Ač je to organisace úplně fašistická, nevadí to soc. demokratům, aby této organisaci nevyslovovali své sympatie. Tak na příklad v protokolu o prvním celostátním sjezdu Národní gardy čteme, že pozdravný přípis zaslal mezi jiným též význačný soc. demokratický předák, poslanec a starosta města Plzně Luděk Pik.

Právě v Brně, v sídle fašistického přepadu kasáren, vyvíjela Národní garda obzvláštní činnost stejně jako střelecké jednoty, jak jsme již několikráte na to v tisku poukázali. Psali jsme dokonce i o tom, kde mají fašisté z těchto organisací ukryté zbraně, v jakém množství, a udali jsme přesná místa. Je tedy zřejmo, že úřady musely o přípravách fašistů vědět a vědomě nic proti nim nečinily. Věděl o těchto přípravách zcela jistě i brněnský policejní ředitel, který má dostatečně veliký štáb policejních fízlů a agentů. Jenom na brněnském policejním ředitelství je přece kromě velkého počtu úřednictva, komisařů atd. 70 zaměstnanců tajné policie. Tito pánové i se svým policejním ředitelem, vládním radou Kráčmerem, jeho zástupcem vrch. policejním radou Sobotkou a svým šéfem policejním radou Vysloužilem, šéfem politického oddělení, dělali, jako by nic nevěděli o fašistických přípravách k přepadení kasáren a k puči. Zatím však fašisté i střelecké jednoty a Národní garda prováděli jim přípravy přímo pod nosem, Pánové z policie patrně nevěděli ani o tom, že Národní garda, v níž stejně jako ve střeleckých jednotách jsou organisováni brněnští fašisté, má své pušky ve vojenském skladišti v Medlánkách u Brna, že tyto pušky i bodla má od vojenské správy v Brně a že se učí stříleti a přepadávati kasárny na vojenské střelnici v Syrovicích u Rajhradu.

O tom, že tyto organisace jsou úplně zfašisovány, svědčí i výchova v nich. Na valné hromadě Národní gardy v Brně, která se konala ve stadionu Sokolovny v březnu 1932, prohlásil podpraporčík Lehner, který byl přítomen za ústředí: "Musíme své členy vychovávat tak, aby v pravé chvíli byli na pravém místě. Dnes je těžká doba a nevíme, zda již brzy nebudou všichni naši členové nuceni aktivně zasáhnouti do akce. Obzvláště dnes, kdy je ohromná krise, využívají komunisté této situace, aby vyvolali neklid a nepokoje a jejich pomocí zavedli po ruském vzoru diktaturu. Svojí činností nezasahují jen mezi dělnictvo, ale snaží se zasáhnouti i mezi ostatní vrstvy, aby je mohli zneužíti pro své podvratné a nevlastenecké zájmy a pro zájmy židů. A právě proto budujeme své národní gardy, aby zde byl kádr dobrých Čechů a obránců vlasti, kteří by, bude-li toho zapotřebí, zjednali nápravu tam, kde ji nezjednávají odpovědní činitelé."

Po jeho referátu bylo pak přikročeno k volbě výboru. Předsedou byl zvolen Antonín Veselý, býv. setník pluku Svobody, do výboru byli zvoleni dále František Mauris, Antonín Janeček, Lorenc Schek a jiní. Nikde jsme však nečetli, že by tito pánové byli také zatčeni, ač jsou fašistickými předáky. Brněnskému policejnímu řediteli i s jeho štábem fízlů nebylo patrně nic známo o vedení fašistické strany v Brně, o poradách členů těchto vedení atd. Uvádíme zde členy vedení fašistické strany v Brně, kteří z největší části ještě běhají na svobodě, ač se zúčastnili všech příprav provedení puče. Jsou to pánové: inž. Páv, Královo Pole, Sušilova č. 2, člen ústřední rady fašistické; Růžička, úředník, Augustinská ul.; Nehasil, úředník, ulice u Botanické zahrady; Rudolf Foret, úředník, Královo Pole, Veleslavínova; Hausner, Slavkov u Brna; Kulíšek, Česká ul.; Vízner, Nové Černovice, Brněnská atd. V okresní radě fašistické jsou kromě toho: Nehasil, Foret, Rů žička, Kulíšek, Mátl atd.

