Předseda: dr Staněk.

Místopředsedové: Taub, Roudnický, Stivín, Špatný, Zierhut.

Zapisovatelé: Dubický, Vávra.

200 poslanců podle presenční listiny.

Členové a zástupci vlády: předseda vlády: Malypetr; ministři Bradáč, Černý, dr Dérer, dr Franke, dr Hodža, dr Meissner, dr Spina, dr Šrámek, dr Trapl; za ministerstvo financí zplnomocněný ministr dr Vlasák.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.

Předseda dr Staněk zahájil schůzi v 10 hod. 30 min. dopol.

dal předseda na dnešní schůzi posl. Petrovi, Rýparovi - pro neodkladné zaměstnání; na tento týden posl. Fedorovi z rodinných důvodů.

nemocí posl. dr Dolanský, Adámek.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Navrátil.

Posl. Staněk, příslušník čsl. soc.-dem. strany dělnické, oznámil přípisem ze dne 24. ledna t. r., že se vzdal poslaneckého mandátu.

Do výboru živn.-obchodního vyslal klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu posl. Škvora za posl. dr Zadinu; klub poslanců "Országos keresztény-szocialista, Magyar nemzeti párt, Zipser deutsche Partei és Deutsche Gewerbepartei" posl. Prause za posl. Eckerta.

počátkem schůze:

Zpráva tisk 2148.

Publikace mezinárodní informační služby parlamentní "Z cizích parlamentů", ročník XIV, č. 1 a 2.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 2100) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1933 (tisk 2150) a rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném ve 227. schůzi posl. sněmovny dne 14. prosince 1932.

Rozpočtový výbor, jemuž předloha tato přikázána byla ve 227. schůzi dne 14. prosince 1932, stanovil zpravodajem pana posl. Remeše.

Dávám mu slovo. (Výkřiky posl. Štětky. - Předseda zvoní.)

Prosím o klid. (Výkřiky komunistických poslanců a posl. Srby. - Předseda zvoní.)

Prosím o klid.

Zpravodaj posl. Remeš: Slavná sněmovno! (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. Remeš (pokračuje): Tentokráte po druhé v životě našeho státu projednáváme státní rozpočet na počátku rozpočtového roku a ne před skončením roku předcházejícího. V r. 1929 (Výkřiky komunistických poslanců a posl. Srby. - Předseda zvoní.) byly to jedině příčiny politické - sněmovní volby a změna politické konstelace, které způsobily odklad v projednávání rozpočtu. Tohoto roku tkví příčina především v poměrech hospodářských, které způsobily, že dostáváme se k projednání státního rozpočtu teprve v této době. Výdajová a příjmová čísla rozpočtu ukázala se býti s ohledem na poměry nezpůsobilá státi se podkladem parlamentního jednání. I musel tedy býti rozpočet jak ve výdajích, (Výkřiky. - Předseda zvoní.) tak v příjmech v poslední chvíli přepracován a podstatně změněn. (Výkřiky. - Předseda zvoní.) Zhoršující se tendence národního hospodářství - krise průmyslu a zemědělství, mající za následek stoupání nezaměstnanosti, zvyšování výdajů a klesání příjmů vynutily si opatření, která zdržela předložení a projednání rozpočtu a způsobila, že musili jsme sáhnouti k rozpočtovému provisoriu. (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. Remeš (pokračuje): Po stránce formální nevykazuje státní rozpočet žádných podstatných změn ani pozoruhodných novot a zachovává si v podstatě strukturu zavedenou v r. 1927. Dvě menší změny, o nichž je zmínka v důvodové zprávě na str. 187, jsou podřadnějšího významu. Podstatnější změny zaznamenati lze ve finančním zákoně, kde jen některá ustanovení nepodlehla změnám. Nově pak zařazuje se do něho čl. XXIII, který lze jenom vítati. Jeho účelem je vydání zvláštních předpisů o evidenci a kontrole všech státních výdajů a příjmů v jednotlivých měsících rozpočtového roku podle stavu státní pokladny, dále o evidenci vydaných platebních poukazů a vykonaných výdajích a příjmech státních, a to nejen státní administrace, nýbrž i státních podniků. Dosavadní ustanovení čl. VIII o tak zv. dvanáctinách samo o sobě pro nynější mimořádné poměry nestačí. Zde zájem věci vyžaduje, aby předpisy byly vydány s veškerým urychlením tak, aby prodlením státní zájmy neutrpěly.

