Ale jak chcete pak žádati od poplatníků aby zachovávali berní morálku, když samy finanční úřady tak po berní morálce šlapou?

Žádáme, aby neprodleně byla učiněna opatření, aby se tyto šíleně zvýšené daně nevymáhaly, poněvadž jinak bude zničeno množství středostavovských živnostenských existencí. Žádáme však také daňové spravedlnosti a zrušení úlev konsumním a prodejním družstvům a velkoprůmyslu. Drobný příštipkář, který nemůže započítati svým zákazníkům daň z obratu a musí u suroviny zaplatiti třikrát až čtyřikrát tolik na dani z obratu, jest zřejmě v nevýhodě proti velkoprůmyslníku v témž oboru, který zpracovává surovinu až k hotovému zboží a obstarává drobný prodej ve vlastních odbočkách a úhrnem platí jen 4% daně z obratu. I svazům výdělečných a hospodářských družstev byly zákonem č. 188/1930 Sb. z. a n. povoleny úlevy na dani z obratu při dodávkách připojeným družstvům a při dodávkách těchto družstev svazům. Zde jsou možnosti k zachycení četných milionů, které činí zbytečným zvýšení pro drobné živnostníky. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Z tohoto zde předneseného daňového klíče vidíte, jak velké nebezpečí hrozí vlastně drobným živnostem a drobnému obchodu, tedy tisícům a tisícům existencí. Není správné, tvrdí-li se, že živnostník a zvláště drobný a prostřední ve všech případech přesunuje daň na spotřebitele. Výslovně zde prohlašuji, že pro ostrou soutěž způsobenou hospodářskou krisí živnostník musí dnes sám platiti daň z obratu. Tento tlak na ceny, který se dnes provádí mezi obchodníky a živnostníky, zdá se přímo neuvěřitelný; přes to státní úřady počínají předvolávati jednotlivá společenstva a svazy, aby se pokusily stlačiti ceny ještě níže. Poradil bych těmto pánům, aby začali u ohromných trustů a koncernů, ale na ty si netroufají.

Dále vidíme ještě pobíhati kolem lichevní orgány, přes to, že je přebytek zemědělských výrobků a také jiného zboží, ale není pro ně odbytu. (Posl. dr Schollich [německy]: Aby mohli dělati diety!) Domnívám se, že jim jde hlavně jen o diety a nikoliv o blahobyt veškerého národního hospodářství.

K tomu ke všemu rozkvétá pro tyto lidi, drobné a nejchudší z chudých, ještě daňový trestní zákon, již zde ve sněmovně rozdaný. V něm vrcholí zákon o dani z obratu a jiné daňové zákony. Tu se musíme diviti početním umělcům, kteří dnes ještě mají za to, že daňového trestního zákona dosáhnou 80 mil. Kč. Domnívám se, že se výpočet děje tak, že se určité procento rozdělí na jednotlivá zemská finanční ředitelství a ta jej zase postoupí dále jednotlivým úřadům pro vyměřování daní s přísným rozkazem: Musíte vybrati tolik a tolik milionů pokut. Nejen tresty, nýbrž i hrozba, že se poplatník dostane zcela nevinně ihned do vězení, jest neslýchaná. Bohužel dlužno litovati, že vláda musí sahati k takovým prostředkům. Takové jednání jistě nezvýší důvěry ve stát. Musí nastati opak a musíme opovrhovati systémem, který nesměřuje k ničemu jinému než ke zničení jednotlivých existencí a celého národního hospodářství. Říká-li se dnes, že se trestní sankce vydávají vlastně jen pro velké, jest to mylné. (Posl. dr Luschka [německy]: Vždyť se přece nedají chytiti!) Velmi správně, jsou, jak kol. Luschka praví, v cizině a nelze je zachytiti a pak bude trýznění působiti jen u středních a drobných lidí a nejhůře ve zchudlých sudetskoněmeckých krajinách, které tím nejvíce budou trpěti. V českém území si netroufáte postupovati s tak přísnými opatřeními, pronásledujete především německá okrajová území, kde se ničí průmysl a kde nezaměstnanost jest beztoho již ohromná. Tam se to zahájí a k tomu přispějí ještě ve druhé řadě Národní výbory a hraničáři. (Výkřiky posl. dr Schollicha, Prause a Horpynky.)

