Státní rozpočet musí býti v rovnováze. Kladli jsme požadavek, aby nejdříve bylo zjištěno, zdali je nutno sáhnouti také k osobním úsporám. Při tom jsme se netajili, že určité osobní úspory ve vyšších stupnicích platových jsou zdůvodněny nejen státním hospodářstvím, ale i platovým zákonem. Když však bylo nyní i za součinnosti zástupců sněmovny zjištěno, že nezbývá, nežli jíti po této nepříjemné cestě a provésti určité osobní úspory aspoň dočasně, snažili jsme se, abychom ochránili ty, kteří ochrany skutečně zasluhují. Bylo by pohodlnější, kdybychom se postavili vedle a spokojili se kritikou. Nalezli bychom jistě aspoň pro přítomnost více souhlasu. Avšak s účastí na řízení věcí státních musíme přejímati také odpovědnost za věci příjemné i nepříjemné.

Přejímáme ji ve vědomí, že konáme věc dobrou, přejímáme ji ve vědomí, že nemůžeme a nesmíme zůstati jen u těch opatření, která ukládají oběti zaměstnancům, nýbrž že musíme dále uplatňovati pronikavým způsobem zásady, jež by přispěly k rovnováze státního rozpočtu (Výkřiky komunistických poslanců: Kapitalistického rozpočtu!) aniž by bylo nutno snižovati platy státních zaměstnanců. (Výkřiky komunistických poslanců.) Nemluvte, pánové, o kapitalistech. Váš ideální stát ruský s těmi kapitalisty uzavírá každý den své smlouvy. Proč to tedy činí, když kapitalismus potírá? Právě nedávno jsem zjistil takovou smlouvu s kapitalisty první třídy.

Chceme naopak, aby bylo možno zlepšiti postavení největší části těch, kteří dosud ve státní službě nemají svoji práci řádně zaplacenu. Proto se také zúčastňujeme řízení státu. Snad to děláme nedokonale, ale rozhodně pro zaměstnance lépe, nežli kdybychom se postavili vedle a kdybychom pohodlně odmítali spolupráci a spoluodpovědnost.

Zápas o demokracii politickou byl obtížný. Nebáli jsme se ho a nelekali překážek, které se stavěly v cestu a nepovažujeme ji také za skončenou. Každého dne se projevuje, jak máme ještě daleko, abychom do důsledků uskutečnili demokracii politickou. Ale zápas o demokracii hospodářskou jest ještě obtížnější. Nemůžeme uhýbati z cesty nastoupené, když se nám nepodaří hned zdolati síly odpůrčí. Zrovna tak jako v zápase politickém, nestavíme se za dvéře, ale stavíme se tváří v tvář odpůrci politickému a snažíme se jej překonati, tak také v boji hospodářském činíme. (Výkřiky komunistických poslanců.) Je přirozeno, že nedocílíme ihned úspěchů. Jestliže však odpůrci politické i hospodářské demokracie jsou dnes ještě u nás tak silní, máme za to co děkovati právě vám, pánové v lavicích komunistických, poněvadž je nejvíce podporujete. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Tayerle (pokračuje): Demokracie hospodářská v tomto státě nepůjde kupředu, opustí-li ji ti, kteří pro ni zápasili a bojovali. Boj o demokracii znamená pro nás práci a odpovědnost. Spoléháme, že toto vědomí zvítězí i přes obtížné poměry nejen u zaměstnanců státní správy, nýbrž také vždy a v každém okamžiku ve správě samé, mezi všemi, kteří ke správě veřejných věcí byli povoláni (Výkřiky komunistických a čsl. soc. demokratických poslanců.) nebo kteří o této správě také svými hlasy spolurozhodují. (Výkřiky komunistických a čsl. soc. demokratických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Tayerle (pokračuje): Nikoliv neprávem se praví, že jsme všichni na jedné lodi. Naše loď se dostala do bouře světové krise hospodářské. O jejím osudu nerozhodují však pouze vůdci lodě a její lodníci, nýbrž i vlny příboje a rozbouřených živlů. Nedostaneme se do přístavu, povede-li nás beznaděj, zoufalství a kolísání. Překonáme však bouři, budeme-li vedeni cílevědomou vůlí, spravedlivě rozložíme břemena a společné úsilí věnujeme zdolání krise. (Výkřiky komunistických a čsl. soc. demokratických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.) Pak nejen zdoláme krisi, nýbrž také vytvoříme nový, dokonalejší hospodářský řád, který by dal všem lidem nejen práci, nýbrž také zaslouženou odměnu. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Tyll.

