Nyní dovolte, abych po těchto úvodních slovech přešel k vlastnímu rozpočtu. Projednávání státního rozpočtu bývá u nás, slavná sněmovno, jakýmsi signálem k novinářským článkům, z nichž jedny rozpočet ministerstva národní obrany posuzují objektivně, ale jiné si velmi rády na naši vojenskou správu zaútočí. Čteme-li články takového útočného rázu v časopise "Prager Tagblatt", nemůžeme tím býti nikterak překvapeni, avšak našly se i jiné časopisy, na př. "Nová Svoboda", která cifry věnované na vojenské účele skombinovala umělým způsobem a přišla k závěru, že je v Československu na vojenské potřeby věnováno 2 1/2 miliardy Kč, zatím co skutečné vojenské výlohy jsou representovány v letošním rozpočtu 1 miliardou. Tito kritikové dospěli k takové cifře tím způsobem, že k základní cifře připočetli příděly fondu pro věcné potřeby nár. obrany a že do toho započetli výlohy na četnictvo, policii a vojenské vysloužilce atd., jež platíme ze závazku Rakousko-Uherska.

Slavná sněmovno, dovolte, abych ke kapitole tak zv. fondu pro věcné potřeby ministerstva nár. obrany řekl několik slov. Fond nemá nic společného s řádným rozpočtem, který je u nás věnován na běžné udržování armády a na udržování a doplňování všeho materiálu, kterým je armáda vybavena. To ovšem předpokládá určité základní vybavení výzbrojí, výstrojí a jinými opatřeními stálého rázu, jako jsou kasárna, cvičiště, střelnice, výcvikové tábory atd. Po převratu jsme z těchto věcí pro armádu nevyhnutelně nutných neměli téměř nic. Měli jsme různorodý materiál, který přivezly naše legie, měli jsme nevhodná cvičiště z doby josefinské a kasárna pro náš nový stát naprosto neúčelně rozložená. Rakousko mělo své válečné potřeby umístěny v zemích blíže bojišť a co bylo na našem území, to si pospíšili Maďaři včas odvézti. Právě na toto zaopatřování této základní zásoby je určen fond pro věcné potřeby ministerstva nár. obrany.

Mluvím-li o vojenských potřebách, dovolte, abych věnoval několik slov potřebám rázu poněkud osobního, totiž povyšování a pensionování vojenských gážistů. Armáda byla v každém spořádaném státě vždycky zárukou míru a nositelkou státní myšlenky. Řeklo-li se slovo "armáda", ihned se vybavila představa pořádku, takže tato dvě slova v každém spořádaném státě byla a musí býti synonyma. Každý stát má právo žádati od armády přesné plnění povinností, avšak ne každý stát - a bohužel v mnohých směrech i náš - koná zcela povinnost ke svému sboru vojenských gážistů. Musím poukázati, že nikde nepracoval velitelský sbor armády za tak těžkých okolností jako u nás v Československu. Enormní práce s novou výstavbou byla obstarávána nedostatečným počtem důstojníků. Sotva se zdolaly těžké počátky, bylo nutno předělávati organisaci vojska a jako organisaci stejně i celou výchovu.

Ale nejen to! Nesmíme zapomenouti, že ve 12 letech jsme dvakráte zkracovali presenční službu vojenskou, což postavilo velitelský sbor před problémy, jichž vyřešení si vyžadovalo ohromného vypětí sil v době, kdy v naší čsl. armádě chybí na 800 důstojníků. Uvážíme-li, že systemisace tohoto počtu byla dělána pro normální stav, vezmeme-li dále v úvahu, že zkrácením presenční vojenské služby jsou naše důstojnické sbory postaveny před nepoměrně větší úkoly v kratší době, nežli tomu bylo dříve, tak vidíme, že i po stránce hmotného zabezpečení je třeba věnovati tomuto sboru bedlivou pozornost. Vojenští gážisté sice s těžkým srdcem nesli poslední zásah do snížení platů veř. zaměstnanců, ale přijali jej jako státní nutnost, ačkoliv věděli, že v jiných státech vojenští zaměstnanci zůstali tohoto zákroku ušetřeni.

