Jsme-li již voláni k povinnosti mimořádnými prostředky ochrániti stát v jeho nejtěžší situaci, činíme tak v důvěře, že vláda učiní vše na ochranu zájmů nejširších vrstev lidových a provede žádoucí opatření na povznesení hospodářského života. (Výkřiky.) Úsporným a sanačním akcím musí nezbytně následovati akce na opatření práce a oživení výroby, za restrikcemi platovými nezbytně musí následovati akce na snížení cen životních potřeb a cen surovin. Byla-li by inflace ohrožením všech hodnot od znehodnocení peněz a pracovní síly počínaje, musí deflační režim vyrovnávati újmy způsobené snižováním cen, aby ochranné akce nevyzněly jednostranně ke škodě dělnictva, veřejných zaměstnanců a všech vrstev pracujícího lidu, jehož životní úroveň při poklesu nákupní schopnosti byla by vysokými cenami ještě více zhoršována. Připraviti pro jarní a letní pracovní období investiční půjčku za účelem povznesení pracovního ruchu stává se kategorickou nezbytností, aby novými finančními zdroji bylo nahrazeno to, oč byly zkráceny produktivní položky státního rozpočtu a oč byl zkrácen hospodářský život jinými rozpočtovými škrty a platovými redukcemi.

Musím co nejdůrazněji odmítnouti, že v rozpočtu ministerstva nár. obrany počítá se také s úsporou 12 mil. Kč, které má býti docíleno snížením denního žoldu vojáků s 1.50 Kč na 1 Kč. Toto opatření by předpokládalo změnu zákona. To se nestalo a je tedy neprávem s touto úsporou ve státním rozpočtu počítáno.

Myslím, že ministerstvo nár. obrany nemělo dopustiti, aby se p. ministr nár. obrany dostal do nepříjemného rozporu. Pan ministr nár. obrany kategoricky prohlásil v branném výboru, že věc snížení žoldu nevyplynula z iniciativy ministerstva nár. obrany. Toto prohlášení učinil ovšem p. ministr nár. obrany už v době, kdy rozpočet ministerstva nár. obrany s touto redukcí žoldu u vojáků počítal. Do tak nepříjemné situace neměli odpovědní činitelé v ministerstvu nár. obrany stavěti p. ministra. (Potlesk. - Výkřiky.)

Nehledě k formální závadě, je nutno úmysl snížiti žold vojáků co nejdůrazněji odmítnouti jako pokus psychologicky nepromyšlený a sociálně nespravedlivý. Šetřiti na chudých vojácích, kteří ze svých chudých domovů nemohou očekávati podpor, nesmí býti kapitolou úsporného režimu, který v rámci rozpočtu ministerstva nár. obrany může najíti jiné věcné úspory bez zbytečného rozrušování desetitisíců chudých vojáků, povolaných k odpovědné službě na ochranu zájmů státních.

Lituji jen, že lékaři státních financí zapomínají ve státně sanačním shonu na druhého nemocného, že se až hříšně zapomíná na churavějící a přímo skomírající samosprávu, pro niž se nehledá žádných léků a která jest ponechána při své exekutivní bezmocnosti osudu pozvolného umírání. A jde při tom o pacienta, jehož choroba zaviněna byla hlavně prostředím, jak je vytvořilo zdrcující protisamosprávné zákonodárství z r. 1927, a jenž trpí na druhé straně nezaviněně pod vlivem hospodářské tísně, ubírající mu životních sil ukládáním nových úkolů, jak je zrodila bída téměř ve všech obcích, městech a okresích naší republiky. Na samosprávu si vzpomněl pan ministr financí jen jmenováním poradního sboru pro řešení finančních problémů samosprávy, ale sbor ten po jmenování za 3/4 roku se dosud vůbec ani nesešel. Na samosprávu nevzpomíná ani ministerstvo vnitra, které přece musí dobře znáti dnešní stav a které jako hlavní orgán vnitřní správy mělo by pochopiti, že podkopáním základů samosprávy podkopávají se základy samého státu. O ochuzenou a v pravomoci postiženou samosprávu nedbá ani ten okruh vysoké byrokracie státní, která s okruhem byrokracie finanční připravila zákony z r. 1927 československé samosprávě hotovou Bílou Horu.

