Druhá část podrobné rozpravy, část kulturní a sociální, totiž ze skupiny I. Vlastní státní správa, z oddílu C. Správa vnitřní:

c) kulturní: kap. 10. Ministerstvo školství a nár. osvěty,

e) sociální: kap. 17. Ministerstvo soc. péče, kap. 18. Agenda ministerstva pro zásobování lidu, kap. 19. Ministerstvo veř. zdravotnictví a tělesné výchovy, kap. 20. Odpočivné a zaopatřovací platy.

Třetí část podrobné rozpravy, část hospodářská, dopravní a finanční, totiž:

Ze skupiny I. Vlastní státní správa:

Z oddílu C. Správa vnitřní, lit. d) hospodářská a dopravní: kap. 11. Ministerstvo zemědělství, kap. 12. Státní pozemkový úřad, kap. 13. Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností kap. 14. Ministerstvo veř. prací, kap. 15. Ministerstvo pošt a telegrafů, kap. 16. Ministerstvo železnic.

Oddíl D. Správa finanční: kap. 21. Ministerstvo financí.

Oddíl E. Kontrola státní správy: kap. 22. Nejvyšší účetní kontrolní úřad.

Skupina II. Správa státních podniků.

Skupina III. Podíly na státních daních, dávkách a poplatcích.

Skupina IV. Správa státního dluhu.

Finanční zákon.

Ve 227. schůzi posl. sněmovny dne 14. prosince 1932 bylo usneseno, aby o prohlášení ministra financi, které v oné schůzi učinil předkládaje rozpočet, vykonala se rozprava sloučeně s projednáváním osnovy rozpočtu a finančního zákona.

Podle tohoto usnesení provede se tedy o tomto prohlášení ministra financí rozprava jednotná s přítomnou rozpravou rozpočtovou.

Lhůtu řečnickou navrhuji podle usnesení předsednictva tak, aby pro celou rozpočtovou rozpravu činila: pro celý klub nebo pro všechny poslance mimo kluby tolikrát 10 minut, kolik členů má klub (i s hlášenými hospitanty), nejméně však úhrnem 60 minut, takže na nynější 4 poslance mimo kluby připadá celkem 60 minut.

Jsou nějaké námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.)

Není jich. Řečnická lhůta jest tedy podle něho stanovena.

Zahájíme tedy nyní nejprve povšechnou rozpravu o celém státním rozpočtu republiky Československé a finančním zákoně pro rok 1933.

Ke slovu jsou dosud přihlášeni k povšechné rozpravě řečníci: na straně "proti" pp. posl. Eckert, dr Mayr-Harting, inž. Kallina, inž. Jung, Rázus, Stříbrný, dr Ravasz, Kasper, dr Szüllő, dr Tiso, Zápotocký, Štětka; na straně "pro" pp. posl. dr Černý, Slavíček, Hampl, dr Nosek, Kopecký, Tučný, Nejezchleb-Marcha, Teplanský, Vančo, dr Suchý, Zářecký.

Uděluji slovo prvému řečníku na straně "proti", jímž je p. posl. Eckert.

