Ale nejenom to, mnozí z nich jsou orientováni nepřátelsky vůči našemu státu. Tito lidé mají ohromnou moc, ovládají svět a znají svět, ovládají jazyky, mají armádu nejschopnějších a nejvzdělanějších lidí ve svých službách, tito lidé korumpují všecko, co se korumpovati dá, koupí si prodejnou žurnalistiku, korumpují lidi ve veřejných službách, nezastaví se se svou korupcí ani u ministerských křesel, jak je to známo. Tito lidé jsou neštěstím a brzdou hospodářského života. Pátrejte při nynější hospodářské tísni po jejich výdělcích a ziscích. To nejsou zisky statisícové, to jsou zisky milionové, ano, stamilionové.

Když, vážené dámy a milí pánové, koalice s vládou chce udělati kartelový zákon a přišlápnouti a přiskřípnouti trochu tuto rozpínavost těchto lidí, pak najednou se zvedá proti koalici a vládě oposice, že prý chceme omezovati soukromé podnikání. Prosím, rozeznávejte soukromé podnikání a soukromé podnikání. (Posl. Kliment: To je zlodějství!) Ovšem, že je to zlodějství, je to vyložené zlodějství. Slyšte názory našich národohospodářů mimo parlament o této věci. Slyšte na př. názory takového jihočeského národohospodářského sboru, co ten vám povídá. Na českém jihu máme to štěstí, že zde nemáme velkých kapitalistických podniků, nýbrž drobné a střední podnikatele. Ať se děje cokoliv, drobný a střední podnikatel od své živnosti neuteče. Vede ji ve zmenšené míře, je zvyklý odříkání, budoval ji od začátku, od dělnické haleny, dovede se uskrovniti a dovede držeti náš hospodářský život. To je jádro národa, mluvě o podnikatelích a o výrobcích. (Posl. A. Beneš: Škoda, že se s nimi tak jedná!) Prosím, také k tomu přijdu. Rozeznávejme tedy. Ani my bychom nemohli dáti souhlas k tomu, aby nějakým způsobem vláda nebo koalice zasáhla na základy existence těchto středních lidí. (Posl. Ostrý: Když to bude v zákoně, tak také se to bude díti!) Také o to se nejedná. Budeme-li však chtít omeziti ty, o nichž jsem mluvil, nevyčítejte, je to v zájmu celého národního hospodářství. (Výkřiky poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské a posl. Stenzla. - Předseda zvoní.) Pokud se týče Bati, k tomu přijdu. Nepatřím jistě k chráněncům Baťovým, ale fakt je, že Bati se bojí celý svět, že na něho neplatí 61% poklesu vývozu, neplatí na něho velkoobchodní index cenový podle zlatého standardu. Kdybychom měli ve velkém průmyslu a v ostatních odvětvích lidi podnikavé jako je Baťa, Československu by to neuškodilo. (Výkřiky poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské a posl. Stenzla.) Počkejte, pánové, když mluvím o těch živnostnících a Baťovi, abych to odbyl hned a nemusil se k tomu vracet. Vezměte laskavě na vědomí: Mně nezáleží na tom, jakou politickou taktiku volila živnostenská strana středostavovská a nejsem ani oprávněn vůbec jí taktiku napravovat nebo schvalovat, ale tolik, pánové, vezměte na vědomí: jestli jste udělali krok chybný v taktice, udělali jste jej tehdy, když jste vyšli z koalice. Živnostnictvo patří sem, k vládě, patří k masám lidu (Potlesk.), živnostnictvo má s tou masou lidu pracovat, živnostnictvo má tak rádo stát, jako ti druzí. (Výkřiky poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské.) Živnostnictvo jsou muži práce, a odpusťte, pánové, je to vaší věcí, ale jestli jste se se svou taktikou octli na vedlejší koleji, jestli shodou okolností jste na jedné oposiční linii se stranami a politickými programy, se kterými živnostnictvo nikdy nebude mít nic společného, my za to nemůžeme. (Výkřiky poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské.)

