátku letošního školního roku bylo čistě jenom z úsporných důvodů zrušeno přemnoho tříd a řada výpomocných učitelů byla propuštěna. Třídy a oddělení se spojují, zhoubně přeplňují žactvem, roste nezaměstnanost mladé generace učitelské.

Tak na př. v obvodu okr. školního inspektorátu ve Valaš. Meziříčí přibylo sice letos 630 nových žáků, ale přes to bylo zrušeno 21 tříd, 16 výpomocných učitelů bylo propuštěno a absolventi učitelského ústavu valašsko-meziříčského octli se bez chleba v beznadějné situaci. Na školách v důsledku značně sníženého preliminovaného úvěru byla dána všem námezdním výpomocným silám školnickým, topičům, uklízečkám, nosičům uhlí atd. výpověď z pracovního poměru, zastavena odměna za praní ručníků atd. Hlavně čištění škol provádí se jenom třikrát ročně, dosud 4krát. Šetří se na nákupech školních pomůcek, knihoven, krátce červená tužka řádí bezohledně čistě jen s hlediska fiskálního.

A, bohužel, v této úsporné manii nezůstalo jen ministerstvo školství a nár. osvěty. Nesociálním zvýšením žákovských měsíčních jízdenek nadělalo ministerstvo železnic tolik kulturních škod v rodinách sociálně slabých, že to budí skutečně vážné obavy o budoucnost ve výchově naší mládeže. Sice všeobecný odpor vynucuje si určité opravné zlepšení pro žáky z chudších rodin, zejména tam, kde dojíždí z nemajetné rodiny více dětí do školy, ale snad páni byrokraté z ministerstva železnic mohli to vše uvážiti a promysliti předem, aby v jednom měsíci nebylo nutno úřední výnos ministerský znovu měniti. Takto se úcta a důvěra lidu k úředním nařízením naprosto nezískává. (Výkřiky.)

Vzhledem k těžké finanční situaci samosprávy velmi vřele doporučuji, aby také došlo k postátnění školníků, poněvadž tím bude aspoň splněno to, co bylo r. 1919 v §u 20 slíbeno převzetím věcného nákladu na obecné a občanské školy do služeb státu.

Rozpočet školský, pokud jde o tak zv. menšinové hraničářské školství, vykazuje proti minulým letům značné snížení položky stavební (čl. XX finančního zákona na r. 1931), jež byla redukována o 40%, dále snížení dotace na učebné potřeby pro chudé žactvo o 15%, pak snížení položky na zařizování škol cca o 70% a konečně snížení mimořádné položky na opatřování učebných potřeb o 40%.

Všechna tato snížení jsou velmi značná a zvláště tíživá, poněvadž dnešní doba je zlá, a hraničářské školství jest ještě příliš mladé a nehotové. Tak na př. hned otázka stavební. Musíme uvážiti, že 60% hraničářských škol, t. j. více než 750 ústavů je umístěno jen zatímně a to zhusta v hostincích, v bývalých stájích, v soukromých chalupách a pod. Ve velké řadě případů nejde jen o jednotřídní školy obecné, nýbrž i o školy měšťanské a mnohatřídní školy obecné, jimž umístění brání v dosažení zákonného výchovného cíle a kde je ničeno zdraví dětí. Při této příležitosti nesmí býti přehlíženo, že stavební akcí bylo by lze v mnoha místech oživiti zaměstnanost, které je tak třeba v našem jazykově smíšeném území, což nelze přehlížeti, ba ani dosti oceniti s hlediska morálního. Mnohde by se ulevilo též školám německým, jimž se nedostává dosti dobré vůle dnes, kdy v téže budově jsou s českou školou pohromadě.

