Odstupňované snížení má řadu dalších čertových kopýtek. Prohlašuje-li se a operuje-li se dnes ve veřejnosti tvrzením, že snížení platu začíná až u platu 9.000 Kč a že činí jen 3%, není to pravda. Zamlčuje se při tom, že se všem zaměstnancům státním zvyšují pensijní příspěvky o 2% a že se úplně škrtá vánoční přídavek, jenž činil 3, 5 i více procent. Touto matematickou eskamotáží dosahuje se toho, že státním zaměstnancům oněch nejnižších kategorií, o nichž je prohlašováno, že jsou od srážek ušetřeny, snižuje se služné o 5 i více procent a snížení u kategorií s 9.000 až 10.800 Kč ročně atd. nečiní 3 až 5%, nýbrž 10 a 15%. Tak demokracie vyrovnává při snižování platů odstupňovaným snížením rozdíly mezi 10.000 a 100.000 a milionovými příjmy.

Nyní krátce o druhém dílu osnovy. Ta se týká vánočního příspěvku pro státní zaměstnance. Vánoční příspěvek se odbourává úplně. Říká se, že je zlý rok a strašlivá zima. Přes to bylo v soc.-politickém výboru prozrazeno, když se odbourává všem státním zaměstnancům celý vánoční příspěvek v důsledku nezbytnosti a poměrů, že přes to i na letošní vánoce budou se vypláceti remunerace. (Posl. Čuřík: už se také vyplácejí v Zemském úřadě!) Když byl v soc.-politickém výboru sekční šéf ministerstva financí pan dr Vlasák dotazován, komu vlastně tyto remunerace budou vypláceny, prohlásil, že jen těm hodným státním zaměstnancům. (Slyšte!) Samy "Lidové noviny" pozastavují se včera nad tímto prohlášením a říkají: Veřejnost má právo, aby se jí vysvětlilo, kterým úředníkům se odměny udělují. Nu, přátelé, veřejnost má právo, ale že to právo nestane se skutkem, je samozřejmé, že veřejnosti nebude sděleno, komu se remunerace letošního roku i příštího roku budou vypláceti, to je více než jisto. (Posl. Čuřík: Vždyť pánové ten výrok popírají!) Vy jste seděl, pane kolego, v soc.-politickém výboru a slyšel jste prohlášení pana sekčního šéfa dr Vlasáka, a "Lidové noviny" to potvrzují. Píší: "Sekční šéf dr Vlasák potvrdil v soc.-politickém výboru, že se takové výhody dělaly a budou dělati hodným úředníkům." Státní zaměstnanci mají teď právo uvažovati, kdo byl tím hodným úředníkem. Nebude to sděleno ani jim, ani veřejnosti, ale jen ti, kteří nic nedostanou, budou věděti, že byli oceněni jako nehodní. (Veselost. - Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Přecházím teď ke třetímu dílu. V třetím dílu, který obsahuje řadu paragrafů, je prováděna změna některých předpisů v odpočivných platech a změna některých nařízení v tomto směru. Řada paragrafů obsažených v tomto díle má zřejmě dodati vládě a vládním kruhům důvody a zákonné oprávnění k provádění persekuce nejen proti definitivním státním zaměstnancům, nýbrž i proti pensistům. Zákon dává zde vládě a vládním kruhům právo, aby pense snižovaly, pensionované znovu do služby povolávaly nebo pense vůbec odbourávaly atd. Když sekční šéf ministerstva financí dr Vlasák byl zase při debatě v soc.-politickém výboru dotazován po účelu těchto opatření, řekl: "Jedná se o to, aby stát mohl odejmouti pense těm, kteří se k němu nepřátelsky chovají." Kdo je dnes vždy pasován a prohlašován za nepřítele státu? Každý, kdo kritisuje tuto vládní koalici, kdo stojí v nepřátelském táboru proti koaličním vládním stranám. Ten, kdo nechce pískat, tak jak se to z vládních kruhů nařizuje, je považován za nepřítele tohoto státu. (Posl. Čuřík: My jsme stát, říkají pánové!) Ano, pánové říkají, že vláda je stát.

