Zajisté již před válkou vyskytovaly se tak zvané konjunkturní výkyvy. Bylo by však velkým omylem domnívati se, že nynější desorganisace mezinárodního hospodářského aparátu není nic jiného než krise konjunktury, obrovsky vystupňovaná, která se po nějaké době sama sebou opět vyrovná. Toto mínění bylo by úplně mylné, poněvadž nejde o krisi konjunktury, nýbrž naopak o krisi strukturní, jejíž příčiny jsou různého druhu, a to jak hospodářského, tak také politického rázu. Zajisté není pochyby, že se již před velkým zápolením národů ukázalo jakési přeskupování. Válka a její následky toto přeskupení podpořily a urychlily. Úplné uzavření ústředních mocností od světového trhu způsobilo přeměnu a vybudování hospodářství. Mimo to došlo k pronikavým změnám v zámořských krajích, především k stále vzrůstajícímu zprůmyslnění zámořských zemí. Vedle téměř úplného odříznutí Ruska od světového trhu, byly vybudovány ve velikém rozsahu nové průmysly také v Indii, v Kanadě, v Australii, v Japonsku atd. Válka, ale ještě více události po světové válce, přesunuly středisko světového hospodářství z Evropy do Spojených států severoamerických. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Tím jsme však zároveň dospěli také ke skutečným příčinám dnešní, strašlivé světové hospodářské krise. Především jsou rázu čistě politického a mají svou příčinu hlavně v mírových smlouvách versaillské a st. germainské. Těmito šílenými diktáty byla sice světová válka formálně skončena, ale nikterak nebyl dán základ tak naléhavě nutnému míru. Rozpoutaly novou válku, jejíž formy a následky nebyly nikterak mírnější. Rozpoutala se hospodářská válka s těžkými následky, která způsobila strašlivé spousty. Ala trvá také hromadné umírání. Ovšem, dnes již neumírají tisíce a tisíce lidí střelou, ať již vlastní, aby učinili konec slzavému životu nebo střelami státních mocí, aby se udržel tolik proslavený pokoj a pořádek. Umírají spíše žalostnou smrtí hladem nebo žijí v tupém zoufalství. Těmito poměry jsou vinni ti, kdo dnešní poměry uměle vyvolali. Vítězné mocnosti v slepé vášni po patech se domnívaly že mohou zničením německého hospodářství lehkým způsobem dospěti k blahobytu a bohatství. Ale brzy musily poznati, že se velmi krutě přepočítaly a že se tím samy octly v nejhorších potížích hospodářského rázu, o nichž se jim jistě nic ve Versaillech nezdálo. Zaplacením válečných dluhů, poplatků a placením reparací byla kupní síla milionů lidí nejen omezena, nýbrž přímo zničena. Jest jistě správné, mluví-li se dnes o přílišném zprůmyslnění, ale nazývati hospodářskou krisi jen krisí nadvýroby jest naprosto nesprávné. Takovéto konstatování bylo by již proto nesprávné, poněvadž na jedné straně vidíme ohromný nadbytek zboží, kdežto na druhé straně téhož zboží jest více než naléhavě třeba a není ho možno získati. Pracující lidstvo, úplně lhostejno, ať již v průmyslu, obchodu, živnostech nebo v zemědělství, potřebuje naopak ohromné množství zboží. Nedostatek kupní síly a neslýchaná touha po zisku jsou však spíše příčinami selhání a ničení zboží a potravin. Lidé v dnešní době kapitalistického systému, bez práce nebo vyssáti ohromnými břemeny, se svými povinnostmi platiti poplatky dluhy a úroky jsou oloupeni o svou kupní sílu.