Snížení této položky na niveau, jež stačí právě na dostavění budov dříve zadaných, je tedy tíživé v každém směru, takže musíme apelovati na svědomí těch, kdo budou sestavovati investiční program, aby měli na mysli mimořádnost postavení hraničářských škol v každém směru a uvolnili zde cestu trvalé evoluci. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Také snížení položky určené na opatřování učebných potřeb pro chudé děti je dnes velmi kruté. Tolik nezaměstnaných, tolik částečně zaměstnaných a v bídě hájících své živobytí zasluhuje, aby na ně byl vzat ohled. Vždyť téměř 50% všeho žactva hraničářských škol je z rodin dělnických, krisí postižených, a dalších asi 30% je z rodin veřejných a soukromých zaměstnanců, kteří jsou značnou měrou ochuzeni buď redukcí platovou nebo dokonce ztrátou místa. Právě tato doba vyžaduje od státu napětí a doplnění, když jednotlivci jsou vysazeni buď bídě nebo nedostatku.

Rovněž snížení položky na zakupování vnitřního zařízení je zlé; vždyť na př. měšťanským školám přibylo letos mnoho žactva, kolem 30%, což je důsledkem poválečné zvýšené populace. Pro tyto děti je přece třeba lavic, pro učebny tabulí, kateder a židlí, nemyslíme-li už na pomůcky. Víme, že letos byl nedostatek peněz a že jen s krajním napětím bylo možno uspokojiti potřebu. Jak možno očekávati, že r. 1933, kdy je znovu třeba očekávati přírůstek počtu žactva na měšťanských školách, vystačíme s položkou o 70% zmenšenou?.

Těmito vývody chci jen upozorniti na mimořádné postavení hraničářských škol s hlediska čistě věcného a reklamuji pro ně péči všech odpovědných činitelů a pozornost při všem, co bude letos mimořádného podnikáno - investiční půjčka - a co bude připravováno pro r. 1934.

Velmi naléhavou potřebou je konečná dohoda o osnově zákona o t. zv. obvodových školách měšťanských jak v příslušných třech sněmovních výborech, tak i v plenu NSRČ. Nejde jen o sporný paragraf 31 příslušné osnovy, nýbrž vyskytly se i jiné závažné námitky proti některým vládou navrhovaným změnám. Proto ministerstvo školství vypracovalo na základě letošních školních zápisů přesnou statistiku, která bude podkladem pro jednání v subkomitétu kulturního výboru této sněmovny za přítomnosti zástupce min. financí, aby už jednou došlo k dohodě o zákonu, o němž se vleče bezvýsledné jednání v kulturním výboru již od 30. září 1931. Zákon je velmi naléhavý, jest opravdovou kulturní nezbytností a skutečnou záchranou měšťanských škol. (Výborně!) Každé odložení znamená u nás nebezpečné oddálení, jak výmluvně dosvědčuje osud tohoto návrhu, odevzdaného senátu k ústavnímu projednávání p. min. dr Štefánkem už v minulém volebním období.

Měšťanská škola, správně nazvaná lidovou universitou, musí se také konečně dostati ze starorakouské pedagogické tradice a proměniti se v opravdový demokratický útvar, prakticky začleněný do organismu našeho mladého státu. I zde platí všechno to, co jsem už zdůraznil a zdůvodnil při zásadách reformy obecné školy: konsolidace veškeré školské práce, diferenciace žactva podle pracovních schopností, zásada pracovní školy ve všech předmětech, požadavek školy společenské atd. Zejména pak zdůrazňuji požadavek, aby IV. ročník měšť. školy byl organicky zapojen do celé učebné soustavy této školy, neboť dnešní roční učebné kursy přilepují se zcela neorganicky k třetím třídám měšťanských škol. V takto organisované čtyřtřídní měšťance budiž zavedena volitelnost předmětů s ohledem na speciální, regionální potřeby krajů, a jednotka učební budiž snížena na 45 minut. Povinná návštěva školy budiž prodloužena do 15 let. Z tohoto programu podařilo se uskutečniti první rámcové sjednocení všech měšťanských škol na území republiky na podkladě nových jednotných normálních učebných osnov pro školy měšťanské a pro jednoroční učebné kursy (výnos ministerstva školství z 9. června 1932), a to po dlouhých vnitřních zápasech a po těžkém boji, o němž nezasvěcená veřejnost nemá ani zdání. Pedagogickým problémem pro učitelstvo bude, jak uvésti v soulad nové učivo v těchto osnovách obsažené s dnešními učebnicemi, neboť nové učebnice vyjdou teprve za 5 let po zavedení nových osnov. Vítám, že zvláštním výnosem byl upraven přechod žactva 3 tříd nižší střední školy do školy měšťanské. Dosud to bylo možno z měšťanské školy do střední, teď je to zase obráceně. Co nejdříve musí ministerstvo školství vyřešiti otázku vzdělání učitelů škol měšťanských, už vzhledem na brzké uzákonění předlohy o obvodových školách měšťanských, neboť podle mého skromného názoru hrozí jinak nepříjemná personální kalamita. Již dnes se nedostává měšťanským školám mnoho zkoušených odborných učitelů a nebude lépe, dokud nebude radikálně odstraněna dnešní právní i platová degradace odborných učitelů měšťanských škol. Jde o problém povahy hospodářské, o spravedlivé honorování obtížné práce, o zasloužené ocenění vyššího předběžného vzdělání.

