poněvadž leží nevybaveny hlavně složitější větší případy. Lze tedy stav nedoplatků státních daní, dávek a poplatků odhadnouti asi takto:

Tato ohromná reserva má ovšem jen potud praktickou cenu, pokud se dá mobilisovati. Je proto nutno přezkoušeti hodnotu jednotlivých položek.

A. Přímé daně - nedoplatky na předepsané náležitosti:

Podle konaného setření lze dobytnost nedoplatků za r. 1926 a starších odhadnouti asi na 50%.

po srážkách, které nutno připočísti na účet dubios a současných poměrů.

B. Daň z obratu - nedoplatky na předepsané náležitosti:

Z nedoplatků za roky 1927 a následující je nedobytno, resp. se odepíše z důvodu odvolání asi 15%.

Nedoplatky na daních spotřebních, poplatcích a monopolech sníží se maximálně o 10%, ať již pro nedobytnost či z titulu odvolání.

Jejich hodnota činí tedy:

Úhrnem lze tedy odhadnouti dobytnou reservu finanční správy asi takto:

K tomu nedoplatky na nepředepsané náležitosti:

Je jisto, že na 100% se nedoplatky nedají zlikvidovati nikdy. Řekněme, že asi 30% ročního předpisu zůstane vždy v nedoplatku.

Je dále jisto, že nelze odčerpati tento obnos za jeden rok z národního hospodářství. Jsem však pevně přesvědčen, že během roku by se dala vhodnými administrativními opatřeními zlikvidovati aspoň 1 miliarda Kč, takže bylo by možno zlikvidovati nedoplatky daňové přece jenom během několika let.

Tato likvidace, která by znamenala ve skutečnosti sanaci státní pokladny, vyžadovala by ovšem určitých opatření administrativních, která by byla sformována v likvidační plán.

Nevím, má-li státní finanční správa nějaký plán na zlikvidování daňových nedoplatků a zabývala-li se vůbec tímto naléhavým problémem. Pokládám však za nutné s tohoto místa říci, že není možno denně choditi kolem této rostoucí hromady nedoplatků a neviděti ji a naproti tomu na druhé straně zaváděti nové, mnohdy i pochybné daně, jejichž účel jest jenom ten, že na tuto pyramidu nedoplatků stále přidáváme.

Nechtěl bych zde používati nějakých drakonických prostředků, které poplatníka jenom dráždí a stupňují jeho odpor k placení. Toho lze snad užíti jenom výjimečně u vyloženě remitentních poplatníků. Chceme-li se však dostati k nějakému konci, je nutno s poplatníkem především mluviti, vyříditi, pokud to lze, v dohodě s ním jeho rekursy a zbaviti tak finanční úřady balastu, pro který se nemohou dostati k práci na čistém stole. Ohledně nedoplatků za rok 1926 a starších bylo by po mém soudu nutno při hotovém placení do určité doby po vyhlášení likvidačního plánu poskytnouti určitou bonifikaci, vyjadřující zhodnocení koruny (index životních nákladů), případně změnu hospodářských poměrů. Nedoplatek bylo by nutno přepočítati na dnešní hodnotu Kč a odepsati buď z části nebo úplně úroky z prodlení. Námitka, že by to byla premie pro neplatiče daní, nedá se dnes tak docela uplatňovati.

Jsme postaveni před změněné poměry a musíme s nimi počítati, ať chceme, nebo nechceme. Úřadům I. instance musilo by se dostati trochu samostatného jednání a rozhodování, samozřejmě pod osobní odpovědností každého úředníka. Dostane-li se berním úředníkům za tuto mimořádnou snahu, která pomůže opatřiti státu peníze, nejenom uznání, nýbrž i - třeba percentuální - odměny za zlikvidování starých nedoplatků, nebojme se se strany těchto lidí vážnějšího zneužití tohoto volnějšího pohybu.

Nemohu se zde pouštěti do podrobností, ač by to vyžadovala povaha věci. Spokojím se pouze konstatován ím, že "Svaz spolku berních úředníků" návrh takovéhoto plánu udělal a postoupil jej obchodní komoře v Hradci Králové, která byla Ústřednou obchodních komor pověřena studiem otázky daňových nedoplatků. Ať již finanční správa státní má svůj plán či nikoli, dovoluji si ji na tuto okolnost upozorniti a soudím, že můžeme jenom kvitovati s povděkem, jestliže právě z kruhů berních úředníků, kteří prakticky na věci pracují, vychází podnět k účelnému vyřešení této tíživé otázky.

