Včera jsme byli zde svědky toho, že ve 2 hod. odpol. bylo ve sněmovně rozdáno poslancům usnesení senátu o vládním návrhu zákona o dopravě motorovými vozidly jako hotová věc. V té době, kdy bylo usnesení senátu zde rozdáno, byla ještě v senátě o tomto návrhu debata v plném proudu. Po tom, když posl. sněmovna přikázala usnesení senátu rozpočtovému a technicko-dopravnímu výboru, mluvili ještě dva senátoři k vládnímu návrhu zákona, který již byl ve sněmovně předkládán jako hotové usnesení senátu. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Dokonce ve 3 hod. odpol., jak píše a potvrzuje i "Venkov" a všecky druhé měšťácké noviny, došlo v senátě k bojovnému hlasování o vládním návrhu zákona o dopravě motorovými vozidly a o resolucích k tomuto návrhu, které technicko-dopravní výbor posl. sněmovny spolkl bez debaty přes protest komunistů jedním mávnutím ruky ve stoje jako usnesení senátu (Slyšte!), toho senátu, jehož členové z vládních stran se ještě posilovali v senátní restauraci na bojovné hlasování, nehledě k tomu, že ani jeden z poslanců nemohl si za několik minut přečísti usnesení senátu o 50 stránkách.

Výsledek bojovného hlasování o přijaté resoluci ovšem pochopitelně také vypadl z usnesení senátu. To, oč byl veden boj v senátě známým bojovným hlasováním, usnesení senátu neobsahuje. To tedy vypadlo, poněvadž toto usnesení bylo už v poslanecké sněmovně dávno schváleno v technicko-dopravním výboru, zatím co v senátě vedl se teprve zápas o resoluci, kterou se vláda vyzývá, aby do příštího vládního návrhu o automobilovém zákoně vložila ustanovení, podle kterého by zaměstnavatel, který přetěžuje řidiče a nedodržuje zákon o osmihodinové době pracovní, mohl býti potrestán nejen pokutami peněžitými, nýbrž i odnětím koncese.

Tedy tak zv. usnesení senátu v posl. sněmovně předloženo není, nýbrž je zde předlož no usnesení, které se stalo v kuchyni p. Preisse, o němž jsem již také mluvil, je zde tedy diktát Preissův bez ohledu na usnesení senátu, neboť usnesení senátu se poslanecké sněmovně nedostalo.

Zajímavější je, že zpráva technicko-dopravního výboru, který tu předlohu spolkl ve stoje, je zrovna tak obsáhlá jako usnesení senátu s titulem "Zpráva rozpočtového výboru". Pánové, to je komedie, to je podvod nejhrubšího druhu, který je možný jen a jen v čsl. parlamentě, v tom parlamentě, o němž socialističtí vůdcové namlouvají dělníkům, že jest to vážný a vážený sbor, kde komunisté prý positivně nepracují, ve kterém prý positivně pracují pro dělnickou třídu jen socialističtí poslanci. Tuto positivní práci socialistů ve vládě a v tomto parlamentě odhalujeme a přibíjíme na pranýř před celou proletářskou veřejností jako podvod a komedii, kterou socialističtí vůdcové provádějí, aby zakryli svoji jedinou positivní práci, kterou provádějí pro záchranu bohatých, pro zachránění zisků uhlobaronů, kterou provádějí ve prospěch Preissů a všech pirátů na účet dělnické třídy a všech drobných poplatníků.

