Zní to skoro parodoxně - a já se u této otázky chci zastaviti, poněvadž se v našem parlamentě tak málo ventiluje - že náš konsument potřebuje vidět jen cizozemskou vignetu a již kupuje zboží, abych tak řekl, jako blázen. Znám případy, že mouka z naší pšenice, o níž tvrdili, že nemá dosti lepku, se vesele prodávala našim konsumentům v amerických pytlích nebo s maďarskými vignetami. V době, kdy je u nás žito za fatku, nechce vůbec nikdo jísti žitný chléb. Před lety byla sháňka po pravém žitném chlebu, dnes je absolutní sháňka po suchém, drtivém chlebu z americké mouky nebo z mouky pšeničné jen proto, že miliony sociálně hůře postaveného lidu nejedí žaludkem, nýbrž očima, a stále si myslí, že by to pro ně znamenalo určité sociální ponížení, kdyby jedli žitný chléb. Proto leží tisíce vagonů žita ve skladištích a jeho producent nemá ani na známku, když chce bernímu úřadu oznámiti, že nemůže ani platit, ani si vypůjčit. Jsem však přesvědčen, bude-li se hospodářská mizerie v našem státě vyvíjeti tím tempem, jako se vyvíjí, že i nouze naučí Dalibora housti a že všechno sníme, co se doma vyrobilo, aniž budeme potřebovati devisových ústředen.

My jsme od počátku vlády této koalice usilovali, aby stát hleděl všemi prostředky vyrovnati cenovou propast mezi produkty zemědělskými a jinými. Promiňte, pánové, zemědělský výrobek zůstal ve velkém nepoměru ke všemu ostatnímu, poněvadž rolník jest odkázán pracovati a kupovati potřeby, které se vyrábějí na druhém břehu, tedy v jiném světě výrobním, draho, i když lacino nebo za fatku prodává. Průmyslová velkovýroba, ačkoli také prožívá krisi, má přece jen všechny možné výhody a dokonce i pan ministr financí jí dlužné daně počká, je-li toho potřeba, a v mnohém případě také velmi laskavě odepíše. My poslanci jsme nikdy nechodívali, abych tak řekl, ve věcech, které nebyly fair, ale když již jest v našem zákonodárství paragraf, zachovati někoho odpisem starých nedoplatků, když je na existenci úplně vážně ohrožen, konstatujeme, že na sta selských usedlostí, které sta let držely v rukou rody, jest dnes úplně na hromadě, ale ministr financí tohoto paragrafu neráčí použít, když o to žádáme. Ale na druhé straně, pokud šlo o průmyslové odpisy, používal ho velmi často a benevolentně.

Zemědělec je v nevýhodě, poněvadž konsument zatím co si nevšímá cen, které platí za obuv, šatstvo, prádlo, na společenská a kulturní vydání, velmi bedlivě sleduje, co platí za artikly potřebné k výživě. A zde jsme u určité falešné základny všech hospodářských, mzdových a sociálních bojů, jichž jsem byl v této sněmovně svědkem. Znám život lidu ve městě a vypočetl jsem velmi přesně, že úředník ze své roční gáže dá daleko menší procento na obživu svou a své rodiny nežli na ostatní věci, které k vyplnění svého života jako úředník potřebuje anebo na něž si činí nárok jako kulturní člověk. A tak, slavná sněmovno, chceme-li býti spravedliví a nemůže-li nastat zotavení cen produktů zemědělských, nezbývá než aby sněmovna měla odvahu učiniti ještě vyšší sazby a vyšší hradby, jak je to v sousedních státech, a není-li to možno, tedy vyřknouti zásadu, která se musí státi zásadou všeho obyvatelstva této říše, že podle cen pšenice, žita a výrobků zemědělských musí býti uspořádány také ceny všech ostatních výrobků, čili že se musí jíti na druhém břehu s cenami dolů. (Tak jest! Výborně!)

Slavná sněmovno, všude na celém světě jsou ceny pšenice a výrobků zemědělských základem cen ostatních produktů a mezd pracovních tříd výrobních. Není-li mezi těmito dvěma světy určitý zdravý poměr, musí si tím lámat hlavu vláda a sněmovna a musí býti učiněna všechna opatření, aby tento poměr byl spravedlivý a zdravý. Proto vítáme prohlášení nynější vlády, že bude proveden zásah do kartelové formy výroby v Československu.