Posl. Eckert (německy): Slavná sněmovno! Státní rozpočet na rok 1933, opožděně předložený pro poměry způsobené krisí, zvláště však pro vnitropolitickou rozháranost, jest sice proti loňsku poněkud snížen a dokonce účetnicky končí se malým přebytkem 1,632.000 Kč. Tento předvídaný přebytek jest však bezobsažným libovolným číslem, poněvadž i přebytek asi 4,668.000 Kč vloni vypočtený proměnil se během roku 1932 v nebetyčný schodek, který se jen namáhavě dá uhraditi. V r. 1933 nebude to pravděpodobně jistě jinak, nejspíše se to ještě více zhorší. Z toho vyplývá, že toto sestavování rozpočtu jest naprosto nesprávné, poněvadž přece musíte věděti, že již nemáte naprosto žádných reserv a že nesmyslnou a brutální daňovou politikou, jaká se zde v této zemi provozuje, jest hospodářství tak zničeno, že příjmy z něho očekávané jsou úplně ilusorní. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Nemohu míti za to, že při stanovení jednotlivých číslic rozpočtu nebyli jste si vědomi bezútěšné hospodářské situace. Ale přes to přese všechno nejen že jste zvýšili jednotlivé položky příjmů, nýbrž zavedli jste ještě i nové prameny příjmů ve formě nových daní a dávek, ze kterých dokonce některé nejsou ještě zákonitě usneseny, jako na příklad daň ze žárovek. Vložené rozpočtové číslice naprosto bezvadně dokazují, že letošní rozpočet jest vědomě sestaven klamně a že se předkládá vyrovnaný rozpočet, jen aby veřejnost byla oklamána. "Sedmička" v práci hodné uznání provedla rozličné škrty, ale ani zdaleka nepochopila to, aby předepsala státní hospodářství státu přiměřené. Pan generální zpravodaj kol. Remeš sám přiznává, že letošní státní rozpočet, jistě poněkud snížený, není ještě v žádném poměru k chorému národnímu hospodářství a že číslice rozpočtu na příští léta budou musiti býti ještě značně sníženy. Stát s asi 14 miliony obyvatelů nesnese totiž desetimiliardového rozpočtu. Vždyť jest to neuvěřitelné, že přes šetrnost, kterou ministerstvo financí stále zdůrazňovalo, jednotlivá ministerstva po státní účetní uzávěrce ohromně překročila rozpočtové položky. Z toho vyplývá, že se vysoká byrokracie čerta stará o to, na čem se usnášejí zákonodárné sbory. Při takové samovládě byrokracie jest přímo nehorázné, jak se velice neodpovědně hospodaří s daněmi vymačkanými z obyvatelstva. Nevěřím, že by vážný člověk, znající finanční neschopnost hospodářství, kterou bylo lze pozorovati již v r. 1932, mohl doufati, že se v r. 1933 z hospodářství, daněmi již k smrti utrápeného, bude moci vymačkati asi 8635 milionů Kč státních příjmů. Ale ze všech těchto položek příjmů jest nejzavržitelnější očekávaná částka 120 mil. Kč na úrocích z prodlení, exekučních poplatcích a trestech. Když se těchto 120 mil. Kč postaví proti očekávaným 70 mil. Kč ze všeobecné daně výdělkové a 80 mil. Kč ze zvláštní daně výdělkové, úhrnem 150 mil. Kč, jistě se velmi zřetelně ukáže fiskální pojem morálky.

Nelze pochybovati, že se tato ohromná částka 120 mil. Kč pokut vybéře od poplatníků nejsurovějším násilím, neboť přece v návrhu zákona o podmínkách pro tresty v daňových věcech má fiskus nástroj, jímž podle středověkého inkvisičního řízení může tyto peníze občanům prostě násilím odnímati. Zatýkání, domovní prohlídky atd. budou denním zjevem, ale účinkem tohoto moderního loupežného rytířství budou zničené existence, sebevraždy, rodinné tragedie a zničený střední stav. Jsou-li tyto prostředky vhodné, aby vzbudily a zesílily důvěru obyvatelstva ke státním úřadům, o tom nechci rozhodovati. Ale jedno jest jisté, že se tím naprosto nebude podporovati láska ke státu a že konec konců i u živnostníků, kteří dosud byli nejklidnějšími a nejloyálnějšími státními občany, budou zráti ideje, které naprosto nebudou ve prospěch státu. Rád uznávám, že pro ministra financí není lehkou věcí předložiti vyrovnaný rozpočet a v dnešní době nouze míti státní finance v pořádku; ale jistě není správným prostředkem chtíti vymačkati z ubitého hospodářství ještě to poslední, poněvadž se tím úplně ucpou prameny příjmů.