A pánové, ještě něco o těch živnostnících a o Baťovi. My máme vůbec falešnou mentalitu v živnostenské politice. Jakou? Proč? Což je to něco zvláštního, co tu ještě na světě nebylo, že některá průmyslová odvětví zabíjí řadu živností? Prosím, kde jsou špendlikáři, kde jsou kloboučníci a jiná a jiná řemesla? Kde jsou mečíři, tkalci atd.? (Posl. Ostrý: Ti byli zabiti strojovou výrobou, nikoliv rozpětím jako u Bati!) Zanikli. U nás máme v živnostenské politice bohužel tuto mentalitu: pro všecko průkaz způsobilosti a živnostníkovi vsugerujeme do hlavy: Ty máš průkaz způsobilosti, spoléhej na něj, nic se ti nestane a sám se o nic nestarej. Povězte mi vy, praktikové živnostenští, je to tomu živnostníkovi něco platné? Svět jde dál, a věřte, že kus amerikanismu by ani našim lidem neškodil. Ale nechoďme do Ameriky, jděme vedle do Francie. Když někdo někde s existencí ztroskotá, nejde se věšet a nejde skákat do vody, nýbrž řekne: začnu znova! A že je to pravda, že vývoj je jiný, než mentalita živnostenské politiky, vysvítá z toho, že dobrých 30 tisíc, ne 40 tisíc z nezaměstnaných úředníků a dělníků jsou dnes obchodníky, v té těžké době, kdy je tisíce konkursů, tisíce vyrovnání. A přece těch 30 tisíc lidí v tom obchodě, v živnostenském stavu nalézá existenci. (Posl. Ostrý: Jen se na ty konkursy podívejte, to jsou právě ti obchodníci, kteří obchodovat nedovedou!)

Nyní prosím, abyste mi dovolili ještě něco říci o podnikatelích. Mluví se o tom velmi mnoho, je to v souvislosti se zamýšleným zásahem vlády na cenovou politiku. (Posl. Ostrý: Jen aby to šlo také na konsumy!) Konsumy nemohou prodávat dráže, vždyť by k nim nikdo nešel. Heslo o vysokých cenách v maloobchodě a v meziobchodě nerazila nynější vláda ani je nerazila koalice. To heslo po prvé vyřkl na schůzi průmyslníků předseda průmyslníků dr Preiss. Já seděl 3 židle od něho, velmi zřetelně jsem ho slyšel. Tu ve sněmovně jsem proti tomu protestoval. Prosím, nedejte se mýliti. V hospodářském životě index velkoobchodních a maloobchodních cen předně nikdy nebude stejný, prostě proto, poněvadž jde-li index dolů u vysokých cen ve velkoobchodě, objeví se pokles cen v maloobchodě teprve za měsíc, za dva měsíce. Proč? Z pochopitelných důvodů. Vždyť ti lidé mají draho nakoupeno, musí prodat, nemohli by existovat a teprve za měsíc, za dva, nebo za 3 měsíce se to může objeviti. To je jedna věc.

Ale něco jiného je de. Nedejte se však mýliti, hlavně z tohoto důvodu: My máme na přímých daních příjem pro státní pokladnu necelých 22%, a 78% příjmů státních jsou daně nepřímé. A to se rozumí, že oněch 78% příjmu, které dostane pokladna na nepřímých daních, se musí někde objeviti. V čem? Jak se objeví? Lehko se napíše: Indexní ceny ve velkoobchodě jsou takové a v maloobchodě takové. Ale co když ten maloobchodník zaplatí třikrát obratovou daň, 9%, a co když platí daň činžovní, výdělkovou, 600% autonomních přirážek, nájemné. Dejme tomu, že mnoho nevydělává. To musí vydělati, tedy ty daně nepřímé se musí nějak objeviti. A je to nesvědomitost od lidí, kteří patří do těch 13.000 nahoře a kteří s obavou očekávají kartelový zákon, ukazovat na ty chudáky, že jsou zdražovateli živobytí atd. (Posl. Pekárek: To každý den píše "České slovo"!)

Nyní, prosím, když všechno to srovnáte, tak se skoro podivujete, že ti, kdož těží, žili a tyli z hospodářského života, jsou pěkně za větrem a oposice proti vládě a koalici bije do koalice, do vlády - a tam ti jsou za větrem, ti se smějí. (Výkřiky poslanců čsl. živnostensko-obchodnické strany středostavovské.)