Mimo to zadlužení Evropy Americe mělo také za následek, že nám půjčovatelé peněz z této země vnutili dnešní hospodářské tempo. Bylo-li technické zdokonalení hospodářství urychleno válkou o desítiletí, došlo k tomuto vývoji ještě mnohem rychleji pod tlakem Ameriky, a pod ochranou liberálního hospodářského nazírání vyrostlo v katastrofu. Racionalisací byly probuzeny netušené výrobní síly a došlo k rozmnožení vyrobených produktů. V době konjunktury může býti racionalisace pomocníkem k všeobecnému blaho bytu. Ale v dobách všeobecné deprese rozmnožuje a zvětšuje zlo. Úkolem racionalisace jest, aby totéž množství zboží vyrobila s menším vydáním na mzdy. Ale na mzdách závisí kupní síla. Pro všeobecné zchudnutí zmenšila se spotřeba, místo aby se zvětšila podle rozmnožení výroby. Tím se stala racionalisace za dnešního kapitalistického hospodářského systému zlem a stroj neštěstím pro veškeré pracující lidstvo. Překotná racionalisace způsobila tím v dnešní době liberálního hospodářského nazírání, v němž jedině nabídka a poptávka určují cenu, zisk a zájmy podnikatelů množství výroby, onen výsledek, který bylo možno očekávati: milionovou armádu nezaměstnaných, která kategoricky žádá práci a chleba! Tento stav dokazuje, jak dnešní tak zvaní hospodářští vůdcové jsou zralí, aby odstoupili; neboť kapitalistický systém, který hájili, přivedl jak hospodářství, tak také lidi s ním spojené v dobách dobrých i zlých do propasti. Dnešní hospodářské zhroucení není tedy nic jiného než přirozený následek politických násilných opatření, jakož i zhroucení vládnoucího liberalistického hospodářského systému. Tím však neslavně končí také období kapitalismu, tedy holého panství peněz, které vede k otročení na úroky a k úplnému zatročení práce, aby učinilo místo novým formám a novým ideám.

Nemusím jistě zvlášť zdůrazňovati, že všeobecný hospodářský otřes nezastavil se ani před bílo-červeno-modrými hraničními sloupy Československa s jeho vysloveným vývozním průmyslem. Naopak, vedle následků všeobecné hospodářské krise také způsob, jak vznikl tento stát, podstatně přispěl k hospodářské zkáze. Nové uspořádání Evropy násilně způsobené mírovými diktáty, vedlo k velmi neblahému roztříštění staletých hospodářských území. Tím byly dány základy pro velmi neblahou a trvale působící strukturní změnu Evropy. Ze 26 celních oblastí stalo se 38. Celní hranice se prodloužily o 11.000 km. Počet samostatných měn vzrostl ze 13 na 27. Jednotné smluvní celní území rakousko-uherského mocnářství bylo přes noc rozkouskováno celou řadou celních závor. Říše čítající 51·3 milionů lidí jednou ranou přestala existovati jako jednotné hospodářské území. Že takovýto násilný zásah do osvědčeného a dávno vžitého hospodářského řádu nemohl zůstati bez trvalých následků, bylo by musilo býti jasné každému člověku, a to tím spíše, když nikoliv všechny nástupnické státy staly se stejnou měrou dědici průmyslu. Umělé rozkouskování Evropy musilo tedy nezbytně vésti k velmi nehospodárnému zavádění průmyslu. Každý stát spatřoval veškerou svou ctižádost v tom, aby se stal nezávislým a aby tedy vyráběl co nejvíce ve vlastní zemi. A tak státními subvencemi a pod ochranou vysokých celních závor byly vybudovány v nástupnických státech nové průmysly na útraty těch, které již byly. To musilo především postihnouti Československo tím, že vázl odbyt, podniky se zavíraly a vzrůstal obrovský dav nezaměstnaných. Vinu na tom mají ti, kteří z nevědomosti nebo z politického záští přeměnili mapu Evropy tak dalekosáhle a k tomuto účelu se dopustili neodpovědných zásahů do staletých hospodářských spojení.

Přes světovou hospodářskou krisi a přes všechnu násilnou politiku, se kterou byla skončena světová válka, bylo by se přes to ještě nemusilo dospěti ke dnešním neutěšeným poměrům v tomto státě, kdyby byl v této násilné politice nepokračoval také sám. Československo nemusilo dnes aspoň míti milionovou armádu hladovějících a strádajících lidí, kdyby se byly k následkům světové hospodářské krise nepřidružily ještě také následky typicky československé krise. Tato však není žádnou živelnou pohromou, nýbrž úplně umělým útvarem, způsobeným jak zahraniční, tak také vnitřní, úplně pochybenou hospodářskou politikou. Československo převzalo od starého Rakouska dobře vybudovaný průmysl s úplně zajištěnými odbytišti. Připadlo mu na příklad 80% veškerého textilního průmyslu, 92% cukrovarnického a 91% sklářského průmyslu bývalého mocnářství. Mělo nejlepší předpoklady, aby bylo vzkvétající oasou uprostřed všeobecného hospodářského rozpadu, kdyby to bylo pochopilo a kdyby bylo bývalo vážně ochotno, aby si také zajistilo nutná odbytiště.

