Vážení pánové, ptám se vás: Je to rozumné, je to lidské, je to spravedlivé, když v této zlé době uvalujete tak tíživá břemena na stav, který je, můžeme říci, nejstátotvornější v tomto státě? A vy tímto zákonem chcete ještě zničiti, co je trochu životaschopno? (Výborně!) Velká odpovědnost padá na nynější vládu a vládní většinu. Odpusťte, že řeknu otevřeně: Co vláda Udržalova začala, vláda Malypetrova dokončuje. Neměli jsme od převratu takové vlády, která by byla střední stav a zvláště živnostnictvo a obchodnictvo tak pronásledovala jako tato vládní většina. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)
My jsme již 22. dubna - byl to kol. Mlčoch - ve vládě, než jsme šli do oposice nabízeli úspory, nabízeli jsme, jak by se vyrovnaly schodky státního rozpočtu. Naše návrhy nebyly přijaty, pravý opak se dělal, zavedly se nové daně, zvyšovaly se daně přes naše varovné hlasy, když jsme tvrdili, že celý tento t. zv. malý finanční plán selže a že přijde doba, kdy my budeme míti pravdu. Ta doba je dnes, prosím, zde. Selhal finanční plán. Nejzajímavější věc je, co s tohoto místa mluvil nový p. min. předseda. Říkal, že potřebuje na úhradu schodku 1 miliardu 200 tisíc. Když t. zv. "sedmička" našla tuto úhradu, oklamala byrokracie samého min. předsedu a přišlo se s tím, že schází nová miliarda. Prosím, nám scházely 3 plné miliardy, a vládní majorita a vláda neměly tolik odvahy, aby řekly pravdu celé naší veřejnosti, jak vypadá naše státní a finanční hospodářství tohoto státu. Dnes se přichází s novou kyticí daní.
Vážená slavná sněmovno, je zde nejen zvýšení a zhoršení daně z obratu, nýbrž připravují se ještě jiné zatěžující daně, které postihnou malého a středního živnostníka a obchodníka. My, jako lidé státotvorní, jako zástupci vrstev, které mají tento stát rády, vítáme a také bychom si přáli nejen dnes, nýbrž i do budoucna, aby naše státní rozpočty byly vždy v rovnováze, neboť víme, že nejde do budoucna dělati dluhy na dluhy. Jsme ochotni na tyto schodky platiti, jako jsme platili, ale žádáme, aby u nás byla zavedena t. zv. daňová demokracie (Potlesk.), aby na tento stát, na samosprávu a na vydání státní platil každý v tomto státě podle své výdělečné schopnosti a percentuálně podle svých příjmů, aby byly zatíženy vrstvy majetnější, a ne aby se všechna břemena uvalovala jenom na malého a středního živnostníka a obchodníka. Po tom voláme již několik let, ale pravý opak se dělá! Podívejme se na Německo, Polsko a Rakousko, které je na tom finančně špatně! Tam se daň z obratu snižuje. Ale my u nás, místo abychom pomáhali vrstvám podnikatelským, zhoršujeme, zvyšujeme a zavádíme. Včera zde mluvil pan kol. Bergmann, zpravodaj tohoto zákona, o kontrolní komisi, vysvětloval, že je nutná. My bychom si také tuto kontrolní komisi přáli, aby konala svoji povinnost. Ale místo podpory podnikatelských vrstev jsou nová zatížení. Pan kol. Bergmann se zmínil o komisích, které chodí. Místo co by vláda dala morální podporu v této těžké a zlé době našim živnostníkům a obchodníkům, podívejte se, jak to vypadá v dnešní době předvánoční v dílnách a v obchodech! Obchodník čeká konsumenta, ale místo konsumenta podávají si dveře kontrolor od nemocenské pokladny, revisor od starobního pojištění, exekutor, revise za revisí vystřídá dílnu a krám.
Ten živnostník, obchodník si řekne: Pro boha, na tuto řadu kontrolorů a inspektorů mám platit? Já nevydělám ani tolik na tržbě v krámě, kolik potřebuji nutně k výživě své rodiny. Tato vláda udělá zde ohromnou propast mezi sebou a poplatníky. Kdyby byl býval přijat náš návrh a kdyby byla vláda přišla s přesným finančním a hospodářským plánem, kdyby byla řekla, jak si do budoucna představuje finanční vedení tohoto státu, jak si představuje hospodářské vedení a jak si ve svém programu představuje další věci, které nás očekávají, pak, slavná sněmovno, plně věřím, že by poplatnictvo z lásky k tomuto státu dalo vládě poslední, co má, pod jednou podmínkou, že by poplatnictvo musilo míti větší důvěru ve vedení tohoto státu a ve vládu. Ale tato důvěra zde schází a vláda si ji nechce získati, naopak, ona zasévá nedůvěru mezi poplatní vrstvy, mezi živnostnictvo a obchodnictvo.
Jak mají v této zlé době živnostník s obchodníkem klidně přijmouti tu kytici daňovou, když na druhé straně vidíme, že máme Larische, Antoše, Zajíčky, že velkému se odpisuje a malému se béře poslední, co má v dílně, v obchodě, v živnosti, ba i v rodině? (Výkřiky posl. Klimenta.)
