Nyní přejdu ke kapitole, která vás snad bude trochu mrzeti, ale není to míněno tak zle. Pan ministr dr Trapl nařizuje jako hlavní přikázání "šetřit". Nyní vám něco ukáži. Pane ministře Bradáči, v rozpočtovém výboru požádal jsem sněmovní kancelář o překlad výkladu pana ministra dr Trapla. Od ministra dr Engliše jsme jej vždy dostali. A tu se mi řeklo: Kupte si "Prager Presse"! Tedy prosím: Pan ministr Trapl nařizuje "šetřiti" jako hlavní přikázání: a já vám říkám, šetřiti a opět šetřiti ve státě, v zemi, v okrese a obci, to je zásada, jíž se dnes musíme říditi. Na co potřebujeme senát - buďme přece jednou poctiví - druhý poradní sbor téhož politického složení je určen jen k tomu, aby opět jen přežvykoval, co zde již bylo projednáno. Škoda peněz. (Posl. dr Peters [německy]: To je výměnek!) Musíme míti také pensisty. Pak národohospodářský odbor presidia ministerské rady. (Posl. dr Bacher [německy]: Ještě jeden úřad!) Mám velikou úctu k Malypetrovi. Pracuje velmi dobře. Drží vás lépe na uzdě než jeho předchůdce, ale to přece není možné, národohospodářský odbor v předsednictvu ministerské rady. Tu měli by se již sejíti Hodža, Matoušek a i referenti a promluviti si o věci. A Malypetr měl by je popadnouti za límec, kdyby se nechtěli sejíti, kdy se nechtělo sejíti zemědělství a obchod. (Ministr dr Spina [německy]: To je velmi jednoduchý recept!) Pane ministře dr Spino! Receptem národohospodářského odboru se věc nerozřeší. Stojí nás to jen mnoho peněz, je to přeorganisace a nic jiného.

Tak jako v rozpočtovém výboru musím nyní promluviti o vystavěných nádherných stavbách. Ministerstvo veř. prací vykazuje na tyto přepychové stavby ministerstev - to v tom není ministerstvo železnic - téměř 500 milionů; ministerstvo zemědělství 47 milionů, ministerstvo obchodu 35 milionů - a vůbec to nestačí, ostatně je to nechutná stavba, že nemůže býti horší - u ministerstva pro věci zahraniční se v tom již vůbec nikdo nevyzná; ministerstvo veřejných prací vykazuje na ministerstvo pro věci zahraniční 48 milionů, dr Beneš říká, že stojí 25 milionů. Stálo již 65 milionů a podle znalců stojí 80 až 90 milionů. Na jedné straně máme největší a nejkrásnější ministerstvo pro věci zahraniční v Evropě a na druhé straně nejhanebnější a nejbídnější nemocnici, jaká vůbec může býti. To přestává již obyvatelstvo chápati: Na jedné straně přepych, na druhé straně vidíme, jak musíte restringovati úředníky, jak musí pomáhati váleční poškozenci, aby bylo možno stavěti tyto nádherné budovy, a na druhé straně tato ostuda s nemocnicí, že těžce nemocní musí ležeti na chodbách. Zde není jiného prostředku: Žádám před celou veřejností pana presidenta Masaryka, aby přezkoumal, máme-li pravdu, jestliže si stěžujeme, že tyto poměry jsou přímo ostudou a kulturní hanbou pro Československo. Něco takového byste neměli dovoliti, činíte-li si nárok na to, že chcete pracovati sociálně-politicky. Takovýto přepych si přece nemůžeme vůbec dovolovati, žijeme nad své poměry.

