Místo, abyste zvyšovali daňovou morálku, takovým způsobem ji pochováte. Mohlo by býti největším neštěstím pro stát, kdyby vznikla v občanstvu taková idea, ne že by se neplatily daně, nýbrž kdyby nastala pasivní resistence v tomto směru. Varujeme před těmito methodami. Nabádáme své lidi k tomu, aby řádně daně platili, poněvadž věříme že na tom závisí celá existence státu. Všechno musí míti své určité meze. Jestliže však přepínáte daňovou možnost těchto lidí a vháníte je buď do protizákonných činů nebo do zoufalství, pak to nemůžete jako odpovědní činitelé v tomto státě převzíti na své svědomí.

Státní hospodářství se domnívá, že se zlepší, když se bude více věnovati podnikání. Pánové, v tomto směru náš stát zaznamenal velmi neblahé výsledky. Podívejte se, jak vypadá to naše státní hospodaření ve státních podnicích. Státní podniky železářské a hutní. Jeden takový veliký podnik v Podbrezové na Slovensku měl na př. r. 1920 okrouhle 56 mil. Kč deficitu, r. 1921 96 mil., r. 1922 94 mil., r. 1923 32 mil., r. 1924 56 mil., r. 1925 33 mil., r. 1926 27 mil., atd., až to dotáhl loni na okrouhlých 20 milionů ztráty za jediný rok. V tomto podniku se ztratilo za existence našeho státu přes 1/2 miliardy. Je tam zaměstnáno okrouhle 3000 lidí a mzdy vyplacené za loňský rok činily podle posledních výkazů 22,799.000 Kč. (Výkřiky.) Kdybychom vyplatili těm dělníkům úplně zadarmo to, co dostávají na mzdě, vydělá na tom stát ještě miliony, uvážíme-li, že tam byly až stomilionové ztráty za jediný rok. V Baňské Štiavnici se prodělalo 9 1/2 mil. a vyplatilo na mzdách 6,400.000 Kč. V Kremnici byla ztráta 2,200.000 Kč a na mzdách se vyplatilo 2,300.000 Kč. Kdyby bylo toto podnikání svěřeno soukromým podnikatelům, jistě by nemohlo býti a nebylo takovýchto ztrát, zejména kdyby se dostávaly ohromné subvence na příplatek ke mzdám, vypláceným v těchto podnicích.

Státní lesy a statky, které obhospodařují 1,103.714 ha, končí hospodářství deficitem ve skutečnosti 112 mil., jak řekl sám pan referent, při čemž konstatoval, že tam byl uměle udělán schodek menší, 62 mil. Kč. Při tom má tento podnik ještě řadu průmyslových podniků: 43 pily, 2 cukrovary, 6 pivovarů, 11 lihovarů, 7 mlýnů, 5 sýráren, sladovnu, 50 kamenolomů, 15 cihelen, 4 vápenky atd. Hodnota tohoto majetku representuje nejméně 4 miliardy. Kdyby se to zúročilo a amortisovalo 6%, měl by čistý zisk činiti 36 mil. Kč a zatím máme ztrátu 112 mil. Kč. Konstatuji: v soukromém provozu by se z toho udělalo 50.000 selských statků, které by uživily nejméně 150.000 rodin, které by platily z toho všechny daně. (Správně!) Takovéto hospodářství ve státním podnikání je tedy velikou národohospodářskou škodou. (Výkřiky posl. Pekárka.)

Všichni pánové konečně uznávají, že velikým hospodářským problémem jsou státní železnice. Když na tomto podniku hospodařili, nebo řekněme, za podnik odpovídali, jak vy říkáte, političtí živnostníci, odváděl státu první politický živnostník ročně přes 1 miliardu Kč čistého zisku. Za druhého politického živnostníka, poněvadž přišel do doby velké a stoupající krise a poněvadž jste za jeho éry odhlasovali zákon z r. 1930, jímž se zavádělo 13. služné, kterým se zvýšily osobní požitky na železnicích o 200 mil. Kč, činila ztráta právě těch 200 mil. Kč, ačkoliv úbytek na dopravném representoval ztrátu přes 1/2 miliardy. To znamená, že bylo na režii ušetřeno přes 300 mil. Kč. V druhém roce, r. 1931, kdy jste 13. služné snížili na známá procenta, činilo to v tomto podniku asi 100 mil. Kč, a pan ministr financí konstatoval, že pasivita v tomto podniku byla r. 1931 právě těch 100 mil. Kč. (Výkřiky: To je fikce!) Když to prohlásil p. ministr financí, nemůže býti řeči o fikci. Pak tam přišel odborník a teď jste mohli slyšeti od p. zpravodaje, že schodek za loňský rok činí 870 mil. Kč, a když se uváží, že se tam dalo ještě 400 mil. Kč z dopravní daně, je to přes 1 miliardu Kč. V rozpočtu se počítá, že to bude přes 1/2 miliardy, ale bude to více, poněvadž předpokládané příjmy se oproti očekávanému rozpočtu podstatně sníží. Denně činí ztráta ne 3 miliony, ale do 15. ledna činila denně 4 miliony. Kdyby to mělo jíti v tomto poměru, byla by pro příští rok tato ztráta přes 1 miliardu.

