Vážení pánové, je jistě příznačným zjevem, že tento zákon, který vznikl v době, kdy bylo daleko víc takových podnětů, a řekl bych, přímo lákadel ke korupci mezi úředníky než v dnešní době, nebyl, pokud vím, ještě ani jednou prakticky aplikován, neboť ty věci, které vyšly na jevo, na př. ve věci jednoho úředníka zdejšího finančního ředitelství, byly zjištěny podle obyčejného trestního zákona, podle paragrafu o zneužití úřední moci. Důvodem k tomu, že tento zákon nenašel žádného praktického upotřebení, jest ovšem hlavně skutečnost, že nejenom udavatel, nýbrž i ten, který dal úplatek, je trestný a že se tímto způsobem zřizuje zájmové společenství těchto dvou lidí až do smrti, poněvadž by jinak padl do neštěstí nejenom ten, který se dal podplatiti, maje za sebou a ve svých rukou autoritu státní, nýbrž i ten, který pro dočasný svůj hmotný zájem tuto velikou mravní ideu odpovědnosti před státem porušil.

Nemá-li dojíti opravdu k balkánským poměrům, bude nutna novelisace tohoto zákona v takovém smyslu, aby se stal způsobilou základnou pro rychlé stíhání viníků, obhájiti kolektivní zájem jistě největší části veřejného zaměstnanectva na zachování úcty a autority, která je korupčníky těžce ohrožena. Vážení pánové, bylo pro mne strašné, když jsem slyšel od jednoho dělníka, že úředník pověřený kontrolou nad vykonáváním nouzové práce technické přímo nebo nepřímo přijímá a donucuje k dávání úplatků i nezaměstnané lidi, kteří se hlásí o práci. Když jsem chtěl toto sdělení učiniti předmětem trestního řízení, řekl mi tento malý člověk ze strachu o svou existenci, když jsem jej chtěl vésti za svědka, že bude vědomě svědčiti křivě, poněvadž si nedá tím malým úplatkem, činícím 100 Kč, zničiti svoji existenci. Proto říkám, že musí být učiněno opatření k tomu, aby se tyto zjevy staly nemožnými, nemůžeme trpět to, co vede k tak dobře známým balkánským poměrům. Je nutno, abychom o tom mluvili otevřeně, poněvadž povinnost k pravdě je první povinností tohoto slavného shromáždění. Díváme se i zde na vývoj poměrů s otevřenýma očima a nechceme si nic zalhávati.

Chceme právní řád a právní jistotu ve všech oborech státní administrativy a pro každého, neboť tato obecná spravedlnost je nejen základem království podle známého hesla "iustitia regnorum fundamentum", ale ještě více demokracií a republik, v nichž nemá a nemůže býti bezvýhradné osobní autority a při tom neodpovědnosti nejvyššího vládního a státního představitele státu.

