Musíme výrobě hledět pomoci každým prostředkem, který je možný. Musíme jí uleviti revisí devisových opatření, aby zbytečně nebrzdila povolovacím řízením tam, kde je možno a kde je také potřebí okamžitě vyříditi zakázky našich průmyslových podniků. Musíme výrobě hledět způsobit úlevu snížením úrokové míry, i kdyby to musilo jíti formou donucovacích prostředků (Výborně!), ačkoliv doufáme, že k donucování asi nedojde, a konečně i tím, co bylo právě v posledních dnech realisováno, znovuoživením exportních úvěrů, po kterých volá řada našich, zejména velkých průmyslových podniků. Musíme si také všimnouti, není-li potřebí korektury v naší obchodní politice, protože jsou tu zjevy, které nasvědčují, že jsme se v obchodní politice ocitli v situaci trochu horší než jiné státy. Kdežto světový pokles vývozu činí průměrně 50%, je u nás pokles odměřen přesně 61%. Z toho, že máme u nás pokles větší než ve všech jiných významných průmyslových státech, je zřejmé, že v naší obchodní politice něco vrže, že není v pořádku a že potřebuje skutečně revise. Nesmíme se vyhýbati a odmítati ani kompensační systém, o kterém tu bylo mluveno několika pány řečníky přede mnou, protože všechny jiné státy se ho chopily s největší radostí, když tu nebylo jiného podkladu pro zahraniční obchodování. Mohl bych ukázati na př. na poslední případ, kde německý železářský průmysl vzal v pravém slova smyslu u úst našim železářským podnikům velikou dodávku pro Bulharsko k úpravě jeho železniční sítě, která činí 1.300 milionů bulharských lvů - a vzal ji, také na kompensačním podkladě, za tabák.

Když už mluvíme o prostředcích, kterými je potřebí naší výrobě uleviti, nesmíme se zastaviti ani u toho, který byl dosud podceňován. Je potřebí oživiti pamět, jakých škod už způsobila naší průmyslové výrobě průmyslová špionáž. Když v této době dostáváme zprávy, že cizí příslušníci, orientovaní nikoli přátelsky k našemu státu a naší státní myšlence, nýbrž namnoze vyloženě nepřátelsky, dostávají se nejenom do podniků našich národnostních odpůrců, nýbrž dnes už také do ryze českých průmyslových podniků, pak musíme před pokračováním v takové lehkomyslnosti a hazardnosti varovati.

Je možno uleviti pracovnímu trhu také svědomitou, starostlivou revisí soc. pojištění, ať je to pojištění nemocenské, hornické u bratrských pokladen, úrazové či pensijní pojištění. Otázka snížení věkové hranice, ovšem za změněných podmínek pro uplatňování nároku, může hráti na pracovním trhu velikou úlohu a může způsobiti značné zmírnění destrukce. Je-li zde už skutečné odhodlání podrobiti soc. pojištění svědomité revisi a potom novelisaci - tož aby nebylo pochyb pro ten okamžik, až novelisace bude positivně dotýkána - pravíme, že každá novelisace může se pohybovati jen na základě vyvážení toho, co by se mělo nepříznivě dotýkati nositelů pojištění, úlevami nebo zvýšením výhod v jiném směru. To platí zejména pro otázku novelisace nemoc. pojištění, která je, myslím, ze všech nejakutnější.

Je třeba také uvésti praxi při provádění našich sociálně-ochranných zákonů v náležitý soulad s duchem zákona, je třeba zejména, aby při provádění zákona o zaopatřování válečných poškozenců zvýšený důchod, který náleží bezmocným, byl skutečně přiznáván všem, kteří byli uznáni 100%ními invalidy. Aby z pouhých úsporných důvodů lidem, kteří potřebují prokázaně obsluhy druhé osoby, nebyl tento důchod odpírán a zejména také aby nebyl odpírán bezmocným sirotkům po takových invalidech.

