5. Volba 16 členů a 16 náhradníků parlamentní úsporné a kontrolní komise.

Podle zákona ze dne 28. prosince 1932, č. 205 Sb. z. a n., jímž tato nová komise byla zřízena, volí poslanecká sněmovna 16 členů a 16 náhradníků ze 24členné komise, při čemž každý náhradník se volí jako zástupce svého určitého člena.

Volba se koná podle zásady poměrného zastoupení a sdružování stran jest přípustné. Pro volbu podle poměrného zastoupení odevzdávají podle §u 63, odst. 2 jedn. řádu hlasovací lístky jenom předsedové klubů za všechny svoje členy a hospitanty, poslanci pak jenom ti, kteří nejsou ani členy ani hospitanty nějakého klubu podle §u 15 jedn. řádu, což jsou toho času pp. posl. Chmelík, Nájemník, Rázus a Stříbrný.

Žádám tudíž ty, kdož jsou k hlasování oprávněni a dosud snad neodevzdali hlasovací lístky, aby tak učinili ihned na stolci předsednickém.

(Po přestávce:)

Prohlašuji odevzdávání hlasovacích lístků za skončeno a přikročíme ke skrutiniu.

Žádám pp. zapisovatele posl. Dubického a Rýpara, aby spolu s tajemníkem sněmovny a sněmovní kanceláří provedli skrutinium a sdělili mně jeho výsledek.

(Po provedení skrutinia:)

Podle sdělení pánů skrutátorů oznamuji: Odevzdáno bylo celkem 295 hlasů podle §u 63 jedn. řádu.

K této volbě se sdružili:

1. poslanci klubů republ. strany zeměděl. a malorol. lidu a čsl. strany lidové,

2. poslanci klubů čsl. soc.-dem. strany dělnické a čsl. živn. obchodnické strany středostavovské,

3. poslanci klubů slovenské strany ľudové, Deutsche christl. soz. Volkspartei a posl. Rázus a Nájemník,

4. poslanci klubů Deutsche Nationalpartei a Országos keresztény szocialista, Magyar nemzeti párt, Zipser deutsche Partei és Deutsche Gewerbepartei.

Volební číslo jest 19 a připadá tudíž členů a náhradníků parlamentní úsporné a kontrolní komise: na s družené kluby republikánský a lidový 4, na sdružené kluby soc.-demokratický a živnostenský 3, na klub strany nár. socialistické 2, na klub Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei 1, na klub Bund der Landwirte und Arbeitsgemeinschaft 1, na klub strany nár. demokratické 1, na klub strany komunistické 1, na sdružené kluby slovenský ľudový, Deutsche christl. soz. Volkspartei s posl. Rázusem a Nájemníkem 2, na sdružené kluby Deutsche Nationalpartei a Országos keresztény szocialista párt 1.

Žádám, aby byla přečtena listina všech zvolených členů a náhradníků parlamentní úsporné a kontrolní komise.

Sněm. tajemník dr Říha (čte):

Členy (náhradníky) byli zvoleni:

Posl. 1. dr Černý (Dubický), 2. Nejezchleb-Marcha (Beran), 3. dr Slávik (Adámek), 4. Remeš (inž. Nečas), 5. dr Winter (Chalupa), 6. dr Patejdl (Zeminová), 7. Bergmann (Richter), 8. dr Nosek (dr Daněk), 9. dr Hodáč (Ježek), 10. Hackenberg (Pohl), 11. Windirsch (dr Hodina), 12. Štětka (Hadek), 13. dr Polyák (Sivák), 14. Najman (Srba), 15. dr Mayr-Harting (Zajiček), 16. inž. Kallina (Stenzl).

Místopředseda Stivín (zvoní): Tím vykonána jest volba 16 členů a 16 náhradníků parlamentní úsporné a kontrolní komise.

Vyřízen jest 5. odstavec pořadu.

Budeme pokračovati v přerušeném jednání o odst. 1 pořadu, jímž jest:

Ad 1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 2100) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1933 (tisk 2150) a rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném ve 227. schůzi posl. sněmovny dne 14. prosince 1932.