V soc.-politickém výboru provedli i vládní socialističtí poslanci kritiku těchto opatření a návrhů. Paní posl. Pechmanová na př. prohlásila v soc.-politickém výboru: "Je zde řada zadních dvířek, kterými mohou býti vystrčeni ti, kdož jsou nepohodlní." Pan posl. Bergmann prohlásil, že státní zaměstnanci jsou zde připravováni o nabyté nároky, to znamená, že se provádí expropriace soukromého majetku bez náhrady. Takto se vyjadřovali o paragrafech, které jsou obsaženy v díle třetím vládního návrhu zákona, vládní koaliční poslanci. To jim však nevadilo, aby po této kritice v soc. politickém výboru hlasovali pro návrhy a paragrafy zde obsažené a budou pro ně hlasovati i zde v tomto plenu.

Díl čtvrtý, všeobecná ustanovení zákona. V tomto dílu jde především o to, na které zaměstnance se mají tyto prováděné srážky vztahovat. O tomto odstavci byly veliké diskuse hned, jakmile vešel ve známost první návrh ministra Trapla. Navrhovalo se tam, aby snížení platů nevztahovalo se jen na státní zaměstnance, nýbrž také na zaměstnance samosprávy, na úředníky pensijních ústavů a také i některé úředníky bank. Socialistické strany prohlásily, že tento návrh je návrh Metternichovský a vedly proti němu velikou kampaň v novinách. Já jsem o té kampani mluvil již v minulé řeči a citoval jsem z "Práva lidu", "Českého slova" a "Národních listů", jak se jednotlivé vládní strany o návrhu Traplově vyjadřovaly. Prohlašovalo se, že jde jen o to, aby zde byla získána úhrada rozpočtového schodku. Proto je naprosto nepřípustné, aby snížení bylo rozšířeno na jiné zaměstnance mimo zaměstnance státní. Obviňovala se vysoká byrokracie, že se tyto věci do návrhu ministra financí Trapla dostaly a návrh byl předčasně prozrazen, dříve než o něm mohla jednati vláda, než se o něm mohli vysloviti socialističtí ministři. Kdyby se o něm byli mohli socialističtí ministři vysloviti, nikdy by se to nebylo do návrhu dostalo, a slibovalo se, až bude návrh projednáván ve vládě, až se o něm budou moci vysloviti socialističtí ministři, že řada Metternichovských reakčních opatření, které obsahuje návrh Traplův, bude z něho vyškrtnuta. Nyní přišla vládní osnova, kterou předložila vláda, nejen tedy již p. ministr Trapla vysoká byrokracie, nýbrž vládní návrh, na kterém spolupracovali také socialističtí ministři. Z tohoto vládního návrhu zákona byli teď vypuštěni bankovní úředníci a úředníci pensijních ústavů, na ty se ten předkládaný zákon nemá vztahovati. Nebyli z něho vypuštěni úředníci a zaměstnanci samosprávy, na ty se má snížení vztahovati. Ale do vládního návrhu, na kterém spolupracovali socialističtí ministři, byli zařaděni ti, kteří v Traplově návrhu nebyli, a to všichni dělníci státních podniků. § 21 všeobecného ustanovení návrhu, který byl předložen vládou soc.-politickému a rozpočtovému výboru, praví: "Státními zaměstnanci podle tohoto zákona se rozumějí všichni zaměstnanci státu, ústavů, podniků a fondů státních nebo státem spravovaných včítajíc v to i dělníky, bez rozdílu, jde-li o služební (pracovní) poměr veřejnoprávní nebo soukromoprávní (smluvní)". Tedy najednou se tu octli i dělníci, to znamená, že podle tohoto návrhu, na němž spolupracovali socialističtí ministři, bylo by se snížení platu mělo vztahovati také na horníky ve státních dolech, na typografy ve státních tiskárnách, na dělníky zaměstnané ve státních lesích, na hutníky zaměstnané ve státních kovodělných závodech, na kovodělníky ve státních zbrojovkách atd. Tedy toto navrhovali socialističtí ministři!