Každý rozpočet ať kteréhokoli veřejného svazku - samozřejmě tedy i rozpočet státní - je ve své podstatě jenom předpovědí a přípravou nejbližší budoucnosti, pro kterou jest sděláván. Státním rozpočtem naznačujeme, co hodláme v rozpočtovém období dělat, jaké máme hospodářské a sociální plány. A co hlavního, usuzujeme, jaký předvídáme vývoj hospodářských poměrů a jak se tyto zmíněné poměry projeví svými účinky v životě státu a jeho obyvatelstva. Rozpočet je také ukazovatelem míry obětí, které od obyvatelstva žádáme a jaké protihodnoty mu chceme za ně poskytnouti. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. Remeš (pokračuje): Státní rozpočet je tedy především plánem hospodářským. Má nesporně značný vliv na běh našeho hospodářského života, na zaměstnanost, živnosti, obchod, průmysl i zemědělství. (Hluk. - Různé výkřiky.) Požadování úhradových prostředků - k nimž zejména náleží daně, dávky, cla, poplatky, kolky a jiné rozmanité příjmy státní - dotýká se hospodářských zájmů všech státních občanů z těch samozřejmých důvodů, poněvadž daně a veřejné dávky vůbec vykonávají vliv na ceny statků, zvyšují je a tím analogicky snižují reálný důchod každého občana. (Výkřiky posl. Štětky.) Jedním slovem, působí na sociální úroveň obyvatelstva, zejména však na úroveň pracujících tříd.

Oč jsou veřejná břemena vyšší, o to je sociální úroveň obyvatelstva nižší a každé jejich zvýšení znamená utahování řemene o jednu dírku dál. Rozsahem výdajů řídí se i míra obětí. Čím větší úkoly vkládá stát do svého rozpočtu, tím větší musí býti jeho požadavky proti občanstvu. Proto je příkazem státnické moudrosti, (Výkřiky komunistických poslanců.) přizpůsobiti rozsah výdajů hospodářské nosnosti obyvatelstva státu. (Výkřiky posl. Štětky.) I když pro budgetování veřejných svazků platila dosud zásada, že je nutno zjistiti předem míru výdajů a podle ní ukládati výši břemena, aby pokryta byla potřeba, nutno uplatniti mínění, že výdaje musí se přizpůsobovati příjmům a ne naopak. Tlak veřejných břemen nesmí býti větší, nežli je nezbytně třeba.

Státnímu rozpočtu nelze však také upříti určitý charakter politický. (Výkřiky komunistických poslanců.) Tento bývá také obrazem politické konstelace a politické moci. Jeho soustava daňová, povaha pramenů příjmových, rozvržení daňových břemen - to jsou všechno okolnosti politické velmi významné. Právě tak rozsah výdajů a jejich účel, způsob použití může býti mnohdy diktován převážně motivy politickými. Je jistě nesporné, že jinak by vypadaly příjmové i výdajové strany rozpočtu, kdyby o tomto rozhodovaly jedině strany socialistické, jiný charakter by daly rozpočtu strany zastupující výrobu a obchod, jinak by vyhlížel, kdyby jej konstruovaly jedině strany zemědělské, a jinak musí rozpočet vypadati, je-li výsledkem kompromisů. To prostě proto, že žádná z těchto skupin nemá v parlamentě takovou převahu, aby mohla bez pomoci druhých vládnouti.

Není také docela bez důvodů, řekne-li se, že valná část zápasů o politickou moc mezi několika skupinami s rozdílnými světovými názory je zápasem o rozpočet, o jeho soustavu věcnou, rozsah, stabilitu a náplň, je zápasem o spravedlivé rozvržení břemen, krátce zápasem o daňovou spravedlnost. (Výkřiky posl. Štětky.)