Není divu, nelze-li dobýti daňových nedoplatků, jichž výši generální zpravodaj uvádí na více než 7 miliard Kč bez přirážek samosprávných korporací. Vždyť to zavinila především prakse berních úřadů. Celý dnešní ukládací systém trpí tím, že jak u ukládacích úřadů I. stolice, tak i u dohlédacích úřadů převládá úsilí dosíci pokud možno nejvyššího daňového předpisu, při čemž se vědomě nedbá předpisů zákona. S druhé strany se daňový zákon provádí tak do písmene, že to musí u poplatníka způsobiti přímo pocit, že finanční správa nesmýšlí dobře s poplatníky a že nemá pochopení pro dnešní nouzi. Nelze pochopiti, že zemský finanční úřad prohlašuje, že ukládací klíče poskytnuté I. stolici dlužno hodnotiti jen jako pouhé pomůcky, zatím co berní úřady dostaly příkaz, že pod tyto klíče nesmějí jíti. Následkem této nemorální prakse musí přece nepochybně býti velmi mnoho zbytečných opravných prostředků, které se pak po celá léta neodpovědně nevyřizují, takže ovšem poplatník má pocit, že ve věcech daňových jest úplně bezprávný. Tento pocit se v daňové trestní novele ještě zesiluje, poněvadž podle ní je finančním úřadům dána možnost vládnouti nad poplatníky jako paša všemi násilnými prostředky. Máme již dnes velmi mnoho případů, které dokazují, že berní úřady zvláště s drobnými poplatníky zacházejí přímo sadisticky.

Finanční správa musí při reorganisaci přihlížeti k tomu, aby se zavdáváním podnětu k bezúčelným opravným prostředkům zbytečně nezatěžovala, aby mohla vyříditi odvolání nevyřízená po několik let, neboť stále vykazované nedoplatky vztahují se na tyto nevyřízené opravné prostředky, neboť nedoplatky v takové výši vůbec neexistují a jsou zkonstruovány jen z úřední moci.

Není spravedlivé, že se nevyřizují rekursy a tím jsou poplatníci poškozováni exekuční činností. Zlepšení může nastati jen tehdy, když zesílí vědomí odpovědnosti úředníků u nižších stolic. To ovšem nemůže nastati při stálém snižování platů. S hlediska německého poplatníka musíme stále znovu přednášeti svůj oprávněný požadavek, aby se při novém ustanovování úředníků dbalo národnostního klíče obyvatelstva.

Velice si dlužno stěžovati i na to, že se drobným a středním poplatníkům nikterak nevychází vstříc, že se však zadluženým majetníkům zbytkových statků a jiným odpisují miliony daní. Mělo by se ještě uvážiti, zdali by se daňové dluhy nedaly likvidovati přímým vyrovnáním, které propagují rozliční hospodářští vůdcové. Podal jsem již dne 22. ledna 1932 příslušný návrh zákona tisk 1589, ale stále ještě čeká na vyřízení. Domnívám se však, že by bylo rozumnější vydati takové ustanovení zákona, poněvadž právem lze očekávati, že takovými úlevami v krátké době byly by k disposici volné hotové peníze, berní úřady byly by osvobozeny od exekučních opatření většinou marných a tím uvedeny do stavu, že by mohly řádně vésti daňové účty, a tím by zmizelo i oprávněné rozhořčení poplatníků nad nehoráznými způsoby vymáhání daní. Vždyť jest přece fakt, že nedoplatky výdělkové daně, které zvláště socialisté stále vytýkají, povstaly tím, že totiž berní úřady přes podrobný údaj poplatníka, pro které druhy daní se má platů užíti, všechny platy účtují na daň důchodovou, daň z obratu a jiné daně, a proto výdělková daň zůstává nezaplacena. To se děje proto, že výdělková daň má proti jiným daním přednostní zástavní pravo.

