Předseda: Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor živn.-obchodní - p. posl. inž. dr Touškovi.

Zpravodaj posl. inž. dr Toušek: Slavná sněmovno! K odůvodnění, které přednesl pan referent výboru zahraničního o osnově, která se právě projednává, není potřebí nic dodat. Doporučuji jménem výboru živn.-obchodního slavné sněmovně, aby schválila usnesení, jak bylo přečteno. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Přistoupíme nyní ke společné rozpravě.

Podle usnesení předsednictva navrhuji řečnickou lhůtu 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Návrh můj je přijat.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" p. posl. Dvořák; na straně "pro" pp. posl. Stejskal a Jiráček.

Uděluji slovo prvnímu řečníku "proti", p. posl. Dvořákovi.

Posl. Dvořák: Používám této příležitosti, abych ukázal na důsledky vykořisťovatelského plánu prováděného vládou a vládní většinou v Československu. Před vánoci odhlasován byl většinou tohoto měšťáckého parlamentu, soc.-dem. poslanci českými i německými, nár.-socialistickými poslanci zákon o dopravě motorovými vozidly, []. Daně, které vyplývají z tohoto zákona, jsou tak brutálně vysoké, že provedení tohoto zákona znamená úplné vyvlastnění, úplné zbídačení autodopravců, drobných živnostníků. Tyto daně znamenají současně pronikavé zdražení dosud poměrně nejlevnější autobusové dopravy, jakož i zdražení potravin, rozvážených po živnostensku nákladními automobily. Konečně nový zákon vrhá do bídy nové desetitisíce dělníků automobilek, nové tisíce šoférů, které zbavuje úplně zaměstnání. Desetitisíce mají svou bídou přispěti k sanaci státní pokladny, a k větší konkurenční schopnosti železnic, jež byly neschopností buržoasie přivedeny na pokraj záhuby, provádí vláda v době, kdy drahota všech životních produktů stoupá, kdy sníženy byly platy půl milionu drobných státních a veřejných zaměstnanců, kdy ve všech odvětvích průmyslu provádí se útok na hubené mzdy dělnické, kdy drobní rolníci a živnostníci jsou daňovými břemeny přetěžováni ]. Chci však zdůrazniti: myslí-li vláda a buržoasie v Československu, že živnostníci-autodopravci jsou osamoceni, pak se po čertech mýlí. Boj autodopravců-živnostníků jest jen součástí velikého boje a velikého zápasu celé pracující třídy v Československu za práci a chléb. Dnešní demonstrace autodopravců v Praze po předcházejících demonstracích ve všech větších městech je významným krokem na cestě jejich spravedlivého boje. V započatém boji musí však autodopravci vytrvati. Byla-li dnes provedena ve Velké Praze generální stávka, spojená s demonstrací, pak tato stávka a demonstrace musí býti rozšířena na celé Československo. Autodopravci musí si býti vědomi, mají-li býti jejich spravedlivé požadavky splněny, že musí svůj zápas za jich prosazení stupňovati. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Autodopravci žádají: 1. okamžité zrušení zákona o dopravě motorovými vozidly, který byl odhlasován v prosinci r. 1932, 2. zrušení daně z dopravy osob dopravovaných motorovými vozidly, 3. zrušení daně z přepravy nákladů motorovými vozidly, 4. zrušení daně z jízdného, 5. zastavení exekucí daňových u drobných autodopravců, 6. zrušení kaucí za povolení koncese pro drobné autodopravní živnosti. Žádáme, aby tyto spravedlivé a naléhavé požadavky byly vládou a parlamentem okamžitě a urychleně projednávány.

