Předseda (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, p. posl. Mlčochovi.

Posl. Mlčoch: Vážená sněmovno! Mluvím jménem strany, která ještě před několika měsíci byla ve vládě a ve vládní koalici, jménem strany, která stojí dnes ve státotvorné oposici. Proč jsme byli nuceni odmítnouti dále spoluúčast a spoluodpovědnost za řízení osudu tohoto státu, bylo s tohoto místa již sděleno předsedou našeho klubu. Já jen znovu zdůrazňuji, že proto jsme vystoupili z vlády a spoluodpovědnosti za činnost vládní koalice, že nebylo nám možno s dobrým svědomím převzíti odpovědnost za takovou politiku hospodářskou, která systematicky a cílevědomě ničí soukromé podnikání, která jde na kořen existence středních stavů, zvláště živnostnictva, poněvadž jsem si vědomi, že jsme povinni poctivě a do krajnosti hájiti zájmy právě těchto vrstev, které nás do parlamentu vyslaly.

Pánové z vládního tábora z některých stran, které vyslaly řečníky již včera a dnes do debaty rozpočtové, lámali nad námi hůl (Posl. Najman: Nad nimi ji zláme voličstvo!), že prý za každých okolností jsme měli zůstati ve vládní koalici a v této hájiti domněle prý ohrožené zájmy vrstev, které zastupujeme, že prý jsme opustili tento stát. Pánové a dámy, my neopustili stát. Ale vláda Československé republiky opustila živnostnictvo a obchodnictvo a dala v šanc základ jejich existence hospodářskou politikou, která ničivě zasahuje do jejich existence a působí úplně hospodářský rozvrat. My nadále, jsouce stoupenci poctivé demokracie, nemohli snésti a nesneseme vládu diktatury, kterou si osvojují vládní strany a dokonce i činitelé správní. Pánové ve svých novinách i s tohoto místa velmi se holedbají tím, že krásně všechno jde, jak velmi krásně spolupracuje vláda s parlamentem a jak zejména na nejdůležitějším díle pro stát, na rozpočtu spolupracoval prý parlament úplně v souhlase s vládou. Musím, bohužel, konstatovati, že toto tvrzení neodpovídá pravdě; nikoliv parlament spolupracoval na tomto rozpočtu, nýbrž 7 pánů, které si vyslaly vládní strany. Ti prostě zrevidovali vládou předložený rozpočet, učinili určitá opatření a některé škrty, ale naprosto nepřihlíželi k odůvodněným věcným návrhům stran státotvorné oposice a docela velkopanským gestem je odmítali.

Velmi často slyšíme a čteme, zejména v novinách vládních stran, že je potřebí povznésti parlamentarismus a jak parlamentarismus u nás upadá. Pánové, je parlamentarismem, když je vylučována oposice ze součinnosti v parlamentě? Je posilováním parlamentní vážnosti, když se svolávají schůze parlamentu pro několikaminutová zasedání, ačkoliv se ví, že není žádného programu? Je rozšířením vážnosti parlamentarismu, když se oklešťuje oposičním stranám zasahování do jednání a debat, jak činí tato vládní většina v parlamentě, takže se musíme brániti dokonce tím, že naši zástupci demonstrativně odcházejí z jednání výborových nebo z jednání stařešin tohoto sněmu? Myslím, že je v zájmu parlamentarismu, aby byla nalezena správná cesta většiny k minoritě a aby byla nalezena cesta k spolupráci, poněvadž tento stát nedrží jenom strany vládní, nýbrž také oposiční! (Posl. Najman: Některé vládní strany jsou proti tomuto státu! Jsou němečtí soc. demokraté pro stát?) Pánové, byli jsme také ve vládě a byli jsme také správci některých resortů, ale to se u nás nestalo, co se děje oposičním poslancům, a podtrhuji, státotvorné oposici, že jsou ignorováni, že dokonce i úředníci odvažují se způsobem nekvalifikovaným a nedůstojným je odbývati, podceňovati a přímo urážeti.

