Pravou tvář Exekutivy ukázal jeden z jejich vůdců, insp. Saal, na veřejné schůzi v Nymburce, kdež prohlásil, že jsou proti komunistické straně, protože tato strana navrhovala snížení platů generálů, sekčních šéfů a ministerských radů, ač tito prý jsou přece také státní zaměstnanci! Tím prý komunisté tříští jednotnou frontu státních zaměstnanců. Světe žasni! Smluvní zaměstnanec má 450 Kč měsíčního platu, generál, kterých máme v republice asi 123, má 93.000 Kč ročního platu, a páni z Exekutivy je chtějí dáti dohromady s těmi smluvními ubohými zaměstnanci! Smluvní zaměstnanec má stát vedle sekčního šéfa, který má snad 72.000 Kč ročně. To je ovšem šalebná hra Exekutivy, která se objevuje v těch případech, kdy se snaží dokázat, že komunisté nemají pravdu, když navrhují snížení platů státních zaměstnanců, vyjádřených ovšem v podobě generálů, ředitelů, sekčních šéfů atd. Myslím, že jsme to právě my, kteří doporučujeme k úhradě státního schodku, aby se nemusilo strhovat těm nejnižším a nejubožším, aby se strhlo tam, kde se strhnout může, a aby se nestrhovalo tam, kde dnes strhovat nelze, poněvadž za 450 Kč, a 500 Kč, 600 Kč měsíčně není možno, aby zaměstnanec mohl fakticky uživit sebe a svou rodinu. (Posl. Dvořák: Ministr financí, který návrh zpracoval, má 260.000 Kč ročního důchodu!) To je na pány všecko málo. Zaměstnanci musí stačiti 450 Kč, ale pánům čtvrt milionu Kč stačiti nemůže. Ti budou míti věčně málo, ti všichni by to dnes sfoukli se státními zaměstnanci nejlépe! Dnes je mají všichni strašně rádi, že by je láskou snědli! Ale kdyby železničáři a pošťáci měli na čepici zlaté orlíčky, tak by jim je ukradli! Tak se na to musí státní a veřejní zaměstnanci dívat.

Ano, pánové, hrdě se k tomu hlásíme a navrhujeme i dnes snížení platů této vysoké byrokracie, poněvadž tvoří součást vládnoucí třídy v tomto státě, součást buržoasie, součást jejího potlačovacího aparátu, a je za to skvěle honorována. Vezměte plat takového vysokého byrokrata, jak mu byl upraven za souhlasu reformistických vůdců. Jeho gáže činí ročně 76.000 Kč, činovné 15.000 Kč ročně, na dietách si vyjezdí ročně aspoň 15.000 Kč a na tantiemách dostane také pěkných pár tisíc Kč ročně, protože byl hodný, podlé exministra Vlasáka, který v soc. politickém výboru prohlásil, že se budou dávat remunerace a tantiemy jenom těm hodným. A hodní jsou právě všichni ti, kteří dovedou rafinovaně okrádat chudáky dole. Ti jsou všichni hodní, ti jsou tak hodní, že si je páni nemohou ani vynachválit.

Jak tyto pány vláda favorisuje, dokazuje také poslední zpráva tisku, jak to sekční šéf Vlasák potvrdil v soc.-politickém výboru, že hodní úředníci dostanou letos remunerace. Když zde mluvil kol. Čuřík, byl zde přítomen p. ministr Trapl, a když Čuřík mluvil o tom, že státní zaměstnanci, ti hodní, dostanou remunerace a tantiemy, pan ministr Trapl - dobře jsem si toho povšiml - dělal takhle (ukazuje posunek) rukou. Vždyť se to nemusí jmenovati ani remunerace ani tantiemy, je to možno vyjádřiti jakýmkoli způsobem a udělati tak, aby to na veřejnost nijak nevypadalo, ale aby prachy měli pánové v kapse. Co je to všechno platné, to nezaprou a nemohou popříti, poněvadž se to tak praktikovalo, praktikuje a, pokud bude tento systém, bude se to tak praktikovati i do budoucna, poněvadž pánové potřebují kus korupce, potřebují někomu zamazati kapsu, aby nevytahoval třeba nějakou špínu nebo cokoli zase na ně, aby byli nadále zase hodní, a aby nadále bičovali smluvní, provisorní i definitivní zaměstnance, ovšem jen ty nejnižší dole. Tyto lidi by dnes pánové z Exekutivy rádi hodili do jednoho koše se smluvními posunovači, kteří mají při dnešním vysazování 450 Kč měsíčně a mnohdy ani tolik ne.