Stal se vsak pravý opak. Nerozumnou celní, obchodní a hospodářskou politikou, odporující skutečným potřebám, bylo bohaté dědictví nejen špatně spravováno, nýbrž téměř úplně rozmrháno. Místo, aby se pěstovaly přátelské styky se sousedními státy jako s největšími odběrateli, aby došlo k hospodářskému sblížení a ke spolupráci, byly dosavadní styky téměř úplně přerušeny. Vývoz do rakouských a maďarských trhů byl přímo ztěžován a rdoušen, místo aby byl podporován, jak by to bylo bývalo nutné. Veškeré hospodářství, jen aby přizpůsobilo hospodářskou orientaci k politickým svazkům, musilo se k vlastní škodě i ke škodě státu přeorientovati na západ. Hospodářská politika tohoto státu naprosto se nestarajíc o blaho a zdar vlastního národního hospodářství, řídila se jedině přáním Francie v přímo otrocké oddanosti. Naproti tomu však Československo ve svém nejvlastnějším zájmu bylo by od prvopočátku učinilo daleko lépe, kdyby bylo myslilo na potřeby domácího hospodářství, místo aby si hrálo jen na biřice Francie. Nejen zájmy hospodářství, nýbrž i zájmy státu žádají, aby zahraniční politiku určovalo ministerstvo obchodu a nikoliv ministr pro věci zahraniční. V opaku ke zvyklostem u nás obvyklým, byl by se měl postup ministra pro věci zahraniční říditi spíše hospodářskými potřebami, místo aby hospodářství obětoval citové politice, osudné pro obyvatele státu. Přese všechny zkušenosti jste však ještě i dnes velmi daleci toho, abyste připustili změnu. Politika Československa, tak jako před tím, jest v poměru kruté závislosti na Francii, místo abyste se byť i jen pokusili, abyste dospěli k postačujícímu obchodně politickému poměru k Německu a abyste prohloubili hospodářské spojení k Rakousku. Bezesmluvní stav s Maďarskem, který vedl téměř k úplné ztrátě tohoto důležitého odbytiště a způsobil domácímu průmyslu, především však průmyslu textilnímu ohromnou škodu, trvá beze změny. Místo abyste zrevidovali nynější cla a abyste odstranili vysoké celní hradby, byla zavedena cla nová a dosavadní zvýšena. Mimo to veškerý hospodářský život jest nejen rdoušen ještě také nynějšími devisovými předpisy, nýbrž v mnoha směrech i úplně ochromen. Ačkoliv již dávno převládá jednotné mínění, že povolovacího řízení není již třeba z důvodů měnově technických a po stránce obchodně-politické jest jeho účel úplně pochybený, udržuje se stále jako obchodně politická útočná zbraň a jako odvetný prostředek, ba dokonce jako nástroj politiky. Povolovacím řízením bylo natropeno daleko více škody, než přineslo užitku a zaveden jen nový, protekční systém, který způsobil tisíce nových nezaměstnaných a především přinesl neštěstí sudetsko-německému hospodářství. Bude-li se pokračovati v zahájeném kursu tímto způsobem, může se státi a jistě se stane, že Československo mimo své přátelství k Francii a k Malé dohodě, nebude již brzy míti vůbec žádných hospodářských svazků s jinými státy. Pak by se jistě dostavilo to, co vyslovil bývalý vídeňský československý vyslanec dr Vavrečka s upřímností, která zasluhuje zmínky, když před nějakou dobou prohlásil, že Československo naprosto nedbajíc svých vlastních hospodářských potřeb, nebude míti účasti na blížícím se opětném vzestupu, nýbrž skončí krisi jako úplně zchudlá země, která klesla na úroveň balkánských států. (Souhlas na levici.)