Dalším útokem v řadě útoků, [ , je úplná její lhostejnost k osudu 70.000 vojáků propuštěných 13. t. m. Nikdo se neptá, jaký osud tyto hochy čeká v civilu, ač je známo, že nejméně 55.000 jich zůstane nezaměstnáno. Když jsme před 3 měsíci žádali, aby se zákon o 14měsíční presenční službě vztahoval také na vojáky narukovavší r. 1931 a 1932, pod li jsme zároveň návrh, aby to, co vláda resp. ministerstvo nár. obrany ušetří na stravě a žoldu, bylo dáno těmto odcházejícím vojákům jako výpomoc. Dále jsme žádali, aby byla rozšířena státní stravovací akce, aby o vracející se nezaměstnané vojáky bylo minimálně postaráno. Žádáme, aby i tento náš návrh byl v této době, kdy - jak již jsem uvedl - 60.000 hochů hladoví, urychleně vládou a parlamentem projednáván.

Po událostech, o kterých se též zmínil p. posl. Myslivec jako zpravodaj zahraničního výboru a které se odehrávají na Východě, po vyjádření se našeho čsl. ministra dr Beneše v zahraničním a nyní posledně v rozpočtovém výboru voláme ke vší pracující mládeži v Československu: Ruce pryč od Číny! K veškeré pracující mládeži, ke všem členům Dělnických tělocvičných jednot. Sokola, nár. socialistické, soc.-demokratické a komunistické mládeže voláme: Japonští imperialisté zahájili na Východě nový útok. Postavili si za cíl urvati největší kus rozbité Číny, která má býti vydána imperialistickým dravcům na pospas k úplnému rozkradení. Nastoupili k zabrání i těch území, jež jsou, druhá na světě po Sovětském svazu, ovládnuta dělnickými a rolnickými sověty. Neočekávaným napadením Šanhajkvanu a povražděním několika tisíc čínských dělníků a rolníků otvírají si novou cestu k největšímu porobení pracujících mas Číny. Přitáhli svá děla až k hranicím Sovětského svazu a prohlásili ústy svého ministra války Arakiho jasně a otevřeně jako dosud nikdy, že jsou odhodláni podniknout útok na první baštu socialismu na světě. Bez ultimata, bez vypovědění, bez jakékoli diplomatické předehry, jež by mohla upozorniti proletariát a proletářskou mládež světa na hrozící nebezpečí, byla započata již imperialistická válka.

Čínské území jest jen jedním z mnoha ohnisek lupičské politiky všech světových imperialistů. Zárodků dalších válek, které mohou vypuknouti každým okamžikem, je řada. Válka na východě může býti začátkem nové války světové. Kdykoliv můžeme býti překvapeni její věrnou napodobeninou na Balkáně, v polském koridoru, nad Atlantickým či Tichým oceánem, kdykoliv může se strhnouti bouře útoku celého kapitalistického světa na Sovětský svaz a my všichni se ocitneme ve víru nejreakčnější války, která dosud v dějinách lidstva byla vedena. Je-li dnes ohnisko války vzdáleno tisíce kilometrů, může býti zítra uprostřed nás a je právě tak naléhavou a důležitou záležitostí naší jako veškerého pracujícího lidu na celém světě.

V krvavém boji Japonska s Čínou vězí prsty západních imperialistů. Francie jest věrným pomocníkem Japonska, čsl. zbrojovky mu dodávají celé lodní náklady zbraní.

