Předseda (zvoní): K slovu přichází p. posl. Zářecký. Uděluji mu je.

Posl. Zářecký: Slavná sněmovno! U příležitosti projednávání našeho rozpočtu na rok 1933 ujímám se poprvé slova v tomto zákonodárném sboru, abych poukázal na některé zjevy a příčiny, které dnešní stav našeho státního hospodářství zavinily a jsou různými teoriemi vysvětlovány, při čemž téměř pravidelně se hlavní prapříčina dnešních neutěšených poměrů přehlíží nebo odsunuje na místo podřadnější.

Téměř všichni kolegové z řad levice i zástupcové průmyslu vidí hlavní příčinu dnešní krise ve zmenšení našeho územního teritoria, které ve starém státě rakouském mělo větší rozlohou vliv na rozvoj našeho průmyslu. I když je nutno vzhledem ku procentu průmyslu, které jsme po starém Rakousku převzali, uznati určitou oprávněnost tomuto tvrzení, přece jen by mohlo vésti ve svých důsledcích k nesprávným závěrům, které by mohly jíti v zájmu průmyslu tak daleko, že by se dokázala i neudržitelnost našeho státního celku, a nutno tudíž tuto teorii uvésti na správnou míru a zameziti předem jejímu přeceňování a nesprávným závěrům. Nesprávnost této teorie vidíme ihned, když domyslíme, že podle ní byl by tedy ve státech větších, anebo v těch, které se po válce zvětšily, veliký blahobyt, a to přece není pravda. Máme příklad Jugoslavie, Rumunska atd., které se územně zvětšily proti rozloze předválečné, a přece zápasí s těmitéž těžkostmi jako my, ne-li ještě s většími. Ale i státy veliké a staré tradice zachváceny jsou nynější krisí a řeší ji svým způsobem a zásahy státními, které nám také v některých směrech mohou sloužiti za vzor. Jisto je tedy jen, že se zmenšeným územím vlastním musí náš průmysl počítati, ale není to naprosto rozhodující okolností, která by mohla býti zvána hlavní příčinou krise průmyslové. Jiná teorie vidí jedinou a hlavní příčinu dnešních těžkých dob u nás v režimu demokratickém a horuje pro diktaturu, jedni pro pravou a druzí pro levou. Ale i v tomto případě vidíme, jak vratký základ má toto učení. I když uznáme, že Mussolini v Italii svým "bojem o zrno" uhodil hřebík na hlavičku, přece jen poměry v Italii nejsou nijak závidění hodny. Životní úroveň je v Italii daleko horší než u nás, rozpočet státní vykazuje schodek 5 1/4 miliardy a kroky podniknuté k udržení jeho rovnováhy budou jistě dalším zatížením tamního lidu. V Rusku levá diktatura (Posl. Štětka: Dělnická!), bohužel, levá, ale o dělnících v jejím vedení těžko je hovořiti - postavila šibenice i tam, kde za dob carismu ještě ani nestály a nikdo ani z našich komunistů se do ruského ráje nehrne, naopak, čas od času vracejí se naši vystěhovalci a líčí nejčernějšími barvami poměry v této jinak přírodně bohaté zemi. (Hlasy: Přečtěte si "Lidové listy"!) Mám příležitost hovořiti s lidmi, kteří odtamtud přišli a kteří jistě hovoří pravdu, poněvadž byla pro ně tak trpká, že na ni do smrti nemohou zapomenouti. (Posl. Kliment: Jmenujte ty lidi a my dokážeme, že nemluví pravdu!) Kdybyste věděli jméno, dostal by od vaší strany výprask; my je nemůžeme prozraditi, i když skutečně mluví pravdu. (Výkřiky komunistických poslanců. - Předseda zvoní.) Mám zaznamenán případ jednoho člověka, jméno vám prozraditi nemohu (Posl. Kliment: Poněvadž není a poněvadž zítra bychom dokázali, že nemluvíte pravdu!) Ten člověk je, ale vy mne nevyprovokujete, abych vám řekl jeho jméno - a přinesl odtamtud takové zprávy, že je hrůza poslechnouti. (Posl. Kliment: My jsme šli včera k ministru Černému a min. předsedovi a ukazovali jim chléb ze Vsetína, že nad tím zůstali stát!) A přec ten byl jistě spíše k jídlu než chléb, který si přinesl ten vystěhovalec z Ruska z Českého Petrovce v okresu královeckém.

