Předseda: dr Staněk.

Místopředsedové: Zierhut, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub.

Zapisovatelé: Marek, Petrovič.

167 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Dérer, dr Franke, dr Spina.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.

Předseda dr Staněk zahájil schůzi ve 3 hod. 35 min. odpol.

dal předseda: na dnešní schůzi posl. inž. dr Touškovi, Nejezchlebu-Marchovi; na tento týden posl. Dobránskymu, Petrovičovi, Zemanovi - vesměs pro neodkladné zaměstnání.

nemocí posl. dr Hajn, dr Štefánek.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Dietl.

Klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické vyslal do výboru zahraničního posl. dr Mareše za posl. Husnaje.

Klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" vyslal do výboru rozpočtového posl. Hackenberga za posl. Dietla; do výboru soc.-politického posl. Schäfera za posl. Kremsera.

Súrna interpelácia posl. Galoviča a druhov na vládu pre zrušenie likvidácie penzií pri riaditeľstve štátnych železníc v Bratislave a v Košiciach.

Dotaz posl. inž. Kalliny ministru financí, že nevyřizuje žádost zemřelého Václava Reinholda Thomase o vrácení pohledávky z kolkování bankovek, podaná chebskému bernímu úřadu a pražskému zemskému finančnímu ředitelství (č. D 972-III).

Odpoveď ministra vnútra na dotaz posl. Polívku vo veci penzie maďarského čet. strážmajstra Šporka z V. Suchej (č. D 921-III).

počátkem schůze:

Usnesení senátu tisk 2074.

Zprávy tisky 2065 a 2073.

Interpelace tisk 2035 (I až XIII).

Těsnopisecké zprávy o 213. a 218. schůzi posl. sněmovny.

Zápisy o 217. až 220. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

přikázány počátkem schůze rozdané návrhy tisky 2066 až 2068.

Předsednictvo posl. sněmovny usneslo se vyloučiti podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu z těsnopisecké zprávy o 221. schůzi dne 25. listopadu 1932 projevy ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé z řečí posl. Klimenta, Babela, Čižinské a Gottwalda.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednání prvého odstavce pořadu, jímž je:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 2044), kterým se prodlužuje platnost zákona o dávkách za úřední úkony ve věcech správních (tisk 2070).

Zpravodajem za nepřítomného zpravodaje p. dr Noska je místopředseda výboru rozpočtového p. posl. Rýpar. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Rýpar: Slavná sněmovno! Zákonem č. 53/1925 Sb. z. a n. dala slavná sněmovna souhlas k zavedení dávek za úřední úkony ve věcech správních. Tento zákon byl také odhlasován v senátě a podle zákona čís. 192/1930 Sb. z. a n. končí se jeho platnost dnem 31. prosince 1932.

Z výnosu těchto dávek měl se původně hraditi náklad na výplaty odměn státních zaměstnanců podle zákona čís. 289/1924 Sb. z. a n. Podle tohoto zákona činil výnos pro státní pokladnu ročně asi 40 mil. Kč. Částka tato stala se součástí rozpočtu v minulém roce, takže za dnešního těžkého finančního stavu nelze jí postrádati, zvláště při provedených velkých škrtech v rozpočtu, a proto vládní návrh tisk 2044 žádá, aby platnost tohoto zákona z r. 1925 byla prodloužena na dobu delší, a to aspoň na 3 léta.

V době od r. 1925 byl vydán sazebník dávek za úřední úkony podle zmocnění zákona dosavadního (§ 1, odst. 3) vládním nařízením. Bylo požadováno, aby tento sazebník byl pojat do zákona, než krátká doba nedovoluje, aby to bylo provedeno. Bylo by k tomu potřebí, aby zavedené již dávky byly přezkoušeny praksí i judikaturou nejvyššího správního soudu.