Snad by vás zajímalo zvěděti, že naše dluhy činí 152 miliard: 37.96 miliard stát, 15 miliard samospráva, 30 miliard zemědělství, hypotekárně prokázáno, 5 miliard nehypotečních, obchod, živnosti, průmysl, svobodná povolání, úředníci 60 miliard a 5 miliard ostatních, to dělá dohromady 152 miliard. Víte, jaká jest proti položka k těmto 37.9 miliardám? Jest zajímavé, jak pan předseda dr Körner odpověděl na můj dotaz. Vypočítal, že státní majetek československý činí 23 miliard. Tu chybějí státní lesy a movitý majetek. Železnice jest odhadnuta na 17 miliard - ostatně velké taškářství. Kdybychom jako obchodníci sestavili bilanci tak jako ministerstvo železnic, přišel by Blažek a zavřel by nás podle nového návrhu trestního zákona. Dělá se to, aby se dostaly subvence a aby se uhradil schodek. Ale nechme žertů, můžete železnice hodnotiti také výše, ale přece máme více státních dluhů než majetku. To v zásadě nejde a zvláště tehdy ne, nejdou-li obchody. Máme velkou výhodu, za kterou máme děkovati především dr Englišovi a která záleží v tom, že máme velmi nepatrný zahraniční dluh. V Československu máme zahraniční zadlužení 8.8 miliard při 37.9 miliardách. Přes svou oposici prohlašuji, že této okolnosti musíte děkovati, že dnes ještě máme korunu, poněvadž z těchto 8.8 miliard není celá tato částka zahraniční dluh, nýbrž jen jedna část, ježto část se opět vrátila domů. Kdybychom měli obrácený poměr, že bychom měli velmi vysoké zahraniční dluhy, byla by již koruna hotova, poněvadž ti lidé úvěr odvolávají.

Poněvadž jsme již u toho a poněvadž ministr financí má potíže a peníze se mají sehnati, upozornil bych na něco. Právě jsem mluvil o tom, že máme 37.9 miliard dluhů a že ministr financí má velké potíže.

Jak pak by to dopadlo s dobrovolnou konversí? Odpovíte: To nejde! Soudím rovněž tak. Přemýšlím-li dnes o českém vlastenectví, můžete na to vzít jed, že jde pouze až ke kapse. Pane ministře, kdyby se při 37.9 miliardách provedla konverse, ušetřila by se ihned miliarda. Ale, uděláte-li to, musí si Al. Beneš zašít celou kapsu, aby tam nikdo nemohl. Hleďte, zaopatřuji vám zaměstnání, jsem dobrý člověk. Uvedu 2 příklady: Anglie, která jest nejvíce zatížena státními dluhy, provádí dobrovolnou konversi své 5% ní válečné půjčky na 3 1/2%. Jest to největší finanční transakce v dějinách. Jde o 2085 milionů liber, to jest 228.7 miliard Kč. A nyní vám ukáži ještě jeden příklad. Velmi silně napodobíte Francii. A tu vám musím říci, že francouzské obyvatelstvo jest mnohem obětavější pro stát než československé. Francouzská vláda mohla v září loňského roku provésti konversi, která dosud neměla ve francouzských finančních dějinách rovné. Majetníkům 85 miliard 7%ní, 6%ní a 5%ní státní renty bylo dáno na vůli mezi zpětnou koupí nebo výměnou za 4 1/2% ní. Celkem žádali držitelé 4520 milionů, držitelé 4 1/2 miliard splacení v hotovosti, to jest při 85 miliardách asi 5%. Poněvadž však mimo to bylo upsáno na nové renty 2935 milionů, znamená konverse pro stát jen hotový výdaj 1585 milionů. To by bylo řešení! Víte, proč s vámi mluvím takto o konversi? Poněvadž v dnešní době nedá se úroková míra jen tak upraviti. Cena, mzdy, úroková míra nejsou otázky, které by se daly diktovati, to je vyloučeno. Zde musíte nechat mluvit konkurenci, ale jinak dovolávati se vlastenectví. Státní občan, který měl strach z koruny a uprchl do Švýcar, nedostává žádné úroky. Snad musí ve Švýcarsku nebo v Holandsku platiti ještě úschovné. A na druhé straně v otázce úroku dělá největší konkurenci právě sám stát. Jak chcete snížiti úrokovou míru, máte-li sami zápůjčky na 7 až 8%? To by přece musil býti každý hlupák, kdo by bral nižší úrok. V obou zmíněných zemích snížili úrokovou míru ze 7, 6 a 5% na 3 1/2 nebo na 4 1/2%.