Po starostech, které měla vláda s uspořádáním státního hospodaření, nastane tu značné uvolnění, aby se mohla zabývati problémy jinými. Myslím, že právem voláme, aby po těchto starostech byly řešeny ty nejožehavější a nejpalčivější soc.-politické problémy, jichž řešení opravdu nenechá na sebe čekati. Není možno řešení těchto problémů odkládati, protože nikdo nemůže zaručiti, že dnešní klid bude trvalým stanoviskem, trvalým poměrem postižených a těžce trpících mas pracujícího lidu k dnešní hospodářské bídě. Nikdo nemůže ručiti, nebude-li dnešní klid jednou klidem před bouří. A aby k tomu nedošlo, je věcí prozíravosti všech odpovědných činitelů. Je státní nutností, aby problémy, které mohou toto nebezpečí odvrátiti, byly také skutečně bezodkladně řešeny. Což tu není dosti zlomyslných lidí, kteří čekají, aby se tento poměr pracujících mas v dnešní hospodářské bídě změnil? Neslyšeli jste, jak se v okamžiku, kdy stojíme před schválením státního rozpočtu, popuzoval pracující lid, aby ohlásil "nejmasovější" boj vládnímu rozpočtu? Dovoluji si upozorniti, že ten termín "nejmasovější" není mým vynálezem, nýbrž vynálezem komunistů. Z toho superlativu není dosti jasné, je-li kmen odvozován od masa nebo od mas, ale upozorňuji na to jen proto, že se tu úmyslně zaměňuje pojem státního rozpočtu s pojmem vládního rozpočtu. I když se to tam dobře ví, že rozpočet je státní nezbytností, úmyslně se staví otázka tak, jako kdyby se rozpočet povoloval vládě.

Při svém přesvědčení, že rozpočet je státní nezbytností, nechceme zapírati, že je také otázkou důvěry k vládě. A je na vládě, aby tu důvěru nezklamala. Máme-li kladné stanovisko k rozpočtu, tož v důvěře, že vláda v rámci tohoto rozpočtu i mimo něj, pokud to bude třeba, najde prostředky ke tlumení hmotné bídy mas, které nezaviněně trpí dnešní strašnou situací, že najde prostředky na stírání slzí dělnických rodin, které rovněž nezaviněně trpí, a v této důvěře, že vláda s tímto heslem bude říditi politiku nejbližší budoucnosti, budeme také pro státní rozpočet hlasovati. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Štětka. Dávám mu slovo.

Posl. Štětka: Paní a pánové! Státní rozpočet, vzato s hlediska proletářského, s hlediska drobných zemědělců, živnostníků a lidových vrstev, znamená snížení mezd a platů, propouštění dělníků a zaměstnanců, zvýšení nových daní, zatěžujících lidové vrstvy a zdražování všech lidových potřeb.

Je to prostě rozpočet zvýšeného hladu, bídy, daňového a třídního útlaku lidových vrstev, je to rozpočet záchrany bohatých na účet chudých. Něco je přece nového pro soc. demokratické dělníky na letošním rozpočtu, a to, že při letošním rozpočtu převzal zpravodajskou úlohu soc.-demokratický poslanec Remeš. Doporučovat rozpočet s protilidovým obsahem, protilidovými daňovými návrhy ponechávala si buržoasie až dosud ve svých rukou a soc.-demokratičtí vůdci ji vždy v tom podporovali a pomáhali. Ale dnes, v době rozkladu a úpadku kapitalistického řádu, v době, kdy buržoasie je nejvíce ohrožena na svých vykořisťovatelských a blahobytných zájmech, kdy buržoasie není s to, aby rozpočet s 20 novými a zvýšenými daněmi, postihujícími lidové vrstvy, rozpočet s 1200 miliony snížených mezd a platů, se 2 miliardami seškrtaných položek na sociální, zdravotní a kulturní účely, jakož i investiční

potřeby sama hájila, předala proto tuto úlohu straně soc. demokratické, jak sám p. generální zpravodaj soc.-demokratický posl. Remeš doznal ve svém prohlášení v rozpočtovém výboru, když řekl: "Vláda sama nebyla s to, aby úkol snížiti rozpočtové výdaje provedla." Ano, pánové, buržoasie by nikdy nebyla s to snížiti platy státním zaměstnancům bez vaší pomoci, nebyla by s to prosaditi 20 nových daní bez vaší pomoci, nebyla by s to seškrtati položky na sociální, kulturní a zdravotní účely. Buržoasie, uhlobaroni a fabrikanti nebyli by také nikdy s to ani se svým ozbrojeným aparátem zlomiti nápor dělníků proti náporu fabrikantů, uhlobaronů, snížených mezd a platů, jak je to nejlépe dokázáno stávkou rosických horníků. K tomu právě vydržuje si buržoasie, Weinmannové, Petschkové, Preissové, vás, své pomocníky, vydržuje si Hamply, Remeše, Bechyně, vydržuje si Brožíky, Tayerle atd. atd., kteří se neštítí nejničemnější třídní zrady na zájmech pracujícího lidu.

