Fašism, zločinný, krvavý biřic buržoasie, určený k zotročení dělnictva, ukázal své zuby na doklad, jak v kritické situaci, do které se buržoasní řád dostává, již i systém politické moci buržoasie se otřásá a jak z chaosu krise vyrůstá i v Československu kontrarevoluční příšera, která v Německu po 2 léta v podobě hitlerismu straší a dnes se ztělesňuje v Hitlerově vládě. U nás je to fašism Gajdovský a není o tom sporu, že s fašismem Gajdovským se plně ztotožňuje i hnutí Národní ligy, i když se právě v této chvíli hledí od Gajdovského hnutí odlišit.

Brněnský fašistický pokus o puč je nesporně také věcí Stříbrného Národní ligy. Stříbrný se snaží ovšem skrýti svoje spojení s Gajdou a vyhnouti se tak vlně rozhořčení, která se zdvihla po brněnském puči proti fašismu. Avšak je to marné. Pánům Stříbrným a Chmelíkovi nepodaří se skrýti jich pravou, fašistickou tvář! Nepodaří se jim zamaskovat, že Gajdova Národní obec fašistická a Národní liga jsou nejužšími spojenci, že slouží stejné ideji a že jejich rozdíl spočívá jen v tom, že si rozdělily úlohy.

Gajda a Stříbrný k sobě patří! A jest jen dokladem fašistické zbabělosti - podobné hrdinnosti p. Junga, Krebse - když Stříbrný se snažil Gajdu zapříti, když zapírá společný program t. zv. národní oposice, když zapírá společné fašistické krédo.

Stejně je faktem, že k vůdcům brněnských pučistů má velmi blízko slovenská ľudová strana, která v posledních letech úzce kooperuje (i na parlamentní půdě) s oběma směry českého fašistického hnutí, jak se Stříbrného Národní ligou, tak i s Gajdovou Národní obcí fašistickou, ke kteréžto rodině přistoupil v poslední době i Martin Rázus, vůdce slovenských národniárů. Hlinka osvědčil velmi často solidaritu s českými fašisty a tak v ovzduší, z něhož se rodil plán brněnského fašistického puče, nechybila ani vůně římského kadidla, posvěcujícího Gajdovo heslo: Věrnost bohu - nejvyšší ctností.

V tomto směru musí býti brněnský čin fašistů poučením pro slovenský pracující lid, aby poznal, s kým se to Hlinka, Tiso a Rázus v Čechách spojují a pod jaké české jařmo slovenský lid tahají.

Uvádíme to vše, aby bylo jasno, že dělnictvo dobře vidí všechny živly, jichž exponenti v Brně se odvážili k pučistické akci. Události v Brně jsou příznakem politických poměrů v Československu. Není náhodou, že za vlády silné ruky dochází k pučistické akci fašistů. Vláda Malypetrova je vládou silné ruky proti dělnictvu a pracujícímu lidu, ale nikoliv proti fašistickým násilníkům. Naopak troufalost fašistických desperádů rostla úměrně s každým činem a útokem vlády proti dělnictvu. Fašismus není nic jiného než důsledné integrální domyšlení a uplatnění oněch metod a oné politiky, kterou provádí každá měšťácká vláda, byť se nazývala parlamentní, metod a činnosti diktatury buržoasie proti pracujícímu lidu. Fašisté chtějí pouze všemi prostředky násilí, teroru, útlaku provésti záchranu kapitalistického systému na účet pracujícího lidu, o kterou usiluje vláda. Malypetr řekl, že chce vládnouti silnou rukou, Gajda myslí, že jeho ruka by byla ještě silnější a jedině schopnou přidržet dělnictvo a pracující lid, aby si dali líbiti zbidačovací opatření, jež vyžaduje záchrana kapitalismu.

Program Gajdův a program vládních parlamentních stran, toť program nikoli zásadně rozdílný, nýbrž v podstatě stejný a jen v taktickém ohledu rozdílný. Toto zjištění, že není žádného zásadního, nýbrž jen teoretický rozdíl mezi programem vládních, demokratických, měšťáckých a socialistických stran a programem fašistického tábora, je velmi důležitým proto, aby pracující lid neočekával, že vláda ze své vůle podnikne nějaké skutečně rozhodné zákroky proti fašistickému hnutí, a aby se nedal zmýliti velikým protifašistickým povykem, hrozbami a ukazováním pěstě, čímž zvláště vládně-socialistické strany chtějí na dělnictvo a veřejnost působit.