Prosím, páni, k oposici má každý právo. My jsme byli také v oposici. Ale povězte nám, jak to máme jinak řešiti, dejte nám jiný plán a budeme to řešiti opravdu jinak. Avšak tak, jak se to v oposici bezmyšlenkovitě teď děje, odpusťte páni, jeden na druhého tady dovedeme křičet, a nahoru nemáme kuráž; tam se nemáme kuráž podívat. (Výkřiky poslanců čsl. strany nár. socialistické a posl. Pekárka. - Místopředseda Špatný zvoní.)

Při té příležitosti mně dovolte říci několik slov přímo na adresu celého živnostenského stavu. Velmi toho lituji, že v akci Gajdově v Brně octl se mezi těmi, kdož tak dětinsky jednali, samostatný živnostník. Dodal bych k řeči kol Hampla o oposiční náladě českého lidu ještě něco jiného. Není to jen zbytek rakouské výchovy z doby utisku, nýbrž je to přirozená vlastnost českého člověka, stavěti se vždy na stranu těch, kdož jsou utiskováni i kdyby to bylo sebe více domněle. Někteří páni, kteří vedou oposici, činí to rafinovaně.

Rafinovaně štvou zejména střední vrstvy lidu, o nichž vědí, že jsou silně nacionálně založeny, že prošly tvrdou školou života a že se dají nachytati na heslo: brániti a chrániti ty, kdož jsou utiskováni.

Měl jsem příležitost býti v Miláně, když tam byla komunistická éra, dlel jsem v Italii, když se tam zrodil fašismus. Jak ubohou roli hrají u nás ti, kteří si říkají fašisté a ti, kteří jim přisluhují! Prvním krokem italských fašistů bylo, že dali tamějšímu lidu jistotu života a majetku. Nesouhlasím s nimi, s jejich zásadami, jsme od sebe programově a politicky velmi vzdáleni, ale musím to konstatovati. Druhým činem italských fašistů bylo, že šli a poklonili se před hlavou státu, a co bylo státní, na to nedali dopustiti. Jak ubohou roli hrají naši fašisté u nás! Útočí na Masaryka, holedbají se, že jsou "pod hradem". Domnívají se, že nachytají na staré dobré zásady českého člověka k oposici, ať je to ten neb onen. Tak kavalírsky, jako se zachoval náš stát ke Gajdovi, nezachoval se žádný jiný stát ke svému provinilci. Člověk ten byl vyloženým podvodníkem, vydával se za lékaře a nesvědomitě řezal lidi, aniž měl ponětí o lékařské vědě, naprostý dobrodruh a dostával tak vysokou pensi ze státních prostředků! Což ten český člověk je již tak otrlý, že nevidí kvalitu toho fašistického vůdce? Co bylo jeho prvním činem? Násilné přepadení vily na Sázavě a násilné odcizení státních spisů státnímu úředníkovi. Podívejte se na ten rozdíl mezi fašismem italským a fašismem naším. Volání po tom, aby fašisté byli ze státních úřadů propuštěni, není tedy nesocialistické, je to prostě akt bezpečnosti státu a žádná msta. (Výborně! Potlesk.)

Druhá akce: Také liga štve živnostníky do oposice, Což živnostnictvo nevidí, že liga a její hnutí není žádným politickým a programovým hnutím, nýbrž že je to koníček p. Stříbrného? Naše živnostnictvo by mělo míti docela jinou politickou orientaci. Vy, pánové ze živnostenské strany, vím že nejste fašisty nebo ligisty, ale shodou okolností děláte politiku, která jde k dobru ne vám, nýbrž k dobru tam těm. (Ukazuje na lavice poslanců národní ligy). (Posl. Jiráček: Politiku dělá vláda a vy! - Místopředseda Špatný zvoní.)