Pravdivost Liebknechtových slov, že nepřítel proletariátu každého imperialistického státu jest v jeho vlastní zemi, se projevuje přímo před našima očima. V těchto vážných chvílích nabývá neobyčejného významu boj pracující mládeže proti imperialistické válce. Nejrozhodnější rána do plánu japonských imperialistů na rozebrání Číny, nejpevnější nástup na obranu Sovětského svazu, pracujícího lidu a mládeže Číny musí býti do důsledků prováděným úkolem nás všech. Účast každého jednotlivého mladého dělníka, každé mladé dělnice, každého mladého rolníka, učně, úředníka a studenta na aktivním protiválečném boji je příkazem dne. Postavte se jako pevná hráz proti proudu šílejícího vlastenectví, který bude buržoasie stále stupňovati, aby jím povzbudila vaši chuť dáti se do služeb jejich krvavých plánů. Nedejte se ani na okamžik zmásti ve svém boji hanebnou politikou t. zv. socialistické internacionály mládeže. Politika této internacionály je hanebnější politiky zrádných vůdců z r. 1914. Snaží se odvrátiti vás od okamžitého boje proti válce, od boje proti vlastní buržoasii žvaněním o míru, lhaním, že proletariát zabrání válce, vystoupí-li proti ní, až propukne, vzbuzováním důvěry v imperialistickou Společnost Národů. Nedejte se oklamati zejména tímto posledním podvodem. Žeňte sviňským krokem, každého, kdo se ještě opováží vám namlouvati, že Společnost Národů je nástrojem míru. Teď vidíte jasně její úlohu, teď vidíte, že se za nástroj míru vydávala tak dlouho jen proto, aby nyní tím lépe mohla dovoliti Japonsku útok proti Číně. Je teď jasněji než kdy jindy znáti, jakým je nástrojem imperialistické války nebo imperialistického míru, podle toho, který z obou prostředků chtějí právě imperialisté prováděti.

Všechna pracující mládež musí vysoko zvednouti prapor revolučního antimilitarismu Karla Liebknechta. Svolávejte závodní a veřejné schůze mládeže, zaplavte protesty organisátory nové války, usnášejte protesty na členských schůzích všech svých organisací, ať je to Dělnická tělocvičná jednota, Sokol, nár. socialistická, soc. demokratická nebo komunistická mládež.

Nestrpte, aby dílo imperialistů bylo podporováno dodávkami zbraní. Ani jedinou pušku japonským imperialistům, vrahům čínského pracujícího lidu. V době nejkrajnějšího nebezpečí nové světové války podporujte více než kdy jindy své kamarády [] a dejte jim znáti, že stojíte po jejich boku. Odhalujte nemilosrdně každý pokus o militarisaci mládeže, o zavedení předvojenské výchovy mládeže, ať povinné či dobrovolné. Stupňujte na nejvyšší míru boj proti hlavnímu nepříteli, proti vlastní buržoasii v každé zemi. Bojujte za chléb, bojujte za práci! Rozpoutejte mohutný nástup, mohutný zápas pracující mládeže proti buržoasii! Proti imperialistické válce zvýšený třídní boj na všech frontách! Pryč s imperialistickou válkou! Ať žije Sovětský svaz! Ať žije boj čínského pracujícího lidu za svobodu proti imperialistickým lupičům. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. Stejskal.

Posl. Stejskal: Slavná sněmovno! Naše obchodně-politické styky s Německem jsou upraveny hospodářskou dohodou z r. 1920 na doložce o nejvyšších výhodách. K celně-tarifní dohodě s Německem nemohlo dosud dojíti pro silně ochranářský německý kurs. Tímto německým ochranářským kursem je postiženo nejen naše zemědělství, nýbrž i náš exportní průmysl. Zavedením kontingentu v Německu a omezeným přídělem devis zhoršuje se rapidně bilance zahraničního obchodu s touto říší. Významné aktivum let poválečných se změnilo r. 1928 ve velké pasivum, které se projevilo r. 1929 částkou 1053 mil. Kč, r. 1930 částkou 1020 mil. Kč a r. 1931 vzrostlo dokonce na 1260 mil. Kč. Vzrůstající hrozivé pasivum našeho zahraničního vývozu nejen do Německa, nýbrž i do států jiných nám ukládá, abychom se zabývali naší obchodní politikou hlouběji a abychom jí věnovali větší pozornost.

Má-li naše zemědělství zájem o vývoz svých produktů do Německa a očekává-li od předložené úmluvy zvýšený vývoz, zejména chmele, sladu a pod., při podstatně zvýšené celní sazbě, považujeme za svou povinnost schválením vládního návrhu umožniti a podpořiti tento vývoz. Známe dnešní situaci našeho zemědělství i neutěšenou situaci našeho chmelařství a chceme naše zemědělství v této jeho snaze podporovati. (Výborně!)