Nevynutí-li si to dělnictvo a pracující lid, nestane se fašistickému hnutí toho nejmenšího a bude dále osnovat pučistické akce, bude dále násilnicky řáditi a terorisovati. Což vláda parlamentních demokratických stran nehýčkala po léta fašistické hnutí, což mu neumožnila, aby si mohlo troufat již i na takové pučistické akce, jakou byl vpád do židenických kasáren? Ano. Troufalost fašistických násilníků je ovocem blahovůle vlády, vládnoucích stran, úřadů, justice, prostě celého státního aparátu vůči fašistickému hnutí. Již to bylo příznačné pro vývoj politických poměrů v čsl. demokracii, čím se mohl u nás státi Gajda, tento notorický válečný dobrodruh a násilník, krvavý pomocník kolčakovské kontrarevoluce, člověk, který má na svědomí nesčetně životů ruských dělníků a rolníků, který dal vražditi nejen bolševiky, nýbrž i sociální revolucionáře, soc. demokraty a zajatce, měšťácké liberály a demokraty a který má na svědomí také životy mnoha českých legionářů. Vzpomínám si na r. 1920, že Gajda se nesměl po návratu ze Sibiře ani na ulici ukázati, skryl se před veřejností pražskou do hotelu "Paříž" a nesměl jíti po léta na oči zvláště dělnictvu a legionářům.

Kdo vytáhl Gajdu opět na scénu, kdo mu dopomáhal ke karieře, kdo ho dostal až na místo šéfa generálního štábu? Byli to lidé z řad t. zv. demokratů a socialistů. Gajdu udělali mocným činitelem čsl. armády Udržal a Stříbrný, když byl vůdcem národně soc. strany, když byl "socialistou" (Posl. Stříbrný: Udržal ho jmenoval.) Ale vy jste byl ministrem. A Gajdovu karieru v armádě schvalovali stejně i soc. demokraté. Byli to demokraté a socialisté, kteří umožnili, že Gajda, jako vysoký vojenský velitel na Slovensku a pak jako šéf generálního štábu mohl v armádě získati vliv a stoupence pro své fašistické ideje a snahy, což platí zvláště o vysokém důstojnictvu. Z doby své závratné vojenské kariery má Gajda nesporně mnoho stoupenců a přivrženců v řadách armádních činitelů a po svém degradování staral se usilovně, aby fašistické buňky v armádě rozšiřovaly svůj vliv a rozvíjely svou činnost.

Čsl. armáda je ve velkém rozsahu prostoupena na velitelských a vlivných místech gajdovskými a ligistickými buňkami. Mnoho vysokých důstojníků jest organisováno přímo v řadách Národní obce fašistické a Národní ligy. S fašistickým hnutím a jeho plány sympatisují i četní aktivní generálové. V čsl. armádě se utvořila skupina politisujících generálů v čele s generálem Kadlecem a Žákem, kteří kombinují v schleicherovském smyslu kooperaci s gajdovským a ligistickým hnutím. Tak to vypadá s fašismem v armádě.

A co proti tomu dělala a dělá vláda, režim vládních měšťáckých a socialistických stran? Absolutně nic! Trpí fašisaci armády přes to, že slíbila demokratisaci armády, trpí rejdy Gajdovců a ligistů ve vojsku, trpí fašistickou činnost vysokých důstojníků. Naše poukazy na fašisticko čonnost důstojníků zůstaly bez výsledku. Případ majora Uvíry v Brně to dokazuje. Náš tisk odhalil již dávno jeho spojení s Gajdovci a jeho aktivní účast v hnutí fašistickém. Proti Uvírovi se však nezakročilo a dnes se zjišťuje jeho úzká spojitost s lidmi, kteří organisovali brněnskou pučistickou akci fašistů. Vezměme případ Kobzínkův. Byl již jako aktivní důstojník znám jako fašistický pučista, z aktivní služby byl propuštěn nikoli jako fašista, nýbrž jako důstojnický aférista a flamendr. A přes to, že bylo známo, že Kobzínek je fašistický pučista a desperád, přes to, že bylo známo, že pracuje pro Gajdu a spolupracuje s Národní ligou, a přes to, že bylo známo, že organisuje spiklenecky fašistické hnutí na Brněnsku, byl Kobzínek povýšen v záloze z poručíka na nadporučíka. Zde máme doklad, že fašističtí důstojníci, fašističtí pučisté a násilníci jsou v čsl. armádě nejen trpěni, nýbrž dokonce povyšováni.