Sněmovna usnesla se přejíti k rozpravě podrobné na podkladě osnovy doporučené výborovou zprávou.

Přistoupíme tedy k rozpravě podrobné, a to podle částí, stanovených ve 241. schůzi dne 1. února 1933.

Zpravodaj posl. Remeš vzdal se slova, které by mu podle §u 43 jedn. řádu příslušelo v podrobné rozpravě.

Započneme tedy prvou, politickou část rozpravy podrobné, ke které náleží: kap. 1. President republiky a kancelář presidenta republiky, kap. 2. Zákonodárné sbory a kanceláře sněmoven, kap. 3. Předsednictvo min. rady, kap. 4. Ministerstvo zahraničních věcí, kap. 5. Ministerstvo nár. obrany, kap. 6. Ministerstvo vnitra, kap. 7. Ministerstvo spravedlnosti s nejvyšším soudem, kap. 8. Ministerstvo pro sjednocení zákonův a organisace správy, kap. 9. Nejvyšší správní soud a volební soud.

K této části rozpravy přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. Dvořák, Oehlinger, Liška, dr Rosche, Hrubý; na straně "pro" pp. posl. Machník, Chobot, Wagner.

Dávám slovo prvnímu řečníku přihlášenému na straně "proti", p. posl. Dvořákovi.

Posl. Dvořák: Při přechodu ke speciální rozpravě o politické části rozpočtu chtěl bych zdůrazniti, že kdybych chtěl zosobniti všechna čísla, která obsahují jednotlivé resorty státního rozpočtu na r. 1933, všechny důsledky a všechen význam, řekl bych: [ ]. Než svěřila vláda parlamentní "sedmě" rozpočet k prozkoumání, řekla ve svém prohlášení, že musí býti v politických a hospodářských poměrech vnějších i vnitřních rozhodná, že se musí říditi heslem šetrnosti tak, aby ve státním hospodářství byla rovnováha, neboť léta zdánlivé konjunktury - tak to bylo řečeno doslova - v letech 1926 až 1929 byla hospodářským sebeklamem. - Toto prohlášení nazval vládně-socialistický tisk mužným prohlášením, které prý opravňuje dívati se s nadějí do budoucnosti. Nic nevadilo soc. demokratickým a nár. socialistickým vůdcům, že plivají sami sobě do tváří, když schvalovali toto vládní prohlášení. Vůdcové těchto stran to právě byli, kteří v letech 1926 až 1929 namlouvali pracujícím vrstvám, že kapitalism, kapitalistické hospodářství se stabilisovalo. Namlouvali dělníkům v továrnách, že nelze bojovati za vyšší mzdy, ale že je nutné v zájmu národního hospodářství pracovati společně s buržoasií. Toto přiznání kapitalistického hospodářského krachu, otevřeného bankrotu je zároveň přiznáním bankrotu reformistické politiky.

Při práci parlamentní "sedmy", která podle generál. zpravodaje soc. dem. posl. Remeše pečlivě zkoumala položku za položkou, zpracovávala vládní žurnalistika veřejné mínění. Tak na př. "České slovo" psalo, že jsme překročili nejhlubší bod hospodářské krise. "Právo lidu" a "Nová doba" plzeňská, orgány generálního zpravodaje, si velmi pochvalovaly práci rozpočtové "sedmy" a zvláště činorodou práci soudr. Remeše. Sociálfašističtí vůdcové a jejich noviny dokonce s hrdostí hlásaly, že v nejtěžší situaci se podařilo rozpočet dáti do rovnováhy a že soudr. Remeš za svou obětavou práci byl zvolen generálním zpravodajem o rozpočtu. Buržoasní noviny si velmi pochvalovaly tuto činnost Remešovu a jeho fotografie se skvěla na první straně těchto listů.