Rád bych zde projevil přesvědčení, že všemi těmito opatřeními, která se zde chystají, nebude odstraněna nouze státu o peníze. Prohlašuji zde: Kdybych byl přesvědčen, že se skutečně takovými opatřeními pomůže státním financím, že by tím mohla býti hospodářská krise zmírněna a odstraněna, pak bych připustil, abychom přinesli ještě tuto oběť. Ale, pánové, nezapomínejte přece, že jste daň z obratu označovali jako daň přechodnou a že se z ní stalo trvalé zlo. A jak se to má se snížením platů státních zaměstnanců? Nebudou to dva roky, snad se dožijeme již v jednom roce stejně jako u daně z obratu, že dojde k novému snížení. (Výkřiky posl. Horpynky.) Jsem přesvědčen, že přes všechna opatření provedená v jednom roce bude stát se svými financemi na tom mnohem hůře než dnes. Rovnováha, která se dnes vykazuje ve státním rozpočtu na papíře, ve skutečnosti neexistuje. Všechny státní podniky jsou pasivní, ačkoliv nemusí platiti žádných daní a dávek, a přes to se zřizují nové státní podniky. Železnice znovu hodlají strhnouti na sebe soukromé autobusové trati, a vědí při tom zcela dobře, že stejně jako u železnic i tyto podniky zůstanou pasivní.

Stát tedy ničí daňové prameny a co ještě zbývá, vydává se stále více a více všanc zničení. Uvážíme-li, že soukromé autobusové trati platí dnes svou daň z jízdních lístků - i kdybychom předpokládali, že odvádějí měsíčně místo 100% jen 70% - pak tím stát dostává do rukou hotové peníze. Nyní zničí tyto podniky a na jejich místo postaví své vlastní. A tu vám uvádím tento příklad. Na trati mezi Lanškrounem v Čechách a Svitavami na Moravě byly dvě soukromé autobusové trati. Dokud trvaly, byly tam zaměstnány nejvýše tři osoby. Dnes jest jen v Lanškrouně zaměstnáno osm osob; Lanškroun jest německé město, ale nedomnívejte se, že to jsou Němci, kteří jsou tam zaměstnáni, bylo tam ustanoveno osm Čechů a tím se podporuje počešťování německého území. Ale to jest vlastním účelem, totiž zbavování národů práv, a to stojí mnoho peněz. (Různé výkřiky.)

Pravím, že zničení soukromého hospodářství a tak zvaný státní socialismus jest úplně nesprávná cesta, kterou se kráčí. Rád uznávám, že socialistický systém taková opatření vítá a podporuje, ale na druhé straně není pochybnosti, že tato tak zvaná socialisace, ke které pomáhají české i německé občanské strany, slouží jen k tomu, aby systematicky zničila každou svobodnou existenci. Všechny zamýšlené daně a trestní sankce a exekuce nikdy nebudou s to, aby opatřily peníze, jichž potřebuje československý stát k uspokojení svého velikášství. V době stále vzrůstající nezaměstnanosti, stále klesající kupní síly zemědělského obyvatelstva, jakož i snížením platů zmenšené kupní síly úředníků musejí výdělečné možnosti pracujících a tvůrčích stavů, zvláště v obchodu a živnostech i dále silně klesati. Tím způsobený hospodářský úpadek výroby nesmí býti tedy podle našeho mínění nikdy zatížen novými daněmi a dávkami; činí-li to přes to nějaká vláda a parlamentní většina, musí očekávati, že tyto existence a s nimi i stát kráčejí vstříc úpadku. Taková vláda, která opírajíc se o svou moc v tak těžké době přece sahá k takovým opatřením, nemusí býti souzen, nýbrž v dějinách československého státu bude toto dílo zaznamenáno černým písmem.

My jako zástupci pracujícího, výdělečného a tvůrčího německého středního stavu hledíme do budoucnosti s velkou starostí a nepřestaneme tedy ve vrstvách našeho stavu a lidu podle práva příslušejícího podle ústavy státním občanům vybízeti k odporu proti nesnesitelným břemenům, poněvadž nynější vláda a sněmovní většina jest k našim námitkám hluchá.