Vezměme dále, co brněnský případ ukázal. I několik poddůstojníků bylo zatčeno, poněvadž se odhalilo, že zprostředkovali spojení fašistického hnutí s kasárnami. Ano, do čsl. kasáren má fašistická agitace volný přístup. Nikdo ji nezakazuje, nepotlačuje, a jak by to mohlo býti, když vysocí důstojníci dávají příklad svým podřízeným svojí podporou fašistického hnutí a když rotmistři pozorují, že by se mohli svým nadřízeným zavděčiti napomáháním k fašistické agitaci a k činnosti fašistických pučistů? Takové jsou poměry.

Nebo posléze všimněme si, že mezi fašisty, u nichž byly po brněnském puči provedeny prohlídky, kteří byli v souvislosti s brněnským pučem zjišťováni, nalézá se řada pensionovaných vyšších důstojníků. A to je také zjev, který zasluhuje při této příležitosti pranýřování. Můžeme říci, že obvyklým zaměstnáváním pensionovaných důstojníků, počínaje majorem, je práce v řadách fašistického gajdovského a ligistického hnutí, podobně jako v Německu. A trpí se to také. Stejně jako se trpí a podporuje, že aktivní důstojníci se dostávají do spojení s gajdovskými a ligistickými fašisty, že jsou komandováni do sokolských jednot, do měšťáckých sportovních organisací, do různých klusáckých a dostihových spolků, při čemž je třeba podotknouti, že se to týká také Selské jízdy, polifašistické agrárnické kavalerie, jejímž generalissimem je sám p. ministr nár. obrany Bradáča do které se mnozí důstojníci, zvláště na venkově, hlásí, aby si udělali oko u svých nejvyšších nadřízených.

Úzká spolupráce fašistů, nacionálních šovinistů a vojenských činitelů je zvláště pěstována v územích potlačovaných národů, v německých územích a na Slovensku, kde se důstojníci propůjčují i k nacionalistickým provokacím, inspirovaným českými fašisty.

Brněnský puč byl ovocem tohoto zjevného i tajného hýčkání fašistického hnutí a trpění jeho spojení s armádou. Nebylo náhodou, že fašisté při osnování své pučistické akce myslili nejprve na přepadení kasáren a že o kasárna chtěli opříti další rozvinutí svých pučistických plánů. Počítali, že v kasárnách je půda díky pomoci zfašisovaných důstojníků a rotmistrů nejlépe pro puč připravena.

A tu bych chtěl, pokud jde o brněnský puč, uvésti nově zjištěná fakta. Ku př. p. ministr nár. obrany Bradáč vzal v ochranu generála Vojcechovského jakožto jednoho z nejlepších našich generálů, který v armádě udělal pořádek. Toto tvrzení a pochvala p. ministra divně kontrastuje s tím, co my jsme zjistili o generálu Vojcechovském, zemském veliteli moravském. Generál Vojcechovský zve na své jourfixy kromě aktivních důstojníků také Rusy, civilní i emigranty, a známé z vojenských kruhů. Navštěvuje sám také jídelnu emigrantů v Kotlářské ulici. Zvláště dobré styky udržuje gen. Vojcechovský s těmito důstojníky emigranty: podplukovníkem Jošínem od 10. pěš. pl., štábním kapitánem Tichomirovem, velitelem náhrad. praporu u těžkého dělostřelectva pl. 304, majorem Igorem Elsnerem, zástupcem velitele oddílu u děl. pl. 6, majorem Melnickým, pobočníkem velitele brigády atd.