Co však jistě je nemůže nechati bez určité trpkosti a zahořklosti, je fakt, že již přes 1 1/2 roku u nás v Československu ve vyšších stupních se vůbec nepovyšovalo. Význačný představitel francouzské branné moci mi řekl, že kdyby se tento stav projevil ve Francii, že by tam z toho byla hotová revoluce. Jestliže tedy povýšení v armádě nebylo provedeno již přes 1 1/2 roku, jestliže starší nebo nemocní důstojníci odcházejí a vojenští gážisté uprázdňují a uvolňují systemisovaná místa, pak po mém soudu nestojí nic v cestě, aby povyšování důstojníků bylo zase uskutečněno. Hájím názor, že každému má býti dáno to, což jeho jest. Ukládáme své čsl. armádě a najmě jejím vedoucím činitelům povinnosti, dejme jí také její práva.

Slavná sněmovno! Při této příležitosti bych chtěl ještě do řad našich vojenských gážistů říci několik slov s ohledem na poslední události v Brně. Některé naše časopisy přinesly zprávu, že máme zfašisované důstojnické sbory. I když tomu nechci věřiti a jistě tomu v celku není tak, přece jenom bych chtěl připustiti, že tu a tam nějaký podobný případ se projevil. Potom však, slavná sněmovno, není žádná jiná cesta možná, než cesta přísného vyšetření, náležitého potrestání a odstranění z armády všech činitelů, kteří sice nosí na sobě její důstojnickou uniformu, ale zabývají se jinými myšlenkami nežli ochranou státu v jeho demokratické formě. (Výborně! - Potlesk.)

Celý náš státní rozpočet byl nesen myšlenkou úspor. Před krátkou chvílí mluvil o těchto úsporách v celku předseda rozpočtového výboru kol. dr Černý. Podívejme se, zda bychom bez újmy naší čsl. branné moci mohli ještě více šetřiti a škrtnouti, než jsme dělali dosud. Jako v každém resortu i zde máme výdaje dvojího druhu: náklady osobní a věcné. Obojí, osobní i věcné, jsou v přímém a těsném vztahu k bojovné i materiální pohotovosti armády. Když letos vojenská správa byla nucena prováděti škrty, byla před těžkým úkolem), jak toto snížení provede. Na zásoby materiálu sáhnouti nesmí, poněvadž za takový krok by těžko někdo vzal odpovědnost. Proto r. 1931, 1932 a 1933 omezila výcvik záloh a konání závěrečných cvičení a v posledních 2 letech propustila předčasně brance. S těmito opatřeními, slavná sněmovno, která se mohou omluviti jako první pomoc a jejichž škodlivost lze omluviti rok nebo 2 léta, jako přechodná opatření, není možno souhlasiti, a pro budoucnost je nutno velmi důrazně je odmítnouti. Žádám proto, aby vojenská správa v zájmu výcviku a bojové pohotovosti armády, která bude již dosti snížena zkrácením presenční služby, od těchto opatření napříště úplně upustila a obrátila svůj zrak směrem, kde by bylo možno dosáhnouti úspor trvalých.

Jeden směr, slavná sněmovno, zdá se mi býti v tomto ohledu jasný: ušetření na osobních nákladech. A řekl-li jsem tuto odvážnou větu, nemyslím tím další snižování příjmů vojenských gážistů, ale tane mi na mysli něco jiného, totiž restrikce početního stavu některých institucí naší čsl. branné moci, najmě institucí centrálních. Je všeobecně známo, že u ústředních úřadů i u různých velitelství nejvíce administrativních opatření, prací a korespondování žádají a konají různé orgány vedlejší a pomocné, které jsou velmi vzdálené hlavních úkolů armády. Jsou to velmi často opatření a práce, které mají za úkol pouze obhájiti existenční oprávnění toho, kdo je tou dobou vykonává. V ministerstvu národní obrany pracuje racionalisační komise, která má za účel připraviti zjednodušení administrativy.

Tam, kde bude jen tolik pracovníků, kolik jich vyžadují administrativní práce opravdu nutné, tam nikdy nebude třeba racionalisační komise a naopak všechna opatření navržená racionalisační komisí nebudou nic platná, dokud různé vedlejší funkce v armádě budou neúměrně rozšiřovati svou činnost, aby obhájily oprávněnost své existence. Podíváme-li se na př. jenom do ministerstva nár. obrany, vidíme, že tento úřad zaměstnává asi 1.200 lidí. Nevím, kolik jich mělo staré ministerstvo vojenství v Rakousku, ale přece jenom tolik se odvažuji říci, že počet těchto zaměstnanců je nad naše poměry a my, ať chceme nebo nechceme, musíme se této ožehavé otázce podívati tváří v tvář.