Nemohlo býti větší lži než tvrzení o vyrovnaném rozpočtu, což přiznal i sám generální zpravodaj Remeš s této tribuny, nemůže býti větší lži než psaní o překročení nejhlubšího bodu hospodářské krise. Buržoasie v Československu může býti právem spokojena, že v této pro pracující lid nejzoufalejší situaci našla lokaje v řadách vládních socialistů, kteří se propůjčují za kata své vlastní třídy. Ty tam jsou levé fráse plzeňské soc. demokracie, kterými po léta klamala masy pracujícího lidu českého západu. Jeden z vůdců plzeňského vedení, soc. demokrat Remeš, je gener. zpravodajem o rozpočtu na r. 1933, jehož provedení k opatření financí do vybrakované státní pokladny znamená balkanisaci poměrů v Československu, a on tento rozpočet hájí a bude jej doporučovati.

Stačí pohlédnouti kolem sebe. Jen slepý nebo za peníze najatý lump může neviděti rostoucí bídu a hlad pracujících vrstev. Máme jeden milion nezaměstnaných dělníků, z nichž statisíce bloudí ulicemi bez podpory, roztrhaní a hladoví. Ve všech průmyslových odvětvích zahájený útok na nedostatečné mzdy dělnictva, ke kterému dala vláda signál snížením platů stát. a veř. zaměstnancům, [ ], exekuce a daňové přetížení, do tisíců stoupající konkursy drobných živnostníků a obchodníků, pravidelné střílení do lidu, který se brání, to jsou obvyklé metody této i minulé vlády a jejího režimu. Za těchto poměrů, které den ze dne nabývají ostrosti, kdy řady hladových a nezaměstnaných rostou, píší placení knechti kapitalistů o překročení nejhlubšího bodu hospodářské krise a o vyrovnaném rozpočtu. Tento stav je nejstrašlivějším pasivem státního rozpočtu, které žádný lokaj buržoasie, ať z té či oné strany, nemůže popříti. Tento stav poměrů je dokladem krachu a bankrotu státního rozpočtu.

Další charakteristikou je státní dluh republiky Československé. [ ]. R. 1932 činil vnitřní a zahraniční státní dluh republiky, jak jej vykazovala příslušná kapitola stát. rozpočtu, 37.550,614.669 Kč. Na úrocích a úmoru jsme r. 1932 zaplatili 2.154,424.050 Kč. V rozpočtu na r. 1933, o kterém se píše, že je v rovnováze, činí státní dluh 37.969,344.056 Kč, na úrocích a úmoru bude zaplaceno v tomto roce 1.981,206.297 Kč. Jaký dostaneme obraz vyplývající z těchto cifer? Dluh československého státu vzrostl proti r. 1932 o 418,829.387 Kč. Ač je zde prokázáno, že státní dluh vzrostl, budeme platit na úroku a úmoru o 173,217.753 Kč méně nežli r. 1932, kdy dluh vnitřní i zahraniční byl menší. A tomuhle, pánové, chcete říkat vyrovnaný rozpočet? To je rozpočet hazardéra, kterému rostou dluhy, který platí jen to nejnutnější a drží se s křikem nad vodou, aby se neutopil, [ ].

Třetím dokladem jsou skutečné finanční prostředky, kterými se mají hraditi vydání, obsažená v rozpočtě na r. 1933. Je sice pravda, že rozpočtová "sedma" docílila na straně vydání a na straně příjmů stejných číslic. Tomu ovšem pánové říkají vyrovnání. Ale je otázka, jak se ty příjmy pro státní pokladnu opatří. Vysvětlení dává vláda s rozpočtovou "sedmou" a generálním zpravodajem, a to: zavedením té či oné daně se předpokládá, že do státní pokladny se stáhne tolik a tolik milionů. Většina těchto daní, které mají přinésti nové finanční zdroje a příjmy, jsou daně nepřímé, jejichž zavedení znamená obrovský lavinovitý vzrůst drahoty, která již stejně strašlivě řádí mezi pracujícím lidem. Ale i přímé daně, se kterými se počítá, znamenají [ ] vyvlastňování středních vrstev. Již dnes vidí vláda bouři odporu, jako je tomu u autodopravců, drobných živnostníků, proti takovému způsobu vymáhání finančních prostředků, které znamenají zničení desetitisíců existencí.