Je nám také velmi dobře známo, že Kobzinek chlubil se v důstojnických kruzích, že si tyká s gen. Vojcechovským. Kobzínek sám byl u Vojcechovského asi 8 dní před brněnskou akcí. Asi 10 dní před pučem Kobzínek v důstojnických kruzích mluvil o neudržitelnosti poměrů a končil: "A uvidíš, že se brzy něco stane, a to tady v Brně. Tobě je přece jedno, koho posloucháš, jen když je podepsaný Vojcechovský." Fašista Kobzínek byl členem zpravodajského oddělení ZVV. Tykal si s podpl. Vlasákem, šéfem tohoto oddělení a zároveň jejich zpráv užíval pro sebe a pro fašistické hnutí. O Kobzínkovi je přesvědčení, že byl činným pro zpravodajské oddělení i v době po odchodu z aktivní služby. To dokazuje mimo jiné i to, že již jako reservní důstojník byl povýšen z poručíka na nadporučíka.

Pan generál Vojcechovský by měl zvláště vysvětliti tu okolnost, že v době vypuknutí puče nebylo u žádné brněnské posádky ani jediného ostrého granátu, takže celé brněnské dělostřelectvo bylo vlastně pro kočku. Ostré granáty byly uloženy ve skladišti v Medlánkách, 4 hodiny vzdálených od Brna, a je charakteristické, že právě v těch Medlánkách, kde vojenské skladiště bylo propůjčeno vojenskou správou fašistické organisaci Národní gardy a kde také tato fašistická organisace měla uloženy svoje zbraně, dodané jí ministerstvem nár. obrany.

Důležité při tom je, že právě tu noc, kdy fašisté provedli svůj puč, měl v Medlánkách službu jako velitel stráže aktivní fašista rot mistr, který krátce před pučem měl poradu s Kobzínkem a Gajdlem. Je nesporné, že brněnský policejní ředitel nutně věděl o přípravách fašistů k puči, poněvadž řada policejních úředníků aktivně byla činna mezi fašisty. Fašistické brněnské vedení posílalo vysokým důstojníkům a úředníkům soudním i policejním pozvánky na schůze, funkcionáři je osobně navštěvovali a agitovali ke vstupu do fašistického hnutí. Dokonce vůdce úderných rot fašistů na Brněnsku Karpeles - jaké krásné české jméno - bytem v Žabovřeskách, Dvořákova ul. 9, byl kromě svého zaměstnání činný jako policejní agent, provokatér a udavač. Při demonstracích dával zatýkati jednotlivé dělníky, označoval je policii atd. Tento Karpeles ve čtvrtek před fašistickou akcí mluvil se zástupcem Gajdy, který přijel autem do Svitav u Brna. Tam od něho převzal ruční granáty a mluvil s ním o tom, že po skončení akce v Brně potáhne se na Prahu. Máme dokonce zprávy, že Kobzínkovi a Gajdlovi byly opatřeny pasy, umožňující jim útěk, právě na policejním ředitelství brněnském. Máme také zjištěno, že nadporučík Kobzínek byl organisovaným agrárníkem a členem Selské jízdy jejímž náčelníkem je sám p. ministr nár. obrany Bradáč. To ostatně potvrzují i Fašistické listy v čís. 8.

Nejde jen o rotmistry a důstojníky. Počítali, že v kasárnách je půda díky pomoci zfašisovaných důstojníků a rotmistrů nejlépe pro puč připravena. Přepočítali se však, pokud jde o prosté vojáky. Ti se postavili proti fašismu. Jestliže vláda tvrdí, že prostí vojáci učinili tak ze zájmu o legalitu, pravíme jí, že se silně mýlí. Vojáci také naprosto nesdílí názor, že tak jako proti fašistům, je třeba chrániti armádu proti politickým vlivům z leva, proti vlivu komunismu, jak se snaží otázku stavěti tisk a vláda. Nikoli! Právě brněnský případ a jeho souvislost s poměry v armádě ukázal, jak je bezpodstatné tvrzení, že armáda, branná moc, je činitel, který stojí nad třídami, a jak podvodné je tvrzení, že vláda se stará, aby armáda nebyla politicky ovlivňována a zatahována do politických bojů.