Nezbude proto nic jiného, nežli provésti zde v určitých směrech zdravou decentralisaci.

Přejdu-li k podrobnostem, tedy již nedostatečné předpisy kompetenční jsou příčinou zbytečných komplikací, dále na př. v hlavním štábu by bylo možno spojiti 5. oddělení s 3. oddělením, presidium ve své dnešní funkci pozbývá stále více a více oprávnění, a je to ve skutečnosti hlavní štáb, který se zabývá zásadními otázkami. Stejně i dnešní rozsah politicko-právního odboru je neodůvodnitelný, neúměrný armádě a neúměrný i samotnému centrálnímu úřadu.

Neúsporně roztříštěné jsou i hlavní agendy v 7 odborech. Vždyť přece bylo by logické a jednoduché sloučiti věci osobní, výcvikové, materiální a hospodářské a ušetřiti tak i na práci a na osobách.

Pan ministr nár. obrany hovořil již o reorganisaci ministerstva nár. obrany a přál bych mu, aby se mu podařilo v brzku tuto reorganisaci uskutečniti bez ohledu na věci osobní, poněvadž osobní zájmy u nás ubily často mnoho zdravých a dobrých záměrů.

Důkladné revise počtu osob je třeba také ve "službách", o jejichž celkové činnosti lze říci všeobecně totéž, co bylo řečeno o rozmáhajících se různých vedlejších agendách v ministerstvu nár. obrany. U některých služeb nestalo by se žádné neštěstí, kdyby byly zrušeny vůbec.

Konečně zkušenosti řady let ukazují, že práce služeb se dostala na falešnou kolej velkou a zbytečnou specialisací a roztříštěností služebních oborů. U důstojníků je to asi 30, u rotmistrů je to asi 20 rozmanitých kategorií služeb. Zdálo by se, že specialisace přispěje k zlepšení a prohloubení výkonnosti, ve skutečnosti se však ukazuje pravý opak. Poukazuji namátkou na službu doplňovací, kterou v Rakousku zastávali důstojníci zbraní, dnes je to zvláštní kategorie. Poukazuji na službu stavební a pokud jsem si opatřil informace, nezdá se mi to zde tak všecko úplně v pořádku. Služba stavební v ministerstvu nár. obrany rozrostla se do takových rozměrů, že se vyvinula v těžkopádný a drahý způsob podnikání, u něhož na př. mě překvapuje, že se zvláště honoruje projekt, zvlášť dozor a po třetí ještě komise. A na konec zvláště kolaudace. Tento způsob zavádí k tomu, aby se z této služby u lidí slabších povah vytvořil místo státní úsporné administrace výdělečný podnik. Zmínil-li jsem se o tom, činím tak proto, abych preventivně varoval.

Ke konci této části chci poukázati na některé drobné složky. Vojenská správa na př., a možná že mnohým z kolegů poslanců není to známo, má svoji výchovnou stanici psů, kde se cvičí psi pro spojovací službu. Uvážíme-li, že při zkrácené presenční službě vojenské sotva si to zvíře na vojáka jej cvičícího zvykne, již zase jím je opuštěno, poněvadž týž voják se bude ubírati do civilu, tu jistě bez rozpaku přijdeme k názoru a přesvědčení, že tato instituce je neúčelná a volá po zrušení.

Když se, slavná sněmovno, v této době tolik podtrhuje úspornost a zdůrazňuje hospodářský charakter té které věci, dovolte, abych na chvilku se zastavil u cen oněch materiálií, kterých vojenská správa pro svoji existenci nevyhnutelně potřebuje, a abych ukázal, jaký je rozdíl v cenách dřívějších a dnešních.