Pánové z Exekutivy jdou na drobné zaměstnance s bubnem nepolitičnosti. Rád bych věděl, jak chtějí označiti hranici, až kam jde politika a pokud jen odborové záležitosti v boji o existenci státních zaměstnanců, když se tento boj odehrává výhradně na politickém kolbišti. Zde jde o demagogii fašistického rázu. Na tyto fráze chytá zaměstnance Gajda a Stříbrný. Proto je činnost Exekutivy velmi nebezpečná pro státní a jiné zaměstnance, neboť frázemi, že zaměstnancům bude pomoženo, když budou zrušeny vázané kandidátní listiny, svádí boj zaměstnanců tam, kde je chce míti vláda sama - do neškodných vod zoufalé resignace a očekávání pomsty, až přijdou volby. Exekutiva je hromosvodem, aby neškodně svedla pobouření a bojovnou náladu státních a veřejných zaměstnanců do podzemí klidného vyčkávání, aby vláda mohla nerušeně provésti svou.

Proto vyzýváme s tohoto místa všechny železniční, státní a veřejné zaměstnance, aby nespoléhali na tyto spasitele, aby vzali své zájmy do vlastních rukou. Jedině v nich je síla, která dovede odraziti brutální útok na jejich platy, který je obsažen v tomto vládním návrhu.

Především je potřebí, aby se zaměstnanci dole ve služebnách dohodli na jednotném postupu, aby si volili ze svých řad vlastní společné vedoucí orgány. Upozorňujeme zaměstnance, že boj bude velmi těžký a že se mu nelze nijak vyhnouti, že státní, veřejní a železniční zaměstnanci stojí před podobným útokem, jaký provedla buržoasie a kapitalisté na existenci horníků, kovodělníků, sklářů, textiláků a všech ostatních dělníků [ ]. Železniční a státní zaměstnanci si musí uvědomiti, že i oni jsou objektem nejstrašlivějšího vykořisťování buržoasie, která svým Svazem průmyslníků, bankéřů a velkostatkářů je skutečnou vládou v tomto státě, že jejich boj proti této hordě bude také t. zv. socialistickými zástupci ve vládě prohlašován za boj proti státu. Ano, státní, železniční a veřejní zaměstnanci poznají v nejbližší době, že se musejí zařaditi do bojovné fronty všech potlačovaných v tomto státě a společně s nimi vésti boj za zničení tohoto režimu.

Dovolím si znovu, i před těmito prázdnými lavicemi, ke kterým mluvím, tlumočiti náš návrh, aby bylo odvráceno nebezpečí snižování platů státních a veř. zaměstnanců nejnižších kategorií, aby mohla býti sanována státní pokladna a aby mohlo býti sehnáno těch 600 milionů Kč, které mají dnes zaplatiti ty nejnižší kategorie státního zaměstnanectva. Tímto návrhem chceme před celou veřejností státních zaměstnanců jasně dokumentovati, že my komunisté vždycky bojujeme nejen zájmy dělníků, nýbrž i za zájmy a spravedlivé požadavky stát. a veř. zaměstnanců, že stojíme vždycky v čele jejich boje a že budeme každý boj státních a veřejných zaměstnanců podporovati se vší energií, s celou silou a s celým svým aparátem, který máme k disposici.

"Pozměňovací návrh posl. Zápotockého, Štětky, Tylla a soudr.:

Zákon znějž:

Zákon ze dne .... o úsporách ve státním hospodářství v Československu.

§ 1. Aby bylo zabráněno snížení platů nižších státních a veřejných zaměstnanců, budou od 1. ledna 1933 provedena úsporná opatření podle tohoto zákona:

§ 2. (1) Plat presidenta republiky stanovený zákonem ze dne 12. srpna 1921, č. 290 Sb. z. a n., v obnose 1 mil. Kč snižuje se na 500.000 Kč. (2) Výdaje na úřad presidenta republiky v obnose 2 mil. Kč snižují se na 1 mil. Kč.

§ 3. (1) Po dobu vykonávání úřadu ministerského a po dobu pobírání ministerského platu nesmí ministr pobírati plat ze státní nebo veřejné pokladny jako úředník nebo poslanec.

(2) Po dobu vykonávání funkce poslanecké, senátorské a po dobu pobírání diet nesmí poslanec či senátor pobírati ze státní či veřejné pokladny jako státní či veřejný zaměstnanec plat.

(3) Platy členů obou sněmoven Národního shromáždění, poslanců i senátorů podle zákona z 18. března 1921, č. 115 Sb. z. a n., snižují se o 30%.

§ 4. Platy generálů, plukovníků, podplukovníků, majorů a štábních kapitánů čsl. vojska a četnictva snižují se tak, že pensijní základna spolu s činovným nesmí přesahovati 26.000 až nejvýše 56.000 Kč ročně.