To, co nedokáže celní a obchodní politika v tomto směru, to dokoná určitě neblahá finanční politika tohoto státu. Československo již odedávna žilo daleko nad své poměry, což ovšem mělo za následek nesnesitelné zatížení tvůrčí práce a veškeré spotřeby. Státní a národní jmění bylo rozmrháno na zbytečně veliký militarismus, na propagandu, representaci atd. Stále nové a nové miliony byly a jsou stále ještě vyssávány z národního jmění. Jak schopnost soutěže na světovém trhu, tak také kupní síla doma trpí tím stejným dílem. Přirozeným následkem jest další rozpad hospodářství, nový vzrůst armády nezaměstnaných a rozmnožení neproduktivních břemen. Tuto nezvratnou skutečnost nelze zprovoditi se světa ani manévrem na oklamání o domněle vyrovnaném rozpočtu. Naopak vyrovnání rozpočtu, k němuž došlo za nesmírných potíží, svědčí o tom, že proti vysokým výdajům musily býti postaveny rovněž vysoké příjmy. Tak tomu bylo dosud a tak je tomu také dnes. Jako všechny předcházející vlády, tak také nynější koalice učinila si věc velmi jednoduchou tím, že jako všechny její předchůdkyně prostě zvýšila příjmy - to jest daně a břemena - nedbajíc neslýchaného hospodářského rozpadu. Byly zvýšeny poplatky za úřední výkony, rozšířena daň z obratu, zvýšena daň z piva, zavedena daň ze žárovek, zdraženy dělnické jízdenky atd. V této souvislosti musíme zvlášť zdůrazniti nový zákon o dopravě motorovými vozidly, který jest zvlášť způsobilý, aby se ukázalo ve správném světle finanční hospodářství tohoto státu. Naprosto nehledě k tomu, že jde při tom o nový těžký útok na německé pracovní místo, přispívá ještě i všeobecně k rozmnožení nezaměstnanosti. Jen v posledních měsících minulého roku bylo prý již odhlášeno přes 20.000 automobilů, což zároveň znamená, že se tím tisíce a tisíce řidičů stalo novými nezaměstnanými. Finanční výsledek projeví se však tím, že nebudeme míti o 60 milionů Kč více příjmů, nýbrž snad o 200 milionů Kč úbytku. Již poukazujíce na tento malý příklad smíme tvrditi, že přes několikatýdenní projednávání rozpočtu v tak zvané Sedmičce, čísla obsažená v rozpočtu již dnes nejsou správná, tedy ještě tím méně mohou platiti v několika týdnech nebo dokonce v měsících. Ve skutečnosti máme tedy před sebou rozpočet, který naprosto není v rovnováze.

Ale i v tom si dovedete pomoci. Připravují se totiž nové daně a především se pomýšlí na to zavésti zostřené trestní daňové předpisy, které mají dáti exekutorovi podobné plné moci proti liknavým dlužníkům, jako má pan policejní rada Preininger proti německým národním socialistům. Drobným živnostníkům a drobným rolníkům, jimž hrozí úpadek, má totiž býti sebrána ještě poslední koruna na daně, místo aby se jim v dnešní době nouze poshovělo a aby se tím jejich existence vůbec zabezpečila. Takto nezadržitelně spějeme k úplnému rozpadu průmyslu, obchodu, živností a zemědělství a ke zkáze statisíců existencí. V téže době, kdy stát zavádí nová břemena, snižuje zároveň také mzdy a platy svých zaměstnanců. Tím tedy dvojnásobně přispívá k dalšímu zbídačení postižených a rovněž i ke snížení kupní síly a tím zároveň přes spoluvládu sociálně-demokratických stran dává také soukromému hospodářství znamení, aby činilo totéž. Výsledek obou opatření jest však další hospodářský rozklad.

Za takovýchto okolností nesmí se nikdo diviti, že především v našich sudetsko-německých krajích máme poměry, jichž nelze prostě vylíčiti. (Souhlas na levici.) Nouze sudetských Němců dospěla již dávno k hranici snesitelnosti. (Posl. Krebs [německy]: Hůře než v Německu!) Ano! V některých našich sudetsko-německých krajích jest nezaměstnanost procentně vyšší než v Německu. (Posl. Krebs [německy]: Podpora nestačí ani na pětinu!) Člověk nemusí býti teprve v oposici, aby vylíčil dnešní situaci jako více než beznadějnou.