Slavná sněmovno! Tímto způsobem si vláda důvěry poplatnictva nikterak nezíská. Uvažujme, jak vypadá daň z obratu v posledních dvou letech! I po zvýšení se přijímá méně než v letech minulých. Proč? Poněvadž nákupní schopnost občanstva tu není a je čím dále horší a horší. Uvažujme, že za 10 měsíců podle správné statistiky se vybralo na daních o půl miliardy méně než vláda počítala! Čím to je? Je to nemožnost občanstva nakupovati, menší obrat, menší příjem a tím také menší příjmy ve státní pokladně. A k zhoršení této daně přichází nynější vláda a vládní majorita s novými zatěžujícími daněmi, které mají státu vynésti podle p. ministra financí 890 mil. Kč. Změny v celním sazebníku mají vynésti o 100 mil. Kč více, dávka z benzínu o 40 mil. Kč více, trestní ustanovení o přímých daních má vynésti 80 mil. Kč. Na trestním řízení chce se sanovati státní rozpočet v této době, kdy poplatnictvo je úplně vyčerpáno. Zvýšená daň z motorových vozidel má vynésti o 60 mil. Kč více, změna daně z vína o 20 mil. Kč, nová konstrukce daně obratové 70 mil. Kč - ona vynese více, totiž 100 mil. Kč - a pak ještě daň z masa a daň z piva! Prosím, 22 daní se má buď zavésti anebo zvýšiti.
Slavná sněmovno! V době, kdy vláda předkládá tyto zatěžující věci, chlubí se pánové v některých vládních novinách, že prý p. ministr spravedlnosti Meissner má již vypracovánu osnovu zákona proti lichvě. Proboha, jak chcete, aby zboží bylo laciné, když vláda sama zdražuje, zvyšuje? Jak chcete, prosím vás, pronásledovati dnes lichvu, když živnostník s obchodníkem prodělávají na svém zboží, když nemohou prodati ani to, co vyrobí ve své dílně nebo co mají v obchodě? Jak chcete vyvolávati opět lichevní orgány? Kdyby zde byla spravedlnost, patřili by před lichevní soud ti, kteří takový návrh zákona předkládají, kteří zdražují ceny a ubíjejí tak nejdrobnějšího člověka v tomto státě.
Mimo to přichází vláda s návrhem o trestní sankci proti poplatníkům, kteří nemohou platiti daně. Hrozí se jim dokonce i vězením. Slavná sněmovno! Často zde padne slovo defraudant, ale ti, kteří o tom mluví a píší, měli by rozlišovati, co je to skutečný defraudant. Jestliže ne vlastním zaviněním, nýbrž shodou okolností a zlou hospodářskou krisí poplatník, který je vystaven libovůli berního úředníka, jak mu daň předepíše, tuto předepsanou vysokou daň zaplatiti nemůže, není to ještě žádný defraudant; v tom je velký rozdíl! (Posl. Bergmann: Na toho se také zákon nevztahuje!) V tom je právě ohromný rozdíl, kol. Bergmanne. Velmi často jsou tu pronášena paušální obvinění, mnohdy se v časopisech paušálně píše o defraudantech, ale to není poctivé a spravedlivé. Dříve, než se toto slovo vyřkne, má se zkoumati, zda ten či onen úmyslně daně neplatí. Kdo tak činí úmyslně, toho ani my nechráníme, naopak bychom si přáli, aby ti, kteří úmyslně daně platiti nechtějí, k daňové povinnosti třeba i krutými nařízeními byli donuceni. (Posl. Langr: Máte tedy o věci tytéž názory jako my!) Prohlašujete, že jste s námi stejného názoru, ale řekněte mně zde otevřeně, který z těch velkých poplatníků byl stíhán i podle trestních sankcí v daňové reformě, která vám dnes nevyhovuje a kterou proto zhoršujete? Žádný velký poplatník nebyl stíhán, odnesli to pouze nejmenší a nejubožejší, ale dnes vám to nedostačuje, dnes zhoršujete ještě i to, o čem jste nedávno psali, že je špatné, a vyhrožujete vězením i tomu, kdo platiti nemůže. V tom je velký rozdíl. Slavná sněmovno! Tak špatná je dnes doba pro živnostnictvo a obchodnictvo.
Ještě mně dovolte jednu poznámku, kterou by však neměl pronášeti oposiční poslanec, nýbrž příslušník vládních stran. Stále se u nás píše, že parlamentarismus upadá, stále se brojí proti parlamentu a my zde několik dní projednáváme důležité finanční zákony, hovoří se zde o zlé době pro stát, ale pan ministr financí nemá k této slavné sněmovně ani tolik ohledu, aby, když už ne k vůli oposici, alespoň k vůli vládním poslancům přišel, zde zasedl a vyslechl stížnosti, které i vládní poslanci proti mnohým předlohám pronášejí. Ani vládní poslanci si nemohou dnes dáti líbiti, že se vláda vyhýbá parlamentu, že vláda i ministři nejsou parlamentu odpovědni, poněvadž sem nechodí, dělají si vůbec sami, co chtějí, a proto (Posl. Langr: Pan Mlčoch tu, pane kolego, také pořád neseděl!) Pane kolego, já mluvím o resortním ministerstvu a vím, když se jednalo o rozpočtu ministerstva železnic, že vždy zde byl. (Posl. Sladký: Oni sedí v senátě!) Pánové, to není pouze dnes! Kdyby to bylo pouze dnes, řekl bych: ano, je senát. Ale při projednávání této osnovy neviděl jsem zde ani p. ministra financí.