§ 5. Platy sekčních šéfů, min. radů, vlád. radů, náměstků, vrch. ředitelů, ředitelů, soudních presidentů, soudních radů, profesorů a tajemníků, jakož i všech stát. úředníků ve služebních třídách Ia, Ib, Ic, II a III snižují se tak, že pensijní základna spolu s činovným nesmí přesahovati od 26.000 do 56.000 Kč ročně.

§ 6. Pense generálů, vysokých důstojníků, sekčních šéfů, radů, vrch. ředitelů, ředitelů a všech vysokých býv. hodnostářů snižují se tak. že pense se všemi příplatky nesmí přesahovati 24.000 Kč ročně.

§ 7. Velitelský paušál generálů, plukovníků, podplukovníků, majorů a štáb. kapitánů čsl. vojska a četnictva snižuje se o 50%.

§ 8. Odměny, honoráře, premie a tantiemy vyplácené ze státní pokladny vysokým stát. úředníkům s ročním platem nad 36.000 Kč se zrušují a nesmějí v žádné jiné formě býti vypláceny.

§ 9 Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1933. Tím dnem zrušují se všechna zákonná ustanovení jemu odporující.

Provedou jej všichni ministři, celá vláda."

Tento návrh podávají komunisté k úhradě schodku 600 mil. Kč, které, jak jsem již uvedl, mají býti vyždímány z nejnižších kategorií státních zaměstnanců. Stát. zaměstnanci, před které přijdeme, posoudí, je-li tento návrh demagogický. Budeme organisovat státní zaměstnance k největšímu odporu i přes to, že za chvíli, za několik hodin, v této sněmovně bude tento zákon i socialistickými stranami odhlasován. Budeme se snažiti, aby stát. zaměstnanci bojovali proti dalšímu snižování své existence a proti všemu bezpráví, které se dnes na ně žene

Proto voláme k státním a veřejným zaměstnancům: Podle premiera Malypetra jsme všichni na jedné lodi. Ano, i státní a veřejní zaměstnanci jsou na této jedné lodi. Ale bude potřebí, [ ], aby spolu s ostatním dělnictvem v tomto státě se dali na pochod, aby s dělnickou třídou odrazili veškeré útoky, které se strany kapitalistů, samé vlády i od socialistických stran jsou dnes podnikány, a aby přišel den, kdy státní a veřejní zaměstnanci řeknou jasně: I na naší ulici je jednou svátek. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Nájemník. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. Nájemník: Vážená poslanecká sněmovno! Bohužel, mám vyměřenou velmi krátkou lhůtu a proto musím svůj projev velmi zkrátiti. Chápu se slova jako odborový pracovník, a tu jako pracovník čistě odborový konstatuji - neboť t. zv. pracovníkem odborovým při t. zv. odborech zaměstnaneckých při politických stranách jsem, bohudíky, nikdy nebyl, kdybych takovým pracovníkem měl dnes býti, styděl bych se předstoupiti před zaměstnaneckou veřejnost a hájiti právě předkládanou osnovu - že my, odboroví pracovníci, prodělali jsme a proděláváme těžké chvíle, obzvláště jde-li o obranu práv veřejných zaměstnanců. Nikdy však bolest nebyla těžší než dnes, kdy se jedná o předloženou osnovu, a to o osnovu, jíž se má státi veřejným zaměstnancům jedna z největších křivd.

Práva zaručená ústavou se zaměstnancům odnímají, nabytá práva se jim zrušují, a to všem veřejným zaměstnancům, ať státním nebo samosprávným, ať ve službě činné anebo již v pensi. O předložené osnově lze právem říci, že není spravedlivá, není demokratická, že je protistátní, protiprávní a že není ani dosti rozumná. Když se počalo ve veřejnosti mluviti o této osnově a o úmyslu snížiti platy zaměstnancům veřejným, tu soudil jsem nejen já, nýbrž všichni zaměstnanci, že něco podobného se absolutně státi nemůže, že se nenajde většina, která by tuto osnovu odhlasovala.

Také celé předchozí jednání tomu plně dávalo za pravdu. Veřejné zaměstnanectvo se semklo a utvořilo veliké sdružení pod názvem "Exekutiva veřejných zaměstnanců". Tato Exekutiva jednala se zástupci státu a dostalo se jí přesných ujištění, že k příslušnému jednání bude pozvána. Politické strany podle svého dávného a osvědčeného zvyku slibovaly. Veřejní zaměstnanci dobře vědí, že řádný hospodářský plán, šetrnost a hospodárnost na pravém místě by posloužily dnes státu nejlépe. Zaměstnanectvu jako všemu lidu je dnes dobře známo, že očista veřejného života vyžaduje ostrého postupu proti počínání dnešnímu a proti jeho zbahnění. Veřejné zaměstnanectvo se také netají tím, že bude to těžká práce, aby odstraněny byly příčiny, jež tkví v přepolitisování našeho veřejného života.