Pan gen. zpravodaj rozpočtu, soc. demokratický poslanec Remeš měl zde odvahu převzíti zpravodajskou úlohu v zájmu Preissů, Weinmannů a Petschků, ale jen v této budově, věda dobře, že je obklopen policajty, jeho jedinými ochránci, ale neměl odvahu jíti hájit tento rozpočet ani před své voliče v Plzni.

Proletářská veřejnost plzeňská chtěla slyšeti pravdu a chtěla také slyšeti pana gen. zpravodaje o rozpočtu bídy a hladu a proto na jejich přání a přání soc. demokratických dělníků, ba dokonce na přání některých členů vedení soc. demokratického v Plzni, byla svolána veřejná schůze na pondělí dne 30. ledna t. r. s programem: Státní rozpočet.

Na tuto schůzi byl podle přání dělníků výslovně pozván p. gen. zpravodaj, soc. demokratický posl. Remeš, a to svými voliči. Ale co se stalo? Přes to, že policejní ředitelství povolilo vylepování plakátů na tuto schůzi, povolilo rozšiřování letáku jako pozvání na tuto schůzi, dvě hodiny před konáním této schůze byl doručen svolavatelům zákaz této schůze s odůvodněním, že schůze se zakazuje v zájmu klidu a pořádku v Plzni. Nic na světě není tak jasně prokázáno než ta skutečnost, že po zásahu p. gen. zpravodaje posl. Remeše na policejním ředitelství v Plzni byla schůze zakázána. Hájit protilidový rozpočet v posl. sněmovně hlídané hejnem policajtů je něco jiného než jíti v Plzni před dělníky a jim dokazovati, že snížení mezd a platů, škrtání položek na sociální, kulturní a zdravotní péči, přidávati na platech kněžím a generálům děje se v zájmu dělníků. Zbabělost posl. Remeše je tím více než prokázána. Poturčenec horší Turka, praví staré přísloví, a to se zde potvrzuje na 100%.

Rozpočet na r. 1933 je také jubilejním rozpočtem tohoto státu. Je to jubilejní rozpočet bídy a třídního útlaku. Stručný přehled finanční politiky za 15 let v Československu ukazuje tato skutečnost: na daních, dávkách a poplatcích z kapes lidu za 15 let bylo vybráno 130 miliard Kč, z toho výnos daní nepřímých činil 104 miliardy Kč. To je 80% nepřímých daní vydřených na lidových vrstvách.

K jakým účelům za 15 let bylo použito těchto finančních prostředků, ukazuje stručný přehled státních výdajů takto: na t. zv. obranu vlasti, t. j. militarismus, četníky a policajty bylo vydáno 43 miliard Kč, to je 33%, na správu státního dluhu a úroky ze státního dluhu kapitalistům domácím i zahraničním 30 miliard, to je 23%, na kulturní a sociální potřeby pro lid 18 miliard, to jest 14%, na podporu církvím, subvence bankám, průmyslu 16 miliard, to je 12%, na příděl veřejným korporacím, obcím atd. 10 miliard, to jest 7%, na státní investice ovšem kromě investic u státních podniků 13 miliard, to je 9%. Z toho na stavbu kasáren, vojenských, četnických a na stavbu kriminálů připadají 3100 mil. Kč, t. j. 2.4%, ale na stavbu škol za 15 let 1200 mil. Kč, to jest 0.9%.

Pánové, tím je řečeno vše, a soudím, že tyto suché cifry jako výmluvná fakta mluví za celé knihy a vyjadřují čsl. kulturu kriminální.

Pánové z vládních stran jako čert kříži v povšechné debatě se vyhýbají obsahu rozpočtu. Pan kol. Tučný zde motal páté přes deváté, jen aby zakryl třídní charakter tohoto rozpočtu, který prý my, komunisté, chceme ohroziti, volajíce do masového boje. Ano, pánové, proti rozpočtu Weinmannů, Petschků boj povedeme a budeme volat celou pracující třídu do boje za splnění jejích požadavků.