Daňové příjmy závisí ovšem na hospodářských poměrech a úzce tedy souvisí s vnitřní i zahraniční hospodářskou politikou státu. Bohužel, jest přespříliš ve vleku frankofilské zahraniční politiky, kterou dělá pan ministr Beneš. A právě tato politika nese celou vinu, že se obyvatelstvu musejí ukládati taková ohromná břemena. Pan ministr zahraničních věcí donutil malé Československo k tomuto velikášství, poněvadž stále ještě věří, že bude moci upevniti hegemonii Francie v Evropě a trvale ji udržeti, ale tento sen bude dříve nebo později dosněn a poplatníci tohoto malého státu budou musiti platiti útraty za tuto politiku prestiže. Ministerstvo zahraničních věcí vede se přepychově nad poměry a jeho rozpočet jest i podle významu státu částkou 124,689.000 Kč příliš vysoký. Účet o hospodaření bývalého ministerstva zahraničních věcí pro Rakousko-Uhersko, které bylo třikrát tak velké a mělo více než třikrát tolik obyvatelstva jako Československo, činil v r. 1919 18,851.000 K, což při přepočítacím klíči 6.84 Kč za jednu zlatou korunu odpovídá asi částce přes 128 mil. Kč. Při tomto skoro stejném výdajovém rozpočtu vydržovalo však bývalé Rakousko-Uhersko 31 vyslanectev, Československo 33. Skutečných a honorárních konsulátů úhrnem vydržovalo Rakousko-Uhersko 479, Československo 184.

Z těchto porovnání vyplývá, že Československo podrželo pouze počet vyslanectev, vlastně jej zvýšilo o 2, ale zanedbává hospodářsky pracující zastupitelstva, jak by to odpovídalo stavu hospodářství. Ovšem zahraniční ministerstvo bývalého Rakousko-Uherska jako velmoci nemělo těch ušlechtilých vášní, které si osvojil malý stát, Československo. Nelze také míti za to, že útraty zpravodajské a propagační služby, které činí asi 22 miliony Kč, vydávají se ve službě hospodářství, nýbrž slouží k tomu, aby se do světa roztrubovaly nepravdivé zprávy o vnitřních poměrech státu. 10 mil. Kč se přikazuje fondu pro zpravodajskou a propagační službu, který jako tak zvaný disposiční fond nepodléhá kontrole Nejvyššího účetního kontrolního úřadu. Uvážíme-li, že se z tohoto fondu podporují časopisy, které mají nejhorší pověst, a uvážíme-li dále, že další podpory tisku jsou obsaženy v pasivním podniku státních tiskáren, nač se často vedly oprávněné stížnosti, dalo by se právě u tohoto fondu velmi snadno škrtati. Abych nemusil uváděti všech zbytečných položek v tomto ministerstvu, rád bych přece ukázal ještě na částku 6 mil. Kč, kterou Československo platí Společnosti Národů, poněvadž podle našeho mínění tato částka se zřetelem na všeobecné mínění o Společnosti Národů a její marné práce, zvláště v oboru hospodářském, jest úplně bezúčelná.

Rovněž vysoké výdaje na vojsko nejsou hospodářsky snesitelné, poněvadž podle všeobecného vývoje tyto peníze, vrhané do tlamy militarismu, jsou neje neproduktivní, nýbrž i nyní a v každé době bezúčelné. Ministerstvo národní obrany jest jedním z těch míst, kde ani "sedmička" nebyla s to, aby směla činiti větší škrty. Bylo sice škrtnuto několik milionů Kč, aby se tím jen zachránilo zdání šetrnosti, ale ani tyto škrty nelze považovati za menší výdaje na militarismus, poněvadž se tyto škrtnuté částky nejen nahradí poklesem cen naturalií a jiných výdajů, nýbrž vynesou daleko více a spotřebují se na jiné vojenské účely.

Zamýšleného snížení žoldu vojáků jste se asi přece nyní vzdali, ale za to se omezilo vytápění místností pro mužstvo tak, že musí mrznouti. Není zapotřebí ani snižovati žold, ani omezovati otop, ani šetřiti na stravě, neboť přece nehledě ke všem jiným věcem se letošním předčasným propuštěním vojáků ušetřilo hodně mnoho peněz. Mohl by se však ještě snížiti stav vojska, kdyby se vynechaly úplně bezúčelné manévry, aspoň v letošním roce krise.