Pokud se týče výrobků zemědělských, projevil se pokles odpovídající poklesu cen těchto výrobků na světových bursách. Jinak však tomu je u výrobků průmyslových. Zde je buď pokles naprosto nepatrný anebo žádný pro kartelový způsob nabídek vojenské správě. Uvedu maličký důkaz, zkušenost, kterou učinilo ministerstvo nár. obrany při nákupu benzinu pro letectvo. Na jaře r. 1932 při objednávkách leteckého benzinu bránilo se ministerstvo nár. obrany cenám rafinierií, které udaly v soutěži jednotné ceny, značně vysoké, zvláště proti konkurenční nabídce importéra, a bylo nuceno požádati ministerstvo financí o zakročení proti tomuto cenovému tlaku. R. 1933 situace se ještě o něco zhoršila, poněvadž podzimní soutěže se zúčastnily již jenom kartelované firmy a oferty importérů odpadly. Nenastane-li v této situaci, v níž ministerstvo nár. obrany nemá korektivu proti tlaku cen rafinerií, nějaký obrat, pak r. 1933 nebude ani možno za daného přídělu opatřiti potřebné množství pohonných hmot pro letectvo. Důsledky toho byly by ovšem nedozírné, hlavně v leteckém výcviku a přirozeně i v bezpečnosti létání, která má svoje určité mezery. Možno říci, že pokles cen se projevil asi u jedné třetiny věcných nákladů, u dvou třetin se však neprojevil vůbec anebo velmi nepatrně. Uvádím tyto zkušenosti, poněvadž na rozpočet ministerstva nár. obrany bývá právě v tomto směru velmi energicky útočeno.

Dovolte, abych přešel k výcviku vojska. Řekl jsem, že není možno, a občanstvo také nemůže a nesmí, souhlasiti s úsporami, které by šly na úkor hlavních úkolů armády, t. j. výcviku a materiálních příprav. Tu bych se chtěl zmíniti o závěrečných cvičeních. Moderní armáda vyžaduje souladu ve výcviku vojsk a velitelů a nelze tudíž trvale upustiti od konání větších závěrečných cvičení, poněvadž jenom tak zůstane armáda na své výši. (Výborně!) Pro informaci uvádím výdaje spojené s konáním závěrečných cvičení. Jedna manévrová skupina vyžaduje si nákladu asi 500.000 Kč. Kdyby konala celá branná moc závěrečná cvičení, to je 8 manévrových skupin, šlo by zde o 4 mil. Kč. Z uvedeného je vidno, že nekonáním závěrečných cvičení nedosáhneme úspor zvláště pronikavých a že úspory, kterých dosáhneme, nejsou v žádném poměru ke škodám, které na kvalitě naší čsl. armády utrpíme.

Dále bych se chtěl zmíniti o výcviku našich vojáků v záloze. Nedostatek finančních prostředků nutí vojenskou správu, aby i zde sáhla k zákrokům velmi pronikavým. Celé ročníky nebyly povolávány ke cvičení a pokud jsou povolávány, místo 28 dní mají toto cvičení konati jenom 18 dní. Výsledek tohoto systému nemůže býti nic jiného než značné snížení výcviku, což při kádrovém systému naší branné moci může míti katastrofální následky, zvláště při snížené presenční službě. Z výše uvedených důvodů je proto nutno zjednati nápravu a přidržovati se norem stanovených zákonem.

Chtěl bych se ještě při tomto zkracování cvičení záložníků dotknouti morální stránky; při nynější praksi může se státi, že někdo se může většině svých cvičení v záloze vyhnouti. Jeden rok nastoupí cvičení, odbude ho za několik málo dnů a příští rok bude jeho ročník osvobozen, zatím co příslušník ročníku druhého neuhne se ani jednomu ani druhému. Že tento systém je do budoucna, slavná sněmovno, neudržitelný, je zcela přirozené.

A ještě dovolte, abych poukázal na stav, který se jeví v našich kasárnách po odchodu starého mužstva. Četa, v níž cvičí 9 mužů, není dnes v čsl. kasárnách žádnou zvláštností. Jestliže ještě omezíme povolávání záložníků a zkracujeme dobu, ve které mají vojenská cvičení vykonati, pak je tu veliká otázka, jsou-li nováčkové, kteří loni nastoupili, schopni státi se dobrými čsl. vojáky po stránce výcvikové.