Ukázali jsme v souvislosti s brněnským případem, jak volně a bez překážek je armáda fašisována, jak je prostoupena gajdovskými a ligistickými buňkami, jak důstojníci a vojenský aparát jsou angažováni v činnosti fašistického hnutí a v jeho pučistických a převratných plánech.

Srovnejme s tím nyní, jak se přísně, persekučně a většinou protizákonně potlačuje a znemožňuje jakýkoli styk dělnického hnutí s vojskem a armádou přes to, že vojáky jsou v naprosté většině proletáři, synové dělníků nebo příslušníci pracujících vrstev, synové rolníků.

Přes to, že to odporuje ústavním zákonům, zakázali jste vojákům čísti vůbec dělnický tisk a účastniti se jakkoli politického života dělnické třídy a činnosti proletářského hnutí. Každý voják je krutě trestán, když se u něho najde sebemenší stopa styku s dělnickým hnutím. Ani v dělnickém domě se nesmí voják na zábavě objeviti. V proletářském duchu vésti boj za práva vojáků trestáte těžkými kriminály pres to, že odpor vojáků směřuje často proti takovým důstojníkům, jakým byl Kobzínek, a přes to, že odpor vojáků směřuje často proti fašistické politické činnosti a fašistickým pučistickým rejdům gajdovských a ligistických buněk v řadách důstojníků a rotmistrů, jak se ukázalo v Brně. Vy zakazujete a trestáte boj vojáků v armádě proti fašistickým živlům a proti fašisaci armády a potlačujete každý pokus komunistické strany o ovlivňování vojáků v protifašistickém duchu.

Pomysleme, co by se stalo, kdyby komunisté podnikli nějakou akci v kasárnách, i kdyby byla jen stínem toho, co provedli v Brně fašisté. Nastalo by bezmezné řádění proti komunistům, rozpuštění strany, potlačení tisku, zatýkání tisíců; bestie klidu a pořádku by se nepředstavitelně rozzuřila. Takhle sáhnout na armádu!

Jenže my ovšem násilné přepadávání kasáren nepěstujeme. Náš revoluční boj je masovým bojem, je nesen a opírá se i o vůli těch mas proletářů, kteří mají na sobě vojenský šat. Víme, že nedobudeme moci pro proletariát nějakým náhlým přepadem, teroristickým pučem. Jako se to dělalo v Brně, dělají se a zkouší převraty měšťáckých reakčních spiklenců a fašistických teroristů, kteří při svých pučistických plánech mohou počítati na pomoc vládnoucího aparátu a zvláště vojenských pánů. Fašistické puče a převraty jsou jen pokusem o převzetí moci z rukou jedné kliky buržoasie do rukou druhé kliky, při čemž moc zůstává v týchž rukou a dostává jen jiný politický charakter.

Náš boj o moc je bojem o vyrvání moci z rukou vládnoucí třídy, která vládne vším bohatstvím společnosti, vším hospodářským, politickým a kulturním vlivem; náš boj o moc je projevem snah o převrat celého společenského systému, projevem snah, za něž nelze bojovati spiklenecky a teroristicky, nýbrž od stávky dělnictva až k ozbrojenému povstání proletariátu nesen je třídní boj pouze organisovanou silou mas, veden je otevřeně, s jasnými cíli. Pokud jde o vojáky, je přirozeno, že se nikdy nevzdáme práva získati vojáky pro socialistický program a ideál. Nebudeme kasárny násilně přepadávati, poněvadž vojáci půjdou s námi.

Jestliže na toto vše poukazuji, činím tak proto, aby bylo dokázáno, že tvrzení o nepolitičnosti armády je naprosto neopodstatněné. V armádě se netrpí politika a vliv třídního dělnického hnutí, ale trpí se v ní a podporuje politická činnost fašistů a fašistické politisování. Armáda jest jen třídním nástrojem buržoasie a ta, když toho vyžadují její potřeby a zájmy, vydá armádu úplně na pospas třeba politisujícím generálům, Kadlecům, Žáků nebo fašistickým pučistům.