V Traplově návrhu byl také útok proti kolektivním smlouvám. I o tomto bylo prohlašováno, že útok na kolektivní smlouvy je něco podloudného, něco, s čím socialistické vládní strany a socialističtí ministři nesouhlasili a co bylo vysokou byrokracií do tohoto návrhu vpašováno. Nyní přišel vládní návrh, na kterém spolupracovali již socialističtí ministři, a ten v §u 27 praví: "Po dobu účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti všechna v předpisech, smlouvách neb ujednáních obsažená ustanovení, která odporují, po případě nejsou v souladu s ustanoveními tohoto zákona." Tedy v tomto vládním návrhu se znova opakuje útok proti kolektivním smlouvám. Jenom aby to tolik nebilo do očí, je tam výraz "kolektivní smlouvy" vypuštěn, a dává se tam jen slovo "smlouvy". Je samozřejmé, že pod širší pojem smlouvy byly zde zařazeny všechny smlouvy, i kolektivní. Aby nikdo nebyl na omylu a aby to bylo potvrzeno, o to se postarala důvodová zpráva, která byla předložena vládou zároveň soc.-politickému výboru. Tam se praví na str. 14: "Osnova na rozdíl od dosavadních osnov aplikuje příslušná ustanovení přímo i na všechny smluvní zaměstnance státu" (§ 21); tím způsobem dociluje, že netřeba měniti smluv, nýbrž že prostě dnem účinnosti zákona vzniká právo provésti obdobné snížení u zmíněných zaměstnanců, jimž arciť je ponechána možnost smluvní poměr rozvázati.

V tomto odůvodnění staví se tu vláda a socialističtí ministři úplně za šarfmachrovské stanovisko kapitalistů. Dělají to, co dělá Kumpera ve Waltrovce a co dělají všichni kapitalističtí vydřiduši: neruší kolektivních smluv, oni říkají: Kolektivní smlouvy zůstávají v platnosti, jenom ty odstavce, které jednají o mzdách a platech, se mění, mzdy a platy se snižují. Tohle je ta reformistická cesta, kterou šli reformisté v Mor. Ostravě, na Kladně, ve Waltrovce, v textilních závodech, při sjednávání východočeských smluv a pod. Zaměstnavatelé nemusí dnes vypovídati kolektivních smluv ani jich rušiti. Reformistické odborové organisace dobrovolně přistupují na to, aby smlouva zůstala v platnosti, ale mzdy byly sníženy. Přicházejí potom k dělníkům a říkají: Vidíte, přece jsme vám něčeho dobyli, přece jsme dobyli vítězství; kolektivní smlouva je zachována, na tu nesměli sáhnout, ale platy se vám snižují. (Veselost.)

Tímto způsobem se také postupuje ve vládní předloze. Říká se: Kolektivní smlouvy mohou zůstat v platnosti, ale mzdy, které jsou podle nich stanoveny, musí býti přizpůsobeny ustanovením tohoto zákona. Ty se automaticky mění. Nelíbí-li se to někomu, a není-li s tím spokojen, dává mu stát právo vystoupiti ze zaměstnání.

Vystoupení a kritika komunistických poslanců donutily vládní socialisty přes to, že socialističtí ministři to přijali a podepsali, že to byl vládní návrh, který byl předložen, k podání opravných návrhů k těmto paragrafům. Bylo dlouhé jednání, ovšem že zákulisní, několikráte musil býti soc.-politický výbor odročen a konečně se došlo k tomuto kompromisu: Znění §u 21 bylo změněno v tom smyslu, jak se nyní předkládá poslanecké sněmovně: Státními zaměstnanci se podle tohoto zákona rozumějí všichni zaměstnanci státu, ústavů, podniků a fondů státních nebo státem spravovaných, ať jde o služební poměr veřejno-právní či smluvní. V §u 21 byli vypuštěni dělníci. Fakticky se však žádná skutečná změna v tomto paragrafu neděje, poněvadž i takto by tento paragraf mohl býti vztahován na všechny státní zaměstnance, t. j. i na zaměstnance smluvní, tedy i na dělníky zaměstnané ve státních podnicích. Tento paragraf zní hodně neurčitě a hodně kaučukově. Trochu jasnější je § 27, který doplňuje vlastně § 21.