Není žádnou frází, když opakuji, že naše samospráva zmírá. Je to vidno téměř na všech rozpočtech obcí a okresů, které vykazují z valné části po vyčerpání přirážek a vlastních příjmů neuhražené schodky, jež nelze ani z 10% uhraditi z příspěvků vyrovnávacích, je to viděti z celé té bídy samosprávného hospodaření a ze stoupajícího zadlužení, zejména od historicky pro samosprávu nepříznivé doby protisamosprávných zákonů z r. 1927. Samospráva zchudla tak, že za dnešní doby bídy a nezaměstnanosti nemůže konati ani to, co ve vlastní své působnosti podle obecního zřízení měla by konati jako minimum na prospěch trpících. O tyto věci se nikdo nestará, nikde není slyšeti vlídného slova o samosprávě a mluví-li se v Národním shromáždění o samosprávě, jsou to vždy jen strohá slova zákonů, že "samosprávě se ukládá", aby za toho neb onoho zákona pomáhala státním orgánům, nebo že se jí "nařizuje" v přenesené působnosti konati to, co budou žádati ministerstva nebo státní úřady, aniž se kdo táže, zda na takové zvýšené výkony má samospráva prostředků finančních, a aniž kdo přemýšlí o tom, že samospráva při neustálém odbourávání své pravomoci stává se pouhou služebnicí státní byrokracie a státních úřadů. Co chvíli rodí se nové zákony, soustavně omezující samosprávu a ukazující, že běží o cílevědomou činnost na úplné její zdecimování, aby centralisující moci byrokracie dostaly se do rukou všechny nitky našeho správního života k jeho škodě a ku škodě státu samého. Vláda právě předložila zemským zastupitelstvům k vyjádření dvě předlohy, které potvrzují, že centralisační snahy na úkor samosprávy mají býti na všech polích uplatňovány. Je to osnova zákona o zřízení státního fondu z výnosu zdravotní přirážky, jejíž rozdělování má býti vzato zemským výborům a zcentralisováno do ministerstva zdravotnictví na úkor všeobecných veřejných nemocnic; je to osnova zákona o nestátních silnicích, která tuto důležitou agendu odnímá samosprávě, aby jí vzala poslední obor velmi důležité autonomní působnosti. Při tom však státní správa neplní příkaz §u 20 fin. novely z r. 1920 a nepřejímá povinnost honorování úkolů, jak zákon ten přikázal, při čemž ovšem ponechává městům břemeno úhrady věcných potřeb státních škol středních, subvencování škol živnostenských a v klidu i otázku obvodových škol měšťanských.

V platovém zákoně je řešena i otázka platových a pensijních srážek zaměstnanců samosprávy. To je jediný zásah státní správy do věcí samosprávy v době její krise. Není ovšem nijak sympatickým těm samosprávným činitelům, kteří v tomto výkonu spatřují další usurpaci práv z pravomoci samosprávy a nebezpečné pravidlo pro budoucnost i na jiných úsecích činnosti samosprávné. Bylo by jistě vhodnějším a z hlediska samosprávy odůvodněnějším, kdyby pro samosprávné zaměstnanectvo byl zvláštní zákon s ohledem na dnešní roztříštěnost v řízení o platových poměrech samosprávných zaměstnanců, z nichž jedna část podléhá kompetenci správní, kdežto druhá kompetenci soudní, nehledě k tomu, že přece jen jest jistá různost ve výkonu služby i práce podnikové. Stát má dostatečnou moc dozorčí, aby zabraňoval neplnění zákona, kdyby takový zákon, jak už také býval, byl pro samosprávné zaměstnanectvo zbudován. Jest naším přáním, aby se tak stalo co nejdříve.