Když jsme přicházeli s hospodářsky odůvodněnými návrhy, jak by se tento hospodářský podnik dostal do rovnováhy, když jsme dokonce měli odvahu je také realisovati, aniž by tím byl nějak podstatně postižen personál tohoto podniku, překáželi jste nám v tom Když jsme upozorňovali na velké služby, které tento podnik vykonává pro veřejnost, že je to téměř 1 miliarda ročně, nevěřili jste nám. Když jsme říkali, že jezdí 54% lidí skoro zadarmo a že je následkem toho personální doprava strašně pasivní, nevěřili jste tomu. To nebylo věcí vaší, nýbrž politických ministrů. Když jsme sáhli k tomu, co jsme doznávali jako hospodáři, že je třeba, aby se podnik úměrně srovnal se svou kapacitou také ve své administrativě, a když jsme naznačili, že je tu proti nám štvanice, jako bychom se stavěli proti zaměstnancům, zatím co jsme prostě konstatovali tento fakt. Dnes, když jsme se v zájmu státu snažili tento podnik dostati do hospodářské rovnováhy, nenašli jsme ve vás spojence, naopak odpůrce, až když jste se konečně dověděli, že se tento podnik stal ohromným finančním problémem pro stát a že není možno trvale 1 miliardu Kč naň dopláceti, dnes se to unisono uznává, ale nápravu jste připustiti nechtěli, poněvadž vám politický vliv a protekce byly přednější než hospodářská rovnováha tohoto podniku. (Potlesk.)

Podle mé zkušenosti nelze tento podnik, pokud bude státním a pokud bude podléhati politickým vlivům vládních stran, srovnati hospodářsky, půjde stále k horšímu a horšímu finančnímu debaclu, až konečně budete dohnáni k tomu, že budete musit ten podnik propachtovat nebo pronajmout a potom teprve bude aktivním. To jsou výsledky vaší hospodářské politiky. Toto státní hospodářství nás stojí hodně přes miliardu Kč a bude stát i napříště, ale to vás, vládní strany, nevyléčilo, abyste těchto zkušeností využitkovali a napravili svoji hospodářskou politiku. Naopak, vy chcete prováděti hospodářskou politiku pomocí diktátu, jako děláte politiku politickou. Chcete dělati monopoly a stát zbaviti konkurence v jeho podnikání. Je to zdravé? Je to hospodářsky rozumné? Není úkolem státu, aby umožnil podnikání co největšímu počtu samostatných jedinců, a poněvadž mu umožňují existenci, aby jim dal možnost výdělku, placení daní a vydržování tohoto státu? Chcete opak, chcete pasivum státního podnikání ještě zvýšiti, chcete je zmonopolisovati, chcete zbaviti násilím, zákonem - ovšem u nás prozatím zákonem, v Rusku to dělají bolševici bez zákona, tam to prostě seberou existence desítky tisíců lidí, poněvadž konkurují prozatím drahám. V příštích monopolních podnicích to může býti zase v jiném případě, že uděláte zákon čistě vyvlastňovací, ničící lidi a myslíte při tom, že děláte dobře.

Také automobilovým zákonem jste nedokázali nic pro železnice a jestliže rozšíříte autobusovou dopravu, podle mých zkušeností zvýšíte pasivitu tohoto podniku a nedosáhnete aktivity, jenom že béřete si na svědomí tisíce zničených existencí živnostníků, které budete musit živit, a kteří byli dokonce nuceni - co se ještě nestalo v dějinách tohoto státu u živnostníků - jíti na ulice, aby tam hájili své existence veřejně, když není pro ně porozumění v parlamentě a ve vládě.

