To je stav, který nemůžeme uznati za správný.

Referent výboru rozpočtového p. dr Černý včera zde velmi krásně mluvil o odpovědnosti státní a podobně. Prohlásil, že nikdo nemůže před sebou viděti nic jiného, nežli stát a jeho potřeby. Je to krásná fráse, viděti jen stát, jeho potřeby a jeho velký význam, ale když to říkají pánové, kteří zároveň v téže době mrhají miliony ze státní pokladny a rozhazují peníze bankám a zkrachovaným podnikům, to není stát, to jest panství několika politických stran, nikoliv stát. To jest velký rozdíl.

Nám se už dnes dokonce znemožňují projevy parlamentární i projevy ve veřejnosti. Mám po ruce článek, který přinesl časopis křesť. sociální v Brně, který byl konfiskován včera nebo předevčírem pro zprávy, které jsou celkem pravdivé a správné. Tu se píše: "Krvavé stopy dnešního režimu, který udržují předáci a sociálfašističtí vůdcové" atd. "Statisíce zaměstnanců čeká na projednání této předlohy. Statisíce korun čsl. na remunerace pro pány - pro smluvní a pomocné zaměstnance jen vyhazov". Dále se tu píše: "Vládnoucí režim připravil tisícům sociálně nejslabších zaměstnanců smutné vánoce. Za spoluvlády strany lidovecké přikročuje vláda k novému zbidačování státních zaměstnanců."

Tyto projevy byly konfiskovány a prosím slavnou vládu, která se proti tomu staví, aby bylo řečeno, co jest vlastně pravdivé na dnešní situaci státních zaměstnanců. Domnívám se, že tato persekuce, která se dnes provádí policejním systémem našich vládních kruhů, nás poučuje o tom, že není všecko v pořádku. Řekl jsem to ve své řeči po vládním prohlášení, že p. dr Černý sem přišel dělati dobré služby této vládě jako dobrý policajt, známý již z rakouského systému, že bude škrtati právě projevy poslanců, projevy lidu na veřejnosti, a bude znemožňovati volnost slova a volnost spolčovací v naší veřejnosti. Dnes tu mám důkazy velmi jasné o tom, že se konfiskují projevy velmi slušné, které jsou na prospěch veřejnosti.

Pan Brodecký vyjádřil se ve výboru, že se budou snažiti, aby tento zákon byl ještě přestilisován. To znamená, ponechati materii nedotknutou, přestilisovati jen nějaká slovíčka, která by na venek působila nepatrné změny. To je balamucení veřejnosti, to nemá významu pro státní zaměstnance.

Pan Tučný se do mne pustil, že se zastávám zaměstnanců, kteří prý jsou na tom lépe než dělníci. A to říká socialista, který má hájit zaměstnance, všecky bez rozdílu! Útočí na zaměstnance a říká, že se mají lépe než chudáci dělníci v horách, na pasekách. Je pravda, že se tito mají hůře než zaměstnanci státní. Ale když někdo umírá a hyne, má také ten druhý umírat a hynout bídou a hladem? To je přece velmi špatné se stanoviska sociálního.

Pan Tučný ovšem zapomněl na to, že on také sedí ve Svazu, v ústředně, která také má ve svém centru Svaz zaměstnanců státních a veřejných, a má povinnost, aby je hájil, jako hájí dělníky. Jestliže pan Tučný zaměstnancům státním závidí, že mají lepší postavení, pak ať se vzdá své funkce, ať odstoupí se svého místa, kde sedí vedle zaměstnanců státních a veřejných. Chtěl bych říci, že pan Tučný svou politiku zařídil velmi osobně a pohodlně, že jeho politika sociální a hospodářská neodpovídá zájmům a potřebám zaměstnanců státních.

Je tu dále otázka amerického dluhu, věc velmi zajímavá. Platíme dnes Americe dluh 50 mil. Kč za odebrané zboží za války a po válce. Četl jsem v novinách, tuším že v "Lidových novinách" tento týden zprávu, že dluh vznikl také za odebrané potraviny po válce, tedy v době mírové. Bohužel, je mi známo, že ty peníze byly utraceny za odebrané potraviny, které byly shnilé, úplně zkažené, červivé, ztrouchnivělé. Dovážely se k nám ve vagonech, z nichž zboží skoro teklo, bylo proděravěné myšími děrami, platili jsme je drahými penězi v cizích valutách a dnes to platíme znova americké vládě. To je také špatné hospodářství se státními penězi, které musíme odsouditi stejně jako jednání se státními zaměstnanci.