Vláda však podle vládního prohlášení bude rozhodná a šetrná, jak to řekl její premiér. Podívejme se tedy, jak v praksi vypadá ta vládní šetrnost, jak vypadá to, co řekl Malypetr, že základem státu je jeho vyrovnanost, rovnováha mezi příjmem a vydáním.

V kapitole 1. "President republiky a jeho kancelář", činí všechny výdaje na r. 1933 15,190.500 Kč, všechny příjmy obsažené v této kapitole 2,271.500 Kč, schodek 12,919.000 Kč. Hospodářství schodkové, jak to řekl Malypetr ve svém projevu, nazývá lid právem hospodářstvím od 10 k 5.

V této kapitole chci ještě ukázati na jednu význačnou okolnost, co totiž vláda nazývá otázkou šetrnosti. Plat presidenta, nejvyššího úředníka ve státě, činí 2,500.000 Kč, na vydání podle volného uvážení a rozhodnutí je preliminováno 800.000 Kč, na jízdné pro jeho osobu 200.000 Kč, t. j. celkem 3,500.000 Kč. Za dnešních poměrů, kdy statisíce dělnických rodin mají hlad, kdy se hlásí z řad pracujícího lidu desítky sebevražd denně z bídy, je to, myslím, plat pro jednu osobu více nežli dostatečný. Nechci tím říci, že by president jako osoba chtěl viděti tyto poměry, ale on jest nejvyšším představitelem tohoto státu. Tento stát je kapitalistickým státem, buržoasie za těchto okolností v dnešní situaci nemilosrdně vyssává lid a vláda jako exponent těch, kteří skutečně vládnou, jest hospodářsky pojata do horních desetitisíc, snažíc se vykonávati to, co si buržoasie v tomto státě přeje. Představitel tohoto státu má na dnešní poměry takové příjmy, aby byl krytem pro buržoasii a její lokaje, kteří shrabují miliony do svých bezedných kapes, zatím co lid hladoví.

V zájmu státu a jeho měny všichni prý musí přinést oběti, tak se psalo a tvrdilo. Časopisy psaly: "Jsme všichni na jedné lodi a proto je nutno, abychom všichni přiložili ruku k dílu, abychom všichni poskytli pomoc." Podívejme se, jak tato pomoc vypadá ve skutečnosti, v číslicích prvé kapitoly. Plat presidenta republiky je proti r. 1932 snížen o 15%, plat kancléře Šámala, který činil 190.000 Kč ročního důchodu, je snížen jenom o 3%, plat 80 úředníků je snížen o 6.8%, plat smluvních úředníků již o 10% a podpora dělníků k práci neschopných snížena o 26.4%. Tyto škrty, myslím, dostatečně charakterisují vládní socialisty, kteří se kryjí frásí o demokracii. Demokracie, ano, ale demokracie měšťácká, za níž se kryje nemilosrdná diktatura buržoasie a finančního kapitálu.

Tak tomu je i v dalších kapitolách, vlády a zákonodárných sborů. Z 15 ministrů v Československu mají všichni přes 200 tisíc Kč ročního důchodu. Máme 121 poslanců a senátorů, kteří mají každý 2 platy, jejichž důchod činí více než 100.000 Kč ročně, nepočítaje v to, že mnozí z nich jsou členy správních rad v různých finančních, průmyslových a obchodních společnostech. Vláda je si vědom, že za takovéhoto šetření jen a jen na úkor pracujících vrstev stupňuje se v masách pracujícího lidu nespokojenost a odhodlanost k obraně. Proto také počítá, jak uplatniti předeslanou rozhodnost ve vnitřních i zahraničních událostech.

Tato rozhodnost je obsahem další kapitoly, ministerstva vnitra. Na denní platy v okresních úřadech a na rozšíření četnických stanic zvyšuje se částka o 4,029.300 Kč. Výkonnými orgány těchto úřadů jsou policajti a četníci. Oděvné a oděvní paušál u policie zvyšuje se o 298.000 Kč, na počáteční výzbroj u četnictva, cestovné, střelectví a různé zvyšuje se výdaj pro tento rok o 3,974.800 Kč.