Ale vy saháte dále, sešněrováváte hospodářský život syndikáty, které vybavujete monopolním postavením. Několik vládních stran se scuklo dohromady a buduje syndikáty, které mají výhradní právo na dovoz a hospodaření na př. s obilím, nyní to bude s dobytkem, ovocem, lihem, benzinem, cukrem atd. Kam se, pánové, řítíte touto politikou? K hospodářské zkáze a ještě větším škodám finančním, nežli jste způsobili dosud. (Posl. Tyll: Utekli jste od toho!) My neděláme prozatím hospodářskou politiku demonstracemi, hrozbami, násilným převratem, jako ji děláte vy, nýbrž cestou dohody a spolupráce demokratické. O to usilujeme. V tom je rozdíl. Nechceme, aby u nás panovala diktatura po vzoru ruském, kde by prostě lidé, kteří jsou soukromými podnikateli, byli zbaveni existencí a vháněni do dolů a lesů, aby tam s nimi bylo zacházeno jako s dobytkem.

Pánové, vy chcete pomáhati strašnému hospodářskému úpadku v zemědělství, který je základem všeobecné těžké hospodářské krise, prostředky, které mu pomoci nemohou. Dokud jsme byli ve vládě, tahali jsme se mezi sebou, že se má zajistiti stabilita cen produktů zemědělských na určitou výši, u žita jsme se na př. tahali několik týdnů, má-li býti minimální cena 150 Kč, či jen 135 Kč, jako chtěli socialisté. Teď jste udělali syndikát, chtěli jste na to tímto způsobem vyzráti, a už je cena na 80 Kč a venku docela na 65 Kč. Tak jste pomohli zemědělcům, z bláta do louže. Stát to stojí již několik desítek milionů a bude jej to ještě více státi, a zemědělec z toho nemá nic, zrovna tak jako nebude nic míti z chystaného dobytčího monopolu, kde budou do republiky dovážeti dobytek organisace, které jej jak živy nedovážely, žádných zkušeností s tím nemají, ale najednou budou míti monopolní právo na dovoz dobytka z ciziny. Zdravě uvažující obchodník nebo hospodář se chytá za hlavu a řekne si: Jak toto je možné, že se dělá takovéto hospodářské opatření, aby takové veliké obchody vedli lidé, kteří nemají vůbec žádné prakse? Ale vy to děláte, máte za to odpovědnost, tedy, prosím, také si připište a odneste důsledky.

Stejně je tomu také při devisové ústředně, kde politické protekcionářství úplně rozvrací zdravou a poctivou konkurenci mezi jednotlivými firmami. Máme řadu případů, že se zde provádí čistě pokoutní obchodování s devisovými povoleními, a jsou na to již dokonce určité taxy: na dovoz jednoho vagonu sádla, který za boha nedostane firma, která nebyla tři roky, nabízí se toto povolení za 15.000 Kč; za dovozní povolení na rýži 3000 Kč atd. Tedy jsou na to již určité sazby. Ať se uváží, je-li to zdravé, nezavání-li to s tím, co tu bylo řečeno zejména ústy p. min. předsedy, pokoutními obchody, které by se měly znemožniti. (Posl. Ostrý: To je při každém povolovacím řízení! Minule to nebylo jinak!) Ano.

Vy chcete na to, co provádíte, jíti teď novými drakonickými tresty. Musí se prý stíhati ostře lichva. Kde ji dnes máte? Že se vzala státním zaměstnancům miliarda na platech, tak se jim slíbilo, že se půjde s cenami dolů. Aby se dokázalo, že se to myslí vážně, šlo se o 1 miliardu s veřejnými dávkami nahoru. Prosím vás, srovnejte si to v hlavě, zdali to je nějaká hospodářská logika! Na druhé straně navalujete nová břemena na obchod a výrobu, o miliardu více, a oni mají slevovat!