Ale nehledě ke všemu tomu jest rozpočet ministerstva národní obrany také tak zahalený, že nelze správně nahlédnouti do skutečného rozpočtu výdajů. Jako příklad chci jen uvésti, že přes to, že krmiva klesla až o 30%, jest do letošního rozpočtu zase zařazeno více než 88 mil. Kč proti loňskému rozpočtu asi 93 mil. Kč.

Již z těchto obou položek jest zřejmo, že se buď prostřednictvím ministerstva národní obrany provozuje protekční subvenční politika tím, že se snad přes letošní nízké ceny platí českým agrárním družstvům stejné ceny jako vloni, nebo se úspor z tohoto titulu vznikajících užívá na jiné vojenské účely, které v rozpočtu samém nejsou vykázány. (Posl. Prause [německy]: Na fašistická cvičení!) Také možné.

Čím vydatněji vojenská správa pod vlivem českých agrárníků nadržuje jejich družstvům, tím nepříznivěji se zachází s drobnými živnostníky při zadávání vojenských dodávek. Tak byl na rok 1933 velmi značně snížen podíl drobných živnostníků na zadávané vojenské obuvi. Činil na př. za rok 1931 61.800 párů, za rok 1932 55.500 párů a za rok 1933 již jen 24.000 párů. Stejně jest tomu však i s poklesem ceny dodávaného zboží; tak se v r. 1931 platilo za vojenské boty vzor 28 108 Kč za pár, v r. 1932 při březnové dodávce 103 Kč, při dodávce v září 87.70 Kč a v r. 1933 má býti tato cena ještě více snížena. Z těchto srovnávaných číslic můžeme pozorovati, že cena dodávaného zboží, která v r. 1931 činila 108 Kč, byla koncem roku 1932 snížena na 87.70 Kč, čili skoro o 25%. Uvážíme-li zmenšení množství a snížení ceny, povstává z toho velmi velká položka, kterou ministerstvo národní obrany ušetří nebo správněji řečeno drobným obuvníkům utrhne, ale za to na jiné vojenské účely ji tak marnotratně rozmrhá, jak nám to dokazují kapitoly o letectví, na které se letos zase má vydati skoro 82 mil. Kč, na plynový materiál skoro 1/2 mil. Kč a dokonce na náboje a výbušiny asi 72 mil. Kč.

Podobné věci by se daly konstatovati u většiny uvedených položek, takže mimovolně musíme přijíti k přesvědčení, že celé sestavování rozpočtu není nic jiného než zastírání skutečnosti.

Zkoumáme-li všeobecné položky rozpočtu i po té stránce, která strana vede příslušné ministerstvo, můžeme i z toho konstatovati velmi zajímavé věci. Skoro všude se docel nepokrytě projevuje, že při tom velmi významně rozhoduje stranicko-politická subvenční politika. Tak jest zřejmo na př. z 50 milionového fondu, který jest určen pro hospodářská družstva, že zemědělská družstva dostala. 23 mil. Kč, sociálně-demokratická konsumní družstva rovněž 23 mil. Kč a živnostenská družstva 4 mil. Kč. Že ovšem při částce 4 mil. Kč, která byla poskytnuta živnostenským družstvům, byli Němci, jak to jest zde všeobecně zvykem, zase poškozeni, nesmíme se diviti, neboť dostal pouze německý Zemský úvěrní svaz v Ústí n. L. 80.000 Kč a Svaz německých moravských družstev 10.000 Kč.