Posl. Tyll: Vážená sněmovno! Při projednávání předlohy o úsporných opatřeních mluvilo dnes s této tribuny několik řečníků... (Výkřiky komunistických a čsl. soc. demokratických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid!

Posl. Tyll (pokračuje).... také oposičních řečníků, kteří se snažili vetřít mezi státní a veřejné zaměstnance, že oni jsou v oposici a že oni chtějí i s této tribuny hájit státní a veřejné zaměstnance. Chtějí se tak vetříti mezi vrstvy státních zaměstnanců, aby se tito státní a veřejní zaměstnanci začali dívati na ně trochu jinak, než se na ně až doposud dívali. S jakou demagogií přichází dnes živnostenská strana ústy posl. Pekárka, aby s této tribuny demonstrativně protestovala proti snižování platů státních a veřejných zaměstnanců! Nemůže býti větší komedie od živnostenské strany, než jakou sehrála na tomto místě se státními zaměstnanci. Při projednávání restrikčních zákonů č. 286 a 103 byl to poslanec živnostenské strany, tehdejší ministr Najman, který tvrdil - a tvrdila to živnostenská strana odjakživa od svého zřízení: Méně zaměstnanců, ale lépe placených. Totéž tvrdil i p. posl. Brodecký na schůzích státních zaměstnanců, že je lépe méně zaměstnanců, ale lépe placených. Ale my jsme byli právě svědky pravého opaku tohoto hesla hlásaného od těchto dvou vládních stran. Byli jsme svědky, že se páni levnými frásemi před širokými masami státních a veřejných zaměstnanců dožadovali jejich důvěry, že oni prý mají největší zájem na jejich blahu. Bylo opravdu méně zaměstnanců, ale o 50% hůře placených. Pánové v jednotlivých výborech, ať v technicko-dopravním, soc. politickém nebo rozpočtovém dokazovali a ministr Mlčoch v technicko-dopravním výboru prohlásil, že máme po restrikci jenom na železnicích o 38.000 zaměstnanců více - čili, zde se muselo něco státi. Stalo se to, že vyhodili celé desítky nepohodlných zaměstnanců, celé tisíce, ba přímo desetitisíce těchto kamarádů železničářů, kteří nechtěli hrbiti páteř až na zem, kteří nechtěli, aby je popoháněli lidé všelijakých jmen a druhů, kteří nechtěli poslouchati v každém případě rozkazů, které se příčily jejich svědomí. Na základě toho, že bylo vyhozeno těchto několik set, snad tisíc kamarádů s pevnou páteří, všechny vládní strany, ať to byla strana soc. demokratická, živnostenská nebo agrární, se snažily pěkně oklikou tam nacpati své přítelíčky, bratry, bratrance, strýčky, div ne dědečky, zkrátka všechno, co se do desátého kolena dalo sebrat a nacpat do státní služby.