Současnými obchodně politickými poměry však netrpí jen zemědělství, nýbrž daleko více ještě trpí naše exportní průmysly. A právě při této příležitosti bych zde chtěl všeobecně i konkretně říci několik slov k naší obchodní politice.

Dříve si málo kdo všímal obchodní politiky. Dnes, když továrny zůstávají státi, kdy máme přes 700.000 dělníků a dělnic nezaměstnaných, obchodní politika se stává předmětem zaslouženého, velikého zájmu. Věříme, že dobrou obchodní politikou lze lidu obstarati práci a chléb, což je dnes, zejména dnes nesmírně důležité. (Tak jest!) Ministerstvo obchodu svolává důležité ankety jednotlivých výrobních, průmyslových odvětví, na kterých zástupci zaměstnavatelů i zaměstnanců mají možnost přednésti své stesky, návrhy, bolesti a přání. První anketa se týkala průmyslu sklářského, druhá průmyslu textilního, třetí průmyslu kovodělného. Tyto tři průmysly a vedle nich ještě jiné stojí na pokraji zkázy. I když je nesporno, že poměry mezinárodní, obchodní, celní, politické a finanční znemožňují vzájemnou výměnu zboží, jest jisto, že i naše poměry vnitřní mnohdykráte situaci komplikují a zhoršují. Přáli bychom si, aby tyto ankety neměly pouze význam akademický, nýbrž i praktický, aby i přes obtíže, které se nám staví do cesty v zahraničí, byla naše obchodní politika iniciativní, pružná a na výši doby stojící.

Chci konkretně dnes upozorniti, v jak strašné situaci je na př. průmysl textilní a jeho dělnictvo. Průmysl textilní byl beze sporu až dosud vždy naším největším exportním průmyslem a největší oporou našeho obchodu a v důsledku toho také naší platební bilance. V dobách největšího rozmachu representoval export průmyslu textilního téměř 7 miliard Kč a tvořil tak více než třetinu celkového našeho exportu vůbec. Vzájemný zahraniční obchod v průmyslu textilním vykazoval pravidelně velmi značné aktivum, které dosahovalo až 1.5 miliardy Kč ročně, a i v dnešní době neobyčejného poklesu zahraničního ob chodu v oboru textilním zachoval si náš průmysl textilní nejen neobyčejně značný podíl na zahraničním obchodu, nýbrž i vlastní aktivní obchodní bilanci. Aktivní obchodní bilance našeho průmyslu textilního je tím důležitější, že jde o průmysl, který obstarává nejdůležitější spotřební statky, sloužící k odívání obyvatelstva, průmysl, který, možno říci, téměř výlučně je odkázán na zásobování potřebnými surovinami z ciziny.

Dosavadní vývoj nás učí, že průmysl textilní je takového rozsahu, že svojí produkcí nejen mohl uspokojiti potřebu odívání veškerého našeho obyvatelstva, nýbrž vykázal ještě velmi značné přebytky exportní, když samostatně uhradil nutnou potřebu dovozu textilních surovin. Tento rozsah průmyslu textilního a jeho exportní povaha je tudíž požehnáním našeho národního hospodářství a musí býti proto naší snahou udržeti tento průmysl v takovém rozsahu, aby svým exportem mohl krýti dovoz nutných surovin, jinak položka dovážených surovin textilních nutných k odívání našeho obyvatelstva stala by se pasivní položkou našeho zahraničního obchodu, která by připadla k tíži naší platební bilance a bylo by nutno hledati nějaký jiný zdroj, který by úbytek textilního exportu a v důsledku toho zvýšenou potřebu devisovou dovedl nahraditi.