Ve změněném §u 27 se nyní říká: "Po dobu účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti všechna ustanovení, týkající se zaměstnanců, uvedených v §u 21 až 23, a obsažená v předpisech, smlouvách nebo ujednáních, která odporují ustanovení tohoto zákona po případě nejsou s nimi v souladu. Hromadné smlouvy dělnické nejsou tímto zákonem dotčeny".

Zde se výslovně konstatuje: "Hromadné smlouvy dělnické nejsou tímto zákonem dotčeny." Je tu zase ještě spornou otázka, co se vyrozumívá a co se bude vyrozumívati hromadnými dělnickými smlouvami. Návrh zákona vyhýbá se slovu "kolektivní smlouva" a nahrazuje je "hromadnou smlouvou". V praxi by se to mohlo vztahovati na všechny smlouvy, ale já se domnívám, že nyní

se to bude asi praktikovati tak, že pod hromadnými smlouvami rozumějí se smlouvy, které vedle státních zaměstnanců jsou uzavřeny také ještě pro zaměstnance soukromokapitalistických podniků, t. j. hromadnou smlouvou vyrozumívá se asi kolektivní smlouva horníků, poněvadž kolektivní smlouva platí nejen pro horníky, zaměstnané na státních dolech, nýbrž také pro horníky zaměstnané u soukromokapitalistických společností. V důsledku toho, že horníci na státních dolech zaměstnaní mají jednotnou kolektivní smlouvu, která platí také pro zaměstnance soukromokapitalistických těžařských společností - to je asi hromadná smlouva - nevztahuje se snížení tímto zákonem stanovené na horníky na státních dolech.

Typografové ve státních tiskárnách mají uzavřeny kolektivní smlouvy nejen pro typografy zaměstnané ve státních tiskárnách, nýbrž i pro typografy pracující v soukromozaměstnavatelských službách. V důsledku toho je to hromadná kolektivní smlouva a nevztahuje se na ni ustanovení tohoto zákona.

Jinak však je tomu u dělníků zaměstnaných na drahách. Dělníci zaměstnaní na drahách i ti, t. zv. povrchoví dělníci, kteří pracují na úpravě trati, přes to, že jsou smluvními dělníky, nemají hromadnou kolektivní smlouvu, jejíž ustanovení by se vztahovalo také na zaměstnance v soukromých službách, a v důsledku toho se snížení prováděné tímto zákonem vztahuje také na dělníky zaměstnané při vrchní stavbě.

Stejně tak je teď sporná otázka tabákového dělnictva, to jest dělnictva zaměstnaného v tabákových továrnách. Poněvadž nejsou žádné soukromé továrny na tabák, neboť stát má monopol, vztahuje se v důsledku toho kolektivní smlouva uzavřená s tabákovým dělnictvem výlučně jen na zaměstnance státní, na dělníky a dělnice zaměstnané v tabákových továrnách. Na základě tohoto paragrafu může se dovozovati, že kolektivní smlouva, kterou mají uzavřenou tabákoví dělníci, není hromadnou smlouvou ve smyslu tohoto zákona, to jest že i u tabákového dělnictva budou se prováděti srážky z platů odpovídající ustanovením tohoto zákona. A rovněž tak je tomu u horníků v Příbrami, kde jsou státní doly na stříbro. Kolektivní smlouva, vlastně jakýsi pracovní řád, který je tam uzavřen pro horníky, nevztahuje se na žádné jiné horníky, není to kolektivní smlouva hromadná, která by se snad vztahovala také na horníky u soukromokapitalistických společností, vztahuje se jen na horníky ve státních službách a v důsledku toho na základě usnesení tohoto zákona mohou býti za souhlasu socialistických stran vždy platy horníků v Příbrami snižovány. K tomu tedy dávají souhlas nejen vládní kapitalistické strany, nýbrž výslovně také socialistické strany a socialističtí poslanci.

Důvodová zpráva k této věci předložená ne soc.-politickému výboru, nýbrž parlamentu, tedy už k tomu změněnému návrhu, říká o této věci: Zaměstnanci uvedení v §§ 21 až 23 osnovy, jichž služební poměr je upraven hromadnými smlouvami dělnickými, byli ze srážek vynecháni. O případných změnách hromadných smluv bude podle prohlášení vlády jednáno s příslušnými odborovými organisacemi. Dále byli ze srážek vynecháni oni zaměstnanci na individuální smlouvy, kterým byly požitky už r. 1931 nebo 1932 sníženy.