Československý jubilejní rozpočet je rozpočtem hospodářské a finanční katastrofy, bídy a hladu pracujících. Nic na světě nemůže osvětliti tuto skutečnost jako doznání posl. Hodáče, gen. sekretáře průmyslníků, který uvedl v rozpočtovém výboru, že t. zv. československý národní důchod, který činil r. 1929 80 miliard Kč, poklesl r. 1932 na pouhých 50 miliard Kč. Z toho národního důchodu na důchod z práce a služby připadalo r. 1929 27 miliard Kč a r. 1932 jenom 17 miliard Kč. Naproti tomu cituji zprávu z "Lidových novin" ze dne 28. ledna t. r. o bouřlivém vzrůstu důchodu pracujících mas v Sovětském svazu. Podle "Lidových novin" činily peněžní příjmy, to je důchod obyvatelstva, pracujících v Sovětském svazu, nepočítaje v to selské příjmy v naturáliích, 23 miliard rublů r. 1929, na 70 miliard rublů v r. 1932 a pro r. 1933 podle finančního plánu bude činiti důchod pracujících 83 miliard rublů.

Důchod z práce a služby v Československu poklesl o 10 miliard. Naproti tomu v Sovětském svazu důchod z práce stoupl o 350%. To, co prohlásil p. posl. Hodáč a co napsaly "Lidové noviny", je fakt a je tím vyvráceno všecko to indiánské psaní "Českého slova", "A-Zetu", "Práva lidu" a všech ostatních tiskovin o t. zv. poklesu mezd a výdělků u dělníků v Sovětském svazu.

Ještě jedna skutečnost potvrzuje ohromný vzrůst socialistické výstavby v Sovětském svazu při porovnání s hospodářským úpadkem v Československu. "Lidové noviny" z 28. ledna t. r. dovozují ve svém článku o Sovětském svazu, že při prvé pětiletce na investice stanovená částka 86 miliard rublů byla překročena, a to na 160 mil. rublů, tedy o 100% více bylo vydáno na hospodářské investice, nežli předpokládal pětiletý plán. Naproti tomu v Československu za 15 let činily investice jen jednoroční rozpočtovou potřebu, kdežto v Sovětském svazu šesteronásobnou potřebu. Pro r. 1933 v Československu se preliminuje o 50% méně rozpočtové potřeby investiční než v letech minulých. Naproti tomu v Sovětském svazu r. 1933 činí investiční potřeby o 100% více nežli v roce předešlém. O této skutečnosti t. zv. socialisté mlčí jako zařezaní, ale snaží se indiánskými zprávami zakrýti tato fakta o výstavbě socialistického Ruska, o zabezpečení práce a odstranění nezaměstnanosti v Sovětském svazu. Rozpočet Československé republiky, srovnaný s rozpočtem Sovětského svazu na r. 1933, je ve světle pravdy takovýto: aby vniklo úplně srozumitelné a jasné finanční hospodářství v Československé republice, doporučované p. gen. zpravodajem posl. Remešem a také předřečníkem gen. sekretářem České obce dělnické, p. posl. Tučným, kteří doporučují rozpočet ke schválení pracující veřejnosti, srovnáme je ne podle jiných zpráv, nýbrž vezmeme zprávu z "Lidových novin" z 28. ledna t. r., s finančním hospodářstvím rozpočtovým v Sovětském svazu.

Podle zprávy p. gen. zpravodaje Remeše z 9 miliard státních příjmů pro r. 1933 činí 88% výnos daní a dávek z kapes poplatníků, z čehož je 75% daní nepřímých. Naproti tomu podle zprávy "Lidových novin" z 28. ledna t. r. z 35 miliardového příjmu pro r. 1933, stanoveného v Sovět. svazu finančním plánem, činí daně, půjčky a výnos kolchozního hospodářství, tedy z kapes poplatníků, pouze 16%. Výnos státních podniků v Československu podle zprávy generálního zpravodaje má činiti 12%, naproti tomu podle "Lidových novin" výnos společného hospodářství pro státní pokladnu pro r. 1933 v Sovětském svazu činí 84% všech příjmů. Tato fakta dostatečně potvrzují úplný bankrot hospodářství v Československu a bouřlivý vzrůst nového života pracujících v Sovětském svazu. Ještě výrazněji stojí v tomto porovnání výdajová položka rozpočtu pro r. 1933 v Československu s porovnáním této položky v Sovětském svazu. Tak na př. na obranu státu z 9 miliardového rozpočtu v Československu vydá se 25% na t. zv. obranu státu, naproti tomu podle "Lidových novin" v Sovětském svazu se vydá na obranu státu 5%. Na hospodářské budování, kulturní a sociální péči vydá se v Československu 35% z rozpočtové potřeby 9 miliard, naproti tomu v Sovětském svazu vydá se k tomu účelu 86%. Tím je tedy dostatek řečeno, kde se berou peníze v Československu a kam se dávají a kde se berou a k jakým účelům slouží peníze v Sovětském svazu. O této skutečnosti t. zv. socialisté rovněž mlčí jako zařezaní (Předsednictví převzal místopředseda Taub.) a snaží se tato fakta zkroutiti a odvrátiti zraky pracujících, které jsou obráceny k výstavbě Sovětského socialistického svazu, štvaním a lhaním o Sovětském svazu.