Takových příkladů pro praktické provádění hesla "Rovní s rovnými" dalo by se ještě mnoho uvésti. Při tom budí údiv jen to, že hospodářští vůdcové na české straně takovou praxi připouštějí nebo při ní pomáhají, neboť přece vědí, že Němci přes to, že se jim stále připisuje neloyálnost, jsou nejlepší a nejpoctivější poplatníci. Ale i pokud jde o stranicko-politickou hegemonii, zvláště českých agrárníků, musíme na ni ukázati, poněvadž kdo podrobně sleduje poměry v hospodářském životě, musí docela zřejmě konstatovati, že agrární mocenská politika provozovaná v Československu má největší vinu na úpadku vnitrního hospodářství. Vždyť musíme konstatovati, že pro agrární stranický egoismus ztroskotala nejen možnost hospodářské dohody s Maďarskem a s ostatní podunajskými státy, nýbrž i s jinými evropskými státy. Tak bylo na př. již v r. 1926 zahájeno obchodně-politické vyjednávání s Německem, které tenkrát prohlásilo, že jest ochotno ve svém celním sazebníku upraviti asi 200 položek v nás prospěch, začež jsme mu měli zaručiti asi 300 celních položek. K dohodě však nedošlo, hlavně proto nikoliv, že pod vlivem českých agrárníků žádaly se od Německa ještě větší ústupky, než jaké právě mohlo poskytnouti. Jak rádi by jistě byli dnes agrárníci, kdyby pro ječmen, slad, chmel a dříví, které by mělo velký význam i pokud jde o státní lesy, platila z Československa do Německa cla, která tehdy příkře odmítli. Byl by nejvyšší čas, aby se konečně utvořil úřad pro zahraniční obchod, jejž by však přirozeně vedli jen hospodářští znalci a jenž by musil býti prost stranicko-sobeckého vlivu. Hospodářská a zvláště obchodní politika nedá se dělati podle programu politických stran, nýbrž právě jen podle přirozených zákonů hospodářství.

Jak zřízená devisní komise nesmyslně ztížila a jak ohromně poškodila domácí výrobu, míra toho nedá se dnes číslicemi vůbec zjistiti. Vždyť devisová kontrola měla přestati hlavně jen na opatřeních, která by zabraňovala, aby kapitály neplynuly do ciziny a aby se pokud možno zachytily všechny cizí peníze v této zemi. To byl vlastní a jediný účel, aby se zaručila stabilita naší měny. Ale praxe této devisní komise zašla tak daleko, že zasáhla přímo do hospodářství a osvojila si právo upravovati dovoz a vývoz.

Udělování devisových povolení z titulu měny zneužívá se k obchodně-politickým účelům, a to k jednostranné ochraně českých podniků, aspoň neschopných soutěže. Jen tímto nesmyslným a hrubým zasahováním do jemně utkané sítě hospodářství bylo mnoho průmyslových odvětví ochromeno a tím také stále více lidí bylo zatlačováno do ohromného zástupu nezaměstnaných. Jaké nesmysly se dějí při vyřizování žádostí o dovoz určitých polotovarů a hotového zboží, denně oznamují noviny a je zbytečné k tomu ještě něco připojovati; ale musíme se zmíniti, že i při tomto povolovacím řízení, stejně však i při kompensačních obchodech se provozuje neuvěřitelná protekce ve prospěch několika českých velkoobchodníků.

Dále musíme bohužel ještě konstatovati, že se nadržuje jednotlivým podnikům blízkým vládním stranám. Sem patří nadržování zemědělským nákupním družstvům, jakož i ústřední organisaci konsumních spolků, jimž se zvláště vyhražují dovozní kontingenty obilí, mouky, potravin, dobytka atd., při čemž se zároveň vylučuje zákonitý obchod a živnosti. Touto praxí tvoří se monopolní postavení těchto podniků a ony využívajíce svého vlivu na utváření cen, který jest tím umožněn, mohou žádati přídavky, které jim umožňují poskytovati subvence podnikům patřícím příslušným stranám.

Účinek této praxe devisní komise vedl však i k odvetným opatřením cizích států, mezi jiným k devisovým opatřením Německa a Rakouska při cestách do Československa, kterážto opatření působí ohromné, číslicemi vůbec nevyjádřitelné poškození československého cizineckého ruchu a zvláště lázeňských míst a letních sídel, a tím mají neobyčejně nepříznivý vliv na platební bilanci Československa.