Důvodová zpráva tedy nevysvětluje pojem hromadných smluv, nevysvětluje, co se těmi hromadnými smlouvami vlastně myslí. Důvodová zpráva jen říká, že zaměstnanci s hromadnými smlouvami byli ze srážek vynecháni a že vláda může po případě s odborovými organisacemi o změně těch smluv jednati. - Tak asi bych to mohl z této důvodové zprávy vyrozumívat.

To by znamenalo, - vláda to naznačuje že se vláda nechce pouštět do snižování mezd a platů horníků ve státních dolech, tedy na severu a v Mor. Ostravě, že se nepouští do snižování mezd typografům ve státních tiskárnách - to je vyhraženo kolektivním smlouvám -, ale že jest ochotna, když se bude jednat o změně těchto smluv, to je, když soukromí kapitalisté zahájí útok na dělnické platy, se k tomuto útoku připojiti a působiti, aby platy dělníků byly snižovány. (Výkřiky posl. Hlinky.) Nabídnul jste už, pane poslanče, svým dělníkům, že jim tiskárnu předáte? Já myslím, když to uděláte, že se nalezne někdo, který to od vás beze všeho převezme.

Pro dělnickou třídu mají tyto otázky kolektivních smluv veliký význam proto, že reformistické odborové organisace stále operují před dělníky tím, že by bylo výhodné a pro dělníky prospěšné, kdyby kolektivní smlouvy byly uzákoněny. Jaký prospěch z uzákoněných kolektivních smluv by mohli dělníci míti, vyplývá z tohoto návrhu zákona, který je tu předkládán. Až dosud se totiž vždycky myslilo, má-li někdo nějaký nárok, nějakou mzdu anebo plat či požitek zákonem zaručen, že mu to nikdo nemůže vzíti a odbourati. Dělníkům se říkalo: Podívejte se, kolektivní smlouvy jsou vypověditelné, zaměstnavatelé je mohou v době pro sebe výhodné vypověděti, mohou na ně zaútočiti atd. a vy jste následkem toho poškozeni. Kdyby smlouvy byly uzákoněny, jsou vaše práva, jak se říkalo lidově, zasichrována na beton, nikdo na ně nemůže. Státní zaměstnanci to mají na beton, mají to zákonem a ústavou zaručeno, těm to nikdo nemůže vzíti - a najednou se ukazuje, že ten beton je jen poříčský beton, poněvadž tento zákon dělá ohromné průlomy do toho betonu, ta vychvalovaná betonová stavba se řítí jako ta stavba na Poříčí a pohřbívá pod svými sutinami všechny bláhové naděje státních a veřejných zaměstnanců a těch, kteří se domnívali, že opravdu jejich zájmy, jejich nároky a platy jsou proto chráněny, že je mají vtěleny do zákona. Ukazuje se, že tam, kde se soukromokapitalistická společnost a s ní kapitalistický stát ocitá v úzkých, nešetří žádných právních nároků širokých vrstev pracujících občanů, nešetří žádných ústavních nároků, prostě odbourává se, ruší se všechno, co je potřebí odbourati a rušiti v zájmu finančního prospěchu kapitalistické společnosti. (Hlas: V Rusku to je ještě horší! - Posl. Hlinka: Chcete-li udržať štát, musíte mu dať jesť!) Pane poslanče Hlinko, váš p. klubovní kolega zde před chvílí mluvil proti této předloze a vy tu najednou se mnou polemisujete a hájíte ji. V tom se právě ukazuje vaše oposiční stanovisko. Jakmile přejdeme k zásadním otázkám soukromokapitalistického řádu a prospěchu, jste vy, i když jste v oposici, na straně vlády, poněvadž vy stejně hájíte soukromokapitalistický řád. Vám jde o to, aby soukromokapitalistický řád nedoznal újmy, a všechno to, co vy tu prohlašujete dnes s této tribuny, protože jste v oposici, jest jen demagogie druhého tábora vládního. V tom je rozdíl mezi vámi a námi, v tom je rozdíl mezi naším a vaším nazíráním! (Posl. Hlinka: A co bolo v Rusku?) Ale v Rusku jsou soukromokapitalistické výsady odbourány, o tom nebudeme přece polemisovati. Vy můžete se mnou polemisovati s jiného stanoviska, můžete se rozplakati nad bědnou ruskou buržoasií, můžete říci, že strašliví bolševici tam šlápli na paty všem soukromokapitalistickým podnikatelům, že je vyvlastnili a pod., v tom můžeme polemisovati, ale polemisovati se mnou s toho stanoviska, že v Rusku snad také nadržují soukromým kapitalistům, že je chrání a pod., to je zbytečné. (Posl. Hlinka: Udržujú ten riad!) Já nevím, proč Rusko uvádíte za příklad, když já mluvím o soukromokapitalistickém útoku na dělnictvo, zájmy úřednictva a státních zaměstnanců. Pak jste se svou politikou s cesty. (Posl. Chloupek: Poněvadž Rusko je odstrašujícím příkladem!) Jaký odstrašující příklad? Pro vás samozřejmě jako pro každého příslušníka buržoasie, pro každého, kdo hájí zájmy soukromokapitalistů, pro každého, kdo se s nimi staví do jednotné fronty. Rusko odstrašující příklad! Samozřejmě, že vy jste proti Rusku, tomu se nedivím, naopak s povděkem to kvituji, kdybyste vy nebyli, bylo by Rusko na špatné cestě. Že na ně žehráte a nadáváte mu, nás z dělnického stanoviska přesvědčuje, že je na dobré cestě. (Posl. Chloupek: Zde se má poslední zaměstnanec lépe než v Rusku ten první! - Výkřiky komunistických poslanců. - Posl. Chloupek: Vy jste samá žluč, nemůžete ani dobře vypadat!) Všechen ten hlad nezaměstnaných dělníků, který je zde, všechen hlad a nedostatek, který vy uskutečněním těchto návrhů a zákonů nastěhujete do rodin státních zaměstnanců, všechen ten hlad vy svádíte na otázku žluči: protože ti lidé jsou závistiví, že závidí, že se má někdo lépe, proto se jim špatně vede; kdyby nezáviděli, kdyby se spokojili se vším tak, jak se jim to servíruje, pak by i při bídě a vašich žebračenkách nakonec stloustli. (Posl. Chloupek: Vy ze žebračenek nežijete!)