Na této skutečnosti, slavná sněmovno, snad nejlépe je možno prokázati, jaký význam pro naše hospodářství má průmysl textilní, a to nejen po stránce sociální, neboť v průmyslu textilním je zaměstnán největší počet průmyslového dělnictva vůbec, po stránce daňové, po stránce spotřeby průmyslových produktů, nýbrž také přímo po stránce státního hospodářství, obchodní a platební bilance, takže možno přímo průmysl textilní v jeho exportní povaze označiti za součást státné nezbytnosti. (Výborně!)

Víme také velmi dobře, jak je obtížno hledati nové cesty exportní, víme, jak je obtížno vypěstovati výrobu, která by současně měla se uplatniti v exportu a přinášeti nám naše vývozní přebytky. Nedovedeme si ani představiti, že by v dnešní době bylo možno nahraditi průmysl textilní a jeho export nějakou jinou výrobou povahy exportní nebo nějakou jinou složkou platební bilance.

V normálních dobách potřeba surovin pro odívání domácího obyvatelstva byla odhadována částkou 2 miliardy Kč. Tuto cifru nutno za všech okolností uhraditi vývozem do ciziny, nemá-li naše obchodní bilance vykázati další pasivum, které by mělo přirozeně okamžitě odezvu v naší platební bilanci a ve stabilitě naší měny.

Je proto přímo nepochopitelné, že náš průmysl textilní nemá takové podpory, jaké vzhledem k svému významu potřebuje. Jiná je situace průmyslových odvětví našeho státu, která jsou odkázána sice též na vývoz svých výrobků, jejichž surovinová základna však tkví na půdě tohoto státu. Tato průmyslová odvětví hrají sice důležitou úlohu v našem hospodářském životě jak po stránce sociální, tak po stránce daňové i po stránce obchodní bilance, avšak jejich úkol právě vzhledem k tomu, že nejsou odkázány do takové míry na dovoz nutných surovin jako průmysl textilní, není zdaleka tak obtížný pro naše státní hospodářství jako úkol našeho průmyslu textilního. Jestliže bychom chtěli omezováním dovozu zemědělských produktů vyrovnati svoji obchodní a platební bilanci a při tom přehlíželi důležité exportní zájmy našeho průmyslu, mohli bychom se octnouti v situaci, že bychom ztratili svůj průmysl a jeho exportní povahu a v době nepříznivé úrody byli bychom odkázáni na dovoz, což by mělo nesporně za následek těžké poškození naší bilance obchodní i platební. Jest proto nezbytně nutno, aby mezi vývozem průmyslových výrobků, zejména našeho průmyslu textilního a naší zemědělskou politikou došlo k vyrovnání zájmů, a to takovému, aby pro každý případ byla zajištěna rovnováha naší obchodní bilance a stabilita naší měny. (Výborně!) Jednostranným vývojem této rovnováhy nemůžeme dosáhnouti prospěchu, naopak vystavovali bychom se nebezpečí těžkého poškození státních zájmů. Za této situace vystupuje stále markantněji nutnost v zájmu našich exportních průmyslů, zejména našeho průmyslu textilního, věnovati plnou pozornost a úzkostlivě dbáti toho, abychom svojí politikou zbytečně export neztěžovali. Musíme však, bohužel, konstatovati, že právě v poslední době vývoj poměrů obchodně-politických byl našemu průmyslu textilnímu mimořádně nepříznivý, což mělo za následek, že průmysl textilní ztratil téměř 80% svého exportu. Že ještě za těchto poměrů průmysl textilní i dnes vykazuje určité přebytky své obchodní bilance, je to tím, že současně klesla na jedné straně domácí spotřeba, na druhé straně pak klesl dovoz relativní měrou daleko větší v důsledku poklesu cen textilních surovin, než poklesl vývoz hotových výrobků. Z ustálení cenových poměrů na poli surovin v případě jejich cenového vzestupu nutno počítati s tím, že textilní průmysl musel by nutně vykázati pasivní obchodní bilanci. Jest proto podle mého názoru přirozeně státní nezbytností starati se všemožně, aby export textilního zboží byl zajištěn. Naproti tomu však vidíme, že vývoj událostí v určitých státech nutně musí vésti k tomu, že textilní export dále bude klesati, s čímž nutně musí souviseti otázka stoupající nezaměstnanosti v průmyslu textilním. Chci na událostech v posledních měsících upozorniti, jaká nastala zhoršení odbytových možností pro průmysl textilní.