Snaží-li se dnes tyto strany obhajovati s této tribuny státní zaměstnance, pak to není nic jiného, než komedie, kterou s nimi hrají. Na schůzi konané r. 1926 živnostenskou stranou za ministrování posl. Najmana v Nymburce prohlásil tento ministr výslovně: Ženy železničářů už nevědí, co mají s penězi dělati, tedy jezdí do Prahy se dávat ondulovat. A vy se dnes chcete vtírati do řad státních a veřejných zaměstnanců, když jste r. 1926 jejich ženám vytýkali, že se jezdí do Prahy ondulovat? Dnes pánové cítí volby. Včera týden konala živnostenská strana v Ml. Boleslavi schůzi, kde si velmi zaradikálničil p. posl. Kejmar s p. posl. Vávrou. Nejde jim ovšem o nic jiného než o dělání nálady pro volby. Ovšem je otázkou, zda státní a veřejní zaměstnanci už dávno neprohlédli vaši šalebnou hru, kterou jste s nimi hráli jak za ministrování Najmana, tak i Mlčocha. (Posl. Kejmar: Máte zlost, že vás nepustili ke slovu!) Ano, poněvadž se mne báli. Byli tam dva poslanci a já jsem tam byl sám, ale báli se mne. Musili přede mnou utéci, poněvadž bych je tam byl vypráskal. Já bych jim byl ukázal, vtírati se mezi státní a veřejné zaměstnance dnes, když se počítá, že budou v Ml. Boleslavi volby. Jak jsem je vypráskal v N. Pace, tak bych je byl vypráskal také v Ml. Boleslavi. Ale nejsme ještě mrtvi, abychom se s těmi pány nemohli sejíti. Sejdeme se s nimi jako v mnoha jiných případech a uvidíme, kdo bude míti zlost a kdo koho požene z těchto schůzí, kdo vás vypráská. Nejen dělníci a malí živnostníci, nýbrž i státní zaměstnanci se s vámi vypořádají, že jste to ještě jakživi neviděli. (Veselost.) Jen se tomu nesmějte, kamarádi. V Ml. Boleslavi to bylo nejlépe viděti. Měli jste slyšeti úsudek lidí u vás organisovaných, když jsme jim řekli, aby přišli na tábor, na který jsme zvali také Vávru s Kejmarem, kteří však se hleděli scvrknouti ze schůze, že prý mají mnoho práce. (Výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.)

Na berní správu bylo dosti času, tam byly projednávány otázky týkající se živnostníků a řada otázek, které souvisely s touto schůzí. Odpoledne byl konán protestní tábor proti odbourávání žebračenek, gentskému systému atd. Proč tam nepřišli vaši pánové, mají-li na zřeteli zájem státních a veřejných zaměstnanců a také dělníků? Proč jste tam nepřišli společně protestovati? Nechtělo se vám tam, poněvadž to smrdělo pendrekem, a kde to smrdí pendrekem, tam vás nedostane ani párem volů. Dnes strany t. zv. oposiční i s p. posl. Čuříkem, který se tu rozhorloval, že je to nesprávné, nespravedlivé atd., nebudou sice snad pro to hlasovati, aby mohly zase přijíti mezi státní a veřejné zaměstnance a získávati jejich důvěru, ale nebude to již nic platné. Prodělali jste již různé vlády a různé fáze v tomto parlamentě, státní zaměstnanci vás dnes již znají více než dosti, podle toho se na vás dívají a podle toho se také s vámi vypořádají. (Výkřiky posl. Kejmara. - Místopředseda Taub zvoní.)

Také pan posl. Tayerle tu řekl několik zajímavých perel, které by měli státní a veřejní zaměstnanci posouditi, jako na př., že se socialistům podařilo odvrátiti nebezpečí, které se hrnulo na státní a veř. zaměstnance tím, že ministr financí Trapl ještě s některými pány ministry připravoval zákon, o kterém se právě jedná, ve kterém navrhoval lineární snížení platů. Prý se jim podařilo snad po houževnatém pití v restauraci - udělati to tak, že dnešní zákon přichází s odstupňováním srážek z platů stát. a veř. zaměstnanců. To byla ohromná práce, která vyžadovala nesmírně mnoho námahy, strašného běhání a shánění, aby tito pánové odvrátili nebezpečí, pokud se týkalo lineárního snížení, ale není to nic platno, když na druhé straně pan Tayerle zde říká výslovně: "Rozpočet musí býti v rovnováze, a to za každou cenu." Možná, kdyby byl ten Trapl počkal týden nebo ještě 4, 5 dnů, že by byli pánové souhlasili se vším, poněvadž rozpočet musí býti za každou cenu v rovnováze, a v důsledku toho by byli ani soc. demokraté, ani čeští socialisté neměli nic proti tomu, kdyby byl Trapl vyčkal nějaký ten den, aby byla přišla ona akutní chvíle tohoto rozpočtového provisoria, kdy musí býti předloženo sněmovně, že bychom byli svědky toho, že by to vymlouvali nějakým jiným způsobem, zejména byli by si našli něco, co by mohlo másti pojmy státních a veřejných zaměstnanců.