Předpokladem řádné funkce státu a státní administrativy na cestě zlepšení mravního, sociálního a kulturního stavu všech členů státního společenství jest ovšem zachování a postupné rozšíření slušné existence hmotné a hospodářského zabezpečení každého a všech. To je dnes nejdůležitější a nejvážnější zájem zákonodárné i správní organisace státu. Nemáme dosti síly, abychom sami jako stát odkázaný přebytkem a rozsahem svého průmyslu na vývoz umožnili rychlou obnovu našeho hospodářského života sami a zbavili se tak strašlivé nezaměstnanosti statisíců a snad milionů lidí z vrstev sociálně nejméně zabezpečených, ale musíme se starati všemi silami, abychom učinili všechno, co vlastními silami k nápravě a pro brzkou lepší budoucnost učiniti můžeme. Váhavost a nedostatek iniciativy předešlé vlády, jenž byl pro nás podnětem k ostré kritice a k postavení otázky naší účasti ve vládní koalici za bývalé vlády, byly, bohudík, nynější vládou překonány. Jsme za to všem, kdož se o to zasloužili, zvláště p. min. předsedovi, členům vlády a kolegům z rozpočtové sedmy upřímně vděčni. Bohužel, musilo býti nejdříve přikročeno k zjednání pořádku ve státních financích, což předpokládalo podstatné omezení rozpočtových vydání a současně zvýšení daňových povinností občanstva, jež nemohou býti přirozeně vítány nikomu. Rozhodujícím měřítkem našeho poměru k těmto opatřením bylo odhodlání zameziti znehodnocení míry hodnot, naší valuty naší měny, jež by bylo jinak nastalo v dohledné budoucnosti se všemi těžkými otřesy a katastrofami veřejných i soukromých hospodářství, jak je známe z inflace za války u nás a z poválečných inflací v sousedních státech. Rozhodná vůle zameziti ji také v zájmu zachování aspoň poměrné, třeba absolutně velmi omezené úplaty za práci veřejného zaměstnanectva vedla nás k souhlasu s dočasným snížením jeho služebních příjmů. Bylo nám samozřejmo, že třeba menší plat v hodnotné, ba vývojem poměrů ještě více zhodnocované valutě, je pro veřejného zaměstnance lepším zabezpečením jeho existenčních zájmů, než výplata číselně nezmenšených hmotných požitků ve valutě znehodnocené a klesající pravděpodobně na daleko větší procento nynější její hodnoty, než na 8 až 12%ních zmenšení platů podle zákona o úsporných opatřeních ve státní správě. Při tom jsme měli a máme stále na zřeteli stejně těžký, ba kolikráte ještě daleko těžší hmotný nedostatek jiných vrstev obyvatelstva, zvláště z řad zaměstnanců soukromých závodů a samostatných řemeslníků, živnostníků a podnikatelů všeho druhu.

Služební důchod veřejných zaměstnanců je jistě nízký v poměru k platům předválečným a ke zvýšení cenové hladiny nynější v poměru k cenové hladině předválečné. Ale i po omezení, k němuž vedla těžká nouze státních financí, je do určité míry zachován, zatím co u vrstev obyvatelstva, žijícího ze samostatného podnikání, z výroby ať zemědělské, ať průmyslové, z obchodu a námezdného zaměstnání v těchto oborech hospodářské činnosti zanikl buď do daleko větší části nebo vůbec. A při tom jsou právě tyto vrstvy nositeli státních a veřejných financí, vůbec poplatníky téměř všech nebo z větší části daní výnosových i obchodních a stejnými poplatníky daní spotřebních jako veřejní zaměstnanci. Jejich daňové zatížení bylo však ještě stupňováno, katastrofa státních financí měla a má býti zamezena nejvyšším vypětím daňových povinností těchto vrstev ke státu a veřejným korporacím bez náležitého zřetele k strašlivé hospodářské situaci jejich vlastní, která již dospívá, ba možno říci, dospěla u četných z nich k přímé katastrofě. Nezastírejme si skutečnosti ani zde. Nebude-li v nejbližších týdnech, ne již v měsících, všemi prostředky, zvláště podstatným snížením úrokového břemene pro individuální dlužníky ze řad podnikatelských, třeba-li i cestou zákonnou, i jinými nezbytnými opatřeními, přihlédajícími k dnešním nemožnostem plniti závazky při naprostém zániku poptávky po výrobku u mnohých výrobců, a dále pracemi z investiční půjčky opatřena možnost pracovního důchodu nejen pro nezaměstnané dělnictvo a úřednictvo soukromých podniků, nýbrž i pro majitele těchto podniků, potom nevyvarujeme se nových těžkých situací státních a veřejných financí vůbec.

To již žádnými dalšími finančními krutostmi na účet poplatnictva nešlo by katastrofě zameziti, protože již dosavadní daňové zatížení, zvláště vrstev výrobních a podnikatelsky činných, zničilo velmi podstatně možnost úspěšného provozu veliké části soukromých podniků, nedávajíc už podnikateli nejenom žádného anebo téměř žádného pracovního důchodu, ale stravujíc začasté i jeho vlastní kapitál výrobní.

Naše finanční politika státní. My tady v Národním shromáždění musíme si přiznati, že po ohromných obětech, které musily na sebe vzíti vrstvy výrobní i spotřební a výrobní kapitál, je dnes na řadě již jenom kapitál finanční, i když pozůstává do značné části z úspor širokých vrstev obyvatelstva, z majetku rentierů atd. I zde musí býti v zájmu zachování finančního kapitálu, který dosud zamezením inflace nejvíce získal a získává, vzbuzen smysl pro určité omezení do značné části bezpracného důchodu v hodnotné valutě, nemá-li dojít přes oběti a katastrofy jiných vrstev ke znehodnocení právě tohoto finančního kapitálu samého.