K tomuto poznání musí dojíti také každý vládní příslušník, mluví-li poctivě a je-li obeznámen se skutečnými poměry. Při tom nemusí býti ani přímo ve spojení s našimi sudetsko-německými nouzovými a hladovými kraji. Úplný hospodářský rozpad se nám ukazuje ve všech oborech. Ale projevuje se zvláště zřetelně v úředních výkazech zahraničního obchodu, v pohybu zboží, výroby uhlí, stavu jednotlivých průmyslů, o placení daní a nikoliv na posledním místě také v číslicích opožděně předloženého rozpočtu.

Celkový obrat pouze v obchodu se zbožím klesl roku 1932 na 14˙8 miliard proti 25 miliardám roku loňského, 33 miliardám před 2 lety a 41 miliardám před 3 lety. Vývoz činil 7.4 miliardy proti 13˙1 roku loňského, 17˙5 před 2 lety a 20.5 před 3 lety. A přes to docházíme - a to po prvé - k přebytku dovozu 139 milionů proti aktivu 1345 milionů ještě loňského roku. Zřetelněji se již nemůže hospodářský rozpad jistě projeviti. Podobně jeví se to také ve statistice o těžení uhlí a výrobě železa. Bylo-li r. 1931 těženo ještě 18 milionů tun hnědého uhlí, klesla těžba roku 1932 na 15.9 milionů. U kamenného uhlí klesla ze 13.2 na 11˙1. Počet osazenstva snížil se v hnědouhelných dolech z 33.893 na 31.592 a v kamenouhelných dolech z 53.856 na 44.419. Při tom třeba ještě uvážiti, že ostatní, kteří ještě pracují a nejsou ještě bez výdělku, trpí ohromnou, pouze částečnou zaměstnaností a přinášejí domů mzdu, která sotva stačí na úhradu nejnutnějších životních potřeb. (Posl. Krebs [německy]: Která je nižší než podpora v nezaměstnanosti v Německu!) V mnoha případech jistě. Výroba surového železa klesla z 1.1 milionů tun roku 1931 na 0.4 milionů roku 1932. 75% kapacity železářského průmyslu zůstalo nevyužito.

Úplně týž obraz ukazují nám také výkazy o stavu jednotlivých průmyslů. Vývoz hotových výrobků bavlnářského průmyslu klesl od roku 1929 do roku 1932 o 75%, lnářského průmyslu o 50%, konfekce o 66%, vlnařského průmyslu o 80%, hedvábnického průmyslu o 50% atd. Textilní průmysl, který kdysi zaměstnával 600.000 lidí a třeba připojiti, leží především v sudetsko-německém kraji, aspoň v některých krajích byl odsouzen téměř v vymření. Papírnický průmysl dosáhl ještě roku 1929 výroby 24.000 vagonů, z toho bylo vyvezeno 5000 vagonů, roku 1932 naproti tomu již jen o 18.000 vagonů, resp. 3300. Další vývoz a tím 2500 dalších dělníků jest velmi ohroženo.

Vývoz skla dosáhl v 11 měsících hodnoty 551 milionů Kč proti 898 milionů Kč roku loňského. Také sklářský průmysl v sudetsko-německých pohraničních krajích stojí a dochází stále a stále k novým zastavováním závodů. Asi 70% sklářských dělníků jest bez práce. Vývoz cukru klesl proti loňskému roku asi o 40%. Podobných příkladů mohli bychom uváděti ještě veliké množství. Ale stále by ukazovaly tytéž neutěšené poměry a zároveň by také dosvědčily, že zcela zvláště ony průmysly, které, jak jsem již řekl, leží v sudetsko-německém kraji - především průmysl textilní a sklářský - jsou nejhůře postiženy krisí.