Otázka drahoty je věc sama pro sebe, mluvil jsem o ní již několikráte s tohoto místa. Dnes, kdy je všechno v detailu několikanásobně dražší, všechno je lichvářsky prodáváno, venku jsou potraviny úplně laciné, ale vláda nemá možnosti, aby ceny redukovala, aby znemožnila lichvu.

Chci ukončiti, slavná sněmovno, krátce. Zaměstnanci státní se přesvědčili, že v této vládě je pro ně pouze posměch, že v této vládě je pro ně pouze knuta, tyranství, popohánění k práci, znemožňování existencí a znemožňování postavení, které je pro ně dnes trpké a velmi bídné. Náš postup se zařídí také podle toho. Nás lid venku se o tom přesvědčí, a to myslím velmi brzy, že tato vláda, která u nás připravila velkou drahotu, prospěla bankovnímu kapitálu, znemožnila velké zemědělské podnikání, utlačila malé živnostníky, zabíjí státní a veřejné zaměstnance. A tento postup se vládě nevyplatí a lid s ní včas zúčtuje, poněvadž je to postup hříšný, nemravný a protistátní. Končím. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále p. posl. Tayerle.

Posl. Tayerle: Slavná sněmovno! Předloha, kterou projednáváme, vyvolává přirozeně vzrušení v řadách veřejných zaměstnanců a pochopitelně i námitky u členů této sněmovny, neboť zasahuje hluboce do dosavadních poměrů státních zaměstnanců. Jen příčiny velmi váné mohly nás proto pohnouti, abychom o předloze jednali a při ní také spolu rozhodovali. Tyto příčiny spočívají zejména v neblahém stavu státního hospodářství a jeho rozpočtu, jehož schodky namnoze spoluzavinili ti, kteří dnes proti předloze mluví a agitují.

Jak již vyložil také p. ministr financí, octla se státní pokladna v situaci velmi neutěšené. Schodek rostl měsíc za měsícem, až je dokonce odhadován na 2 1/2 miliardy. Nemohu zde podrobně při této příležitosti rozebírati příčiny tohoto schodku. Je však jisté, že nepocházejí jen z nedostatků naší veřejné správy, neúměrných výdajů nebo nedostatečných příjmů daňových. Rozhodujícím činitelem jsou zde jistě příčiny, které také způsobily světovou krisi hospodářskou, která přirozeně zostřuje také slabiny a nedostatky vlastního našeho hospodářství.

Jako ve světové krisi, spolurozhodují i zde také změny technické povahy a jiné průvodní zjevy. Na př. krise našich železnic je zaviněna nejen poklesem dopravy v důsledku hospodářské krise, nýbrž i soutěží nových dopravních prostředků, takže úprava našich dopravních poměrů vůbec stává se naléhavou. Vystupuje tu prostě na tomto jednom úseku požadavek vědeckého i hospodárného řízení právě tak, jako se projevuje v celém našem hospodářství státním.

Jde prostě o to, abychom se plánovitě přizpůsobili novým změněným poměrům, abychom nepočítali jen s přítomností, nýbrž také s budoucností. Je to právě dnes mimořádná nezaměstnanost, která uložila státu mimořádné úkoly. Zatím co na jedné straně klesaly podstatně příjmy státu, stoupala na druhé straně jeho vydání. Stačí poukázati na značný schodek železnic, na druhé straně na pokles daní. Nemůžeme zavírati oči, když při klesajících příjmech stoupají zároveň výdaje, způsobené zvláště mimořádnou nezaměstnaností.