Vládní návrh zákona o dopravě motorovými vozidly, jeho opatření reakční a zpátečnická, který ve svém důsledku znamená zničení drobných autodopravců, zmonopolisování autodopravy ve prospěch hrstky velkodopravních společností záhadného ražení a jejich státu, který znamená ohromné zdražení autodopravy jak osobní, tak také nákladní, se vší rozhodností jménem komunistické strany a svého poslaneckého klubu také odmítám. Dochází-li však přes všechny protesty k projednání vládního zákona o zničení drobných autodopravců způsobem přímo neslýchaným, při němž tento vládní režim zanedbává i nejprimitivnější povinnosti a šlape všechny zákony, je to jen doklad, že pokyn a příkaz Preissův jest pro vládní socialisty svatý a že v zájmu Preissů, Weinmannů, Petschků a Rothschildů socialisté svoji teorii "vyvlastnění těžkého průmyslu" provádějí prakticky vyvlastněním a zničením drobných autodopravců v zájmu monopolního vykořisťování hrstkou vydřiduchů. To jest první účel vládního, právě projednávaného povedeného usnesení senátu o motorových vozidlech. Lze však právem nazvati tento výplod Preissovy kuchyně současně výplodem socialisty Bechyně, který za cenu zničení drobných autodopravců a za cenu 100% zdražení autodopravy chce krýti bankrotářské hospodářství státních železnic jako podniku, který pro rok 1933 vykazuje již schodek 1100 mil. Kč.

Návrh ministra železnic na řešení problému krise železnic a problému dopravy vůbec, jest způsob bachovský v tom směru, že terorem, zařezáním drobných autodopravců a zdražením dopravy vůbec má se krýti bankrotářské hospodářství na železnicích. Tedy neřeší se otázka krise železnic snížením dopravních tarifů, vyházením neschopných sekčních šéfů, radů a celého toho hejna, které v železnicích je a nemá nic více a nic méně na práci než požírati statisícové služné, všechny fondy v ministerstvu železnic, sloužící jako premie, tantiemy a odměny, a které ovšem tím a svou neschopností přivedlo železnice jako dopravní prostředek v Československu na pokraj bankrotu.

Tímto vládním návrhem má se zardousiti nebezpečná konkurence moderní techniky a dopravy, má se ono bankrotářské hospodářství krýti tím, že nebudou nadále možné dopravní prostředky, které až dosud zde byly. A tak budeme svědky toho, že návrh bude znamenati ve svém důsledku návrat do středověku na celé čáře. Už od letošního roku pozorujeme, že výmysl zdražení zápalek, s kterým se přišlo, měl za následek, že už nejenom jednotlivci, nýbrž celé kraje se vrátily do doby pradědečků, kdy se ještě rozdělával oheň křesadlem. Ty staré historické památky byly nyní vytaženy jako prostředek ke škrtání a dělání ohně a stará křesadla nahrazují zápalky, které jsou dnes fakticky ne potřebou, nýbrž luxusem, poněvadž v těchto krajích hladu, bídy a smrti, kde není 30 haléřů na sůl, není ani na balíček zápalek v ceně 30 hal.

Rovněž tak zdražení tabáku mělo za následek - a zde p. ministr financí může pořád potěžkávat pytlík s výnosem tabáku, že se mu zmenšuje - že kuřivo výstavní ve všech luxusních formách je sice vyráběno dělnickou rukou, ale dělníci sami kouří dubové listí tedy rovněž návrat do středověku.

A tak také budeme v Československu svědky fakta, že ministerstvo železnic sice už nakoupilo sta luxusních velkých dopravních kár, které budou jezdit po asfaltovaných silnicích, ale lidé okolo nich budou chodit pěšky, poněvadž nebudou míti na to, aby se mohli svézti tímto dopravním prostředkem, o němž se jenom žvaní (Předsednictví převzal místopředseda Taub.), že je to důsledek pokroku a že také z toho pokroku má veškerenstvo prospěch. Stane se tedy dopravním přepychem zrovna tak, jako na počátku železnice, která sice byla vystavena, jezdily po ní vlaky, ale lidé chodili do města okolo trati pěkně pěšky, poněvadž neměli finančních prostředků, aby zaplatili a mohli se svézti. To bude také výsledek projednávaného návrhu o motorových vozidlech.