Slavná sněmovno, přináležím ke straně, která svým národohospodářským posláním nechce nijak demagogicky zasahovati do organisace výroby. Víme, že v mnohém případě jest takové organisace pro výrobu a její existenci nutně třeba, ale nemůžeme klidně přihlížeti k tomu, aby byl tak úžasný nepoměr mezi cenou zemědělských výrobků a těch potřeb, které nezbytně rolník potřebuje na svém hospodářství. U nás zápasilo obilí a zemědělské produkty se železem, uhlím, koží, cementem od počátku vzniku naší republiky. Průmyslová výroba si započítala do své režie všechna vydání, daně, poplatky, úroky, jakož i velmi vydatné zisky. Ceny obilí a produktů zemědělských se v posledních letech úplně zhroutily. Cena klesla v některých případech na třetinu, ale potřeby zemědělce neklesly vůbec o nic. Rolník na venkově zaplatí za pouhé okování 1 páru koní - což se děje 12krát do roka, je-li to řádný hospodář - které dříve stálo 8 Kč, plné 2 q obilí. Kdybychom tak přepočítali cenu jednoho vozu potřebného k hospodářským účelům, který dříve stál 80 až 100 Kč, na ceny obilí, zaplatil by dnes rolník zaň 15 až 16 q obilí. Povážíme-li, že zemědělec musí platiti daně, že má také čeleď, že je zatížen poplatky sociálního pojištění, je jisto, že za takových okolností musí přijíti do insolvence a musí býti zničen, nenastane-li určitá náprava. My, zástupci zemědělského stavu, chápeme těžké hospodářské postavení našeho státu. Nechceme rekriminovati, jaké příčiny vedly k tomu, že dnes zápasíme s největší finanční depresí.

Obyvatelstvo je rozloženo na řadu skupin. Jedna vrstva pracuje a hlasitě volá po inflaci peněz a představuje si, že se pustí státní lisy a natiskne se tolik čsl. bankovek a státovek, jako se natiskne nějakého zvláštního vydání novin o tom, že pan Kobzínek přepadl v Židenicích kasárny. Druhá vrstva utkvívá a pracuje na deflaci. Je to všechno, jak jsem to nazval v jednom článku, Babylon v lidském mozku a chaotický názor na celou naši hospodářskou situaci, je to zmatek, který vyplývá z hospodářské a politické nejistoty v našem státě.

Předlužení obcí, okresů, zemí i státu samého je tak těžké, že vzbuzuje u vážných lidí neklid. Je to neklid z hospodářských a finančních důsledků a jsou to stará opatření z doby, kdy ještě koruna nebyla tak cenná a hledaná jako dnes. Nedostatek úvěru na jedné straně a velké kapitály na straně druhé, to je těžká otázka, jejíž řešení se očekává od vlády. Jsem zvědav, podaří-li se vládě přinutiti t. zv. finanční plutokracii v našem státě ke snížení úrokové míry hmatatelným způsobem a bude-li vláda dosti silná, aby řekla Národní bance čsl., že její poslání není posláním obchodní banky, ale Národní banky československé jako banky státní. (Tak jest!) Neboť aby na jedné straně ležely takové ohromné vklady v našich bankách, aby v samotné Národní bance čsl., která se obdivuhodně stará o své akcionáře a o dividendu, leželo 1 1/4 miliardy hotových čsl. peněz, a na venkově si nemohl rolník vypůjčiti 50 nebo 100 Kč, když je na něho vedena exekuce, i když dává v zástavu dobré hodnoty, to je pořádek, nad nímž se musí vláda zastaviti a musí učiniti všechna opatření, aby tento diktát byl zlomen.