Byl mně oznámen případ poslance z mého klubu, který se dostavil včera s deputací, která žádala věc veřejnou, nikoli soukromou, totiž zbudování vodovodu v určité obci, kde pan min. rada v ministerstvu soc. péče docela urážlivě se vyjádřil, že on zná jen těch 16 pánů, kteří sedí ve vládě, a ty pány, kteří sedí v koaličních stranách - ale že nezná oposičních poslanců. (Výkřiky posl. Najmana.)

Předseda (zvoní:) Prosím o klid.

Posl. Mlčoch (pokračuje): Já zde konstatuji, že můj klub zde mluví jménem nejen těch 300.000 poplatníků, kteří mu odevzdali své hlasy, nýbrž dnes můžeme říci, že zde mluvíme téměř za všecko obchodnictvo a živnostnictvo a určitou část ostatních středních vrstev tohoto státu, které konají svoji povinnost ke státu velmi bedlivě a namnoze přímo s nasazením své existence; a jestliže jsme my, jejich zástupci, uráženi a ignorováni, pak urážena a ignorována je celá tato veliká složka, která velikými břemeny přispívá na udržení tohoto státu. (Posl. Najman: Ale to je urážka všech poslanců! Ať řeknou, že nemusíme platit daně! - Různé výkřiky.) My jsme nenasadili ještě tóninu oposice, která by šla do obstrukčních a do bezohledných forem (Výkřiky posl. Najmana a Richtra.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid. (Výkřiky posl. Slavíčka, Najmana a Pekárka. - Předseda zvoní.)

Posl. Mlčoch (pokračuje): V dnešní době všeobecného rozčilení občanstva, kdy je tolik zápalných látek mezi občany, kdy si i my (Posl. Najman: Ale oni to chtějí zapálit!) jako oposiční strana uvědomujeme velikou odpovědnost při své činnosti veřejné, že nevybičováváme do krajnosti tyto živly nespokojené, naopak je hledíme udržet v mezích rozumných, (Stálé výkřiky.) v té době, kdy vlastně konáme daleko větší státotvornou činnost, poněvadž mezi lid jdeme a tento lid v rozumných mezích držíme, jsme na druhé straně uráženi a podceňováni, jako bychom byli živlem, který je proti tomuto státu. Proti této tónině a proti tomuto způsobu se musíme jménem svého klubu co nejdůrazněji ohradit. (Výkřiky posl. Beneše. - Předseda zvoní.)

Tímto způsobem se nepracuje k parlamentarismu a ke zvýšení jeho vážnosti, to nejsou cesty demokracie, které čím dále tím více jsou šlapány právě stranami, které jsou povinny demokracii v tomto státě všemi prostředky hájiti. My nepotřebujeme teprve dokazovat. Celá naše 14letá činnost jest nejlepším svědkem a průkazem, že to s demokratickou činností a poctivou demokracií myslíme opravdu správně, nezáludně, že hájíme principy demokracie po všech stránkách a zejména také principy demokracie hospodářské, demokracie parlamentní. (Výkřiky.)

Vážnost parlamentu je z veliké části podrývána zejména kruhy vládními a vládní většiny, neboť o skutečném parlamentarismu u nás nelze mluviti. Určitá kategorie lidí uchopila se rozhodování a podle toho se zde řídí. Parlament není již, řekl bych, ani ne pro veřejnost takovým nějakým dekorem. Co pak v parlamentě jste kdy, pánové, změnili?. Ani vy vládní strany jste to nedotáhli tak daleko, abyste v parlamentě samém dovedly uplatniti svůj vliv, když to uznáte za prospěšné, abyste změnily něco na osnovách, které se vám předkládají k odhlasování. Z parlamentu se stává pouhý hlasovací aparát a nic jiného, ke škodě demokracie Československé republiky a vážnosti poslanců ve veřejnosti vůbec. Chcete býti váženi u občanstva a sami podrýváte svojí činností vážnost k sobě samým, k zákonodárcům, tak jako se to dnes dělá. Kdyby to byly sebelepší návrhy, seberozumnější, sebeodůvodněnější, kdyby andělskými slovy byly odůvodněny - jak to řekne oposičník, - je konec, o tom se vůbec nemluví, nepíše, nejedná! (Výkřiky.)