Stejně jest nejvýše žádoucí, aby otázka jednotného obecního zřízení a vyřešení finančního problému samosprávy byla co nejdříve skoncována. Je-li stát v nebezpečí prodlení, jest ve stejném nebezpečí i samospráva. Té jest ubíráno soustavně a přímo až na zničení. V pěti letech od působnosti zákona č. 76 a 77 byla samospráva připravena o stamiliony nehledě ku stamilionovým ztrátám, které vznikly následkem toho, že v dřívějších dobách nebyly zavčas státní daně předpisovány a byvše pak defraudovány způsobily samosprávě veliké ztráty na přirážkách z daní nevybraných. Strašný pokles příjmů samosprávných nastal od r. 1927. Vláda sama v důvodové zprávě k zákonu z r. 1930 o změně a doplňcích zákona z 15. června 1927 o přímých daních tuto katastrofální újmu státních i samosprávných příjmů v době největší výrobní a ziskové konjunktury doznala. U zvláštní daně výdělkové, která ještě r. 1926 vynesla okrouhle 230,000.000 Kč, r. 1928 klesl výnos již jen na 41,000.000 Kč a r. 1931 vynesla tato daň okrouhle asi 47 mil. Kč. Pouze u této daně, kterou platily nejsilnější kapitálové vrstvy, činil pokles skoro o 200,000.000 Kč, které ztratil stát a z nichž přirážkový výnos ztratila samospráva. Za čtyři roky konjunktury ztratil stát jen na této kapitalistické dani skoro celou miliardu, která pochopitelně unikla státní pokladně i rozpočtu a z ní přirážková kvota obecní a okresní samosprávě. To způsobil zákon č. 76, že snížil sazby zvláštní daně výdělkové z 10% na 8% v době hospodářsky nejskvělejší. Tuto chybu mají na svědomí ti, kdož zapomněli r. 1927 počítati na hubená léta poklesu (Tak jest!) a v době rapidně rostoucího bohatství dali ohromné daňové premie kapitalistickým vrstvám, k vůli nimž ochuzeny státní a samosprávné příjmy, jež nyní na účet všech vrstev máme sanovati. Samospráva dále ztratila výnos přirážek školních, ztratila přirážkovým limitem ohromné miliony v době největší prosperity, ztratila podíl na dani obratové a na dávce z motorových vozidel.

Tyto ztráty ochudily a zadlužily samosprávu až k nesnesení. Ochudily však zároveň nejširší vrstvy lidové nejen o výhody, jež by byly vyplynuly z většího hospodářského výkonu obcí a okresů, nýbrž i tím, že zmenšením poplatnosti přímé, t. j. vrstev bohatých, zvýšena byla poplatnost nepřímá zvýšením anebo diktováním nových obecních dávek. Jak v daňovém režimu státním, tak i v poplatném režimu samosprávním jest dnes stav nadparitní nepřímé poplatnosti. U státu dosahuje poplatnost nepřímá skoro 80%, v samosprávě již namnoze plné dvě třetiny. Tento režim jest pro budoucnost neudržitelný a musí býti postupně vyrovnán snižováním poplatnosti sociálně slabých a úměrným zvyšováním poplatnosti vrstev bohatých, které z produkce a obchodu nejvíce těží, zatím co životní úroveň plátců daní a dávek nepřímých jest snižována zvyšováním cen životních potřeb a redukcemi platovými. (Výkřiky posl. dr. Sterna.) Poklesem životní úrovně trpí samospráva, neboť při poklesu kupní síly a veliké nezaměstnanosti dělnictva klesají její příjmy na minimum. Musím při tom žádati, aby při škrtech ve státním rozpočtu nebyla dotčena samospráva zmenšením subvencí na ustálené nebo projektované veřejně prospěšné účely a aby nebyly také subvenčně zkráceny ústavy a korporace, konající péči o dítě, rodičky, sociální nebo zdravotní péči vůbec. Samospráva by nemohla nahraditi tuto újmu, takže by ohrožena byla tato nejdůležitější péče.