Proč vám to, pánové, povídám? Měli jste včera konferenci Svazů a Společenstevních jednot v Praze, měli jste tam zastoupeno 45 Svazů a Jednot, vytvořili jste pracovní sbor, vy jste dnes oficielními vůdci onoho živnostnictva, které je v zákonných organisacích, (Posl. Ostrý: Které je státotvorné, které je vlastenecké a národní a nedělá hlouposti!) vy máte větší historickou odpovědnost, než jste si vědomi; což neznáte dějiny řemesel a živností v Čechách? Zopakujte si Wintra, kam probůh, vedete ty lidi? (Výkřiky poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské.) Pánové, dělejte to dále a zabijete svoji vlastní stranu, pracujte pro p. Stříbrného a Gajdu mezi živnostnictvem. (Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.)

Nyní na konec prosím... (Posl. Jiráček: Živnostnictvo bylo, jest a zůstane národní!) Přál bych si to. Prosím, byste mi na konec dovolili říci několik slov o daních a daňové morálce - nebude to dlouhé. Z úmyslně jsem citoval řadu opatření daňových, kterými jsme udržovali rovnováhu ve státním rozpočtu pro r. 1932 a řadu daní a poplatků, kterými udržujeme v rovnováze rozpočet na r. 1933. I předseda čsl. strany soc. demokratické Hampl prohlásil zde přede mnou, že jsou to podmínky těžké, za kterých jsme rozpočet do rovnováhy dávali. Souhlasím s ním úplně a prohlášení p. ministra Trapla, že již jsme skoro u nejzazší meze daňové, přidávám k tomu. A nyní prakse: 4 1/2 miliardy nedoplatků daňových! Vezměte laskavě na vědomí, že každoročně se odpisovalo z těchto nedoplatků 350 mil. až 400 mil. Kč, že jedna miliarda daní nejsou žádné nedoplatky, nýbrž běžné otevřené účty daňové. To nutno odečísti, ale vezměte také laskavě na vědomí, že drobné živnostnictvo - je to prohlášení z kompetentních míst - až asi na 7-8% má daně vyjma daně na běžný rok zaplaceny. (Výkřiky.) Počkejte, pane kolego, netvrdíme to my, nýbrž z kompetentních míst to bylo tvrzeno. Poněvadž tedy drobné živnostnictvo konalo a koná svoji povinnost ke státu, jsme pro to, aby se na ty, kdož ji nekonají, šlo opravdu bez ohledů, poněvadž může-li platiti malý, ať platí ten, kdo má, aby měla státní pokladna.

Nemohu však souhlasiti s praxí, která se v daňové politice u nás zavádí.

Máme-li daňový zákon, podle kterého poplatník platí všeobecnou daň výdělkovou podle výnosu ze živnosti, a striktně je v zákoně řečeno, kolik procent, event. zlomku procenta má platiti, pak nemohu souhlasiti s tím, aby zemská finanční ředitelství posílala berním správám pokyny, v nichž je uvedeno, kolik dělník vydělá denně mistrovi, a podle toho aby živnostník byl zdaňován. Odpusťte, pánové, když se v pokynech dokonce vypočítává, kolik metrů žlabu udělá klempířský dělník denně svému mistru a kolik denně mistrovi vydělá, když se vypočítává u krejčovského dělníka, kolik denně vydělá svému mistrovi a podle těchto směrnic mají býti živnostníci zdaňováni, ne však níže, pak vám řeknu, že je to čin protizákonný a žádám velmi p. ministra financí (Hlas: A dělá to váš ministr a vy ho podporujete!), aby tato nařízení zrušil. Odporují prostě zákonu. (Výkřiky poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské.)

Prosím, pánové, vezměte laskavě na vědomí, že krejčovský dělník šije do konfekčního závodu v Praze 1 pár kalhot také za 20 Kč, že krejčovská dělnice šije do konfekčního závodu dámský plášť za 16 Kč, že při zadávání státních dodávek celý oblek pro zřízence na poště nebo dráze se šije za 34 až 36 Kč a krejčí dá k tomu knoflíky, nitě atd.! Co může ten dělník vydělat svému mistrovi? Ti, kdo dělali tyto pokyny, věřte mi, tomu nerozuměli. Ale ať tomu rozuměli nebo ne, tyto pokyny odporují zákonu.