Pánové zavádějí tímto návrhem také nový druh daně, která má prý vyrovnati tak řečenou přepravní daň a dávky na železnicích, aby tam prý neměla konkurence ony silné a výrazné formy. Dělají prý to v zájmu státní pokladny, aby totiž stát načerpal z toho 60 mil. Kč příjmu. Pan zpravodaj v rozpočtovém výboru nemohl sice vyvrátiti ani jeden z námi uvedených faktů, ale vyzýval nás: navrhněte něco, z čeho by stát měl lepší prospěch. Pánové, zapomněli jste uvážiti, že ničíte sta a tisíce existencí drobných autodopravců, ale zapomněli jste nesporně - ovšem vědomě - zdaniti luxusní auta jako nejlevnější dopravní prostředek pro fabrikanty a všechny finanční piráty. Ti budou používati dále svých luxusních aut jako nejlevnějšího dopravního prostředku, poněvadž se jim žádnou formou tento prostředek nezdaňuje.

Tedy to jest ona strašná kapitola, se kterou se zde přichází v celém sanačním plánu a která zní, jak opatřiti pro prázdnou státní pokladnu prostředky a jak zaktivovati rozvrácené bankrotující hospodářství státních podniků. Děje se tak v celém plánu nejenom zdražením všech životních a lidových potřeb, nýbrž také zdražením dopravních prostředků, které slouží hlavně dělnické třídě pro dovoz do práce a z práce a pro dopravu školních dětí. Činí se zde opatření, která jsou přímo dalekosáhlá a znamenají karabáč i na ty, kteří budou moci používati těchto dopravních prostředků.

Tak na př. zavádí se trestní sankce pro toho, kdo by sice použil automobilového prostředku, ale neměl při kontrole lístek, kterým by potvrdil, že zaplatil při vstupu do této káry jízdné. Nebude tedy napříště trestán ten, kdo mu lístek nedá, nýbrž bude trestán pasažér, a rozumí se, že v každém případě bude trestán dělník, chudý člověk, zejména na venkově, kde je velmi malá znalost těchto předpisů. Pánové se jistě postarají, aby tato znalost nebyla žádná a tím budou lidé dvakrát biti: jednou zvýšenou cenou a po druhé pokutovým systémem.

S projednávaným návrhem o dopravě motorovými vozidly octlo se dnes na pořadu schůze také usnesení senátu o prodloužení mezinárodní úmluvy o jízdě motorovými vozidly. Pánové již několik let - a jako poslední a nejzazší hranici stanovili loňský rok - slibují, že přijdou s novou úpravou tohoto zákona, ovšem již celého, ale přicházejí zase s prodloužením, jenže při této příležitosti vsunuli také trestní sankci proti šoférům, a to takovým způsobem, že ji zvyšují z 50 na 1.000 Kč, odůvodňujíce to tím, že to má znamenati zabránění katastrofám a neštěstím. Pánové tedy chtějí pokutami léčiti systém, kterým dochází k těmto katastrofám, ale zapomínají, že vlastní příčina leží v dnešních dopravních společnostech se záhadnými tituly. Společnost má nevinný titul, ale jsou v ní páni radové z ministerstva železnic, páni radové ze všech možných ministerstev, jsou tam slezlé všecky pijavice, které pak, zaměstnávajíce bezohledným způsobem řidiče, drží je ve službě 16 až 20 hodin denně. Takový řidič, jsa pochopitelně fysicky i duševně úplně vyčerpán, zaviní třebas neštěstí, ale důsledky toho nesmí nésti systém, nýbrž on, a proto se zvyšuje trestní sankce, ovšem ne proti těmto vydřiduchům, nýbrž proti autořidičům. Ale zde vidíme to rozčarování. Pánové nevsunuli do tohoto zákona opatření - nejen s ohledem na dobu krise, kdy jsou tisíce šoférů bez práce, nýbrž i s ohledem na nebezpečí a neštěstí - že nesmí býti řidič za volantem déle než 8 hodin denně a že nesmí býti zaměstnán týdně déle než 40 hodin.