Tomu říkáte parlamentarismus? Pak se divíte, že se ve veřejnosti stále mluví o diktatuře vládních stran? Pak se divíte, že stále vzrůstá hnutí proti politickým stranám, že se v nich vidí největší zlo, když to sami způsobujete a živíte? (Posl. Slavíček: Ale vždyť jste tam měli 2 ministry!) Když jsme byli ve vládě, starali jsme se, aby nastaly jiné methody, demokratičtější, jenže jsme neměli síly přesvědčiti ty druhé, aby to také skutečně provedeno bylo. A právě proto, že jsme nemohli docíliti ve vládě správnějšího parlamentního postupu, byli jsme přehlasováni, byli jsme majorisováni, k našim rozvážným, odůvodněným a věcným vývodům nebylo přihlíženo a přes naše hlavy se dělala opatření, která znamenala systematickou zkázu soukromopodnikatelských vrstev. Vyvodili jsme z toho ovšem důsledky, a když jsme nemohli prosaditi své rozumné a odůvodněné návrhy ve vládě, šli jsme do oposice, poněvadž nemůžeme přijímati odpovědnost za takovouto politiku.

My jsme proti každé diktatuře, proti každému násilí. To neříkáme teprve dnes teprve po pokusu několika fašistických bláznů o puč v Židenicích. My jsme se postavili proti fašismu velmi rozhodně hned v začátcích, když teprve začal vznikat, a byli jsme občanskou stranou, která velmi resolutně prohlásila a usnesla příslušnými orgány své strany (Výkřiky.), že členství v živnostenské straně není slučitelné s členstvím u fašistů. My první jsme vyhlásili fašismu boj, poněvadž jsme věděli, jaká je to rakovina, která může rozežrati zdravé kořeny občanských vrstev. My jsme si nezahrávali s fašismem, nýbrž odsuzovali jej od začátku a upozorňovali na jeho zlo a své lidi varovali, že každé násilí politické nebo sociální u nás musí býti potíráno krajními prostředky, aby nezvedlo hlavu a nepokusilo se o násilný převrat, poněvadž víme, že by byl provázen občanskou válkou, krveprolitím a drancováním a především by byly postiženy vrstvy, které něco mají a jichž jmění a závody jsou v takovém případě dány v šanc veřejnosti k eventuálnímu drancování. Byli jsme a jsme si vědomi, že každý pokus o násilný převrat je spojen s risikem a že může jíti vůbec o existenci našeho státu jako státu samostatného.

Zvedáme-li s tohoto místa svůj hlas k novému protestu pro případ odehravší se v Židenicích, pak logicky dotvrzujeme pouze to, co po léta činíme. Ale, pánové, nemáte vy tak trochu viny, že se mezi občanstvem skutečně zahnízďuje veliká nespokojenost, že občanstvo je také zásluhou vaší hospodářské i politické činnosti hnáno namnoze přímo do zoufalství, poněvadž břemena jsou tak strašná a tak krutě vymáhána, že se jde přes hospodářské mrtvoly? I vy máte určitou zásluhu, že tento hospodářský rozvrat je podpírán také možností krajních metod politických, že se zde živí event. zásada, když není možno cestou dohody a demokracie dostati se z této strašné finanční a hospodářské situace, že snad by byla správnější a rychlejší cesta diktatury?

Chodíte vy mezi lid? Vy se dnes lidu bojíte! Přesvědčujete jej, že děláte dobře v jeho prospěch? Ne, vy pouze velkopansky ve výkonných výborech nebo klubech své strany po případě ve vládě rozhodnete, ale čerta se staráte, co tomu říká lid, poněvadž si myslíte: Uzavřeli jsme vzájemně se pojišťující společnost, která před tento lid nepůjde na nedozírnou řadu let, aby skládala své účty. Necháte řádit živly jiné, protistátní, k diktatuře se hlásící a klidnou (Výkřiky.), ale státotvornou oposici podceňujete, začínáte dokonce proti ní persekucí jejího tisku i jednotlivců a myslíte, že tím prospíváte své vládní koalici.