Tito pánové věděli 2 měsíce, že se o této předloze jedná, ale v soc.-politickém výboru, jehož jsem byl členem, při projednávání tohoto návrhu nejednou to pány překvapilo, že zde máme ustanovení, která prý jsou katastrofální, která jsou ohromnou věcí pro státní a veřejné zaměstnance, a nejednou (Výkřiky komunistických poslanců.) hledali možnost, jak prý by se to zmírnilo. Tu byl hned "A-Zet" pohotově, hned "Večerník Práva lidu", jak tam jejich zástupci v soc.-politickém výboru se silně rvou s tím agrárním zpravodajem o každé slůvko, o každou větu stilisace tohoto zákona.

Dva měsíce je tento zákon zpracováván, ve vládě sedí sedm socialistických ministrů a poslanci socialistických stran nevědí najednou, jak ten zákon vypadá! Teprve když přijdeme do soc.-politického výboru, konstatují tam páni z vládních a socialistických stran, že nevědí si rady, že to takhle býti nemůže, hledají se honem slůvkové změny, jenom aby to navenek nevypadalo tak příkře proti státním zaměstnancům.

Pan posl. Brodský při této příležitosti právě prohlásil, že jde jenom o stilisaci, o slůvka v zákoně. Prosím, tedy nejde mu o zásadu, nejde mu o to, aby se nebralo těm, kteří toho skutečně potřebují, aby se bralo jenom tam, kde je možno bráti, to je u generálů, sekčních šéfů, radů atd., tak, jak jsme v soc. politickém výboru a rozpočtovém výboru navrhovali a tak, jak si dovolíme navrhnouti také v plénu sněmovny.

Pan posl. Tayerle říká velmi charakteristickou větu pro státní a veřejné zaměstnance i do budoucna, když praví: Chceme-li, abychom nezůstali na poloviční cestě, musíme jíti dále. Volám s tohoto místa k státním a veřejným zaměstnancům, aby si dali pozor na zástupce dělnictva v podobě Tayerlů, Brodeckých tak jako Procházků, Grünznerů, Ježků, aby právě na základě faktu, který zde pronesl poslanec vládní strany, člověk, který je v čele Odborového sdružení čsl., že se musí jíti dále, [ ] (Výkřiky posl. K. Procházky.)

Místopředseda Taub (zvoní): Volám p. posl. K. Procházku k pořádku.

Posl. Tyll (pokračuje): ... když celé hospodářství dospělo již tak daleko, že páni nevědí si dnes rady, nevědí, co bude zítra, co bude po Novém roce, tím spíše nevědí, co bude koncem února a začátkem března příštího roku. A proto připravují - a Tayerle už rafinovaným způsobem tady naznačuje - cestu, po které budou museti jíti do budoucna státní a veřejní zaměstnanci, když pronáší slova, že "musíme jíti dále". Čili Tayerle říká docela jasně: Půjdeme dále a budeme snižovati platy státním a veřejným zaměstnancům, budeme dělati stávkokaze, budeme snižovati platy horníkům, právě tak jako hutníkům, textilákům atd. - v zájmu zkrachované státní pokladny! Tohle říká Tayerle, člověk socialista! (Hlasy: V tom je zajedno s Preissem!) Ano, jedno tělo, jedna krev, vždyť oni se s Preissem radili, vždyť Preiss musel dáti této osnově sankci tak jako ostatní bankéři, poněvadž zákon na této basi postavený zaručuje pánům, že francouzská půjčka, kterou jsme obdrželi na jaře, bude k ryta na úkor státních a veřejných zaměstnanců. A proto zde musí býti dohoda pánů s Preissem, Weinmannem, Petschkem atd.