Těchto několik položek ministerstva vnitra ukazuje docela jasně, jak si vláda představuje potlačení stoupajícího odporu vykořisťovaných proti jejímu plánu. Toto zvýšené vydání má rozmnožiti řadu fízlů, policajtů a četníků, kteří mají býti smluvně zaměstnáni bez definitivy, aby pod hrozbou propuštění byli nuceni k většímu špiclování, denunciantství, k větší výkonnosti s karabinou a pendrekem proti mučenému a deptanému lidu. Již dnes jsou u policejního ředitelství takové předpisy, že neudělá-li policajt určitý počet udání, nemá naděje na definitivu a zaráží se mu postup. Rozšíření smluvního stavu zvýší konkurenci v udávání a znamená zavedení biřicských tlup z doby středověku.

Tento aparát, který má vyjádřiti silnou ruku vlády v tomto státě, věrně doplňuje kapitola soc.-demokratického ministra dr Meissnera: spravedlnost. Spravedlnost obyčejně se znázorňuje symbolickou figurou panny, která má v jedné ruce váhy a má zavázané oči. Symbol, který by vyjádřil věrně rozpočet ministerstva spravedlnosti na tento rok, mohl by představovati příslušník pracující třídy, který leží ve špinavé, smrduté kobce kriminální, kde zvolna umírá hladem.

Číslice vyjadřující československou spravedlnost mluví více než jasně. Vydání u nejvyššího soudu je zvýšeno o 1,372.000 Kč. Odůvodnění říká, že se očekává více sporů, je nutno počítati s přemísťováním soudců, cestovným, dietami atd. Odměny za výkon v justičním aparátu se zvyšují celkem o 1,372.000 Kč, poněvadž soc.-demokratický ministr očekává více žalob, více sporů a ovšem také více rozsudků. Biřicské tlupy ministerstva vnitra již se postarají o to, aby soudy nezahálely. Zde je starost soc.-demokratického ministra Meissnera o třídní aparát buržoasie v tomto státě veliká. Číslice dokazují, že bude u soudu více práce, více rozsudků, ovšem ne nad velikými zloději z řad buržoasie, což dokázal případ Stříbrného, nýbrž rozsudků nad příslušníky pracující třídy, kteří se budou brániti zotročení, na němž je založen celý rozpočet na rok 1933.

Jak bude vypadati život těch, kteří se ocitnou ve vazbě u okresních, krajských soudů a těch, kteří budou odsouzeni tráviti měsíce v Meissnerovských kriminálech? Jak bude prakticky vypadati tento fešácký pobyt, jak několikráte všechny vládní noviny psaly? Položka stravování vězňů u okresních a krajských soudů, otop, osvětlování a čištění prádla byla snížena, ačkoliv se předpokládá větší počet trestanců a odsouzených, o 2,376.400 Kč. Myslím, že to dostatečně charakterisuje metody čsl. buržoasie a lokajskou službu, kterou provádějí socialisté vládních stran. Pro hladové, nezaměstnané a vyvlastněné drobné rolníky a živnostníky připravila vláda více četnických karabin, více pendreků, špíny, nemocí a pozvolného umírání v kriminálech. To je perspektiva Československé republiky, po níž už kráčí Mussolini, Pilsudski. Horthy a nyní Hitler. Československá buržoasie tak jako buržoasie jiných kapitalistických států ví velmi dobře, že s touto hazardérskou politikou dlouho nemůže vydržeti. Nespokojenost s versailleským systémem je stále větší a silnější. Nastolení Hitlera v Německu tuto frontu jenom zesiluje a imperialisté shodují se v tom, že dosavadní rámce hranic jsou pro ně úzké, všichni potřebují odbytiště.