V této souvislosti promluvil bych několik slov o půjčce. Otázka úrokové míry jest otázkou půjčky. Jest možná nějaká půjčka či nikoliv? Domnívám se, že nynější chvíle není příznivá pro půjčku. Jiná otázka jest, má-li se půjčka úrokovati vysoko nebo nízko. Budete-li úrokovati vysoko, budete si sami opět dělati konkurenci. Pak z toho stát nic nemá, jestliže papíry s nižšími úroky vymění za papíry s vyššími úroky. Nemá z toho také nic, upíše-li půjčku odčerpáním vkladů u spořitelen a bank a bude-li tato půjčka míti za následek, že budou opět vypovězeny úvěry. Účelem půjčky není odčerpati substanci, nýbrž přebytek peněz na trhu, účelem půjčky jest dostati peníze z punčoch. Ovšem k celé této věci patří důvěra, a ta musí býti vybudována na důvěře v daňovou politiku, ve měnu a v celé peněžnictví. Vždyť jest to dnes komické, že zájem bursy týká se vlastně krátkodobých pokladničních poukázek. V podstatě není to nic jiného než výraz toho, že není tu ještě důvěry v dlouhodobé papíry. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Při této příležitosti měl bych ještě mnoho dodati. Ale končím-li rozpočet, chtěl bych přece říci, co bylo navrženo v rozpočtovém výboru ke zracionalisování státní správy, na její organisaci a k jejímu zmodernisování. Tu jsem se domníval, že potřebujeme různá ústředí. Především ústředí pro ručení a záruku. Stát přejímá přece tolik záruk a nikdo neví, jak jsou vysoké a jak daleko se smí jíti. Dále potřebujeme ústředí pro subvence. Subvence poskytuje stát, země, okresy atd., a nikdo neví, jak se to provádí. Potřebujeme ústředí pro dopravu: Země, vzduch, voda, jinými slovy železnice, pošty, silnice, automobily, letadla musí býti spojeny v jednom dopravním středisku. Nelze vylíčiti, jak veliká jest konkurence mezi ministerstvem veřejných prací a železnic, jak se tam perou fond pro vodní cesty, silniční fond a jiné věci. To přece nemá smysl. Také splavnění řek nemá účelu, neboť to vše je humbug: to jest automobilovou dopravou překonáno. Automobilovou dopravu ovšem zabíjíme. V posledních prosincových dnech byl usnesen s platnosti od 1. ledna automobilový zákon. Myslíte, že tím můžete sanovati železnice? Dále jsem navrhoval, aby se pro všechna ministerstva a pro všechny úřady zřídilo ústředí pro dodávky. Kdyby se pak vyskytla korupce, bylo by to jen v jednom úřadě, dnes může se vyskytovati v 15 anebo v ještě více úřadech. Aspoň korupce by se měla centralisovati. (Veselost. - Německé výkřiky: Racionalisovati!) Ano, racionalisovati! Ústředí pro stavby: ministerstvo železnic a ministerstvo pošt staví samostatně, jiné stavby provádí ministerstvo veřejných prací. Dohlédací úřad nemá býti zároveň stavebníkem, to jest špatné. Stavebník také kolauduje sám sebe. Takovýto stav jest nemožný. Proto jsem navrhl, aby se zřídilo ústředí pro stavby. Navrhl jsem také ústředí pro správu budov. Spočítám-li ty věci, můžete býti ujištěni, že byste mohli ušetřiti nikoliv sto, nýbrž několik set milionů.

Nesměl bych býti německým poslancem, kdybych nemluvil o nepřátelství rozpočtu k Němcům. Nechme žertu: ministerstvo veřejných prací vykazuje na přepychové stavby v Praze 500 milionů, Praha stane se pomalu vodnatelnou hlavou republiky. Celý venkov nepatří již k republice, všechno je Praha. A co se má státi s živnostníky, obchodníky a průmyslem na venkově? Musíme platit daně, aby se mohlo v Praze stavěti. Dejte přece také něco venkovu. Z těch 500 milionů nedostali Němci ani 5 korun. Ani 5 korun! Tu jest jen jedna rada. Nedáte-li jim stavěti, nechte je kolaudovati. Přece také dobrý návrh, kol. Beneši. Němci nemají ve státním rozpočtu takový procentní podíl, jaký by nám příslušel podle naší berní síly a našeho hospodářství.