Musíme také co nejdůrazněji žádati (Výkřiky posl. dr. Sterna.), aby zuboženému stavu samosprávy byla věnována pozornost. Kdyby samospráva měla exekutivní moc a suverenně mohla upravovati své finanční a hospodářské poměry, pomohla by si sama. Není-li tak, musí žádati vládu, aby tato svoji povinnost k samosprávě plnila. (Výkřiky posl. dr. Sterna a Hrušky.) Žádáme, aby zákon o novém jednotném obecním zřízení byl co nejdříve předložen k projednání, žádáme dále, aby obnoven byl stav ve finančním hospodaření samosprávy, jak byl za zákona č. 329, s přiměřenými doplňky, a aby otázka sanace obecních financí byla vyřešena podle úkolů a povinností samosprávy s vyřešením otázky oddlužení samosprávy buď účelnou konversí nebo získáním anuitních zdrojů pro zúročení a umoření dluhů, vzniklých z příčin protisamosprávných zákonů a plnění mimořádných úkolů za doby těžké hospodářské krise. Nemůže zůstati při pouhé sanaci státních financí, neboť žádná léčba nemůže končiti se zdarem, když by léčila jen půl těla a půl nechala na pospas hynutí.

Samospráva, která od doby popřevratové vykonala vůči obyvatelstvu a ke státu veliké povinnosti, má právo žádati, aby jí stát dal, co k svému životu a pro plnění svých úkolů potřebuje. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní.): Dále má slovo p. posl. Chmelík.

Posl. Chmelík: Slavná sněmovno! Vzhledem k zprávě dnešních listů o projevu p. presidenta Masaryka, v němž v rozhovoru s maďarským novinářem připouští korekturu hranic, prohlašuji: O změně hranic může jednati podle ústavy jediné Národní shromáždění. Ani vláda, ani president republiky není k tomu oprávněn.

Protestujeme proto proti tomuto projevu, který se častěji opakuje, v němž vidíme i zásah do výkonné moci a do práv parlamentu. Prohlašuji v zastoupení Národní ligy, že nepřipustíme změnu hranic, že trváme neústupně na celistvosti republiky, pro kterou potoky krve vytekly a pro níž tak veliké oběti jsme přinesli.

To, co hrozilo po celý rok, stává se dnes skutkem. Koaliční vládní strany předložily, obhajují a budou hlasovat pro osnovu zákona tisk 2099 o úsporných opatřeních personálních, kterým se snižují platy státních a veřejných zaměstnanců. Je to ironie osudu, že v předvečer vánočních svátků v republice plné humanity - ovšem jen v ústech "hradních politiků" - sahá se na mzdy a služné těm, kdož nemohou se brániti, nanejvýše snad jen protesty.

Bouří se právní cit v člověku, když jsme svědky, jak lehkomyslným způsobem hledá se úhrada schodku ve státním rozpočtu na účet veřejných zaměstnanců. Jsme jediným státem, kde již po 3 léta v zákonodárných sborech nedovedeme nic jiného nežli dělati dluhy, zaváděti nové daně, mnohdy i cestou protiústavní - vzpomínám zejména daně důchodové, která se vybírá se zpětnou platností za léta minulá, - rušíme nabytá práva zaměstnanců, která jsou smlouvou oboustranně závaznou zabezpečena. Čeho tím docilujeme? Ničeho jiného, než že vyvoláváme právní nejistotu, otupujeme smysl a cit pro právo. Zapomínáte, pánové, že stát se udržuje smyslem a citem pro právo a ne drakonickým opatřením a násilím, za které lze pokládat vaše zákony.

Největší naši znalci práva, universitní profesoři, jako jsou dr. Bohumil Baxa, prof. dr. Hötzel, dokázali, že vládní osnova o snížení platu státních zaměstnanců jest akt protiústavní, že není ničím jiným nežli stranicky formulovanou daní, která jednostranně zatěžuje jen je dnu část obyvatelstva.