S povděkem zde konstatuji, že ministerstvo školství upravilo nadpočetným aprobovaným kandidátům profesury na středních školách možnost jejich zaměstnání na školách měšťanských. Bohužel nové kvalifikační předpisy nezpůsobily učitelstvu mnoho radosti, znamenají spíše minus nežli plus. Na př. odnímá se právo stížností, byl-li učitel kvalifikován druhým nebo třetím stupněm - žák v reformní škole to právo má, učitel nikoli - učiteli se nedovoluje nahlédnouti do kvalifikačních popisů a budí se nedůvěra v nestrannost a ve spravedlnost. Je opravdu spravedlivo, aby si učitelstvo mohlo samo voliti své zástupce do kvalifikačních a disciplinárních komisí.

Již v rozpočtovém výboru můj klubovní kolega br. posl. Slavíček ujal se velmi vřele, a to plným právem, zanedbaného živnostenského pokračovacího školství, a proto se omezím jen na některé dodatky.

Pokračovací škola vůbec, nejen živnostenská, je třetím základním stupněm všeobecného lidového vzdělání pro dorost zemědělský, obchodní a živnostenský, jenž přichází do těchto škol - pokud není uzákoněna povinná návštěva škol měšťanských - s nestejnoměrným předběžným vzděláním z venkovské jednotřídky až ze 4. ročníku měšťanky. Tento dorost je vzděláván a vychováván učiteli s různým předpravným vzděláním, s nestejnou odbornou znalostí a dovedností a někdy i s nedostatečnou pedagogickou způsobilostí. Teprve v poslední době obsazuje ministerstvo školství učitelská místa na pokračovacích školách pokud možno absolventy stát. průmyslových škol, kteří absolvovali zvláštní pedagogické a metodické kursy. Letos jsou učňové školeni po prvé v 5 semestrech po 5 měsících, zpravidla týdně 8 hodin vyučovacích, většinou ve 2 všedních odpůldnech, takže večerní a nedělní dopolední vyučování šmahem mizí. Jde o 95% žactva, zatím co na středních a vysokých školách studuje jen asi 5%, a přece jaký nápadný rozdíl v péči o tyto školy a o školy pokračovací. Skoro bych řekl o školské správě, že je jedněm matkou, druhým macechou, a to pokračovací školství že je ubohou Popelkou, žijící z milodarů i s učiteli hanebně placenými. (Výborně!)