Krise řádí i ve starých monarchiích, které dosud dotčeny nebyly, jako Dánsko atd. Tedy ve změně státní formy nebo společenského řádu po vzoru ruském není možno hledati cestu k nápravě. Jisto je pouze, že racionalisace v průmyslu i v zemědělství - tedy příčiny technického zdokonalování - vedly k nadprodukci a k propouštění dělnictva se všemi jeho důsledky. Rovněž překotné zvyšování a překročování rozpočtů osob, obcí, okresů i státu porušilo rovnoměrný rozvoj, který nebyl rozložen na úměrnou řadu let, ale překotnými investicemi předběhnut přirozený rozvoj. Ještě větší těžkosti zavinila krise mravní: lid žije lehkomyslně nad své poměry, mnoho lidí chce žíti na účet druhých. V některých státech a hlavně také u nás šlo se také příliš daleko ve vymoženostech rázu sociálního a tíživá břemena z tohoto titulu dnes už skoro počínají u nás rozvraceti rovnováhu jednotlivých podniků. V jednom směru však vyznačuje se tato světová krise shodně ve všech státech ať mladých či starých, republikách, monarchiích nebo státech úpících pod diktaturou, že se totiž začínala projevovati nejprve snížením mezd zemědělského pracovníka na půdě, způsobeným buď nadprodukcí vlastní nebo konkurencí cizí nebo nešťastnými a nevčasnými zásahy státními. Máme-li tudíž opravdu přikročiti k zastavení rostoucí krise, musíme především zabrániti dosavadní disparitě mezi zemědělstvím a ostatními výrobními odvětvími, jinak neudržíme svůj rozpočet v rovnováze ani r. 1933, neboť úpadek a nouze v zemědělství se přelévá denně do všech ostatních výrobních odvětví a složek.

Jak ohromně zapůsobil pokles mzdy u zemědělského stavu, je zřejmo z několika čísel, která uvedu: Podle statistiky z r. 1931 bylo u nás poraženo 4,185.336 kusů vepřů, dovezeno bylo 183.075. Doma tedy bylo vypěstováno 4,002.261 kusů. Počítáme-li kus po 80 kg, je to 320,180.880 kg. Na této výrobě drobného zemědělského lidu byla snížena mzda na 1 kg dobytka o 4 Kč; proti r. 1929 a 1930, kdy se cena pohybovala od 10 Kč do 10·60 Kč, byla snížena r. 1931 na 6 Kč. Při této ztrátě 4 Kč to dělá na celkové výrobě vepřového dobytka 1.280,723.520 Kč. To je ztráta na mzdě u chovatelů vepřového dobytka. Hovězího dobytka bylo poraženo 764.441 kusů. Z toho bylo dovezeno 22.559 kusů. Doma bylo odchováno pro konsum 741.880 kusů po 400 kg, to dělá 296,752.800 kg; ztráta na jednom kilogramu byla 3 Kč. Ze 6·60 Kč klesla cena na 3 Kč, činí tedy tato ztráta 890,258.400 Kč, o kteroužto částku byla snížena mzda chovatelů hovězího dobytka. Mléka bylo vyrobeno 4 miliardy litrů, pro vlastní spotřebu u zemědělců užito 1 1/2 miliardy a odprodáno 2 1/2 miliardy litrů. Cena mléka klesla průměrně podle statistiky o 12 hal. na jednom litru, činí tedy pokles 300 mil. Kč. Loňského podzimu konstatoval v klubu průmyslníků v Praze náměstek vrch. ředitele dr Ivan Pour, že pokles zemědělské tržby v obilovinách činil 1.550 mil. Kč, u řepy, lnu, chmele a zeleniny 1.980 mil. Kč. Podle mého výpočtu, který jsem právě uvedl, dělá to u vepřového dobytka 1.280 mil. Kč, u hovězího dobytka 890 mil. Kč, u mléka 300 mil. Kč, celkem okrouhle 6.000 mil. Kč. Celková tržba zemědělské produkce se odhaduje na 20 miliard ročně. Činí tudíž ztráta 6 miliard, kterou jsem přesně vypočítal, plných 30%. O těchto 30% byly sníženy mzdy zemědělců proti r. 1929 a 1930, kdy na př. cena hovězího dobytka byla 6·70 Kč, vepřového 10·60 Kč. Byla to cena přiměřená, všemi koalovanými stranami uznávaná a nebyla považována za vysokou. Ovšem tato cena, uznávaná za spravedlivou mzdu zemědělského lidu, nebyla zaručena žádnou kolektivní smlouvou anebo jinou úmluvou, a tak se stalo, že nebyla dodržena, poněvadž působily na ni ještě vlivy, o kterých se zvláště zmíním.