Na východě trvá už více než rok válka, která je zahájením rozdělení Číny. Imperialismus Japonska je podporován Společností národů nejen sympatiemi, nýbrž i válečným materiálem. Provokace proti SSSR se strany Japonska jsou vítány s jásotem imperialisty střední i západní Evropy. Tak vypadá ta vnější politika, kterou provádějí také imperialisté českoslovenští. Proto exponent čsl. politiky p. dr Beneš mohl říci v rozpočtovém výboru, že války s Německem se nemusíme obávati, ale že zde hrozí konflikt daleko větší, konflikt celoevropský, do kterého můžeme býti každé chvíle strženi. Musíme býti připraveni! - Tak to řekl čsl. mírotvorce [ ]. Imperialistický charakter Československa dokazuje úplně jasně a konkretně militaristický rozpočet. Projdeme-li tento rozpočet hladu, uvidíme, že skoro 1/4 všech státních výdajů na r. 1933 je preliminována na armádu a na válečné přípravy. I v tomto rozpočtu ministerstva nár. obrany škrtala rozpočtová "sedma" v čele se soc.-dem. vůdcem posl. Remešem, ale i zde vidíme tentýž obraz. Škrtalo se jen tam, kde šlo o civilní dělnictvo a o prosté vojáky. Na platech generálů, vysokých civilních hodnostářů a důstojníků strhlo se 1˙1%, na žoldu prostých vojáků strhlo se 30.2%, na mzdách civilního dělnictva 52.3%. Na žoldu vojáků tedy 1/3, čímž jim byl snížen dosavadní žold z 1.50 Kč na 1 Kč denně. Kde je to žvanění socialistů Pika, Hummelhanse, Špatného a vaše, pane agrárníku Machníku, kteří jste se dušovali, že nedopustíte, aby žold vojáků byl snížen? (Posl. Machník: Já vám to potom povím!) Takhle jste to řekli: V důsledku sníženého počtu koní a zavedení 14měsíční presenční služby bude se žádati větší výkonnost mužstva i koní a není možno snižovati ani žold ani stravné. Tak jste to všichni, jeden jako druhý, vykládali v branném výboru. A jak vypadá skutečnost, pro kterou budete hlasovati? Předloha pojednávající o bezprostředním snížení žoldu, t. j. oficielní, bude jistě v krátké době rozdána, ale v prelimináři rozpočtu ministerstva nár. obrany se již s tímto snížením žoldu otevřeně počítá.

Jak to vypadá, pánové, se stravou? Říkali jste, že zkrácená presenční služba bude vyžadovati větší výkonnosti od každého vojáka, poněvadž ho budete chtíti naučiti obraně, aby vás mohl v případě přepadení brániti. Na stravu a chléb pro 107.000 vojáků je napočítáno na r. 1933 198,758.800 Kč, rozpočteno na 1 muže připadá na den 5.60 Kč. Poněvadž zákonem o 14měsíční presenční službě bude zvýšen stav nováčků o 5.000 a délesloužících o 3.000, přidává se 10,846.500 Kč. Na tohoto nového vojáka připadá již jen 3.71 Kč. Poněvadž však budou všichni stejně jíst, připadá na 1 vojáka průměrně 4.70 Kč denně na stravu a chleba. U koní a kobyl měli pánové skutečně soucit, který si pravděpodobně přenesli z prakse starého monarchistického Rakouska. Na krmivo pro 28.515 koní se počítá 88,272.200 Kč, a poněvadž se bude žádat, jak správně to páni říkali, větší výkonnost, zvyšuje se tato položka o 16,710.800 Kč.

Jak to vypadá nyní prakticky? Na 1 koně v armádě počítá se 13˙15 Kč denně, ale na 1 vojáka 4.70 Kč denně. Tak to vypadá v kapitalistické armádě. Páni se řídí starým rakouským heslem, které bylo v praksi v rakouské armádě, že kůň nesmí chcípnout, toho je škoda, ale když voják zemře, nebo, jak se říká v armádní řeči, "pojde", tak se vezme jiný.