Až dosud schvalovala vláda jen rámec rozpočtu, v jehož hranicích měly se státní výdaje a státní příjmy pohybovati, stanovila úkoly, které do rozpočtu měly býti vloženy, a navrhovala event. novou úhradu, nezabývala se však podrobnostmi dílčích rozpočtů. Ty do státního rozpočtu zařazoval a jejich výši určoval úřednický aparát jednotlivých departementů po předchozí úřadě s úředníky ministerstva financí. (Výkřiky komunistických poslanců.) Také parlament neměl v posledních letech téměř žádného vlivu na náplň rozpočtovou. Teprve v letošním rozpočtu, který lze nazvati rozpočtem nouzovým, jeví se vliv parlamentu, jehož 7 členů, náležejících k sněmovní většině, mělo vynikající účast na úpravě všech rozpočtových kapitol a téměř všech jejich položek, pokud nespočívají na právních titulech. Pravím otevřeně, že bych si přál, aby napříště byla k této činnosti připuštěna i oposice, pokud ona stojí na půdě státu a má smysl pro konstruktivní politickou práci.

Právě ona náplň rozpočtová, skládající se z tisícero drobných položek, musí býti předmětem nejvážnějšího zájmu parlamentu. Jako je lidský život složen z bezpočetné řady malých i větších událostí, tak také život státu a jeho administrace skládá se z celé serie drobných událostí úřední povahy, které buď zpříjemňují nebo ztrpčují život obyvatelstva i státních zaměstnanců. Tyto rozpočtové podrobnosti, na nichž často závisí povaha a vlastnosti služby, mohou míti za následek dobro i zlo nejen pro občanstvo, nýbrž i pro státní zaměstnance.

Při projednávání státního rozpočtu jde také o korigování častokráte zbytečného a nemístného přepychu, o zhospodárnění správy, po níž voláme od počátku státu. Má-li parlament býti skutečným instrumentem demokracie, o níž tak pěkně hovořil pan min. předseda ve svém projevu, učiněném v rozpočtovém výboru, je tento ve svém vlastním zájmu i v zájmu této demokracie povinen vykonávati a hájiti své právo a míti vliv na konstrukci rozpočtu i na míru a povahu státních příjmů a výdajů. Úkol parlamentu nemůže a ani nesmí býti vyčerpáván jenom povolením státního rozpočtu a odhlasováním úhradových předloh. Parlament nese před veřejností valnou část odpovědnosti za vývoj poměrů ve státě a nemůže se proto vzdáti práva na vytváření těchto poměrů a jako legislativní činitel spokojiti se pouhou kritikou. (Výkřiky posl. Štětky a Dvořáka.)

Finančním zákonem stanoví se státní výdaje na r. 1933 částkou 8.632,537.770 Kč a státní příjmy 8,634,170.060 Kč, rozpočtové příjmy převyšují tudíž rozpočtové výdaje o 1,632.290 Kč. Rozpočet je tedy v číselné rovnováze. (Výkřiky poslanců strany komunistické. - Předseda zvoní.)

Srovnáme-li výdaje rozpočtu letošního s výdaji r. 1932, které činily (Výkřiky. - Předseda zvoní.) 9.318,000.000 Kč, činilo by snížení 686,170.800 Kč. To by však nebylo správné. K tomu nutno připočítati snížení rozpočtů podnikových v částce 1.062,578.670 Kč (Výkřiky. Hluk. - Předseda zvoní.), takže výdaje jsou proti r. 1932 nižší o 1.748,749.470 Kč. Z toho připadá na snížení platů státních zaměstnanců u státní správy i u podniků 633,692.960 Kč. Proti r. 1931 činí snížení okrouhle částku 2.400 mil. Kč.

Kdybychom připočítali mimoetátní platy, které jsou uhrazeny ve skupině III krácením státních příjmů, dostali bychom se zase k 10 miliardám státních výdajů. (Hluk a výkřiky. - Předseda zvoní.) Také tato potřeba náleží právem do státního rozpočtu, i když náklad na nezaměstnané a schodky Košicko-Bohumínské dráhy lze považovati za vydání povahy přechodné. Rozhodně však nejsou přechodnými výdaji učitelské platy, neuhrazené zeměmi, jakožto dosavadními vydržovateli škol. Stát není k nim sice po zákonu povinen, avšak platiti je musí, poněvadž země na to svými prostředky nestačí. Tato povinnost zůstane státu trvale. Vláda nemůže již také déle otáleti se zákonnou úpravou této otázky. Je povinna ji vyříditi v zájmu pořádku a také proto, aby v rozpočtu státní školské správy objevily se ony náklady, které stát na školství skutečně platí. Dosavadní stav je jenom zkreslováním skutečnosti (Výkřiky. - Předseda zvoní.) jak ve výdajích, tak ve výnosu daní.