To vše zaměstnanectvo, jemuž připadá úkol prováděti usnesení zákonodárných sborů, dobře ví a chtělo při tomto těžkém úkolu pomáhat a věřilo, že bude pozváno a že se proti němu nepůjde. Veřejní zaměstnanci jsou živlem státotvorným a mají na existenci tohoto státu životní zájem. Když dnes, jak vidíme, po dobrých tučných letech dopracovalo se to tak daleko že se předkládá tato osnova, a jako důvod se uvádí, že se to stalo již jinde - ovšem zapomíná se poznamenat, že se to stalo ve státech, které byly blízko svému úpadku - pak nebudeme se moci diviti, když státní zaměstnanectvo si blíže všimne důvodů, jež toto vyvolaly.

Již při jednání se zástupci vlády ukázalo veřejné zaměstnanectvo, že jest si vědomo, kde hledati odpomoc. Chtělo svou spoluprací pomáhat při ozdravění poměrů a chtělo se přičinit o odstranění těch příčin, jež jsou zaviněny vnitřními poměry. Jak soudí zaměstnanectvo o příčinách krise a o cestě k nápravě, o tom svědčí resoluce, přijatá na generálním sjezdu delegátů. Resoluce tato zní (čte):

"Nejsme vinni těžkou krisí státních financí. Víme, že nebyla přivoděna jen světovou krisí hospodářskou, ale hlavně nehospodárností ve státní správě. Proto protestujeme co nejrozhodněji, aby státní finance byly sanovány z největší části na náš účet.

Bude zřejmým násilím, uloží-li zákonodárné sbory veřejnému zaměstnanectvu, dosud nedostatečně placenému, tak vysoké a neúměrné finanční oběti. Toto naše přesvědčení je odůvodněno tím, že jsme dostatečně prokázali možnost ještě mnohých jiných úspor a zdrojů příjmových. Varujeme důrazně a naposledy před provedením všech zamýšlených kroků proti nám po stránce hmotné i právní. Nevyvolávali jsme boje, ale nelekáme se ho! Mravní síla a právo je na naší straně! Pevně věříme, že železný kruh svírající nás i ostatní vrstvy v národě, dovedeme zlomiti, protože chceme republiku čistou a ke všem spravedlivou."

Na tom chtělo zaměstnanectvo spolupracovati. Ale jak to dopadlo, vidíme na předkládané osnově. Stará, obvyklá, podle mínění stran osvědčená metoda se opakovala, ovšem jenom v jedné melodii. Avšak dnes to zaměstnanectvo konečně prohlédlo. (Posl. Tyll: Exekutiva vede to zrovna tak!) To se mýlíte, pane kolego, zúčastněte se jednání a pak mluvte. (Posl. Tyll: Zklamali jste stejně!) Tak jako vy teda, vy klamete stejně dělníky a stejně i veřejnost. Ale dnes to nepůjde tak jako dříve, svalovati všechno, jak bylo dosud chvalným zvykem, na byrokracii. Tento zákon je jasný a průhledný, dnes nebude možno vymlouvati se, jak to bylo možno při platovém zákonu, že mu nebylo dobře rozuměno, že byl výklad jiný. Dnes jistě ani jeden poslanec nebude moci říci, že tomu zákonu, který jasně praví, co se má státi, nerozuměl. Na způsob, jak to bylo prováděno, veřejní zaměstnanci nezapomenou. Jsem přesvědčen, že jednu dobrou věc si z této zkušenosti zaměstnanci odnesou. Přesvědčili se, myslím, pevně a jasně, že nemají vlastně přátel nikde, že sloužili dosud jen za hlasovací stádo, že dělali většinou soumara, a to ke své vlastní škodě. Dnes všichni jistě vidí, že jen v nich samých je celá jejich budoucnost. (Výkřiky komunistických poslanců: Nesmějí věřit odborářům!) Ani vám nesmějí věřiti! (Výkřiky komunistických poslanců.) Oni povedou boj svým způsobem, nikoli vaším. Oni vědí, co je jejich právem a co mají dělati. Dnes si také začínají uvědomovati svůj význam ve státě a to je dobrým a vážným úkazem pro další postup. Prohraná bitva dnešní není ještě přemožením. (Hlasy: Kolikátá už to je?) Já se o tom zmíním. Buďte ujištěni, že zaměstnanci půjdou svou cestou, jinou, než kterou vy si přejete. (Hlasy: A co budete dělati dál?) Mne se neptejte, uslyšíte to od nich. V budoucnosti doufám, uvidí politické strany jasně, kam svým jednáním dospěly a jaké bude ovoce jejich činnosti.