Této vládě a její sněmovní většině ani my, ani náš utištěný lid nebudeme projevovati důvěru a proto budeme hlasovati proti všem zákonům zatěžujícím národní hospodářství. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Kunz. Dávám mu slovo.

Posl. Kunz [německy]: Slavná sněmovno! Po několikaměsíční nečinnosti, která byla způsobena osobními a stranicko-politickými vádami a rozmíškami v naší koalici, ustavila se nyní nová vláda a zaplavila poslední týdny sněmovnu rychlopalbou návrhů finančních zákonů a nařízení. V krátké lhůtě má býti projednán téměř tucet zákonů, z nichž postihne jeden zhoubněji druhého, a to způsobem jistě postrach vzbuzujícím, veškeré obyvatelstvo. Bylo by lze téměř říci, že tento vánoční týden je černým týdnem pro Československo po stránce zákonodárné. Ministr financí přichází se zprávou, že pokladny zejí prázdnotou a že státní rozpočet na rok 1933 musí být uveden do rovnováhy. Avšak již v červnu tohoto roku museli jsme vyslechnouti k nemalému svému překvapení, že státní hospodářství pro rok 1931 je již pasivní částkou 1700 milionů Kč a že státní účetní uzávěrka na rok 1931 vykázala schodek 1295 milionů. Ačkoliv státní rozpočet v minulém roce byl na venek aktivní, měli jsme v červnu 1932 pasiv za 1700 milionů Kč a nyní se projevuje snaha dosíci fantastickým finančním plánem v státním rozpočtu na rok 1933 opět aktivity. Jestliže jsme projednali v minulých dnech zákon o snížení platů úřednictva, který bude míti dalekosáhlé následky a přivede mnoho existencí na pokraj chudoby, dochází nyní na přímé poplatnictvo. Chce se ještě jednou zvýšiti daň z obratu. Když bylo provedeno poslední zvýšení ze 2% na 3%, odůvodňovaly to vládní strany na schůzích venku a v tisku tvrdíce, že tím zákonem nebudou postiženi nemajetní a chudí živnostníci, nýbrž jedině ti, kteří vykazují obraty nad 150.000 Kč. Neuplynulo ještě ani půl roku a požaduje se již i na nejchudších z chudých, kteří musí počítati s ročním obratem od 2.000 do 3.000 Kč, rovněž padesáti procentní zvýšení. V době, kdy vykazujeme 3 miliardy nezaplacené daně z obratu, kdy nebylo lze platiti dosavadní dvouprocentní daň z obratu, byla zvýšena na 3% a přibírají se nyní k tomuto zvýšení též ti nejmenší, již vykazují obrat pod 150.00 Kč. (Posl. Horpynka [německy]: Československo nedovedlo dosavadní daně vybírati a vynalézá tedy nové!) Dovedlo je snad vybírati, ale neumělo jich správně použíti. Nezřízené úplatkářství mělo za následek nepořádky v řádném zužitkování daní.

Je to zvláštní, tento list (ukazuje list) obsahuje úbytek pro celé národní hospodářství v částce 70 milionů Kč. Celý zákon čís. 952 je odůvodněn několika slovy. § 10, odstavec 1, zákona zní: 268/1923, 246/1926, 188/1930. V tom je úmysl zastřít pravdu, nebo se to skutečně děje. Proč se tam nenapíše, co se žádá, že i nejmenší budou obšťastněni zvýšen ím daní? Je tu odvolávání ze zákona na zákon. Chceme-li se s věcí obeznámiti, musíme projíti 3 až 4 ročníky Sbírky zákonů a nařízení, není-li nám již dostatečně známo, jaké nesprávnosti tento zákon obsahuje. Účinek zákona nebude takový jak stát očekává. Máme-li nyní 3 miliardy nedoplatků na dani z obratu, musíme s jistotou přiznati, že toto zvýšení nebo zdanění drobných nepřinese ani přibližně část té daně, s kterou se počítá naproti tomu se však zhoubně uplatní účinky jak u maloživnostníků, tak i u spotřebitelů. Jsme si všichni dobře vědomi toho, že daň z obratu je nejnemorálnější daní, protože se často vybírá šestkráte až osmkráte, ba i desetkráte. Za doby tak haněné vlády občanských stran, byl celý počet důležitých prostředků denní potřeby paušalován a my jsme poukazovali vždy na nutnost paušalování daně z obratu. Kdyby již bylo zatížení čtyřprocentní, bude třeba, aby byla také jednou zaplacena. Místo, aby se pokračovalo v zavedeném paušalování, zvyšuje se tato daň stále více a jde k tomu že tam, kde bude placena 24 a 25% daň, bude musiti zaplatiti drobný člověk při tomto zvýšení 30% u zboží, u kterého bude často daň připočtena desetkráte na jednom předmětu. (Posl. Horpynka [německy]: To je začátek akce ke snižování cen!). Ano, pociťujeme zcela zřejmě, že index cen opět stoupl, opačně se však chce možnost existence stále více zkracovati.