Pokládám za samozřejmost, že s prací tou nesmělo by se dlouho otáleti. Jsem přesvědčen, že jen rychlé jednání může míti úspěch. Počítám-li v jednom roce s dosažením 1 miliardy Kč příjmů z těchto nedoplatků, není to nic nemožného. Při 400 berních úřadů jsou to průměrně 2.5 milionů Kč na 1 berní úřad. K tomu pak si přimysleme, že nedoplatky pražských poplatníků možno odhadnouti asi na 1 a půl miliardy Kč.

Nechci přehlédnouti, že problém nedoplatků daňových je problémem naší finanční administrace. Ona se nesmí bránit nutným opatřením, aby naléhavá práce, která může přinésti státu peníze a uchrániti nás dokonce před zbytečným zadlužováním, mohla býti zdolána. Finanční úřady trpí stále ještě nedostatkem lidí, zatím co v některých jiných resortech je jich nadbytek. Proč bychom nemohli odlehčiti železnicím převzetím části právníků do služeb finančních? Proč bychom nemohli sáhnouti po úřednících Státního pozemkového úřadu, kde se práce chýlí ke konci a otázka úřednická se tím stává den ze dne palčivější? Proč nepřemístiti tyto úředníky tam, kde si na sebe vydělají? Upozorňuji finanční správu naléhavě na tyto okolnosti.

Čím dále bude tato otáleti s řešením daňových nedoplatků, tím více škod to bude znamenati. Lidé umírají, jejich důchodové prameny unikají, poplatníci podléhají změnám hospodářských poměrů atd. Těmito změnami trpí stát i samospráva úbytkem daňových i přirážkových zdrojů příjmových.

Na administraci nutno šetřiti tam, kde se šetřiti dá. I na finanční administraci se dá šetřiti. Technická finanční kontrola je tou dobou zbytečné zařízení. Důchodková kontrola muže klidně převzíti i celou její agendu. - Zemské finanční pokladny jsou dnes naprosto zbytečné. Sklady kolků a cenin může přece vésti docela dobře berní úřad hlavního města. Na to není potřebí zvláštního úřadu. Revisní odbor ministerstva financí také není žádným vzorem úsporné organisace. Jeho centralisace stojí zbytečně mnoho peněz. Trvalé přidělení úředníků tohoto odboru k jednotlivým berním správám znamenalo by značnou úsporu peněz na cestovném a stravném a zlepšilo by kvalitu služby. Proč se mají vysílati ve věcech poplatkových k provádění odhadů na místě úředníci finančního ředitelství, když tutéž službu obstarávají lépe poplatkáři od berních úřadů místních poměrů dokonale znalí? A tak bylo by možno pokračovati dále. Zde je tedy na místě šetřit. To je zase věc reformy správy, po níž naléhavě poslední léta voláme. V rozpočtovém výboru bylo jen málo poslaneckých projevů, které by se tohoto bolavého místa nebyly dotkly. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Jistou reservu příjmovou má finanční správa také v unikajících daňových a poplatkových základech. Je notorickou skutečností, že při dnešním způsobu vyměřování daní - zejména u velkých berních správ - unikají zdanění velmi značné částky, zejména při dani důchodové. Totéž platí i o všeobecné dani výdělkové, dani rentové a dani z obratu.

Podobně u poplatků unikají zpoplatnění velmi značné hodnoty zejména při zpoplatňování pozůstalostí, darování, při převodech nemovitostí a pod. Zvláštní daň výdělková je pak v tomto směru kapitolou samou pro sebe.

Při rozboru příčin tohoto zjevu narážíme zase na starou bolest - nedostatek personálu - jako na kardinální příčinu dnešních neutěšených poměrů ve finanční správě. Finanční správa je přímo typickým dokladem pro tvrzení, že nemístná šetrnost se stonásobně mstí, nehledě ani k jiným škodám které z porušené funkce finanční administrace vyplývají. Je to nekalá soutěž v důsledku daňových defraudací, zdiskreditování finančních úřadů v očích občanstva, daňový útisk sociálně slabých občanů spotřebními daněmi, selhávají-li daně přímé, a pod.

Jak finanční správa šetří na personálu, je nejlépe viděti ze státní závěrky na r. 1931, podle níž ministerstvo financí ušetřilo r. 1931 na osobních výdajích proti rozpočtu 149,494.687 Kč 25 hal. Veškeré úspory na osobních výdajích celé státní správy činí r. 1931 197,480.976.56 Kč. Má tedy ministerstvo financí na této úspoře lví podíl. Nedivme se pak, že funkce finančních úřadů - zejména úřadů berních - není na výši doby a musí vyvolávati oprávněné stížnosti u poplatníků. Jeden úředník nemůže zpracovati kvalitně až 5000 kont.