Vládní osnova jest také protiprávní. Služební poměr, ve kterém jsou státní zaměstnanci vůči státu, jest veřejnoprávní smlouva, uzavřená tím způsobem, že stát ve formě platového zákona stanoví podmínky vstupu do státní služby jakož i poměry platové a postupové, a zaměstnanec na základě individuálně podané žádosti do tohoto poměru vstupuje. Z tohoto služebního poměru vznikají pro státní správu i pro státní zaměstnance vzájemná práva i vzájemné povinnosti.

A dnes jsme svědky toho, že bez ohledu na toto právo zaměstnance ruší vládní majorita práva smlouvou nabytá a v důsledku toho snižuje i životní úroveň těch, kteří věrně slouží státu.

Zdá se, že rozhodují lidé bez citu a bez sociálního cítění, že rozhodují lidé, kteří neznají bídu širokých vrstev státních zaměstnanců. Akce za snížení platů se připravovala přes rok. Loni v létě vůdce strany nár. sociální, dr Eduard Beneš, na pardubickém sjezdu této strany vyzvedával prý zvýšenou životní úroveň občanstva a naznačil nutnost snížení.

V orgánu nár. soc. poslance dr Stránského vedla se celá kampaň pro snížení platu veřejných zaměstnanců. V této sněmovně byl to první nár. soc. posl. Slavíček, který mluvil o nutnosti snížiti plat státním zaměstnancům.

Státní zaměstnanci, pensisté, invalidé, vojáci a ostatní veřejní zaměstnanci mají dnes pomoci zachrániti stát, mají sanovat státní pokladnu. Slavná sněmovno! Položme si otázku, na kolik jsou vinni ti, jež trestáte snížením životní úrovně, na dnešních hospodářských poměrech a na kolik jsou vinni ti, kteří svým hlasováním rozhodnou o snížení platů a tím zpečetí osud tisíců a tisíců rodin veřejných zaměstnanců. S nížením platů státních a veřejných zaměstnanců vezme se téměř 1 miliarda korun oběživa a tím sníží se přirozeně i příjem ostatních vrstev občanstva; budou tím trpěti nejen veřejní zaměstnanci, nýbrž je oprávněná obava, že tato vlna snižovací přenese se do celého našeho námezdního života a že sníží se tím kupní síla konsumentů a v zápětí na to důsledky toho projeví se i v našich živnostech a přivodí se další zhoršení beztak již bídných poměrů v našem zemědělství.

Naproti tomu ceny životních potřeb neklesají. Vláda dopouští se chyby především tím, že dříve, nežli přikročila ke snížení platů zaměstnanců, měla se postarati, aby jinými zákonnými opatřeními bylo působeno ke snížení cen životních potřeb. Jde tu zejména o zamezení kartelové politiky a zamezení činnosti různých tak zv. konvencí. Ale to, bohužel, vládní kruhy nemají odvahu učiniti, nemají také dobrou vůli ani poctivý úmysl jíti proti kartelům, proti řetězovému obchodu a pod. Vidíme, že den ze dne tvoří se nové a nové kartely - dnes se zovou též konvence - dnes jsme, jak jsem již pravil, svědky toho, jak řetězový obchod nejen že udržuje ceny v nemožné výši, nýbrž jak vládní kruhy ještě novými daněmi a dávkami je dále zatěžují.

Používám této příležitosti, abych předem protestoval proti úmyslu vlády a vládní koalice zvýšiti dosud stávající daně aneb zavésti nové. Co to je za šílenou politiku vedle snižování příjmů zaměstnancům zdražovati životní potřeby beztak již v ceně nedostupné a novými daněmi a dávkami vháněti občanstvo přímo do zoufalého stavu? Slyšíme zprávy, že vláda nedovede vybrati staré daně a proto že zavádí nové. Mluví se o miliardových nedoplatcích. Naproti tomu zavádějí se nové daně. V uplynulém tříletém období zvýšili jste tarify na železnicích, poplatky na poštách, telegrafní a telefonní poplatky, přišlo zdražení zápalek, kuřiva, droždí, míchání lihu s benzinem a zdražení této směsi, zvýšení daně z obratu ze dvou na tři procenta a k tomu ke všemu nová kytička daní ve formě jedné a půl miliardy Kč, která se má vyždímati z kapes poplatníků. Jest úmysl zvýšiti celní sazby a řady poplatků, které mají vynésti celkem 900 mil. Kč. To je neudržitelný stav, který přivodí zhoršenou situaci veškerého občanstva.