Pánové, vyrovnaný nebo nevyrovnaný rozpočet Československa? Všechny hlásné trouby finančního kapitálu v Československu, počínaje "Právem lidu" přes "České slovo" atd. vytrubovaly do celého světa, že je rozpočet v Československu vyrovnaný, že je tedy zachráněna koruna; pánové, to je mírně řečeno vědomá nepravda, neboť čsl. rozpočet není vyrovnaný, má schodek a dokonce schodek jedné miliardy. Vývojem událostí za dva měsíce je tento rozpočet naprosto překonán a dnes už neplatný.

1.200 mil. Kč ve snížených osobních vydáních nezachránilo státní rozpočet a budou požadovány od státních zaměstnanců nové oběti ve formě nového snižování mezd a platů. Platové položky v rozpočtu byly sníženy o 828 mil. Kč a vedle toho je 50% snížení úkolových sazeb dílenských zaměstnanců, odbourání výpomocí a placení prací přes čas, jakož i odbourání premií drobných zaměstnanců, což znamená snížení o dalších 370 mil. Kč.

Pánové, kde se bralo a kam se dávalo? O tom nechtějí tak zv. socialisté zde mluvit, tomu se vyhýbají jako čert kříži. Pan gen. zpravodaj posl. Remeš ve své zprávě o rozpočtové sedmě uvedl: "Nebýti radikálního zásahu "sedmy", jejíž prací zmizelo z rozpočtového schodku 1.800,000.000 Kč, nestačily by srážky v té výši, které jsou vládou navrhovány. Je jisto, že za jiných okolností bylo by došlo k 15% lineárnímu snížení platů bez rozdílu u všech státních zaměstnanců."

Tomu zabránil podle tohoto doznání soc. demokratický posl. Remeš takto: na př. položka "platy vysokých důstojníků", která činila r. 1932 542,743.000 Kč, je na r. 1933 preliminována ve výši 536,709.400 Kč, čili je snížena o 6,033.600 Kč, t. j. o 1˙1%. Pense důstojnické, které činily r. 1932 232,605.000 Kč, byly zvýšeny pro r. 1933 na 232,895.000 Kč, t. j. o 290.000 Kč více. Naproti tomu však položka "žold vojáků", která činila r. 1932 63,084.000 Kč, byla snížena na r. 1933 na 38,990.000 Kč, čili byla snížena o 25,094.000 Kč, t. j. o 39.9%.

Položka "denní platy smluvních zaměstnanců v ústředí MNO" byla snížena proti r. 1932 o 52.3%, položka odhadcům koní při odvodech naproti tomu byla zvýšena o 52.4%. Naproti tomu položka v kapitole presidenta republiky "Lánský statek" na podporu dělníkům ku práci neschopným byla snížena o 26.4%, položka "plat kancléře Šámala" snížena o 3%, položka "President Nejvyššího soudu" snížena o 3.5%, ale položka "platy smluvních zaměstnanců" u téhož soudu snížena o 51%. Položka "platy soudců" byla snížena o 10.5%, ale platy v položce "smluvních zaměstnanců u soudů" o 34%. Položka "platy úředníků" v čsl. kriminálech byla snížena o 6.2%, ale položka "odměny zřízencům za strážní služby noční" o 92%. Položka "platy vyslancům a konsulům" snížena o 6.7%, ale položky smluvních zaměstnanců zaměstnaných u týchž úřadů o 18.4%. Tak to jde ve všech kapitolách; vysokým úředníkům, byrokratům se bere málo nebo nic, nebo se jim dokonce přidává, ale snižují se platy úředníků, zřízenců a dělníků více než o 15%, jak jsem na několika příkladech dokázal.