Stejně tak tomu je, pokud jde o otázku ozbrojení. Co ukázal brněnský případ? Že fašističtí pučisté byli k přepadu kasáren dobře vyzbrojeni revolvery, dýkami i puškami. Kde vzali fašisté zbraně? Kdo jim je dal? Hle, úřady naprosto strpěly, že se fašisté ozbrojovali, nežádal se na nich zbrojní pas a nikdo nepátral po původu zbraní. Úřady neviděly a naprosto strpěly, že nadporučík Kobzínek delší dobu vycvičoval ve zbraních fašistické junáky. A úřady také strpěly, že Národní obec střelecká měla zbraně a že je propůjčovala fašistům. Tak tomu je nejen v Brně, nýbrž i na mnoha jiných místech. Organisace Národní obce střelecké a různé ozbrojené sbory slouží za nástroj fašistickým pučistům, umožňují ozbrojení fašistů.

Tu bych chtěl znovu uvésti řadu dokumentů. Pan ministr Národní obrany Bradáč popřel v branném výboru a zejména v branném výboru senátu tvrzení, že by mu bylo něco známo o tom, že ozbrojené gardy buržoasie jako Národní garda, Národní svaz střelecký, Střelecká obec, Selské jízdy, Sokol atd., jsou ozbrojeny a že dokonce dostávají zbraně od ministerstva nár. obrany. My však tvrdíme, že toto tvrzení je naprosto nepravdivé. Máme důkazy, že tyto organisace nejenom dostávají zbraně od ministerstva Nár. obrany, nýbrž i cvičitele a instruktory, že cvičí s vojenskými puškami a na vojenských cvičištích, že dostávají vojenské pušky přímo ze Zbrojovky za směšně nízké ceny, že se dokonce zúčastňují vojenských manévrů, že vysocí důstojníci jsou komandováni do náčelnických sborů těchto kontrarevolučních organisací, že vojenská správa ví o jejich skladištích zbraní, dokonce máme důkazy i o tom, že jsou to právě fašisté, jichž vedení dalo příkaz svým členům, aby se hlásili hromadně do Střeleckých jednot, aby se tak dostali ke zbraním. Musil to vědět i brněnský policejní ředitel a tím více jeho šéf, moravský zemský president Černý dnešní ministr vnitra.

Že naše tvrzení je správné, dokazuje i to, že sám náčelník Čsl. národ. svazu střeleckého, podplukovník gen. štábu Hruška, již na valném sjezdu tohoto Střeleckého svazu, který se konal dne 2. a 3. července 1932 v Hasičském domě na Vinohradech, tedy celý 1/2 roku před brněnským pučem, řekl ve svém náčelnickém referátu mezi jiným toto: "Přijmeme mezi sebe každého, kdo stojí za myšlenkou státní a všenárodní, ale náčelníci a funkcionáři musí vědět, koho za člena přijímají. Staly se nám případy - vy o tom víte - že fašisté vydali pokyn svým členům, aby se hlásili do našich Jednot a hlavně, aby se cpali do funkcí náčelnických, aby se tak dostali ku zbraním." Podplukovník gen. štábu Hruška, který náčelnickou funkci zastává z rozhodnutí ministerstva nár. obrany, jistě hlásil tuto skutečnost svému nadřízenému úřadu, t. j. ministerstvu nár. obrany. Fakt, že právě brněnští fašisté, kteří podnikli útok na kasárna v Židenicích, aby se jich zmocnili, byli členy Střelecké jednoty tohoto svazu, dokazuje, že se tak dělo s vědomím úřadů, které již 1/2 roku před tím věděly, proč se fašisté do Střeleckých jednot hlásí, aniž by učinily nějaké opatření proti tomu. Fašistický charakter tohoto svazu vynikne i z další řeči podplukovníka Hrušky na tomto valném sjezdu. Podplukovník Hruška prohlásil mimo jiné: "Já říkám: Nelezeme nikomu do jeho přesvědčení, nikoho nestopujeme, co je zač, od toho tu nejsme my. O nově přistouplých členech Svazu podává zprávu policie, zda to není živel protistátní. Přijmeme rádi každého, kdo je prodchnut myšlenkou státní a národní, zásadně jsme však jen proti t. zv. proletářům. Ty mezi sebe přijímati nemůžeme, bylo by to v rozporu s naším zásadním programem. (Míněni jsou zde proletáři smýšlením)."