Hleďte, pane ministře financí - jsem rád, že tu mám aspoň pana ministra financí. Pan ministr financí ví nejlépe, kolik stály sanace českých bank. Mne to velmi zajímá. Pane ministře, mohu vám poněkud pomoci, kdybyste to snad nevěděl zcela přesně. Z dřívější doby mohu to říci: v dohodě s Národní bankou jest toho již také mnoho, ale rád bych věděl, kolik to stojí nyní, a tu se vás táži, jaký podíl při tom připadá na nás Němce. Vy přece nebudete říkat, že nemáte nic se sanacemi, pane ministře? Ale řekl bych toto, pane ministře. Pro sanace bank vytyčil jsem si dvě zásady: zdravou banku sanovat nepotřebujeme, mrtvému sanace neprospěje, můžete mu dáti injekcí, kolik chcete, ani se nepohne. Sanovati lze jen nemocného, u něhož je vyhlídka na uzdravení. Pokud jde o fuse, řekl bych tolik: položíte-li do postele zdravého s mrtvolou, nemůže z toho nic býti, nanejvýše se zdravý nakazí od mrtvoly. Vždyť máme příklady.

Když již zde právě mám pana ministra financí, promluvím o daňových nedoplatcích. Ostatního se musím jen dotknout, ale daňové nedoplatky musím podškrtnouti, poněvadž se s daňovými nedoplatky tropí velké neplechy. Každý, kdo mluví v poslanecké sněmovně, mluví o daňových nedoplatcích, na to můžete vzíti jed. Je to jeho právo a z téhož práva mluvím o nich také. Dovolím si předvésti tyto daňové nedoplatky s jiného hlediska. Od roku 1920 klesly tyto daňové nedoplatky z 6.7 na 4.6 miliard, u přímých daní klesly z 4˙9 na 2.3 miliard. Tedy celkem v titulu III ministerstva financí 4.6 miliard. Jest zajímavé jednou zjistiti, kolik vlastně dělají tyto daňové nedoplatky. Nečiním za to odpovědným pana ministra financí. Nyní přicházím k oněm 12.4 miliardám, které by musil míti stát. To byste se z toho, pane ministře Traple, pěkně dostal, kdybyste dnes měl 12.4 miliard. Musil byste je vlastně míti, poněvadž od roku 1919 do roku 1932 bylo rozpočteno 100˙1 miliard a, poslouchejte dobře, zaplaceno 112.5 miliard. Obyvatelstvo zaplatilo tedy 112.5 miliard daní. Předepsáno a rozpočteno bylo 100˙1 miliard, rozdíl činí 12.4 miliard. Kam přišly? Jsou fuč, nic tu není! Pan ministr má snad něco ještě ve stolku, ale velké to býti nemůže. Jak dobré byly by dnes tyto 12.4 miliardy, jak bychom mohli hospodařiti a plniti veškeré závazky! Ale tlustý konec ještě přijde. 12.4 miliard bylo spotřebováno, tu se musily sanovati banky, tu se musily hraditi překročené výdaje, které sněmovna nepovolila. Celá záloha byla rozházena. V těchto částkách 100 a 112 miliard nejsou započteny přirážky. Tyto přirážky mohly by činiti 20 až 24 miliard, takže se z obyvatelstva vytlouklo v podstatě 140 miliard. Obyvatelstvo, které v této krátké době opatří 140 miliard daní bez odporu, nezaslouží si nyní tohoto terorisování při vymáhání daní, nezaslouží si, aby se s ním při vymáhání daní, při daňových trestech a při daňových exekucích nakládalo tak, jako se to děje. Musíte přece míti pochopení pro dnešní dobu a tu bych rád jednou vysvětlil kol. Remešovi, který zde jako zpravodaj pro sněmovnu vypadl z role. 4˙6 miliard daňových nedoplatků nedělá ani 5%, něco přes 4% zaplacených daní a pane ministře Traple, daňové nedoplatky jsou nedoplatky z doby něco přes půl roku. Nesmíte se domnívati, že máme nedoplatky 3 až 4leté. Naopak, tyto nedoplatky trvají asi půl roku. Titul 3 veřejné dávky v ministerstvu financí činí 6.4 miliardy, preliminováno na rok 1933 a daňové nedoplatky činí 4.6 miliard. Tu máte tedy nedoplatky za 3/4 roku, to je ta celá věc.