Jakékoli pokusy o další sešněrování podnikatelské iniciativy a svobody, už beztak nemožně omezené, chuti k podnikání a slušné možnosti odměny za tuto podnikatelskou práci novými zákonnými opatřeními, o nichž se právě mluví, podle osnovy, již zamýšlí ministerstvo financí, mohou dosáhnouti jen opaku a tedy zhoršení krise. Je to ten odiosně nesmyslný zákon o nových trestních opatřeních při vymáhání nezaplacených daní. Jsme pro pořádek, jsme pro stíhání těch, kteří zlovolně neplatí. Při tom však žádný zákon nemůže býti založen na skutečnosti, že u některých lidí, třeba i poměrně početně četných, nepodařilo se podle dosavadních zákonů, které k tomu dávají přímo možnost, dosíci zaplacení daní, ale že se jim podařilo s velkými nezdaněnými kapitály uniknouti. Nemůžeme dělati zákony podle nejhorších případů, nýbrž podle průměru mravních sil nebo mravních ctností poplatnictva. Řekněme otevřeně, zákony ad hoc proto, aby někde na Slovensku nebo Podkarpatské Rusi mohli býti stíháni ti, kteří i po tomto zákoně dovedou obejíti daňové povinnosti, dělati nemůžeme, poněvadž by mohly býti zneužity nejen finančně, nýbrž i k politické persekuci a k zničení primitivního smyslu pro osobní svobodu a domácí pokoj. (Výborně!) Odmítáme tyto zákonné osnovy již nyní, poněvadž se jimi dosáhne jen opaku a zhoršení krise. Hospodářské výsledky ve státních podnicích, jež jsou tak žalostné a jež z velké části přiblížily a způsobily právě dnešní katastrofu státních financí - o tom zde bylo právě mluveno ad vocem deficitu ministerstva železnic a státních statků - nemohou přece nevésti nás k opravě našich dosavadních názorů, po př. neosvědčených teorií. Bylo postátněno více než 1 mil. ha nejlepší zemědělské a lesní půdy za mimořádně výhodných podmínek, kdy těm bývalým majitelům nebyla buď vůbec vyplacena cena, nebo odhadnuta byla více méně velmi nízko vzhledem k cenám předválečným z r. 1913 a 1914, nepřihlížíme-li k znehodnocení rakouské koruny v poměru k naší koruně. Výnosnost těchto státních statků, které neplatí vůbec žádných státních daní a jimž se daně vyměřují jenom potud, pokud jsou základnou přirážek autonomních svazků, vlastně ne výnosnost, nýbrž pasivita státních statků za těchto poměrů dokazuje úplný bankrot státního socialismu, ke kterému jsme tímto způsobem u nás došli. Musíme to míti na zřeteli. Právě tak se neosvědčilo postátnění druhdy výnosných soukromých železnic a průmyslových podniků, a stát naopak zbavil se tímto způsobem snadného a velikého daňového důchodu z výnosových daní a daně důchodové, z převodních, dědických a jiných poplatků, do set milionů a miliard jdoucího. A místo očekávaného výnosu, který podle tehdejších domněnek měl nahraditi tento ztracený daňový důchod státu a který prý měl dáti státu k disposici bezpracné důchody bývalých soukromých vlastníků, došli jsme ke stamilionovým nebo miliardovým ztrátám u státních podniků a zvláště u železnic. Přihlížíte-li dále, vážení pánové, k tomu, jaké ohromné stamiliony veřejných peněz se ve skutečnosti ztrácejí, že státní podniky, zvláště státní statky nepřecházejí jako jiné soukromé statky průměrně na dobu jednoho pokolení, tedy za dobu 30 let, ať právním jednáním mezi živými nebo v případě smrti dědictvím z jednoho právního subjektu na jiný a že se při tom ztrácí dědická daň, která je tak vysoká, že podle zjištění finanční správy a statistických úřadů pohlcuje nejdéle ve 3 generacích celou hodnotu majetku, který se dědí, vidíte, jaké strašlivé důchody bezpracné unikají státnímu finančnímu zájmu tím, že jsme provedli v tomto směru státní socialismus.