Proto žádáme: Pokračovací škola musí býti řádným všeobecně povinným třetím stupněm lidového vzdělání pro všechnu mládež bez rozdílu povolání - pokud ovšem nenavštěvuje jiné školy - a bez rozdílu pohlaví, tedy i pro všechnu ženskou mládež. Musí býti založena na učni, na jeho potřebách, musí se přimykati více k životu a k dílenské praxi, musí vésti mládež mravně a dáti jí životní praxi. Musí býti školou odbornou, ale musí nejen doplňovati učni, co se v dílně dovídá, nýbrž naučiti ho chápati jeho budoucí občanská práva a povinnosti. Proto vedle nedávno zavedeného vyučování národnímu hospodářství a občanské nauce doporučuji i povinné informování učňů o jejich sociálních právech. Reformní komise při ministerstvu školství, v níž zastoupeni jsou učitelé, živnostníci a dělníci, projednává nové rámcové uspořádání pokračovacího školství na zásadách decentralisace a autonomisace podle potřeb kraje tak, aby bylo ponecháno široké pole práce každé pokračovací škole a aby každé řemeslo sestavilo si vlastní odbornou nauku. Jest tedy na tomto úhoru kulturní práce pro povznesení učně a dělníka, ať průmyslového nebo zemědělského, ještě na dlouhá a dlouhá léta. Jest to práce pro povznesení jádra a největší části národa. Proto velmi důrazně naléhám, aby právě tato práce nebyla brzděna hlediskem čistě fiskálním. Škoda, že zde není pan ministr financí!

Také na naše střední školství těžce dolehnou letošní úspory věcné, skoro o 2 mil. Kč. Těžko se bude pracovat v nevytápěných kabinetech, v laboratorních cvičeních, patrně pro nedostatek úhrady odpadnou i některé nepovinné předměty, nedostane se mimořádné dotace pro rozmnožení sbírek menších ústavů atd. Jest pochopitelno, že reformní snahy musily se zainteresovati také o reformu dnešní střední školy, aby bylo možno tuto jaksi aristokratickou a duchem buržoasní školu účelně a organicky včleniti do celého moderního demokratického školního systému. (Výborně!) Slibně začal tuto plánovitou akci dr Dérer novým uspořádáním učebních předmětů a rozvrhů hodin v nižší střední škole, jíž ubráno bylo na učivu a cizí řeči mimo němčinu odsunuty až do III. třídy, takže se hodně přiblížila ke 4třídní měšťance. Škoda, že se zásadně zapomíná na větší praktické školení žactva, zejména těch studentů, kteří se po ukončení studií chtějí věnovati úřednické dráze, a na soustavnou a promyšlenou úctu k fysické práci. Také neřešena dosud krise naší 7třídní reálky. Hlavním důvodem této krise jsou dnešní neutěšené vyhlídky technického studia a úzké oprávnění reálek k pouhému studiu na technice. Krise jest tím povážlivější, že právě vrstvy sociálně slabší volí pro své děti 7třídní reálku vzhledem k úspoře 1 roku studia. Ministerstvo školství bude musiti uvažovati o zavedení 8třídní reálky a přiznati jí stejné oprávnění s ostatními typy střední školy, t. j. oprávnění ke studiu na všech vysokých školách analogicky, jako je tomu na př. v Německu. Doporučuji zřízení jedné státní pokusné vyšší střední školy s dostatečnou volností k pokusům všeho druhu podle vzoru na př. drážďanské Dürerschule, aby se z ní vytvořila skutečná pedagogická laboratoř s dvojím cílem: dosíci jednak opravdového duchovního prohloubení žákova, jednak i dokonalejší přípravy pro vysokoškolské studium. Pro pedagogické vyškolení kandidátů profesury doporučoval bych zřizovati cvičné školy. Nynější reforma ponechává dnes mnohem více k učení doma nežli dříve, čímž povede se žactvo k určité samostatnosti a k vědomí odpovědnosti. Zdůrazňuji, že reforma středoškolská má býti prováděna: 1. po stránce organisační důsledněji, jednotněji a rychleji, méně komplikovaně a kompromisně a 2. po stránce obsahové - t. j. vědní náplň a duch střední školy - daleko pokrokověji a účinněji, pokud se týká vytvoření světového názoru mladého studenta. Proto dávám v úvahu, zdali by nebylo nutno v nejvyšších třídách zavésti více filosofie - bohužel reforma odstranila ji z reálky vůbec a na ostatních typech jen na poslední třídu - více psychologie, noetiky, etiky a praktické filosofie a jako přípravu k nim zavedení sociologie nezbytné pro střední školu pro svou synthetickou povahu jakožto organického souboru sociálních věd.