Pokud jde o přirážky u samosprávných sborů, mám velkou prosbu. Můžete mi upřímně věřiti, přichází-li člověk z venkova, pak teprve řádně vidí, s jak velikými potížemi musí bojovati samosprávné svazky. Finance samosprávných svazků nebyly upraveny zákony takovou měrou, jak by to bylo bývalo nutné. Dnes v mimořádné době můžete konati jen mimořádná opatření. Můžete snad příděly poněkud výšiti; ale musíme dnes míti pochopení pro skutečné poměry samosprávných svazků, poněvadž naprosto nemůžeme pokračovati v těchto poměrech, jak se dnes vytvořily.

Mám zde malou statistiku, podle které si člověk ihned učiní pojem o hospodářství samosprávných svazků. Roku 1932 žádalo 1549 českých obcí o zemský příspěvek. Zemský výbor odmítl žádosti 245 obcí a zbývajícím 1304 obcím příspěvek přiznal. Rozpočtový schodek těchto obcí činil 243 miliony a byl snížen podle klíčových čísel ze 243 na 106 milionů. Tyto schodky, upravené již zemským výborem, byly však honorovány jen ze 40%, a 60%, to jest 64 milionů, zůstalo neuhrazeno, čili celkem 179 milionů.

Z českých okresů žádalo o příspěvky 92, a byly přiznány jen 88 okresům, které vykázaly schodek 225 milionů. Zemský výbor snížil tuto potřebu na 129 milionů, z toho zaplatil jen 18, takže zůstalo neuhrazeno 106 milionů nebo celkem 202 miliony. Jak mají tedy samosprávné svazky hospodařiti? Pane ministře financí, nesmíte přece přehlížeti, že právě samosprávné svazky odnímají státu většinu sociální péče. Dnes není přece ještě ani upravena příslušnost obcí ve věci sociální péče. To chybí.

V této souvislosti měl bych ještě mnoho, o čem bych měl s vámi mluviti, o nezaměstnanosti, o poměru mezi průmyslem a zemědělstvím, o obchodní politice. Než skončím své vývody, promluvil bych ještě několik slov o otázce národní. Předseda vlády Malypetra ministr financí Trapl nemají ve svém výkladu ani slova o spolupráci Němců. Jednou již to jest takové, s tím se musí počítati. Rádi bychom však konstatovali, že národní otázka v tomto státě není ještě rozřešena. To netvrdím jen já, to uznávají i Masaryk, Švehla, Beneš a také většina české veřejnosti. Proto třeba ji řešiti. Šovinisté na české straně tvrdí, že jest již rozřešena, že Němci dostali více než jim patří. Domnívám se, že tato otázka nebude rozřešena z podnětu Čechů. Není mezi vámi Čecha, který by řekl: Němci, žijeme spolu již staletí, musíme se spojiti a o věci si promluviti. To neděláte! To je vaše základní chyba! Účast Němců ve vládě není důkazem pro řešení této otázky. Naopak! Spolupracují s vámi z vědomí odpovědnosti, aby se rozřešila národní otázka. Tvrdím však, že se pouhou účastí Němců ve vládě problém nerozřeší. Celý svět tvrdí, že se dále kupředu dostaneme jen spoluprací, propaguje se spolupráce národů a států. Bylo by tedy na místě, aby to Češi pochopili, abychom s tím započali doma. Mám však pocit, že tomu překáží velká část politiky, stranické politiky a časopisy národů, které přece v podstatě jsou daleko zralejší pro vyrovnání a daleko ochotnější k vyrovnání. Co ví česká veřejnost o nás německých poslancích? Nic! Co se dovídá česká veřejnost, když mluví ministr? Nic! Politika, stranická politika a žurnalistika všemu překáží, uveřejňuje jen to, co se hodí do krámu strany a o nás nanejvýš to, že jsme líčeni jako iredentisté. A přece cítím, že národní problém musí býti řešen od zdola nahoru. Proto se musíme snažiti strhnouti hradby.