A zájmy těch zaměstnanců? Zájmy zaměstnanců na soukromém majetku jakéhokoli druhu jsou chráněny řadou přísných zákonných opatření sociálních, ať pro případ nemoci, smrti, změny v pracovním poměru, výpovědi atd. U státních podniků uděláme zákon, že veškeré soukromé a kolektivní smlouvy zanikají, poněvadž se řekne, že stát to nemůže vydržeti. Tedy jaký sociální a kulturní zájem a jaké větší výhody plynou z toho, že tito lidé jsou zaměstnáni na trvalo, ačkoli vskutku nejsou, event. s menším příjmem než dříve? To jsou stinné stránky. V dobách, kdy byla konjunktura, bylo možno uvěřiti, že je jim lépe. Dnes se ukazuje, že ty doby jsou pryč a že je dnes stíhají horší poměry nežli u soukromých vlastníků.

Deficit státních podniků zatěžuje poplatníky všeho druhu daněmi několika milionů Kč, zatím, co státní statky omlouvají své deficity, poukazujíce na hospodářskou krisi, ačkoli neplatí státní daně všeho druhu, jež musí platiti bez ohledu na to, má-li či nemá-li, soukromý vlastník zemědělského statku, jakýchkoli řemesel nebo továren, větších či menších, jmenovitě všechny ty daně výnosové, daň pozemkovou, která se určuje a platí bez ohledu na to, leží-li pozemek ladem nebo jestli nese nebo nenese, nebo jestli důchod z pozemku vzniká zpeněžením té žně nebo toho, co se na něm urodilo. U státních podniků se daň neplatí, stát o ni přichází, ale soukromé vlastnictví svou daní za této krise, kterou trpí zrovna tak jako veřejné podniky, ještě musí uhrazovati deficity tohoto balastu, který jsme si ve způsobu postátnění těchto podniků na sebe naložili.