O cizinecký ruch všeobecně a o péči o lázeňská místa zvláště jest bohužel příliš málo postaráno, ba dokonce můžeme tvrditi, že to budí dojem, jakoby vůbec nebylo zájmu o existenci lázeňských míst. Místo aby se podporovala tato lázeňská místa, která poskytují státu ohromnou hodnotu v platební bilanci, nebo aby se jim pomáhalo, usiluje se všemi možnými prostředky nejen nezmirňovati hospodářský úpadek zaviněný krisí, nýbrž přímo se škodolibostí se pokoušíte drakonickými opatřeními úplně je zničiti, ačkoliv právě tato místa přinášejí státu ohromné peníze na daních a jiných příjmech. (Posl. dr Luschka [německy]: Co tomu říká ministr zdravotnictví?) Ministr zdravotnictví tvrdí, že jest proti takovým opatřením, ale že sám není s to, aby to změnil ve prospěch lázeňských míst.

Ze statistik jest zřejmo, že zvláště západočeské lázně jsou jednou z nejvýznamnějších aktivních položek veškerého hospodářského života republiky.

V československé platební bilanci činí lázeňský ruch v r. 1929 aktivní položku 576 mil. Kč, v r. 1930 542 mil. Kč, takže tedy v r. 1930 třetinu všech aktiv vynesl lázeňský ruch.

Výdaje cizozemských lázeňských hostí ve čtyřech největších západočeských lázních jsou statisticky zachyceny za léta 1925 až 1930. Podle toho vynesly v těchto letech 4 světové lázně úhrnem 2708 mil. Kč. Tyto peníze přivezené zahraničními cestujícími stačí na př., aby byly uhrazeny veškeré úroky a dividendy, které musí Československo platiti v cizině, takže tedy západočeské lázně vynášejí státu dvě třetiny devis, jichž potřebuje pro svou úrokovou službu. Při úhrnné návštěvě 92.300 cizinců v r. 1930 ve čtyřech západočeských lázních bylo 49.200 hostí z Německa a 9800 z Rakouska, takže tedy 59.000 čili 60 2/3% všech zahraničních hostů byli Němci, k nimž pak dlužno připočísti ještě Němce z Polska, Maďarska, Jugoslavie, Rumunska a Jižní Ameriky.

Musíme se však zmíniti také o tom, že mnoho cestujících z Německa a Rakouska, kteří navštívili Rudohoří, Krkonoše a Jizerské hory, Šumavu a hlavní město Prahu, není do tohoto seznamu pojato. Cizinecký ruch měl by se tedy zvláště ministerstvem obchodu více ceniti a při správném poznání hodnoty cizineckého ruchu měli by všichni činitelé pomáhati aby zvlášť podporovali toto odvětví hospodářství stejně jako v jiných státech. Ale s ministerstvem obchodu se bohužel v Československu zachází přímo jako s Popelkou mezi ministerstvy. Prostě si nelze vysvětliti, jak jinak se zachází s ministerstvem zemědělství proti ministerstvu obchodu. Ministerstvu zemědělství byl rozpočet 231.3 mil. Kč snížen na rok 1933 o 14%, zatím co ministerstvu obchodu byl rozpočet 44,280.500 Kč na rok 1933 snížen o 11,344.000 Kč, tedy o 25%.

Srovnáme-li proti tomu rozpočtenou všeobecnou výdělkovou daň na 70 mil. Kč a zvláštní výdělkovou daň rozpočtenou na 80 mil. Kč, úhrnem tedy na 150 mil. Kč, s pozemkovou daní v částce 71.8 mil. Kč, jest z toho jasně zřejmo, že pro státní pokladnu nemůže právě býti lhostejné, zdali živnosti, obchod a průmysl jsou přiměřeně podporovány svým ministerstvem, jak přiměřeně se poskytuje zemědělství podpora prostřednictvím ministerstva zemědělství. Zde se zdá, že se velmi silně měřilo dvojím loktem.