Kol. dr Peters podivuhodně vylíčil poměry ve svém úvodníku v "Bohemii" dne 15. listopadu 1932: "Česká veřejnost a státní politika jde přes nás, nemá zájmu na našem životě a myšlení, pokládá se za nedotknutelnou námi, vidí jen sebe a nakládá s námi, sudetskými Němci jako s bezvýznamnou vedlejší věcí, jejíž spolupráce jest sice vhod, ale jejíž duševní, svérázný život nezasluhuje povšimnutí." Pane kol. dr Černý, nekruťte hlavou. Co nám německým poslancům prospějí nejkrásnější řeči? Máme jistě pravdu v mnoha věcech. A sledujete-li kritiku německých poslanců, uhlídáte, že jsme v kritice měli přímo prorocky pravdu. Ale s Čechy jest to již jednou tak, my nesmíme míti pravdu a když jsme jednou pravdu měli, s druhé strany někdo vstane a řekne: Nikoliv, nemáte pravdu a pravdu míti nesmíte. Pane kol. dr. Černý, my si vás vážíme jako člověka, který by vlastně byl nejvíce způsobilý mluviti o dorozumění mezi Němci a Čechy. Němci jsou ve vládě od 12. října 1926. Ministr Spina při příležitosti pětiletého výročí účasti ve vládě prohlásil: "Viděti činy, tento požadavek jest na naší straně po pětileté spolupráci příkazem cti a nutnosti." Táži se ho: Jaké činy jste spatřil? O německých vládních stranách a jejich činnosti uvedl bych přirovnání z obchodního života: My obchodníci nemáme vlivu na cenu, cenu určují u nás průmyslníků konkurence a zákazník; my obchodníci musíme již jen zkoumati, zda můžeme obchod uzavříti. U německých vládních stran jest to však takto: ony musí jen zkoumati, zda to vydrží. (Veselost.) To jest poměr, v němž žijeme. Strhněte konečně masku na české straně! Přes největší a nejloyálnější spolupráci Němců stále ještě nejste ochotni k vyrovnání a Čechům jest úplně lhostejné, je-li v oposici komunista, iredentista nebo mluví-li loyální spolupracovník. Pane dr Černý, vysvětlete mi rozdíl mezi oněmi třemi! Já vám vysvětlím naši situaci, není pro nás samé příliš slavná: my sudetští Němci činíme 25% obyvatelstva, smíme platiti 50% daní, ale nemáme vůbec slova. To jest naše situace a tato situace se musí změniti, nechcete-li naši loyální spolupráci zničiti radikalismem. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Slovo má dále pan posl. dr Hajn.

Posl. dr Hajn: Ctěná sněmovno! Po včerejší řeči kol. Špačka, pronesené za náš klub v generální debatě, snad abych dnes vzhledem k předmětu, o který právě jde v podrobné debatě, promluvil o čsl. vládě. Nemyslím ovšem dnešní vládu Malypetrovu, nýbrž československou vládu vůbec. Před nedlouhým časem jsem někde četl, že prý naše vlády trvají poměrně dlouho a že u srovnání s jinými státy není to u nás s vyměňováním vlád tak zlé. V pravdě, počítáno poctivě, vypadá to tak, že průměrný věk čsl. vlády je rok a dva měsíce, při čemž nejkratší vláda trvala právě 18 dní - je to ona prvá vláda pěti mužů 28. října 1918 doma a za hranicemi tří mužů, stálých hlavních činitelů zahraničního odboje - a nejdelší prvá Švehlova vláda trvala 3 léta 2 měsíce a 3 dny. Jestliže v poraženém Německu, zmítaném po prohrané válce ustavičnými vnitřními zápasy a boji, průměrný věk vlády byl 8 měsíců, lze sotva příliš jásati nad 14 měsíci průměrného věku vlád ve vítězném Československu, vnitřně poměrně klidném a konsolidovaném.