Mohli bychom ovšem uvésti jména dalších členů, mezi nimiž však jsou také dělníci a zaměstnanci, a proto to nemůžeme učiniti.

Přinesli jsme svého času zprávu, kde mají fašistické střelecké jednoty uschovány své zbraně. Můžeme uvésti další takováto skladiště: Jednota Střeleckého svazu na Střeleckém ostrově a ve svých spolkových místnostech má uloženo 200 pušek a k nim příslušnou munici, t. j. asi 300 nábojů pro jednu pušku. Střelecká jednota na Smíchově má 20 pušek a k nim munici, má je uloženy v místnostech na Knížecí. Vršovická jednota má 20 pušek francouzských s bodly, 10 karabin s řemeny, jednu pušku japonskou a několik pušek trainingových. Pušky jsou uloženy u starosty jednoty Gustava Steina v jeho bytě.

Všecka tato fakta uvádíme jenom na doklad toho, jak ministerstvo nár. obrany opatřuje zbraně nejenom pro vedení imperialistické války, nýbrž i pro válku občanskou. To potvrzuje známou pravdu: Fašistům se ozbrojování trpí a podporuje se, poněvadž v jejich rukách mají zbraně sloužiti ke kontrarevolučnímu boji proti dělnictvu, k reakčním převratům, k terorisováním pracujícího lidu. Trpí se ozbrojování proti dělnictvu, ale zakazuje se ozbrojování dělnictva a nejenom to, potlačuje se i snaha dělnictva o aktivní a účinnou sebeochranu proti fašistickému teroru.

A tak bychom mohli z brněnského případu vyvoditi nesčetné množství poučení o politických poměrech v Československu. A všechna by pouze dokázala, že činnost fašistického hnutí, jež vedla v Brně k pokusu o ozbrojený puč, je živena a podporována přízní buržoasie a je trpěna a podporována i vládním a politickým aparátem buržoasie. Když se nad brněnským pučem předstírá rozhořčení, které má vzbuditi zdání, kdo ví jak by vláda a vládní strany fašismus neodsuzovaly a nepotíraly, je to nesporně komedií, když uvážíme, jak se vládní strany staraly, aby se neublížilo jednomu z hlavních kombatantů Gajdových, Jiřímu Stříbrnému, když vidíme, jak se justice postarala o to, aby Stříbrný byl osvobozen, a když uvážíme, jak četníci brání Gajdu před zbitím od dělníků. Četníci a úřady dělají většinou stafáž Gajdovi, když v slavnostní uniformě pořádá po venkově svá představení. Četníci, policie a političtí úředníci obyčejně asistují tomu, jak Gajda na schůzích agituje, a titíž političtí úředníci, kteří strpí Gajdovi všechny demagogické řeči proti vládě, presidentu, dávají zatýkati a trestati dělnické řečníky, když pronesou pravdivou kritiku vládní činnosti. Ostatně což některé vládní strany nespolupracují velmi úzce s fašistickým hnutím? Není značná část aparátu nár. demokratické, agrární a lidové strany v nejužším spojení s Gajdovci a ligisty, nejsou fašistické převratné a pučistické snahy otevřeně příslušníky těchto stran podporovány? Obzvláště na venkově je smíšení se nár. demokratických, agrárních, lidoveckých straníků s fašisty někde téměř úplné a harzburská fronta je tam plně uplatněna.

A pokud jde o socialistické vládní strany, není troufalost fašistického hnutí ovocem zejména jejich celé vládní politiky, jejich podpory buržoasní reakce, podpory každého náporu proti dělnictvu? Není troufalost fašistického hnutí ovocem jejich soustavného sabotování každého účinného boje dělnictva proti Gajdovcům a ligistům? Není ovocem toho, že Stránští a Koudelkové simulují jako boj proti fašismu jen žalostné kampaně protikorupční, ale nechtějí viděti, jak fašistické hnutí sílí a čím sílí?

A když takto se vládnoucí měšťácké a socialistické strany k fašistickému hnutí chovaly, může se někdo oddávati domněnce, že tyto strany a jejich vládní režim zakročí ze své vůle skutečně nějak rozhodně proti fašismu?A že se provede vše to, čím se po brněnském puči fašistům hrozí?