K předložené osnově zaujímá Liga proti vázaným kandidátním listinám, jejíž jsem členem, stanovisko krajně odmítavé. Důvody jsou zásadní. Uvedl jsem na začátku, že osnova není spravedlivá, demokratická, že je protiústavní, protiprávní a není ani dosti rozumná.

Není spravedlivá a není ani demokratická. Důkazy: R. 1930 praví zpráva soc.-politického výboru a rozpočtového výboru k zákonu o vánočním příspěvku: "Československá veřejnost, politické i vládní kruhy jsou přesvědčeny, že platy čsl. státních zaměstnanců jsou nedostatečné, neboť nebyly dostatečnými ani v době míru a válkou byly rodiny státně zaměstnanecké přímo ožebračeny. Ve všech okolních státech jest poměr nynějších platů k platům předválečným příznivější, než je tomu v našem státě. Tyto neutěšené poměry působí přímo vražedně na ambici, píli a svědomitost zaměstnanců a podkopávají jejich morálku." Vezměte důvodovou zprávu z r. 1931 a 1932 a vezměte důvodovou zprávu nynější a uvidíte výsledky.

Z toho jistě plyne, že tato osnova není spravedlivá, když r. 1930 se uznávala nutnost, a za dva roky se to, co se uznávalo, bere.

Osnova není také demokratická. Proč je protiústavní a protiprávní, vysvětlili povolanější činitelé než já. Kdo četl v "Nár. politice" nedělní článek prof. dr Baxy, jistě vyčetl, z jakých důvodů je tato předloha protiústavní a protiprávní.

Předloha není ani dosti rozumná, poněvadž, chce-li stát míti řádné a spolehlivé zaměstnance, má je řádně platiti, aby je měl spokojené. Nebude-li míti zaměstnanců spokojených - a dnes jich míti nebude, vezměte zaměstnance od nejvyšší hlavy až na nejmenšího služebníka, spokojeni nejsou a nebudou nedivte se, že by mohli podlehnouti tomu, čeho se spořádané státy nemusí báti - korupci.

Co se týče jednotlivostí: Srážky nejsou takové, jak se vykládají a jak se o nich mluví, jsou mnohem vyšší. Mluví se o 3, 5 až do 20% u zaměstnanců v činné službě. Ty srážky činí však u těch nejmenších zaměstnanců 9%, u zaměstnanců poměrně s nepatrnými platy od 10 do 12 tisíc Kč 12 až 15% a u ostatních zaměstnanců až 20 i více procent. Prosím, tomu se říká spravedlivá osnova, která přihlíží k dnešním poměrům a ke spravedlnosti.

K víře nepodobné je, co se chystá u pensistů. Pamatujete se ještě na otázku pensistů, která, řekněme to upřímně, byla ostudou republiky. Když se konečně poštěstilo po dlouhém a trapném jednání na téměř žebravé, řekl bych, prošení pensistů ji odstraniti, přichází se dnes s tím, aby se zase těmto ubožákům z jejich hubených pensí ubralo a nota bene ještě více, než se béře aktivním zaměstnancům, ačkoliv pensisté jsou o mnoho zkrácenější proti služebnictvu aktivnímu To jest úkaz, prosím, jak se na tuto věc pohlíží. Když osoby t. zv. čtvrté etapy, které měly býti zúčastněny zrovnoprávnění, toho maličkého dobrodiní, přišly na řadu, tu se jim to jednoduše jedním odstavcem §u 6 na dva roky posunuje dozadu a při tom se jim ukazuje jako na veliké dobrodiní, že srážky, které se týkají ostatních pensistů, se jich týkati nebudou. Je viděti, jaké dobrodiní a jaká spravedlnost v tomto směru zde zavládla. Restrikce se ukázala tímto návrhem jako naprosto pochybná a zbytečná. Vyložená nespravedlnost je dále ustanovení, které má stihnouti samosprávné zaměstnance.

Když byl v soc. politickém výboru dotazován p. ministr Vlasák, proč má postihnouti tento zákon samosprávné zaměstnance, když přece stát z toho, co je postihne v takových případech, když obec dotčená nebo samosprávný svaz nevyčerpal svůj limit přirážek a nemá státní příděly, na které nemá nároku, nic nemá, proč má také tyto samosprávné zaměstnance postihnouti tato srážka, neměl jiné odpovědi, než že řekl: solidarita. Čili vyložená nespravedlnost, čili, když někdo má málo, ať ten druhý má také málo, čímž nastane podle mínění vládnoucích činitelů naprostá spokojenost u obou, poněvadž, když mají málo, musejí býti oba spokojeni.