Vývoz do Německa jest znemožněn vysokou celní ochranou a platebními obtížemi. Export do Italie byl podvázán zvýšením cel a daně obratové. I s Italií vyvíjí se náš obchod od té doby v náš neprospěch, takže naše obchodní bilance s Italií jest pasivní. Rakousko až do minulého roku bylo stále jedním z nejdůležitějších odběratelů textilních výrobků. Dovozními zákazy postižen byl průmysl bavlnářský, zboží stávkové a pletené, a to takovou měrou, že vývoz do Rakouska byl snížen o 80%, na pouhých 20%. Jest otázkou, zda se v jednání o revisi obchodní smlouvy s Rakouskem podaří, aby vývozní možnosti byly zlepšeny.

Vývoz do Jugoslavie je brzděn platebními poměry, což vysvítá z toho, že náš clearingový účet s Jugoslavií dosáhl již pasiva 120 mil. Kč, takže otázka vývozu do Jugoslavie je tímto pasivem a nemožností dojíti úhrady za vyvezené zboží silně otřesena. Textilní průmysl není dnes v té situaci, aby mohl poskytovat na dlouhodobý úvěr, a nezlepší-li se proto platební styk s tímto státem, nutno počítati s dalším úbytkem vývozu do Jugoslavie. Toto pasivum bylo by možno vyrovnat zvýšeným dovozem z Jugoslavie, čemuž zase brání naše devisová komise. Platební potíže jsou příčinou obav před poklesem textilního vývozu také do Rumunska, které se nad to dovozu zboží brání zavedením dovozních povolení. Podle docházejících zpráv projevila se již prakse dovozní do Rumunska tím, že dovoz jest obmezován.

Skupinu těchto států ve střední Evropě, které byly důležitým odběratelem našich textilií, uzavírá Maďarsko. Obchodní smlouva s Maďarskem byla vypovězena. Textilní vývoz do Maďarska zredukován byl na pouhých 10%. Kompensační obchody, které jsou s Maďarskem mezistátně uzavírány, nepřihlížejí k tomu, že vývoz textilií participoval minimálně 40% na celkovém našem vývozu do Maďarska. Pro vývoz textilií byly reservovány nepatrné položky, které by stačil krýti pouze jeden, jediný závod. Dříve před bezesmluvním stavem vyváželi jsme do Maďarska textilního zboží okrouhle za 500 mil. Kč. Místo toho uvolňujeme kompensačně vývozní možnosti Maďarska pro dříví a uhlí a všechny suroviny. Tak obchodně politický boj s Maďarskem skončí tím, že Maďarsko k nám sice může vyvážet své standartní produkty v rámci kompensačního ujednání, vývoz Československé republiky redukuje se však jen na vývoz surovin, při čemž vývoz průmyslových výrobků, který obsahuje lidskou práci, jest úplně zatlačen. Od prosince 1930 jsme s Maďarskem v bezesmluvním stavu. Tento stav poškozuje obě zúčastněné strany hospodářsky, neboť oba státy již svou polohou jsou hospodářsky na sebe odkázány. Sjednáváním menších kompensačních smluv v ceně pouze několika milionů Kč trpí také Slovensko a Podkarpatská Rus, neboť toto maďarské odbytiště je pro ně přirozeným odbytištěm. Vždyť i dříví naše je zatlačováno dřívím rakouským následkem nové smlouvy maďarskorakouské. Zde potřebujeme co nejrychleji obnovení hospodářských styků a nové řádné vzájemné obchodní smlouvy.