Zmínil jsem se o kartelové politice. Jako příklad uvedu něco z činnosti pražského uhelného kartelu. Pražská prodejna uhlí odebírá ročně na 50.000 vagonů hnědého uhlí platí hotově a přebírá veškeré risiko, takže by se dalo očekávati, že se tím docílí pro konsum výhodných cen, alespoň takových, jaké platí průmyslníci. Zde je právě ta záhada, neboť pražská prodejna uhlí účtuje a nakupuje o 65 Kč na vagoně dráže, nežli nakupuje venkovský obchodník, který odbírá uhlí přímo z dolů a při tom má ještě tu výhodu, že si může určiti a odebrati uhlí takové kvality a v takovém třídění, které konsument žádá, kdežto pražský konsument musí odebírati uhlí takové kvality a třídění, jaké pražská prodejna uhlí do Prahy objedná a obchodníkům přidělí; proto jsou ty stížnosti, pokud jde o Prahu. Kdyby pražská prodejna uhlí jen trochu sledovala zájem konsumentů a nesloužila na sto procent těžařům a jim blízkým, zlevnilo by se v Praze palivo nejméně o 100 Kč na vagoně. To ovšem znamená ztrátu u těžařů nejméně o 5,000.000 Kč ročně, které by přišly k dobru konsumentů a veřejných ústavů. Pravil jsem, že je to jeden případ, jak dodávka uhlí do Prahy je zešněrována.

Nedovedeme proto pochopiti bezhlavost vlády, která na každou hloupost ustavuje tak zv. "sedmu", ale nedovede vytvořiti komisi, třebas jen takovou "sedmu", která by se starala o regulování hospodářského trhu, která by při pravila návrh zákona na zrušení kartelů a dbala o snižování cen životních potřeb. Papírové protesty koaličních žurnálů nic nepomohou. Je-li tu odvaha rušiti zákony, které zabezpečují pensistům pense, invalidům renty, vojákům žold, pak také zde musí býti odvaha jíti proti těžkému průmyslu, proti velkému kapitálu, proti těm, kteří organisují kartelové společnosti. To ovšem by páni senátoři nesměli seděti ve správních radách uvedených společností a býti spoluvinníky. Kolikrát jsem zde již mluvil o úsporných opatřeních! Vzpomeneme-li si nečinnosti inkompatibilitního výboru, máme jasný obrázek o neupřímnosti, která vyvěrá z každého počinu vládní koalice.

Celý náš veřejný život vyvíjí se ze známé zásady, že kdo má moc, má také právo. Je to viděti ze všech počinů vládní majority. Censura je stranická, vlastně ve službách určitých politických stran a jde se v ní tak daleko, že se censurují i řeči poslanců i senátorů pronesené v zákonodárných sborech. Dochází k případům, nad kterými by se rděli studem i staří rakouští byrokraté, kteří by si za Rakouska nebyli dovolili, co si dovolí censor v Československé republice.

Poslední případ přímo do nebe volající jest včerejší konfiskace malé zprávy "Poledního listu" o remuneraci vysokých úředníků státních, která má býti vyplacena jen těm hodným úředníkům a která v jedněch novinách prošla, kdežto ve druhých, ovšem oposičních, byla potlačena. Máme důvodné podezření, že se tak děje jenom proto, aby oposiční tisk byl hospodářsky zničen.

Maně si vzpomínám na "Písně otroka" od Svatopluka Čecha a na "Křest sv. Vladimíra" od Karla Havlíčka Borovského, kdyby dnes našel se nakladatel, který by chtěl uvedené básně vydati tiskem, vystavil by se nebezpečí, že mu to censura znemožní. Jen tak mimochodem zmiňuji se o těch věcech.