Tak ke mně nemluvte! (Posl. Chloupek: Já jsem nemluvil o vás, nýbrž o Rusku, tak nebuďte osobní!) Osobní, neosobní, já se vám upřímně přiznám, že nemám žádných ohledů a nemám žádné příčiny vás šetřiti, mám nejlepší příležitost zde vám vytknouti váš čin, který děláte. Vždyť vy také patříte do tábora těch, kteří dokazovali pořád státním zaměstnancům, že budou jejich zájmy chrániti. (Posl. Chloupek: My je chráníme lépe!) Jak je chráníte? Tímto zákonem? Zeptejte se každého státního zaměstnance, jak tímto zákonem chráníte jejich zájmy?

Co se tu teď stalo? Podívejte se! Vaše demagogie, se kterou jste se vždycky chovali ke státním zaměstnancům, se teď dostala do křížového ohně. Dostali jste se mezi dva mlýnské kameny. Co teď máte dělat? Máte chrániti zájmy státních zaměstnanců a obrátiti se proti soukromokapitalistickým zájmům státu, anebo máte opustiti zájmy státních zaměstnanců a hájiti zájmy soukromokapitalistické? A vy se v této chvíli rozhodujete hájiti zájmy soukromého kapitálu i zájmy kapitalistického státu proti zájmům statisíců rodin státních zaměstnanců. Tak ty věci jsou, poněvadž vy víte, kdybyste chtěli chrániti zájmy státních zaměstnanců, že byste musili zaútočit na soukromokapitalistické řády. Tyto dvě věci se dnes nedají srovnati.