Není tedy úplně správné, jestliže pan dr Beneš jako ministr pro věci zahraniční tohoto státu právě před krátkou dobou úplně sebevědomě prorokoval, že se nám Čechoslovákům nemůže nic státi. Podle pravdy musíme spíše konstatovati, že vývojem, jaký nastal v posledních týdnech a měsících, i nejčernější předpovědi byly ještě daleko překonány skutečnými poměry. Kdežto ve většině ostatních států se počet nezaměstnaných poměrně příliš nezměnil, v Československu došlo ke zhoršení pracovního trhu, přesahujícímu daleko sezonní přesun. Ministerstvo sociální péče vykazuje sice koncem prosince 1932 značný stav 750.000 nezaměstnaných, ale v tom nikterak nejsou zahrnuti všichni nezaměstnaní. Ve skutečnosti jest počet nezaměstnaných v tomto státě téměř dvakrát tak veliký, a připočteme-li rodinné příslušníky a jen částečně zaměstnané, dosahuje určitě stavu 3 1/2 až 4 milionů lidí, kteří byli takto zachyceni hospodářskou krisí a postiženi jejími strašlivými následky. Tato smutná bilance působí zdrcujícím dojmem, bilance, kterou jsme uzavřeli koncem roku, a to především proto, že většina nezaměstnaných pochází ze sudetsko-německého území. Jistě můžeme tvrditi, jak jsem to již uvedl v rozpočtovém výboru, že ze 750.000 hlášených nezaměstnaných asi 450.000 jest jen v německých krajích, zbytek pak v ostatních částech republiky. (Posl. Krebs [německy]: Přímo jazyková mapa!) Zajisté, viděli jsme to již jednou ve výkazu Státního statistického úřadu, kde byly takovéto mapy přiloženy. Tak německé severní Čechy koncem prosince 1932 vykazují samy 160.868 nezaměstnaných, nebo-li 40% všech nezaměstnaných. Z 15 okresů s největším počtem nezaměstnaných jest 13 okresů čistě německých. Pouze Prahu a Plzeň najdeme mezi těmito 15 okresy pro jejich velký počet obyvatelstva. Ale kdežto na příklad Nejdek má 24% nezaměstnaných, Praha jich má jen 4%. Zatím nezaměstnanost ještě velmi podstatně stoupla. Počátkem nového roku byla zavřena celá řada dalších závodů, kdežto jiné byly velmi silně omezeny. K tomu třeba uvážiti každoroční obvyklé sezonní stoupnutí nezaměstnanosti v prvých třech měsících roku, takže pro nejbližší týdny musíme počítati s podstatným zostřením situace, ačkoliv sudetsko-německé území dospělo již nyní téměř přímo na hranice snesitelného. Rozklad sudetsko-německého hospodářského tělesa pokročil již tak daleko, že nouze a bída zachvátila již všechny vrstvy národa bez výjimky. Nejen průmysl, nýbrž i obchodní a živnostenský stav, ale i zemědělství stojí před úplnou zkázou. K milionovému davu nezaměstnaných druží se zničené existence středního stavu. Jejich počet není nijak zachycen a vykázán. Zrcadlí se pouze v počtu konkursů a vyrovnání. Za rok 1932 jest vykázáno neméně než 5984 konkursů a vyrovnání. Jak to po této stránce vypadá venku v našich sudetsko-německých krajích, o tom nejlépe svědčí výkaz varnsdorfského soudu za rok 1932. Celkem bylo tam 4661 exekučních věcí (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!), a to 66 exekučních dražeb domů a nemovitostí, 343 vložení exekučního zástavního práva, 26 vnucených správ, 621 exekucí pro pohledávky, 34 vystěhování, 3457 exekucí na movitosti a 34 provedených prodejů movitostí. Tedy u jediného soudu průměrně 12 exekucí na pracovní den. Zmínky zasluhuje také, že byl provedeno jen 34 exekučních prodejů movitostí. Dokazuje to, že u většiny lidí se již nedalo nic vzíti.

Tuto statistiku bídy bylo by možno rozšiřovati ještě podle libosti. Zvláštní zmínku musíme však jistě věnovati ještě také ohromnému zadlužení zemědělství, které se odhaduje na více než 28 až 29 miliard. Tisícům a tisícům samostatných existencí hrozí tím zkáza. Jest to jen otázka času, jak dlouho ještě budou moci udržeti svou hroudu. Jestliže se spojují dělníci, zaměstnanci, živnostníci, řemeslníci a rolníci, kteří přišli o živobytí, a s nimi všichni, jejichž existence jsou ohroženy, aby společně demonstrovali za svá práva na život, jako se to stalo na hladovém území přísečnickovejprtském a jak se to bude také díti v nejbližších týdnech zajisté i v mnoha jiných krajích, svědčí to jen o tom, jak velice již vzrostla všeobecná nouze sudetsko-německých pracujících lidí. Také v tom se mýlí pan dr Beneš, když ještě před několika měsíci ukazuje na Československo mluvil o ostrovu blažených. Krutá fakta tvrdé a nemilosrdné skutečnosti vyvrátila jeho optimismus a dala za pravdu konstatování bývalého vídeňského vyslance dr Vavrečky, který Československo již dávno nazval ostrovem trosečníků. Bohužel tomuto konstatování nelze odepříti souhlasu, neboť situace v našich sudetsko-německých krajích jest taková, že se pro příští týdny musíme obávati nejhoršího, nestane-li se rychle něco, co by přineslo pomoc a zmírnění.