Chcete udělati zákon o stíhání lichvy, ale ne už zákonem, pouhým nařízením. Správní úřady mají míti právo - takový nějaký mladíček u okresního úřadu - docela klidně obchodníka, živnostníka, zemědělce či průmyslníka pro domnělé nedodržování úředně stanovených cen zavříti, po případě na tři měsíce, nebo odsouditi k 20.000 Kč pokuty. Tedy chcete dělati vyloženě policejní stát, chcete tímto způsobem opravdu zdravou konkurenci, která je nejzdravějším základem cenové politiky a zdravého pokroku, úplně znemožniti, vyvrátiti. (Výkřiky posl. Ostrého. - Místopředseda Špatný zvoní.) Tak chcete živiti mezi občanstvem státotvornost? Vždyť nebudete směti mezi lidi, když takové zákony budete dělati, poněvadž je nezodpovíte těmto lidem. Ale při tom uznáváte za odůvodněné a správné, že se bude prováděti dále z veřejných prostředků sanace hospodářství bankovního, družstevního a konsumního. Sanace bank stála přes 2.5 miliardy a budete sanovati dále. Sanace konsumů a družstev stála přes 0·5 miliardy a nedávno jste si ještě rozdělovali přes 60 mil. Kč ačkoliv jste na to neměli. (Výkřiky poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské.) Na daňových úlevách konsumům poskytujete ročně přes 200 mil. Kč, to je za dobu existence tohoto státu přes 3 miliardy Kč. (Výkřiky posl. Slavíčka a Vávry.) Konsumům poskytujete neprávem tak vysoké daňové úlevy, že znemožňuje se tím zdravá konkurence. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Prosím, slyšte, kolegové, základní sazba výdělkové daně u konsumů činí 0·0009%. U živnostníků je základní sazba, jak známo, 1/8% až 4%, tady jedna desetitisícina procenta. A to je spravedlivé podle názoru dosavadní většiny. Základní daň všech konsumů r. 1927 činila 177.560 Kč a při tom měly tržbu přes 2 miliardy Kč. To se hájiti nedá a důsledky toho jsou pak v tom, že stát nemá prostředků na vydržování své administrativy, když dává takové ohromné presenty na jedné straně. (Posl. Slavíček: My živnostníci máme 2000 družstev a také máme ty výhody!) Já zde konstatuj, že tyto výhody u živnostenských družstev jsou daleko menší a jejich zdanění je při výdělkové dani více jak desetinásobné proti jiným. (Posl. Slavíček: Jako u každého družstva podle základního majetku, podle podílů!) Na to je statistika, to bych mohl dokázati i číselně. (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.)

A nyní, jak řešíte problém nezaměstnanosti? (Hluk. Různé výkřiky.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Mlčoch (pokračuje): Vyplácením vysokých podpor - totiž ne vysokých jednotlivě, ale v celku. 800 mil. Kč bylo vyplaceno ze státních prostředků jen na podpory v nezaměstnanosti. Nebylo by zdravější starati se o to, aby za každý haléř vyplacený z veřejných prostředků bylo nutno vykonati nějakou práci, aby se starala veřejná správa o to, dáti lidem práci a ne podpory v lenošení? Ano, vy to teoreticky také uznáváte, ale v praksi je váš způsob docela jiný. Když jsme my chtěli opatřiti peníze pro investice státní a veřejné, aby se mohli nezaměstnaní zaměstnati, řekli jsme: Novými daněmi to nejde, poněvadž je poplatnictvo přepnuto daněmi do nemožnosti, pojďme tam, kde jsou peníze. Prosím, pan profesor Schoenbaum, který dělal propočty technicko-pojišťovací při tom, když se dělal zákon, se prý zmýlil o to, že se přespříliš vyměřily příspěvky tak, že dnes má Ústřední soc. pojišťovna přes 1300 mil. Kč přebytečně vysokých, nepotřebných reserv, kterých by bylo potřebí k zajištění rent pojištěným dělníkům. A když jsme navrhovali, aby se této částky po částech použilo k produktivní péči o nezaměstnané, co řekli socialisté? Na to se nesmí sáhnout, tyto peníze patří dělníkům. A komu jsme je chtěli dáti? Dělníkům, ačkoliv je tam více než z 50% nashromáždili také zaměstnavatelé, a pokud se týče malých zaměstnavatelů, platí téměř 100%ní příspěvky do Ústřední sociální pojišťovny. Proč máme nezaměstnanost jako trvalý zjev, proč máme na 800 tisíc nezaměstnaných lidí, o tom neuvažujete? (Posl. Slavíček: Pane ministře, mýlíš se, Vávra ti to poví, je členem správního sboru!) Konstatuji, že toto tvrzení je pravdivé. (Posl. Dubický: Starobní a invalidní pojištění je aktivní o 500 mil. Kč, nikoli o 1 1/2 miliardy!) Ne, o 1 miliardu 300 mil. I kdyby to bylo 500 mil., tak mi na to dejte.