Pánové se dostali - jak doznávají - v senátě do boje jen o resoluci, kterou vyjadřují požadavek, aby vláda do příštího svého návrhu dala ustanovení o tomto opatření, ale tato resoluce pochopitelně ani jako resoluce nepřišla do usnesení senátu, a znamená jen přání, takže o ní nesmí ani posl. sněmovna jednati. To ukazuje nejlépe systém a prostředky, jakými se v Československu řeší krise a její hospodářské i finanční důsledky. Systém Preissů, Weinmannů a Petschků je zde do té míry svatým a nedotknutelným zákonem, že všechno ostatní, co stojí v cestě, musí býti odklizeno a také je odklizováno rukou socialistů.

Naproti tomu podáváme my komunisté návrh, pokud jde o usnesení senátu o dopravě motorovými vozidly, aby zejména tato opatření proti drobný autodopravcům se dotýkala všech autodopravců s příjmem nad 30.000 Kč. Rovněž navrhujeme, aby jízdné za dopravu osob motorovými vozidly na státních a veřejných podnicích bylo sníženo o 20% pro pracující třídu, ale naproti tomu, aby jízda soukromými motorovými vozidly, to znamená luxusními auty, byla zdaněna ne o 50%, ne o 100%, nýbrž aby těm pánům, kteří mají taková luxusní zařízení, byla vyměřena daň do výše odpovídající ceně nejenom luxusního, nýbrž také příliš levného dopravního prostředku pro fabrikanty a všechny finanční piráty. Rovněž tak podáváme návrh, pokud jde o usnesení senátu o prodloužení účinnosti mezinárodní smlouvy o jízdě motorovými vozidly, v němž žádáme, aby místo onoho ustanovení o zvyšování trestních sankcí a pokut, kde se nezabezpečuje skutečná bezpečnost osob, bylo vsunuto ustanovení, kterým bude bezpečnost osob opravdu zabezpečena, a vedle toho také ustanovení, že v žádném případě nesmí býti řidič auta ve službě u volantu déle než 8 hodin denně a než 40 hodin týdně. Podáváme tento návrh při této příležitosti, abychom tím demonstrovali požadavky autořidičů, a také proti útoku, který se v této době vede na drobné autodopravce, kteří tímto vládním návrhem mají být úplně zničeni. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Al. Beneš.

Posl. Al. Beneš: Slavná sněmovno! Zdá se mi, že tato vláda, která si vzala za úkol dáti státní hospodářství do pořádku, hlavně však státní rozpočet do rovnováhy, nenalézá jiné cesty, než se zase obrátit směrem k poplatným vrstvám a diktovati jim nové oběti, jichž prázdná státní pokladna vyžaduje. Od jisté doby neuplynul snad ani jediný den, co sněmovní mašinerie rozhýbala svá kola, aby se nejednalo o novém zatížení poplatnictva, najmě živnostnictva a obchodnictva. Včera byl odhlasován zákon, jímž se béře malému a střednímu živnostnictvu výhoda při placení kruté, vysoké, nespravedlivé daně obratové, dnes je opět předkládán nový zákon, kterým se určitá kategorie živnostnictva opět daňově nemožně zatěžuje, ba dovolil bych si tvrditi, že tento zákon je nejbezohlednějším vyhlazovacím prostředkem vůči živnosti autodopravní, která musí zmizet nebo býti potlačena do té míry, aby byla odstraněna nebezpečná konkurence našich železnic.

Zákon o dopravě motorovými vozidly dosvědčuje, jmenovitě svou daňovou částí, že tomu tak je, neboť zdanění, které je ukládáno veškeré dopravě nákladní a osobní po živnostensku provozované, za takových okolností nesnese naprosto nejen konkurenci železnic, nýbrž snad i konkurenci potahů a jakoukoli dopravu motorovým vozidlem vůbec.

Tato vláda, aby zachránila svůj zkrachovaný podnik - železnice - kde problematické hospodaření dovršil ministr-odborník svými experimenty, na které státní pokladna tento rok doplatí nejméně celou miliardu korun, jednoduše udělá zákon, který, jak se lidově říká, jde v pravém slova smyslu přes mrtvoly těch, kteří se poctivě živili a do státní pokladny dosud odváděli největší část svého krvavě zaslouženého výdělku. (Souhlas.)