Jest přímá příčinnost mezi tímto krátkým trváním našich vlád a naším volebním řádem s jeho poměrným zastoupením a jeho vázanými kandidátními listinami. Volební kampaně do Národního shromáždění byly za těch 14 let 3. Minou poměrně klidně a sotva se provede druhé a třetí skrutinium, nastane ticho zrovna hrobové; vypadá to pak u nás, jako by byl zrovna na řadu let začarován a zaklet veškeren vážnější politický život: živoří se jen stranickými šarvátkami, třenicemi, všednostmi, často i nízkostmi. Ty tam jsou doplňovací volby, které se před převratem povznášely na historické události a byly často ventilem, jímž způsobem zcela zákonným vybuchla nespokojenost s kornatějící politikou a ukázal se jiný politický směr. Ale dnes? Jak se ukončí poslední skrutinium, odstěhují se t. zv. volby se vším mrtvým a i živým inventářem náhradníků do kanceláří, a při smrti člena Národního shromáždění nemá už co mluviti voličstvo, nýbrž úředníci, kteří vytáhnou potřebné lejstro a v něm zjistí, kdo je nástupcem nebožtíkovým. Jestliže se nesvede uvnitř strany jako majetnice osiřelého mandátu zápas o výměnu náhradníků, řízení pozůstalostní a následnické se provede tak tiše a zrovna neviditelně, že se mně vždycky zrovna automaticky vynoří vzpomínka na ticho plesnivé kanceláře pozemkových knih u venkovského okr. soudu.

Zvláštní pikanterie platnému volebnímu řádu dodaly t. zv. poslanecké a senátorské reversy, dané jejich politickým stranám, kteréžto reversy povýšily o tolik vliv a prestiž vedení a sekretariátů stran, o kolik snížily svobodu poslancovu nebo senátorovu ovšem proti liteře i proti duchu ústavní listiny. S reversy těmi se spojil v morganatický sňatek volební soud, resp. jeho senát, pochodící z učených soudců z povolání, a vložil je illegálně do samého volebního zákona tam, kde jsou zákonné přísné podmínky volebního práva pasivního, a tak se sice pohodlně, ale nemužně vyhnul rozhodování o důvodech skutků nízkých a nečestných. Mluvím zde výslovně jen o senátě volebního soudu, protože přísedící soudu toho jsou pouhými exponenty politických stran a nemohou proto býti vlastně ani tak moc obviňováni, a úsilí hrstky jich, kteří si chtějí zachovati nezávislost na výkonných výborech nebo sekretariátech svých stran, je bitím hlavy o zeď, jak ukázal případ mandátu dr Perglera. Mimochodem: Historie tohoto mandátu, která tolik zkompromitovala nejen náš volební řád a volební soud, nýbrž i dobré jméno naší republiky před cizinou, není stále ještě ukončena, pokud leží jistá věc u našeho ministerstva vnitra, předešlým ministrem úmyslně nevyřizovaná. Mám o dnešním ministrovi tohoto resortu tak dobré mínění jako o úředníkovi i jako o politikovi, kterým musí býti každý ministr, i zvaný třebas úřednickým, že bych jemu ani sobě nepřál, aby dobré to jméno utrpělo, když se dostal najednou k té věci tak odpovědně blízko.

A když jsem už u tohoto ministerstva, pokládám za potřebné upozorniti jeho šéfa p. ministra vnitra, aby nepřipustil vyplýtvati veškeru energii svého resortu na vyšetřování a stíhání brněnského případu a celého toho hnutí. Prosím p. ministra vnitra, aby šetřil tou energií a tou přísností pro horší a nebezpečnější případy. Máme v Československu vedle fašismu ještě jiná hnutí, všecka dobře organisována, namířená přímo proti státu samému a činící přípravy k útokům, jež mají býti zahájeny na rozkazy ze zahraničí.

Nyní dovolte, abych se po této exkursi vrátil k nedokončenému thematu. - Na rozdíl od bývalých volebních řádů, platných u nás před převratem, spočívá osudovost dnešního volebního řádu v tom, že při politických napjetích neposkytuje žádného jiného zákonného ventilu, leda jen změny vlády, a proto bylo už u nás tolik vlád - nebo rozpuštění Národního shromáždění. Nejposlednější ventil spočívá pak již jen v nějaké násilné změně, ale je tu ovšem zase vážná obava, aby se osudovost platného volebního řádu neproměnila v osudnost pro sám stát.

Při hledání úspor ve státním hospodářství, k jehož dnešní zbědačelosti náš volební systém spíše ještě přispíval nežli jí zabraňoval, se přišlo také na to, že prý je zbytečný náš dvoukomorový systém a proto opět vykřiknuto heslo: Pryč se senátem! Přirozeně já a naše strana nebudeme zde odpočítávati náklad na senát, byť byl i milionový, nýbrž budeme vážiti jeho úkol a jeho význam tak, jak byly myšleny tenkráte při sdělávání ústavy. A úkol a význam ten neztratily svou cenu doposud.