Do Turecka jsme vyváželi značná kvanta textilního zboží. Dovozním omezením v Turecku byly tyto vývozní cifry redukovány sotva na čtvrtinu a jednání o úpravě obchodních styků s Tureckem jsou neobyčejně obtížná, poněvadž nákup tabáku je úplně reservován pro pohledávky jedné naší strojírenské firmy. Stejně tak i nákup tabáku v Jugoslavii je určen pro tyto pohledávky, takže téměř celý dovoz tabáku přestal býti složkou naší obchodní bilance a stává se položkou bilance platební, ačkoli je známo, že tabák reguloval naše vývozní možnosti v poměru k Jugoslavii, Turecku, Bulharsku i Řecku. Z toho důvodu také náš vývoz do Bulharska utrpěl značné ztráty a proto také nelze očekávati, že by textilní export do Bulharska mohl více získati.

Velmi slibně, slavná sněmovno, vyvíjel se vývoz průmyslu textilního do Francie a Holandska. Ve Francii systém kontingentů znamenal těžké poškození našich dřívějších možností vývozních a zavedení zvýšených cel v koloniích západní Afriky podvázalo úplně vývoz tištěného textilního zboží. Tak náš textilní vývoz do Francie a jejích kolonií úplně živoří, ačkoli dovozu textilií z Francie k nám nečiní se žádných potíží. Důsledek toho je značné pasivum našich obchodních styků s Francií a jejími koloniemi v oboru textilním. Francie mimoto ztěžuje naše vývozní možnosti tím, že náš dovoz zatěžuje vyšší daní obratovou než dovoz ze států ostatních. Diference daně obratové činí u zboží, vyvezeného námi do Francie, až 4% z hodnoty zboží, zvýšené o clo a dopravní náklady. Jak jsme informováni, důvodem této francouzské diskriminace v oboru daně obratové je okolnost, že také francouzská vláda si stěžuje, že francouzské zboží při dovozu do Československé republiky podléhá vyššímu zatížení daní obratovou při dovozu než je zatížení domácí a projevila proto francouzská vláda zásadně ochotu jednati o odstranění diskriminace u daně obratové za předpokladu, že také Československá republika k odstranění diskriminace francouzského zboží do Československé republiky udělá určité ústupky.

Podle našich informací bylo již učiněno opatření, podle kterého vládním nařízením s platností od 1. ledna t. r. bude daň obratová při dovozu přízí do Československé republiky pro Francii snížena z 3% na 1%, čímž bude dosaženo stejného zatížení jak v obratu domácím, tak i v obratu zboží dováženého.

Žádáme proto, aby bylo urychleno jednání o odstranění dosavadních diskriminací. Francie je jedním z nejdůležitějších našich odběratelů v dnešní době. Jde o stát se solventními poplatníky bez devisových a platebních opatření a je proto tím více nepochopitelné, že dosud nebyl nalezen způsob, jakým by vzájemné diskriminace byly odstraněny a našemu vývozu dostalo se při nejmenším stejného posouzení jako vývozu států ostatních.

Holandsko již dříve používalo systému kontingentů, aby omezilo náš dovoz. Posledně provedlo omezení dovozu kontingenty pro dovoz bavlněných tkanin zušlechtěných, které činí pouze 45% průměrného dovozu posledních tří let, při čemž Holandsko vycházelo z mylného předpokladu, že pokles cen bavlněného zboží dosáhl cifry 50%, ačkoliv z poklesu cen surové bavlny může se stanoviti pokles cen hotových výrobků pouze na 25%.