Nikterak jsme nemohli a nesmíme připustiti, aby péče o nezaměstnané byla zmírněna, když nám den co den přibývá nezaměstnaných. Jen s politováním nutno konstatovati, že se také v řadách našich státních zaměstnanců objevily hlasy, které volaly, aby byly sníženy podpory nezaměstnaných, ba dokonce odňaty, aby tato břemena státní byla snížena, aniž se ohlížely na to, kolik set tisíc nezaměstnaných máme dnes a jak hluboce a těžce trpí jejich rodiny. A to ne snad pouze dny nebo týdny, nýbrž po měsíce, ba už po léta. Proto právě naopak musíme žádati, aby zvláště produktivní péče byla rozšířena a zvýšena.

To byly zhruba důvody, proč jsme také o návrhu jednali, i když jsme s ním, jak konstatuji, nesouhlasili a máme ještě dnes proti němu určité věcné námitky. To byly však také důvody, proč jsme se snažili od počátku z původního návrhu ministra financí vyloučiti vše, co po našem názoru neodpovídalo potřebám doby. I kdyby to státní pokladně přineslo určitou úlevu, na druhé straně by to působilo jen nové škody hospodářské v naší spotřebě a výrobě statků.

Můžeme také dnes konstatovati, že se nám v podstatě podařilo poraziti v předloze zásadu jednotného percentuálního snížení platů. Stačí jen srovnati původní návrhy ministra financí, pokud jde o srážky platové, abychom seznali tento rozdíl. Nejdříve bylo navrhováno, aby srážky byly všeobecné a jednotné. Když narazil tento návrh na odpor, bylo navrhováno, aby počínaly od 6.000 Kč. Také proti tomu návrhu jsme protestovali; nejen odborové organisace, nýbrž i zastoupení socialistických stran činila oprávněné námitky. Posléze po dlouhém a úporném jednání zástupců socialistických stran, kteří tu také vyjadřovali odpor odborových organisací, navrhovány srážky od 9.000 Kč pensijní základny nahoru, což vlastně znamená, že skutečné srážky platové počínají teprve průměrně od 1.000 Kč měsíčního platu. Při tom jsou srážky odstupňovány a nepočínají 15%, nepočínají také 10%, nýbrž 3 a 5%. (Výkřiky komunistických poslanců: To je vymoženost!) Ano, přijdu ještě k tomu, abychom dobře srovnávali výsledky, kterých tu docílily strany socialistické a odborové organisace, s výsledky, které vy, pánové, získáváte ve svých mzdových zápasech. Vy nejen že připravíte dělníky o mzdu, ale připravíte je často i o práci. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Musím konstatovati, že odborové organisace také nejsou spokojeny s tímto výsledkem. Státní zaměstnanci jsou tu však postaveni před totéž rozhodování jako v každém jiném mzdovém zápase. Nerozhoduje vždy jen vůle a postavení na jedné straně, rozhodují také síly a podmínky, které jsou dány na straně druhé. Rozhodují prostě hospodářské skutečnosti, s nimiž musíme v každém mzdovém zápase také počítati. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Naší snahou bylo, aby byly odvráceny srážky od těch, kteří nemají zajištěno ani existenční minimum. To se alespoň z části podařilo, i když tu béřeme v úvahu ztrátu vánočního a zvýšení pensijního příspěvku. Před srážkami jsou podle ustanovení zákona chráněni zaměstnanci, kteří nedosahují nejnutnějšího existenčního minima. Nutno však také uznati, že stav pensijního fondu jest neudržitelný a že by se konečně vymstil hlavně na zaměstnancích, kdyby nebyl zabezpečen. Nechceme se však spokojiti s tímto řešením. Dlužno uznati za oprávněný požadavek odborových organisací státně-zaměstnaneckých (Předsednictví převzal místopředseda Taub.), aby otázka pensijního zaopatření byla řešena na širším a také zdravějším podkladě vybudováním samostatného pensijního fondu, které by odpovídalo také zásadám, jinak v soc. pojištění uplatňovaným.