Po této stránce máme ovšem velmi málo naděje a vyhlídky. Vláda, jak musíme se vší otevřeností konstatovati, nechala věci, aby se prostě vyvíjely, aniž učinila sebe menších opatření proti nim. Již v rozpočtovém výboru zaujal jsem stanovisko k neobyčejně nedostatečné péči o nezaměstnané; stačí, jestliže tedy s tohoto místa jen krátce vyložím, že dík nynějšímu gentskému systému statisíce nezaměstnaných jsou bez řádné podpory v nezaměstnanosti a v nejlepším případě jsou odkázáni na 10 a 20 Kč týdně z vyživovací akce. Sotva třetina všech hlášených nezaměstnaných dostane poněkud postačitelnou státní podporu, ostatní mohou podle všeho klidně zemříti. Ale i o odborov. organisované nezaměstnané uložil stát podle gentské soustavy všechnu péči a odpovědnost prostě odborovým organisacím. Zatížení odborových organisací, které tím bylo způsobeno, stalo se neudržitelným a již v rozpočtovém výboru jsem to dostatečně vylíčil. Tak jako dříve, my němečtí národní socialisté trváme na tom, aby gentský systém zmizel co nejrychleji a aby byl nahrazen pojištěním proti nezaměstnanosti, aby se všem nezaměstnaným zajistila podpora pro celou dobu jejich nezaměstnanosti. Pro přechodnou dobu buďtež odborové organisace bezpodmínečně zbaveny břemen, avšak i všechny nezaměstnané, kteří nemají nároku, nechť obdaří stát dostatečnou podporou v nezaměstnanosti. Není prostě možno, aby nezaměstnaní byli ponecháni svému beznadějnému osudu. Právě v nynější době, nemá-li dojíti k pohromě, nesmí býti promrhána žádná hodina v další nečinnosti. Pro sudetsko-německé nouzové hladové okresy jest naléhavě nutno poskytnouti tamějším nezaměstnaným co nejrychleji potraviny, oděv a palivo. K hladu připojila se nyní také zima. Musí tedy býti pomoženo co nejrychleji, nemají-li tito krutě zkoušení lidé bídně zahynouti. Obce při nejlepší vůli nemohou již pomáhati, poněvadž dospěly již na konec své síly. Abychom řekli pravdu, musíme s pýchou zdůrazniti, že se většina obcí až dosud bezvýhradně dala do služeb péče o nezaměstnané, ačkoliv podporovati hladovějící a strádající lidi, jest věcí nikoliv jejich, nýbrž státu. Mohly-li loňské zimy poskytnouti ještě na péči o nezaměstnané značné částky, letos jim to bylo znemožněno. Častokráte nemohou již ani opatřiti peníze potřebné na výplatu mezd a platů. Žádá-li se, aby obce pomáhaly, musí se jim to také umožniti zrušením zákona o obecních financích, dále pronikavou sanací státu, snížením úrokové míry z vysoko zúročitelných zápůjček, poskytnutím peněz, úvěrů a příspěvků, dostatečným přídělem potravinových poukázek a podobně. Vláda musí si totiž konečně býti vědoma toho, že mimořádné nouzové doby vyžadují také mimořádných pomocných opatření. Jde tedy o to, aby místo krásných slov následovaly konečně činy, aby existence ohromné armády nezaměstnaných byla zajištěna. Nestačí totiž, že pan předseda vlády ve svém vládním prohlášení vzpomněl sice na nezaměstnané, ale jinak je odkázal na veřejnou dobročinnost, když prohlásil, že tato neobyčejně těžká doba, v níž vidíme tolik nezaviněné bídy, probudí u všech, kdo žijí v nadbytku, živou a účinnou soustrast, nebo že dále vyslovil naději, že se v každé obci republiky najde několik dobrých lidí a ti se usnesou, že v dobrovolných výpomocných výborech opatří všude pomoc tam, kde z přebytku ji možno lehce postrádati. K veřejné dobročinnosti nepotřebovali jsme ještě nikdy výzvy vlády. Naopak, očekávali jsme docela jiný program. Především byli jsme zvědavi zvěděti, co zamýšlí vláda učiniti. A to tím spíše, když i pan předseda vlády musil vědět, že veřejnost nemůže již nic dáti, poněvadž již nic nemá. Dělníci a zaměstnanci jsou většinou bez práce nebo odkázáni na nižší výdělky, živnostníci a zemědělci jsou zadluženi nebo dávno bez živobytí. Ale ti, kdo ještě žijí v přebytku, většinou nechají bez povšimnutí výzvu k jejich srdci a ještě spíše k jejich kapsám (Souhlas na levici.) Musili by býti k tomu donuceni státem, aby aspoň část svého přebytku věnovali nezaměstnaným. Ostatně my, němečtí národní socialisté, žádáme spořádanou státní sociální péči o nezaměstnané. Se vší rozhodností odmítáme v zájmu nezaměstnaných a příslušné veřejnosti, aby se péče o nezaměstnané přesunovala na veřejnou dobročinnost. Nezaměstnaní, kteří nezaviněně upadli v nouzi, nejsou ani lenoši, ani povaleči a nesmí tedy býti odkazováni na dary z milosti a almužny, nýbrž musí se jim dostati podpory v nezaměstnanosti, která jim přísluší.