Proletariát nemůže se však zastaviti na poloviční cestě. Proletariát musí chápati, že právě takovíto Tayerlové a všichni ostatní, kteří snaží se dnes vetříti se mezi státní a veřejné zaměstnance, jsou jejich opravdovými nepřáteli, právě tak jako ti Petschkové, Weinmannové, jako ten Preiss a všichni ostatní vydřiduši. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Proto vláda 7 socialistických ministrů předložila návrh zákona na snížení mezd a platů v daleko větším rozsahu, než bylo veřejnosti namlouváno. Státním a veřejným zaměstnancům se namlouvá, že potřeba státní pokladny vyžaduje snížení platů. Vy všichni spolu se socialisty říkáte, že v zájmu státu musíme přinésti oběti. Vypadá to tak, jako byste mysleli, že stát už přinesl oběti pro státní a veřejné zaměstnance. Ano, stát opravdu přinesl oběti státním zaměstnancům, ale jen několika desítkám sekčních šéfů, min. radů, ředitelů a jim podobných. Ostatní statisíce státních a veřejných zaměstnanců na to těžce doplácejí přímo od převratu.

Touto předlohou se úplně ruinuje existence státních a jiných veřejných zaměstnanců. (Výkřiky komunistických poslanců.) Již dnes jsou státní zaměstnanci a jejich rodiny tak zadluženy a předluženy, že jim nechce počkati žádný živnostník, žádný obchodník ani za korunu, neřku-li, že tyto vrstvy, u kterých jsou státní a veřejní zaměstnanci zadluženi, vedou právě na státní a veřejné zaměstnance dnes exekuce, že se jim zabavuje poslední plat, že se jim zabavuje poslední kredenc a zkrátka všechno, co se zabaviti dá. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Ale zákon je tak mazaně dělán, že na první pohled budí u laika zdání, že opravdu postihuje všechny spravedlivě, že odstupňované snížení platů je opravdu takové, že postihuje všechny stejně. Tak v §§ 1 až 3 tohoto zákona se odbourává 10 až 15%, ale zároveň nechcete tvrditi, že je to zářný příklad vedoucích tohoto státu, že všichni, jichž se tento zákon dotýká, pocítí hospodářskou újmu, a proto namlouváte, že útok ministra Trapla na státní a veřejné zaměstnance byl odražen, kdy Trapl chtěl lineární snížení platů pro všechny státní a veřejné zaměstnance, a že jste odrazili tento útok a nastalo odstupňování snížení platů.

Jak to vypadá? Na příklad místopředseda posl. sněmovny Stivín má 5000 Kč měsíčně čili 60.000 Kč ročně jako poslanec a 12.000 Kč ročně jako místopředseda posl. sněmovny, dohromady 72.000 Kč ročně. Při 10%ním odbourání platu bude míti dále 64.000 Kč ročně. Potom je možno doporučovati vám, železničáři, v zájmu státní pokladny, v zájmu státu, abyste si dali snížiti mzdy. Titíž lidé chodí dnes mezi vás a dokazují, že snížení platů je nutností. Vám, státní zaměstnanci a železničáři, při odbourání vašich platů podle tohoto zákona bude scházeti každý haléř ve vaší domácnosti. Kdo to pocítí nejvíce? Zaměstnanec, který má pensijní základnu 10.800 Kč, bude zkrácen o 540 Kč, zaměstnanec s pensijní základnou 14.000 Kč ztratí 1.400 Kč a zbude mu 12.960 Kč. Jsou tedy dva druhy státních zaměstnanců. Jedněm pro provedení tohoto zákona zbude jenom vzpomínka, že jsou v demokracii, a druhým, že jsou na jedné lodi a že stojí na velitelském můstku za 170.000 Kč nebo případně za 64.000 Kč ročně. Zákon postihuje tedy státní zaměstnance stejně? Co tomu říkáte, Brodecký a Procházko? Či vám jde jen o stilisaci tohoto zákona? Jde vám jen o změnu slov, ale v zásadě souhlasíte s ožebračením nižších státních a veřejných zaměstnanců. Ano, potvrdili jste to v soc.-politickém výboru: Ne slova protestu, ne organisovati odpor, ale blahovolný souhlas dáváte k ožebračení státních a veřejných zaměstnanců. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.)

Nikdy tak jasně nevyplynula pravda našeho tvrzení, že buržoasie béře zástupce zaměstnanců do vlády jedině proto, aby i v těžkých dobách, kdy její panství je krajně ohroženo, pomohli udělati a prosaditi takové zákony a opatření, které by si buržoasie sama nikdy netroufala proti zaměstnancům prosazovati.