Abychom měli pořádek v daňové politice, chceme: Ať ministerstvo financí vydá vzorce pro řádné jednoduché vedení knih u každého živnostníka a tyto knihy ať jsou základem k vyměřování daní ve smyslu platového zákona. (Hlas: Žádný tomu nevěří!) Proto žádáme, aby je ministerstvo financí vydalo, aby tomu věřilo. Žádáme dále, aby ministerstvo financí, resp. berní správy vzaly za základ toto přiznání a nemáme ničeho proti tomu, když zjistí, že přiznání je falešné, podvodné, aby takový poplatník byl trestán. Ale s tím, jak se nyní praxe provádí, nemůžeme souhlasiti.

A ještě slovíčko dovolte mi říci:

Byla tu zmínka o mezinárodní politice a zejména pan posl. inž. Kallina, útočil velmi na p. ministra dr Beneše a velmi mu zazlíval jeho politiku. Ten, kdo slyšel p. posl. inž. Kallinu mluviti v rozpočtovém výboru, ví, že totéž, co mluvil zde, mluvil ve výboru rozpočtovém a ví, že ministr zahraničních záležitostí vyvrátil jeho vývody tak, že z nich nezbylo opravdu ničeho.

V mezinárodní politice máme cíl velmi jasný a také my usuzujeme, co by se mohlo státi tam i onde, také my sledujeme vývoj politický i hospodářský v Americe, Francii, Anglii, Německu, ba my pozorujeme vývoj ten ještě z ostřejšího zorného úhlu než mnohé jiné strany a vidíme zejména ještě další tragedii, vyvinuvší se v Německé říši. Není to jen hnutí Hitlerovců, nejsou to jen hospodářské, event. válečné přípravy, nýbrž tam se také odehrála tragedie, že tam byla na hlavu poražena, a z moci úplně vyřazena druhá i třetí socialistická Internacionála. Pamatujeme se z dřívějších dob, že sídlem II. Internacionály byl Berlín a Vídeň, pamatujeme se, jak tamní páni soudili o nás Češích a o Československu, specielně se pamatujeme, co soudili o naší straně nár. socialistické. Vznikla III. Internacionála a přesídlila v Evropě - mimo Moskvu hlavním štábem do Berlína. I tam se odehrála zase tragedie, musím to tak nazvati, s III. Internacionálou. Vidíte, pánové, kam vede boj socialistů mezi sebou, jak se mstí politická taktika útočit ne na ty, kdož tlačí pracující lidovou masu, nýbrž jeden na druhého. V Německu byl zuřivý boj nejprve mezi II. a III. Internacionálou, nyní přišlo hnutí Hitlerovců a jedna i druhá Internacionála je vyřazena z politického života. Věřím, že to na náš socialistický vývoj v Československé republice nebude vrhati spatné reflexy, ale snad by to bylo dobrým poučením zejména pro naše kolegy z komunistické strany. Věřím to proto, poněvadž naše socialistické hnutí je hnutí zdravé, opřené o přirozené vlastnosti národa, o nedotknutelnost a samostatnost státu; nebudujeme své socialistické hnutí ve sférách vesmíru, na abstraktních vidinách, nýbrž na skutečnosti, na národů, státu a potřebách lidu. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. inž. Jung. Uděluji mu slovo.

Posl. inž. Jung (německy): Dámy a pánové!

Jménem předsednictva strany a sněmovního klubu německé národně-socialistické strany dělnické mám učiniti toto prohlášení:

Řeči nár.-socialistických poslanců v rozpočtovém výboru, jmenovitě řeči poslanců Junga a Krebse, vyložili naši političtí odpůrci a tisk tak, jako kdyby německá národně socialistická strana dělnická, pod tlakem politických pronásledování a žádostí za vydání pěti svých poslanců, odvrátila se od své politiky národní oposice a přešla k politice loyality.

Tento výklad našich řečí jménem a z příkazu své strany co nejostřeji a rozhodně odmítám. Tyto řeči nebyly proneseny na ochranu naší vlastní osoby a k omluvě naší politiky, nýbrž k objasnění skutečnosti, jak pochybený jest brněnský rozsudek v procesu s "Volkssportem" a na jakém nesprávném podkladě jsou založena ještě projednávaná trestní řízení proti stům našich stranníků.