Další nemožnost existence našich železnic za takového bezhlavého hospodářství musela arciť urychliti uskutečnění tohoto zákona na ochranu proti konkurenci čile po živnostensku provozované autodopravy, a tímto zákonem se má vyřešiti problém osobní a nákladní dopravy pro jehož řešení naše vláda nenalezla moudřejšího východiska.

Avšak já s tohoto místa prohlašuji, že tento problém není vyřešen, byť by byl vydán zákon ještě ostřejší formy, nežli je tento, neboť jsem přesvědčen - a mohl bych snésti o tom bezpočetné doklady, - že tak jako jiné státní podniky, tak i železnice, pokud budou provozovány státem, nikdy nebudou prosperovati a vždy na ně bude státní pokladna, resp. poplatnictvo, velmi těžce dopláceti, zvláště bude-li tento podnik bezprostředně ovlivňován nemožnou stranickou politikou socialistickou. (Souhlas.)

Pravda, ve všech státech zařídili se na obranu proti automobilové konkurenci železnicím, ale nikde tak strašným způsobem nepodvázali autodopravu po živnostensku provozovanou, jako ji podvazujeme u nás.

Uznávám, že je nutno, vzhledem k enormnímu vývoji autodopravy, jak nákladní tak osobní, upraviti její provozování a povolování, rovněž i zdaňování zákonem, vzhledem k dnešní dopravě státních železnic, v nichž je investován ohromný státní kapitál, ale nenahlížím, proč právě u nás by se měla z tohoto důvodu živnostenská autodoprava jejím zničením odstraňovati s cesty a vyřazovati násilným a bezohledným způsobem z hospodářského života, jenž opět utrpí ztrátu nenahraditelnou, která na konec poškodí státní pokladnu nejvíce. (Výkřiky.)

Divím se, když u nás tak rádi chodíme pro vzory do ciziny a státní pokladna vyhazuje miliony na všelijaké studijní cesty odborníků, proč se navrhovatelé zákona nepoučili aspoň o zákonných úpravách autodopravy na př. v sousedním Německu nebo Rakousku, kde - i všude jinde - se béře veliký ohled na autodopravu po živnostensku provozovanou. Všude, ve všech zemích se pokusili o úpravu dopravy motorovými vozidly, jež ve většině případů má zameziti pouze t. zv. divokou konkurenci mezi jednotlivými dopravními podnikateli, lhostejno, jde-li o železnici nebo o motorové vozidlo. Ve všech zemích je doprava automobily také zdaněna, ve většině z nich však stejně bez zřetele na to, jde-li o dopravu živnostenskou nebo o dopravu vlastní. Mnohde doprava živnostenská má dokonce i úlevy. Zdanění jest obdobné naší dani z motorových vozidel, jež se různě stanoví a je přes různé odchylné poměry přiměřeně stejně tíživé.

Druhý druh zdanění se podobá naší dani spotřební z pohonných látek. Nikde však v celé Evropě, ač se všude ukázala nutná potřeba ochrany dopravy, není případu, aby automobilová doprava byla zdaněna, tak, aby se její provozování úmyslně ničilo a připravoval se její zánik.