Vážení kolegové a slavná sněmovno! Když už mluvím o té nevážnosti parlamentu, řeknu vám ještě jeden příklad, který se nemile dotkl celé naší veřejnosti. Státní pokladna je prázdná. Ale 15. prosince zaplatili jsme povinný dluh Americe. Pravda, byli jsme povinni to zaplatiti. Francie, Belgie, Německo, zvláště však Francie, stát proti nám bohatý, nezaplatila. Když se jednalo o tu splátku Americe, min. předseda Herriot si rozmyslel, aby pouze vláda dala sankci k této splátce, nýbrž položil otázku důvěry a dal věc parlamentu rozhodnouti Když pak parament řekl ne, Francie neplatila. Neviním nikoho, chápu, že naše situace v této otázce byla těžší nežli u Francie, ale mělo to přijíti do parlamentu. Pane kol. Bergmanne, to není k smíchu, neboť v naší ústavě je pasus, že všechna moc pochází z lidu a že nejvyšší institucí je parlament. U nás se parlament v takových věcech přechází. To není důstojné. (Výkřiky posl. Bergmanna.) Pane kolego Bergmanne, já nechci o tom mluviti, byla by to dlouhá debata o Francii a o té naší splátce.
Slavná sněmovno! Projednáváme
tento zákon. Vím a jsem si vědom toho, že kdybych zde mluvil sebe
déle, vás, pánové, nepřesvědčím. (Výkřiky posl. Bergmanna.)
Lehko se vám to, pane kolego, ironicky mluví jako úředníku,
ale zeptejte se jen vašich živnostníků a obchodníků, co tomu budou
říkat. Dnes je těžká a zlá doba, ve které se musí počítati s každým
haléřem. Že ta obratová daň, o které jste tak často mluvili, se
může zakalkulovati do zboží, to není možno, dnes je pravý opak.
Vidíme pokles jak u zboží průmyslového, zemědělského, živnostenské
výroby, tak i u věcí, které má obchodník na skladě. Vám, pánové
z levice, nemám nikterak za zlé - buďme si upřímní - vy jste lásku
k tomu živnostnictvu a obchodnictvu neměli, nemáte a míti nebudete.
Ale velkou odpovědnost za tuto zlou a těžkou dobu berou na sebe
strany občanské, a to jak agrárníci, lidovci, tak i národní demokraté,
kteří by měli uvážiti, že přece jenom se nedá v této těžké době
tímto způsobem ničiti střední stav, neboť přijde jednou doba zúčtování
a pak živnostnictvo a obchodnictvo řekne otevřeně, jak se vám,
pánové, za to týrání a ožebračování odmění. (Potlesk.)
Místopředseda Roudnický (zvoní):
Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl.
K. Procházka. Prosím, aby se ujal slova.
Posl. K. Procházka: Vládní návrh zákona o zvýšení daně obratové tvoří v rámci vládního sanačního plánu jeden z nejhanebnějších útoků na pracující lid, drobné živnostníky a obchodníky. Útok v této době na pracující pomocí tohoto zákona, v době, kdy fabrikanti, uhlobaroni odbourávají mzdy a platy dělníkům, v době, kdy stát odbourává platy státním a veřejným zaměstnancům, je tím hanebnější. Přes všechny sliby vládní stran, zejména socialistů, že vládní sanační návrhy nebudou znamenati žádné zdražení, zůstane faktem, že návrh zákona o dani obratové a její zvýšení odnesou na konec drobní živnostníci a pracující třída vůbec zdražením všech životních potřeb.
Historie daně obratové, její důsledky
a její účel je dnes nejlepším protějškem spolupráce socialistů
s finančním kapitálem, fabrikanty a velkoobchodem na vyděračské
politice proti pracujícím masám. Vznik daně obratové zapadá do
popřevratové doby. O této dani se tehdy tvrdilo, že je počátkem
zdaňování velkých zisků fabrikantů, velkoobchodníků a finančního
kapitálu a že za pomoci této daně budou odčerpávány ohromné zisky
fabrikantů a velkoobchodu, které by prý jinak unikly, kdežto takto
prý budou zachyceny ve prospěch státu, který jich použije k plnění
úkolů sociálních a kulturních. Účelem této vydřidušské daně z
obratu bylo prostě, aby pracující lid platil novou daň, aniž by
o tom věděl, a při tom žil v domnění, že platí tuto daň bohatí
z výroby, obchodu a finančního obratu. (Výkřiky posl. Jiráčka,
Al. Beneše, Vávry, Bergmanna, Langra.)
Místopředseda Roudnický
(zvoní): Prosím o klid.