Jak snadno se tyto organisace a tím i fašisté dostávají ke zbraním, které dodává přímo armádní správa nebo Zbrojovka, o tom svědčí tento další pasus u řeči podplukovníka Hrušky: "Jsme sice organisací dobrovolnou, ale s tuhou vojenskou kázní. Víte, vážení bratři, že máme jednoty, ba i celé župy, kde vládne již dnes vojenský duch. Jinde to asi máme tak na polovic, poloobčanské a polovojenské, a jsou i jednoty, které se dosud brání vojenskému rázu. A s tohoto stanoviska prosím, aby byl kárný řád posuzován. Na Moravě dělá Střelecká obec propagandu tím, že tam prodávala svým členům pušky, armádní vzor 24, za 500 Kč. Pátral jsem po této věci, protože vy sami víte, že tyto pušky nám dávají po 1.000 Kč. Dopátral jsem se se toho, že Obec střelecká skutečně tam pušky po 500 Kč prodávala. Byly to pušky brněnské Zbrojovky, které byly přejímacími orgány ministerstva nár. obrany pro nějakou nepatrnou vadu vyřazeny. Učinil jsem potřebné kroky a docílil jsem, že i my tyto pušky za tuto cenu dostaneme. Do konce července slíbila nám Zbrojovka asi 200 kusů těchto pušek. Jsou to pušky velmi přesné kvality. Vojenská správa nám oznamuje, že nemůže nadále uskladňovat pro nás francouzské náboje, protože je obava samovznícení nábojů. Jak víte, bratři, tyto francouzské náboje jsou válečnou kořistí, která byla dána legionářům, od nichž jsme jich 450.000 koupili. Musíme se tedy starat o vlastní skladiště a hlavně o to, tyto náboje zužitkovati, aby nedošlo k samovznícení."

Zde je tedy cesta, jak se fašisté snadno a rychle ku zbraním i nábojům dostávají, a to s vědomím a za podpory ministerstva nár. obrany. Avšak to není jediný pramen, kde tyto organisace pušky dostávají. Máme v rukou řadu oběžníků Národního svazu střeleckého, z nichž vyplývá, že ministerstvo nár. obrany samo přidělovalo střeleckým jednotám i jiným fašistickým organisacím zbraně. Tak na př. v oběžníku č. 2 ze dne 14. května 1932 pražské župy v odstavci o zbraních se říká doslovně: "Nařizuje se všem jednotám střeleckého svazu, aby, pakliže již tak neučinily, ihned s urychlením vyhotovily seznam zbraní, jež byly svazem doručeny. Ministerstvo nár. obrany trvá na předložení, chceme-li ještě nějaké zbraně od ministerstva nár. obrany koupiti."

Tyto fašistické kontrarevoluční organisace dostávají kromě toho ještě přímou finanční podporu z prostředků ministerstva nár. obrany. Kromě zapůjčování cvičišť a střelnic dostává ještě každá jednota střeleckého svazu pravidelný příspěvek 300 Kč, mimo to dostávají ještě větší příspěvek okrsky a župy.

Pan ministr Bradáč, jak jsme již řekli, popřel, že by mu bylo něco známo o tom, že tyto organisace mají zbraně nebo dokonce že je dostávají od ministerstva nár. obrany. Naše doklady jej však usvědčují z vědomé nepravdy. Neví-li o tom nic p. ministr ve své funkci ministra nár. obrany, pak by snad o tom mohl informovati jeho klubovní kolega p. František Machník, poslanec, který je starostou tohoto fašistického Národního svazu střeleckého. Kromě něho je ve výboru další agrární poslanec, a to Rudolf Beran, který je vedoucím propagačního odboru a je organisován ve Střelecké jednotě na Vinohradech. Řekli jsme již, že samo ministerstvo nár. obrany komanduje do vedení těchto organisací řadu vysokých důstojníků. Mezi jinými jsou to: Podplukovník Adolf Hruška, který je náčelníkem Střeleckého svazu, dále generál Jan Diviš, který je místostarostou, štáb. kapitán Smolák z Plzně, štáb. kapitán Novák z Čes. Budějovic, generál Šindelář, podplukovník Lexa z Hodonína, štáb. kapitán Hlaváč, kapitán Josef Richter, štáb. rotmistr Šimandl a mnoho jiných.