Důsledek této ohromné ztráty na mzdách zemědělského stavu musil se nezbytně projeviti, a to v několika směrech. Projevil se nejprve v tom směru, že zemědělec přestal býti schopným konsumentem výrobků průmyslových. Peníz, o který byl na mzdě zkrácen, musil někde ušetřiti, nemohl ho vydati, poněvadž ho nepřijal a v důsledku toho mohl také nakupovati méně průmyslových výrobků. Samozřejmě, že se musil uskrovňovati, a dnes vidíme, že v zemědělských usedlostech, zvláště v drobných, se žije tak skrovným způsobem, že to opravdu připomíná doby, o kterých se za dřívějších let vyprávělo, s jakou bídou a těžkostí na jednotlivých zemědělských usedlostech se hospodařilo. Mzda byla snížena tak, že v mnoha případech jest u zemědělského podnikatele menší než u nezaměstnaných podpora v nezaměstnání. Když takový hospodář, který je částečně nebo i hodně zadlužen, spočítá koncem roku veškerý příjem ze svého hospodářství, přichází po zaplacení úroků z dluhů a po zaplacení daní a dávek k tomu, že si musí vypůjčiti. To znamená, že jeho hospodářství nevyneslo ani tolik, aby stačilo na jeho živobytí, takže jeho mzda byla menší než nezaměstnaných, kteří ji dostávají jako podporu a jsou z ní živi.

Naproti tomu potřeby zemědělské neklesly. Vidíme, že zemědělské potřeby zůstaly na stejné výši, ať jde o železo, uhlí, hnojiva nebo o cokoliv jiného. Mohu vám zde uvésti malý doklad. Na př. uhlí, kterého se při zemědělství spotřebuje veliká spousta vagonů, stálo před válkou u nás 2 Kč 1 q. Nyní stojí 34-36 Kč, to je 17 až 18krát proti době předválečné bylo zdraženo. U vepřového dobytka, o kterém jsem se zmínil, stál 1 kg živé váhy před válkou 1 Kč. Na 1 q uhlí potřebovalo se tedy 2 kg vepřového dobytka. Dnes potřebuje se 6 až 7 kg tohoto dobytka na stejnou váhu uhlí. Je vidět, že je zde určitý nepoměr, který musí býti nějakým způsobem vyrovnán. Jisto je, že poměry, které v zemědělství se již od r. 1929 v tomto směru vyvíjely, musily zanechati své určité těžké stíny a vidíme, že zemědělský stav je jedním z těch, který je zadlužen tak, že mnoho zemědělských usedlostí bude v krátké době přicházeti na buben.

Proto snížení úrokové míry přinese anebo může přinést ulevení jak zemědělskému stavu, tak i průmyslu a myslím, že problém snížení úrokové míry je problémem celého národa a státu. Je potřebí, aby úroková míra byla snížena podstatně, aby skutečně to dobrodiní, které se od snížení sazeb úrokových očekává, se také objevilo. Snížení úrokové míry může přinést a jistě přinese finanční ozdravení samosprávě, poněvadž v mnohých okresech, městech a obcích právě služba úroková a umořovací vyžaduje si téměř celého limitu přirážkového. Má-li býti státní rozpočet udržen v rovnováze, může se tak státi tím způsobem, dojdeme-li během r. 1933 ke snížení úrokové míry. Nevím, zdali cesta dohody peněžních ústavů, která má býti nastoupena, je nejsprávnější cestou. Doufejme, že bude šťastnější toto řešení nežli řešení loňského roku, o kterém víme, že bylo nedostatečné a že se neosvědčilo. Mám za to, že bude nutno, aby bylo zákonem určeno rozpětí mezi úrokem ze vkladů a zápůjček. Jestliže lidové peněžní ústavy, malé Kampeličky, spokojují se s půl, případně 1%ním rozpětím, mám za to, že nejvyšší rozpětí 1 1/2%by mohlo peněžním ústavům úplně postačiti. Tím by ovšem bylo usnadněno i snížení úrokové míry.