Zatím vám však vzniklo jedno aktuální nebezpečí, a to jsou fašisté. Půjdete-li na ně podle zákona správně, budeme s tím souhlasiti. Kdo chce rozvraceti stát, musí si vzíti ovšem i to risiko zákona, který je proti tomu. (Výkřiky posl. Jiráčka.) Ale vy si vybíráte jen jedno nebezpečí. Upozorňuji však na podobné nebezpečí, které leží v komunismu, v oné silné politické straně, která je stejně státu nebezpečná, poněvadž chce násilím rozvrátiti poměry u nás a způsobiti z demokratického republikánského státu diktaturu komunistického proletariátu. Tam vám spadlo srdce do kalhot, tam již nejste tak radikální, tam o vašem radikalismu proti protistátnímu hnutí není ani potuchy, poněvadž, možná, počítáte na zadní kolečka, kdyby snad bylo jednou těchto komunistů třeba, aby eventuelně s námi vytahovali ty kaštany. A právě tak benevolentně si počínáte vůči stejně protistátnímu hnutí hakenkrajclerskému v Československu; tam už také nemáte kuráž. (Výkřiky posl. Najmana.) Chceme-li hájiti demokracii, musíme ji hájiti do krajnosti, všestranně a ne jednostranně s výjimkami té či oné politické strany, která je snad bližší nebo pohodlnější pro některou stranu vládní. (Výkřiky poslanců čsl. živn. - obchodnické strany středostavovské.)

Socialisté si, bohudíky, nemohou naříkati na útisk v této vládní koalici. Musíme naopak konstatovati, že občanské vládní strany prováděly velmi podivnou politiku, a to již při obsazování ministerských resortů a vůbec v celé programatické nebo méně programatické činnosti této vlády. Všechny nejdůležitější resorty byly docela klidně ponechány socialistickým stranám a jejich metody hospodářského programu jsou předpisem, který vládní občanské strany klidně beze všeho plní, čili: Máme zakrytou diktaturu socialistických stran v tomto státě (Výkřiky poslanců stran socialistických.) za pouhého přisluhování občanských stran. Ještě to dokáži rozebráním činnosti této koalice.

Pro celkový přehled konstatuji, jak to vypadá v jiných státech s rozdělením vládní moci. Tolik politického vlivu jako u nás, nemají socialisté nikde. Socialisté nejsou téměř v žádné vládě v Evropě, nejsou v Anglii, ve Francii, v Německu, v Rakousku, v Polsku, Maďarsku, Italii, Jugoslavii, Rumunsku, jsou tedy skoro výhradně jen u nás. Konstatuji to ne proto, že bych zásadně odsuzoval spoluúčast socialistů s občanskými stranami ve vládě, nýbrž proto, aby pánové neutíkali od odpovědnosti za to, co konají v této koalici. (Výborně! - Potlesk.) Jinak je slyšíme mluviti na veřejných, dnes již ovšem méně veřejných, více důvěrných schůzích, poněvadž na veřejné si netroufají, jinak mluví ve svých časopisech, kde jsou velmi radikální a odmítají všechno, co špatného tato vláda udělala proti poplatníkům, jinak dokonce mluví i v této sněmovně, ale jinak hlasují a jinak jednají. Toto, bohužel, musíme aplikovati také i na některé členy tohoto parlamentu, kteří nám dávají rady, jak to máme dělati my. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Jsem přesvědčen, že za této situace jednáme nejsprávněji jako poctiví lidé: když s tím nemůžeme souhlasiti, tedy pro to nehlasujeme, neděláme to s sebou, nebereme za to odpovědnost. Jiní pánové radikálně řeční ve sněmovně, odsuzují dnešní hospodářskou politiku jako nejradikálnější oposičník, ale při tom klidně odhlasují všechno, co se veřejně předkládá této koalici. (Výkřiky posl. Najmana.) My tuto komedii s vámi dělati nehodláme a proto stojíme mimo tyto rady. (Výkřiky posl. Najmana. - Posl. Slavíček: Vy budete zase na ministerských křeslech!) Ano, ale za jiných předpokladů! My neděláme oposici proti státu, půjdeme, ale za těch předpokladů, že budou stejně rovnoprávně respektovány existenční, sociální a hospodářské zájmy těch vrstev, které representujeme a zastupujeme, a ne šlapány tak, jak to dělají pánové bezohledně dnes. (Výborně! - Výkřiky posl. Jiráčka.)