Vládní návrh také původně rušil kolektivní smlouvy. Ani tuto snahu jsme nemohli přijmouti. Bylo by velmi povážlivé, kdyby stát sám bez výpovědi rušil ujednání, která má chrániti, chceme-li mluviti o právním řádu. Poměry veřejných zaměstnanců, pokud jsou prováděny zákonem, může rušiti a měniti, tedy znovu řešiti zase jedině zákon. Právě tak poměry pracovní, které jsou vytvořeny kolektivní smlouvou, mohou zase jen podle kolektivní smlouvy býti vypovězeny a měněny. (Výkřiky komunistických poslanců.) Mohu konstatovati, že tato zásada byla také uznána. Jinak bychom se opravdu ocitli v právní nejistotě, která by přinesla jen mravní i hospodářské škody. Proto změna, která byla provedena v §§ 21 a 27, v nichž výslovně kolektivní smlouvy jsou vyloučeny z působnosti zákona, byla jen nezbytným důsledkem těchto úvah.

Důležité je také, že původní návrh žádal snížení platů již před 1. listopadem 1932. Nyní se uskutečňuje teprve od 1. ledna 1933. I v tom je důležitý rozdíl. A každý, kdo nechce úmyslně zavírati oči před skutečnostmi, musí doznati, že těch 8 neděl, od kdy po prvé byl znám návrh ministra financí (Výkřiky posl. Babela. - Místopředseda Taub zvoní.), bylo věnováno úpornému jednání, že to byli právě zástupci odborových organisací zaměstnaneckých a zástupci socialistických stran, kteří nesouhlasíce s původními návrhy usilovali o to, aby do návrhu prosadili, za co by také mohli nésti odpovědnost.

Zvláště však třeba vyzvednouti, že návrh jest prozatímní na 2 léta a že i vánoční příspěvek, který původně bylo v úmyslu vůbec odstraniti, jest taktéž jen na 2 léta zrušen.

Mimo to soc.-politický výbor přijal resoluci, ve které žádá, aby starý poměr platový nastal ihned, jakmile by se hospodářské poměry zlepšily. Nuže, není vyloučeno, že může nastati jisté zlepšení poměrů již v příštím roce, a budeme míti příležitost, abychom mohli přezkoumati svá rozhodnutí a event. urychliti obnovení starých poměrů. Jest povinností nás všech k tomu ovšem pracovati. Tuto práci nevytvoříme však jenom pouhou kritikou, nýbrž také potřebnou a nezbytnou součinností, z níž jenom mohou vyrůsti plodné hodnoty nového hospodářského života. Podle návrhu, jak již zde kol. Pik upozornil, měli býti zákonem přímo postiženi zaměstnanci samosprávní a zaměstnanci jiných podniků a ústavů, které třeba nemají přímo se státním hospodářstvím co činiti. Proti původnímu znění, které zde bylo navrhováno, je tu však značný rozdíl v předloze, o které má dnes sněmovna rozhodnouti. Je to rozdíl oprávněný. Není odůvodněno postihovati zaměstnance ústavů a podniků, jež se státním rozpočtem nemají co činiti a kde nepadají na váhu úsporné důvody, pro které ministerstvo financí přichází s tímto návrhem. Předloha o úsporných opatřeních ve státní správě musí řešiti pouze ty úkoly, které plně s tímto posláním souvisí. Jestliže zde v debatě někteří páni řečníci se dotkli zaměstnanců těchto ústavů a podniků - zejména tu měli na mysli také zaměstnance sociálně-pojišťovacích ústavů - upozorňuji, že tito již položili svou oběť, neboť pokud mi známo, zaměstnanci sociálně-pojišťovacích ústavů slevili již až 10% na svých platech.

Nepokládáme ani my tuto předlohu za ideální řešení. (Smích komunistických poslanců.) Za daných poměrů však přece jen nutno doznat (Výkřiky komunistických poslanců.), že přináší také určité změny v dosavadních poměrech, které mohou jenom prospěti.

Ve státní správě uplatnily se různé zjevy, které zatěžovaly státní správu a působily i zlým dojmem na veřejnost. Bylo to zvláště opětné zaměstnávání pensistů a vedlejší zaměstnání. Docházelo tu takto k dvojím, trojím důchodům, a to často dosti vysokým. Právem dožadovaly se odborové organisace, aby tyto otázky byly řešeny zvláště a důkladně a aby dobře myšleným snad návrhem nezpůsobily se větší škody. I když tomuto požadavku nebylo tentokráte vyhověno, jsem přesvědčen, že otázky tyto musí býti řešeny.