To se ukazuje i při nahlédnutí do kapitoly "Ministerstvo školství"; i zde musíme bohužel s politováním konstatovati, že se na menšinové školy pamatuje zase nákladem 116,142.000 Kč a že se mimo to ještě pro týž účel v ministerstvu veřejných prací požaduje investiční příspěvek 17 mil. Kč, že se však dotace na pokračovací a odborné školství stále snižují.

Tak jest na učňovské školy na rok 1933 rozpočteno asi 20 1/2 mil. Kč, t. j. přes 4 mil. Kč čili o 16% méně než na rok 1932.

Jak velice uznáváme úsilí ministerstva obchodu o vybudování živnostenského a pokračovacího školství, tak velice musíme však také litovati, že pro živnostenský stav nezbývá asi nic k jeho vzdělání. S ním vláda zachází macešsky a zná jej jen tehdy, když se z něho má na daních vymačkati to poslední. Domníváte se, že všechny státní podniky musíte sanovati na útraty středního stavu.

Tak musí to nyní zase odnésti jedna skupina živností, a to automobilové podniky, aby podle automobilového zákona, který podle výpočtů byrokratů, vzdálených světa a hospodářství, má vynésti 60 mil. Kč, byla úplně zničena. Ale nejen pro tyto peníze, které se přece nikdy neseženou, které naopak spíše sníží státní příjmy, chcete tímto zákonem vědomě zase zničiti část soukromého hospodářství, poněvadž se domníváte, že vyloučením soukromé automobilové dopravy proměníte pasivitu státních drah v aktivitu.

Ale ani tento zavržitelný prostředek nepostačí, aby se státní dráhy vedené pouze v národnostním duchu staly výnosnějšími, nepřikročíte-li k tomu, aby železnice byly provozovány tak, jak by je provozoval rozumný obchodník, když si i při železničním provozu neosvojíte skutečně zásadu "služby zákazníkům". Byl by nejvyšší čas, aby se železniční správa konečně jednou odpoutala od národnostně-politického hlediska a stala se tím, čím má podle zákona býti, totiž obchodním podnikem.

Jen tehdy, když se do její správy dostane skutečně obchodní duch, bude možno dostati se kupředu, aniž kdo bude nucen násilně zasahovati do soukromého hospodářství. Budete se vůbec musiti rozloučiti s dosavadními vedoucími motivy, nebudete-li chtíti, aby bylo úplně zničeno hospodářství a tím i stát sám.

Není možné, aby státní správa žila nad své poměry a proto všechna hospodářská odvětví tak zatěžovala daněmi a dávkami, aby se celé hospodářství pod těmito ohromnými břemeny zhroutilo a aby se tím nezbytně vytvořil ohromný zástup nezaměstnaných, o nějž zase musí pečovati stát, vlastně jeho hospodářství.

Pokrok hospodářství jest možný jen tehdy, až konečně upustíte od jednostranného velikášství a zařídíte se rozumně podle daných poměrů. To se však může nejúčelněji státi jen tak, že Československo, vlastně jeho odpovědní státníci se vzmohou na odvahu uznati, že blaho čili trvání státu jest zaručeno jen tehdy, upustí-li se od dosavadní jednostranné frankofilské politiky, kterou zastupuje a vede příliš jednostranně pan ministr Beneš, a až se zahájí zdravá středoevropská politika. Předpokladem k tomu však jest, že se především se sousedními státy a zvláště s Německem vytvoří poměr, který by se prost každé záludné myšlenky dal označiti jako skutečně přátelský. To se však může státi jen tehdy, když se především uvnitř státu bude provozovati politika, která menšinám ke státu připojeným zaručí jistotu práva a spravedlnosti.

Třem a půl mil. sudetských Němců, kteří jsou se všemi Němci nerozlučně spojeni po stránce kulturní a citové, bylo by nejlepší možností spojení s Německem, kdyby stát tyto sudetské Němce nepovažoval za obtížné kverulanty, nýbrž za rovnoprávné občany, kteří po stránce poplatnosti a plnění svých povinností jistě nemohou býti označeni jako neloyální, a také je tak hodnotil.