Se snížením úrokové míry úzce souvisí také snížení platů zaměstnaneckých v bankách a v peněžních ústavech. Právě tak jako musilo dojíti ke snížení platů státních zaměstnanců, je nezbytně nutno, aby i v peněžních ústavech byla provedena úprava mezd, zvláště proto, že můžeme právě vysoké platy v jednotlivých peněžních ústavech pokládati za jednu z překážek zlevnění úrokových sazeb. Zlepšení poplatní schopnosti obyvatelstva a výroby u nás je možno také docíliti snížením břemen sociálních. I k těm musíme sáhnouti, zvláště když vidíme, že v mnohých zemědělských podnicích bývají břemena sociální vyšší nežli břemena daňová. Vidíme také, že v mnohých případech, třeba při nemoci v rodině, má dotčený poplatník podle zákona právo na odpis daně důchodové, sociální břemena však menší nemá, naopak má je větší. Je to pochopitelné, poněvadž za onemocnělého člena rodiny si musí zjednati náhradu, která musí být pojištěna, a musí za ni platiti soc. pojištění. Je zde tedy zatížení takové rodiny větší, než zatížení daňové, které ji postihuje.

Zatížení sociální znemožňuje však také konkurenci v průmyslu, a to byla jedna z prvních příčin, které náš průmysl postihly v konkurenci za hranicemi, kde jsme přišli do konkurenčního zápasu se státy, které sociálními břemeny nebyly zatíženy tak jako my. Zrovna tak i úprava platů zaměstnanců v soc. pojišťovacích ústavech musí být provedena tak, jako se provedla u zaměstnanců státních, a je ku podivu, že se zastavila u těchto institucí, které jsou přece ústavy veřejnými a ve kterých mělo býti provedeno snížení platů současně.

K udržení poplatní schopnosti naší výroby zemědělské i průmyslové je potřeba prováděti soustavný program v oborech, kde nejsme soběstační. Průmysl se musí přeorientovati na výroby, ve kterých podle naší obchodní bilance jsme pasivní, které dovážíme, a jistě je to možno, poněvadž u nás máme velmi kvalifikované dělnictvo, které se snadno přizpůsobuje k výrobě jiné, jenom když je zde podnikatel, který by se toho úkolu podjal. Je jistě pravda, že celá sta továren, která stojí, stojí na vždy proto, poněvadž máme ztracené zahraniční trhy nejen z toho důvodu, že ochrannými opatřeními se dnes brání každý stát proti dovozu výrobků ze státu sousedního, ale také tím, že si každý stát buduje svůj vlastní průmysl, a tak docházíme k tomu poznání, že v jednotlivých zemích, kam doposud náš průmysl své výrobky dovážel, tato možnost je na vždy prohrána, poněvadž ten stát má vybudovaný svůj vlastní průmysl; víme přece ze zkušenosti, že řada mistrů z našich továren už dříve před válkou i po válce chodila do různých zemí pomáhat budovati průmysl, který jsme u nás měli a který jinde teprve zaváděli.

Při této příležitosti pokládám za nutné zdůraznit, že toto přeorientování průmyslu na výrobky, kterých se nám nedostává, není dostatečně chápáno z řad průmyslníků. Mohu uvésti přímo příklad průmyslníka, který chápe správně své poslání. Máme jednu továrnu u Žamberka, která nejenom že nepropustila ani jednoho dělníka, nýbrž zaměstnává jich ještě více než v dobách mírových. Ovšem, že musila změniti výrobu, v dřívější své robě nemohla nyní pokračovat, vyrábí tedy artikly, které jdou na odbyt, pro které si našla také svůj způsob reklamy doma i za hranicemi, a je plně zaměstnána. Je jen potřeba, aby v tomto směru našla následovníky v řadách průmyslových podnikatelů.