O zdraví vojáků pečuje se otcovsky. Na léčení, léky a nemocnice škrtá se 2,513.000 Kč, ač bude větší stav aktivní armády. Pak se pan ministr nár. obrany a pánové v branném výboru nemusejí stavěti udivenými, že jsou v armádě sebevraždy a že vojáci z hladu žebrají, jak tomu bylo v Bratislavě. Naproti tomu ovšem u generality, u vysokých důstojníků jsou páni více než štědří. Na velitelský paušál, na representaci, odměny, špionáž, auta a hostiny vydává se o 36,868.600 Kč více než tomu bylo loňského roku. Myslím, že tu je úplně jasný charakter třídního rozdělení armády. U buržoasní části armády, generálů, vysokých hodnostářů a důstojníků přepych, u prostých vojáků, příslušníků pracující třídy nemoci, hlad, který je donucuje, chtějí-li se udržet při životě, k žebrotě. Surové nadávání a bití je denním zjevem v armádě. Minulého roku podal jsem přes 80 interpelací, kde jsem jasně upozornil ministra nár. obrany na ty zjevy a na zacházení s prostými vojáky v armádě. V každém případě ovšem odpověď zní: "Nezakládá se na pravdě" - poněvadž voják, který sděluje své stížnosti, nemá pravdu. Pravdu má zatím v kapitalistické armádě jen generál nebo štábní důstojník. Myslím, že takto vypadá asi v praksi fráse, která byla v popřevratových dobách velmi radikálně házena do mas pracujícího lidu, že prý je vojna pokračovací školou občanského života.

Pracující lid ovšem povede boj proti vašemu rozpočtu, který znamená perspektivu hladu a bídy přesto, že jste učinili brutální a persekuční opatření. Bude budovati pevné spojení se svými syny a bratry ve vaší armádě. Pracující třída pod vedením komunistické strany nepotřebuje přepadávati kasárny, jako to činí buržoasií placení fašističtí dobrodruzi, [ ], aby smetla tento režim, aby vás a buržoasii poslala ke všem čertům. Pak bude možno postaviti rozpočet, který svým charakterem bude odpovídati skutečnému prospěchu třídních zájmů pracujícího lidu. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Machník.

Posl. Machník: Slavná sněmovno! Nežli přistoupím k rozboru jedné části rozpočtu, pokud se týká ministerstva nár. obrany, pokládám za nutné připomenouti okolnosti, za jakých letos rozpočet projednáváme. Jest to nejen doba těžké hospodářské krise, která snad spěje ke svému vyvrcholení a zmítá osudem celého světa, nýbrž jsou to také důležité politické události, které se odehrávají v poslední době kolem nás. A mám-li mluviti k rozpočtu ministerstva nár. obrany, chci zvláště věnovati pozornost dvěma státům z našeho nejbližšího okolí, jež po mém soudu spouštěti se zřetele bylo by nejen neprozřetelné, nýbrž bylo by také velmi nebezpečné.

V těchto dnech dostává se v sousední říši Německé k moci vláda Hitlerova, vláda onoho Hitlera, proti kterému do nedávna oficielní vedení říše německé stálo ve tvrdém odporu, aby se s ním na konec dohodlo a aby mu předalo - nechci špatně prorokovati - absolutní moc nad státem. Byli jsme velmi často zvláště z německého tábora utěšováni tvrzením, že sousední říše Německá má jen armádu o 100 tisících mužích, takže není schopna branného odporu. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Dovolte, abych těchto 100 tisíc mužů a tento stav armády říšsko-německé podrobil poněkud analysi. Těchto 100 tisíc mužů je pro mne velitelským sborem, složeným z předních příslušníků říšsko-německé armády a schopným kdykoliv ujmouti se velení nad armádou, jež by mohla dosáhnouti počtu milionů lidí.

A jako je tomu, pokud se týče počtu této armády, tak je tomu i pokud se týče válečného materiálu. Přes všechna ustanovení mírových smluv, přes všecko to, co bylo uloženo národu německému jakožto národu poraženému, zbrojilo Německo potichu a dnes můžeme bez nadsázky říci, že by bylo schopno nejenom odporu, nýbrž bylo by schopno ještě větších akcí, zvláště když nepouštíme se zřetele říšskoněmecké občanské branné spolky, ať už jde o Stahlhelmy, Hitlerovy Sturmabteilungy, Reichsbannery atd. Když toto všecko dáme dohromady, vidíme, že by Německo mohlo postaviti armádu o několika milionech mužů, zvláště když tato část armády, o které jsem se zmínil naposledy, jistě za režimu, který právě v Německu nastoupil, nebude již nikým pokládána za illegální, nýbrž za prostředek, aby nastoupila své místo, kdyby bylo třeba posíliti armádu řádnou.