Vyslovil jsem již ve své výborové řeči přesvědčení, že pro nejbližší budoucnost nesneseme desetimiliardových rozpočtů, zejména nezlepší-li se poměry, a budeme proto muset na zbytných výdajích ještě dále spořit, abychom rozpočet snížili. Bylo by pošetilostí chtít z nemocného hospodářského těla vymačkati větší příjmy nežli v normálních poměrech. Takovouto injekci snese snad tento nemocný jednou, snad dvakrát, rozhodně však již ne po třetí. Poklesnou-li všeobecně důchody, nemůže to samozřejmě zůstati bez vlivu na státní příjmy.

Ubývá-li na příjmech obyvatelstvu, nemůže přibývati na příjmech státu. To jsou dvě spojité nádoby. Proto bylo také těžko předložiti parlamentu včas vyrovnaný rozpočet.

V době, kdy bylo nutno provésti na státním rozpočtu změny, nebyla naše finanční situace nijak růžová. Vedle citelného schodku pokladního měli jsme uhraditi nekrytý schodek rozpočtový, činící cca 2 a půl miliardy Kč, a nikoli 1.150,000.000 Kč, jak se původně za to mělo, a měli jsme na vybranou: buďto pokračovati po srázné cestě vedoucí k finanční a měnové zkáze, anebo podstatně snížiti rozpočtové výdaje a zjednati tak předpoklad pro vyrovnání rozpočtu a zažehnati krajní nebezpečí.

Zástupcové koalovaných stran v sedmičlenném výboru parlamentním byli si vědomi toho, že není možno, aby vláda kryla celý tento schodek neb alespoň podstatnou jeho část toliko snížením platů státních zaměstnanců. Ba naopak postavili se na stanovisko, že se k úsporám personálním nemá sáhnouti dříve, dokud nebudou provedeny všechny možné a dosažitelné úspory věcné. A nebude-li ani potom vyhnutí, že toto snížení má se státi jen v míře nevyhnutelně nutné. Sedmičlenný výbor koalovaných stran byl veden snahou: Čím větší úspory podaří se docíliti na vydáních věcných, tím větší měrou budou moci býti uchráněni státní zaměstnanci citelných srážek platových. Sedmičlenný výbor docílil škrty úspor v částce přes 900 mil. Kč, a ještě potom zbývalo uhraditi více než 1.500 mil. Kč. Kdyby tato nedostávající se částka byla se měla plně uhraditi snížením platů státních zaměstnanců, byly by srážky musely býti nejméně jednou tak vysoké, nežli byly zákonem stanoveny. (Výkřiky komunistických poslanců.) Proto bylo raději sáhnuto k hledání nových pramenů příjmových, i když je to u některých z těchto úhradových pramenů proti všem hospodářským pravidlům. Hospodářskou tíseň neuzdravíme zvyšováním daňového tlaku.

Při hledání úspor rozpočtových muselo se především přihlížeti k tomu, aby působily ihned počátkem rozpočtového roku. Při větších možnostech časových snad by se byly mohly ještě najíti nějaké další úspory. Rozhodně však nemohlo již běžeti o žádné stamiliony, nýbrž nanejvýše o nějaké desítky milionů. Ale i ty budou se musit uspořit během rozpočtového roku vnitřním opatřením, poněvadž úhradové předlohy mohou leckde z různých důvodů selhat. Právě tak jako rozpočtové výdaje jsou i rozpočtové příjmy jenom programem. V normálních poměrech lze je po zkušenostech stanovit celkem bezpečně. Rozhodně však to není možné v mimořádných poměrech, které právě u příjmů znamenají stále klesající tendenci. V běžném roce tím spíše, poněvadž i při předpisu daní bude nutno přihlížeti k značně zhoršeným bilancím jak u jednotlivců, tak i u osob právnických. Kdyby se dnes někdo p. ministra zeptal, nejsou-li snad některé příjmy odhadovány příliš optimisticky, myslím, že by odpověď zněla: Nemohu na to vzíti jed!