Ke konci své řeči se chci několika slovy zmíniti o neklidu politickém. Za tu dobu, co jsem poslancem Národního shromáždění, mám dojem, že někteří odpovědní činitelé všechny výstrahy považují za přehánění a že i nejtěžší události a jejich důsledky se u nás posuzují velmi ležérně. Říká se tomu - a je to slovo velmi přiléhavé - že je to tanec nad sopkou, říká se tomu: Po nás ať přijde potopa. Ale správný název pro to je: kus kerenštiny. Lidé jsou postrašeni obavou, co se stane. Je poučné jezdit ve vlacích, poslouchati v restauracích, na trzích, před továrnami, v ulicích, o čem lidé hovoří. Lidé zkrátka pořád myslí, že ještě nemáme politickou stabilitu. Proto ten, kdo něco má, provádí fantastické transakce, a na druhé straně rolník a živnostník si nemůže vypůjčiti. Lidé spekulují, vyhánějí nebo srážejí ceny. (Posl. Mikuláš: Thesaurují peníze!) Je to politický i hospodářský neklid, jehož příčinou je, jak zcela správně poznamenal kol. Mikuláš, i thesaurace peněz. A já tvrdím, že cifra thesaurovaných peněz není taková, jak si myslí p. ministr financí, ale že je aspoň desetkráte větší. Lidé, kteří nevěří ani v hospodářskou budoucnost a kteří se třesou o politickou budoucnost našeho státu, nejsou k ničemu jinému zralejší, než k takovému počínání, jakého jsme právě svědky. Nejsem přítelem žádného násilnického režimu, ale, slavná sněmovno, že nečiníme opatření proti tomu, kdo se veřejně připravuje vpadnout nám v týl, to neshledávám správným. Staré státní útvary basírovaly na několika mocích. Byla to dynastie, aristokracie, byrokracie, důstojnická organisace a konečně armáda. Naše republika takových tvrdých opor nemá. Ona basíruje na nás, a myslím že zcela správně řekl p. ministr Šrámek v Brně: Nadává se na politické strany, ale politické strany jsou vlastně stát, jsou jeho pilíři. Nic jiného v republice nemáme, sami si poroučíme, usnášíme se a vládneme podle toho, jak jsme nebo nejsme zaujatí, podle toho, jak to dobře dovedeme nebo nedovedeme dělat. Člověka přímo bolí, když vidí, že uvnitř státu je nepřehledná řada nenávistníků, agentů a nepřátel, kteří číhají a čekají, kdy jen bude možno vrazit demokracii dýku do týla. Tito nepřátelé republiky, vážení pánové, jsou ve všech vrstvách, ba sedí i v úřadech, jsou i v armádě, otevřeně se organisují, netají se tím, že chtějí vytvořiti jakousi novou vládu, bůh ví jakou, nebo dokonce diktaturu. Tyto snahy se veřejně kolportují na schůzích, jichž se účastní lidé otřesení hospodářskými poměry, a prosím, úřady tuto propagandu trpí, trpí ji i tenkrát, když na to jsou upozorněny, anebo, velevážené shromáždění, se chovají zase tak, jak to odpovídá té slovanské ležérní, abych tak řekl "úřední" kerenštině. Nechci o těchto věcech hovořiti, mám o nich v tašce akta, mohl bych je donésti a říci to, ale nechme toho. Pak dochází k případům, jako byl případ brněnský. Ve státě máme nepřehlednou řadu hodných a věrných lidí, sloužili by věrně a poctivě (Posl. dr Hodina: Také Němci!) a bez přehnaných nároků, nemají však chleba; místo nich na mnoha místech v státních a zemských úřadech sedí elementy naprosto nespolehlivé, o nichž nevíte, komu podají v daný okamžik ruku proti republice a státu. To právě lidé mají nejvíce za zlé každé vládě, která nemá pevné a tvrdé ruky, a nechává si veřejně organisovati, řekl bych obchvaty a přímo útoky na stát, poněvadž lid vlastně je ten stát a tedy proti němu je odboj organisován a proti němu se to všechno děje.

Proto je nutno vytyčiti si na poli hospodářském cíl a býti spravedlivý jeden ke druhému. My chápeme a věříme, jaká je to bída, když dělník nemá práci, a jestliže se ten groš, který tu a tam dostává, vyčítá. A má-li takový špatný zvuk jejich podpora, je to snad proto, že se jí tu a tam zneužívá. Mějme odvahu tyto výplaty zrevidovati, mějme odvahu říci, že kdo může býti živ - a já znám takové lidi, že, budou-li 5 let bez práce, hlady neumrou - ať nebere od státu, který musí krvavě na chudácích krejcary vymáhati, a mějme odvahu politicky udržeti republiku a politicky vládnouti proti všem, kteří smýšlí proti demokracii!

Naše strana bude hlasovati pro rozpočet v pevné naději, že sněmovna pochopí, v jakém postavení jsou vrstvy, které ona zastupuje, a že najde pro ně náležitého porozumění. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. dr Mayr-Harting.