Proč je a bude nezaměstnanost trvalým zjevem? Poněvadž se u nás jako v jiných státech umožnila nezřízená racionalisace, která nebere žádných zřetelů sociálních. Socialisté byli v prvních dobách racionalisace jejími nejnadšenějšími průkopníky a nebrali zřetele na důsledky, jaké bude míti tato racionalisace pro masy dělnictva. Včera jsme zde slyšeli z úst p. kol. Hampla, že asi na 200.000 dělníků je trvale vyloučeno z práce následkem racionalisace. Staráte se o to, abyste tu provedli nějakou nápravu správnou hospodářskou politikou? (Posl. Slavíček: Pane ministře, máš ve své tiskárně provedenu racionalisaci, nebo ne?) Vy říkáte: snížiti pracovní dobu - to je jediná medicina - ale my říkáme: srovnati racionalisované podniky s neracionalisovanými v daňovém ohledu, srovnati jejich povinnosti vůči státu, a budete ihned v rovnováze. Když bude podnikatel viděti, že z racionalisované výroby nemá většího zisku nežli z normální výroby, nebude vyháněti dělníky ven, nýbrž bude je zaměstnávati, a neracionalisované podniky nebudou musiti platiti na vyházené dělníky z racionalisovaných továren.

Ale takové problémy jsou většinovým stranám daleky. Ty docela klidně odhlasují daně a je to vyřízeno. (Posl. Srba: Škoda, že nejste ve vládě, mohlo už to býti všecko v pořádku!) Když jsem byl ve vládě, tak jsem takovýmto způsobem také jednal v příslušných institucích a staral jsem se, aby tyto zásady byly v zákonodárné praksi provedeny, jenomže, bohužel, toto moje úsilí bylo marné. (Posl. Langr: Ten pán byl ministrem!) Ano, ten pán byl ministrem, a když jím byl, stejným způsobem jako dnes s parlamentní tribuny snažil se také v příslušných vládních institucích tyto zásady prosaditi. Že je neprosadil, to není jeho vinou, to je vinou vaší, že jste neměli porozumění pro tyto methody správné hospodářské politiky. Běžte to obhájiti mezi lid! (Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.) Mohlo by se říci, že my jsme se omezili pouze na kritiku a že nenavrhujeme, jak bychom zjednali rovnováhu v státním hospodářství. (Výkřiky posl. Vávry a Langra.) Jak my si představujeme zjednání rovnováhy státního hospodářství? Provésti vyrovnání daňové dohodou a poskytnouti amnestii a snížiti a sleviti daně a odepsati dlužné daně malým poplatníkům vůbec, poněvadž to stejně nevynese ani tolik, kolik stojí ta administrativa. To by vyneslo v krátké době 1 miliardu Kč nejméně, jak uznal i sám p. zpravodaj. Starejte se také o snížení úroků státního dluhu aspoň o 2% a snížíte tak službu úrokovou nejméně o 600 mil. Kč. Udělejte zákon, že na podporu v nezaměstnanosti nebo na péči o získání práce přispěje ústřední soc. pojišťovna ze svých přebytečných reserv 500 mil. Kč, zdaňte filiálky továrních podniků a jejich prodejny tou měrou, jako malé živnosti a obchody, a získáte 200 mil. Kč, proveďte paušalisaci daně obratové a nemusíte ji zvyšovat a vynese vám to nejméně o 300 mil. Kč více. (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) Zdaňte konsumy tou měrou jako obchodníky a živnostníky a získáte 200 mil. Kč. Zaveďte na racionalisované podniky zvláštní daň nebo přirážku, aby byly srovnány s podniky neracionalisovanými, a vynese vám to na 300 mil. Kč. (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) Snižte subvence na věci, které nejsou nutné, a získáte nejméně 100 mil. Kč. Proveďte další úspory ve státním hospodářství na tu míru, jak ji uznává sám pan zpravodaj... (Stále výkřiky.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Mlčoch (pokračuje): ... a znamená to přes 1 miliardu Kč. Celkem tedy tímto způsobem, aniž by se zaváděl nové daně pro střední vrstvy a konsumentské vrstvy, získáte na 5 miliard Kč a máte rovnováhu zabezpečenu. (Stálé výkřiky.) Jenom že o takových věcech vy neradi slyšíte, to je pro vás nepříjemná a nepopulární věc. Zrušte zbytečná ministerstva a úřady, zjednodušíte administrativu. Zrušte vyplácení dvojího, trojího a paterého platu ze státní pokladny, neplaťte mladé pensisty, kteří jdou za tím účelem do pense, aby zase trvalou existenci měli v soukromém životě. Proveďte regres u těch, kteří si za státní peníze vystavěli krásné budovy a mají majetek, aby mohli vrátiti státní podporu, provádějte skutečnou úspornou politiku do krajnosti a jistě rovnováha rozpočtu bez zvyšování daní a dokonce bez drakonických prostředků vymáhacích bude zabezpečena. Nemusíme míti starost o to, že to finančně nevydržíme. Ale k tomu je potřeba porozumění a dohody a také spolupráce nejen vlády a vládních stran, nýbrž také oposice, se kterou vy vůbec nejednáte a chcete ji dokonce zde ve sněmovně křikem znásilňovati a znemožniti.