Proto také nelze dáti nikomu na kolku, že v účetní závěrce vyjdou všechna ona čísla tak, jak byla do rozpočtu nasazena, zejména máme-li na zřeteli značnou pasivitu některých státních podniků, které vlivem poměrů nesmírně trpí, dostávají se do finanční tísně a činí zálohově na státní pokladnu značné nároky. Zavedené přirážky k dani důchodové a obratové sice poněkud zlepšují výnos těchto daní, ale nemohou nahraditi celý úbytek státních příjmů, způsobený zejména pasivitou některých státních podniků. Správné definice užil v generální debatě o rozpočtu v rozpočtovém výboru p. kol. dr Rosche, když řekl, že rozpočet by byl pravdivý jen tenkráte, kdyby současně s jeho předložením se změnily i hospodářské poměry.

Již účetní závěrka za r. 1931 zaznamenává proti rozpočtu o 861 mil. Kč menší příjmy z daní. Poklesy jsou nejcitelnější u daně důchodové, u daně obratové a u daně z jízdních lístků, jakož i u daně přepravní. Rok 1932 je daňově právě vzhledem k vzpomenutým přirážkám o něco lepší. Příjmy ty zlepšily se zejména v posledních měsících roku, kdy je všeobecně vždycky větší příliv státních příjmů. Přes to však jsou příjmy r. 1932 menší o 1.075,280.945 Kč. Hlavní podíl na tomto úbytku mají státní podniky, které odvedly státní pokladně méně o 975 mil. Kč a dopravní daně o 140 mil. Kč méně nežli bylo rozpočtem očekáváno.

Ve výboru rozpočtovém konstatoval jsem fakt, že mezitím, co r. 1931 všechny daně, tedy i daň důchodová, značně poklesly, daň důchodová, vybíraná srážkou, je r. 1931 ve výnosu téměř stejná jako r. 1930. Tato daň vynesla r. 1931 384,549.493˙70 Kč. R. 1930 činil její výnos 386,06.172 Kč. Je tu tedy rozdíl toliko 2,356.679 Kč. Proti roku 1928 činí výnos této daně dokonce o 24,613.853 Kč více. Tato čísla nám ukazují, že srážková daň je s hlediska fiskálního pro finanční správu jednou z nejlepších daní.

Naše důchodová daň je po zavedení přirážky ostře progresivní. Ona má za úkol zvýšiti daňové zatížení majetnějších poplatníků. Tato theoretická progrese je však do jisté míry fikcí a zůstane jí tak dlouho, dokud se finanční správě nepodaří zachytiti důchody velkých poplatníků stoprocentně. Tyto důchody z valné části unikají a tím se progrese snižuje. Naproti tomu srážková daň zachycuje každý haléř důchodu malého člověka.

Tak zv. výnosové daně, t. j. zvláštní daň výdělková, všeobecná daň výdělková, daň pozemková, zaznamenávají od r. 1927 rapidní pokles, který se skoro rovná daňové derutě. To se týká zejména obou daní výdělkových. Zde předpisy i výnosy rok od roku klesají. Tou dobou jsou ztěží tak na jedné třetině výnosu docilovaného před berní reformou. Tyto daně stávají se pro státní rozpočet vzhledem ke stále klesající své tendenci skoro bezvýznamným činitelem úhradovým. Za těchto okolností není pak divu, že při správném srovnání činí daně přímé 21.3%, kdežto daně nepřímé 78.7%. To není výraz žádné absolutní, ale ani ne přibližné daňové spravedlnosti....

K tomu je nutno uvážiti, že právě tyto výnosové stále klesající přímé dně jsou základnou pro vyměřování přirážek samosprávných. A odtud právě vzniká hlavní pramen bídy, v níž vězí naše samospráva. Také v obcích byl vytvořen v ohledu úhradovém stav, že příjmy ze přirážek činí 1/3, kdežto dávky a poplatky 2/3 veškeré úhrady obecních rozpočtů. To platí zejména o velkých městech. Samospráva je na tom o to hůř, že nemá vůbec žádnou možnost opatřiti úhradu na rostoucí výdaje s nezaměstnaností, ale ona nemá ani žádné možnosti krýti rostoucí schodky, způsobené poklesem základny přirážkové, poněvadž limit přirážkový i soustava dávková jsou vyčerpány.