Posl. dr Mayr-Harting (německy): Slavná sněmovno! Nemýlím-li se, jest to spisovatel Zobeltitz, který ve svých vzpomínkách na důkaz lehkomyslnosti jeho rodiny v zacházení s penězi vypravuje, že jeho otec zdědil 100.000 nebo více tolarů, které mu byly hotově vyplaceny zabalené v bedničkách. Tyto bedničky byly doma postaveny pod postel a jakmile někdo potřeboval peněz, sáhl do některé z těchto bedniček, až jednoho dne s úžasem a leknutím zpozorovali, že všechny bedničky byly prázdné. Tato událost zní poněkud nepravděpodobně, ale právě my nemáme důvodu, abychom o ní pochybovali. Neboť my, správněji řečeno, vy z vládní většiny a z vlády, vy jste po celá tři léta své vlády dělali úplně totéž. Když jste nastupovali vládu, nalezli jste aktivní státní hospodářství a přes 2 miliardy ve státních pokladnách; pak jste každoročně předkládali aktivní rozpočet, ale ke konci roku se pokaždé ukázal schodek, a to již prvního roku, který ani zdaleka nebyl ještě rokem krise, ještě větší druhého roku a největší třetího roku. Ale tím jste se nedali másti. Každoročně jste vydávali stejné peníze za tytéž věci a teprve když se ukázal pokladniční schodek, t. j. když nejen pokladny byly prázdné, nýbrž i mimo to, jak bylo zjištěno, bylo v posledních 3/4 roku postrádáno ve státních pokladnách 1.200 a ke konci roku 1.500 milionů Kč, uvědomili si pánové, že se tomu musí učiniti přítrž, nebo zavésti spořádané hospodářství. Domnívám se, že se takové jednání jistě smí označiti jako lehkomyslné a nepotřebuje teprve, jak se z jistých stran žádalo, důkazu, že se s jednotlivými položkami a jednotlivými částkami rozpočtu zacházelo lehkomyslně. Pravím, že se toto jednání dá tím spíše označiti jako lehkomyslné, neboť přece nehledě ke stálému úbytku v pokladnách se ukazovala řada viditelných znamení, z nichž se mohla poznati finanční nouze a stav hospodářství. Připomínám jen stálé poklesy daní, stálé úbytky státních příjmů, stálé poklesy zahraniční obchodní bilance, které konečně vedly k pasivní obchodní bilanci, a připomínám nikoliv na posledním místě klesající kurs našich půjček přes vysokou úrokovou míru, který naše půjčky, jak právem poznamenal s věcí obeznámený zástupce většinových stran, zařadil přímo mezi půjčky východních a balkánských států.

Tak ohrozilo toto mírně řečeno bezmyšlenkovité hospodaření konečně poslední oporu zdravého hospodářství, měnu, a to přece výslovně uvedla vláda sama ve své druhé notě o poshovění zaslané Americe - bylo-li to chytré, o tom nechci uvažovati. Tak jste konečně viděli, že musíte s bolestí přiznati pravdu. Ale i zde jste postupovali jen krokem.

Působilo při nejmenším zarážejícím dojmem, že nynější předseda vlády ve svém vládním prohlášení mluvil o schodku 1 1/2 miliardy Kč, zatím co se již několik dní poté musilo konstatovati, že schází ještě další miliarda. Byla to aspoň nejapná výmluva, když se řeklo, že předseda vlády myslil tehdy jen na řádný státní rozpočet a nemyslil na státní podniky. Rozhodně vsak byli jste za těchto okolností nuceni sestaviti tak zvaný úsporný rozpočet. Řekl bych: zdánlivý úsporný rozpočet Neboť jest již zdáním domněle nebo zdánlivě nízká výše rozpočtu, který byl snížen na 8 1/2 miliardy Kč. Neboť ve skutečnosti jest to, jak bylo již několikrát konstatováno, asi 12 miliard Kč, i když se to počítá tak, že se poukazuje na to, že při státním rozpočtu nejsou úplně vykázány daně, nýbrž že se odpočítává zlomek, který se odvádí státním podnikům, a že z těchto jsou vyloučeny i výdaje, které se obracejí na státní podniky, nebo ať se počítá tak, jak to v jednom úvodníků vylíčily "Lidové noviny", které jsou přece jistě časopis vládě přátelský, že se vedle státního rozpočtu sestavuje ještě tak zvaný rozpočet nouzový, který obsahuje výdaje na učitele, samosprávné sbory atd. Jedním slovem jest pro státní hospodářství s jeho podniky pro příští rok zapotřebí nikoliv 8 1/2 miliardy, nýbrž 12 miliard Kč.