Jen jedno ustanovení, které jaksi, řekl bych, přineslo poněkud uspokojení, bylo, které se týkalo dělníků. To z osnovy vypadlo, a pokud se týče našich veř. zaměstnanců, mohu prohlásiti, že jim to z plna srdce přejeme. Lituji - ale vím už, jak to zde v posl. sněmovně chodí, že, kdo mluví oposičně, mluví většinou k prázdným lavicím, obzvláště jako já, když jsem příslušníkem nepatrného poměrně počtu poslanců, že nemohu mluviti k plným lavicím - že zde nejsou všichni poslanci, a neslyší slova, která na různých schůzích z úst veř. zaměstnanců, a to těch nejdrobnějších, vycházela. Tito zaměstnanci upozorňovali, že je nespravedlivý způsob, jakým se vůči nim vystupuje, že je nespravedlivo, když se jim na schůzích něco jiného říká, než se zamýšlí, že je netaktní a nesolidní jednání, když se jim vykládá, že něco nebude, a pak se pozná, že to bude. Všichni zaměstnanci dobře rozumějí, co sledují politické strany, které chtějí tuto osnovu odhlasovati, ale tyto strany zapomínají, že těm, kteří dosud krisi neměli, se nic neukládá, ale těm, kteří z všeobecné konjunktury nikdy nic neměli a o nichž se v důvodových zprávách uvádělo, že jejich postavení je chatrné a špatné, ukládají se břemena nová.

Dnes už víme, jaký bude výsledek, dnes víme, že politické strany nemluvily zaměstnancům pravdu. Dnes veřejní zaměstnanci a jejich rodiny znají neupřímnost vládních stran a vážnost jejich slibů. Dnes dopadne ostří snižovací sekery na tyto zaměstnance, ale oni nezoufají. Budou dále věrně hájiti stát a přičiní se ze všech sil se všemi lidmi dobré vůle, jejichž počet vzhledem na nezdravé poměry stále roste, aby nastalo ozdravění našich vnitřních poměrů.

Nám jde o mnohem více než o boj o politickou moc, která není cílem veřejných zaměstnanců. My chceme vyvolati a vytvořiti silné veřejné mínění, chceme docíliti, aby politické útvary byly vráceny svému ústavnímu poslání, aby byl zaručen pořádek ve veřejném hospodářství, aby byla provedena reforma veřejné správy, zabezpečena občanská kontrola veřejné správy, provedena reforma volebního řádu a výkonu poslaneckého mandátu.

Doufáme, že při našem sdružení a soudržnosti, k jaké jsme se nyní dostali, všech těchto cílů v poměrně krátké době dosáhneme. Pokud jde o předloženou osnovu, prohlašuji, že budu hlasovati proti.

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Suroviak. Prosím, aby se slova ujal.

Posl. Suroviak: Slávna snemovňa! S tohoto miesta najsamprv konštatovať musím, že zástupcovia národa nedajú si záležať na existenčných otázkach štátneho zamestnanectva preto, keďže nútený je človek s tohoto miesta hovoriť k prázdnym laviciam. (Posl. Jan Tůma: Kde jsou vaši kolegové?) Percentuelne sú lepšie zastúpení ako vy. Vy utekáte, lebo sa hanbíte za vaše dielo.

Dňa 15. t. m. Slováci a Česi mali společné shromaždenie na Slovanskom ostrove. Tam Česi za povinnosť si držali počuť slová Slovákov. V parlamente však tomu je ináč: v parlamente sa pracuje mimo parlamentu a na úkor občianstva republiky. (Tak je!)

V tejto kritickej dobe predložila vláda návrh na úsporné opatrenie personálné. Pred podaním tohoto návrhu však už aj uskutočnené bolo sníženie príjmov zamestnancov a návrh, ktorým sa snemovňa zaoberá, je v skutočnosti pokračovaním snižovania príjmov. Rozdiel je však len v tom, že každému siahnutiu na príjmy zamestnancov dal sa iný kepienok. Tedy už aj posiaľ vzal sa zamestnancom drahotný prídavok, zvýšilo nájomné od bytov, sobraly rôzné sľavy a konečne bol odobraný slovenský prídavok a vianočný príspevok, konec koncov vrcholom tohoto všeho bolo zvýšenie dôchodovej dane. Toto omedzenie personálu bolo prvým snížením platov už ako by naznačené. Nebolo toho dosť. Dnes sa už siaha aj na tých sociálne najslabších zamestnancov a čo skoro aktivní zamestnanci budú postavení na úroveň nezamestnaných, lebo príjem sociálne najslabších bude sa rovnať príjmu nezamestnaných ľudí. Jeden rozdiel však tu bude. Aktivní zamestnanci s malým príjmom majú odpovednosť, kdežto nezamestnaní nemajú žiadnu. Bere sa už aj tomu zamestnancovi, ktorý má len 760 Kč mesačne a pri tom 4-5 člennú rodinu. Zvlášte musím zdôrazniť s tohoto miesta, že nikto si nepovšimne toho, že zamestnanectvo na pr. v Podkarpatskej Rusi a na Slovensku je zadlžené až do 20 mil. Kč. Nie je tomu ináč ani v Čechách, kde tiež zamestnanectvo bolo nútené si vziať pôžičky, aby si zaokrylo potreby v domácnosti.