Daň lze jen velmi zřídka přesunouti. Je to snad možné u velikých průmyslových podniků, neboť ty mohou takovou přirážku připsati na účtu. Je k tomu oprávněn i malý a prostřední podnikatel, či jak nařízeno, je k tomu povinen. Ale jsme rádi, nesrazí-li se nám s faktury více než účtovaná daň z obratu. Konkurence je tak značná, že musíme být rádi, dostaneme-li někdy po půl roce účet zaplacený bez účtované daně z obratu.

Při vybírání dosavadní daně z obratu bylo by nutné, aby se nepostupovalo tak nelidsky, jak se to nyní děje. Stalo se, že exekutor vstoupil do domu, kde ležel poplatník mrtev v rakvi. Exekutor byl požádán, aby přišel druhý den nebo po dvou dnech, načež odvětil: "Ah, toho nepotřebuji, to udělám sám." Takové věci by se nemusily díti, kdyby se vydávaly řádné daňové předpisy.

Zákon o daních by měl daňovou morálku povznésti, jak zcela správně vytkl kol. Stenzl. Daňová morálka povznášela poplatníka. Poplatník a zvláště drobnější musil správně a otevřeně přiznávati. Nicméně berní správa mu předepsala trojnásobnou daň z obratu. Tím je vychováván poplatník k nemravnosti, protože ví, že se mu pravda, i když ji přizná, také neuvěří. Rekursy se po léta nevyřizují. Mám mimořádně zajímavý případ. Byla vedena exekuce na jeden železářský podnik pro 140.000 Kč. Těchto 140 000 Kč bylo zaknihováno na malý podnik ve Slezsku, který živí 30 lidí. Těchto 140 000 Kč daňového předpisu se opírá o nesprávný výměr, není tedy třeba aktu milosti, aby tato věc byla uvedena na pravou míru. Podnikatel předložil odvolání a dokázal, že tu jde o početní chybu berní správy a přece se vyřízení rekursu protahuje jeden a půl roku, věc leží nyní u ministerstva financí u jednoho pana finančního komisaře, který se v tom buď nevyzná nebo věci nerozumí a bojí se vložiti se do toho, nepřihlížejíc k tomu, že je ve spořitelně ve Frývaldově na dlužnou daň složeno 100 000 Kč. Stačí tedy odepsati pouze těchto 40.000 Kč, jež jsou zapsány v prvém pořadí na řečeném podniku a těch 100.000 Kč je tam již uloženo pro berní správu. Nicméně se tato věc projednává u ministerstva financí již celý rok a od svého vzniku již jeden a půl roku. Není to tvrdohlavost? Když jsem v prosinci zašel k řečenému komisaři, řekl mi, že věc vyřídí ještě před prázdninami. Odešel na dovolenou a nechal spis ležeti, těch 100.000 Kč leží ještě dnes ve Frývaldově ve spořitelně.

Pražské ministerstvo financí se hájí tím, že má ležet mnoho rekursů z roku 1930 a 1931, jež musí býti vyřízeny. Ale zde přece jde o výjimečný případ, kdy jsou peníze již připraveny, a přece se věc neprojednává. Podnik stojí, nemůže dále pracovati, protože těch intabulovaných 140.000 Kč je na překážku. Podobný je případ menšího podniku na výrobu buničiny, který zaměstnává v bruntálském okrese 40 až 50 lidí. Tento podnik předložil rekurs na výmaz intabulace. Neboť stalo se pravidlem, že se ihned intabuluje na podnik a byť to bylo jen 1000 Kč, které byly na podniku intabulovány, značí pro něj vážné ohrožení. Veškeré prosby a žádosti tu nejsou nic platny, lidé jsou pak po celičký rok bez zaměstnání, protože daňový rekurs není vyřizován. (Posl. Horpynka [německy]: Nepotřebujeme úředníky, aby nechávali spisy ležet, takové nutno propustiti!) Ano, tací úředníci, kteří slíbí poslanci vyřízení, a dále již nic neučiní, měli by být skutečně propouštěni!