Mimo to bylo r. 1931 vládním nařízením č. 198/1931 Sb. z. a n. upraveno nově mnoho dávek a hojně jich bude upraveno i v tomto roce, takže podle dnešního stavu není možno, aby sazebník byl pojat do zákona, nýbrž ponechává se zase ustanovení §u 1, odst. 3, tedy zmocnění vládě, aby vládním nařízením tento sazebník dále upravovala, po případě dosavadní ponechala. Jde tedy o zákon, kterým má býti vláda zmocněna, prodloužiti platnost uvedeného zákona na tři léta.

Rozpočtový výbor usnesl se ve své schůzi dne 25. listopadu 1932 doporučiti slavné sněmovně, aby vládní návrh, jímž zákon z r. 1925 beze změny se prodlužuje, schválila tak, jak jest obsažen v tisku 2044.

V rozpočtovém výboru byl podán doplňovací návrh posl. Dvořáka, Kopeckého a soudr., aby čl. I byl doplněn ustanovením:

"1. Dávkám za úřední úkony ve věcech správních nepodléhají osoby, jichž důchod v předchozím roce nepřevyšoval 24.000 Kč, jakož i spolky, družstva a organisace, jež v převážné míře sdružují dělníky a zřízence, drobné zaměstnance, malorolníky a drobné živnostníky.

2. Studující, jichž roční příjem nepřesahuje 12.000 Kč a jichž rodiče nemají vyššího důchodu než 24.000 Kč ročně, nepodléhají poplatkům a dávkám vůbec.

3. Výnosu dávek za úřední úkony ve věcech správních smí býti použito pouze k zvýšení platů státních zaměstnanců, jichž roční důchod nepřevyšuje 24.000 Kč."

Poslední odstavec souvisí s tak zv. nutností dnešní doby, týkající se snížení platů státním zaměstnancům, a nelze ho vůbec ani při tomto zákonu projednávati. Pokud se týče odst. 1 a 2 nemohu souhlasiti s touto změnou, poněvadž při dávkách za úřední úkony ve věcech správních jde o čistě osobní výhody, které poskytuje vláda resp. stát této osobě (Hluk. - Předseda zvoní.), a jsou to čistě osobní dávky. Proto nepřipojuji se k doplňovacímu návrhu a dovoluji si doporučovati slavné sněmovně k ústavnímu schválení návrh zákona, kterým se prodlužuje platnost zákona o dávkách za úřední úkony ve věcech správních tak, jak obsahuje vládní návrh tisk 2044 a jak byl také tento návrh schválen ve schůzi rozpočtového výboru dne 25. listopadu 1932. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): K této věci je přihlášen řečník, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není, návrh můj je přijat.

Přihlášen je řečník "proti", p. posl. Dvořák. Dávám mu slovo.

Posl. Dvořák: Vláda předkládá návrh zákona o prodloužení t. zv. dávky za úřední úkony ve věcech správních o další 3 léta.

Dávky za úřední úkony ve věcech správních jsou v celém rámci daňového a dávkového systému v Československé republice zvláštním druhem daně, která postihuje tak zv. domnělé právo, žádati od čsl. státních úřadů konání povinnosti. Znamená to, když československý občan dovolává se československých úřadů, aby plnily zákonem jim uloženou povinnost, že přichází podle tohoto zákona státní správa a nejen žádá, nýbrž přímo mu ukládá dávku za úřední úkony. Touto dávkou vyloví se třeba poslední koruna československého občana, která by se za jiných okolností už vyloviti nedala. Pod tak zv. domnělým očekáváním, že mu nakonec bude pomoženo, vypůjčí si takový občan, když už nemá ani tu korunu na dávku za úřední úkon, ovšem marně. Tento druh dávek postihuje všechny tak zv. úkony od úřadů a vláda se tímto zákonem zmocňuje zavésti v celé šíři nové a nové způsoby vybírání peněz od chudých poplatníků, jak již sám Traplův plán, i když jen mimochodem, přece počítá s vyšším výnosem na dávkách za úřední úkony, zejména školské.