Vím a jsme o tom přesvědčeni, že, kdyby vás k tomu kapitalistická krise nedonucovala, nadále byste hráli a chtěli hráti tuto obojakou úlohu. Chtěli byste ji hráti nadále vůči státním zaměstnancům. Vždyť vám jde o to, aby tito státní zaměstnanci udržovali a podporovali váš soukromokapitalistický řád a váš soukromokapitalistický pořádek. Vždyť vy jste stále těm státním zaměstnancům říkali, že v tomto kapitalistickém státě jsou jejich zájmy nejlépe ochráněny. Vy jste jim hrozili socialismem a socialistickým Ruskem, vy jste jim to stavěli před oči jako výstražné znamení a chtěli jste jim pořád říkati a dokazovati, že tento stát je takovým ostrovem klidu a pořádku, který tu ční z celého vlnobití a rozvratu, který se kolem zmítá, a že je každý šťasten, kdo tu může žíti, kdo tu může býti státním zaměstnancem a kdo může kapitalistický pořádek tohoto státu hájiti.

Teď jste musili přiznati, že ten ostrov klidu a pořádku byl také zaplaven vlnobitím rozvratu. Najednou už nemluvíte o ostrově klidu a pořádku. Stala se z něho zmítající loď, kterou toto vlnobití kymácí na všechny strany. Teď už nejsme ostrovem klidu a pořádku, teď jsme na jedné lodi, říkáte. Uváděl jsem to tu v minulé své řeči. A proto, aby ta loď byla zachráněna, je potřebí, aby každý přinesl oběť, každý má té lodi ulehčovati, a vy říkáte státním zaměstnancům: V zájmu záchrany té naší lodi je potřebí, abyste shazovali přítěž! A teď jdete a říkáte: Každý musí shazovati! A proto, aby se mohla přítěž shazovati, odbouráváte státním zaměstnancům platy. (Posl. Čuřík: Ale pánové jsou v krytu schováni a lidé jsou venku na dešti!) Ano, v tom je to, pane kolego! Při tom shazování přítěže se postupuje nerovnoměrně. Někomu se dovoluje, aby v této bouři a zmatku a v tom všem rozvratu, když hrozí, jak se říká, zkáza, převezl přes to 1/2 3 milionu, a druhému se dokazuje, že i z těch 10.000 Kč, které dostává, musí něco dolů shoditi. V tom je ta nerovnoměrnost, že ti, kteří až dosud krisí dotčeni nebyli, mají zůstati nedotčeni nadále, a oběti ve prospěch krise mají přinášet ti, kteří ani v době konjunktury se dobře neměli.

Z toho, co jsem uvedl o změně §§ 21 a 27, a z toho, že byli vyňati horníci na státních dolech, typografové a pod., je potřebí vyvoditi ještě jedno poučení. Je třeba se zamysliti nad tím, - a je potřebí, aby zvláště se zamyslili státní zaměstnanci - proč se tu v poslední chvíli ustoupilo, proč vládní osnova zákona, která byla vypracována všemi ministry, tedy i socialistickými, a byla schválena, nakonec přece jen byla měněna. Co tu způsobilo, že tyto paragrafy byly změněny? To nebyla dobrá vůle, to nebyly intervence, petice a prosby. V okamžiku, kdy komunističtí poslanci v soc. politickém výboru vystoupili a ukázali, že tyto paragrafy jsou spojeny s útokem na mzdy horníků na severu, typografů ve státních tiskárnách atd., objevilo se před zraky vládních socialistů a koalice jedno nebezpečí, nebezpečí stávky, třídní obrany vlastních zájmů postižených, nebezpečí rozpoutání třídního boje. Vědělo se, kdyby měl stát v poměrech, které jsou dnes na severu mezi havíři, snížiti tímto zákonem havířské mzdy, že by to znamenalo na severu jednotnou hornickou stávku. Stejně tomu bylo u typografů. Kdyby stát ve svých podnicích, státních tiskárnách zaútočil tak neomaleným způsobem na mzdy typografů, srazí to všechny typografy do jednotné bojovné fronty proti tomuto útoku a je tu nebezpečí typografické stávky.