Ohrazujme se proti tomu, aby se nám dnes vytýkala jakási loyalita ze strachu, poněvadž jsme vytýčili jasné hranice mezi našimi vnitřně politickými cíli autonomie a vojenské a politické irredenty, která nám byla podkládána českým štváčským tiskem, abychom nevydávali své přívržence soudům bez odporu. Důrazně v této chvíli konstatujeme, že německá národně-socialistická strana dělnická bude se vší možnou ostrostí pokračovati ve svém boji proti pražskému centralisačnímu systému nadvlády a proti potlačování sudetských Němců. Strana nemá v úmyslu dáti se odvrátiti od těchto cílů svého boje nějakými persekucemi. Boj německé nár.-socialistické strany dělnické za úplnou národní rovnoprávnost našeho národa pokračuje nezdolně dále. Němečtí nár. socialisté nedají se nikdy nutiti k nějaké loyalitě v tom smyslu, jak ji vidíme u nynějších německých vládních stran. Tato loyalita není nic jiného než bezpodmínečné podřízení nynějším mocenským poměrům. Tak jako dříve zásadně ji odmítáme a co nejostřeji proti ní bojujeme.

Vedení strany učinilo vše, aby poučilo veřejné mínění v německém i českém národě o politice a cílech německé národně-socialistické strany dělnické. Toto vysvětlení strhlo s obličeje masku neslýchanému systému pronásledování a touze po politických procesech.

Posledními řečmi německých nár.-socialistických poslanců byla tato pronásledování vylíčena jako to, co od prvopočátku byla, co však bylo vždy zastíráno bezpříkladnou štvanicí proti národním socialistům. Jako soudní pronásledování a odsuzování politických názorů a smýšlení, jak jsou formována v sudetsko-německé autonomii. Tato hanebná skvrna na tváři vládní koalice nebude tak dlouho smazána, dokud se vládní vrstvy neodhodlají odvrátiti se od tohoto středověkého znásilňování svobodného politického mínění.

Z tohoto důvodu konstatujeme dnes ve vší veřejnosti s tribuny parlamentu ještě jednou toto:

1. Sudetsko-německá nár.-socialistická strana dělnická jest úplně samostatná strana, nezávislá jak svým politickým vedením, tak také organisačními zřízeními.

2. Vnitropolitický cíl jest úprava německo-české otázky podle zásady úplné rovnoprávnosti a národní samosprávy. Předpokladem k dosažení tohoto cíle jest svržení nynějšího systému, který jest výrazem české nadvlády a překážkou národního vyrovnání.

3. Zahraničně politickým cílem jest spojení všech středoevropských států i s Německou říší v celní a hospodářskou jednotu a upuštění od nynější soustavy vojenských spolků, které jsou ohniskem stálého nepokoje a nebezpečím pro hospodářské a pokojné spolužití národů ve střední Evropě.

Německá nár.-socialistická strana dělnická učinila vše, aby po stránce politické a hospodářské upravila cestu jasnému poměru mezi Němci a Čechy. Při tom prohlašuje, že nikdy se nevzdá kulturní jednoty s příslušníky německého národa v Říši a v Rakousku, cítí se jako živý člen celého německého národa a pokládá se za odpovědnou za zvláštní úkoly sudetsko-německého pohraničního kmene na půdě vlasti. My, němečtí národní socialisté, probojujeme boj za právo našeho národa až do konce, i když tato cesta povede vězeními republiky! (Potlesk.)

Mezi tím, co bylo sepsáno toto prohlášení a dnešní schůzí, došlo v Německé říši k události světového dějinného významu. Vůdce našeho bratrského hnutí, Adolf Hitler, byl jmenován říšským kancléřem. (Potlesk.) Tím stojí národní socialismus u počátku svého dějinného působení. Jest naší nejpevnější vírou, že nyní Německá říše povstane z bídy a nesvobody dneška ke svobodnému, hrdému státu, ve kterém práce a vědění bude jediné rozhodovati o hodnocení člověka.

Jako pohraniční Němci a národní socialisté vítáme tento obrat a přejeme naší bratrské straně vřele, aby její nastávající těžká práce vedla k ozdravení Říše a tím Evropy.