Vládní návrh zákona o úsporných opatřeních, který byl vypracován za aktivní účasti reformistických železničářských vůdců, je velmi rafinovaným plánem, jak obalamutit železničáře, aby na první pohled neviděli dalekosáhlý útok na jejich platy, nebouřili se v této pro vládu nebezpečné chvíli. Tito vůdcové namlouvají železničářům: Uchránili jsme nejnižší kategorie od jakýchkoli srážek, od 9.000 Kč základního platu budou se srážeti jen 3%, od 10.800 jen 5% atd. Mnoho železničářů ještě dnes věřilo na tyto demagogické šlágry. Je proto nutno je upozorniti na rafinovanost tohoto plánu. Nejde jen o 3, 5, 8 a 10% snížení. Do snížení platů se musí započítati zvýšení pensijních příspěvků, odbourání 13. platu, dalekosáhlé snížení vedlejších platů všech nižších kategorií železničářských, jako odbourání paušálů, služebních a jízdních příplatků, úkolů, premií a pod. Tyto věci jsou připraveny v rozpočtu na příští rok. Je také bezesporným, že zavedením rady nových daní, dávek a zvýšení cel na denní potřeby zřízenecké rodiny bude rovněž citelně postižena existenční úroveň všech železničářů.

Propočtou-li se všechny tyto srážky, objeví se návrh buržoasně socialistické koalice o úsporných opatřeních personálních jako katastrofální snížení existenční úrovně železničářských mas. Pak se objeví, že snížení platů nebude jen 3, 5, 8 a 10%, nýbrž bude dělat 12, 15, 20 až 25%. Že se zde béře nejubožejším zaměstnancům z toho mála, co ještě měli, při čemž byrokracie je poměrně málo postižena. Tyto podvodné machle se snížením platů dokazuje nejlépe sám rozpočet na příští rok; podle rozpočtu budou výdaje na 1.764 úředníků v platovém stupni 1b) jen o 2,813.471 Kč menší než letos při stejném počtu úředníků. To jest snížení průměrně o 4˙6%. Avšak u 36.815 pomocných zaměstnanců 1 a 2 služ. skupiny dělá snížení platu 37,330.263 Kč podle letošního roku při stejném počtu zaměstnanců. To je snížení o 8.9%. Celkové vydání ministerstva železnic na služné, činovné, adjuta, denní platy, výchovné, přídavky na děti, doplňovací a vyrovnávací přídavky jeho 148.461 zaměstnanců činilo r. 1932 2.250,837.060 Kč. Na r. 1933 snižují se v rozpočtu tato vydání na 1.968,883.410 Kč, t. j., že se na těchto platech béře zaměstnancům 280,953.650 Kč. Mimo to nastupují však srážky na vedlejších příjmech u řady kategorií personálu, a to vrchní stavba 1,689.000 Kč, ústřední správa - ředitelství - 1,794.500 Kč, staniční služba - odbourání služebních příplatků, nočních příplatků, na udržování oděvu a pod. 10,906.900 Kč, jízdní služba - paušály, oděv atd. - 20,498.400 Kč, vozba parní - paušály, prémie strojního personálu - 21,487.300 Kč. Celkem se na těchto příjmech odbourává personálu 56,375.100 Kč. Znamená to odbourání paušálu, služebních a jízdních příplatků o celých 30 až 40%. Tentýž obraz vidíme u t. zv. pomocných závodů, to je dílny, správkárny, zásobárny, plynárny, automobilní provoz atd. Rozpočet zde na příklad rafinovaně nemluví o přímém snížení úkolů v dílnách a správkárnách, avšak rozebereme-li zde v osobních výdajích - položka 1 až 9 - zahrnuté celkové snížení platu tohoto personálu (osobní a jiné platy, premie, služební oděv, slovenský přídavek atd.), které u dílenského personálu činí 43,556.600 Kč a u správkáren 17,205.400 Kč, uvidíme tento obraz: I. dílny: úspora vzniklá odbouráním vánočního platu 7,899.600 Kč, úspora vzniklá snížením základního platu asi 6,650.000 Kč, úsporná opatření a pokles zaměstnanců 29,017.600 Kč; II. správkárny: úspora vzniklá odbouráním vánočního příspěvku 3,676.300 Kč, úspora vzniklá snížením základního platu asi 3,439.000 Kč, jiná úsporná opatření a pokles zaměstnanců 10,090.100 Kč. Jaká jsou to jiná úsporná opatření, jak rozpočet říká, provedená se zřetelem k nepříznivé hospodářské situaci železničního podniku? V tom jest obsaženo okrádání personálu na úkolu a hlavně chystáte hromadný vyhazov smluvních zaměstnanců na dlažbu. S týmiž klausulemi shledáváme se u jízdní a staniční služby. A při tom hrajete se zaměstnanci komedii tím, že udáváte počet zaměstnanců v rozpočtu jako loni, jakoby ani nešlo o jejich vyhození ze zaměstnání v nejbližší době.