Před těmito nebezpečími se ustupovalo, proto se tyto paragrafy mění. Státní zaměstnanci musejí z toho čerpati poučení a musejí nahlédnouti, jak nesprávná byla cesta, kterou jim doporučovaly vládní koaliční strany i Exekutiva. Státní zaměstnanci tu vidí, dokud budou prositi, posílati petice a usnášeti jen resoluce, že se před jejich požadavky ustupovati nebude, a musejí si uvědomiti, že teprve tenkrát, až se dají na cestu třídního boje, až budou nejen protestovati, nejen usnášeti resoluce, vysílati deputace a podpisovati petice, nýbrž až začnou také organisovati spolu s celou dělnickou třídou skutečný, rozhodný boj proti dosavadní společnosti a jejímu řádu, budou jejich zájmy a požadavky na dobré cestě. Státní zaměstnanci si musejí uvědomiti, před čím jsou stále tak isolováni, oč se tak úzkostlivě dbá, aby se jim nikdy neřeklo, že cesta k hájení třídních zájmů jest jediné cesta třídního boje, že je potřebí připravovati demonstrace a že je potřebí připravovati a organisovati skutečný odpor, t. j. pasivní resistenci, že je potřebí organisovati účelně vedené, organisované stávky proti útokům na existenci. (Potlesk komunistických poslanců.) Jen po této cestě mohou státní zaměstnanci uchrániti se útoků, jen v jednotné frontě s celou dělnickou třídou mohou státní zaměstnanci a může i pracující inteligence zvítěziti. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. dr Peters.

Posl. dr Peters (německy): Slavná sněmovno! Zaměstnává nás zde neobyčejně vážný návrh. Jest vážný, poněvadž zasahuje do hospodářského a sociálního života široké vrstvy našeho obyvatelstva, a jest významný, poněvadž se dotýká i kulturních vztahů, rodinného života a poněvadž dlužno očekávati velmi mnoho psychologických zpětných účinků na velkou část našeho obyvatelstva.

Musím již říci, že prostě nelze pochopiti režii, které koalice a vláda užívají při důležitosti tohoto návrhu. Nelze pochopiti, že se zde děje tak vážná věc, aniž vláda zaujala k tomu stanovisko. Uznávám, že jsou zde střídavě dva ministři, ale neuznávám, že vláda k tomuto návrhu nepodala prohlášení, zvláště v tom smyslu, že se celý zákon považuje jen za přechod a že bude vážně usilovati, aby tento zákon zbavila účinnosti, jakmile se hospodářské poměry nějak zlepší. Vím, že velmi mnoho lidí nevěří ve zlepšení poměrů během dvou let, ve kterých bude zákon platiti, a když pozoruji špatnou politiku, zvláště špatnou obchodní politiku, která se zde dělá, jsem také pesimistou, pokud jde o zlepšení poměrů. Ale státní zaměstnanci jsou zvláštním druhem lidí s tradicí několika desítiletí a tato vrstva obyvatelstva má svou zvláštní hodnotu pro stát, zasluhuje, aby s ní vláda jinak zacházela, než jest tomu zde. Byla by měla očekávati, že vláda prohlášením rozptýlí všechny starosti a obavy a že s druhé strany také prohlásí, že bude usilovati, kdyby se poměry snad ještě zhoršily, že neužije pohodlného způsobu šetřiti peníze tím, že zase něco odejme státním zaměstnancům. Toto nebezpečí hrozí, a pronésti několik uklidňujících slov o něm bylo povinností předsedy vlády, a lituji, že se to nestalo.

Pánové! Režie byla již nesprávná, když se celý tento návrh připravoval. Ministerstvo financí stále tvrdilo, že se platy a pense nebudou moci udržeti na stejné výši - ale docela tiše, příležitostně - vládní strany nejdříve všechny tyto zprávy popíraly; a když se pak úředníci rozčilili a žádali o vysvětlení, těšily je a říkaly jim, že je považují za tak vyspělé, aby s nimi vyjednávaly o případném snížení platů. Jest správné, že Exekutiva státních zaměstnanců a pravděpodobně i jiné skupiny vyjednávaly a mluvily s předsedou vlády, ale nikdy se s nimi nevyjednávalo o způsobu, jak mají přinésti oběti, a dokonce člen koalice vyslovil v sociálně politickém výboru své politování, že se takto zacházelo se státními zaměstnanci.