Zdánlivá jest dále tak velice vychvalovaná spolupráce tohoto parlamentu s vládou při tomto sestavování rozpočtu. Jest to jistě, chcete-li, malý pokrok, že bylo vyzváno 7 pánů z poslanecké sněmovny, aby se účastnili předběžných prací o rozpočtu. Proč právě sedm a proč se právě těchto sedm pánů k tomu dostalo, jest tajemství a jest to náhoda, že tito pánové byli zástupci většinových stran v rozpočtovém výboru. Není to vlastně oficiální zastoupení koaličních stran a nikdy jsme se nedověděli, jak se tito pánové k této činnosti dostali. Bylo tedy dovoleno 7 členům parlamentu nahlédnouti do tajemství, jak se tvoří rozpočet. Jinými slovy to znamená, že byla zase pro určitý případ vzkříšena stará pětka a to, jak se mi zdá, s nikoliv nepatrnou diktátorskou mocí. Neboť nejprve jsme viděli, že to, co určila tato "sedmička", musilo býti zase slepě přijato. Mimo to, jak jsme slyšeli, konala se po ukončení porad rozpočtového výboru nová porada této "sedmičky", mají-li se připustiti změny v rozpočtu či nikoliv. "Sedmička" to rozhodně zamítla a tím byla tato otázka i tentokráte vyřízena, takže můžeme jistě zcela nestranně konstatovati, že ani při tomto rozpočtu nemůže býti řeči o nějaké parlamentní spolupráci v pravém slova smyslu.

Zdánlivá jest konečně - a to zasluhuje nejvíce politování, poněvadž to všichni ještě bolestně pocítíme - tak zvaná rovnováha v rozpočtu, který prý má skončiti přebytkem 2 mil. Kč. Co máme souditi o takovém přebytku, přece víme, neboť se nám každoročně předkládal rozpočet s přebytkem více nebo méně značným, abychom pak za rok slyšeli, že se ze zdánlivého přebytku stal mnohem vyšší schodek.

Ale rozhodně dlužno uvítati, že jste se tentokráte pokusili vycházeti od příjmů, to jest, že jste se tentokráte pokusili napodobiti příklad řádného hospodáře, který si nejprve říká: mám tolik a tolik příjmů a proto mohu vydati jen tolik a tolik. To jest určitě zcela zdravá a správná myšlenka. Ale i tato zdravá myšlenka byla zase uplatněna jen zdánlivě. Neboť velmi brzy se ukázalo, že se s rozpočtenými příjmy přece nedá vystačiti a že chcete vyrovnání rozpočtu předem vytvořiti teprve novými zdroji příjmů ve výši 1 miliardy Kč z nových daní. A tu bych přece řekl: Jest to při nejmenším povážlivé podle ústavního práva, že se rozpočet buduje na výtěžcích daní, jichž parlament ještě neschválil. Kam to vede, vidíme nejzřetelněji na 12 milionech Kč, které chce vojenský rozpočet ušetřiti na platu vojínů. Neboť sotva se veřejnost dověděla o tomto úmyslu, propukla bouře rozhořčení, která přiměla i vládní strany, aby se tohoto úmyslu vzdaly, a tak tedy jest o 12 mil. Kč v rozpočtu méně a nevíte, jak má vojenský erár těchto 12 mil. Kč sehnati.

Velmi podobné jest to se 60 až 80 mil. Kč, které rozpočet očekává od nového daňového trestního zákona, neboť nejen oposiční strany jsou proti němu, nýbrž velmi dobře víme, že i mnoho vládních stran právem pronáší velmi závažné pochybnosti proti tomuto zákonu. Jest tedy velmi snadno možné, že ani z tohoto zákona nic nebude, takže tedy možná ani těchto 60 až 80 mil. Kč se nesežene. S druhé strany jsou i regresní nároky rozpočteny příliš vysoko. Chcete ze stavebních úvěrů dosíci úspor, chcete dostati zpět od pozemkového úřadu 50 mil. Kč, načež pozemkový úřad předložil ihned státu vzájemnou položku 680 mil. Kč. Tak tedy vypadají příjmy, které teprve očekáváte.