Posl. K. Procházka (pokračuje): Sledujeme-li účinky obratové daně v jejich důsledcích, pak v ní vidíme jedno z největších zdražovacích opatření, které postihuje lidové životní potřeby pracující třídy, počínaje výrobcem přes celý řetěz velkoobchodů, obchodů převalujíc se na výrobek a zboží několikráte, ba v mnoha případech 10 až 15krát. Konsument zaplatí vedle ceny zboží obratovou daň tolikrát, kolikrát byla v řetězové výrobě a obchodu převalena na výrobek a zboží, takže v mnohých případech tvoří obratová daň a nepřímé daně vůbec větší položku, než je skutečná cena výrobku anebo zboží samého. Fabrikanti, velkoobchodníci a finanční kapitál neplatí na tuto obratovou daň zhola nic. Oni tuto daň pouze vybírají, ale nejenom to, oni vybranou daň prostě rozkrádají, defraudují. Vedle defraudované daně z obratu, která jde do stamilionů, dluží fabrikanti a velkoobchodníci na dani obratové podle účetní uzávěrky 1500 mil. Kč, při tom však jsou exekučně stíháni malí obchodníci a drobní živnostníci a je na nich vymáhána daň z obratu bezohledným způsobem i v takových případech, kde jde o vyložené žebráky-kytičkáře na Václavském nám. atd.
K jakým účelům sloužila, slouží a má sloužiti obratová daň, ukazuje skutečnost, že dnešní erární socialisté, kteří při vzniku daně obratové jásali nad velkým úspěchem a posláním této daně obratové, šli dokonce tak daleko, že podali návrh, který cituji doslova podle stenografického protokolu ze schůze posl. sněmovny ze dne 1. srpna 1921:
Pozměňovací návrh posl. Tauba a soudr.:
"Z výtěžku daně z obratu obdrží ten, jehož úhrnný roční příjem nepřesahuje 20.000 Kč, náhradu, žije-li ve společné domácnosti s osobou, o jejíž vydržování se má starati. Náhrada činí při příjmu nepřesahujícím ročně 6000 Kč jedno sto Kč, od 6000 do 14.000 Kč 75 Kč, od 14.000 do 20.000 Kč 50 Kč. Tyto částky se poskytují za každou osobu, žijící ve společné domácnosti."
To byl tedy návrh, který znamenal doplňování nedostatečného důchodu z výnosu daně obratové. Za spoluúčasti téhož Tauba a soudr. a všech soc. demokratických českých i německých poslanců a ministrů navrhuje se dnes zvýšení daně obratové do 150.000 Kč obratu i pro ty živnostníky a obchodníky, kteří až dosud byli ze zvýšené daně obratové vyjmuti. Vyjmutí živnostníků a obchodníků s malým obratem vytrubovali tehda socialisté jako velký úspěch ve vládě a dnes zase spatřují veliký úspěch v tom, že daň obratová vyrovná státní schodek bez zatížení a zdražení životních potřeb. Je to prostě podvod, který se tu páse vědomě na pracující třídě, když se jí namlouvá, že zvýšená daň obratová, která se konec konců převaluje na zboží a konsumenta, nebude míti z následek zdražení životních potřeb.
Oč šlo t. zv. socialistům při zvýšení daně obratové? Na tuto otázku dává odpověď rozpočet na r. 1933, ve kterém ze zvýšeného výnosu daně obratové počítá se 400 mil. Kč na t. zv. "péči o nezaměstnané". Při tom se položka na nezaměstnané jako podpora podle gentského systému snižuje o 20 mil. a tím je tedy řečeno dostatečně, co znamená položka 400 mil. Kč ze zvýšené daně obratové na t. zv. "péči o nezaměstnané". Je to prostě nejrafinovanější tah socialistických ministrů ve vládě proti nezaměstnaným dělníkům, neboť socialisté a vládní strany vůbec s hrůzou zjistili, že v dnešní době nezaměstnanosti, hladu a bídy, daňového vykořisťování a hromadných daňových exekucí má tato politika za následek, že se v obranném boji spojují nejen nezaměstnaní se zaměstnanými, nýbrž že dochází ke společnému obrannému boji nezaměstnaných s dosud zaměstnanými dělníky ve spojení s drobnými živnostníky, obchodníky, zemědělci a středním stavem vůbec.