Podle statistiky máme od ledna do října loni dovezeno na př. z Francie za 126,814.000 Kč výrobků textilních, a vyvezli jsme jen za 46,118.000 Kč, tedy dovezli jsme k nám téměř o 80 mil. Kč textilií více, ač u nás máme textilní průmysl v takovém rozsahu a tak nezaměstnaný, že se o tom všude hovoří a budí to až hrůzu. Těchto 80 milionů Kč pasivity v naší obchodní bilanci s Francií je pouze ve 3 celních třídách, ve třídě 22, 26 a 31 našeho čsl. tarifu. Je vidět, že zde má průmysl ještě velké pole působnosti, kde může přizpůsobením se naší potřebě zaměstnati velký počet dělníků.

Ovšem že také i zemědělství se musí přizpůsobiti novým poměrům a požadavkům, a zemědělství se také přizpůsobuje. Vidíme, že jakmile se zjistilo, že nám chybí určité kvantum pšenice, osevní plocha pšenice vzrostla o 8-10% proti minulému roku, takže s jarním osevem můžeme počítati s celkovou osevní plochou zvětšenou o 12%, pracujeme zde tedy správně k soběstačnosti. Levné obilí ostatní, které u nás máme, samozřejmě přivádí zemědělce k tomu, že věnuje se více produkci živočišné a podle statistiky, kterou máme u nás, je také zřejmo, že od r. 1930 klesá dovoz živočišné produkce k nám, takže na př. r. 1930 dovezli jsme ještě 672.208 kusů za 700 mil. Kč, r. 1931 již jen 210.634 kusů za 217 mil. Kč, r. 1932 pak již o 91.5 mil. Kč méně nežli r. 1931. Výrobků živočišných o 196.4 mil. Kč méně nežli r. 1931. Zde tedy přizpůsobuje se zemědělská výroba daleko pružněji potřebám našeho konsumu nežli náš průmysl. Již i podle statistiky, kterou zde máme zjištěnu o sčítání dobytka, je zřejmo, že máme zde vykázaný značný přírůstek, a to u krav 25.209, u vepřového dobytka, uvedu jen prasnice, 110.451 kusů, základ pro rozšíření chovu jak vepřového, tak hovězího dobytka je zde tedy dán, a jistě r. 1933 budeme v tomto oboru soběstačnými. Dovezli jsme r. 1931 1.8% spotřeby dobytka hovězího a 4.4% spotřeby dobytka vepřového. Podle úřední statistiky předem možno předpokládati, že r. 1933 budeme úplně soběstačnými v této výrobě.

Dále bych se chtěl ještě zmíniti aspoň letmo o tom, že u nás nejsme soběstačni pokud se týče výroby mléčné. Jenom několika málo slovy chci poukázati na velikou důležitost této produkce a na ztráty, které nám vznikají tím, že dosud dovážíme k nám velké množství jak másla, tak sýrů. R. 1930 dovezli jsme k nám celkem 39.620 q mléčných výrobků a zaplatili jsme za ně 41,214.000 Kč, r. 1931 dovezli jsme 73.370 q mléčných výrobků a vydali jsme za ně 70,381.000 Kč. Zde je viděti, že konsum náš žádá jakostní výrobek, který u nás občas nemáme, poněvadž máme u nás ještě nedostatečně zorganisovanou výrobu mléčnou, a podle statistiky, kterou mám po ruce, je prokázáno, že máme teprve 10% spotřeby zpracováváno racionelně a 90% se zpracovává způsobem starým, po domácku atd.

V této věci je potřebí, abychom přikročili k vybudování družstevních podniků, kterými bychom mohli v krátké době nahraditi tuto spotřebu našeho konsumu a státi se soběstačnými ve výrobě mléčné.

Ovšem, předpokládá to také určitou snahu se strany vlády, o tom se dnes nebudu šířit, to by patřilo spíše do specielní debaty, ale poukazuji na jedno. Musíme v každém směru a vždycky se snažiti býti soběstačnými především v těch výrobcích, které můžeme vyráběti doma, a které však zbytečně dovážíme z ciziny, čímž zatěžujeme naši obchodní a platební bilanci.