Vážení pánové! Velmi tíživě se pociťuje též vymáhání domovní daně činžovní a třídní. Nezaplatí-li majitel domu ihned dluhující daně, má to v zápětí, že jsou nájemníci vyzváni, aby složili nájemné přímo u berního úřadu. Tak máme dnes v republice tisíce domů, zvláště starých, kde nezůstane majiteli nic z nájemného. A tak se tává, že se staré domy rozpadávají, kdežto do nových domů se nemůže nikdo nastěhovati, protože je nájemné příliš vysoké.

A tak se také stává, že poplatníci v největší nouzi, nedomohou-li se vyslyšení u berních správ a ani u finančních ředitelství, obrací se se žádostí na kabinetní kancelář, a když pak dojde taková žádost instanční cestou opět k nižším úřadům, postupují administrativní orgánové proti žadatelům teprve tvrdě a to proto, že se odvážili obrátiti se na nejvyšší místo, protože si páni neradi dávají nahlížeti do karet.

Dalším nešvarem našeho berního zákonodárství je, že se nedodržuje ustanovení § 76 daňového zákona o úlevách pro ohrožené existence. Lidé platí tak dlouho, pokud vůbec mohou, když však již dále nemohou a zůstanou dlužni dvě až tři splátky, zabavuje se jim bezohledně, co se dá, a jejich podnik se shroutí, a při tom bývají připravena sta lidí o chléb. V daňové reformě nalezneme ještě celý počet humánních paragrafů, mezi nimi i ten, podle něhož může žádati o odpis daně výdělkové poplatník, který dosáhl 60. rok věku a platil po 40 let daně. Skutečně se však s prováděním tohoto ustanovení nesetkáme, neboť lidé ve věku 75 let, kteří platili daně po 50 let a pak prosí a dožebrávají se prominutí daně, nenaleznou smilování. Daňové zákony se vůbec řádně neprovádějí.

Vážení pánové! Zvýšení daní a zavedení nových daní značí jen krátký oddech a živoření. Trvalé ozdravení není myslitelné, dokud nezačneme s rozumnou zahraniční politikou. S těmi zákony, které se dnes předkládají a přijímají v horečném tempu, vystačíme jen do května nebo do června, pak dospějeme tam, kde jsme dnes, budeme před stejným nezdarem a budeme opět pasivní -neodhlasujeme-li ovšem zatím zase nové daně a nepřitáhneme-li daňový šroub ještě silněji, neprovedeme-li snad nové snížení platů a nebudeme-li konečně obyvatelstvo ještě více utiskovati.

My Němci, kteří jsme nuceni žíti v tomto státě a proti kterým směřují daňový tlak, útisky a odnímání práv měrou nejsilnější, dožadujeme se odpolitisování hospodářství. V tom tkví hlavní příčina naší bídy. Požadujeme, aby byl vyhlášen boj kartelům, pokud nejsou oprávněny, jakož i proti trustům. Žádáme, aby se upustilo od hospodářského rozkouskování Evropy, což je hlavní příčinou všeobecné nezaměstnanosti a bídy v Evropě. Celní hradby nás všechny strašně poškodily. Nyní přistupují k tomu ještě devisová nařízení, jejichž provádění má za následek, že nesčíslný počet továren v Československu byl nucen zastaviti práci, prostě proto, že nelze dovésti suroviny z ciziny, poněvadž je naprosto vyloučeno nakupovati v cizině, co nelze opatřiti doma.