Věří na př. někdo, že justice, která tak slavnostně osvobodila Stříbrného, odsoudí Gajdu a jeho fašistické bojovníky? Není již ve věci trestu Kobzínka a Geidla postup trestně právně tak úmyslně komplikován, aby nebylo možno je odsouditi k větším trestům pro skutečnou skutkovou podstatu? Není nápadné, jak náhle přestává u Kobzínka a Geidla účinkovati zákon na ochranu republiky, pro který je bezdůvodně trestáno sta a tisíce poctivých dělníků k velikým trestům? Dělnictvo nesmí býti naivní. Justice čsl. buržoasie není o nic lepší nežli justice, která po léta osvobozovala v Německu fémové vrahy a fašistické útočníky proti dělníkům, není o nic lepší než justice, která v Rakousku osvobodila a osvobozuje fašistické pučisty a teroristy. Můžeme se připraviti již na mučednické věnce pro Gajdu a jeho společníky a než se Gajda dostane před soud, bude veřejné mínění zpracováno záhadnými rukami tak, jako o jihlavském procesu, aby i soud nad Gajdou byl triumfem fašismu tak, jako osvobození Stříbrného. Vždyť vidíte, jak již Kahánkové spouští slzy lítosti nad chybujícími a nad syny dobrých českých otců a matek a jak se snaží vybojovati pro Gajdu národní uznání. A jestliže Kahánkové dnes se tážou "Ukřižujete?" Budou zítra volati: "Propusťte Gajdu, ukřižujte komunisty." Již to začíná. Měšťácký tisk volá: "Ukřižujte komunisty" a nár. sociální a soc. demokratické strany jim v tom pomáhají. A právě tu chceme uvésti, jak vládnoucí strany nemají skutečně vážných úmyslů proti fašistickému hnutí něco podniknouti, jak ve skutečnosti sabotují každý účinnější boj proti reakčnímu a kontrarevolučnímu hnutí. Chceme to ukázati na tom, jak socialistické strany začínají obraceti štvanice proti fašistům a komunistům. Několik dní po brněnském puči začal soc. fašistický tisk využívající konjunktury pro demokratickou demagogii, štváti, že demokracii je třeba brániti tak energicky, jak proti fašistům tak i proti všem nepřátelům a proti komunistům. Zase ožil argument o boji do prava i do leva. A ožil právě proto, že se ukázalo, že pro pracující lid skutečně existuje jen jedno nebezpečí: nebezpečí z prava. Soc. demokratičtí a nár. socialističtí vůdcové, kteří stojí také na pravo, pochopili, že hrozí nebezpečí i jim jako pomocníkům reakce, odpovědným za troufalost fašistického hnutí, a proto si pospíšili, aby ve jménu demokracie obrátili pozornost a roztrpčení do leva štvaním proti komunistům. Národně-sociální tisk to dělá docela otevřeně stejně jako agrární, národně-demokratický a klerikální, soc.-demokratický pak záludně. Dělníci soc.-demokratičtí a nár.-socialističtí se nesmí dáti zmýliti a musí poznati podvod, o který zde jde. Jde tu o krytí fašistů, jde tu o to, aby předstíráním ostrého boje proti fašistům byl zjednán podklad k zvýšenému potlačování revolučního dělnického hnutí a k ještě krutějšímu šlapání práv dělnictva. S tím bojem do prava i do leva máme přece u nás v Československu již velmi bohaté zkušenosti. (Předsednictví se ujal předseda dr Staněk.) Fašistům se hrozilo kriminálem, ale do kriminálu šli revoluční dělníci. Stříbrnému se hrozilo, jak bude z této sněmovny hnán, ale Stříbrný sedí v této sněmovně, byli však z ní vyhnáni Harus, Major, Haiblick, Barša. Hrozilo se gajdovským spiklencům, ale ti to mohli od komedií na Kunětické hoře dovésti až k brněnskému puči. Tak to dopadá