Podívejme se na tuto hospodářskou politiku. (Výkřiky posl. Jiráčka. - Místopředseda Špatný zvoní.) Já jsem si vědom toho, v jaké těžké době žijeme a jak strašná je úloha a odpovědnost vládních stran a vlády. Vždyť mně, mému klubu a mé straně je známo, že dnešní hospodářská krise je tak strašná a všeobecná nejenom v našem státě, nýbrž v celém světě, že je těžko nalézti správné a rychlé prostředky k nápravě. Tímto úkolem je ovšem pověřena vláda, každá vláda, i tato Malypetrova jako každá příští, pokud budeme žíti v těchto poměrech. Ale pánové, když demokracii, tedy demokracii, která se musí projeviti v činech a ne násilím. My musíme tento stát udržeti v době, kdy je mu zle, a my jej udržeti musíme a chceme za každou cenu - nám to můžete věřiti, vždyť naši lidé opravdu obětovali pro existenci tohoto státu namnoze všechno, i své životy jako dělníci a pod. A kdyby bylo zle, jsou odhodláni kdykoliv ke všem obětem. Ale využíti politického vlivu své strany, která má většinu, k tomu, aby, když je zle, řada nesnesitelných a neúnosných břemen se navalovala na bedra tohoto stavu, který nemá tolik politické moci, to je věc nemyslitelná, proti které se stavím do krajnosti.

Pánové, dokáži vám toto tvrzení. Podívejme se na hospodářskou politiku našeho státu. Víme, že nejtěžším problémem jest udržeti rovnováhu státního a veřejného hospodářství, rozpočtovou i faktickou, víme, že tato podmiňuje stabilitu naší valuty a že její ohrožení by znamenalo nedozírné hospodářské ztráty, chaos a všeobecný rozvrat hospodářský, v němž by naše střední vrstvy nejvíce utrpěly. Máme interes na tom, držet pevnost naší valuty.

Víme, že strašným a trvalým problémem je nezaměstnanost, její paralysování a odstraňování. Víme, jak strašným problémem je hospodářská politika našich státních podniků, také jsme spolupracovali na vyřešení tohoto problému, ale jenom do té doby, pokud to bylo opravdu snesitelné pro vrstvy, které zastupujeme. Ale, když jste si řekli: Na střední a živnostenské vrstvy se brát zřetel nebude a bude se zjednávati rovnováha veřejného hospodářství vyloženě jenom na jejich účet, pánové, to pak není demokracie, to není parlamentní spolupráce, to je pak diktatura.

Podívejte se, jak vypadá základ našeho hospodářství. Stát jsme převzali asi s 10 miliardami dluhů, teď máme veřejných dluhů téměř 50 miliard, z toho stát okrouhle 38 miliard. Ovšem samospráva k tomu. (Výkřiky posl. Richtera.) Dohospodařili jsme to tak, že téměř 4 miliardy ročně musíme dávat jenom na zúročení toho slavného hospodářství, které se u nás dělalo 14 roků. Vzhledem ke krátkosti času nemohu jíti do podrobností a dokazovati, že to bylo hospodářství špatné a že mělo své následky. (Výkřiky posl. Najmana, Jiráčka, Hatiny.) Jenom že za nás se šetřilo, za nás, když jsme byli ve vládě, se státní dluhy platily, ale vy je děláte, v tom je ten rozdíl. To řekl sám pan finanční ministr dr Trapl, že za naší éry, za naší spolupráce se našetřily přes 3 miliardy, které jste vy prohospodařili.