Další velmi závažnou příčinou našeho sestupu je ta okolnost, že Německo je vyřazeno ze středoevropské hospodářské politiky. Nechce se dovoliti vzestup Německa. Máme Malou dohodu a je snaha vytvořiti sdružení podunajských států. Ale to vše je bezúčelné, neboť bez Německa není možný vzestup ve střední Evropě. Chytáme se neustále sukní té mocnosti, která má vlastní zájem na tom, aby se hospodářství střední Evropy nepovzneslo, neboť si chce udržeti svoji převahu. V roce 1930 jsme vyvezli do Německa 42% našeho zboží, do Anglie 7.8%, do Polska 5˙6%, do Rumunska 3.4%, do Francie 2.3%. Straníme se států, s nimiž sousedíme, nesjednáváme s nimi rozumných obchodních ujednání, činíme tak jen s těmi, z kterých nám nekyne žádný prospěch a které nemají také nic z nás, a to proto, že se musíme podřídit diktátu. Naše dluhy činí nyní 37 1/2 miliardy. V roce 1930 byla naše obchodní bilance ještě aktivní částkou 159 milionů, v roce 1931 vykazovali jsme již 43 milionů pasiv. Tato čísla mluví za celé svazky. Naše špatná zahraniční politika nás zničí.

A tu čtu dnes v jednom pražském vládním listu, že Československo zaplacením dluhu Americe v částce 50 milionů nepřesvědčilo anglickou veřejnost, že by státní finance Československa byly obezřetně řízeny a že by si čeští státníci počínali moudře. Prohlašuje se zde též, že naše cenné papíry stojí téměř na pari, ale to není pravda. Dnešní kursy 6 1/2% státních dluhopisů znamenají 91, 3 1/2%ních 58. Jistě to napsal v Anglii některý našinec, aby dal Československu navenek dobré vysvědčení. My zde doma to však známe jinak. Nemáme věru důvodů, abychom pěli chvalozpěvy o dnešní finanční politice Československa, neboť touto finanční politikou, která je v úzké souvislosti s politikou zahraniční a vnitřní, klesáme neustále hlouběji a přijde doba, nebude-li zatím již pozdě, že dospějeme k hospodářskému zhroucení. Je nejvýš na čase, aby konečně malé evropské státy nabyly rozumu a aby se hospodářsky spojily, neboť jen tak se může naše národní hospodářství povznésti. Co se nyní novými daněmi vydře, bude jen krůpějí na rozžhavený kámen a značí to jen zdeptání a zešněrování širokých občanských vrstev, ubírání jejich práv a především u drobných lidí v německých krajích. Neudělali jste tím jistě žádnou vánoční náladu u obyvatelstva. Všude panuje jen bol a roztrpčení. Víme, že náš protest nic nezmůže, rovněž tak nezmohou nic naše demonstrace, i kdyby nás táhly desítky tisíců před berní úřady a správy. Chceme však alespoň protestovati jménem těžce utiskovaného obyvatelstva vůbec a za německé obyvatele zvláště, a podle tohoto protestu musíme zaujmouti k těmto předlohám stanovisko rozhodně zamítavé a budeme hlasovati proti nim. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Nitsch. Dávám mu slovo.

Posl. Nitsch (německy): Slavná sněmovno! Končí se nám rok 1932. Hospodářští politikové jmenují tento rok rokem konferencí. Já jej jmenuji rokem marných konferencí. Naděje v četné konference evropských mocností, které měly přinésti ozdravění hospodářství, se nesplnila.

Vůdcové a předsedové těchto marných konferencí, zástupci vítězných států nechtějí uznati své chyby, které učinili v r. 1918, a rozvrácená Evropa bez peněz se svými hladovějícími zástupy nezaměstnaných řítí se do zkázy. I dr Beneš, ministr zahraničních věcí naší vlády, nazývá nastávající rok 1933 rokem kritickým. Neboť bude-li velká evropská politika dále kráčeti marnou cestou neplodných konferencí, hospodářská tíseň v malých evropských státech bude zuřiti tím více. Nikdy dosud nebyly jednotlivé státy tak od sebe odděleny jako právě dnes. Přísné uzávěry hranic, devisová nařízení a všechno možné trýznění pečuje o to, jen aby svobodný pohyb hospodářství byl omezen. Nepřátelsky chovají se státy k sobě navzájem. Vojenská zbrojení doznala netušeného rozmachu. Nálada jest taková jako před červnovými dny roku 1914. S napětím se čeká, kde vyšlehne plamen. Průmysl odťatý od zahraničního obchodu jest v posledním tažení. Zemědělství ztratilo spotřebitele a odbyt. Na místo peněz v zahraničním obchodu vstoupil výměnný obchod a tím i jeho výstřelek, řetězový obchod. Příjmy státu ze zahraničního obchodu poklesly na nejmenší míru. Než těmito peněžními uzávěrami a devisovými nařízeními byl úplně ochromen i průmysl, především průmysl nacházející se v rukou Němců, neboť při přídělu devis se s nimi zachází jako s nevlastními dětmi.