Na jednotlivých místech dochází již ke společnému boji, nejen na Slovensku a Podkarpatsku, nýbrž i v historických zemích, zejména pak k společnému obrannému boji dochází na Rosicku, a to je nebezpečí, které nahání smrtelný strach jak vůdcům socialistických stran, tak také vůdcům měšťáckých stran, a proto přicházejí se změnou a zvýšením daně obratové, postihující drobné živnostníky a obchodníky "ve prospěch nezaměstnaných". Erární socialisté prostě zjistili, že je v Československé republice 600 tisíc živnostníků a obchodníků s obratem do 100.000 Kč, kteří až dosud ze zvýšené daně obratové byli vyjmuti, kteří přes to však bankrotují a živoří, a proto se spojují s nezaměstnanými a zaměstnanými dělníky, neboť nabyli přesvědčení, že jediné bojem lze odraziti útok na ně vedený. Zjistili také, že je tu armáda na jeden milion nezaměstnaných, kteří chtějí práci, již jim socialističtí vůdcové jen slibovali, ale při tom ve státním rozpočtě zeškrtali všecky položky, a že by tedy tato armáda nezaměstnaných a zbídačených drobných živnostníků a obchodníků mohla se spojiti a ve společném boji ohroziti jejich blahobyt. Zjistili dále, že je zde přece na 400.000 těch, kteří mají ještě příjem nad 15.000 Kč ročně, a proto také, aby i tyto získali do fronty proti nezaměstnaným, zařadili do rozpočtu z výnosu zvýšené přirážky k dani důchodové 200 mil. Kč na "péči o nezaměstnané". Zkrátka a dobře, erárním socialistům šlo o to, aby vrazili klín mezi nezaměstnané a dosud zaměstnané, drobné obchodníky a živnostníky, aby tak rozrazili frontu, která se tu slévala k obrannému boji za chléb, práci, proti daňovému útisku a za proletářskou svobodu. Pánové vyndali klín, který dělil drobné živnostníky, obchodníky od velkoobchodníků zrušením osvobození od daně obratové do 150.000 Kč obratu a vrazili tento klín mezi nezaměstnané a dosud zaměstnané. Domnívají se a očekávají, že se fronta bojujících nezaměstnaných za práci, chléb oslabí tím, když přejdou do protifronty zaměstnaní drobní živnostníci a obchodníci, a to byl pravý smysl položky ve finančním zákoně na péči o nezaměstnané z výnosu daně obratové.
Takového vyloženého útoku na pracující a nezaměstnané jsou schopni jen a jen socialističtí vůdcové. Přibíjíme na pranýř tento neslýchaný čin a voláme ke všem nezaměstnaným a dosud pracujícím, voláme ke všem drobným živnostníkům a obchodníkům: Nenechte se rozrazit ve společném boji proti chystanému plánu vašeho vykořisťování, zbidačování a vyhladovění. Sražte ještě více než kdy jindy, než až dosud, své řady v boji proti chystanému plánu vládnoucí třídy, za práci a chléb podle plánu strany komunistické. (Potlesk komunistických poslanců.)
Navrhujeme: "Dani z obratu nejsou podrobeny dodávky životních potřeb pracujících mas, jako potraviny, šatstvo, prádlo, obuv a pod., dodávky a výkony proletářských družstev, dodávky a výkony osob, jejichž roční příjem I nepřesahuje 24 tisíc Kč jakož i pořádaná představení a zábavy proletářských organisací.
Jestliže dnes zde páni i z oposičního tábora jako živnostníci mluví proti této obratové dani, je to demagogie, poněvadž živnostníci stejně do nedávna seděli ve vládě, živnostníci společně se všemi spolupracovali na tomto zákoně, oni stejně nesou odpovědnost za dřívější zákon, i za tento zhoršovací zákon, poněvadž oni dnes loyálně v oposici souhlasí se vsím, co je proti pracující třídě, proti drobnému živnostnictvu, proti malým domkářům a malorolníkům, se vším tím souhlasí po boku všech vládních stran.
My s tohoto místa vyzýváme celou
pracující třídu, všechny malé živnostníky, drobné a malé obchodníky,
aby společně v jednotné bojovné frontě nastoupili do protiútoku
proti buržoasii za svržení tohoto režimu. (Potlesk komunistických
poslanců.)
Místopředseda Roudnický (zvoní):
Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl.
dr Bacher. Prosím, aby se slova ujal.
Posl. dr Bacher (německy): Slavná sněmovno! Pozoruji-li návrhy, které sněmovna dostává, vážené dámy a pánové, nedivím se ničemu tak velice, jako důvodovým zprávám připojovaným k těmto návrhům. Kdyby se u nanejvýš smutného zákona, jejž máme nyní projednávati, neřeklo nic jiného, než že stát se svými financemi jest v neobyčejné nouzi a v této nouzi pro přechodnou dobu sahá dokonce k nejdivnějším opatřením, nemohlo by se tomuto odůvodnění jako odůvodnění nic vytýkati, i kdyby věc sama pozorovaná s jiné strany mohla býti popírána. Stát hledá peníze a kde je nalézá, béře je. Ale jak vypadají odůvodnění, která se dávají k těmto zákonům?
Včera došel do rozpočtového výboru poslanecké sněmovny návrh s odůvodněním senátu a výbor vzal tuto věc za vlastní. Nepřijal sice odůvodnění senátního usnesení, nýbrž docela zbytečně hledal jiné odůvodnění. Zbytečně nikoliv proto, že se měl postaviti na půdu důvodové zprávy senátu, nýbrž proto, že si většina rozpočtového výboru měla raději větší část odůvodnění ušetřiti. U tohoto zákona jde o zdanění těch drobných živnostníků a obchodníků, kteří nedosahují obratu většího než 150.000 Kč a v jejichž prospěch na jaře, když se zde projednávala daň z obratu, byla dosažena úleva. Byly tehdy velké rozpravy a boje.