Posuzujíce obsah zákona o dopravě motorovými vozidly nabyli jsme přesvědčení, že se jím páše ta největší křivda na našich autodopravcích, neboť již dosavadní zdanění jest v některých případech daleko vyšší než ve většině evropských států. Vezměme na př. dnešní zatížení nákladního auta dvoutunového a porovnejme je s daňovým zvýšením podle nového zákona. Za předpokladu projetých 15 000 km ročně činí silniční daň 995 Kč, spotřební daň z pohonných hmot 4.255 Kč, celkem 5.220 Kč. Za předpokladu projetých 30.000 km ročně činí úhrnné zatížení 9.443 Kč, za předpokladu ujetých 45.000 km činí zatížení 13.667 Kč ročně. Při navrhovaném zvýšení daně o 200 Kč na metrický cent nosnosti automobilů používaných pro dopravu vlastní zvyšuje se toto zatížení ročně o 4.000 Kč; ve všech třech případech, jde-li o dopravu provozovanou po živnostensku, zvyšuje se zdanění o 6.000 Kč ročně. (Posl. Jiráček: To je něco strašného!) Při využití nákladního automobilu vždy jen v jednom směru činí toto zatížení na jednu tunu a kilometr 35 haléřů, v prvém případě, to jest, ujede-li se 15.000 km ročně 31.4 haléře, a ujede-li automobil ročně 45.000 km a při plném využití vlastního zatížení 17.5 haléře a 15.1 haléře na jednu tunu a jeden kilometr. Po zvýšení při využití automobilů jedním směrem bude činiti zatížení na jednu tunu a kilometr 61.4 haléře při 15.000 km ročně ujetých, v druhých dvou případech pak 44˙6 haléře a 39.2 haléře, při plném využití a zatížení na jednu tunu a kilometr 30.7 haléře, 22.3 haléře a 19.6 haléře. Děje-li se doprava však po živnostensku, pak při polovičním využití vozu bude činiti zatížení na jednu tunu a kilometr 74.1 haléře, 37.5 haléře a 43.6 haléře a při využití plné nosnosti vozu bude zatížení činiti 37.2 haléře, 25.7 haléře a 21.8 haléře. Percentuálně znamená zvýšení při ujetých 15.000 km 76%, jde-li o dopravu vlastní, a o 114%, jde-li o dopravu po živnostensku provozovanou. (Výkřiky posl. Jiráčka.) U automobilu, jenž ujede ročně 45.000 km, činí zvýšení v prvém případě 29.2%, ve druhém případě 39˙5%. Denně činí daňové zatížení při ujetých 15.000 km u 2tunového nákladního automobilu 17.5 h, při ujetých 30.000 km činí 31.20 h a při ujetých 45.000 km 45.50 h. Příště bude v těchto třech případech činiti zatížení denně 30.80 hal., v druhém případě 44.80 hal., a v třetím případě 58.80 hal. V dopravě vlastní a v dopravě po živnostensku provozované v prvním případě 37.50 hal., v druhém případě 51.40 hal. a v třetím případě 63.50 hal. To znamená, že se u vlastní dopravy zboží zvýší zatížení o 76%, resp, v prvém případě o 42.7%, v třetím případě o 29.2%. Při dopravě po živnostensku provozované zvýší se zatížení o 114%, resp. o 63˙7% a o 39%, v třetím případě o 0.5%.

Podle těchto odborných výpočtů lze si snadno představiti, koho toto zvýšení nejvíce postihne; opět ty nejmenší lidi, kteří již dnes bojují velmi těžce o skývu denního chleba. Jen se podívejme na tyto ubožáky. Někdy celý den ještě při velkém čekání a namáhání se nepřijde zákazník a přijde-li, smlouvá s ním o cenu jízdy předem. Nechci zde s tohoto místa vypočítávati a dokazovat problematické výdělky těchto drobných živnostníků, ale jest jisto, že při dnešní cenové konkurenci je za dosavadního zdanění, zdůrazňuji - za dosavadního zdanění - provoz drožek, zvláště těch, kteří jezdí na sazbu 2 Kč, naprosto nerentabilní a jistě každý musí uznat, že při zvýšeném zdanění jej úplně zničí a další provozování autodrožkářské živnosti naprosto znemožní. To je také účelem tohoto zákona, zabíti technický pokrok (Souhlas.) pohodlné a rychlejší dopravy, zpomalit chod a vývoj hospodářského života, poněvadž těžkopádný a zbyrokratisovaný správní aparát našich železnic se pomalu pohybuje a nerad se přizpůsobuje době, přesto, že si o sobě říká, že jest obchodním podnikem. Ubitím těchto drobných poctiním živnostníků pro dočasnou záchranu našich železnic vzniknou daleko větší škody našemu hospodářství, jak jsem již pravil, než kolik se získá tímto opatřením na hodnotách, jež mají býti zachovány. Je naprosto nesprávné a velmi mylné domnívati se, že pro záchranu státního podniku železničního musí se zbaviti jakékoli konkurence. Každý podnik, který nemá konkurence, ztěžkopádní, nepřizpůsobuje se pokroku a sává se zaostalým. A toho chtějí právě naše železnice tímto zákonem dosáhnouti. Jen zdravá konkurence, která se jinak uznává při jakémkoli podnikání, může donutiti naše železnice ke snaze o stálý pokrok. Bude-li se správa našich železnic takto zabezpečovati proti každému, jistě tu vznikne nebezpečí její neustálé zaostalosti vzhledem k dopravním poměrům v jiných státech, což právě pro náš malý stát, který se musí uplatňovati v hospodářském životě, zvláště zahraničním, pružnou konkurenční schopností, je nebezpečím mimořádného dosahu.