Naše finanční soustava ukazuje se právě v této době stále zjevněji jako překážka a ničitel veškerého rozumného hospodářského snažení soukromých hospodářství. Se systémem nakupení daní výnosových, důchodových a obchodních na týž hospodářský důchod, zkracovaný dále obsáhlým systémem daní spotřebních, přirážkami autonomních svazků a systémem poplatků všeho druhu, jenž zatěžuje těžce jednotlivé fáse hospodářské činnosti před jejím dokončením, jejíž konečný výsledek, opravdový důchod, je současně zdaňován nejméně trojnásobně daní výnosovou, důchodovou a pravidelně také nějakou daní obchodní, zvláště obratovou, už dále nedojdeme. Podtínáme kořeny hospodářských možností a snah členů našeho státního společenství, hubíme tímto nemožným finančním systémem chuť k hospodářské samostatnosti, k podnikání a hospodářské své zodpovědnosti. Vháníme své mladé lidi do námezdních služeb úřednických i dělnických veřejných i soukromých, při čemž ovšem postupným zánikem soukromých podniků všech rozsahů - tedy nejen velkých, nýbrž i středních a malých, řemesel a živností všeho druhu, malých obchodů a továren, malých a středních zemědělských podniků, odkázaných jenom na důchod z vlastního hospodářství a výnosu a postrádajících jiných pramenů důchodových, zvláště z finančního kapitálu, který mají pravidelně majitelé velkých hospodářství zemědělských - omezujeme možnost zaměstnání námezdného v těchto soukromých podnicích a zvyšujeme nával těchto nezaměstnaných dělníků a úředníků do podniků státních a veřejných korporací vůbec. Zvýší se tím zase prostřednictvím určité ingerence politických stran, jmenovitě ve vládě zastoupených pasivita těchto podniků. Proto jsou pak tyto podniky přeplněny, proto nadutost, hypertrophie jejich organisace, proto zbytečné instance, těžkopádnost úřadování, tíživý centralism, složité a zbytečné kontrolování a komisionování při nejnepatrnějších příležitostech ve správě těchto státních a veřejných podniků, a ovšem i ve státní administrativě, která zůstává nadějí na možnost existence tisíců a milionů absolventů příliš početného školství pro všeobecné i odborné vzdělání, jež nevychovává skoro vůbec k samostatnému hospodářskému životu ani v odborných školách ani v obchodních akademiích a tím méně ve středních školách pro všeobecné vzdělání a ve většině studijních oborů vysokých škol. Národ se čím dále tím více formálně vzdělává, ale hospodářsky se spíše proletarisuje. Uskutečnili jsme v našem státě do značné míry státní socialismus bez násilných metod, ale výsledky nejsou lepší než tam, kde byl uskutečněn krví a železem. Zdá se, že by mělo býti toto veliké naučení od nás i odjinud podkladem k revisi názorů i v širším smyslu, t. j. pro politickou organisaci národa. Zdravá a silná individua, mravně, kulturně a hospodářsky silný národ, mravně i duchovně zdravy a hospodářsky co možno vědomím odpovědnosti za sebe sama proniknutý národ složený z co možno největšího počtu opravdu silných v lepším slova smyslů jedinců, jedině může vytvořiti podle našeho názoru silné kolektivum, kulturní stát. Opačný proces je podle našeho mínění vyloučen. Zákon života, platný v přírodě pro všechno živé, nelze pominouti a obrátiti ani pro organisaci života hromadných bytostí, jakými jsou národy a státy. Proto jsme individualisty a ne z jakéhosi zájmu po zachování dosavadních řádů, snad jenom proto, že jsou odedávna, anebo dokonce pro zachování nadbytečných nebo bezpracných důchodů jednotlivců na úkor spravedlivých nároků většího počtu jednotlivců, zvláště námezdních zaměstnanců všeho druhu, zvláště dělnictva. Proto se budeme domáhati radikální nápravy tohoto nemožného finančního systému, jenž hubí vůli k hospodářské samostatnosti, chuť k práci a zabezpečení důchodů státních slušnou možností, resp. uzákoněním samostatných důchodů soukromých hospodářství, neboť veřejné finance jsou založeny podstatně do 99% jenom na tom, co dovede prostřednictvím zákonných opatření finanční systém vzíti z důchodu soukromého hospodářství. Ale musí se náprava tohoto nemožného finančního systému státi co nejdříve, chceme-li se vyhnouti zoufalství a katastrofě všech.

Rozumí se samo sebou, že nesnáze tohoto systému a jeho zhoubné účiny rozmnožuje ještě nezákonná a často šablonovitá a odkládává praxe berních správ. Bylo o ní předneseno mnou i jinými členy tohoto parlamentu a v denních časopisech stížností do tisíců. Bohužel, trvají tyto zlořády dále. Kolikráte je tu zjevná zlovolnost osobní, kolikrát je zjevná i korupce, jak víme z případů i soudně projednávaných. Miliardové nedoplatky daňové, o nichž se stále mluví a od nichž si slibuje i pan generální zpravodaj možnost podstatného zlepšení státních důchodů v tomto těžkém roce, jsou podle mínění četných odborníků z vyšších míst, zvláště také z finanční administrativy státní z největší části dubiosa nebo nedobytelny, protože zavázané k nim daňové subjekty buď vůbec zanikly, nebo jsou v takovém hospodářském stavu, že mají zákonný nárok na další odklad placení, nemají-li býti pro rozmnožení nezaměstnanosti exekucí dohnány k zastavení svého podniku a ke katastrofě.