Tak je tomu také u státních podniků. Tak na př. položka "platy úředníků státních drah" byla snížena o 8.4%, položka "premie, úkoly dělníkům a zřízencům" o 50%. Tak byly sníženy položky "platy smluvních zaměstnanců státních drah" a "za práci přes čas" o 76,222.400 Kč. Položka "premie" byla snížena o 5,674.100 Kč, položka "slovenský přídavek" o 2,484.500 Kč; platové položky smluvních poštovních zaměstnanců sníženy o 22%, platové položky tabákového dělnictva o 16%, a tak to zase jde u všech státních podniků. 800 mil. Kč bylo seškrtáno na věcných výdajích, podle termínu p. gen. zpravodaje "zbytných", kterých nebylo třeba.

Soc. demokrat posl. Remeš zdůvodňoval škrtání věcných položek takto - cituji doslova z jeho prohlášení: "Konstatuji, že žádný škrt v rozpočtu nebyl proveden bezdůvodně, procházeli jsme kapitolu za kapitolou, položku za položkou a v každém případě zkoumali jsme její oprávněnost." Dobrá. Nač byly položky snižovány a nač zvyšovány? Jen krátkou rekapitulaci z rozpočtu, a vezmu napřed ty rozpočtové kapitoly, které jsou spravovány socialistickými ministry a které tedy upravoval socialistický gen. zpravodaj Remeš se socialistou.

Rozpočet ministerstva soc. péče, spravovány dr Czechem: především bytová péče v čsl. rozpočtu, řízená socialistou: položka "zabírání bytů" byla snížena o 80%, provádění zákona o stavebním ruchu o 34%, ale naproti tomu zvyšuje se příjem po ministerstvo soc. péče tak zv. právem regresu o 20 mil., t. j. o 200%. R. 1933 má tedy býti na všech těch, kdož použili státního příspěvku na postavení rodinného domku, vymoženo o 20 mil. Kč více než r. 1932. Poněvadž však zkušenosti ukazují velmi jasně, že jsou daně exekučně vymáhány jen na malých a že pánové jak na Vořechovce v Praze, tak i jinde, kteří postavili nádherné vily s 85% státním příspěvkem, t. j. páni Hamplové, Tomáškové, Klofáčové atd., kteří nezaplatili státu v době, kdy má nouzi, ani vindru na těchto příspěvcích, nebudou spláceti na své přepychové vily postavené za státní peníze, ale za to bude exekučně a za cenu prodeje rodinných domků, jak se to již dnes provádí, na ubohých proletářích vymáháno 20 mil. Kč na tak zv. příspěvcích poskytnutých státem. Takové soc. politice dělnická třída rozuměti nemůže a také nebude.

Péče o mládež v rozpočtu socialisty: položka "péče o děti nemanželské" se snižuje o 20%, položka "péče o děti podle zákona o ochranné výchově mládeže" se snižuje o 90%, položka "věcný náklad ústavů země Slovenské a Podkarpatoruské pro děti opuštěné" se snižuje o 47%, položka "péče o matky a kojence" se snižuje o 18%.

Péče o válečné poškozence v rozpočtu socialisty: položky "požitky válečných poškozenců" činily r. 1932 366,020.000 Kč, r. 1933 jsou stanoveny částkou 348,287.700 Kč, to znamená, že jsou sníženy o 17,732.300 Kč, t. j. o 4.8%. Socialističtí vůdcové tvrdili, že u válečných poškozenců nedojde k žádnému snížení jejich hubených důchodů. Ejhle pravda socialistických vůdců ve světle samotného rozpočtu!

Položka "mimořádná péče o pozůstalé po vojínech" se snižuje o 35%, ale naproti tomu se zvyšují náklady na lékařské prohlídky válečných poškozenců o 2.1%, to znamená nové asentýrky a dělání zdravých z mrzáků.