Tak, jako máme stížnosti na censuru, stěžujeme si na některé zjevy, jež se vyskytují při svolávání veřejných projevů zejména státotvorné oposice, jakým je hnutí Národní ligy. Intervenující komisaři podle jim daných důvěrných pokynů znemožňují každý projev kritiky vládních stran a jejich poslanců. Řekl jsem, že je to stav neudržitelný, aby občan nemohl projeviti nespokojenost s českoněmeckou koalicí a veřejně říci, že tento stát je státem Čechů a Slováků, že tento stát musí býti státem národním. Stejně i podivná je činnost pražské policie, zejména tak zv. politického oddělení, které dopouští se hrubých a vědomě nepravdivých činů. Nemám v úmyslu dnes před vynesením rozsudku v Jihlavě vzpomínati, jak tento proces byl vyvolán, připravován a uměle rozdmychován. Jen na třech případech ukáži, jak pražská policie působila k ovlivňování svědků a nepravdivými zprávami snažila se zeslabovati svědky obhajoby. Je to zejména případ hostinských bratří Čížků, o nichž podala policie zprávu, že jsou nevěrohodní, dokonce že požívají špatné pověsti, zatím co hned na to vydala jim tatáž policie vysvědčení zachovalosti. A k tomu, prosím, jsou majiteli hostinské koncese, která se povoluje pouze osobám, požívajícím dobré pověsti.

Policie o svědku Karlu Stříbrném prohlásila, že je příbuzným Jiřího Stříbrného. To podala zprávu nepravdivou, pravím, vědomě nepravdivou. Je otázka, jaký účel zpráva tato sledovala a kdo měl na tom zájem, aby tento svědek byl kompromitován tím, že jde o příbuzenský poměr.

Další nepravdivou zprávu podala o paní Kadlecové, o níž tvrdí, že je zaměstnána u tchána Františka Stříbrného v Občanské záložně v Karlíně, zatím co v uvedené záložně byl před sedmi lety zaměstnán muž svědkyně a ona odtamtud pobírá pouze pensi. Může občan věřit v právní jistotu a míti důvěru ve stát, když úřady republiky podrývají tuto důvěru? Může občan věřiti ve spravedlnost, když úřady, které mají dbáti na dodržování spravedlnosti, samy takovým nepravdivým způsobem informují soud a podávají nepravdivé zprávy o svědcích, kde svědectví má býti dbáno co nejvážněji a nejdůstojněji?

Vrátím se k těmto případům, které podrývají důvěru ve stát při projednávání státního rozpočtu, kde prokáži, že právo a spravedlnost je v rukou, jak jsem řekl, těch, kteří mají moc a zneužívají ji.

Dnes chci jen vysloviti podiv nad tím, že vládní strany odmítly věcné návrhy Exekutivy veřejných zaměstnanců a že nesáhly k úsporným opatřením tak, jak každý občan republiky s radostí by uvítal.

Koalice má možnost sehnati úhradu jinde. Má možnost zastaviti sanaci bank, má možnost zdaniti družstva, zastaviti poskytování subvencí, zameziti stranické obchodování v syndikátech. Je prokázáno, že vládní strany mají účast na zisku z obilí a na chlebě a tím připravují a provádějí zdražení cen životních potřeb. Koalice nyní připravuje i účast na dalším syndikátu, nejenom na obilním, nýbrž i na masném. Koaliční strany mají zisk z lihu, benzinu a uhlí. Není v politických dějinách případu, aby strany, které mají spravovati stát v duchu ústavy, především se staraly o zabezpečení svých posic a zisku a příjmu z toho, co má dáti existenci širokým vrstvám lidu. Jde zejména o zabránění zneužívání a zcizování státního majetku, zrušení disposičních fondů, odepření platiti reparace válečné a předválečné dluhy.

Každý občan s podivem se táže, proč jsme se nezachovali 15. prosince letošního roku tak, jako se zachovala spřátelená Francie. Proč jsme pospíchali se splátkou dluhu Americe a proč, když není nadbytek, když je nedostatek, říkáme dnes ústy pana ministra zahraničních záležitostí: Ano, my na to máme, my to můžeme dělat, když to vezmeme z kapes poplatníků a když to vyždímáme z veřejných zaměstnanců.