Vývoz do Velké Britanie byl téměř úplně znemožněn poklesem libry a zavedením cel. Stejný osud stihl také textilní export do dominií a kolonií anglických zvýšením cel proti anglické preferenci. Pokles libry, který má reflex také na měnu států severských, vyřadil náš export také z trhů severských, kde se uplatnila neobyčejně silná konkurence anglická, podporovaná nadto tradičním spojením států severských s Velkou Britanií.

Slavná sněmovno! Jak z předchozího je viděti, je různými opatřeními znemožňován vývoz našich exportních výrobků do zahraničí a znemožňuje se vzájemná výměna zboží a statků vůbec. Žádáme proto, aby odstraněny byly všechny překážky mezinárodního obchodu a aby vývoz zejména do našich starých odbytišť byl usnadněn. Velkorysá a plánovitá obchodní politika musí pracovati k vytvoření větších hospodářských celků a vnitropoliticky musí dbáti toho, aby k existenčním zájmům průmyslů exportních bylo vždy náležitě přihlíženo.

Devisová omezení, pokud nejsou nutná k ochraně naší měny, měla by býti odstraněna. Povolovací řízení mělo se uplatňovati jen vůči státům, které se brání platům za naše dodané zboží. Prakse devisové komise stala se nástrojem ochranářské politiky, čímž se zhoršil náš obchodně-politický poměr k některým státům. Na praksi devisové komise jsou velké stížnosti, a to stížnosti oprávněné. Rozhoduje se v ní ne podle skutečné potřeby našeho hospodářství, nýbrž podle mocensko-politických poměrů. Přímo skandálním bylo rozhodnutí devisové komise, podle kterého textilní suroviny, jako bavlna, vlna, len, konopí, juta byly zařazeny do seznamu zboží, které podléhá devisovému opatření. Junktimovaný tento požadavek našel většinu a byl odhlasován. Tímto činem měl býti znemožněn dovoz potřebných surovin pro průmysl, bez kterých nelze pracovati, surovin, které se u nás nepěstují a které se nikdy u nás pěstovati nebudou. Nesmyslný tento čin, který byl s to zvýšiti uměle počet nezaměstnaných u nás o více než 200.000 dělníků, byl sice později změněn, ale dovoz lnu podléhá dosud tomuto opatření.

Máme sta stížností na nemožnou praksi devisové komise. Na jedné straně blahovůle a tajnůstkářství, na druhé straně nemožný byrokratismus, těžkopádnost a dokonce i šikany. Devisová komise měla se státi průmyslu oporou, stala se však po roce svého trvání brzdou a přítěží. Tato nemožná a škodlivá praxe v zájmu našeho hospodářství, našeho průmyslu a jeho existence musí se změniti.

Forma kompensačních obchodů, vážený sněme, byla jednou z cest k umožnění výměny zboží. Byla to pouze nouzová výpomoc proti měnovým a finančním obtížím. Nemůže býti považována za normální prostředek obchodně-politický. U nás se kompensační obchody dnes provádějí tak, že místo aby se obchody umožňovaly, vlastně se znemožňují. Místo okamžitého a rychlého rozhodnutí musí exportér čekati na povolení 2 měsíce i déle. Dnes svět na naše výrobky nečeká a když objednané zboží nemůžeme dodati hned, včas, objednávky se ruší a u nás stoupá počet nezaměstnaných. Znemožňuje se dovoz másla, vajec a pod. za textilní výrobky. Ztrácíme důležité obchodní možnosti a našemu národnímu hospodářství vznikají tím nedozírné škody. V obchodech kompensačních je nutno rychle zavésti pořádek, který by přinesl ozdravění nemožných a tak škodlivých poměrů. Byrokratická ztrnulost, těžkopádnost a libovůle musí býti odstraněny.

Průmysl textilní brání se obchodní politice dělané na podkladě kontingentů. Taková politika je vážným nebezpečím pro naši platební bilanci. Mimo to na textilní průmysl jako takový nebéře se náležitý zřetel, takže kontingenty jsou vlastně jen hřebem do rakve tohoto vyspělého průmyslového odvětví.