Péče o nezaměstnané v rozpočtu socialisty: Státní příspěvek podle gentského systému na podporu v nezaměstnání činil r. 1932 72,100.000 Kč, r. 1933 činí 50 mil. Kč, snižuje se tedy zákonná podpora v nezaměstnanosti o 22,100.000 Kč, t. j. 30.6%. Na nezaměstnanost se sice ve finančním zákoně uvádí částka 700 mil. Kč, ale po zkušenostech se všemi těmi stamiliony, které v očích veřejnosti budily zdání, jakoby šlo o velikou péči v Československu o nezaměstnané, je tu holá skutečnost, jak to vypadá s těmi stamiliony na nezaměstnané prakticky. Pánové, v rozpočtu na r. 1931 podle zákona z r. 1930 bylo povoleno na akci nezaměstnaných 150 mil. Kč. Tehdy jste tvrdili zrovna tak jako tvrdí dnes p. generální zpravodaj, že k podstatnému zvýšení daní dochází pro nezaměstnané a že nezaměstnané nechcete nechati zemříti hlady. Jaká byla skutečnost? Tehdy jsme tvrdili, že těchto 150 mil. Kč nedostanou nezaměstnaní, nýbrž že tato částka propadne do bezedných kapes korupčního systému. Dnes na základě státní účetní uzávěrky za r. 1931, kde je vyúčtováno oněch 150 mil. Kč - tehdá slavnostně daných pro nezaměstnané - vidíme v oněch položkách tyto skutečnosti: na péči o vystěhovalce a přistěhovalce bylo dáno 2 mil. Kč, na péči o nezaměstnané, na vánoční příspěvek pro děti nezaměstnaných a stravovací akci dalo se 81,465.450 Kč, na podpůrnou akci pro živnosti 2 mil. Kč, na sanaci fondu odborových organisací 4,848.633 Kč, na produktivní péči o nezaměstnané, t. j. příspěvky na nouzové práce zaměstnavatelům 27,737.048 Kč, na podporu výsadby ovocných stromů a vinné révy 5 mil. Kč, na zmírnění následků hospodářské krise, subvencování nákupu strojů, traktorů atd. 9,948.868 Kč - tedy nezaměstnaní v Československu mají i traktory - na pomocnou akci pro lnářské semenářství, t. j. Centrolen, 2 mil. Kč, na bezúročnou půjčku pro nákup lnu Centrolnu 6 mil. Kč, na subvencování nákupu strojů pro živnostníky 8 mil. Kč, na úpravu strahovských lomů pro účely tělovýchovné, t. j. střelecké jednoty 1 mil. Kč. Pánové, tak to dělá na korunu 150 mil. Kč, z nichž jste do svých bezedných kapes na účet nezaměstnaných pobrali více než 50%.

Žádal bych p. zpravodaje Remeše, aby aspoň v jednom případě uvedl, kde chudý zemědělec nebo drobný živnostník dostal z těchto 150 mil. Kč aspoň korunu. Takováto soc. politika jde k duhu bohatým, poněvadž je to sociální politika na účet chudých a ve prospěch bohatých, podobně jako soc. politika, kterou pro r. 1933 ve svém plánu má socialista dr Czech, která záleží ve snížení podpor na nezaměstnané, snížení podpor válečným poškozencům atd. Ale politiku papírovou bude dělat pan ministr soc. péče velmi dokonalou, neboť na vydávání "Věstníku ministerstva soc. péče" se počítá vzestup o 62%. Tedy v tom "Věstníku" bude vykládat o ohromných opatřeních sociálních, bude dělníky poučovat o sociální politice, snad o těch traktorech a podobných věcech.

Není tomu jinak ani v kapitole druhého socialisty, ministra školství a nár. osvěty dr Dérera. Tam pod zorným úhlem vyrovnání státního rozpočtu a snížení tak zv. zbytných vydání, podle termínu p. gen. zpravodaje Remeše, bylo postupováno ve školství a v národní osvětě v jednotlivých položkách takto: na př. příspěvky na školy mateřské se snižují o 16.6%, učební pomůcky se snižují o 19˙5%, položka na tělesnou výchovu a lékařství snížena o 10%, položka na vyučování náboženství se ovšem zvyšuje o 5.6%. Příspěvky na stavbu národních škol, které r. 1932 činily 23,250.000 Kč, byly na r. 1933 zařazeny jen částkou 12 mil. Kč, čili tato položka byla snížena o 11,250.000 Kč, t. j. o celých 40%. Škol pro děti úchylné na Slovensku má ubýti 9, státních škol mateřských na Podkarpatské Rusi má býti odbouráno 17. To je jen tak v hrubých rysech naznačena čsl. kultura a školství, tak zv. školství národního. Ale zrovna tak tomu je na školách středních: podpory a stipendia pro chudé studenty se snižují o 87%, udržování učebnic a pomůcek se snižuje o 26%, doplňování učebních pomůcek se snižuje o 84%, žákovské exkurse tak zv. středních škol se škrtají vůbec. A není tomu jinak ani při tak zv. školství odborném, které se projevuje v rozpočtu na r. 1933 takto: náklady pro chudé žáky se snižují o 13.8%, položka na učebnice pro Slovensko a Podkarpatskou Rus se snižuje o 99%, žákovské exkurse se snižují o 50%.