Státní aparát vyžaduje peněz. Správa, vojsko, policie a četnictvo musejí býti ozbrojeny a placeny. Státní podniky jsou pasivní. Příjem státu nemůže uhraditi výdajů. A místo aby přemýšlela o tom, nebylo-li by jinak možno udržeti státní hospodářství v rovnováze, jako na př. oživením hospodářství, lepším využitím státních podniků, snížením velkých výdajů na vojsko, sahá vláda nebo její ministr financí k tomuto prostému způsobu, na který se zmohl ještě každý ministr financí, k daňovému šroubu a zavádí nová břemena pro hospodářství a státní občany. K tomu skutečně není zapotřebí býti finančním geniem. Neboť to by dovedl kdokoliv. Bývalý ministr financí dr Engliš pravil: Poplatníci nesmějí býti ničeni. A co dělá jeho nástupce? Zkoumala studijní komise ministerstva financí již aspoň jednou nestranně, sine ira et studio, skutečnou nosnost hospodářství? Domnívám se, že nikoliv. Neboť zkušenosti týkající se prací této studijní komise dokazují opak. Od r. 1920, od vlády rudozelené koalice, pokračuje mílovými kroky rozklad hospodářství. Chyba se nesmí hledati jen v mezinárodní situaci, neboť již dnes vidíme, jak státníci v sousedních státech pracují a pokoušejí se učiniti poměry aspoň snesitelnými a zavésti úlevy. Naši národní hospodáři, jak Němci tak i Češi, jako Vavrečka, Hotowetz atd. varují, píší, prosí o nové směrnice a obchodní smlouvy, navrhují také nové směry v oboru mezinárodního obchodu, než všechno marně, tyto rady se odrážejí jako hrách o stěnu. A vláda nepřichází s žádným návrhem, se žádnou myšlenkou, nechápe se žádné iniciativy, která by v těchto těžkých dobách přinesla nějakou úlevu. U nás se totiž provozuje jen měnová politika a nikoliv hospodářská. (Souhlas na levici.) Avšak měna se nedá při této špatné hospodářské politice udržeti.

Hospodářské poměry na Slovensku jsou kapitolou pro sebe. Zprávy obchodních komor v Košicích, Báňské Bystřici a Bratislavě podávají nám docela jasný obraz o hospodářském úpadku Slovenska a přece nelze o těchto zprávách pochybovati, neboť v čele těchto obou komor stojí přece mužové, jako senátor Stodola a ředitel Milan Maxon, o jejichž vážnosti ještě nikdo nepochyboval a kteří se přece považují jistě i za dobré vlastence. Přečtěme si jen tyto zprávy a nářek v těchto zprávách nám všechno vysvětlí. Tak daleko došlo Slovensko. Po léta němečtí a maďarští poslanci pronášejí své varování, ale naše varování bylo přijímáno s ironickým úsměvem. Dnes se již plnokrevní Čechoslováci, jako Stodola, Maxon, Paulini stávají nervosními a pláčí ve zprávách svých komor. Dovoluji si s tohoto místa tázati se pana senátora Stodoly: Nebyl jste, pane senátore, také při tom a neměl jste významnou úlohu ve straně, kterážto strana, česká strana agrární, dosáhla výpovědi obchodní smlouvy s Maďarskem, a dnes naříkáte, že se dříví na Slovensku nedá prodati? Se svými straníky máte odpovědnost za tyto poměry na Slovensku. A stávají-li se případy jako v Polomce, není toho příčinou, že tam lid pije mnoho kořalky nebo že komunisté provozují silnou agitaci v této krajině, nýbrž prostě to, že zastavením dřevařství byla tamějšímu lidu vzata možnost vydělávati.