Jenom nezkušenost a naprostá neznalost důsledků komplikované finanční soustavy a berní praxe u mnohých lidí, žijících výhradně ze služebních příjmů, zdaněných pouze daní důchodovou nebo nanejvýše ještě také rentovní, může se domnívati, že naše finanční zákonodárství nezachycuje de lege lata podle zákonných opatření dosavadních všechny možné prameny důchodu a příjmu, ba že je téměř neabsorbuje, nepohlcuje, poněvadž dotýká se dokonce i podstaty výrobního kapitálu. Poplatník, samostatný živnostník, průmyslník nebo zemědělec má podle dnešních zákonů odevzdati státu a veřejným korporacím už skoro nejen celý důchod, nýbrž postupem pokolení i podstatu svého majetku, a při tom dělá ho naše daňové zákonodárství svým exekutorem proti němu samému, dávajíc mu pořád tolik povinností a ohlašovacích, přiznávacích a samozdaňovacích úkolů, že jest jimi vyplněna značná část jeho pracovního dne, jímž si má opatřiti důchod pro sebe a svoji rodinu, čili chléb svůj vezdejší! Nezákonné často jednání berních správ a úřadů, revisních komisí, jež se nasazují do podniků na týdny a měsíce a jež často sestavují své nálezy úplně proti zákonu, ve zjevném pominutí zákona nebo z hrubé jeho neznalosti, odkazujíce poplatníka na nekonečné námitky, zhnusily již tisícům podnikatelů samostatnou hospodářskou činnost a ucpaly prameny milionových důchodů dřívějších podniků jako zdaňovací základnu. O příklady není nouze. Pomoci se nelze dovolati. Námitky a odvolání se nevyřizují a revisní nálezy, nepožívající po zákonu žádné průkazové absolutnosti ani přednosti, považují berní správy i odvolací instance za nedotknutelnou svátost, daně se předpisují nikoli podle zákona a přiznání, podaného s nejlepším vědomím a svědomím a pod trestní sankcí, nýbrž docela libovolným a kolikráte osobně zlovolným odhadem, ba libovůlí ničí se nejen důchod z práce poplatníkovy, nýbrž nekonečnými šikanami i jeho nervy a zdraví, a brání-li se, je pokládán za zlomyslného daňového defraudanta a nesvědomitého občana. (Posl. Danihel: Ste vo vláde!) Snažíme se svou účastí v této vládě, bezprostředně jako spolučinitelé této vládní koalice zameziti tyto věci a potlačiti je, ale bohužel, nemáme sami tolik moci, kolik bychom si přáli, aby se to stalo radikálně. I vaše strana, pane kolego, byla ve vládě a také byly tyto nemožnosti a také jste je nemohli svou bezprostřední účastí paušálně odkliditi. (Posl. Danihel: Dnes sa to nedá sniesť, vtedy boly trochu iné časy!) Tenkráte to bylo lepší, protože nebylo krise, tenkráte se unesl i nesprávný daňový předpis. Dnes je to horší, jestliže se proti němu vydává, i když těch důchodů není.

Při tom skuteční chytří daňoví defraudanti unikají s milionovými nezdaněnými zisky buď tím, že vůbec nevedou účetních knih a výkazů nebo jen velmi vadné, nebo že se dovedou ukrýti korupcí, jež neřádí jenom v dodávkových úřadech a státních podnicích, nýbrž, bohužel, také v berních správách, snad více, než se domníváme a než se obáváme. Bylo mně kolikráte řečeno lidmi z velmi podnikavých kruhů, že všechny tyto často i zbytečné interpelace poslanecké atd. nedovedou způsobiti nápravy, že prý vede kratší a pohodlnější a celkem i lacinější cesta, aby se nestalo po právu, nýbrž docela i někde proti právu. Proto to mluvím zjevně. Bohužel, víte to všichni, řeknete k tomu: Udejte ho. On však řekne: "Já bych po druhé musil platiti zase více, když běží o dodávku, případně bych ji nedostal, a proto to neřeknu." Kdybych ho jmenoval, zapře to a řekne, že si dělal legraci.

Žádáme p. ministra financí, aby poskytl proti každé nespravedlnosti a proti každému lajdáctví a zlomyslnosti podřízených úředníků ochranu slušným poplatníkům, kteří nemohou býti pokládáni na př. za defraudanty. jen proto, že si ve svém přiznání účtují podle §u 15 zákona srážky, jež pokládají za přípustné i podle textu i podle komentáře k zákonu, které však odmítá uznati určitá berní správa nebo určitý její úředník nebo odvolací instance jen proto, že ví, že poplatník sám nemůže proniknouti se svým názorem, až na konec nanejvýše u nejvyššího správ. soudu, který může rozhodnouti za 3 až 4 roky. Zatím je předpis pravoplatný v tom smyslu, že poplatník musí podle něho platiti, a když to u nejvyššího správ. soudu za 3 až 4 roky vyhraje, má nárok na vrácení, ale bez úroků. Při tom se musí na zaplacení nesprávného předpisu vypůjčiti na 8 až 10%.