Když tedy nemůžeme prosaditi tyto zdravé zásady hospodářské politiky cestou parlamentní spolupráce s vámi, chodíme a budeme choditi na veřejné schůze a informovati občanstvo o nezdravé, zkázonosné hospodářské politice, jak vy ji provádíte k neprospěchu republiky, k neprospěchu státu vůbec a k neprospěchu podnikatelských vrstev. Pamatujte si, že ten nekoná dobrou službu státu, kdo sahá na kořeny daňové existence tohoto státu a ten, kdo se nezastaví před zničením poplatníka a ničí ho daňovými předpisy a daňovou prací, koná službu protistátní. My varujeme proti těmto metodám v zájmu státním, upozorňujeme, že jest takové rozčilení a projevy rozhořčení ve vrstvách občanských, že poměry dospěly tak daleko, že vládní strany se téměř již neodvažují jíti veřejně hájiti svou hospodářskou politiku, že poměry jdou tak daleko, že nejklidnější stav, živnostnictvo a obchodnictvo, stává se nejrozčilenějším živlem, poněvadž neunese těchto břemen a nesnese těch drastických prostředků, jimiž má býti donucován k placení nemožných a neúnosných daní. Neničte soukromé podnikání, naopak postavte na ně i v budoucnosti hospodářské základy tohoto státu a vykonáte nejlepší službu tomuto státu, jako ji chceme dělati my, státotvorná oposice. (Různé výkřiky. - Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Slovo má dále p. posl. Špaček.

Posl. Špaček: Vzácní pánové! Maje úkol promluviti dnes oficielně jménem své strany v této těžké hospodářské, ale i politické situaci mezinárodní a vnitřní, pokládám za svou povinnost vážiti slova a proto proti svému zvyku nebudu dnes mluviti bez poznámek, nýbrž sestavil jsem si svou řeč a musím ji přečísti více méně tak, jak jsem si ji sestavil.

Jako v životě jednotlivcově, tak i v životě národů je nezbytným předpokladem možnosti života vůbec určitý optimismus a to právě v nejsvízelnějších dobách. Tato zásada platí také pro život kolektivu, tedy také pro život národů a států a tedy i pro nás, v této době pro náš národ, pro náš stát a pro jeho těžkou nynější periodu hospodářských a finančních nesnází. Tato zásada nezbytnosti určitého optimismu stala se také pro naši stranu při řešení jejích politických a zvláště zákonodárných otázek a při stanovení jejího poměru k ostatním státotvorným stranám našeho Národního shromáždění ať dočasně vládním, ať dočasně oposičním, směrnicí jejího postupu.

Jsme nyní ve vládní koalici právě proto, poněvadž jsme strana národní a strana demokratická a proto, že chceme býti při určování dalšího vývoje našeho národa aktivně zúčastněni jako strana vpravdě státní. Trvajíce na názoru, že každá politická strana může býti pouze prostředkem k lepšímu vytváření veřejného života národa a státu, a odmítajíce bohužel příliš často dnes zdůrazňovaný názor nebo praksi, která dělá z politických stran soběstačný účel, neváháme postaviti se do služeb státu a lepší budoucnosti národa právě v tak těžké době, jakou nyní prožíváme, i kdybychom za to měli platiti dočasnou ztrátou obliby a agitačních zájmů vlastní strany.