Nejsou to ovšem jenom otázky, které by se týkaly pouze veřejných zaměstnanců. Je to celý problém organisace práce, který tu vystupuje před námi v tom okamžiku, když si uvědomíme, kolik set tisíc lidí máme dnes nezaměstnaných, v jakém množství stává se lidská práce zbytčenou nově zavedenými technickými zařízeními. Nemůžeme před tím uzavírati oči, uvědomíme-li si nejen, kolik dělníků a zřízenců dnes marně shání zaměstnání, nýbrž kolik příslušníků duševních povolání zůstává dnes bez výdělku a často z nedostatku vlastního zaměstnání, v němž by uplatnili nabyté vědomosti, ujímají se i fysické, často velmi podřadné práce. Sledujte jen, jaké nabídky docházejí na vypsaná místa školníků, vrátných a pod. I lidé s doktorským diplomem hlásí se o tato místa. Musíme si také uvědomiti, jaký nám nastává problém s naší mládeží. Co to znamená po stránce hospodářské a mravní, když mladí lidé hned na počátku své životní dráhy, v době, kdy jindy mohli se věnovat svému výcviku, dalšímu vzdělání ve svém oboru, zůstávají měsíce, ano i léta bez práce a zaměstnání.

Uvážíme-li tyto zjevy, pak je skutečně hříchem, když na jedné straně zaujímají pracovní místa lidé, kteří jsou existenčně dobře zabezpečeni nebo jichž důchod nebo pense činí také 30, 50 i 60 tisíc Kč ročně. (Různé výkřiky.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Tayerle (pokračuje): Bohužel, že lidská chamtivost někdy nezná mezí. Proto také voláme a zdůrazňujeme, aby byla rozdělena pracovní příležitost. Žádáme také zkrácení pracovní doby, nikoliv ovšem proto, aby si zaměstnanci hledali vedlejší druhé zaměstnání, jež musíme považovati za práci přes čas, nýbrž proto, abychom nalezli práci pro více lidí. To je jeden z našich nejnutnějších úkolů.

Nepokládáme ovšem prostý zákaz vedlejšího zaměstnání za dostačující. Nejlepším prostředkem proti vedlejšímu zaměstnání jest dostatečný plat a dostatečný důchod, který by zabezpečoval skutečně slušné existenční minimum. Naše snahy nejsou snad také namířeny proti těm pensistům, jejichž důchody jsou naprosto nedostatečné, kteří požívají sotva několik set pense a kteří by hynuli v bídě a hladu, kdyby si nemohli něco přivydělati. Ale náš zřetel musí býti obrácen také k těm tisícům lidí, kteří, bohužel, za daných poměrů nemají ani nejnutnějšího příjmu. V tom případě, když takový plat nebo důchod dostatečný je dosažen, je nutno, aby ti, kteří nemají ohledů k ostatním, byli k nim donuceni. Chceme-li ovšem dosíci náležitých výsledků na tomto poli, je podle mého přesvědčení nezbytně nutno, abychom konečně přikročili k zákonné úpravě zprostředkování práce, neboť jediné tím můžeme dosíci nejen náležitého přehledu nezaměstnaných a volných míst, nýbrž také vykonávati náležitý vliv na řádné rozdělení pracovní příležitosti.

Veřejná a produktivní péče o nezaměstnané, kterou provádíme, jest nedostatečná a, řeknu přímo, na delší dobu nemyslitelná bez řádné úpravy zprostředkování práce. Směrnicí pro naše rozhodování je tedy snaha nejen rozumně spořit, nýbrž také rozumně vydávat, krátce, rozumně hospodařit.

Chceme-li této snaze vyhověti, nemůžeme pominouti úkoly, které vyplývají z předlohy právě projednávané, resp. z důvodů, které k ní vedly. Nestačí pouze snižovati státní výdaje. Tím nebezpečnější by bylo, kdyby se šlo touto cestou dále a kdybychom se domnívali, že snižováním platů a mezd docílíme výsledků. I snižování ve státním hospodářství má své meze.