Celkem jste takto připravili železniční zaměstnance o 338,328.750 Kč. K tomu přistupují další útoky na existence železničářů v rámci rozpočtu. Na systemisaci odbouráno jest posledních 4,500.000 Kč, úspory na režijním uhlí zaměstnanců činí 5,800.000 Kč, dále úspory na režijních výhodách činí několik milionů dalších. Z rozpočtu je tak vidna ničemná lež soc. reformistických železničářských vůdců, kteří slibovali, že nejhůře placeným kategoriím nebude nic strženo. Podle rozpočtu tu má býti tentýž počet pomocných zaměstnanců I. a II. služební skupiny jako r. 1932, avšak platová položka na tyto zaměstnance jest o 37,330.263 Kč nižší než r. 1932. Zde je také odhalena demagogie, jak se sráží nahoře u byrokracie a jak dole mezi nejchudšími. Tak podle rozpočtu vypadají platové srážky u 1764 úředníků platového stupně 1b) takto: jejich celkový příjem r. 1932 činil 60,392.737 Kč, r. 1933 57,579.266 Kč, tedy méně o 2,813.471 Kč, to jest o 4.6%. Avšak u 36.815 pomocných zaměstnanců to bude vypadati takto: Jejich příjem r. 1932 činil 415,694.981 Kč, r. 1933 jen 378,364.618 Kč, méně o 37,330.203 Kč, t. j. 8.9%. To je demokratické rozdělení přesně podle toho, jak demokracii rozumí Preiss, Kramář, Stříbrný, Klofáč, Brodecký, Procházka, Grünzner a Ježek. Jak jste, pánové, Brodecký, Procházka, Grünzner a Ježek uchránili nejnižší vrstvy zaměstnanců od jakýchkoliv srážek, jak jste před volbami do důvěrnických sborů na drahách zaměstnancům slibovali? Zde je jasně vidět, nač jsou zástupci zaměstnanců ve vládě, čí zájmy hájí a prosazují. Jsou to zájmy Preissů, Petschků, Weinmannů, Baťů a pod. Aby mohly býti sanovány znovu rozkradené banky, aby se mohly odpisovati daně Pálffymu, Baťovi a podobným kapitalistickým vydřiduchům, proto musí železničáři sleviti ze svých platů, proto musí utáhnouti opasky. To jsou ty nejvyšší státní zájmy a nic jiného. Drzost a prolhanost t. zv. socialistických zástupců ve vládě jde tak daleko, že ještě dodnes ve svém politickém a odborovém tisku na oko bouří proti svému vlastnímu dílu. Do posledního okamžiku snaží se dělati náladu, že věc není ještě hotova a že se ve vládě rvou za zájmy železničářů. Utišují zaměstnance podvodnými frázemi, že nemusí dole nic dělat, že to za ně nahoře udělají. Podvádějí zaměstnance lží, kdyby nebyli ve vládě, že by to dopadlo pro zaměstnance hůře, jak to dokázal právě sám p. posl. Tayerle. Snaží se zaměstnancům vsugerovati myšlenku, že pro zájem státu, který je v majetku kapitalistů a buržoasie a slouží výhradně jen jejich zájmům, musí si nechati ty zubožené vrstvy zaměstnanecké snížit své mizerné platy, které byly beztak již v posledních letech 4kráte snižovány. Služba reformistických vůdců buržoasii jakožto majitelce a vykořisťovatelce tohoto státu jde tak daleko, že místo aby zaměstnance organisovali k odporu a připravovali je na rozhodný boj, kterému se v nejbližší budoucnosti nevyhnou, tvoří mezi zaměstnanci špiclovské agentury, tvoří aparát denunciantů a spolupracovníků policie, aby zaměstnance co možno nejvíce rozrazili a zastrašili. Každý zaměstnanec, který si dovolí kritisovati ničemnou úlohu t. zv. socialistických vůdců železničářů, je prohlašován za komunistu a rozvratníka, za nepřítele tohoto státu. Reformističtí vůdcové za pomoci vysoké byrokracie rozpoutávají nejostřejší fašistický teror na čsl. drahách proti každému uvědomělému zaměstnanci, a to i když je příslušníkem jejich vlastní organisace. Za pomoci těchto lidí jsou dnes železničáři vyšetřováni byrokraty s revolverem v ruce, jako se to stalo v Petrovicích. Reformističtí železničářští vůdcové vynucují si na úřadech a v ministerstvu železnic persekuci poctivě službu konajících železničářů, kteří jsou jim nepohodlní a kteří se odvažují odhalovat jejich podvod se snížením platů. Tito socialisté jdou tak daleko, že na jejich žádost jsou rušena a šlapána dosud respektovaná práva důvěrnických sborů železničářských, jako se to stalo v dílnách Praha-Bubny.