R. 1925, když došlo k zavedení dávek za úřední úkony, byl zákon odůvodňován tím, že výnosu těchto dávek bude použito k doplnění nedostatečných odměn státních zaměstnanců a že tedy právem budou druzí státní občané nepřímo pomáhati svým spoluobčanům, státním zaměstnancům. Ovšem tato krásná hesla zůstala jen na papíře a státním zaměstnancům místo r. 1926 odůvodňovaného zlepšení jejich hmotného postavení dostalo se podle platového zákona pronikavého snížení, zejména nižším kategoriím. R. 1929, když byl opětně prodlužován tento zákon o dávkách za úřední úkony, byl zase odůvodňován tím, že do 2 let bude zpracován nový poplatkový zákon a že tedy tyto dávky stanou se součástkou poplatkového zákona.

Po třech letech od této doby přichází vláda s prodloužením zákona o další tři léta, ale už to neodůvodňuje jako předešlé své návrhy, už přímo doznává, že výnos dávek stal se pevnou součástkou rozpočtové úhrady a že je to pro státní pokladnu nezbytný příjem. Zvláště těžce, jak již jsem se zmínil, jsou poškozováni touto dávkou chudí, nemajetní studenti, poněvadž zákon nečiní rozdílu mezi chudým a bohatým. Článek IV a) nepřipouští odstupňování předepsaných dávek za úřední úkony nad stanovenou výši při zvláště příznivých majetkových poměrech poplatníkových. Toto ustanovení, doplněné praksí při vybírání poplatků řadou zhoršení, postihuje krutě chudé studenty. Tak cizinci platí zvláštní poplatek 500 Kč; podle úsporného plánu ministra Trapla je chystáno zvýšení kolejného, zvýšení zkušebních tax a omezování sociálních výhod pro studenty. Celkem snížena byla rozpočtová částka na sociální péči o studentstvo o 500.000 Kč. To poskytuje dostatečný důkaz, že je zde snaha, přesunouti náklady s udržováním škol na nemajetné studenty.

V čl. I se praví, že "vedle státních kolkových poplatků mohou býti vybírány zvláštní dávky za úřední úkony ve věcech správních, staly-li se podstatně v zájmu soukromém, jakož i za udělení oprávnění a poskytnutí výhod ve věcech správních." Žádáme zrušení těchto dávek, které jsou při výkonech nutných k poskytnutí sociálních výhod nemajetných studentů. Nemajetní studenti musí platiti ve školách za každou stampiglii, které potřebují na potvrzení, že skutečně studují, aby jim byla poskytnuta výhoda na dráze nebo elektrice, oni musí platiti za každé potvrzení, že studují, když chtějí podávati žádost o stipendium. Ve všech těchto případech je to vyložené zdaňování studentské bídy. R. 1926 i r. 1929 odůvodňována byla tato dávka tím, že je třeba získati úhradu za výlohy spojené s vydržováním úřednictva. Toto tvrzení bylo nesprávné a lživé, poněvadž podle čl. V, odst. 1 je výslovně stanoveno, že dávky nemá býti v žádném případě použito k platům úřednictva.

K projednávanému vládnímu návrhu tisk 2044, kterým se prodlužuje platnost zákona o dávkách za úřední výkony ve věcech správních, podáváme doplňovací návrh:

Článek I budiž doplněn ustanovením:

"1. Dávkám za úřední úkony ve věcech správních nepodléhají osoby, jichž důchod v předchozím roce nepřevyšoval 24.000 Kč, jakož i spolky, družstva a organisace, jež v převážné míře sdružují dělníky a zřízence, drobné zaměstnance, malorolníky a drobné živnostníky.

2. Studující, jichž roční příjem nepřesahuje 12.000 Kč a jichž rodiče nemají vyššího důchodu než 24.000 Kč ročně, nepodléhají poplatkům a dávkám vůbec.

