Z poplatkových a dávkových úlev těžily ovšem a těží i druhé banky, ovládající různé průmyslové koncerny. Hodně musila na poplatkových úlevách vydělati Škodovka, která k sobě přissála spoustu různých podniků. Hodně musila vydělati Živnobanka, která mimo jiné i díky poplatkovým a dávkovým úlevám při fusích dostala pod svou vládu velmi lacino řadu různých podniků. Je známo také, že Baťa dostal díky odpuštění velké sumy daní do rukou velmi lacino velkou konkurenční firmu Busi. A bylo by nesporně velmi zajímavé, kdyby nám bylo konkrétně sděleno, jak se poplatkové úlevy při fusích praktikují a které podniky z tohoto dobrodiní státu těžily. Ovšem je velmi pochybná naděje, že se to můžeme dověděti, tak jako se nikdy nedovíme konkrétní pravdy o sanacích bank.

Avšak, i když se toho nedovíme, jedno je naprosto jisté, že kapitalistické podniky platí na poplatcích, dávkách a daních státu směšně malé částky, a vysvětlením toho malého výnosu daní se strany kapitalistických podniků, bank a průmyslových koncernů je prý onen systém daňových úlev, k němuž patří i poplatkové úlevy při fusích a při přeměně právního útvaru obchodních společností.

Skutečným smyslem zákona předloženého není pomoc podnikům, kterým hrozí zhroucení, jak se to pokouší vysvětliti důvodová zpráva a jak se o to pokusil i pan zpravodaj dr Patejdl, který dokazoval, že poplatkové úlevy jsou prý nutny, aby prý ohromné podniky nemusily likvidovati a aby nevzrostla nezaměstnanost. Tato sofistika, která se uplatňovala i při odůvodňování bankovního zákona, při odůvodňování sanací bank, není již schopna působiti, poněvadž je každému jasno, oč vládě ve skutečnosti při tomto zákoně jde, že jde o to, aby poplatkovými úlevami umožnila kapitalistům levné nebo bezplatné slučování podniků a vhodné změny firem, aby velcí mohli požírati malé, aby se velcí mohli sdružovati k vykořisťování pracujícího lidu a mohli se vyhýbati změnami právního útvaru placení daní a dávek.

Ano! I na tomto zákoně můžeme my komunisté pádně dokazovati, jak stát dovede svými opatřeními daňové a finanční politiky podporovati ony snahy, které směřují ke koncentraci výroby a kapitálu v rukou finanční oligarchie, v rukou malé hrstky bankovních a průmyslových magnátů, kteří mají snahu ovládnouti všechny zdroje zisků, celé to bohatství národa, celé to bohatství společenské výroby, při čemž stát obětuje zájmy všech druhých i zájmy nezkartelovaných individuelních samostatných podnikatelů a v plném rozsahu ovšem zájmy malovýrobců. Tyto malopodnikatele naopak stát nesmyslným ukládáním a vymáháním daní, dávek a poplatků žene do konkursů a vyrovnání a tak stát nahání ztroskotané, nezkartelované, samostatné, individuální, střední, slabé a malé podniky jako bezmocnou oběť do chřtánů velikých kapitalistických žraloků.

Vidíme to velmi jasně, jak nemilosrdné vymáhání dávek, daní a poplatků na jedněch a odpouštění daní, dávek a poplatků u druhých patří k sobě jako dvojí stránka téže daňové a finanční státní politiky, která prospívá zájmům jen velkokapitalistických vykořisťovatelů. Je ovšem zcela logické, že právě vládně socialistické strany jsou nejlačnějšími, nejnadšenějšími borci této daňové a finanční politiky a že i zpravodajem o tomto zákonu je pan dr Patejdl, "socialista". Podpora centralisace kapitálu patří do praktického programu hospodářské politiky vládně socialistických stran. Vládně socialistické strany dovedou často velmi dokonale, ba nejdokonaleji vystihnouti, co velkokapitálu prospěje, ale nejen to, dovedou zároveň tento prospěch kapitalistů nejobratněji prosazovati, a to tím, že se nerozpakují prospěch velkokapitalistů ztotožňovati s prospěchem dělnictva, jako se to mimo jiné děje právě tím, že postupující koncentraci výroby a kapitálu vydávají vládní socialisté za prospěch dělnictva, ačkoli ve skutečnosti znamená jen stále stupňované bohatnutí čím dále menší hrstky vlastníků výrobních prostředků formou stupňovaného vyssávání dělnictva a formou všeobecného vyvlastňování majetku, všeobecného ochuzování a ožebračování druhých.