Jsme přesvědčeni, že svůj národní stát jako nejvýznačnější prostředek úspěšného vývoje svého národa k ideálu pravé lidskosti a k zachování našich národních zájmů a našeho národního trvání vůbec udržíme jenom stálým zvyšováním smyslu pro vzájemnost a solidaritu všech jeho vrstev a stavů, všech jeho pokolení, obětavostí a stálou prací, zvýšenou zvláště v dobách zkoušek, jaké prožíváme nyní, a že kladná činnost všech nás, zvláště nyní, je důležitější než i nejoprávněnější kritika nesporně existujících chyb naší demokracie, ale kritika postrádající zároveň vůle k činné účasti na práci rekonstrukční, proniknutá vědomím odpovědnosti za přítomnost i za budoucnost.

S těchto hledisek hodnotíme také události naší zahraniční i vnitřní politiky a určujeme k nim stanovisko naší strany. Víme, jak těžké je nyní mezinárodně-politické postavení našeho státu. Třebaže se plně osvědčila správnost našeho nazírání na vývoj mezinárodněpolitických vztahů ve světě a zvláště v Evropě po likvidaci světové války, nemáme z toho radost. Vývoj poměrů ve státech, které byly odpůrci našich národních tužeb za války, dává za pravdu našemu stále od konce války opětovanému přesvědčení, že duch a charakter národů se nemění a že správná politika, tedy i správná politika zahraniční hodnotí reálné skutečnosti, nedávajíc se při tom v područí vlivu třeba nejlepších vlastních úmyslů. S lítostí uvědomujeme si zadostiučinění, kterého se dostalo v tomto smyslu zvláště politice našeho vůdce dr Kramáře, jenž od počátku míru nesouhlasil se stanoviskem poválečných representantů zahraniční politiky ve Francii, na niž jsme pořád při starostech o svůj stát velmi značně odkázáni společnými zájmy o zachování mírových smluv a významu Společnosti národů, poněvadž na těchto mezinárodních skutečnostech je nejpodstatněji zabezpečena budoucnost našeho státu a jeho územní integrity. Německo a Maďarsko bylo ve válce poraženo technicky i mravně (Výkřiky.), protože kapitulovalo a prosilo o mír, i když snad nebyla ještě německá armáda fysicky úplně potřena, zachovávajíc si možnost aspoň organisovaného a soustavného ústupu. Byla však poražena hlavně německomaďarská myšlenka svévolného a násilného ovládnutí světa německou hegemonií a maďarskou násilností v rámci býv. Uher. Německo a Maďarsko musilo uznati svůj omyl co do možnosti vítězství hrubého násilí nad právem a slušností a to proto, protože neměli již ani fysické moci, kterou toto mravní násilí podpírali. Jejich souhlas k opravě mapy Evropy podle zásad svobody národů a demokracie, i když jej dnes popírají a odmítají, zůstává pro nás jako spojence vítězných demokracií Evropy a Ameriky nezměnitelnou základnou našeho poměru k bývalým i nynějším našim spojencům, zvláště k Francii a ke státům Malé Dohody, jakož i našeho úzkého přátelského poměru k Polsku, jehož budoucnost spočívá právě tak jako budoucnost naše jenom na zachování mírových smluv a paktu o Společnosti Národů, třeba-li i novým donucením a zmařením pokusů o násilné znehodnocení těchto základů demokratického mezinárodně-politického uspořádání Evropy po válce. Těžké oběti vítězství práva a svobody zavazují nás nejen k další pohotovosti, nýbrž i k neochvějné věrnosti, a nedovolí nikdy ani právní ani územní ústupky, které nemohou býti vyváženy žádnými kompensacemi. Nechceme cizího, ale nedáme ani píď vlastního! Právě proto nám záleží na dobré organisaci a pohotovosti spolehlivé armády, bez níž nemůžeme býti vážným činitelem mezinárodněpolitickým ani v poměru ke spojencům, ani v poměru k budoucím možným nepřátelům a bez níž nemůžeme žádati po nikom pomoci v případě násilného útoku na naše mravní, právní a územní zájmy národní i státní.