Dále bych se chtěl dotknouti výcvikového materiálu. Výcviková spotřeba materiálu je značná a stoupá zdokonalováním a prohlubováním metod bojového výcviku. Některé obory jsou vlastně v plénkách, na př. výcvik v protiletadlové střelbě kulometů, a vyžádají si v budoucnosti opět dalších dotací materiálem, v tomto případě střelivem. Vojenská správa výcvikovým materiálem šetří skorem na úkor výcviku. Jinak je to v Německu. V těchto dnech v říšsko-německých časopisech koloval popis života v posádce při východních německých hranicích. Život v této posádce nebyl líčen jako mírový vojenský život, nýbrž jako úsilovná příprava za frontou. Blízko za kasárnami má posádka střelnici a střelba se odtamtud ozývá od rána do večera i v době mimo zaměstnání, poněvadž vojíni mají vždy k disposici dosti střeliva mimo normální příděl a dobře chápají, co znamená pro válku dobrý střelecký výcvik. Chtěl bych naši vojenskou správu upozorniti na směr, který je sledován i v jiných armádách, na př. anglické a německé, t. j. zavedení výhodných a levnějších náhražek, když nemůžeme stříleti skutečně, a jejich kombinování se skutečným výcvikovým materiálem. Dobře se osvědčují na př. atrapy ručních granátů. Lze lehce zhotoviti atrapu tanků a vyzbrojiti ji lehkým kulometem, při nedostatku cvičného střeliva lze kulomety střílející cvičným střelivem promísiti a nahraditi improvisacemi, které by byly jen zdrojem hluku palby. Možností je zde velmi mnoho, a já bych si přál, aby naše armáda dostala se v nejbližší době do stavu, ve kterém by se o těchto nouzových náhražkách nemusilo vůbec uvažovati.

Chtěl bych se dále zastaviti u kapitoly, která dotýká se mne přímo a úžeji jako zástupce zemědělského lidu. Je to otázka remontování a nákupu koní pro čsl. armádu. V posledních třech letech bylo na nákup koní přiděleno r. 1931 přes 17 mil. Kč, r. 1932 15.5 milionů Kč a v rozpočtu na r. 1933 je 11,434.700 Kč. Zde je viděti, jakým násilným způsobem byla tato položka snižována, když za 2 roky byla snížena o plných 6 mil. Kč. Jaké jsou toho důsledky? Vojenská správa v důsledku omezených prostředků musí přirozeně snížiti roční doplňovací procento remont a provésti různá opatření, úpravy a konečně využíti poklesu cen koní. Snížení doplňovacího procenta projevilo se však škodlivým a není možno, aby bylo dále prodlužováno. U jízdních zbraní je patrná menší hodnota koní, ale to je zcela přirozené. Kratší presenční doba u vojáků, intensivnější výkon a při méně prostředcích delší služební doba pro koně, a v důsledku toho je přirozené, že čím déle se zvíře upotřebuje, tím méně bude hodnotné. U pěchoty a útvarů, které dostávají tyto méněschopné koně, nastává nedostatek, poněvadž se koně stávají nepotřebnými jednak pro stáří a jednak pro silné opotřebení. Vedle toho nutno uvážiti okolnost, jak již jsem řekl, že zkrácení presenční služby přinese s sebou zvýšení požadavků.

Druhá cesta, kterou hledá vojenská správa, možnost úspor, jest již schůdnější. Vojenská správa by skutečně mohla vhodnými organisačními opatřeními a revisí počtu jezdeckých koní u všech velitelství a jednotek značně snížiti celkový počet koní. Musí se však dbáti, aby snížení počtu koní se nestalo na úkor výcviku, pohotovosti, neboť máme velmi malé zálohy jezdeckých koní, a na úkor zájmů o chov koní. A tu chtěl bych připomenouti šéfovi jezdectva a ministerstvu nár. obrany, že chov jezdeckého koně u nás je v úpadku a že zájem chovatelských vrstev, který poněkud v poslední době vzrostl, musí býti udržen, poněvadž tento zájem je těsně spjat se zájmem o hipický sport. A budiž mi dovoleno, abych při této věci se zmínil o jedné nepříjemné kapitole, která snad se připravuje. Je to instituce osobních koní u jezdeckých zbraní, tedy jezdectva, dělostřelectva atd. Pokud jsem informován, hodlá vojenská správa tuto instituci osobních koní zrušiti. Zruší-li se osobní kůň u zbraně, kde není ničím jiným nežli dopravním prostředkem, nestane se konec konců žádné neštěstí. Zruší-li se však osobní kůň u jezdce nebo dělostřelce, který v něm vidí netoliko svůj dopravní prostředek při vykonávání své vojenské povinnosti, nýbrž i prostředek pro hipický sport, onen sport, který je u nás v Československu representován z velkého procenta příslušníky branné moci, jde o věc velmi vážnou. Hipický sport jest jedinou vzpruhou možnosti odchovu jezdeckého koně. Poněvadž pak, slavná sněmovno, připravila by vojenská správa příslušníky hipických zbraní nejenom o možnost pěstování hipického sportu a udržení té trochy lásky k tomuto krásnému sportu, nýbrž ochromila by v základech to, čemu říkáme u nás chov jezdeckého koně, varuji před tímto úmyslem, jímž byl by mezi chovateli zájem o jezdeckého koně utlučen dříve, než by se mohl dokonale rozvinouti.