Dr Patejdl na př. při důkazu, že i tento zákon je prospěšným dělnictvu, ujišťuje, že poplatkové úlevy při fusích sledují prý snahu udržeti výrobu a zaměstnanost dělnictva. Je to směšné ujišťování, poněvadž každému je jasno, že fuse dnes znamenají naprostý opak. Nikdo nepopře, že fuse bankovních a průmyslových podniků dnes znamená možnost uplatnění intensivnější racionalisace, což vede automaticky k propouštění často velké masy zaměstnanců. Viděli jsme, že po splynutí 3 velkobank v Anglobance vyletěla na dlažbu spousta zaměstnanců, poněvadž provoz spojených 3 bank musí dnes obstarati daleko menší počet zaměstnanců. Jak postupovalo fusionování v rámci koncernu Škodovky, tak i z tohoto technicko-organisačního důvodu bylo postupně propouštěno nejen veliké množství dělníků, nýbrž i úředníků Škodových závodů. Fuse umožňují a přivoďují, že se výroba řady podniků zastavuje a přenáší na podniky, které jsou technicky lépe vybaveny pro obstarání zvýšené výroby cestou stupňované racionalisace. (Posl. Zápotocký: Kde se mohou dělníci více vydírat!) Ano! Fuse znamená zavírání konkurenčních podniků, hromadné zastavování závodů a hromadné propouštění zaměstnanců. Tak na př. Baťa po splynutí s firmou Busi výrobu v továrnách Busi v Třebíči téměř úplně zastavil a přenesl do Zlína. Na dlažbě zůstal velký počet dělníků. (Výkřiky posl. Zápotockého.) Fuse dnes prostě znamenají odbourávání závodů, nezaměstnanost, zvětšení všeobecné bídy, upravení cesty velkokapitalistickým upírům, aby mohli těžiti ze zkázy, vyhlazovati konkurenci, stupňovati racionalisaci, aby se mohli v krisi zachraňovati za cenu expropriace, ožebračování druhých, za cenu ušlapání slabých, za cenu zvětšování zdrojů svých kapitalistických zisků.

Poplatkové úlevy při fusích, které se prodlužují na další 3 léta, neznamenají v podstatě nic jiného, než že tito velkokapitalističtí expropriátoři jsou státem podporováni při tom, že ničí konkurenci, že velcí požírají malé, že mordují slabé a samostatné a že stále větší a větší masy dělnictva jsou zbidačovány nezaměstnaností, racionalisací, nízkými mzdami atd.

Tato praxe poplatkových úlev při fusích dává též možnost poznati, jaké je stanovisko této vládní koalice ke kartelům a jakým je pokrytectvím, když se zvláště soc. demokracie tváří, jako by připravovaným zákonem o kartelech chtěla velkokapitalistickým svazům nějak ublížiti. My prohlašujeme, že socialistické strany neudělaly a nechtějí udělati kartelům to nejmenší. Kdyby chtěly operace velkokapitálu nějak postihnouti, neposkytovaly by jim daňové úlevy a nepomáhaly by jim k výdělkům na účet všech druhých.

Zákon o kartelech, o kterém se stále mluví a se kterým se operuje - bude-li nějaký vypracován a předložen - půjde po téže linii jako prakse poplatkových úlev při fusích. Tímto zákonem nebude učiněno nic jiného, než že bude kartelům fakticky upravovat cestu ještě k větší moci. Zákon o kartelech bude legalisovat kartelové vydírání a bude sankcionovat stále těsnější srůst aparátu státního s aparátem finančního kapitálu a s aparátem velkokapitalistických sdružení a organisací.