Ale i dosavadní příjmy, t. j. příjmy z pramenů již nyní existujících, jsou rozpočteny příliš vysoko. Připomínám jen dvě položky. Nejprve jest to položka daní. Daně jistě v posledních letech velmi značně poklesly. Jsou ovšem i v novém rozpočtu zařazeny ve výši nižší o 800 mil. Kč, t. j. jsou o 10 až 15% nižší. Ale hospodářství právě v posledních letech utrpělo tak těžké rány a nezaměstnanost vzrůstá nikoliv krokem, nýbrž skokem a od října do listopadu vzrostla o 77.000, z listopadu na prosinec o 140.000, zatím co vzrůst podle statistických výsledků neměl by přesahovati měsíčně 14.000. Krise se tedy u nás ještě ani zdaleka nezmírňuje, nýbrž naopak vzrůstá ještě skokem. Nezaměstnanost tedy vzrůstá, snižování mez pokračuje, na druhé straně stoupá index a nevidíme žádných znamení zásadního zlepšení. Musíme tedy nepochybně počítati s dalším trváním krise a proto dlužno, jak hospodářští odborníci již dávno zdůrazňovali, odhadovati výnos daní nikoliv s výsledkem o 10 nebo 15%, nýbrž asi o 50% menším. Neboť národohospodářsky snížil se u nás od roku 1929 národní příjem asi o 40 miliard. Přes to stouplo zatížení daněmi o 1 miliardu. Theoreticky, na papíře se to dá udělati, ale že to prakticky nemůže vésti k uspokojivému výsledku, jest jistě napřed jasno.

Druhé jest porovnání s rokem 1932. Porovnání s rokem 1932 jest úplně bezúčelné, jelikož jsme přece napřed věděli, že rozpočet z r. 1932 jest předpokladem, ale ničím, co by se dalo očekávati s nějakou jistotou: a skutečně zkušenosti ukázaly, že budeme musiti počítati se 2 miliardovým schodkem. Jest vůbec bezúčelné porovnávati všechny rozpočtové číslice z minulého roku, poněvadž se každoročně ukazuje, že účetní uzávěrka vypadá docela jinak, než rozpočet. Proto bychom příště uvítali, kdyby se v rozpočtu pro porovnání uváděly nebo aspoň uváděly nejen číslice posledního rozpočtu, nýbrž vedle nich aspoň i číslice poslední účetní uzávěrky jako materiál ke srovnání.

Druhé, co jest příliš nízko rozpočteno, jest schodek železnic. Schodek železnic v příštím roce - jste aspoň tak poctiví, že tentokráte napřed počítáte se schodkem - jest rozpočten na 1/2 miliardy. Nuže schodek v posledním a předposledním roce činil 1 1/2 miliardy a 1 miliardu. Nic nesvědčí, že se poměry podstatně zlepší. Již proto se musí počítati s větší částkou než s 1/2 miliardou. Že železnice mají schodek, nemůže nás udiviti při tom, jak jsou vedeny. Malý příklad: Z úsporných důvodů bylo zrušeno ředitelství státních drah Praha-Sever. Nemohli a nechtěli jste úředníky vyhoditi na ulici a proto prostě z tohoto ředitelství Praha-Sever udělalo se ředitelství pro zvláštní účely, v němž působí 400 úředníků, takže si tento úřad zatím získal přezdívku "Masákova akademie práce", poněvadž se jeho ředitel jmenuje Masák, na rozdíl od presidenta Masaryka, podle něhož jest pojmenována "Masarykova akademie práce". Schodek jest zde a bude činiti více než 1/2 miliardy. Ale jest zajímavé, jak hodláte tento schodek uhraditi.

Má se z části uhraditi, jak se praví v důvodové zprávě, tak, že se asi polovice vezme z vlastních prostředků podniku. Jak pasivní podnik má uhraditi svůj schodek z vlastních peněz, to jest tajemství které nám snad "sedmička" odhalí. Zbytek schodku se musí uhraditi z peněz státní pokladny, o níž jsme právě slyšeli, že vykazuje obrovský schodek 1500 mil. Kč.