Veřejná břemena v tomto státě činí ročně přes 20 miliard Kč. Z toho potřebuje stát okrouhle 10 miliard Kč, samospráva okrouhle 5 miliard Kč, sociální pojištění a sociální výdaje 5 miliard Kč, t. j. 20 miliard Kč ročně na veřejnou a sociální správu. Kromě toho rozpočet státních podniků vyžaduje okrouhle také 10 miliard Kč. Bylo zde včera jedním řečníkem tvrzeno, že prý jsme si v hospodářské politice velmi dobře počínali, poněvadž jsme státní rozpočet z původních 22 miliard Kč snížili na 8 miliard 600 tisíc Kč. (Posl. Najman: Poněvadž se od toho odepsaly státní podniky!) Jenomže ten pán zapomněl, že se tenkrát do státního hospodářství počítaly všechny státní podniky se svým tehdejším rozpočtem okrouhle 11 miliard Kč. Tedy, když připočítáme těch 11 miliard Kč k těm 9 miliardám Kč, které dnes schvalujete, máte zas 20 miliard Kč. (Výkřiky posl. Jiráčka, Najmana, Vávry.) Jenomže je při tom rozdíl: důchody občanstva v době konjunktury se odhadovaly asi na 80 miliard Kč a dnes se odhadují na polovic. Čili, když si uvědomíte, že se odhadují dnes asi na 40, maximálně 50 miliard Kč, a když veřejné dávky činí přes 20 miliard, shledáte, že na udržování veřejné správy a sociálních ústavů musí odvádět občanstvo v tomto státě téměř 50% svého důchodu. To je hospodářství? Je to udržitelné? Je to možné? Je možno tak trvale hospodařit? Kdo může podnikat za těchto okolností, kdo může prodávat v cizině, kdo může konkurovat? Proč se stáváme nejdražším státem? (Posl. Vávra: Kdo může volat po zlevnění produktů?) Ano, pak chcete zlevňovat, pak chcete vlnu láce, když na druhé straně tak úžasně zvyšujete břemena?

Jak jste srovnali rozpočet? Na to nepotřebovali žádnou vysokou universitu národohospodářskou, jak to pánové udělali. Prosím, miliardu jste vzali státním a veřejným zaměstnancům na platech, druhou miliardu jste získali tak, že jste seškrtali státní dodávky a investice, to jste vzali na práci, a dvě miliardy jste naměřili nových daní. Jestli je vyberete, to je jiná věc. Ale zákon jste na to udělali. Úspor jste vsak neudělali. Když seškrtáte práci a dodávky, v důsledku čehož budou míti dělníci, továrníci a živnostníci méně zaměstnání, když jste kupní schopnost veřejných zaměstnanců o 1 miliardu snížili a tím zase dělníky, živnostníky, fabrikanty a obchodníky připravili o práci a výdělek, kde jste s tou svou moudrostí hospodářské rovnováhy? Kde jste s ní? (Výkřiky posl. Vávry.)