3. Výnosu dávek za úřední úkony ve věcech správních smí býti použito pouze k zvýšení platů státních zaměstnanců, jichž roční důchod nepřevyšuje 24.000 Kč." (Potlesk poslanců strany komunistické.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Žádám o přečtení podaného návrhu.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Doplňovací návrh posl. Dvořáka, Kopeckého a soudr.:

Článek I budiž doplněn ustanovením:

"1. Dávkám za úřední úkony ve věcech správních nepodléhají osoby, jichž důchod v předchozím roce nepřevyšoval 24.000 Kč, jakož i spolky, družstva a organisace, jež v převážné míře sdružují dělníky a zřízence, drobné zaměstnance, malorolníky a drobné živnostníky.

2. Studující, jichž roční příjem nepřesahuje 12.000 Kč a jichž rodiče nemají vyšší důchodu než 24.000 Kč ročně, nepodléhají poplatkům a dávkám vůbec.

3. Výnosu dávek za úřední úkony ve věcech správních smí býti použito pouze k zvýšení platů státních zaměstnanců, jichž roční důchod nepřevyšuje 24.000 Kč."

Předseda (zvoní): Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru rozpočtového p. posl. Rýparovi.

Zpravodaj posl. Rýpar: Slavná sněmovno! K řeči předešlého p. řečníka dovoluji si pouze uvésti, že jeho podání je nesprávné, poněvadž nejde o povinnosti ze zákona, které mají býti zachyceny dávkou za úřední úkony ve věcech správních, nýbrž jde o výhody (Výkřiky poslanců strany komunistické.), které někdo chce ze zákona, jako na př. hostinská koncese, instalatérská koncese a jiné podobné výhody, z nichž osobní zisk má ten dotčený (Hluk. - Výkřiky. - Předseda zvoní.), který je též povinen aspoň z části nésti vše, co s tím souvisí. Tedy je nesprávné se strany komunistické mluviti zde o povinnostech, když jde o výhody, které si chce ten nebo onen občan resp. občanka vymoci tímto způsobem ze zákona.

Pokud se týká nemajetných, výslovně jsem podotkl, že sazebník je tak stanoven, že odstupňuje tento poplatek nejenom podle majetku, nýbrž též podle velikosti daňové výhody neboli koncese.

V rozpočtovém výboru řečníci strany komunistické stále přednášeli, že musily býti odmítnuty neodůvodněné číslice v té nebo oné věci. (Stálé výkřiky komunistických poslanců.) Stejně neodůvodněné je, že by studentské nadace... (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. Rýpar (pokračuje): ... ztratily tímto zákonem 500.000 Kč. Stejně jako v rozpočtovém výboru odmítám toto tvrzení a podotýkám, že výslovně je v sazebníku stanoveno, že pro účely sociální nebo dobročinné se upouští od předepsané dávky z úředních úkonů, takže, jde-li o účely sociální, dobročinné a pod., tedy šlechetné, zemský úřad tyto dávky nikde nepředpisuje.

Poněvadž, jak již jsem poznamenal, jde o čistě osobní výhody ze zákona, nelze to spojovati s příjmem toho nebo onoho, nýbrž musí se to spojovati s výhodou, plynoucí ze zákona pro tu neb onu osobu.

Navrhuji zamítnutí doplňovacího návrhu,

který tu byl podán, a dovoluji si slavné sněmovně předkládati k ústavnímu schválení návrh tak, jak byl odhlasován v rozpočtovém výboru (Výkřiky. - Předseda zvoní.) a jak jest obsažen ve zprávě tisk 2070 pro slavnou poslaneckou sněmovnu. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Hlasování o tomto odstavci pořadu odložíme na dobu pozdější, a nebude-li námitek, přistoupíme k projednávání dalšího odstavce. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přistoupíme tedy k projednávání 2. odstavce pořadu, jímž jest:

2. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 2045) zákona o dalším poskytování poplatkových úlev při splynutí (fusi) nebo při přeměně právního útvaru podniků (tisk 2073) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodajem jest p. posl. dr Patejdl. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Patejdl: Slavná sněmovno! Poválečný vývoj přinesl s sebou jakožto důsledek překotný vzrůst různých podniků průmyslových, bankovních, ať šlo o podniky jednotlivců nebo společenské všeho druhu. Tento překotný vzrůst postupem doby musil naraziti na určité potíže; jednak soutěž, jednak následující deflační období způsobily, že tyto podniky pracovaly s velkými obtížemi a řada z nich přišla do situace, že musila přemýšleti buď o zastavení nebo jiném druhu likvidace podniku. To mělo za následek, že vláda již po zákonu č. 88 z r. 1927 musila přemýšleti, zda by nebylo dobře, aby se volila jiná cesta hospodářské likvidace takových podniků. Takovouto cestou hospodářské likvidace byla možná fuse neboli splynutí dosavadního podniku s podnikem jiným nebo přeměna jeho právního útvaru, a to tak, že se podnik z dosavadního právního útvaru buďsi jako společnost s ručením omezeným nebo veřejná společnost nebo komanditní společnost přeměnil ve společnost akciovou nebo zase naopak, že se přeměnila společnost s ručením omezeným ve společenstvo podle zákona z r. 1873. Aby to bylo umožněno, ustanovil zákon č. 88 z r. 1927 určité poplatkové úlevy pro hospodářskou likvidaci podobného druhu jak pro fusi, tak pro přeměnu právního útvaru, kterážto poplatková úleva záležela jednak ve slevě, po případě v prominutí poplatků při převodu nemovitostí, poplatků vkladních, jednak v určité slevě nebo započítání emisního poplatku při fusi akciových podniků nebo při vytvoření nové akciové společnosti. Tyto poplatkové úlevy byly dobou omezeny a proto zákon čís. 153 z r. 1930 prodloužil platnost těchto poplatkových úlev, a to až do konce r. 1932, ustanoviv, že příslušné žádosti o potřebné slevy musí býti podány do konce prosince r. 1932. Nynější vládní návrh, který byl předložen slavné sněmovně a byl předmětem jednání rozpočtového výboru, opírá se o to, že hospodářská deprese, která měla za následek poplatková opatření podle zákonů, o kterých jsem se zmínil, nejenom nepominula, nýbrž že stále trvá, po případě se zvyšuje, a že tedy důvody, které byly jaksi ratio legis zákona z r. 1927 resp. 1930, trvají v míře neztenčené dále. A proto vláda předložila návrh zákona, podle kterého se účinnost zákona z r. 1927 prodlužuje na další dobu, a to až do konce r. 1935.

Proti vládní osnově zákona byly při jednání rozpočtového výboru vysloveny určité námitky z řad oposičních. Jedna námitka se opírá o to, že za nynější vážné doby státních financí je povážlivé poskytovati slevy, když je třeba sháněti často pracně nové příjmy k vyrovnání rozpočtu, a druhá námitka záležela v tom, že podobných fusí a transakcí se používá k tomu, aby se propouštělo dělnictvo, kterýmžto způsobem se podporuje zvyšování nezaměstnanosti. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

K otázce první bych chtěl podotknouti, že prakse z provádění zákona z r. 1930 měla za následek slevy, které nepřesahují částku 10 mil. Kč, a že za to získal stát na emisních poplatcích akcií částku přes 10 mil. Kč. Uvážíme-li, že by valnou většinou nebylo došlo k vydávání akcií bez povolení fusí, musíme přiznati, že finanční efekt se zde jeví tak, že to, co se slevilo, na druhé straně je zachráněno přijetím emisního poplatku ve stejné výši.