Na východním Slovensku chodí lidé se svěšenými hlavami a právem jistý novinář nadepsal svou zprávu o Slovensku větou: Lidé bez peněz a bez výdělku. Čteme-li dnes o jednání československo-maďarské obchodní komory, která žádá, aby mezi oběma státy byl obnoven smluvní poměr, musím konstatovati, že je to návrh, jejž naším prostřednictvím již v roce 1929 podal maďarský delegát výše zmíněné obchodní komory, dr Friedmann, ale, bohužel, marně. Nová břemena, jimiž se nyní před vánocemi obyvatelstvo obšťastňuje, nedají se snésti. Marně budou na Slovensku pobíhati sta daňových revisí a zástupy létacích berních exekutorů, neseženou nic, jen zanechají za sebou hospodářsky zničené, roztrpčené lidi. Zvýšením daně z obratu budou nejtíže postiženi drobní živnostníci a obchodníci, nepřímo pak zemědělství jako spotřebitel a velké skupiny spotřebitelů. Preliminář 70 mil. Kč, které pan ministr financí doufá dostati, je úplně pochybný, i tehdy, kdyby zástup exekutorů byl zvětšen. Ve starověku a středověku státy a panovníci zacházeli tím, že jejich celníci příliš potlačovali lid. Tento dějinný fakt měl by býti výstrahou pro vládu. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Jiráček. Dávám mu slovo.

Posl. Jiráček: Slavná sněmovno! Dnes projednáváme osnovu zákona tisk 2121, jímž se zhoršují opět nepopulární a nejtíživější daně, daň z obratu a daň z přepychu. Letošního roku přišel p. ministr financí a vláda s t. zv. finančním plánem na odstranění schodků státního rozpočtu a udržení státní administrativy. Již tehdy, kdy jsme byli ve vládě, vedli jsme boj proti nespravedlivé dani z obratu, kterou chtěl pan ministr financí zvýšiti o 25%, a která přes náš protest jako na výsměch všemu živnostnictvu a obchodnictvu byla zvýšena o plných 50%, ze 2 na 3%. To bylo v této slavné sněmovně projednáváno 22. dubna letošního roku. Tenkráte říkali pánové z vládních stran s tohoto místa, že je to státní nutnost, že je to nutné k udržení naší měny, a vykládali zde, jak ohromný úspěch je to pro drobné živnostnictvo, když v návrhu zákona a v zákoně samém bylo, že malé, drobné a střední živnostnictvo a obchodnictvo bude osvobozeno od tíživé zvýšené daně z obratu do 150.000 Kč. Tenkráte pp. kol. Petrovický i Netolický s tohoto místa hlásali a tvrdili, že jsme utekli od drobného živnostnictva, že jsme se postavili jen za vrstvy majetnější, jichž je pouze 50.000, kdežto těch malých, osvobozených drobných živnostníků a obchodníků je 617.000. Jak prý je to výhodné!

Vážené shromáždění! My jsme již tenkráte poukazovali na zlé účinky tohoto zákona, které přinese do celého našeho hospodářského života, když jsme začali zvyšovati daně v době, kdy nákupní schopnost všeho občanstva byla slabší než roku předešlého, v době, kdy netržil zemědělec, kdy stojí průmysl, kdy je ohromná síla dělnictva nezaměstnaného. Říkali jsme: není možné, aby poplatnictvo sneslo tuto tíhu zákona - a za 8 měsíců nato po tom velkém úspěchu, se kterým se tolik chlubili a útočili proti nám, přichází vláda, táž vládní většina a zhoršuje tento zákon. Výborová zpráva praví, že vláda chce dostati pouze 60 mil. Kč, ale bude to přes 100 milionů Kč, co vláda a vládní většina chce v důsledku tohoto zhoršení zákona dostati. Prosím, najednou zatěžují se v této zlé, hospodářsky kritické době nejmenší v tomto státě, nejmenší živnostnictvo a obchodnictvo, béře se mu výhoda, o které se mluvilo, do 150.000 Kč, neboť podle tohoto nového zákona bude musiti i ten malý platiti tuto zvýšenou 3%ní obratovou daň, od které byl dříve osvobozen!