Otázka hospodárskej eksistencie vyše 300.000 zamestnancov sa riešila bez rozumu, ba čo viac, uplatnila sa demagogia a klamstvo. Kde sú páni socialisti? Utekajú. Pravdu nechcú slyšať s tribúny parlamentnej. Pri sostavovaní návrhu na sníženie platov najsmutnejšiu úlohu hraly socialistické strany, ktoré v programe majúc hájenie pracujúcej triedy, našly sa v bojovnej nálade proti pracujúcej triede. Samozrejmo, že v tejto protizamestnaneckej práci usilovne pomáhajú i vysokou diplomaciou obdarení lidovci a nár. demokrati. Dnešná agrárne-socialistická vláda nielen že zamestnancov ničí, ale návrhom na sníženie platov ohrožuje aj eksistenciu živnostníctva a roľníctva, lebo živnostník z biednych roľníkov nevyžije a roľník zo živnostníkov tým menej. Jeden i druhý stav závisí od štátnych a verejných zamestnancov. Zamestnanec nie je živnostníkom, ale ani roľníkom, vo skutočnosti je však prameňom výživy pre všetky hospodárske složky národa, lebo národ peniaze od štátu, ktoré v daniach zaplatil, zpät môže dostať len prostredníctvom zamestnanectva tým spôsobom, že z platov ohromné čiastky za potraviny a domáce potreby dáva živnostníkom a roľníkom. Vtedy, keď zamestnanci v dnešnej kríze budú mať zmenšené príjmy, mimo tých v prvom rade to pocítia vrstvy živnostnícke a roľnícke, lebo zamestnanec ako konzument je nútený sa utiahnuť, t. j. omedziť svoje výdaje, ktoré inak dával obchodníkom, remeselníkom a roľníkom. Štvaním proti príjmom sociálne najslabších zamestnancov ožobračujú sa len tí, ktorí štvú. Socialisti, ktorí zapríčinili sníženie platov zamestnanectva šafárením vo štátnej pokladnici, dnes vo svojich časopisoch sa rozpisujú, že ľudová strana je za sníženie platov. Áno! Predstavujeme si celú vec tak, že zbojník kričí "Chyťte zlodeja" a on je sám tým zlodejom.

Ale predovšetkým s tohoto miesta prehlašujem, že slovenská ľudová strana je za sníženie platov tých pánov, ktorí majú veľké tisíce ročného príjmu a ktorí tento návrh zákona chystali a zaň budú hlasovať. Moja strana za takýto návrh zákona hlasovať nemôže. Ničia sa ím zamestnanci sociálne najslabší a keď socialistické strany hlásajú, že slovenská ľudová strana je proti zamestnanectvu, presvedčíme sa pri hlasovaní v tomto parlamente a som presvedčený, že páni socialisti bez veškerej hanby zdvihnú ruku na dôkaz ich protizamestnaneckej práce. (Posl. Vallo: Čo ste robili, keď ste boli vo vláde?) To, čo by ste aj vy. (Posl. Sladký: Co jste udělali pro státní zaměstnance ve vládě?) Keď sme boli vo vláde, vtedy sme vôbec zamestnanectvu nič nebrali, ale dnes sa im bere. A konečné s vami sa dohadovať nebudem, lebo vy ste len na štvanie na republiku a republiku rozbíjate. (Výkřiky posl. Vallo.) Utrite si sopeľ!

Úprimnosť socialistických strán voči personálu najlepšie dokazoval zástupca soc. demokratickej unie železničiarov kol. Brodecký prehlásením zástupcom eksekutívy zamestnancov: Keby nebolo socialistov, nemali by zriadenci čo žrať! Naša strana je tiež za šetrenie, avšak za šetrenie v prospech republiky, ale ohradzuje sa proti tomu, aby sa z peňazí, ušetrených na personále, dávalo na sanácie rôznych zkrachovaných podnikov. Keď šetriť, tak v prvom rade treba bolo si všimnúť návrhu Exekutivy zamestnancov, ktorá dokazuje, že pri ministerstvách sa dá ušetriť okolo pol miliardy, bez toho, že by sa to týkalo tých sociálne najslabších zamestnancov. Rozhodne sme proti bársakým remuneráciám, ktorými iba zlú krv robí vláda medzi personálom, keďže remunerácie dľa našich skúseností dostávali dľa ksichtu a politickej legitimácie. Pravda, u nás zdravé návrhy bývajú nepovšimnuté, avšak uplatnia sa demagogické a zradné vôči statočným pracovníkom štátu.