Sněmovna, senát, zákonodárné sbory měly by se vzepřít platiti reparace a válečné dluhy, měly by samy uvažovati, že dvoukomorový systém je u nás zbytečný, že je zbytečný senát a že je nutno jej zrušiti, že je nutno snížiti počet poslanců ve sněmovně, snížiti počet zbytečných ministerstev, sáhnouti k omezení zbytečné representace v cizině a přestati s vydržováním cizího tisku. Je nutno odepříti sanaci bank a provésti vyúčtování všech tajných fondů i zahraničních sbírek. Je nutno zrušiti dvojí a trojí platy osob, jež vykonávají veřejné funkce a provésti veškerá úsporná opatření, která vedou k zjednodušení administrativy a tím dáti podklad k zdravému vývoji státu i jeho správě.

Pokud se neprovedou, pánové, všechna tato opatření a pokud strany, které uchvátily moc ve státě, využívají ji k neprospěchu státu a jeho obyvatelstva, dokud vláda a její představitelé neustanou v tomto počínání, nemohou od oposice, která tento stát miluje a je schopna přinésti každou oběť, očekávati nic jiného, než kritiku, kritiku spravedlivou, která je jediným východiskem k novým volbám podle volebního řádu bez jakékoliv vázanosti.

Budu hlasovati proti těmto zákonům.

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Kunz.

Posl. Kunz (německy): Slavná sněmovno! Vláda tohoto státu dělá nám sice při vánočních pracích sněmovny značná překvapení, ale vesměs taková překvapení, která u veškerého obyvatelstva státu, zcela zvláště však u hospodářsky slabých, mohou způsobiti vše jiné, jen žádnou vánoční radost. Naše státní pokladna jest zase jednou pasivní, a to jednou a půl miliardou. Pan předseda vlády nedávno ve svém projevu poukázal zcela zvlášť na to, že zajištění potřeb státního hospodářství, aby se zabezpečila nerušená existence státu a tím aby se udržela demokracie, jest věcí celého státu. Za dnešních těžkých poměrů měla by však demokracie dokázati, že skutečně užívá nejúčinnějších prostředků k zajištění všeobecného blaha. I dočasně nepopulární politika, ovšem je-li pro zajištění obecného blaha rozhodně a neodvratně nutná a prospívá-li, může vydržeti kritické zkoumání. Ale o tyto příčiny odůvodnění, za jaké je jistě dlužno je považovati, nemůže však jíti u těchto zde předložených a zamýšlených zákonů, poněvadž všechna zamýšlená opatření k udržení rovnováhy státního rozpočtu musíme považovati podle jejich účinků nejen za nepopulární opatření, nýbrž přímo za poškozující obecné blaho.

Nedosti na tom, že již poslední dobou bylo obyvatelstvo citelně zatíženo zdražením důležitých předmětů spotřeby jako zvýšením železničních sazeb, zvýšením daně z piva, zvýšením cen tabáku, zápalek, droždí, daně důchodové a obratové, nyní se užívá nových podobných opatření k udržení státního hospodářství.

Daň z obratu, jejíž poslední zvýšení mělo nastati při úhrnném ročním obratu 150.000 Kč, a tím vládní strany usilovaly odůvodniti 50%ní zvýšení, zasahuje nyní i nejmenší podniky, neboť nejmenší příjem 150.000 Kč padl.

Zcela nebezpečné zasažení do soukromého hospodářství musí však znamenati vládní návrh tisk 2102 o zostření trestních ustanovení proti poplatníkům. Vůbec nám ani nenapadá, abychom chránili daňové defraudanty velkého stylu, ale §§ 2, 3 a 5, podle nichž se mohou konati domovní prohlídky a zatčení již při jakémkoliv podezření, že byla daň defraudována, jsou tak povážlivé, poněvadž při známém, často zcela libovolném postupu četných vyměřovacích úřadů a vymáhacích orgánů mohou býti tato ustanovení velice nebezpečná.