Žádajíce umožnění zdaru hospodářského podnikání omezením zbytečných zásahů státní moci, tíživé finanční soustavy a zlovolné prakse, chceme dosíci od každého řádného člena státu slušným zabezpečením jeho hmotné existence slušného nároku na život, zvláště na život kulturní a duchovní. Přejeme si při tom zachování svobody svědomí a svobody vzdělání před jakýmkoliv útlakem jakýchkoli loterií a náboženských nebo stranických výlučností, přejeme si rozvoj všeobecného a opravdu prospěšného odborného vzdělání, i když budeme souhlasiti s omezením počtu škol všeho druhu vzhledem k těžkým státním financím a nedostatku možnosti zaměstnati jejich absolventy ve výdělečné činnosti. V té příčině nutno zvláště omeziti nabubřelé školství, pokud representovalo dosud snahy germanisační za Rakouska. Není spravedlností pro náš národ, aby měl na př. dvě vysoké školy technické, právě tak jako necelá třetina počtu obyvatelstva menšinové národnosti, a aby na příklad v takové Ostravě byly na 22.000 obyvatel německého jazyka Němcům k disposici 3 střední státní školy, a to pro lidi, kteří z poloviny jako židé dobře rozumí české řeči. Mají tam: klasické gymnasium, reálku a dívčí reformní reálné gymnasium.

Účelnost musí býti výhradním vodítkem. Neuzavíráme se pokroku ve správě školské a rozumným reformám, odmítáme však reformy vyšlé z jednostranných tendencí, jež nejsou přijímány ani většinou odpovědných koaličních stran. Nemůžeme na př. souhlasiti s návrhem na omezení vlivu státní správy při výchově školské potud, pokud musí býti vykonávána proto, aby ze škol vycházeli nejen vzdělaní a rozumní, nýbrž i loyální budoucí občané republiky, snášenliví, demokratičtí a naplnění dobrou vůlí ke státnímu společenství a solidaritě všech. Nemůžeme souhlasiti na příklad také s reformami učitelského vzdělání, jež nejsou uznávány ani větší částí odborníků za správné a jež by pouze rušily organisaci, která se osvědčila, na prospěch organisace, která nemá žádných dokladů o správnosti. Nechceme reformy pro reformy, nýbrž reformy pro lepší výsledek obecného vzdělání.

Žádáme spravedlivou podporu vrcholných institucí kulturních, naší vědy a umění všech oborů. Žádáme spravedlivé rozdělování příslušných státních dotací, zvláště také pokud jde o podporu stálých divadel ve velkých střediscích krajských, jako je na př. divadlo v Mor. Ostravě, jemuž byla loni odňata polovina jeho malé subvence, t. j. 100.000 Kč, ačkoli koná v tomto nejpoplatnějším a sociálně zaostalém kraji ušlechtilou práci národního a kulturního uvědomění a vzdělání jako pravé Národní divadlo téměř výhradně vlastními silami úspěšně a dobře, zatím co divadla v Brně a Bratislavě přes daleko menší poplatnost těchto krajů a menší soběstačnost jejich práce požívají subvencí až 25krát vyšších ze státních příjmů, jež z velké části opatřuje právě kraj ostravský. Nezávidíme jiným, ale dožadujeme se podobné spravedlnosti také pro tento kraj.

O jednotlivých oborech státní správy promluví ještě ve speciální debatě další řečníci naší strany. Prohlašuji jménem naší strany, že, chtějíc býti v našem národním státě dobrým prostředníkem stálého kulturního vzrůstu, sociální spravedlnosti a rozumného hospodářského blahobytu všech vrstev našeho národa československého a všeho loyálního občanstva státu vůbec, chtějíc býti v pravém slova smyslu stranou státní, národní a demokratickou, vytrvá zvláště v této těžké době po boku ostatních státotvorných stran, zúčastní se práce pro překonání těžké doby i za cenu přiměřených obětí svých voličů, i za cenu ztráty agitačních tendencí a nespravedlivé

kritiky, protože jde o zachování našeho národního státu v této době zkoušky a těžkých mraků v zahraniční politice, jež žádají odpovědnost a dobrou vůli k zachování tohoto státu od všech poctivých Čechů a Slováků. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Kasper. Dávám mu slovo.