Náš senát jako druhou komoru činí zdánlivě zbytečným nepatrná odlišnost volebních řádů a nic jiného, takže je opravdu pouhou zmenšenou kopií sněmovny poslanecké. Změňte jeho volební řád a připusťte i jistou změnu v jeho složení a budete brzy povděčni tomuto opravdovému korektivu, tomuto důstojnému soupeři sněmovny lidové a tomuto věrnému strážci zákonův, poctivosti státní správy a počestnosti veřejného života!

Ministerský předseda překvapil veřejnost myšlenkou, aby se při předsednictvu ministerské rady zřídilo národohospodářské oddělení, mezi jehož úkoly bylo vytčeno zejména "sledovati celek našeho národohospodářského života s hlediska všeobecných zájmů obyvatelstva". A sotva byla myšlenka vyslovena, byla najednou mnohými shledána jako zcela přirozená a spolu i jako zdravá. Ale zároveň se ozývaly i obvyklé obavy, neznamenalo-li by to povážlivé zesílení moci oné politické strany, které právě náleží ministerský předseda, kteréžto obavy - mimochodem - jsou zároveň dokladem, do jaké míry a hloubky rozrostlo naše stranictví. Zatím netřeba pochybovati již předem o tom, že provedení té myšlenky výběrem osob a vzhledem k obdobným již trvajícím širším hospodářským institucím - na př. u ministerstva obchodu - podle zásady dělby práce také přesnějším vymezením kompetence zamýšlené instituce vzbudí ve veřejnosti důvěru, že jde tentokráte opravdu o něco, co by hledělo smírně vyrovnávati i hospodářské a speciálně i stavovské protivy, aby se mohlo sloužiti celku. Jen tak se pak stvoří instituce trvalá, jíž bude rádo napomáhati i nadstranické veřejné mínění.

Zatím, paní a pánové, plyne čas nepřetržitě bez viditelných činů, což působí právě opačně.

I táži se zde, kdy konečně ministerská reorganisační komise zahájí svou činnost? Kdy se zase po vykonané likvidaci ministerstva zásobování přihlásí pevná vůle provésti další účelnou a zdravou redukci v počtu ministerstev a jejich úřadů?

Nemůže na př. znovu vzbuzovati důvěru nebo ji zvyšovati, že se stále nevyřizuje bytový zákon. Tento válečný zbytek vázaného hospodářství nemůže se ani dnes zrušiti najednou, ale musí už jednou býti učiněn konec i druhému extrému, ustavičnému jeho prodlužování, a je železná nutnost, aby se konečně stala dohoda o zákoně, jenž by vyřídil věc postupně ve lhůtě přesně a kategoricky určené, aby se uvolnila cesta mnohým dalším počinům a nápravám.

Nemůže na př. vzbuzovati důvěru nebo ji zvyšovati, jestliže se najednou předčasně propustí 70 tisíc rekrutů, ať třebas v odpověď na restrikce učiněné rozpočtovou "sedmou" v rozpočtu ministerstva nár. obrany, a jestliže se pak vyvine o tom polemika v tisku koaličních stran, kdo že je tím vinen. Ani mezinárodní situace v Evropě nevypadá na to, aby se mohly podobně eskontovati nejisté výsledky odzbrojovací konference.

Je přímo proti pedagogice veřejné důvěry způsob, jakým seznámil veřejnost náš ministr školství se svými úmysly přeorganisovati naše národní školství. Konstatuji zde rád, že se tentokráte ve vládě uznala potřeba učiniti opatření, aby se to již v budoucnosti neopakovalo. Ve věci samé připojuji se k hlasům, proneseným již veřejně, že nedopustíme nic podobného, co by i jen připomínalo, natož co by již chtělo prováděti školskou autonomii národnostní. Se stanoviska státního máme více než pouhé pochybnosti o potřebě i účelnosti odluky školství od politické správy. Dovolávati se toho, že se již stala taková odluka mezi politickou správou a soudnictvím, jest ztotožňovati dvě různorodé záležitosti, jako je soudnictví a školství, a směšovati důvody, z nichž pro jeden se soudnictví již oddělilo a pro druhý by chtěl p. ministr odděliti teď i školství od politické správy.