Postavili jste se na oprávněné stanovisko: mají-li se již na obyvatelstvo uvaliti tak těžká daňová břemena, pak budiž aspoň pomoženo úlevou. Nyní přichází do sněmovny zpráva senátu a tu se jako odůvodnění uvádí - mimo to ještě s podpisem socialisty - že se daň z obratu nepřesunuje a že tudíž není zapotřebí se obávati, že spotřeba bude nově zatížena. Nenastane prý zdražení. Táži se: Odkud věděla většina senátu, která se zřejmě ztotožnila s tímto odůvodněním, že drahota nenastane? Vždyť není žádná jiná daň, která by tak zdražovala spotřebu jako daň z obratu, a to pro mnoho stanic, jimiž prošla většina zboží, při čemž se na každé stanici musilo toto jízdné ve formě daně z obratu znovu platiti. Když tedy má tato daň z obratu nově přinésti 70 mil. Kč, mohou být přece odňaty jen spotřebujícímu obyvatelstvu. Zdali v konkretním případě může hokynář daň přesunouti či nikoliv, to jest pouze otázkou hospodářských mocenských poměrů. Každý, kdo může daň přesunouti, činí to. Tak jest tomu i u této daně. Proto házeti obyvatelstvu písek do očí a říkati, že spotřeba nebude dále zatěžována, jest vysloveně nesprávné. Ale když zase vezmeme situaci tak, že skutečně hokynáři, drobní živnostníci a obchodníci mají nésti i tuto daň, pak přece budou postiženi zase tito drobní lidé.
Nyní se staví zpráva rozpočtového výboru na zcela jiné stanovisko, na opačné stanovisko než na jaře 1932. Tato nedůslednost není příliš čestná pro zákonodárství, poněvadž uvádí zákonodárný sbor v pověst oportunismu, t. j., že svoje stanovisko po každé konstruuje tak, jak jest toho zapotřebí ve prospěch dané situace. Není tedy právo právem, spravedlnost spravedlností, nýbrž důvody se konstruují podle určitých potřeb v té které době. Co má pak obyvatelstvo souditi o takových odůvodněních, čte-li právě opak toho, co se mu zde předkládalo před půl rokem? V první části odůvodnění důvodové zprávy, praví se zcela správně: Jsou to důvody daňově-politické, které donutily k zavedení nových daní. A bohužel člověku právě nic jiného nenapadlo. A mezi 22 daněmi jest i nové zdanění drobných živnostníků. Ale přece by se nyní nemělo říkati, že poskytování výhod těmto lidem s obratem 150.000 Kč bylo provedeno se zřetelem na subjektivní poměry, neboť byla zde jako východisko vzata hranice jistého obratu, a že toto hledisko nebylo by spravedlivé, poněvadž ten, kdo má obrat 155.000 Kč, platí mnohem vyšší daň z obratu než ten, jehož obrat činí jen 150.000 Kč. Pánové, vždyť jsme to věděli již na jaře 1932. To přece není žádná nová vymoženost. Věděli jsme přece již na jaře, že zde hlavně rozhoduje subjektivní známka, totiž bída drobných živnostníků a obchodníků a nyní přece nesmíme dělati tak, jakoby to bylo pro nás nové odhalení. Buďto jest toto hledisko nespravedlivé a pak jím bylo již na jaře 1932, nebo bylo tehdy spravedlivé, a pak jím musí býti i o půl roku později. Ale taková oportunistická odůvodnění nejsou přece naprosto vhodná, má-li obyvatelstvo věřiti, že se parlamentní opatření činí vážně.
Pokud jde o sám návrh, nechci se déle zdržovati s odůvodněním. Není pochybnosti, že tato daň jest novým zatížením spotřeby, které zase postihne drobné lidi a ztíží jim živobytí. To, čeho se má touto daní dosáhnouti - naprosto nehledě k tomu, že jest ještě pochybné, zda se tohoto cíle dosáhne - není naprosto ve správném poměru k ceně, kterou stát za to platí, a tato cena jest klesající důvěra v zákonodárství, klesající důvěra k sociální vůli státu. Když nyní před vánocemi po snížení platů a pensí přicházíte s takovou daní, působíte psychicky na obyvatelstvo neobyčejně nepříznivě. Nastává vzrůstající roztrpčení zvláště u drobných lidí, musí nastati roztrpčení u hokynářů, jejichž zákaznictvo se dnes většinou nikoliv v Praze, nýbrž na venkově skládá z nezaměstnaných, a za nynějších poměrů nepokládám za správné provozovati takovou politiku. Zdali se tím skutečně dosáhne těch 70 mil. Kč, které mají býti sehnány, považuji za neobyčejně pochybné, neboť zachycení daně z obratu právě u drobných lidí, kteří nevedou žádných knih, jest těžké, a právě proto, že tento zákon poskytuje berním úřadům zase možnost ke svévolným činům, jelikož ctižádost těchto úřadů bude směřovati k tomu, aby i z těchto drobných lidí vymačkaly pokud možno nejvíce.