Teď několik slov o státních podnicích. Všechny státní podniky dohromady mají podle rozpočtu odvésti za r. 1933 státní pokladně 1.419,594.810 Kč. Při tom tabáková režie počítá sama se ziskem 1.538,897.100 Kč, tedy o 119,302.290 Kč více, nežli má činiti celý odvod všech podniků dohromady. Tuto částku doplatí také tabáková režie na deficity ostatních podniká. Před provedením změn v rozpočtech podnikových 7členným výborem koalovaných stran vykazovaly rozpočtové přebytky jenom: tabáková režie, státní loterie, mincovna, poštovní spořitelna, státní báně a hutě a státní tiskárna. Všechny ostatní končily ztrátou. Nejtíživěji doléhají současné poměry na 2 podniky: jsou to především železnice a státní lesy a statky. Při rozpočtových přípravách ukázalo se, že schodek železnic přes to, že se těmto ponechává z dopravních daní kvota do 400 mil. Kč ročně, činí téměř 900 mil. Kč. Že takto vyčísleny schodek byl správný, toho důkazem je výsledek hospodaření za r. 1932, který vykazuje schodek železnic ve výši okrouhle 850 mil. Kč. Krátce: situace železnic je tou dobou taková, že jejich denní výdaje činí něco přes 12 mil. Kč a příjmy jejich dosahují ztěží 8 mil. Kč denně. Před touto tvrdou skutečností lze těžko zavírati oči anebo strkati hlavu do písku.

Státní lesy a statky v nichž je investováno přes 2 miliardy Kč, nevykazují sice tak hrozivých schodků, ale jejich hospodářství vynucuje si potřebné pozornosti. Bylo to zjevno i z jednání rozpočtového výboru na neobyčejně velkém počtu řečníků, kteří k tomuto úseku hospodářství státního měli velmi mnoho co říci. Jsem povinen podotknouti, že to byli především poslanci - praktičtí hospodáři, kteří se zúčastnili debaty o tomto úseku státního hospodářství. Lesní hospodářství není tou dobou téměř pro žádného vlastníka lesů rentabilní. Přes to však není možno dopustiti, aby schodky státních lesů a statků zatěžovaly státní rozpočet. Co nemůže být parlamentu lhostejným, jest způsob účtování tohoto podniku. Činí-li schodek k 31. prosinci 1931 116 mil. Kč, nesneseme, aby se nám závěra předkládala se schodkem 64 mil. Kč.

Správa tohoto podniku musí si uvědomiti, že v parlamentě jsou lidé, kteří si to dovedou spočítat. Parlament nevážil by si sám sebe, kdyby tuto okolnost ve vší formě nevytkl.

Československá pošta jen ztěží uhajuje svoji rozpočtovou rovnováhu. Také na ni vykonává krise svůj zhoubný vliv. Mimo to působí zde, právě tak jako jinde, škodlivě devisová opatření, znemožňující dopravu poštovních balíků z ciziny.

Skupina III - Podíly na státních daních; dávkách a poplatcích - obsahuje letos na přídělech částku 2.748,732.900 Kč. Je to o 926.7 mil. Kč více nežli předcházejícího roku. Toto plus tvoří zejména 700 mil. Kč na službu pro nezaměstnané. Je tu vedle podílů samosprávných svazků pokryt celý schodek učitelských platů 925 mil. Kč, schodek Košicko-bohumínské dráhy a malodrah 125 mil. Kč. Všechny tyto platy až na 800 mil. platů učitelských a 72 mil. na nezaměstnané odkázány byly loňského roku na úvěr. O to je letošní rozpočet solidnější loňského.

Skupina IV - Správa státního dluhu.

S ohledem na poměry není to sice přírůstek enormní, je to však přece jenom nepříjemné zvýšení, které zatěžuje rozpočet v takové době, kdy více nežli jindy pociťujeme potřebu jej snižovati.

Dluhy jsou vždycky tíživým břemenem. Zvláště nepříjemnou je však jedna část státního dluhu, je to t. zv. dluh přechodný, který činí 4 miliardy Kč. Z toho pak jsou 3.3 miliardy částkou mimořádně tíživou. Jsou to pokladniční poukázky, z nichž dospívá letošního roku ke splatnosti jeden blok činící 1.948 mil. Kč. I když je možno prolongací placení oddáliti, není tento druh státního dluhu žádoucím. Váže ruce a je Damoklovým mečem, který stále visí ministru financí nad hlavou.