Podobně tomu je se sociální péčí o studenty v rozpočtu socialisty. Na všechny sliby dané chudým studentům odpovídá soc.-demokratický ministr Dérer takto: položka na zdravotní péči o studenty se snižuje o 25.2%, stipendia pro chudé posluchače vysokých škol ze Slovenska se snižují o 11.7%, zálohy na rigorosní taxy a poplatky se snižují o 65%, doplnění zařízení státních škol inventářem snižuje se o 60%, na zdravotní a sociální podpory pro studenty položka se snižuje o 14.3%, na sociální zařízení pro vysoké školy snižuje se o 60%. Položka na sociální zařízení škol ostatních snižuje se o 60%, a tak to jde dále.

Umění a vědy v rozpočtu socialisty. Ty byly od počátku tohoto státu nenáviděny. A nenávist také je projevena ve státním rozpočtu takto: věcné výdaje na hudbu a zpěv snižují se o 33%, státní péče o lidové umění snižuje se 90% a tak to jde dále.

Lidová výchova v rozpočtu socialisty je již v Československu hotovým přepychem. To se také potvrdilo v rozpočtu na r. 1933 při hledání tak zv. zbytných položek, které Remeš pro lidovou výchovu upravil takto: Položky na kursy pro málo vzdělané snižují se o 60%, osvětová činnost o 64%, položka na lidovou publikaci snižuje se o 56%, položky na veřejné lidové knihovny snižují se o 61%. Soudím, že není třeba komentáře, ani doprovodu a výkladu k takto sníženým položkám tak zv. lidovýchovy v Československu. Domnívám se však, že až příliš výmluvně bude hovořit, když proti tomu postavím položky: Československý kultus. Tak náklad na všechny církve přítomné a budoucí, na které je už v rozpočtu pamatováno, na př. položka kultus římsko-katolický, která činila v r. 1932 69,717.900 Kč, činí pro r. 1933 70,691.400 Kč, římsko-katolickým páterům zvyšuje se tedy položka o 873.500 Kč, t. j. o 1.25%, té církvi, která má v Československu desetimiliardový majetek, která ovládá v Československu celou třetinu majetku nemovitého. Dotace římsko-katolické církvi zvyšují se o 2.6%, honoráře římsko-katolické zvyšují se o 51%. Náboženské Matici římskokatolické pro Čechy doplněk kongruový zvyšuje se o 1,178.650 Kč, t. j. o 4.7%, pro duchovní korporace římsko-katolické zvyšuje se položka o 23.6%, honoráře pro vzdělání duchovních zvyšují se o 77%. Pro zemi Moravsko-slezskou doplňky kongruové kanovníků, představených seminářů zvyšují se o 13.6%. Pro duchovní korporace o 12.9%, honoráře duchovních v trestnicích se zvyšují o 34.4%. V zemi Slovenské a Podkarpatoruské zvyšují se doplňky kongruové o 11˙1%, doplňky představeným seminářů o 400%, odpočivné kněžím zvyšuje se o 50%. Církev řeckokatolická v rozpočtě socialisty: I na tuto bylo sdostatek pamatováno. V rozpočtu je odměněna v zemi Slovenské takto: doplňky kongruové zvyšují se o 7%, v zemi Podkarpatoruské o 2˙17%, výchovné pro kněžské děti zvyšuje se o 10.4%. Církev evangelická v rozpočtu: I na tuto se dostalo. Doplňky kongruové zvyšují se o 5.5%. Církev židovská v rozpočtu: Doplňky platů zvyšují se o 11˙6%, paušální dotace zvyšují se o 23.7%. Církev československá je také všude, kde se bere i kde se dává; vždyť je to pokrevní spřeženec strany, která bere, jak známo, nohama i rukama, a proto v rozpočtu při vší bídě dostává se jí uznání, a to takového: Doplňky platů zvyšují se o 3.5%, paušální dotace zvyšují se o 9·9%.