Díváme se bez ilusí, mužně a s otevřenýma očima na vývoj veřejných poměrů ve světě a zvláště ve státech, jichž zájmy nejsou v souhlasu s našimi zájmy. A vidouce na příkladech, kterak i velké národy - Čína - bez vůle a obětavosti k branné sebezáchově bezmocně hynou v boji s protivníkem třeba početně slabším, ale dobře vojensky připraveným, chceme míti i za těžkých obětí dobrou armádu mravně i technicky dobře připravenou, jejíž vůdcové i každý voják jsou proniknuti smyslem pro zachování národní a státní svobody, kázně a pořádku a která musí býti bedlivě chráněna před jakýmikoli pokusy rozkladu a politického stranictví, jež tolik rozežírá náš veřejný život a, bohužel, i některé části naší státní administrativy. S tohoto hlediska budeme hodnotiti nejen všechny ty útoky na stát a na integritu armády, které se objevují v nynější době nebo snad i v budoucnosti, nýbrž i politické návrhy na reorganisaci armády, její výcvik, na délku presenční služby a úpravy mravních i hmotných nároků jejích členů, odmítajíce jakoukoli snahu o dočasnou popularitu, jestliže by ohrožovala účel a smysl armády. Máme okolo sebe v zahraničí mnoho snah o úplné zničení nebo podstatné znehodnocení našeho státu a máme, bohužel, i ve svých hranicích mnoho nepřátel jeho existence ve jménu stranicko-politických ideologií. Nenutíme nikoho, komu náš stát z jakýchkoli důvodů nevyhovuje, aby zůstával jeho členem. Jsme pro širokou demokratickou účast na jeho správě všech opravdu státotvorných politických organisací, ale žádáme tvrdé potřen í všech zásadních nepřátel našeho státu a jeho demokratické ústavnosti, právního řádu a veřejného pořádku, ať jsou v jakémkoli táboře. Žádáme, aby mezi nimi nebylo rozlišováno podle dočasné politické konjunktury a agitačních zájmů třeba i některých vládních stran, protože právo a řád může existovati jenom potud, pokud není korumpován žádnými postranními zájmy ať stranickými, ať osobními.

S tohoto hlediska hodnotíme také organisaci a funkci naší civilní administrativy. Vidíme dobře její nedostatky a omyly. Poznáváme, že byla organisována dosti nepřiměřeně našemu územnímu rozsahu, počtu a daňové nosnosti našeho obyvatelstva. Máme příliš mnoho úřadů, příliš mnoho zásahů jejich do života a práce občanstva, zvláště v okruhu hospodářských zájmů. Nemusíme míti při své územní rozsáhlosti ve všech oborech státní administrativy tři instance potud, pokud nejsou odůvodněny opravdovým zřetelem na zachování zákona, potřebnou kontrolu a účelnost řízení. Nepotřebujeme jich zvláště při správě státních podniků, kde omezují nebo zamezují účelnou funkci, pohotovost a lacinost rozhodování prvních instancí, činíce je pouze průchodnou stanicí k rozhodnutí instancí II. a III. Nesmyslným centralismem naší administrativy a zvláště státních podniků pozbývají úředníci I. a II. instance zájmu a chuti k službě iniciativní a samostatné. Rozmnožuje se nechuť před odpovědností, ničí se rozumný základ pro uplatnění individuality a samostatného jednání, znemožňuje se potřebný zřetel na rozumné místní, krajské a zemské zájmy. Náklad na administrativu je při tom neúměrný její opravdové účelnosti a daňové nosnosti poplatnictva. A v této skutečnosti je základ antipatie některých politických stran, stavů a skupin obyvatelstva proti spravedlivým zájmům hmotného zaopatření veřejného zaměstnanectva, úřednictva i zřízenectva. Komise pro reorganisaci státní správy má tu široké pole působnosti jak ke zmenšení počtu a rozsahu úřední působnosti jednotlivých oborů státní administrativy, tak také ke zlepšení hmotných nároků veřejných zaměstnanců, jež jsou dnes opatřeni poměrně špatně, i když abstrahujeme od dočasných omezení, k nimž bylo přikročeno pro ulehčení schodku státního rozpočtu na tento rok. Právě tento nedostatečný plat větší části státního zaměstnanectva je, bohužel, živnou půdou pro korupční zjevy, jichž se objevuje stále víc a více a jichž daleko větší část zůstává utajena, jak vím ze stížností, jichž sdělovatelé nejsou ochotni umožniti trestní stíhání, jednak pro vlastní zájem hmotný, jednak pro trestní spoluodpovědnost podle zákona o úplatkářství.