Příčiny klesajícího výnosu přímých daní jsou několikeré. Je to především důsledek berní reformy, který způsobil tento stav, je to berní morálka a v neposlední řadě latentní krise naší finanční administrace, která ještě ani tou dobou není s to předpisovati daně kvalitně a včas je vybrati. Pro samé výkazy nemohou se berní úředníci věnovati náležitě předpisům u velkých poplatníků. (Výkřiky komunistických poslanců.) Aby se mohli vykázati počtem kusů, vyřizují poplatníky malé a střední a na kvalitní poměření velkých nezbude jim času. Důsledek toho potom samozřejmě musí býti naprosto nestejné zdanění jednotlivých druhů důchodů.

Statistikové i daňoví praktikové odhadují, že důchody z výdělečného podnikání a z velkého majetku pozemkového jsou daní důchodovou zachyceny a zdaněny necelými 40%. - Kapitálové důchody jsou zachyceny a zdaněny nejvýše asi 30%. Spekulační zisky unikají pak skoro 100% zdanění. Zde měla by finanční správa státní nesmírně plodné pole působnosti. Neměla by jistě v tomto ohledu žádných, zejména nepolitických obtíží. A jestli by s něčím musela bojovati, mohla by to býti jedině její tradice. Právě tento tvrdošíjný nepřítel finanční správy znemožňuje zachycení oněch zdrojů příjmových, které jsou zpronevěřovány nesvědomitými poplatníky ve velkém.

Daňová morálka není nic jiného nežli vyjádření poměru občana ke svému státu. Ten, komu republika není planým slovem, je jistě také dobrým poplatníkem, ten ví a pochopí, že musí v zájmu státu k zabezpečení a rozvoji jeho přispívati jistou obětí. (Výkřiky posl. K. Procházky.) Daňoví defraudanti a kverulanti nemají kladného poměru ke státu, poněvadž perhoreskují zákony, okrádají stát a tyjí z daní, které zaplatili občané poctiví, kteří musejí platiti dvakráte: Jednou za sebe a po druhé za ony taškáře, kteří státu platí pro jméno jenom málo nebo nic. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Odtud také především ony nedoplatky a odpisy postihující stát i samosprávu. Poplatník nalézající se v tísni, neplatí pro tuto svou tíseň. Prohnaný taškář neplatí ze zásady, spekuluje na daňový odpis. Vyslovuji přesvědčení, že krise státních financí je především vyvolána krisí mravní. K ní se pak přidružuje krise hospodářská. (Výkřiky posl. Klimenta. - Místopředseda Špatný zvoní.)

Daňové nedoplatky měly by nám býti v této těžké době reservou, z níž bychom měli doplňovati úbytky běžných příjmů. Zatím však staly se spíše balastem Rozpočet s nimi vůbec nepočítá, jakoby jich nebylo. Sledujeme-li stav těchto nedoplatků za poslední léta podle účetních závěrek, máme dojem, že výše jejich klesá. Číselně je to sice pravda, ale podíváme-li se do věci trochu hlouběji, seznáme, že je to jen optický klam. Nedoplatků sice ubývá, ale nikoliv úplatou, nýbrž odpisy. Podle poslední uzávěrky klesly nedoplatky o 50 milionů Kč. V celku však bylo na daních přímých a dani obratové odepsáno 336 milionů Kč. Srovnáme-li tato dvě čísla, seznáme, že nedoplatky r. 1931 ve skutečnosti o 285 milionů Kč stouply.

Stav nedoplatků podle závěrečného účtu k 31. prosinci 1931 byl tento:

To však není všechno. Státní závěrka zachycuje totiž jen předepsanou náležitost. Mimo tuto jsou však poplatníci přímých daní a daně z obratu povinni platiti daně čtvrtletně předem podle posledního předpisu.

Tyto nedoplatky na nepředepsané náležitosti možno odhadnouti asi takto:

U daně z obratu možno nepředepsanou náležitost odhadnouti takto:

(Výkřiky posl. Ostrého.)

Mimo to lze odhadnouti, že nevyměřený záběh poplatkových spisů koncem roku jest asi 50% ročního předpisu, takže v těchto spisech je další reserva ve výši asi 1/2ročního předpisu poplatků.