To mi poskytuje příležitost, abych promluvil o něčem, o čem se ovšem v této sněmovně již velmi mnoho mluvilo, totiž o nerozumném vymáhání daní. Byl jsem nedávno v Mariánských Lázních a musil jsem slyšeti, jak berní úřad nepřihlíží k tomu, že lázeňská místa prodělala neobyčejně nepříznivou sezonu, poněvadž začala velmi pozdě a byla omezena devisovými předpisy, a že proto tak těžce mohou plniti své daňové povinnosti. Berní úřad naprosto nehledí k tomu, že v těchto lázeňských místech jsou investovány ohromné kapitály, naprosto nehledí k tomu, jaký účinek má špatná sezona pro takové lázeňské místo, a způsobem velmi bezohledným vymáhá daně. Dojde-li skutečně k exekucím i podle nového zákona, který byl právě nedávno zde usnesen, dostanou se ohromně znehodnocené pozemky do rukou nabyvatelů a výsledkem bude hospodářská zkáza velmi četných poplatníků, kteří by se při mírnějším zacházení mohli znovu proměniti ve spolehlivé a dobré daňové podměty pro stát. (Předsednictví se ujal předseda dr Staněk.) Rád bych zde upozornil vládu na lázeňská místa, poněvadž tato místa mají zcela zvláštní význam pro opatřování devis a poněvadž ve státě, který klade takový důraz na svůj prestiž, zvláště německá lázeňská místa v Čechách patří k nejlepším reklamním vývěskám republiky.
Ale při celé otázce vymáhání daní se mi zdá, že se neobyčejně zanedbává jedna okolnost a to jest nedostatek spolupráce berních úřadů s peněžními ústavy. Často se stává, že mi poplatníci řekli: Vždyť bych velmi rád platil daň, kdybych měl nebo si mohl opatřiti peníze. Ale nemohu si opatřiti úvěr. Kdyby se v takových případech pamatovalo na spolupráci finančních úřadů s peněžními ústavy, mohlo by se zachrániti mnoho poplatníků, kteří se dnes pouze pro tento technický nedostatek stávají obětí daňových exekucí a připravují se o svou existenci. Zde se ještě vůbec nic nestalo. Ale kdykoliv se mluví o daních a o jejich vymáhání, kdykoliv se v této sněmovně předkládají nové daňové návrhy, nemělo by se to díti, aby se při tom nevěnovala pozornost i mnohem důležitější otázce, oživení hospodářství. Bohužel selhává vláda při programech, jejichž účelem jest opatřiti práci, oživiti dopravu a oplodniti hospodářství. V této sněmovně nebyl ještě podán žádný návrh, aspoň žádný vládní návrh, který by věnoval svou pozornost kolonisaci, takové kolonisaci, která spočívá v tom, že kolonista nepracuje pro trh, nýbrž pro vlastní potřebu a ještě se neučinil žádný pokus v tom směru, aby se dalo nezaměstnaným pracovati pro sebe navzájem, aby krejčí, který dnes nemá boty a nemůže pracovati, a aby obuvník, který nemá šatů, ale jest také bez práce, aby se tyto osoby přiměly k tomu, aby pro sebe vzájemně pracovaly, k čemuž ovšem bylo by zapotřebí veřejného zájmu potud, že by se jim musil opatřiti materiál. Krejčího a obuvníka vyňal jsem ovšem jen jako jednotlivý příklad. Ale v jiných státech byly takové pokusy již s úspěchem provedeny. Neslibuji si ovšem ani od kolonisace ani od opatření práce spojením nezaměstnaných, kteří zde pracují pro sebe vzájemně, že bude krise náhle odstraněna. Takový dětsky naivní optimista nejsem. Ale my jsme ve stavu, kdy i malými prostředky a drobnými opatřeními můžeme pomáhati lidem a tím, že jim pomáháme, zachráníme je před nemocí a zbídačením.
Při této příležitosti rád bych ukázal, jak velice přispívá ke vzrůstu nezaměstnanosti správa, která by se při dobré vůli a nějaké námaze mohla zvládnouti. Mluvím o četných těžkostech, které se při opatřování devis dělají obchodníkům a živnostníkům jen proto, že organisace správy nedorostla svým úkolům, poněvadž jest příliš vleklá a poněvadž předpisy nejsou účelné, nýbrž neúčelné. Chci poukázati na to, že příliš mnoho zboží jest podrobeno devisové povinnosti, že se příliš málo rozlišuje mezi nezbytnými a zbytečnými pomocnými látkami, a chci poukázati na to, že máme tak zvané uzavřené celní položky. V uzavřených položkách jsou částečné položky uvedeny jménem a u nich by se mohly provésti podstatné úlevy. Chci poukázati jen na to, jaké útraty a jaké nesnáze se působí obchodníkům tím, že jsou zatěžováni zvlášť vysokými poplatky za toto povolování devis. Podá se žádost o povolení devis. K podání jest zapotřebí poplatku. Po jisté době přichází zamítavé rozhodnutí. Jelikož rozhodnutí nebylo objektivně správné, podává se opravný prostředek. Žádá se znovu o povolení devis, nové povolení devis však vyžaduje znovu poplatku a to se opakuje dvakrát až třikrát, až konečně devisové poplatky, jde-li o menší zásilky nebo o zásilky méně hodnotné, zvyšují cenu dováženého předmětu o 50 až 70% a ještě více. Kdo to zaplatí? Spotřeba. Co se však provádí tímto systémem? Buď se továrník nebo živnostník vzdá vůbec dovozu a obratů s ním souvisejících anebo dalším následkem jest zvětšení nezaměstnanosti.