Riadny hospodársky plán šetrenia a hospodárnosť v iných štátnych výdavkoch by o moc lepšie poslúžily štátnym financiám a celému hospodárskemu životu ako takéto jednostranné opatrenie. V záujme sociálne najslabších zamestnancov, dovolil som si podať pozmeňovací návrhy v tom smysle, aby sa srážková základna zvýšila u zamestnancov a penzistov a aby z platov v pražskom volebnom kraji volených poslancov srazilo sa 50% preto, lebo s dochádzaním na zasedania nevznikajú im žiadne výlohy. (Výkřiky: A přidalo se to Ľudové bance do Ružomberku!)

Taktiež zatracovať musím v návrhu paragraf, ktorým sa odpiera zvýšanie penzií penzistov, ktoré by patrily od 1. ledna 1933. Vzhľadom na to, že mnohý penzista už starú penziu má zriadenú vo smysle zákona čís. 70 a tým by odpadli tí, ktorí majú skutočne nárok, ako ti, ktorí už dostali.

Čo sa týka Slovenskej Ľudovej banky v Ružomberku, pane kolego, chce sa tomu rozumieť, ale nerozumie, keď niekto požičá peniaze, tak tie peniaze musí vrátiť, ale ja som zvedavý, kam ste dali 1 1/2 miliardy peňazí, čo sú usporené za občianskej vlády?

Socialistické strany, najmä federácia strojvedúcich nabádajú železničiarov ku stávke proti sníženiu platov. (Výkřiky komunistických poslanců.) Keby ste aspoň príjemnejší hlas mali. Mám z toho už aksi otupené ucho.

To držíme z mojej stránky za zbytočné, lebo keď takéto návrhy sú uvádzané do života, ako je sníženie platov, tak nech ich zástupci nehlasujú za návrh. My nedovolíme, aby na základe zrady personálu a štvaníc Slováci stávkovali, lebo máme skúsenosti, že to je len pasť na Slovákov, aby ich zo služieb povyhadzovali. V tejto veci máme už dosti smutné skúsenosti. Slovenská ľudová strana je zastánkyňou drobného ľudu a ako taká nemôže dať súhlas, aby sa drobnému personálu krivdilo. Sme za to, aby sa bralo tým, ktorí majú ohromné tisíce ročného príjmu.

Slávny snem! Končiac prehlásenie, dovolím si ešte predčítať úryvky z článku, ktoré boly cenzurované preto, že povedaly pravdu našej vláde. Je to odborový časopis vydávaný v Brne, "Železniční zpravodaj", ktorý písal (čte): "Krvavé stopy dnešního režimu, který udržují lidovečtí a socialističtí vůdcové." - To bylo zkonfiskované. Potom bolo zkonfiskované: Statisíce československých korun na remunerace pro pány, pro smluvní a pomocné zaměstnance vyhazov." - "Nevěrečtí socialisté a lidovečtí solidaristé v jedné frontě s kapitalistickými kořistníky". Ďalej: "Vládnoucí režim připravil tisícům sociálně nejslabších zaměstnanců čsl. státních drah opět smutné vánoce. Za spoluvlády lidovecko-socialistických slibovačů přikročuje vláda k novému zbídačení státních a veřejných zaměstnanců". Ďalej: "Jest však výsměchem veškeré spravedlnosti, jest výsměchem lidskosti, když v době vyhazování dělníků na dlažbu a bezohledného vysazování zaměstnanců pomocných, po zrušení zákona o vánočním příspěvku, a kdy sahá se i na nedostatečné platy z důvodů úsporných, jsou vypláceny na podkladě velmi důvěrného oběžníku až statisícové remunerace velkým pánům. (Předsednictví se ujal předseda dr Staněk.) Tak podle zpráv denního tisku dostali jako remunerace vládní radové 2 až 3.000 Kč ministerští radové 5.000 Kč, brigádní a divisní generálové po 5.000 Kč, zemští vojenští velitelé po 20.000 Kč, president Státního pozemkového úřadu, president nejvyššího soudu, president nejvyššího správního soudu a president poštovní spořitelny po 100.000 Kč. (Hlasy: Na který rok je to?) - V minulom roku. (Hlasy: To je len pre argalášov a socialistov!) Za těchto okolností nevěří hladoví dělníci ve spravedlnost, nevěří již však také lidoveckým a socialistickým slibovačům a kramářům, nevěří v panské sliby, poněvadž skutky těchto socialistických přisluhovačů dokazují jejich nemohoucnost, neschopnost a prodejnost."

To uverejnily tieto noviny a bolo to zkonfiskované. Preto za povinnosť som si držal, aby hlas drobného ľudu bol počutý aj vo snemovni. (Brávo! Potlesk slovenských ľudových poslanců.)