Je také třeba zajistiti dostatečný příjem. Nemůžeme se nadchnouti politikou, která by vedla jen k dalšímu zvyšování daní, když stále máme co činiti s velikými nedoplatky na dosavadních daních, což znamená, že by namnoze nových daní nemusilo býti, kdyby se staré pořádně vybíraly. A tu se musíme ptáti, zdali často finanční úřady samy nezavinily pokles daňových příjmů, zdali právě také mnozí z těch, kteří se dnes proti snižování platu brání, při tom nespolupůsobili, zdali tu také nerozhodovaly snahy, které se v řízení naší finanční politiky uplatňovaly zejména v předchozích letech. (Výkřiky komunistických poslanců.) Je nesporno, že potřebujeme a také se dožadujeme revise různých opatření, zvláště pokud jde o výdělkové daně. Udávají-li se dnes nedoplatky daňové na 5 miliard, je to věc, která nesmí býti přecházena a nemůže uniknouti pozornosti.

Musí také zaraziti, jestliže finanční úředníci, kteří jdou do výslužby, jdou do služeb soukromých podniků a stávají se dokonce daňovými poradci soukromých podniků. Je to zrovna tak odsouzeníhodné, jako když jiný státní úředník z jiného oboru veřejné správy odcházeje do pense jde rovnou do správní rady nebo dokonce za vedoucího úředníka společnosti, která dostává státní dodávky. Tento zjev musí býti z veřejné správy vymýcen a musí býti zjednána náprava nikoliv, jak se obyčejně děje, opatřením, které by uklízelo jen dole, nýbrž zejména opatřením, které by také pořádně zametlo a uklidilo nahoře. Zde by se, soudím, velmi mnoho uspořilo. Zde je § 14 této předlohy úplně na místě a je jen třeba, aby také prakticky do důsledků byl prováděn.

Je zajímavé, že k daňovým nedoplatkům dochází dokonce i pro nedostatek úřednictva. Dokazuje se, že finanční úřady I. stolice trpí nedostatkem sil. Tomuto nedostatku dalo by se jistě odpomoci přemístěním úřednictva z jednotlivých oborů. Nejde tu ostatně jen o finanční úřady. Mám na mysli také jiný obor naší veřejné správy, soc. péči, ve které máme na příklad nedostatek živnostenských inspektorů. Své doby byl také nedostatek soudců. (Výkřiky komunistických poslanců.) Zde by se jistě účelným přemístěním úřednictva dalo docíliti nejen úspor, nýbrž zároveň zlepšiti postavení úřednictva a docíliti zlepšení služby veřejně nutné ať pro ten či onen obor veřejné správy. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.)

Zvláštní důraz kladu na revisní službu ministerstva financí. Sledujeme-li dnes vysoké nedoplatky daňové u jednotlivých podniků a poplatníků, musíme se ptáti, zdali jsou za dnešních změněných hospodářských poměrů všechny dobytné. Není-li tomu tak, je třeba to zjistit, ale svědomitě zjistiti. Pak by také stálo za úvahu sleviti tam, kde poplatník jinak správně platil, ale prokáže, že nedoplatky nastaly skutečně pod tlakem hospodářské krise. Je nutno předejíti spekulaci s nedoplatky daňovými. Za daného stavu často se lépe vyplácí nezaplatiti daně, poněvadž je tu menší ztráta, nežli když se nezaplatí jiné pohledávky. Bylo by tu také třeba, jak jsem již řekl, provésti revisi zvláštní daně výdělkové se zřetelem na zahraniční společnosti, neboť zde také unikají značné zisky a docházíme k značným ztrátám. Rozhodně můžeme jen vítati, bude-li provedena změna trestních ustanovení, o kterých bylo již také hovořeno v parlamentních i vládních kruzích, zejména však zdůrazňujeme, aby trestní nálezy byly uveřejňovány, zvláště pak jména dlužníků, za nimiž má stát větší částky na nedoplatcích. Jsem přesvědčen, že když se do důsledků bude postupovati, získá stát mnoho prostředků a bylo by bývalo velmi mnoho na tom záleželo, kdyby páni z Exekutivy, kteří se oháněli svými návrhy, konkretně byli řekli jako znalci, kde a jak je nutno zasáhnouti. Není však možno honiti jen malé dlužníky, zatím co velcí dlužníci unikají, zvláště když jim ještě často různí odborní poradci při tom napomáhají.