s tím bojem do prava i do leva u nás. V Německu vedli sociální demokraté také boj do prava tak, že po Papenovi a Schleicherovi přišel Hitler. Když sociálfašisté mluví o boji do prava i do leva, tak to ve skutečnosti znamená, že se proti fašistům rány pouze předstírají, aby se mohly dáti tím pádnější rány do leva proti komunistům. A tak tomu má býti i po fašistickém brněnském puči. Rozhořčení se má místo proti fašistům svésti na koleje štvanic proti komunistům, jako proti druhým nepřátelům demokracie. Nár.-socialistický tisk již naznačuje řadu opatření: Vyhazování komunistů ze státních služeb, persekuci komunistického hnutí a docela i zákaz komunistické strany. Nár.-socialistický tisk opakuje požadavky agrárnického a národně-demokratického tisku. Budeme se však vašim štvanicím všemi silami brániti. Prohlašujeme, že je sociálfašistickou ničemností házeti nás komunisty, bojovníky za socialistické idee, do jednoho pytle s fašisty! Je sociálfašistickou ničemností házeti nás, revoluční socialisty, kteří usilujeme o změnu celého společenského řádu osvícením a bojovným zorganisováním dělnické třídy, do jednoho pytle s fašistickými pučisty, s měšťáckými reakčními spiklenci a násilníky. Soc.-demokratičtí a národně-socialističtí dělníci neuvěří ničemným lžím a štvanicím sociálfašistického tisku. Znají naši činnost, znají naše cíle. Mluví za nás rok 1920, mluví za nás všecky poctivé boje za zájmy dělníků. Mluví za nás také Sovětský svaz, dílo říjnové revoluce. Vědí, že naším cílem je takový čsl. říjen a žádné poškozování zájmů dělnictva. Avšak soc.-demokratičtí a nár.-socialističtí dělníci musí pochopiti, jak sociálfašisté štvaním proti komunistům a voláním po jich persekuci pomáhají nejúhlavnějším nepřátelům dělnictva, fašistům. Může některý soc.-demokratický a národně-socialistický dělník upříti komunistům, že by nejodhodlaněji nebojovali všude proti fašismu? Na čí bedrech spočívá boj proti fašismu v Italii, v Bulharsku, v Jugoslavii, Maďarsku? Kdo zde byli v tisících umučeni fašistickými tyrany? Kdo je věšen v Maďarsku, kdo je střílen v Jugoslavii, kdo je mučen v Italii nebo v Polsku? Jsou to komunisté, kteří, nelekajíce se žádných obětí, vedou jediní důsledně boj proti fašismu, zatím co na př. soc.-demokracie v těchto zemích podporuje režimy fašistické diktatury. Tyto oběti, tato statečnost v boji proti fašismu ukazuje nejlépe, že komunismus je nejdůslednějším odpůrcem fašismu a nemůže také jinak býti, poněvadž komunismus chce vésti a vede boj za svržení třídního útlaku buržoasie, ať používá forem demokracie, konstituční monarchie, nebo fašistické, militaristické, dynastické diktatury. Na př. v Německu proti fašismu nestojí sociální demokraté a socialisté, poněvadž to není možné, nýbrž proti fašismu stojí tam jako jediný důsledný bojovník komunism a komunism právě proto, že byl a je stejně rozhodným odpůrcem měšťácké demokracie, komunism proto, že vede boj proti fašismu jako třídní boj proti buržoasii. Komunisté umírali v dlouholetých bojích s fašistickými pučisty. Komunisté vedli boj proti Brüningově vládě, komunisté vedli obrovský úspěšný boj proti nařízení Papenovy vlády, komunisté mobilisovali proletariát proti Schleicherovi a komunisté vyhlásili generální stávku a nastoupili vlnou demonstrací a akcí boj proti Hitlerovi, když v pondělí přišel k moci.