Je proto nutno, a v poslední chvíli na to upozorňuji, aby z návrhu zákona bylo vyloučeno aspoň krajně nespravedlivé ustanovení o povinnosti koncesní pro blízkou dopravu nákladní, ať pravidelnou nebo nepravidelnou, neboť železnice by měly podle práva podléhati stejné povinnosti koncesní pro dopravu motorovými vozidly jako osoby soukromé. (Výborně!)

Je na bíledni, že je naprosto nemožno souhlasiti, aby zdanění automobilové dopravy bylo již dnes před novým zdaněním větší, než je tomu odpovídající zdanění železnic, neboť je vyloučeno, aby automobilová doprava snesla ještě další zatížení. Stane-li se tak přece, bude to znamenati úplnou katastrofu pro osobní dopravu automobilovou, provozovanou po živnostensku drožkami, a pro celou dopravu nákladní.

Prozatím pro tuto chvíli nelze ani vyčísliti hospodářské ztráty, které tímto zařízením vzniknou. Považme jen, co bude znamenati omezení automobilového odbytu v našich továrnách, které z toho určitě vznikne, zvláště uvážíme-li značné finanční ztráty našeho automobilového průmyslu, který je věřitelem mimořádně velkých částek u autodopravců, - počítá se dokonce, že je to částka přes 600 milionů Kč. Bude to jistě velká část právě finančně nejslabších autodopravců, kteří nebudou moci za takovýchto okolností dostáti svým dlužnickým povinnostem. (Výkřiky posl. Pekárka.)

Je přirozeno, že tímto nemožným zákonem, jímž se postihují zejména nejdrobnější živnostníci, rozmnoží se opět počet nezaměstnaných, protože na automobilové dopravě po živnostensku provozované a i na výrobě automobilové živí se dnes ať přímo nebo nepřímo snad dokonce více než 1 1/2 mil. existencí.

Při tom, jak jsme propočítali v našem návrhu na reglementaci automobilní dopravy, efekt pro státní pokladnu z uvedených důvodů bude zcela ilusorní, a já bych řekl, naprosto negativní. Jsme si jisti, že stát bude dále těžce dopláceti na naše železnice.

Nesmíme zapomínati, že novým nesnesitelným zdaněním poklesne i odbyt pohonných látek, to jest poklesne i spotřební daň z nich, a poklesne výnos z daní z motorových vozidel ještě daleko více než až dosud. Zničení automobilové dopravy bude rázem všude pociťováno, specielně tam, kde se zásobují větší střediska a kde se dnes stala automobilová doprava nevyhnutelnou bez zřetele k tomu, je-li spojení obstaráváno železnicí nebo nikoliv. (Výkřiky posl. Pekárka.) Rozhodně se stavíme proti tomu, aby železnice a pošty při provozování dopravy po silnicích proti dopravě živnostenské nepotřebovaly koncese ani tam, kde již živnostníci koncesi získali.