Budiž mi dovoleno říci několik slov o poměru Národního shromáždění a vlády k úkolům armády. Jsou časté stížnosti z naší čsl. veřejnosti, že vojenská správa nedbá přání občanstva a že se nesnaží vyhovovati oprávněným jeho požadavkům. Nechci popříti, že tyto stížnosti nejsou bez příčiny. Táži se však zároveň, v čem vězí příčina tohoto stavu. A tu bych řekl, že je nutno vypěstovati nový poměr mezi naším politickým životem a čsl. armádou.

Slavná sněmovno! Československá branná moc je odpovědna za osudy tohoto státu vojensky. Náš politický život a najmě naše Národní shromáždění je odpovědno za osudy armády a současně za osud státu politicky. (Výborně!) A máme-li oba nésti dohromady odpovědnost za tento stát, pak není možno, aby armáda byla uzavřenou společností pro sebe a aby zde nebylo styčných bodů mezi námi, politickými representanty čsl. veřejnosti a naším vojskem. (Tak jest!)

Slavná sněmovno! My politikové máme právo a povinnost současně říci, co od armády chceme, armáda má pak současně povinnost vysvětliti nám odborně, zda ty naše požadavky jsou splnitelné částečně nebo úplně nebo nejsou-li splnitelny vůbec. (Tak jest!) A tím, slavná sněmovno, můžeme vytvořiti základnu pro budoucí spolupráci, jejíž podmínkou bude vzájemné poznání a pak svorná a účelná práce nejenom pro čsl. brannou moc, nýbrž pro celý československý stát. (Výborně!) - Potlesk.)

Slavná sněmovno! Předešlý řečník pan posl. Dvořák dotkl se způsobem a terminologií jemu vlastní stravování našeho čsl. vojska a žoldu našich vojáků. Mluvil zde o tom, že náš voják je špatně živ a že nejsou řídké zjevy, kdy trpí hlad a musí chodit žebrat. Slavná sněmovno, jsem rád, že mám po ruce několik cifer, jimiž je možno u soudných lidí hravě vyvrátiti toto tvrzení - vyvraceti je u lidí předpojatých bylo by prací bezúčelnou a tudíž zbytečnou. (Předsednictví se ujal předseda dr Staněk.)

Jaký je žold našeho čsl. vojáka? Prostý vojín má u nás 1.50 Kč denně. V sousedním Polsku má našich 32 haléřů, v Rumunsku 20 haléřů, v Jugoslavii 19 haléřů, ve fašistické Italii 70 a ve Francii našich 33 haléřů. Z toho vidíte, že náš voják má více než dvakrát tak velký žold jako voják fašistické Italie.

Pokud se týče stravování vojska mám odvahu říci, že dobrých 80% našich branců, nastoupivších presenční vojenskou službu, není živeno ve svých rodinách tak jako v našich kasárnách. Bylo by jenom třeba, aby naše mužstvo a vojsko vůbec se trochu snažilo rozšířiti svůj jídelní lístek, aby se hrách, čočka a pod. zemědělské plodiny nestávaly zbytečností na jídelním lístku našeho vojska, poněvadž mu nechutnají nebo není na ně zvyklý, ale naprosto musíme odmítnouti, i když je někdo vybíravější, že by stravování čsl. vojáka bylo takové, aby musil choditi žebrat a dělat tak ostudu státu a armádě. Já se neptám p. posl. Dvořáka, jak jsou živeni vojáci sovětského Ruska; vím, kdybychom na jeho informaci čekali, že bychom slyšeli, že voják v sovětském Rusku žije jako v desátém nebi. Ale naprosto jsem nemohl nechati bez povšimnutí toto nízké snižování úrovně naší armády a jejího zaopatření.

Pan posl. Dvořák řekl zde také, že podal 80 interpelací na ministerstvo nár. obrany.