Souhlasím s ministrem dr Dérerem i s kolegou posl. Slavíčkem, že nemáme přebytek středních škol, jak vidno z faktu výborně prosperujícího městského Masarykova reálného gymnasia ve Vsetíně, o jehož postátnění již usilujeme po několik let, zejména když město vybudovalo pro tuto školu vzornou moderní budovu nákladem několika milionů Kč a dává ji ministerstvu školství a národní osvěty darem za postátnění. Znovu se velmi vřele přimlouvám za bezodkladné vyřešení této kulturní naléhavosti v bývalém volebním kraji pana presidenta Masaryka, jehož jedinou střední školou pro Vsacko a Valašsko-Kloboucko a přilehlé Slovensko toto reálné gymnasium jest.

Jako se neprávem vytýká ve veřejnosti nadbytek středních škol, zaviňující proletarisaci středoškolských absolventů, stejně tak tomu je i při školách vysokých, takže se již uvažovalo o zrušení některé vysoké školy, čímž by se ušetřilo na vydáních. Naše vláda velmi šikovně obeplula toto úskalí prostě tím, že neobsadila tolik uprázdněných míst vysokoškolských profesorů novým jmenováním, že to prakticky vydá, zejména finančně, nejméně za zrušení jedné vysoké školy. Kolik kulturních škod tím bylo natropeno a kolik vysokoškolských studentů tím bylo zdrženo ve zkouškách, jest bohužel za dnešní situace vedlejším faktem, ovšem nikoli pro nás, a proto kategoricky žádám za bezodkladné obsazení všech uprázdněných vysokoškolských stolic. Zároveň prosím, aby byla urychlena reforma vysokoškolského studia ve všech oborech, zejména však reforma studia právnického a s ní i radikální reorganisace dnešního zastaralého systému zkoušek. Lituji, že investiční stavební položka pro vysoké školy jest v tomto rozpočtu citelně zredukována. Škrtáme v investičním rozpočtu a těmito škrty zvyšujeme nezaměstnanost, čili odnímáme chudokrevnému krev v bláhové domněnce, že mu pomůžeme k uzdravení. Proto žádám, aby z projektované investiční půjčky bylo náležitě pamatováno také na stavební program ministerstva školství a nár. osvěty. Zejména prosím, aby naše lékařské fakulty a naše techniky byly s ohledem na požadované řádné vzdělání a vyškolení nejen co nejdříve umístěny v moderních budovách a posluchárnách, nýbrž aby byly také vzorně vybaveny, a to jak ústavy, tak zejména kliniky. A mějme vždy a všude jasně na paměti, že vysoké školy jsou především určeny pro vzdělání našich československých občanů, a teprve stačí-li místo, pro cizozemské posluchače. Zejména se to týká obou německých škol technických a lékařské fakulty. Bylo by bláhové dávati přednost cizím před vlastními!

Ovšem nestačí jenom dokonalé a intensivní vzdělání získané pro život vysokoškolským studiem, nýbrž je nutno, aby vysokoškolští absolventi i v praktickém životě udržovali stejný krok s pokračující vědou, otázka to velmi naléhavá, stejně jako problém nezaměstnanosti naší akademické inteligence.

Ze stavebních požadavků vysokých škol urguji zejména definitivní umístění a řádné vybavení kliniky nervových chorob na Karlově, budovu pro biologický ústav, pro anatomii, zubní kliniku atd. Rovněž výstavbu nového technického školství nutno řešiti důsledně a energicky. Pro zdárnou výchovu vědeckého dorostu pro průmysl báňský a hutní jest nezbytno, aby vysoká škola báňská v Příbrami byla přeložena do Prahy, která je středem báňského průmyslu a umožňuje snadné spojení s okolními uhelnými revíry. Ovšem město Příbram musí dostati za ztracenou vysokou školu náležitou náhradu, zejména po stránce hospodářské.