Dále jsou tak zvané nepatrné zásilky. I zde se uvádí vždy v pohyb celý velký aparát místo aby se přednostovi celního úřadu poskytla možnost bezevšeho připouštěti pomocné látky nebo suroviny v ceně 100, 150 nebo 200 Kč. Namítne-li se proti tomu, že by se tím otevřely dveře dokořán podvodu, musíme proti tomu uvésti, že zvláště v malém území se takový podvod snadno dá prohlédnouti, že tedy s této strany nehrozí žádné nebezpečí.
Těžkou nepřístojností, která by se i právně dala neobyčejně naříkati, jest vázání devisového povolení průkazem, že daň byla již zaplacena. Povolování devis a placení daní nemají vůbec nic společného. Ale neobyčejně křiklavý jest tento případ tehdy, když proti dani byl podán opravný prostředek nebo když se žádalo o snížení daní. Když zde nebyla zaplacena daň, buď proto, že nemohla býti zaplacena nebo že poplatník jest přesvědčen, že předpis daní nebyl proveden právem, nepovolují se mu devisy nutné k dalšímu vedení jeho podniku. Nemůže dovážeti pomocných látek a surovin, musí omeziti svůj provoz, dělníci a zaměstnanci ztrácejí chléb, ale nejen to, stávají se břemenem státní péče o nezaměstnané, a to, poněvadž jde většinou o lidi nikoliv zvlášť vyškolené, nikoliv produktivní, nýbrž jen charitativní péče o nezaměstnané.
Pokud jde o devisovou komisi, stále více se ukazuje, že devisové komisi samé byla svěřena příliš veliká agenda. Tím, že devisová agenda jest sama tím zatížena, protahuje se práce, často se stává, že se devisové povolení vydává tehdy, když jest příliš pozdě pro příslušné zboží, které jest na př. zbožím sezonním. Bylo by snadno jisté práce stejně jako u drobných zásilek svěřiti jednotlivým referentům. Zvláště si lidé stěžují na ztěžování obchodu s Německem. Jest správné, že platební bilance mezi Československem a Německem je stále ještě pasivní. Ale nesmíme přece zapomínati, že právě do Československa již pro tradiční spojení nemohou se často dovážeti suroviny, pomocné látky, součástky strojů z jiné země než z Německa. Ale pak se nejdříve žádá o často zcela neplodné pokusy dovozců s domácími továrnami. Domácí továrna nemůže žádaný materiál buď vůbec dodávati nebo jen nedostatečně nebo za cenu podstatně vyšší, často jen za dvojnásobnou, poněvadž není na to zařízena. Následkem toho jest: povolení devis se odpírá a brání se tomu, čeho nyní potřebujeme jako nejdůležitější věci, totiž odstranění nezaměstnanosti, oživení hospodářství a výroby a zároveň oživení spotřeby. Domnívám se, že by se měl na to klásti zvláštní důraz, že když již vláda s jedné strany přichází s takovými opatřeními, která obsahují snížení mezd, platů a pensí, když s druhé strany stále více rozmnožuje daně, aby aspoň obyvatelstvo mělo dojem, že se to všechno děje proto, aby se podporovaly v něm ještě působící, živé hospodářské síly, aby se správa postavila do služeb hospodářství a aby se špatnou, nedostatečnou správou nerozšiřovala myšlenka, že zde nejsou úřady pro lidi, nýbrž že lidi jsou zde pro svrchovanou autoritu a dosti často pro úřady se nafukující. Nechci naprosto generalisovati. Sám znám úředníky, kteří se ve své službě vyčerpávají za poměrně nepatrný plat, kteří se úplně staví do služeb věci a tím do služeb obyvatelstva a státu. Ale nikdo, kdo měl mnoho co dělati s úřady, nebude popírati, že mnoho pravdy jest v tom, co jsem řekl, že jsou úředníci, kteří přímo hledají rozkoš v tom, aby trýznili, a nikdo nepopře, že toto hospodářství s povolováním devis povleče za sebou celý roj korupčních afér, že zde kvete korupce a že tento vřed nepraskne jen proto, poněvadž ti, kteří korumpují, nechtějí si ucpati tento pramen opatřování devis. Kdyby tomu tak bylo, měli bychom již celé množství korupčních afér. Nechci se zde o tom šířiti, poněvadž nechci uváděti konkretní případy, jak se to děje, že jednotlivé firmy dostávají nabídky od určitých individuí atd. Nechci tím přepínati trpělivost sněmovny. Ale bude snad jednou nutno, a to již v souvislosti s úspornou a kontrolní komisí, která se má nyní zříditi, aby se promluvilo i o tomto novém režimu korupce, který se zde rozmáhá ve spojení se systémem povolování devis.
Pokud jde o návrh, považuji jej
za nepříznivý a musíme jej zamítnouti nejen z důvodů hospodářských
a sociálních, nýbrž i z psychologických. (Potlesk.)