A jak jste to udělali s novými daněmi? Tam je právě ten kámen úrazu, proč jsme my s vámi toto dělat nemohli, když jsme nechtěli býti s vámi hrobaři soukromého podnikání a zejména středních vrstev v tomto státě. (Potlesk poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské.) Vy jste zvýšili obratovou daň o 50%. (Posl. Najman: Ve Francii padla vláda proto, že ji chtěla zvýšiti o 5%!) Ano, a tady jste ji zvýšili o 50%. Co to má vynést? Prý 800 mil. Kč. Vy jste sáhli i na ty nejmenší. Vy jste živnostníky s obratem do 150.000 Kč, kteří podléhali staré dani 2% a nyní zvýšené 3%, znovu vyřadili, a největší chudáky z těch nejnižších vrstev jste zatížili novými břemeny. Důchodovou daň jste zvýšili o 400 mil. Kč, droždí jste zdražili o 50 mil. Kč, benzin, vlastně benzin - copak je to benzin, to svinstvo, co jste udělali s tím mícháním? - znamená 200 mil. Kč větší vydání pro autodopravce a autodopravu vůbec. Autobusovým zákonem jste připravili tisíce lidí o existenci a domněle jste udělali státu nový příjem 50 mil. Kč, ale při tom ztratí stát 150 mil., poněvadž ztráty při tom budou činiti 200 mil. Kč, a odpočítáme-li 150 mil. Kč, co má stát vyzískat, bude stát doplácet. Zdražili jste potraviny, dovážené k nám z ciziny: kávu, čaj, rýži, koření a všechno ostatní o 100 mil. Kč, zdražili jste maso zvýšením daně o 60 mil. Kč, zdražili jste pivo o 40 mil. Kč, a udělali jste zákon, že to musí zaplatiti hostinští ze svého, po případě s pivovarníky. Zvýšili jste daň z vína o 10 mil. Kč, daň ze žárovek o 12 mil. Kč. Tresty, jimiž hrozíte novým trestním zákonem, že budete zavírati poplatníky, prý vynesou 80 mil., poplatky a tresty z poplatků pozdě placených prý vynesou 100 mil. Kč. Tak jste získali 2 miliardy, ale na papíře. Získáte-li je ve skutečnosti, je ovšem veliká otázka. Když už, pánové, ty zákony odhlasujete a jako občané a lidé trochu rozumíte hospodářským potřebám a hospodářskému životu, rozeberte si tyto daně. Na koho jsou tato nová břemena navalena? Až na důchodkovou daň, z níž nejméně 30% zaplatí střední vrstvy živnostenské, obchodní a průmyslové, všecky ostatní daně, tedy skoro 1600 mil. Kč, uvalili jste na bedra jednoho stavu, stavu středního. Uvážíte-li, že druhou složku středního stavu, státní zaměstnance, jste připravili o miliardu jejich platů a požitků, pak střední vrstvy vaší hospodářskou politiku platí tím, že 2 1/2 miliardy Kč uvalujete na jejich bedra. Co uvalujete na ty druhé? Nic. Nemyslíte, když je státu zle, že je potřebí, aby v demokratické republice všecky vrstvy občanstva přispěly na sanaci státních financí stejnoměrně podle svého důchodu? To jste neudělali. Šli jste tam, kde je t. zv. nejmenší odpor, poněvadž tyto vrstvy nemají tolik politické moci jako vy, aby sem vyslaly 60 až 70 poslanců, bez nichž by se v této sněmovně nemohlo jednati a většiny dosahovati. (Výkřiky posl. Jiráčka.)

Jak provádíte svoji daňovou politiku v praksi? Vy jako poslanci a zástupci lidu to víte dobře jako my a z vašich řad to bylo zde včera řečeno. I sám pan rozpočtový referent přiznal, že se velmi krutě postupuje proti poplatníkům, aby se vynutily a vybraly předepsané daně. Mám vám zde opět předváděti celou serii případů před zraky sněmovny, že malí poplatníci, nemohouce zaplatiti to, co se na nich vymáhá, byli připraveni nejen o celý svůj majetek a možnost existence vůbec, nýbrž dokonce byli dohnáni i k zoufalství a sebevraždě? Můžete to schvalovati, můžete to krýti a obhajovati? Nemůžete. (Posl. Jiráček: To dělá socialistický ministr, který má chrániti sociálně slabé!) Proč se nebere zřetel při daňové praksi na existenci poplatníků, přes to, že pan ministr financí opětně tvrdil, že v tom směru dá instrukce příslušným úřadům? Proč se jde tak bezohledně na tyto malé a proč se pardonují ti velcí, odepisují se jim miliony a desítky milionů? Vy vládní poslanci to víte, ale nemáte tolik moci, abyste to napravili. Tak daleko sahá vaše parlamentní moc a ani takové zlořády nedovede vymýtiti! Zač stojí vaše státotvorná vládní činnost? (Výkřiky posl. Najmana.) Když jsme nemohli jinak, vyvodili jsme z toho jako poctiví lidé logické důsledky. (Hluk. - Místopředseda Špatný zvoní.) Chcete vybírání a vynucování daní takovýmito drastickými a drakonickými prostředky, jaké se už provádí, ještě zvýšiti. (Výkřiky posl. Najmana, Jiráčka a Hatiny. - Místopředseda Špatný zvoní.)