I kdyby bylo možno připustiti právo přednostní, jest přímo absurdní ponechávati železnicím možnost vyzkoušeti napřed na soukromém podnikateli, zda doprava mezi jeho místy je rentabilní, a pak, vidí-li se, že tomu tak jest, podnikati s ním konkurenci i v tom případě, když si toho potřeba obyvatelstva nežádá. Je přirozeno, že státní podnik u nás se může spoléhati na to, že když jeho hospodářství skončí sebe větším deficitem, státní pokladna mu jej v jakékoliv výši uhradí. Pak může si dovoliti konkurovati živnostníku, který jest vedle toho zatížen enormními dosavadními daněmi, dávkami a jinými různými poplatky a šikanami. Máme zde řadu příkladů, které bychom mohli uvésti, kde železnice z justamentu, aniž by toho potřeba obyvatelstva vyžadovala, zavedly autobusové linky, které odstranily z cesty nepohodlného konkurenta úplným jeho ožebračením a nadále mu znemožnily další provozování provozu. To jest v tomto právním státě jeden z velkých nemravů, který má býti tímto novým zákonem sankcionován, proti kterému se s těchto míst jako svéprávní občané co nejdůrazněji ohražujeme. (Výborně! - Potlesk.)

Kdybychom se měli dále obírati všemi ustanoveními, obsaženými v tomto projednávaném návrhu zákona, musili bychom snésti veliký materiál, vyplývající zejména z prakse, jímž by bylo možno prokázati absurdnost tohoto zákona. Stát si tímto zákonem reklamuje pro sebe nový dopravní monopol, který jest v zásadě zasahováním do soukromého podnikání a soukromého vlastnictví. (Souhlas.) Nemůžeme také proto zákon nazvati jinak, nežli prováděním bolševictví suchou cestou, a jest jen litovati, že jest schvalován vládními stranami přímo bez debaty, což znamená tu největší bezohlednost těchto stran vůči soukromému podnikání a vůči bezbranným početným poplatnickým vrstvám.

Jest nutno s těchto míst před tváří naší čsl. veřejnosti žalovati a ukázati, s jakou lehkomyslností a nedbalostí jest zákon tento projednáván. Včera byl tento zákon předložen po plenu dopravnímu výboru sněmovny. Bylo velmi těžko v tomto výboru zákon projednávati, protože nebyl přítomen ani předseda ani jeden z místopředsedů výboru. Teprve po hodině dostavil se místopředseda, český socialista posl. B. Procházka, který chtěje zahájiti jednání shledal, že není referenta, který by výboru o předloženém návrhu zákona podal zprávu. (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) Po dlouhé tahanici našel se konečně referent v osobě posl. Fialy z nár. socialistické strany, takto železničního zaměstnance, který, ač návrhu zákona ani nečetl, snažil se jej všemožným způsobem obhajovati pro svého zaměstnavatele - ministerstvo železnic. Po referátu zmíněného zpravodaje, který podal návrh, aby byla sloučena debata speciální s debatou generální, nebylo o návrhu zákona vůbec jednáno vzhledem k návrhu přijatému přes protest menšiny, aby dopravní výbor odhlasoval zmíněný návrh en bloc.

Obdobný případ stal se i v rozpočtovém výboru, kde po dlouhém vyjednávání přijal z nouze referát opět nár. socialista posl. inž. Záhorský, jenž ovšem neměl naprosto možnost přečísti si návrh zákona o 52 stranách, aby se přesvědčil, jak může tento zákon hájiti. (Výkřiky posl. Slavíčka.) Je to opět doklad, jak laxním způsobem a ve chvatu je projednáván zákon tak důležitého hospodářského dosahu. Je to nejlepší doklad, jak tato sněmovna, resp. koaliční strany vládní mají na zřeteli otázku další existence autodopravních živností přes to, že četným deputacím těchto živností bylo slibováno s mnoha stran, že za žádných okolností nepřipustí, aby tato živnost byla jakýmkoli způsobem na své existenci poškozována.

Největší ostudou však je, že zákon, který se už od 11 hodin v této sněmovně projednává, byl rozdán poslancům teprve o 12. hodině.