Dalo by se velmi mnoho mluviti o úloze socialistů, kteří špiclovským způsobem mezi stát. zaměstnanci působí, kteří navádějí své věrné špičky k tomu, aby naslouchali a nastrkovali uši všude tam, kde se sejdou 2, 3 zaměstnanci, aby vyslechli, co tito mezi sebou mluví, a aby, dotýká-li se to vůdců těchto socialistických organisací nebo kritisují-li se zákony, ať to již byl zákon č. 394, 286 nebo 103, donesli to těm pánům nahoře, aby tito věděli, s kým mají co dělat. Dnes se to nenaráží už jen na komunisty, dnes i vůdcové socialistických stran jdou na svoje vlastní lidi, poněvadž tito, poctiví kamarádi železničáři, nemohli souhlasiti s politikou, kterou jejich vůdcové zákonem 394 provádějí, a začínají se odvraceti od svých vůdců. Na základě toho chtějí tito vůdcové je zastrašiti, nasazují své fízly mezi armádu státních a veřejných zaměstnanců, aby se státní a veřejní zaměstnanci báli mrknout a souhlasili se vším tím, co se jim veřejně předkládá. Proto tak ohromnou komedii museli hráti tito pánové na schůzi před širokými masami státních a veřejných zaměstnanců, tak jako ji hrála i druhá složka, která se chce právě vetříti v přízeň státních a veřejných zaměstnanců.

Exekutiva veřejných zaměstnanců snaží se poslední dobou buditi dojem, že vážně bojuje proti snížení platů všech státních zaměstnanců. Je nutno upozorniti na pravou podstatu této Exekutivy proto, že dělá dojem oposiční organisace, která bojuje také proti vládním stranám. Její oposice je ulehčena proto, že v řadách jejích vedoucích osob není ani jeden vládní poslanec. To je velmi rafinovaným způsobem ovšem nastrčeno. Již návrhy na sanaci schodku ve státní pokladně ukázala se pravá tvář lidí, kteří ji vedou. Doporučovali v jiné formě podobné recepty, jako je dělá rozpočtová "sedma". Na schůzích referenti Exekutivy vystupují velmi radikálně, avšak celé bojovné metody svádějí jen na polemikářské turnaje a tiskové resoluční akce, které za dnešní situace končí v papírových koších vlády. Vůdcové Exekutivy, po většině lépe situovaní úředníci, snaží se zneužíti masy nižších, zubožených zaměstnanců pro zájmy byrokracie. Nižší zaměstnance ve službě hrubě přehlížejí a mnohdy i bezohledně utiskují, ale teď by jim chtěli namluviti, že jejich zájmy jsou stejné. Chtějí jim dokazovati, že zájem p. rady s platem 56 tisíc až 120 tisíc Kč je stejný se zájmem takového 600 korunového úředníčka nebo ještě hůře placeného smluvního zaměstnance.