Tak jako nyní bojuje Říše za zrovnoprávnění ve světě jako za předpoklad svého sociálního vzestupu, tak chceme také bojovati my, sudetsko-němečtí národní socialisté, za zrovnoprávnění našeho národního kmene a naší vlasti. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dávám slovo p. posl. dr Noskovi.

Posl. dr Nosek: Slavná sněmovno! Řadou řečníků bylo již v generální debatě o letošním rozpočtu zdůrazňováno, že máme před sebou rozpočet číselně vyrovnaný, který je zajímavý i z toho dalšího hlediska, že nemáme žádných dalších mimorozpočtových výdajů. Faktum je, že k tomuto úspěchu bylo možno dojíti jen za těžkých obětí, a je pochopitelno, když se musely dělati takové bolestné škrty v položkách osobních i ve výdajích věcných a zejména také na investicích státních, že tu musily býti velmi vážné důvody, které odpovědnou majoritu této sněmovny k tomu přiměly. Poukazuji jenom na to faktum, že podobné obtíže mají také jiné státy, se starší tradicí, s vyspělejším národním hospodářstvím a že také musejí podobnými cestami kráčeti, jako jsme se o to pokusili my. A tu je viděti, že je zde nějaká všeobecná, universální příčina, která má za následek dnešní hospodářský stav vší té společnosti evropské civilisace, pokud se týče kultury, a že je naší povinností, abychom při projednávání státního rozpočtu s hlediska hospodářského poukázali na ty nejzazší příčiny tohoto současného stavu ve všech zemích evropské civilisace.

Všichni to víme a jasně poznáváme, že něco v té naší společnosti není v pořádku. Ale pokud se týká názorů na základní příčiny, není již mínění tak docela jednomyslné. Není jedno, díváme-li se na současné poměry na hospodářském trhu nebo v hospodářství vůbec jako na nějaké přechodné obtíže, které prožívá soukromokapitalistická éra, anebo je-li to pro nás nějaký biologicko-sociologický vývoj, který odstraňuje všechno, co je slabé a co není schopné života, anebo díváme-li se na to tak, jak to formuloval dr Josef Piper ve své knize "Neuordnung der menschlichen Gesellschaft" na str. 10, že současná krise je dialekticky nutným napětím, které by musilo přivésti k výbuchu světovou revoluci.

Slavná sněmovno! V tom směru se zdá býti velmi zajímavé, co jsme nebyli zvyklí dříve slýchati. Již se začíná zdůrazňovati, že ve všem tom důležitou roli hraje také stránka mravní. Dobře jsem poslouchal dnes dopoledne p. generálního zpravodaje o našem rozpočtu, p. posl. Remeše, který se o této věci velmi důtklivě zmínil. A je při tom zajímavé, že se to jeví stejně zrakům, které to posuzují jenom s hlediska přirozeně společenského, právě tak jako těm zrakům, které to posuzují s hlediska nábožensko-mravního. Tak praví citovaný již dr Piper na str. 12: "Ethický dobrý a dokonalý život je nesmírně mnohým lidem ztížen, především však proletářským masám, tím, že jen s bídou dosahují hranice toho, co nazýváme existenčním minimem, a namnoze ani toho nikoli. Příčinou toho pak jsou "současné společenské a hospodářské poměry" a nikoli nějaký snad objektivní, všeobecný nedostatek hospodářských statků anebo snad nějaké jiné momenty, které by byly mimo dosah lidského vlivu. Dovolte mi konkrétní otázku. Co vlastně rozumíme pod tím výrazem současné společenské a hospodářské poměry? Přirozeně nic jiného než právě to společenské postavení, společenský poměr pracující třídy k ostatním společenským vrstvám. Osud pracující vrstvy, nazývaný často proletariátem, není hromadným zjevem sociálním. Nejsou všichni obyvatelé státu anebo celé té evropské společnosti účastni stejného osudu, nýbrž tento osud jest osudem jedné sociální vrstvy neboli třídy. Toto faktum dokazuje nevývratně, že pozemské statky nejsou rovnoměrně, tedy spravedlivě, rozděleny mezi jednotlivé společenské vrstvy.