Posl. Kasper [německy]: Slavná sněmovno! Než se budu zabývati otázkami, které se dnes projednávají, musím krátce zaujmouti stanovisko k příhodě, která se stala dnes dopoledne. Pan posl. Schäfer uznal za nutné jako příslušník něm. soc.-demokratické strany dělnické zabývati se čistě marxisticky novým kancléřem Německé říše. Jest zbytečné obírati se podrobněji útoky, přednesenými tónem obvyklým na soc.-demokratických schůzích, a to tím spíše, když kol. Köhler nejhrubší nepravdy vyvrátil již voláním na něho. Ostatně však tyto výpady jsou velmi příznačné pro druh marxistických bojovných způsobů proti nacionalismu. Exponenti strany, která v mnohaleté spolupráci s velkokapitalistickými finančními magnáty přivedla Německo přímo na pokraj propasti, mají odvahu již druhého dne poté, co nár. socialistický vůdce Německé říše nastoupil úřad, pronášeti rozsudek nad blížící se rekonstrukční prací. Přes podlost a všechno nepřátelství kolo času se točí dále. Pravý rozsudek vynesou němečtí pracující lidé dějinným vývojem. Pan Schäfera jemu podobní byli by učinili lépe, kdyby místo aby vynášeli předčasný rozsudek nad příštími opatřeními německé říšské vlády, přinesli statisícům hladovějících a strádajících sudetsko-německých pracujících lidí činy vlády úlevu v jejich beznadějném stavu a otevřeli jim cestu k práci a chlebu. Také o tom přes všechny tirády pronese sudetsko-německé dělnictvo konečný úsudek a důkladně s tím súčtuje. O to se také velmi řádně postaráme.

Letošní projednávání rozpočtu stojí ještě daleko více než v dřívějších letech ve znamení strašlivé hospodářské nouze. Z toho vznikající všeobecná nejistota působí, že všechny výpočty a předpovědi do budoucnosti jsou velmi nejisté. Tak zvaní hospodářští vůdcové prorokovali sice již několikráte - a nyní to činí opět - že dojde ke zlepšení, zatím však bylo stále hůře a hůře. Takovíto proroci již několikráte spatřili zazářiti na hospodářském horizontu proslavené "zlaté paprsky". Zatím hospodářský rozklad pokračuje nezadržitelně dále a nabývá přímo katastrofálních forem. Všechny země a státy pocítí nyní strašlivé důsledky hospodářské krise; neboť těžký hospodářský otřes zachvátil větší nebo menší měrou nejen všechny evropské státy, nýbrž i mimoevropské. Dokonce i Amerika, přímo tonoucí v zlatě, nezůstala uchráněna. Jen ve Francii pociťují krisi poměrně slaběji, kdežto ve velkých průmyslových státech jest většinou čtvrtina, v mnohých dokonce třetina veškerého dělnictva bez práce. Již před delší dobou uváděl "Mezinárodní úřad práce", že počet nezaměstnaných činí ve světě asi 30 milionů. Připočteme-li příslušníky rodin, docházíme k tomu, že nejméně 70 až 80 milionů lidí trpí přímo následky hospodářské katastrofy. Roční ztráta na mzdách byla určena částkou 672 miliardy korun. Tyto ohromné, gigantické číslice a částky svědčí se vší zřetelností o úplném selhání dnešního kapitalistického systému a o strašlivém hospodářském zpustošení, které natropilo století liberalistické hospodářské soustavy. Ale hospodářský rozpad trvá dále. Ohromný dav hladovějících a strádajících vzrůstá den co den. A bude vzrůstati tak dlouho, dokud se neodhodláme k základním změnám a tím k úplnému odstranění dnešního liberalisticko-kapitalistického systému. Katastrofální hospodářský rozpad bude trvati tak dlouho, pokud bude scházeti nutná odvaha napraviti omyly a zločiny minulé epochy, změniti metody, které přivedly svět do dnešního neštěstí a odstraniti onen systém, za něhož, nebo lépe řečeno, jímž mohly se vyvinouti takovéto strašlivé poměry.