Je proto komedií, když soc.-demokratičtí zástupci navrhli v rozpočtovém výboru k tomuto zákonu resoluci, která je také ve zprávě otištěna, v níž chtějí bráti před velkokapitalisty v ochranu zaměstnance a konsumenty. Zněním zákona vydávají tyto konsumenty a zaměstnance na milost a nemilost velkokapitalistickým žralokům a pak jim navrhovanou resolucí házejí pochybný záchranný pás, aby mohli dělati dojem, že je chtějí zachrániti. Takových resolucí, jaká je připojena i ke zprávě o této osnově, bylo ve sněmovně schváleno už nesčetné množství a dnes je již všeobecně známo, že při těchto resolucích nejde o nic jiného než o bohapustou komedii. A tato komedie s resolucí není schopna ani tentokrát zakrýti, že při tomto zákonu o poplatkových úlevách při fusích, je-li prodlužován právě v době provádění úsporných opatření, jde přímo [ ] vůči státním zaměstnancům, jimž se snižují platy, [ ] vůči nezaměstnaným, jejichž podpory mají býti také v důsledku úsporných opatření sníženy, že jde [ ] vůči živnostníkům a malorolníkům [ ].

Tento zákon ukazuje podstatu úsporné vládní politiky. Šetříte na chudých, na pracujících, abyste mohli dávat dary kapitalistům. Ano, vládní strany pomáhají v krisi jen finančně kapitalistickým magnátům a pomáhají tak, že zatím co se živnostníci věší v zoufalství a malorolníci si zoufají, mohou za pomoci vlády a vládních stran vykazovati finančně kapitalistické koncerny i za hospodářské krise, i v době všeobecného ochuzování, v době všeobecně rostoucí bídy, zisky buďto stejné nebo docela ještě větší nežli v době před hospodářskou krisí. Dokladem toho jsou obrovské zisky České cukerní společnosti a Ústecké rafinerie, dokladem toho je, že většina cukrovarských společností vykazuje za letošní rok větší zisky nežli za léta minulá, dokladem toho jsou zvýšené zisky železářských koncernů, uhlobaronů, zisky chemických trustů, lihovarského průmyslu, cementářských kartelů a podobně. Jaké jsou zvýšené zisky, vykazují velkomlýny, velkomlékárny, velkopivovary atd. Tyto zvýšené zisky jsou vykazovány právě jenom touto pomocí státu.

Každým počinem a prostě i tímto zákonem vládní strany dokazují, že panující vláda je vládou finančního kapitálu a že je pravdou, co tvrdíme my komunisté, že tato vláda je vládou kapitalistických monopolů, kartelů a trustů a že nejvýše platným zákonem v tomto státě je zájem hrstky bankovních a průmyslových magnátů, kteří rozhodují o hospodářské, finanční a daňové politice státu a kteří si ze státního aparátu udělali aparát pro své soukromé profitové interesy. Je podvodem tvrzení i vládních socialistických stran, že prý stát kontroluje banky, kartely a trusty, poněvadž pravdou je úplný opak, totiž že existuje kontrola bank, kartelů a trustů nad státem a jeho aparátem. (Výkřiky komunistických poslanců.) A ministerstvo financí, státní finanční správa není ničím jiným než tím, jak to nazval správně soudr. Gottwald, prokurou Živnobanky, obstaravatelkou soukromých obchodů a zisků bankovních, průmyslových a velkostatkářských koncernů.

Finanční a daňová politika u nás dělá se podle toho, jak toho potřebují a jak přikazují Preiss, Feilchenfeld, Schauer, Petsch ek a Schicht. Československá republika neměla dosud ministra financí, který by byl tak [ ] v rukách finančně kapitalistické oligarchie, jako je dr Trapl. (Výkřiky posl. Zápotockého.) Ano!