V souhlasu s většinou nezaměstnaných neklademe nikterak důraz ve svých požadavcích na vyplácení podpor. Správně chápajíce, že u většiny nezaměstnaných jde o lidi ochotné pracovati, kteří chtějí pracovati a nechtějí lenošiti, žádáme především o opatření dostatečné práce pro všechny pracující lidi. Musí se učiniti vše, aby nezaměstnaní byli opět zařazeni do výrobního procesu a aby se z nich stali znovu plnocenní spotřebitelé. Nejvyšším cílem musí býti opatřiti práci a chleba pro všechny nezaměstnané, statisícům rukou ochotných pracovati, které musí nedobrovolně zaháleti, dáti opět zaměstnání. Jen opatřením práce může se podařiti a podaří se ohromné armádě hladovějících a strádajících, ale i zoufalých dáti opět oporu, cíl a naději. Těmto cílům, k nimž musíme pracovati, musíme tedy úplně věnovati všechny své síly, neboť otázka opětného včlenění nezaměstnaných do výrobního procesu jest otázkou nejvyšší hospodářské, sociální, ale i kulturní povahy.

Při tom nesmí se však program opatření práce týkati jen veřejných prací, nýbrž musí se týkati naopak ještě všech otázek, které vedou k hospodářskému ozdravění. Část opatření, která by se měla učiniti, jsou při tom rázu mezinárodního a souvisí s příčinami dnešní hospodářské krise, které jsem uvedl na počátku. Zvlášť bylo by třeba uvésti jen zrušení mírových diktátů, napravení spoust, které jimi byly způsobeny, škrtnutí politických dluhů, konečně dorozumění v otázce odzbrojení a odstranění škodlivých překážek obchodu. Vskutku jde při tom o rozhodující otázky.

Mezinárodní úpravy vyžaduje rovněž i otázka zkrácení pracovní doby. Zabýval jsem se jí podrobně v rozpočtovém výboru, jakož i všemi otázkami rázu sociálně-politického - úplně lhostejno, šlo-li při tom o prodloužení výpovědních lhůt, o osoby s dvojím výdělkem, nebo o otázku hodin přes čas, o snížení věku pro připadnutí důchodu v sociálních pojišťovnách, o dodržování pracovní doby, o ochranu před zavíráním podniků, nebo před překládáním podniků atd. -, takže se těmito věcmi nepotřebuji již podrobněji zabývati. Ve všech těchto otázkách by však přizpůsobení dnešní době opatřilo nové existence stům a tisícům lidí.