A nyní několik málo slov o lidové výchově! Jsme a žijeme na přelomu dvou dějinných dob a stojíme na prahu nového, lidštějšího, spravedlivějšího a dokonalejšího přeskupení lidské společnosti, na prahu století demokracie a humanity. Nová, lepší společnost potřebuje nové, lepší lidi, chceme-li ukončiti nynější putování pouští příchodem do země zaslíbené a dojíti k zemskému ráji nejen na pohled, nýbrž ve skutečnosti, v duchu a v pravdě. Proto železná nutnost dnešní dějinné chvíle káže nám zachytiti včas a důsledně duši mládeže ve školách a duši dospělých lidovýchovou v nejširším slova smyslu, aby naše demokracie byla demokracií aktivní, pravou, zdravou a čestnou. Převychovati lid a vrstvy dosud neaktivní ke kulturnímu, politickému a sociálnímu uvědomění a zvýšiti jejich organisační, samosprávné a svépomocné schopnosti jest předním úkolem řádně organisované lidovýchovy. Jejím smyslem a cílem jest zvýšiti vzdělání a mravní úroveň národa, učiniti jej odolnějším v boji o náležité místo na slunci a naplniti život jedince smyslem. Nutno bojovati proti nekulturnímu šovinismu a proti pseudovlastenecké demagogii, vypěstovati smysl pro nadstranický a nadtřídní národní a státní celek, naučiti loyálnosti k Československé republice, vzájemné slušnosti, snášenlivosti a občanské solidaritě. Zejména nutno věnovati velikou a upřímnou pozornost dorostu od 14 do 18 let, tedy nejnebezpečnějším letům mládí, a ženám, nejen jako plnoprávným občankám, nýbrž i jako matkám a hospodyním. (Výborně!)

A ještě jednu věc mám na mysli. Kulturního pracovníka přímo zaráží a vážně znepokojuje demagogická snaha vycházeti vstříc stále níže a níže vkusu určitých vrstev obecenstva, zrádná snaha po líbivosti za každou cenu na úkor uměleckosti. Šíří se lavinovitě demoralisační nevkus, na př. divadelní bezduché šlágry, detektivní nebo sentimentálně nemravná literatura, líbivé, kulturně bezcenné filmy, zakořeňuje se umění pseudodemokratické, které přímo utlouká umělecké svědomí. Jsou oprávněné stížnosti na kvalitu programu rozhlasového vysílání, část tisku apeluje jen na pudy a vášně jedince atd. Tím vším vytváří se vedle krise hmotné také živná půda pro krisi mravní, neboť lidé navykají si konsumovati z kulturních potřeb nejen to nejlacinější, nýbrž i duchovně nejlehčí, to, co je pouhou zábavou, která vylučuje jakýkoliv myšlenkový, estetický i etický zřetel. (Výborně!) Můžeme s obavami mluviti o skutečné morální nákaze, která odvádí opravdovému kulturnímu životu statisíce lidí a která je nebezpečnou mniškou v našem kulturním lese a nebezpečnou lučavkou v hodnotné kulturní práci.

Proto nesmí mlčeti v těchto vážných chvílích lidovýchovní pracovníci, a protože je skutečně nebezpečí v prodlení, troubíme na poplach, aby vyvolána byla kulturní mobilisace všech lidí dobré vůle, kteří chápou, že masy jsou na scestí. Proto také musí dojíti k reformě a přeorientaci v dosavadní, jinak velmi cenné lidovýchovné práci a k reformě dosavadních metod této práce. Musí býti vytvořen velkorysý plán rázu praktického na podkladě aktivní spolupráce posluchačů, plán účelnosti a nestrannosti lidovýchovných podniků, aby rozhodovalo ne číslo a počet, nýbrž hodnota dosažených výsledků, ne kvantita, nýbrž kvalita. Budiž zejména zvýšena péče o činitele sociálně-psychologického v lidovýchově, jenž je nejlepším lékem proti demagogii a sociální hysterii, jak napsal Hendrik de Mann. Dělalo se dosud v lidovýchově mnoho, velmi mnoho, ale vadila přílišná roztříštěnost a nejednotnost, přílišná všestrannost, náhodnost a i metody spolkové zanášené do lidovýchovy.