Jaký duch panuje v těchto organisacích, je zřejmo i z toho, jak vedoucí činitelé se snaží na členstvo působiti. Tak na př. náčelník podplukovník Hruška na schůzi střelecké jednoty Praha-II v Bezovce 22. května prohlásil: "Odmítněte rozhodně všechny, kteří k vám přijdou s pacifickými frásemi. Nedopustíme, aby se stalo čsl. národu to, co před 300 lety. Zásadně odmítejme pacifismus. Kdo miluje všecky, kdo mluví o mezinárodním bratrství, o internacionalismu, nemiluje nikoho. My milujeme svou rodinu, svou obec, svou vlast, a to musíme i se zbraní v ruce hájit. Kdo mluví o pacifismu a internacionalismu, je naším nepřítelem, protože podlamuje naši brannost." Tak mluví čsl. důstojník, jehož nejvyšším vojenským velitelem je president Masaryk, jehož poslání je založeno na propagaci pacifické. Tentýž pán na valném sjezdu cvičitelských sborů prohlásil, že Sokolům stačí idea. "Podle mého názoru" - praví dále - "dalo by se o tom diskutovat. Jistě je idea dobrá a nutná, ale ještě lepší je idea doplněná flintou a kulometem, s dobrým chlapem k tomu."

Panu ministru národní obrany není o této fašistické organisaci nic známo. Je to tím podivnější, že Národní svaz střelecký je pod jednou střechou s Ústředím selských jízd, jejímž náčelníkem je sám pan ministr Bradáč.

Kromě Střeleckého svazu existuje zde další fašistická ozbrojená organisace a to Národní garda. Je to zmodernisovaná organisace býv. t. zv. scharfschützů. Po převratu dala si tato organisace název Národní milice a později pak Ozbrojené jednoty města Prahy. Nyní se jmenuje opět Národní garda. Má celkem 21 organisací, z nichž 2 v Praze. Národní garda pražská čís. 1 má obyčejné polní, vojenské uniformy, Národní garda čís. 2 jsou tak zv. granátníci. Členstvo Národní gardy dostává veškeré cvičební potřeby zdarma. Cvičí se s puškami různé vojenské cviky. Jednou měsíčně chodí členstvo i dorost střílet na vojenskou střelnici do Kobylis. Dvakrát měsíčně konají se tak zv. polní cvičení, k nimž všichni členové i dorost jdou v polních uniformách s puškami. Veškeré výdaje, to je jízdné, stravné a noclehy, jsou členstvu hrazeny. Spolupráce této fašistické organisace s armádou jde tak daleko, že Národní garda koná společné manévry s vojskem, jako tomu bylo loni na Turnovsku. Tato organisace je organisací ryze fašisticko-vojenskou, je to zřejmo nejen z dosavadní její činnosti, nýbrž přímo i ze stanov spolku, kde na prvním místě se uvádí, že účelem je spolupůsobiti se zbraní v ruce proti každému nepříteli vnitřnímu a pak vnějšímu. Charakteristické ovšem je, že na prvním místě uvádí se nepřítel vnitřní. V §u 3 se praví: "Svého účelu hledí dosíci organisace takto: 1. Pěstuje vojenský výcvik podle směrnic vojenskou správou vydaných, 2 spolupůsobí v době míru v obvodu své statutární působnosti, v případě potřeby na vyzvání a podle příkazu státních orgánů k udržení veřejného klidu a pořádku a bezpečnosti osob a majetku, 3. vystupuje veřejně ve stejnokroji a se zbraní. O vojenském charakteru tohoto spolku svědčí, že každý člen musí skládat do rukou velitele Národní gardy čestný slib a přísahu. Přísaha musí býti 8 dní předem oznámena vojenskému posádkovému velitelství, které vyšle k přísaze svého zástupce. Všechny jednoty Národní gardy, jakož i všichni členové jsou vedeni v evidenci doplňovacího vojenského velitelství, v jehož obvodu jednota sídlí. V případě mobilisace dostane doplňovací okresní velitelství dva seznamy členů se sdělením, kde garda má schované zbraně a střelivo, v jakém počtu a jakého druhu. Zároveň v případě mobilisace jsou všichni členové Národní gardy ve věku od 17 do 60 let povinni k válečné službě."