Komunisté burcují německý proletariát k jednotnému boji proti fašismu, burcují k boji soc. demokratické dělníky, křesť. sociální, z Reichsbanneru a snaží se postaviti frontu, která by s použitím nejostřejších zbraní byla schopna smésti fašistickou diktaturu. Německý příklad jasně ukazuje, proti komu jako svému nejnebezpečnějšímu odpůrci fašismus soustřeďuje svoji nenávist, na koho míří Hittler svoji persekuční ránu, kterou stranu hrozí rozpustiti, t. j. komunistickou stranu. Nikoliv soc. demokracii, neboť tu bude i fašistická diktatura Hittlerova potřebovat. Na příkladě Německa je jasně vidět, že persekuční útok na komunistickou stranu je pouze zjevnou pomocí fašismu. A po tom volají v příčinné souvislosti s brněnským fašistickým pučem i sociálfašistické strany u nás. I v Československu má býti pomáháno fašismu persekucí komunistické strany. I v Československu má býti persekucí oslabován a potlačován jediný důsledný odpůrce fašismu. A je zajímavé, jak voláním po persekuci komunistické strany se dostávají obránci demokracie na jednu linii s fašisty. Neboť potlačiti komunistickou stranu je právě jedním ze základních cílů fašistického hnutí, Gajdova i Stříbrného, to je požadavkem reakcionářských živlů z "Národní politiky", to je požadavkem všech černosotněnských živlů v Československu. Nár. socialisté dostali ctižádost tento požadavek čsl. reakce podporovat a za něj se bíti. Dělníci musí poznati tuto záludnou službu sociálfašistů reakci. Musí také poznati co je smyslem volání po vyloučení všech komunistů ze státních a veřejných služeb. Ve skutečnosti nejde o komunisty, jde o pokrokové, opravdu socialisticky smýšlející lidi. Avšak jich vyloučení ze státních služeb může míti jen jeden smysl: odstraniti z aparátu veřejné správy právě ty nejpokrokovější živly, odpůrce fašismu a ponechat ve státních úřadech úplně volné pole zfašisované byrokracii, justici, důstojnictvu. Ponechat volné pole Kobzínkům, Uvírům atd. To je účelem štvanic proti levě smýšlejícím státním a veřejným zaměstnancům. Dělníci musí tyto reakční úmysly prohlédnouti. Stejně jako musí posouditi jak s ústavním principem demokratické svobody smýšlení a přesvědčení souhlasí to, po čem volá "Právo lidu", když píše, že ve státních službách má místo jen demokrat, nikoliv ovšem stoupenec demokracie proletářů, nýbrž té demokracie pánů Meissnerů, Bechyňů, Remešů; dělníci musí pochopiti, jaké drzé fašistické mluvy, jaké troufalosti, diktovati politické přesvědčení se odvažují sociálfašističtí vůdcové, kteří se domnívají míti demokracii zpachtovánu pro sebe jako honební revír. A dělníci musí posléze poznati, že štvanice proti komunistům, rozpoutané v souvislosti s rejdy fašistů, mají hlavně ten účel: rozeštvati dělnictvo, aby se nemohlo k jednotnému boji proti fašismu spojiti a aby tak proti roztříštěnému dělnictvu mohlo fašistické hnutí čím dále více růsti a čím dále více si troufati. Kdyby se dělnictvo Československa dalo v odporu proti fašismu vésti těmito sociálfašistickými rozbíječemi a sabotéry, tak by i u nás dospěly poměry tam, kam dospěly v Německu, že za krátkou dobu by čl. buržoasie servírovala pracujícímu lidu Československa jako vykonavatele své diktatury fašisty Gajdu a Stříbrného.

Voláme proto dělnictvo a pracující lid, aby se věci boje proti fašismu jako jediné věci své a nikoliv věci měšťáckých demokratů a měšťáckých socialistů chopilo samo, aby se semklo k jednotnému boji proti fašismu a aby na brněnský fašistický puč odpovědělo tím, že se v závodech spojí, vytvoří jednotné protifašistické výbory, vybuduje masové proletářské obrany a připraví se k použití v boji proti fašismu nejostřejších zbraní, zvláště zbraně generální stávky. Voláme do této jednotné protifašistické fronty všechny druhé pokrokové a pracující vrstvy, intelektuály, úředníky, živnostníky, malorolníky, bez rozdílu národností. Jednotná protifašistická fronta bude schopna pod vedením komunistické strany rozdrtiti všechny fašistické snahy a plány a přivésti vývoj na koleje rozhodného boje za svržení celého kapitalistického systému [] ztrestá a smete do propadliště všechny nepřátele dělnictva a navždy zbaví pracující lid nebezpečí jich vlivu. Proto volám: pryč s fašismem, zvítězí komunismus! (Potlesk komunistických poslanců.)