Slavná sněmovno, někdo podává interpelace z věcné potřeby a někdo ze sportu. Čím je jich více a čím více se jich ukáže bezpodstatnými, tím více jsem nakloněn tvrditi, že jsou podávány ze sportu nebo ze snahy snižovati dobré jméno našeho důstojnického, gážistického a rotmistrovského sboru v jednotlivostech a naší čsl. armády v celku. Tolik jsem pokládal za nutné říci k vojenskému rozpočtu.

A ještě několik slov. Pan posl. Kopecký ve svých vývodech při generální rozpravě, navazuje na případ brněnský, dokazoval, že u nás v Československu existují různé fašistické organisace a mezi nimi uváděl Československý národní střelecký svaz. Tu bez jakýchkoliv výhrad jako dočasný representant této organisace, jako starosta tohoto svazu chci říci bez ohledu nalevo nebo napravo toto: Jako je v programu této organisace uskutečňovati v duchu Tyršových zásad onu část jeho programu, ke které se naše tělocvičné sokolské jednoty nedostávají, totiž praktickou brannost, tak na druhé straně nesmí býti u nás v Československu umožněno nikomu sledovati jiné úmysly než pěstování této brannosti sportovním způsobem, kdyby toho bylo potřebí, pomáhati regulérní armádě v ochraně tohoto státu. Jsou-li v této organisaci jednotlivci, kterým se dokáže cokoli proti základním zásadám ústavy a administrativy našeho státu, budou zjištěni a neváhám říci, že v této organisaci nemají co pohledávati, poněvadž Československý národní svaz střelecký je, jak jsem řekl, organisací ke spolupráci se všemi státotvornými institucemi v tomto státě a nikoli k ochraně fašistických individuí, která si ji snad tu a tam vybrala za průchodící dům za účelem splnění svých perversních nápadů a cílů. Odmítám proto tvrzení, že by tato organisace byla fašistickou, poněvadž jinak by nebylo možno, abych já jí stál v čele.

Poněvadž nebudu míti možnosti dotknouti se některých věcí hospodářských, týkajících se mého vlastního kraje - učiní tak jistě podrobněji kol. Kočandrle - chci nyní poukázati jen na dva časové požadavky našeho Pošumaví. Je to regulace řeky Úhlavy, jejíž úprava se nachází v přípravném řízení, a já prosím pana ministra zemědělství, aby působil, aby se od projektu co možná nejdříve přešlo ke stavbě, poněvadž bychom tím ulehčili stům nezaměstnaných našeho kraje. Jako je tomu s Úhlavou, je tomu i s bystřinou Pstružnou, která rovněž působí při rozvodnění velké škody. Poněvadž protéká jedním z nejchudších území, umožnila by její úprava v části našeho plzeňského volebního kraje výživu nepřehledným řadám nezaměstnaných.

Tolik jsem chtěl celkově poznamenati k rozpočtu ministerstva nár. obrany. Měl bych jen jedno přání, aby projednávání příštího rozpočtu se dělo za daleko lepších poměrů a okolností než jsou dnešní, aby stát měl možnost nejen hospodářsky vyváznouti z této těžké situace, nýbrž i rozběhnouti se k další produktivní a plodné práci a s ohledem na čsl. brannou moc aby měl možnost dáti jí vše, čeho k existenci potřebuje. Musíme si uvědomiti, že špatně vybudovaná armáda není žádnou armádou. Jako ten voják v Brně, který stál u brány bez pušky, karabiny a náboje, nebyl tam skoro nic platen, tak směšnou figurou je voják - jak jsem to již řekl v branném výboru - který si sice pověsí zbraň na rámě, ale nemá v okamžiku nebezpečí, čím by ji nabil, aby se mohl brániti. Nechme již toho nemístného pacifismu a té snad špatně chápané humanity a uvědomme si jedno: Armádu musíme míti, poněvadž kolem nás jsou státy, které zbrojí do nemožnosti, a my, třeba že nemáme žádných výbojných cílů, máme jednu povinnost: svoji svobodu chrániti vždycky a proti každému.

V předpokladu, že i v budoucnosti těmto požadavkům bude učiněno zadost a že vláda vykoná vše, co bude možno, prohlašuji jménem své strany, že budeme pro rozpočet hlasovati. (Výborně! - Potlesk.)