Chceme-li ovšem řešiti problémy nejbližší budoucnosti, nemůžeme zůstati na poloviční cestě. Soudím také, že návrhy, které byly nebo budou ještě předloženy a jež jsou výsledkem vzájemných porad vlády a odpovědných stran, povedou k výsledkům, které by zabránily, abychom se podobnými předlohami, jako je dnešní, nemuseli znovu zabývati. Zaslouží také povšimnutí, že distribuční náklady dostávají převahu nad výrobními. Zatím co výrobní náklady klesají, distribuční stoupají. To je nezdravý zjev, který svědčí o tom, jak postupuje racionalisace ve výrobě, zatím co spotřeba dělí se na nové různé cesty, než dojde svého určení. Kdyby zde bylo důkladně zasaženo - a to také očekávám od nových opatření vlády - jsem přesvědčen, že i břemeno, které dnes sněmovna ukládá státním zaměstnancům, bude značně sníženo, poněvadž budou míti na druhé straně úhradu v nižší ceně životních potřeb. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.) Proto žádáme a trváme na tom, aby politika kartelů byla podrobena kontrole. Jest nemyslitelno, abychom klidně dále přihlíželi k rozhodování kartelů o výrobě a spotřebě, které je činěno jedině s hlediska soukromokapitalistických zisků, nikoli se zřetelem na zájmy spotřeby, na zájmy veřejné.

Pokládám za nutno říci několik slov při té příležitosti o naší obchodní a hospodářské politice. Nevystačíme s tím, když budeme zvyšovati jednotlivé celní sazby. Je nezbytně nutné, aby byla provedena revise celního sazebníku, abychom měli pevnou základnu pro své jednání o obchodní smlouvy s jinými státy. Je nezbytně nutné, aby byla revidována opatření, která se dějí na podporu našeho vývozu. Devisová politika naší Národní banky není vždy nejšťastnější. Uzavírajíc se dovozu, často přehlíží, že tím ztrácíme na léta, ne-li na trvalo, vývoz nejdůležitějších našich předmětů. Jsem osobně přesvědčen, že nemůžeme svoji budoucnost zakládati na vývozu našich výrobků, ale tím méně na vývozu našich lidí. Jedině spolehlivou základnou pro naši výrobu, pro naši hospodářskou budoucnost jest dostatečně silná domácí spotřeba, domácí trh. Musíme činiti vše, co by jej posílilo. Dnes, pohříchu, světovými poměry také jsme nuceni žíti ze dne na den. To je stav neudržitelný. Ale chceme-li tento stav překonati se zdravou kůží, pak nemůžeme ještě svými opatřeními stupňovati nezaměstnanost, ubírati lidem práci, kterou jim potom sháníme v nedostatečné produktivní péči. Jest ostatně zajímavé, že na jedné straně bráníme se tomu, abychom zbytečně nedávali do ciziny peníze za zbytečné předměty, svými opatřeními bráníme nebo dokonce znemožňujeme vývoz našich předmětů, ale na druhé straně dáváme peníze na podporu vývozu. Bylo už často poukazováno na naši politiku cukerního kartelu. Je zde právě nutno konstatovati, že cena našeho cukru doma je třikráte, ano čtyřikráte vyšší než za hranicemi. Zde nám udržování trhu zahraničního přichází velmi draho a jest otázka, podaří-li se nám přes to jej zachovati. Naší snahou musí býti, abychom zvedli domácí spotřebu. Můžeme tak učiniti jedině přiměřenou cenou. Jestliže však dnes prodáváme cukr do ciziny mnohem laciněji než na domácím trhu, což neděláme skoro u žádného jiného výrobku - aspoň ne takovou měrou - pak je to politika nerozumná. Nemůžeme přece přehlížeti, že dnes dvakráte tolik, než vyvezeme, spotřebujeme doma a kdybychom cenu zlevnili, jistě by spotřeba stoupla a aspoň z části bychom uhradili ztráty, které na zahraničním trhu utrpíme. Ať však vyrábíme pro domácí spotřebu nebo pro cizinu, nemůžeme přehlížeti, že nejde tu jenom o odbyt příslušných výrobků, nýbrž také o spotřebu předmětů a statků, jež k výrobě jich potřebujeme. Tedy také s tohoto hlediska musíme oceňovati hodnotu vývozu, kterou se nám podaří dostati za hranice, a zdá se mi, že naše Národní banka posuzuje věc příliš úzkoprse. Naproti tomu stát by ušetřil mnoho milionů, kdyby neposkytoval dnes skoro zbytečné premie cukrovarnickému průmyslu.