Mluvíme-li o nové vnitřní půjčce, máme na mysli, aby jejího výnosu použito bylo na účelné a pokud možno důchodné investice, a nemůžeme si přáti, aby půjčka byla snědena a nic za ni nepořízeno. Nestačí nám jenom spoření samo o sobě, nýbrž musíme se snažiti podněcovati výrobní a pracovní činnost, jediný to zdravý základ hospodářského života. Je jisto, že stát ani samosprávné svazky nestačí paralysovati následky světové krise. Nicméně však musejí se snažiti její důsledky opatřováním pracovních možností aspoň mírniti. Vláda zabývá se úmyslem, aby na event. výnosu půjčky brala podíl též naše samospráva. Tento úmysl nutno jenom podepříti, a to ze dvou důležitých důvodů. Jednak proto, že práci možno rozložiti na větší počet úseků, a za druhé proto, že samospráva může výnosu půjčky použíti na své rozpočtové investice, pro něž nemá potřebného úvěru, a pomůže tak státu půjčku úrokovati a amortisovati.

Tato nepatrná svépomoc nemůže však opatřiti práci téměř milionu nezaměstnaných lidí, kteří bez své viny s rodinami strádají. Snaha a veškeré úsilí vlády musí směřovati k tomu aby v dohodě s ostatním civilisovaným světem odstraňovány byly překážky, znemožňující vzájemnou výměnu práce a zboží. To znamená nejen odstraňování čínských zdí i všech neudržitelných omezení devisových, nýbrž také především uzavírání obchodních smluv a provozování rozumné politiky zahraniční. Je to nejen v zájmu průmyslu, nýbrž i v zájmu zemědělství, jehož prosperita je především odvislou od konsumních schopností zdejšího obyvatelstva.

Nyní několik slov o fondech. Fondy silniční a vodohospodářský representují každý sám o sobě rozpočet velkého ministerstva. Výdaje státního silničního fondu na r. 1933 činí 669.7 mil. Kč a výdaje státního fondu vodohospodářského pak 171.4 mil. Kč. Dohromady tedy 841,176.640 Kč. Oba tyto fondy mohou vydatně napomáhati k čelení nezaměstnanosti, bude-li jejich příjmů během r. 1933 účelně užito.

Rozpočtový výbor věnoval rozpočtové materii plné 3 týdny pilné práce a poslanci měli možnost posouditi rozpočet jak s hlediska všeobecného, tak meritorně podle povahy rozpočtové látky. Tentokráte nebyly pronášeny stížnosti, že poslanci neměli času na studium rozpočtu. Lhůta tato byla poměrně dosti dlouhá.

Všeobecně byla uznávána snaha vlády po spolupráci s parlamentem a konstatován úspěch této spolupráce. Tuto okolnost vyzvedli ve výboru nejen vládní, nýbrž i oposiční poslanci jako plus nynějšího vládního režimu, i když při tom vytkli, že sedmičlenný výbor byl toliko výkonným orgánem většinových stran. Všeobecně byla zdůrazňována nutnost hospodárně nakládati s povolenými úvěry, jakož i potřeba dalšího snížení rozpočtových čísel. V tom byli jednotni poslanci oposiční s poslanci vládní většiny.

Mohu se k těmto hlasům jenom připojiti a znovu apelovati na všechny resorty státní správy i na státní podniky, aby si uvědomily, že žijeme v neobyčejně těžkých a svízelných poměrech, v nichž odpovědnost na všechny zvlášť těžce doléhá. Nikdo nesmí zapomenouti, že právě v této době má koruna poplatníkova mimořádnou hodnotu, uvážíme-li, s jakými obtížemi a odříkáním byla častokráte na daních zaplacena. Poznovu proto zdůrazňuji, že se nesmí výdaj učiniti, není-li to nutné, i když je kryt příslušnou položkou k rozpočtu. Spořiti a hospodárně nakládati se svěřenými prostředky není žádnou laskavostí, nýbrž povinností.

Jak jsem se již dříve zmínil, kladli řečníci ve výboru zvláštní váhu na provedení reformy správy, od níž očekávají úspory ve státních výdajích. Velmi hlasitě ozývalo se též z četných řečí volání po předložení zákona o odpovědnosti ministrů. Konám jenom svoji povinnost zpravodajskou, jestliže zde tlumočím tato oprávněná přání, ať již byla pronesena ústy poslanců většiny či oposice.

Je nesporno, že v lepší organisaci státní správy spočívá klíč k hospodárnosti. Provedení reformy nemůže proto na sebe nechat dlouho čekati. Při této příležitosti zdůrazňuji, že právě v této době pokládám za nevyhnutelnou nutnost v zájmu pořádku postaviti administrativní kontrolu na zdravější základnu.