Musíme uvítati, že jste se na druhé straně také pokoušeli snížiti výdaje. Snížení stále ještě nepostačuje, již ani proto, poněvadž, jak sám uvedl generální zpravodaj, jest rozpočet úředně skorem 9 a ve skutečnosti 12 miliard nepochybně příliš velký pro stát se 14 miliony obyvatelů. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) K tomuto poznání došlo se v této zemi přece již dávno, zvláště byl to pan ministr financí dr Engliš a bývalý dlouholetý rozpočtový zpravodaj dr Hnídek, kteří stále poukazovali na to, že se rozpočet musí snížiti, s tím rozdílem, že se této rady tehdy aspoň podle možnosti uposlechlo. Za dřívější vlády poklesl ve 3 letech rozpočet přece z 10 na 9 1/2 miliardy Kč. Nová vládní většina ve 3 letech na rozpočtu nic nezměnila, a nyní musí se ovšem pomýšleti na snížení výdajů. Nechci ještě jednou opakovati všechno, co bylo kdysi řečeno proti snížení platů, rád bych řekl jen jedno: Není naprosto pochybnosti, to je nám všem jasno, že máme příliš spletitý a příliš drahý správní aparát, že máme vlastně příliš mnoho úředníků; jest směšné, pomyslíme-li si, že staré Rakousko mělo 10 ministrů, zatím co my dnes jich máme 16, že staré Rakousko mělo 51 odborových přednostů a my jich dnes máme 89, že staré Rakousko mělo 116 ministerských radů a my jich máme 318; a v zahraniční službě stačilo pro velké Rakousko-Uhersko 440 lidí, zatím co jich dnes jest 1198; ale nyní není chvíle, aby se pomýšlelo na omezení úřednictva a snížení platů, již proto nikoliv, poněvadž to jest opatření, jež dosahuje opaku toho, co se zamýšlí. Neboť několik set milionů, které se ušetří na snížení platů, ztrácí se na druhé straně zase zhoršením kupní síly, takže zdánlivý zisk pro stát bude velmi nepatrný.

Při věcných výdajích však bylo mnohem méně rozhodně zasáhnuto a kde se zasáhlo, bylo to částečně bezúčelné. Tak docházíme ke zvláštnímu výsledku, že si tentokrát i vojsko musilo dáti líbiti jisté snížení, ale skutečný výsledek jest ten, že z úhrnných výdajů dostává vojsko nyní více než dříve - dříve 14%, nyní 14.5%. Naproti tomu se nepoměrně snižovalo u ministerstva veřejných prací, které bylo zkráceno o 25% svého dosavadního rozpočtu. To znamená, že se omezí stavebnictví, zadávání dodávek a ze se tím bude stupňovati nezaměstnanost. Výsledkem tohoto tak zvaného úsporného rozpočtu tedy jest, že zdánlivá rovnováha, o více bohužel nemůže jíti, byla příliš draze vykoupena zostřením fiskální tendence, jak se projevuje ve snížení platů, ve zdražení důležitých předmětů spotřeby zvýšením finančních cel a spotřebních daní a v omezení sociální péče, zvláště péče o mládež. Kdybychom to chtěli charakterisovati žertovnými slovy, mohli bychom říci jako host o hostině, na kterou byl pozván: Kdyby polévka byla bývala tak teplá jako víno a víno tak staré jako husa a husa tak tučná jako domácí paní, bylo by to bývalo krásné. Mluvím-li vážně, jest tento úsporný rozpočet mírně řečeno sebeklamem, ale snad i úmyslným klamáním veřejnosti něčím uměle sestaveným. Že to musí býti klam, lze pochopiti, poněvadž se právě užilo spojených metod. Nepomáhá totiž pracovati věčně symptomatickou metodou, t. j. poněvadž daně příliš málo vynášejí, zvyšovati je. Výsledek toho není ten, že dochází více peněz, nýbrž nic se na něm nemění. Těchto metod se osudně užívalo proti soukromému hospodářství a zvláště proti německému soukromému hospodářství. Jest neslýchané, jak se nyní exekvují daňové příjmy od německých podniků, že se zabavují peníze na mzdu, stroje a tovární budovy, poněvadž se tím podniky jen donucují k zastavení a tím se zvyšuje nezaměstnanost. Jinými slovy, jest zapotřebí zásadně účinných a proveditelných úsporných opatření. K tomu patří především již z mnoha stran jmenované zrušení a zjednodušení některých ústředen. Chcete začíti s ministerstvem zásobování, pokus jste již jednou udělali, ale nebyl uskutečněn. Snad se tentokrát podaří jej provésti, ačkoliv musím říci, že právě ministerstvo zásobování mohlo konati velmi dobré služby. Když se s druhé strany nejprve ruší ministerstvo zásobování, poněvadž se nad ukázalo nejneschopnějším, měla by se z tohoto důvodu zrušiti ještě řada jiných ministerstev. Stejně jako ministerstvo zásobování měl by co nejdříve zmizeti pozemkový úřad. Mohlo by se beze všeho spojiti ministerstvo unifikací s ministerstvem spravedlnosti, ministerstvo zdravotnictví s ministerstvem sociální péče atd. Druhým důležitým bodem byl by zřetel k poklesu cen u věcných výdajů rozličných odborů. Bylo dodatečně vypočítáno, že kdyby na př. ministerstvo národní obrany nakupovalo podle cen indexu, dalo by se již jen tím u tohoto ministerstva ušetřiti nejméně 260 mil. K. (Posl. dr Luschka [německy]: To se opakuje každý rok!) Ovšem! Dále by bylo zapotřebí, aby byla omezeny nebo zrušeny bezúčelné a zbytečné subvence jako na př. subvence, které obyčejně shrnujeme pod pojmem tajných fondů na podporu časopisů. Měla by se konečně učiniti přítrž - a pan ministr financí to již naznačil a také bychom to uvítali, kdyby se to provedlo - bezúčelnému sanování bank, které by se bez toho a lépe měly obětovati zkáze. Měly by se účelně vymáhati regresní nároky, které má stát pod rozličnými tituly. Především měla by se státní správa a státní podniky upraviti hospodárněji. Rozhodně zvýšení příjmů ve formě daní přesahuje již míru toho, co jest možné.