Dosud bylo velkou hospodářskou jistotou v kruzích občanstva, že mohli míti značnou, namnoze absolutní důvěru v peněžní ústavy. Proč? Protože se vědělo, že je zde zákon, který zakazuje nahlédnouti do spisů a do knih peněžních ústavů, aby se v nich mohly berní správy přesvědčovati o peněžních obratech, po případě vkladech občanstva. Ale dnešní berní praksí, která se zavádí, může se způsobiti největší neštěstí v tom, že se jde na spořitelny, na záložny a peněžní ústavy s diktátem, fermanem revisních orgánů, že jsou povinny otevříti své knihy k prohlédnutí, jaké vklady má příslušný poplatník a event. jaké cenné papíry má uloženy v tomto ústavě. (Výkřiky posl. Jiráčka, posl. Hatiny a posl. Najmana. - Místopředseda Špatný zvoní.) Chcete tímto způsobem způsobiti naprostý rozvrat finanční také v našich peněžních ústavech? Nedomníváte se, že tato nejistota způsobí, že poplatníci, budou-li vědět, že jejich vklady nejsou chráněny úředním tajemstvím, budou hromadně z těchto ústavů své peníze vybírati a že z toho může býti největší neštěstí pro celý náš finanční a hospodářský život? (Stálé výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.) My varujeme s tohoto místa před těmito způsoby a methodami, poněvadž nesmíme připustiti úplný hospodářský a finanční rozvrat v našem peněžnictví a v našem hospodářském životě. (Stálé výkřiky posl. Jiráčka, Najmana a Hatiny.)

Sám rozpočtový referent prohlásil, kdyby daňové nedoplatky byly aspoň slušnou měrou dobytelné a z inkasované, že by nebylo bývalo nutno tvořiti a odhlasovávat nové daně. Máme prý 5-7 miliard daňových nedoplatků. Rozumný obchodník - a myslím, že takovouto rozumnou politikou by se měl říditi i parlament a vládní strany - když shledá, že mu jeho dlužník nemůže zaplatiti 100%ně, spokojí se tím, co dlužník zaplatiti může. (Výkřiky posl. Jiráčka.) Pokud jsem byl ještě ve vládě a moje strana v koalici, přišli jsme s návrhy, aby bylo zavedeno u nás cestou zákonnou dobrovolné daňové vyrovnání dlužných daní jednáním s poplatníky. Uvedli jsme tenkrát, že tímto způsobem nejméně 1 miliarda Kč v krátké době se může obstarati, když poplatníci uvidí, že se jim sleví tolik, kolik jest úměrné jejich poplatní schopnosti a možnosti. (Výkřiky posl. Najmana a Jiráčka.) Tyto cesty daňového vyrovnání a tyto návrhy nenalezly však porozumění u finančního fisku, který prohlásil, že se nebude se žádným jednati, že se prostě nalezne cesta donutiti daňové restanty k zaplacení daní nejdrastičtějšími donucovacími prostředky. Konstatuji dokonce s potěšením, že sám pan referent, ačkoliv jeho strana je tak strašně radikální v tomto postupu proti daňovým restantům, sám uznal, že musí býti učiněn konec vymáhání daní tak drastickými prostředky, uznal, že se musí s poplatníky slušně jednati a že se musí navázati s nimi jednání o vyrovnání daňovém, uznal tedy, co jsme před jedním a půl rokem navrhovali my jako nejsprávnější prostředek k sanaci stát. financí, za odůvodněné a správné a dokazoval dokonce číslicemi, že se dá v krátké době získati tímto způsobem pro státní finance jedna miliarda, při čemž by nebylo potřeba žádných nových daní. (Výkřiky posl. Hatiny a Jiráčka.)

Očekáváme, že tento názor nalezne také sluchu u finanční správy a že - má býti dokonce sáhnuto i na osobní svobodu poplatníka - nebude sáhnuto k zákonu o zostření trestních prostředků v daňových věcech, který nemá naprosto žádného odůvodnění a nemá příkladu v žádném kulturním státě, aby pro daně, namnoze domněle nezaplacené, byl člověk zbaven své osobní svobody, hnán do kriminálu, po příp. i se svou rodinou. Chcete-li, pánové, způsobiti ještě větší rozvrat v občanstvu, dělejte takové zákony. Ale varuji vás! Pokud znám psychosu lidí, bude opak toho výsledkem. Zavřete několik významných a vlivných lidí pro daně a bude to působiti jako lavina v občanstvu. Řekne se: když mohl býti zavřen ten pán, proč bych nemohl býti zavřen já? A přece nezaplatím!