Jako ilustraci: U nás je dosti těžko sledovati majetkové rozvrstvení, a to z toho důvodu, že nemáme dosti solidního statistického podkladu. V německé říši je to po té stránce daleko lepší, poněvadž, jak známo, vedle všeobecné "Einkommensteuer" mají tam ještě svou "Vermögens-Ergänzungssteuer", doplňovací daň majetkovou, takže tam vedle fassí důchodkových přicházejí v úvahu také fasse majetkové, a úřady finanční, pokud se týká berní, sledují pohyb a ocenění jednotlivých složek majetkových u svého poplatnictva, a tam je také možno spíše statisticky zachytiti majetkové rozvrstvení na jednotlivé vrstvy v národě. Touto methodou je zjištěno, že v Německu připadá na 80.000 lidí dvakráte tolik majetku jako na těch 62.5 milionů ostatních, nebo-li dvě třetiny všeho majetku jsou v rukou 1/800 všeho obyvatelstva Německé říše. Tento nepoměr je neslučitelný s pojmem sociální spravedlnosti, který žádá, aby byl změněn.

Upozorňuji-li na základě statistických dat na poměry v Německu, jest samozřejmé, že přibližné rozlišení, ačkoli ne snad tak ostré, je také u nás. Bylo právě jedním p. předřečníkem, p. kol. Slavíčkem, upozorňováno, že máme také dosti nezdravé rozvrstvení, pokud se týče vrstev podnikatelských.

Nyní ovšem nastává pro nás ještě všeobecná otázka: kde je moc, která by tu sociální spravedlnost mohla říditi a uskutečňovati? Tato pravomoc pojmově přísluší veřejné moci, ona přísluší státu, který je dokonalou společností, takovou mravní societas perfecta, jak se tomu říká. Stát je přirozeným správcem bonum commune, obecního dobra, a má býti také vykonavatelem spravedlnosti nejenom té soudní v tom všeobecném slova smyslu, nýbrž také nositelem a vykonavatelem spravedlnosti sociální po stránce majetko-právní. My ovšem, bohužel, vidíme, že toto imperium sociale, tato plnost a svrchovanost moci společenské není namnoze v rukou státu, nýbrž mnohdy v rukou té skupiny občanů, kterou nazýváme všeobecně finančním kapitálem. A vůči této skupině stal se i moderní stát namnoze sám stranou ve sporu o jednotlivé zájmy. Vidíme, že ta výsostná společenská moc, výkon sociální spravedlnosti, dostala se takovýmto způsobem z rukou povolaného soudce do rukou jedné procesní strany. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Tím způsobem se dostáváme od té diagnosy, kterou jsme si zde udělali, k therapii. Musíme si ovšem říci, že by bylo nesprávné, když přikročujeme právě k určitým náznakům takových reformních cest, přejít to bez poznámky, že mnohdy při všech těch snahách narážela naše pospolitost státní - a bude zcela určitě i dále narážet - na podivuhodné faktum, že je zde u některých vrstev v národě značná dávka lehkomyslnosti, se kterou nechávají všechno při starém, kypříce tak živnou půdu k odůvodněné nespokojenosti a přisluhujíce tím těm, kdož usilují o rozdmýchání světové revoluce. Cíl nápravy je jasný. Vůči diagnose musíme zaujmouti positivní stránku: za prvé znovu zříditi sociální spravedlnost, a za druhé sociální moc znovu zase vrátiti do rukou přirozeného správce obecného blaha. Hospodářské dění musí býti podřízeno zase správnému, pronikavému, regulujícímu principu, nemůže býti ponecháno ani volné konkurenci, ani finančnímu kapitálu. Hospodářské dění musí vzíti zase do svých rukou stavovsky a odborově organisovaná společnost lidská, aby hospodářství nesloužilo jen zájmům majitele provozního a výrobního kapitálu, ať je to jednotlivec nebo osoba právnická, nýbrž aby plnila svůj úkol, plynoucí z jeho podstaty: zásobovat celek i jednotlivce všemi těmi statky, které je možno dát k disposici podle dočasného stavu přirozených pomocných zdrojů, surovin výrobní techniky a organisace hospodářského života.