Přecházím přes vojenskou výchovu německé mládeže, pro kterou má Německá říše asi 17 výcvikových táborů, do kterých se koncentruje průměrně po 200 mladých lidí. Nevinně se tyto organisace nazývají "otužovací spolky", ve skutečnosti to však není nic jiného, nežli branná příprava německé mládeže.

A když vezmeme v úvahu suchou cifru skoro 5 1/2 miliard a srovnáme-li ji s cifrou, která je v našem rozpočtu věnována na potřebu armády, vidíme, že říše Německá má rozpočet na vojsko ve srovnání s naším 4krát větší než my.

A jak je tomu na jihovýchodních hranicích našeho státu? Díváme-li se na maďarský rozpočet - měl jsem možnost poukázati na to již v předešlých letech - tu vidíme, že dobrá polovina celého vojenského rozpočtu maďarského je skryta v rozpočtech resortů jiných, stejně jako jest kryta značná část rozpočtu nár. obrany sousední říše Německé. Maďarsko v důsledku těžkých hospodářských poměrů snížilo letos celkový rozpočet svého státu přibližně o 11 1/2%. Věnujeme-li zvláštní pozornost rozpočtu vojenskému, vidíme tam docela nepatrné snížení, asi jen 1 promile. Tedy vidíte z toho, slavná sněmovno, že i celkový rozpočet Maďarsko snižovalo, ale na rozpočet vojenský vůbec nesáhlo. Při tom Maďarsko volá po sanaci, dovolává se pomoci Svazu národů, naříká, že mu bylo mírovými smlouvami ukřivděno, a dožaduje se rovnoprávnosti ve zbrojení, jako už se jí domohlo sousední Německo, kde našlo Maďarsko zářný příklad. Okolnosti, které jsem uvedl, musí býti zesíleny ještě další připomínkou, že Maďarsko nemá jen žoldnéřskou armádu povolenou mírovými smlouvami, nýbrž že má od roku 1929 regulérní armádu, rekrutovanou z nováčků, vyšlých z řádných odvodů, přes všechny podmínky mírových smluv, které to zakazují.

Slavná sněmovno! Někdo by mohl namítnouti, že armáda není nic platna, není-li náležitě vyzbrojena, avšak i po této stránce si Maďarsko pospíšilo, aby nic nezameškalo. Poznamenal jsem si jenom některé průmyslové podniky, které se zabývají výrobou válečného materiálu. Je to státní zbrojovka v Diosváru u Miškovců, továrna Weiss-Mannfred a zbrojovka Frommer v Budapešti, která vyváží docela i do ciziny. Jsou to tři moderní muniční továrny u Blatenského jezera, které - ironií osudu - byly vystavěny po válce z půjček Svazu národů. Tyto továrny vyrábějí výbušniny, střelný prach a všechny ostatní látky k plnění munice. Přičteme-li k tomu pašování zbraní ve velkém - nedávno byl svět překvapen, že 40 vojenských letounů bylo propašováno z Italie do Maďarska a po nich 47 vagonů pušek a kulometů přes rakouskou zbrojovku v Hirtenbergu - kdo chceš, věř, že to byly zbraně, které se opravovaly, my však těmto pohádkám věřiti nemůžeme, poněvadž kdybychom jim věřili, špatně bychom odhadovali své okolí, a nemohlo by býti pravdou, o čem jsme přesvědčeni, že na jihovýchodních hranicích našeho státu je náš největší politický odpůrce, který otevřeně prohlašuje, že není spokojen s výsledky mírových smluv a s hranicemi, které jimi byly tomuto státu určeny, a chce "mírumilovnou" cestou dosáhnouti korekce svých hranic, na kterou se připravuje prostředky, jež jsem právě naznačil. Je zcela přirozené, že by se v mnohém přepočítali, kdyby se opovážili sáhnouti na integritu našich hranic. (Výborně!) Včera člen našeho klubu kol. Vančo způsobem nad slunce jasnějším řekl jistě slovo včas a na pravou adresu.