Ke konci chci jenom zdůrazniti, že poplatnictvo venku vítá ráznou snahu vlády a parlamentu, která směřuje rovnováhou rozpočtovou k šetrnosti ve státě, kterážto cesta měla býti nastoupena již dříve. Lepší však pozdě nežli nikdy, zvláště dnes, kdy vidíme, jak již je zřejmo, kam bychom dospěli, kdybychom pokračovali jako v minulých letech. Je vsak nutno, aby cesta šetrnosti a snížení byla provedena všude, kde ceny nebo mzdy jsou vyšší než naše zlatá parita, právě tak jako je potřebí pomoci tam, kde ceny výrobků a tím i mzdy klesly pod tuto hranici. Očekává se všeobecně, že při sjednávání obchodních smluv bude se přihlížeti stejnoměrně jak k potřebám průmyslu, tak i zemědělství a že zamezí se každý zbytečný dovoz k nám. Nemáme-li býti trvale ochuzeni - naše loňská pasivní obchodní bilance je výstražným mementem - pak se musíme uskrovniti přechodně ve všech potřebách, které nekryje naše vlastní produkce. Snad se mohu zmíniti o úspoře u rýže, která je potřebou nejširších vrstev lidových a které jsme dovezli loňského roku ještě 5.000 vagonů, že ji můžeme velmi dobře nahraditi kroupami nebo krupkami z našeho ječmene, takže naše obchodní bilance a tím i platební schopnost domácí výroby se zvýší. Nebudeme-li všichni pracovati k hospodářskému posílení, především vlastní výroby, budeme se rychle stávati národem chudým a jest z historie známo, že s národem žebráků nikdo na světě nepočítá, i kdyby byl velkým. Jsme národem malým, který jen vlastní hospodářskou zdatností a kulturní vyspělostí může v mezinárodním zápase obstáti. Jsme přesvědčeni, že naše vláda má nejlepší vůli provésti všecky potřebné kroky k ozdravění našich neutěšených poměrů a nutnou rovnováhu rozpočtu, pro který bude naše strana hlasovati a který je prvním dalekosáhlým a šťastným krokem. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze.

Před ukončením schůze ještě sděluji:

Dovolenou dal jsem na dnešní schůzi posl. Ježkovi pro neodkladné zaměstnání.

Nemocí omluvili se p. posl. Petrovič, pí. posl. Pechmanová, dodatečně též na včerejší schůzi.

Posl. Vallo, Babel, Čižinská, Gottwald, Kliment, Kopecký, Juran, K. Procházka, Kubač a Tyll podali předsedovi sněmovny každý jednotlivě dotazy podle §u 70 jedn. řádu, jimiž se ptají na konkretní odůvodnění oněch eliminací, které předsednictvo sněmovny podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu provedlo v jejich řečech, pronesených ve dnech 24., 25. a 29. listopadu, 17. a 20. prosince 1932.

Na tyto dotazy odpovídám:

Povinnost, kterou předsednictvu sněmovny ukládá § 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vykonává předsednictvo, oceňujíc veškery konkretní skutkové okolnosti, podle kterých dlužno ten který projev v dané situaci považovati za ohrožující bezpečnost státu nebo hrubě urážející mravnost.

Pokud jde o sdělování důvodů provedeného vyloučení, odkazuji na odpověď, kterou předseda sněmovny ve 204. schůzi sněmovní dne 13. července 1932 dal na obdobný dotaz posl. Štětky v tom smyslu, že při každém oznamování vyloučení byly také uvedeny zákonné důvody §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu, které vedly k vyloučení, čímž příslušným předpisům jednacího řádu bylo a jest dostatečně vyhověno.

Počátkem schůze byl rozdán a současně přikázán výboru iniciativnímu návrh:

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

2149. Návrh posl. Pika, Tauba Hummelhanse, Srby, Pohla a soudruhů ve věci zákazu nošení a užívání zbraní.

Předseda (zvoní): Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala zítra ve čtvrtek dne 2. února 1933 v 9 hod. dopol. s

Nevyřízené odstavce pořadu 241. schůze.

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Námitek nebylo.)

Není jich. Návrh můj jest přijat.

Končím schůzi.