Pokládal jsem za nutno těchto několik slov připojiti jako důvod, proč o této osnově jednáme a proč naše strana resp. náš klub se spolurozhodl při ní spolupůsobiti. Považujeme tuto osnovu jenom za součást velikého problému a dalších důležitých úkolů hospodářských, jež nám ve státní správě nastávají. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.) Ano, my se hrdě hlásíme k tomu, že chceme spolutvořiti a spolubudovati tento stát, neboť pokládáme jej za základnu, o kterou se také mohou jedině opírati naše sociální a hospodářská práva. Osnova je dílem kompromisu o němž nerozhodovala jenom lidská vůle, cit, nýbrž o němž musily také, pohříchu, spolurozhodovati hospodářské podmínky, jež tu bylo nutno vzíti v úvahu. Pochopitelně žádný kompromis neuspokojí úplně. Ale nemůžeme odmítati tento kompromis, když víme, že jiné řešení bylo by ještě horší a přineslo by škody nejen státním zaměstnancům, nýbrž celé veřejnosti. Spoléháme také, že oběti, které přinesou zde státní zaměstnanci ve prospěch státu, nebudou přineseny marně, a již ta okolnost, že stát žádá od nich přechodnou oběť, dává naději, že se podaří v poměrně krátké době dojíti ke starým poměrům. Pokládám však za nutno také říci, že státní zaměstnanci a jejich odborové organisace právem se dovolávají, aby návrhy, které se jich týkají, byly také s nimi přímo projednávány. Snad mnohému nedorozumění, ale zejména také mnohé demagogii by se předešlo... (Hluk. Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Tayerle (pokračuje): ... kdyby voleny byly formy, které jsou zvykem v každém jiném pracovním poměru. I zde bude nutno, aby nejen nepřímo prostřednictvím stran, nýbrž přímo zástupci odborových organisací mohli s příslušnými referenty, event. zástupci vlády jednati, aby mohli přímo slyšeti jejich důvody, jejich námitky a aby mohli přednésti také svoje důvody. Jen tímto způsobem zajistíme nejlepší řešení a předejdeme tomu, aby se jen nevěcně agitovalo, když bude nejen možno, nýbrž i nutno na kompetentním místě říci své slovo a uplatňovati věcné důvody. Je jistě naše postavení mnohem nepříjemnější než na př. pánů v Exekutivě, neboť ona měla volnější ruce, nepřejímá odpovědnost za výsledky svých rozhodnutí, může se spokojiti pouhou kritikou. Veřejní zaměstnanci však nemohou přehlížeti, že mají přece jen výhodnější postavení než soukromí, neboť kdežto soukromí zaměstnanci se ve svých hospodářských bojích opírají často jen o svou sílu organisační a musí počítati s nemilosrdnými hospodářskými fakty, veřejní zaměstnanci mohou se opříti o politické zastoupení, které rozhoduje o zákonných předpisech jejich pracovních poměrů. A že tento vliv, který jim jde vstříc, nelze podceňovati, dokazuje konečně i tato osnova, zvláště když ji srovnáme s výsledky zápasů, jež sváděli zaměstnanci, ať dělníci či úředníci, v soukromém průmyslu a obchodě v posledních letech. Není to pro mne argument rozhodující, ač se často užívá z určitých kruhů při snižování platů, totiž když slevili jedni, musí sleviti také druzí, neboť nelze přehlížeti, že také jsou často různé poměry. Ale naproti tomu nesmějí býti také nespravedlivě a povrchně posuzovány výsledky zápasů, které sváděli veřejní zaměstnanci a jejich organisace právě v této otázce. Nepravdy se dlouho neudrží, ale co hlavního, také neprospějí. Přejímáme odpovědnost za tuto předlohu, i když s ní úplně nesouhlasíme. Volíme tu za daných hospodářských poměrů ze dvou zel menší.