Dosavadní stav je naprosto neudržitelný. Jaká pak je to kontrola, když účetní úředník kontroluje svého představeného a vytýká mu nezákonitost v jednání? A právě v rukou této administrativní kontroly spočívá preventivní prostředek k zabránění škodám dříve nežli se staly. Jaká pak je to kontrola, které může kontrolovaný zakázati, že nesmí být v žádném styku s Nejvyšším účetním kontrolním úřadem? Nemá smyslu, jestliže škody post festum konstatuje Nejvyšší účetní kontrolní úřad, když není již možno je napraviti. Základem pořádku každého hospodářství je dokonalá kontrola. To, co představuje u nás administrativní kontrola, je profanací kontroly. Není jistě k naší cti, jestliže jsme ze všech nástupnických států samojediní dosud nepřikročili k vybudování řádné kontrolní soustavy a naše tak zv. kontrola opírá se o císařské nařízení z r. 1866, proti němuž postavila se jednomyslně celé rakouská sněmovna již r. 1878 a 1879. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Ten kdo se svěřenými statky řádně hospodaří, nemusí se žádné, ani té nejpřísnější kontroly obávati. Ten pak, kdo se kontroly bojí, nemá zpravidla čisté svědomí.

Nemohu se pouštěti do jednotlivostí rozpočtových a věnovati každé z 22 kapitol příslušnou zmínku. Není to časově možné. Chci jenom ubezpečiti, že všechny rozpočtové kapitoly byly ve výboru předmětem velmi obsáhlé a věcné rozpravy, v níž uplatnila se nejen kladná, nýbrž i kritická hlediska. Kritisovala nejen oposice, nýbrž i - a to snad daleko více - vládní majorita. Všichni řečníci uvědomovali si však vážnost doby a z ní vyplývající odpovědnost. A pod touto tíhou odpovědnosti nesly se téměř všechny projevy, jak příslušníků vládních, tak i oposičních stran.

Rozpočtový výbor konal i tentokráte svůj úkol neobyčejně svědomitě a odpovědně. Je to ostatně viděti ze zprávy, která je zmenšenou fotografií namáhavého výborového jednání, trvajícího plné tři týdny dnem i nocí.

Jsem povinen kvitovati s uznáním tuto těžkou práci všech členů rozpočtového výboru, jakož i všech sněmovních a ministerských úředníků, kteří ke zdolání jejímu značně přispěli.

A nemohu nevzpomenouti práce stenografů a novinářů, kteří se s námi o naše břemeno poctivě dělili, a nesmím zapomenouti ani na sněmovní zřízence, kteří do pozdní noci konali svědomitě svoje povinnosti, odcházejíce poslední ze sněmovní budovy.

Po úsporné práci rozpočtové sedmy nemohl výbor připustiti změny na rozpočtu, které by znamenaly jeho zvýšení, a proto doporučuji také v zastoupení rozpočtového výboru přijetí rozpočtu, jak je číselně vyjádřen čl. I finančního zákona.

Ve finančním zákoně provedl výbor změny v ten smysl, že vypustil odst. (2) čl. XIV, který se týkal prodloužení lhůt, jež ve příčině přejímání státních záruk stanovil článek XLI, odst. 1, věty 2 a 3 bankovního zákona z r. 1932, a prosím slavnou sněmovnu, aby se také v tomto směru k usnesení výborovému připojila. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Podle usnesení předsednictva sněmovny míním podle §u 43 jedn. řádu rozděliti rozpočtovou rozpravu na povšechnou a podrobnou.

Rozprava podrobná by byla rozvržena na 3 části, a to: První část podrobné rozpravy, část politická, totiž ze skupiny I. Vlastní státní správa:

Oddíl A. Ústřední orgány státu: kap. 1. President republiky a kancelář presidenta republiky, kap. 2. Zákonodárné sbory a kanceláře sněmoven, kap. 3. Předsednictvo min. rady.

Oddíl B. Správa zahraniční a vojenská: kap. 4. Ministerstvo zahraničních věcí, kap. 5. Ministerstvo národní obrany.

Z oddílu C. Správa vnitřní:

a) politická: kap. 6. Ministerstvo vnitra;

b) justiční a unifikační: kap. 7. Ministerstvo spravedlnosti s Nejvyšším soudem, kap. 8. Ministerstvo pro sjednocení zákonův a organisace správy, kap. 9. Nejvyšší správní soud a Volební soud.