Snížení osobních výdajů jest něco nepopulárního a neúčelného. Sanace věcných výdajů by se snad dala provésti ještě v další míře, ale pouze takovými mechanickými opatřeními nedá se, jak již řečeno, tato věc zlepšiti. Musila by nastati zásadní změna, a stále jest to již určitý pokrok, že, jak se zdá, došli jste k poznání situace. Ještě před rokem prohlásil pan ministr zahraničních věcí dr Beneš na schůzi v Táboře: "Prošli jsme krisí a nepocítili jsme z ní nic." Tento bezelstný pojem ukázal se ve skutečnosti klamným. Dnes jsme již tak daleko, že bajka o ostrovu blažených byla uznána za bajku, ba že dokonce bývalý československý vyslanec ve Vídni, který se mezitím obrátil k průmyslu, znovu prohlásil, že velmi brzy budeme ostrovem trosečníků. A aktivní vyslanec tohoto státu, pařížský vyslanec, pravil, že nesmí býti celým uměním vlády rozdělovati to, co obyvatelstvo vydělá, nýbrž že úkolem a povinností vlády jest pomáhati a tvořiti předpoklady pro práci a výdělek.

Jinými slovy na místo nepodařeného symptomatického zacházení má nastoupiti léčení zla z kořene. Tu jest nejdříve klíč k ozdravění, o němž se všeobecně mluví, snížení úrokové míry. Těší nás, že Národní banka po této stránce nás před několika dny předešla, když snížila úrokovou míru o 1%. Ale musíme vyčkati, zdali budou tohoto příkladu následovati soukromé banky. Především bude však pro celou situaci rozhodující, bude-li stát sám předcházeti dobrým příkladem. K tomuto účelu, jak to již Francie a Anglie s velkým úspěchem provedly, bylo by zapotřebí konverse státních dluhů, která ovšem předpokládá důvěru ve stát, jakou asi nynější finanční hospodářství státu sotva může poskytnouti. Konečně bylo by třeba říci ještě jedno. Když se již úroková míra má snížiti, neposloužilo by se ovšem věci pouhým snížením úrokové míry z dluhů o 1/2% nebo dokonce jen o 1/4%. Rozhodně musili bychom však, jak se domnívám, odmítnouti snížení úrokové míry, které by se zase provedlo na útraty drobných lidí. K tomu patří především i nebezpečí, že chcete banky pohnouti ke snížení tím, že jim dovolujete vypovídati kolektivní smlouvy, čímž jsou drobní lidé vydáni všanc libovůli bank.