Druhá námitka, která mluví o možnosti zvyšování nezaměstnanosti, není plně opodstatněna a chtěl bych na její vyvrácení říci: Je jisto, že bez prodloužení platnosti tohoto zákona řada podniků, které by neměly možnosti restaurovati se fusí nebo přeměnou právního útvaru, přišla by před eventualitu likvidovati jiným způsobem svůj podnik, to jest buď uzavřením, zastavením provozu nebo po případě nuceně, to znamená prohlášením úpadku. Jak v prvém, tak v druhém případě jest jasno, že tento způsob likvidace znamená vůbec propuštění všech zaměstnanců ze závodu, naproti tomu fuse nebo přeměna právního útvaru nemohou míti tohoto právního důsledku, protože z prakse provádění zákona je známo, že většina právních přeměn záleží právě v přeměně společnosti s ručením omezeným ve společnost veřejnou nebo komanditní společnosti na akciovou, tedy na útvar kapitálově silnější, který spíše stačí, aby zmáhal nynější hospodářské potíže, a který právě svou větší kapitálovou možností má pokud možno čeliti konkurenci a udržeti provoz. A pokud jsem mohl seznati z určitých žádostí, které jsou podávány, bylo tam toto opatření motivováno jako nutné, aby se nemusilo přistoupiti k restrikci, po případě k propouštění dělnictva. Tedy v daném případě při rozhodování o otázce, co je výhodnější a co ne, je jistě třeba přiznati, že tato transakce ve formě poplatkových úlev je zejména se stanoviska zaměstnanosti dělnictva výhodnější.

Pánové se zmínili, že podobných případů fusí se používá k tomu, aby se zřizovaly větší kartely a trusty, které potom provádějí politiku škodlivou konsumentstvu. Chtěl bych poukázati, že rozpočtový výbor usnesl se na resoluci, ve které doporučuje, aby vláda s urychlením předložila již slibovaný zákon o kartelech, kterým by se mohlo těmto možným výstřelkům zabrániti. Vedle toho byla rozpočtovým výborem přijata druhá resoluce, jejímž podkladem jsou stížnosti, že podniky, které používají těchto výhod a které provádějí fuse nebo právní přeměnu, často porušují kolektivní smlouvu. Tu chci poukázati, že dosavadní prakse ministerstva financí snažila se zabrániti porušování kolektivních smluv, a jsou mi známy případy, že příslušné žádosti vzhledem k těmto obavám byly zamítány. Ale aby stanovisko ministerstva financí mělo ještě pevnější základ, usnesl se rozpočtový výbor na druhé resoluci, ve které se vládě ukládá, aby prostřednictvím ministerstva financí při zkoumání příslušných žádostí bedlivě se dbalo otázky dodržování kolektivních smluv. Kde takové obavy jsou, hledí se tomu zabrániti resolucemi, na kterých se usnesl rozpočtový výbor.

Rozpočtový výbor schválil osnovu zákona tak, jak byla vládou předložena, a já si dovoluji slavné sněmovně doporučiti, aby ji přijala beze změny i s příslušnými resolucemi, rozpočtovým výborem usnesenými. (Souhlas.)

Místopředseda Špatný (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahajuji proto rozpravu.

Řečnickou lhůtu navrhuji 30 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není, navržená lhůta je přijata.

Přihlášeni jsou řečníci "proti", pp. posl. Kopecký a Juran.

Dávám slovo prvnímu řečníku, jímž je p. posl. Kopecký.

Posl. Kopecký: V minulé schůzi byl zde k velkému rozhořčení státních a veřejných zaměstnanců vyřízen za skandální neúčasti vládních poslanců při jednání zákon o úplném zrušení vánočního přídavku. Odbourání vánočního přídavku se odůvodňovalo jako úsporné opatření, kterého vyžaduje řešení kritické situace státní pokladny. Při odbourávání vánočního přídavku četli jsme v důvodové zprávě, že situace státní pokladny je krajně zoufalá, že stát nemá peněz, že státní hospodářství vykazuje obrovské schodky atd. Při tom byla krise státních financí a jejich veliké schodky odůvodňovány hlavně poklesem daňových, dávkových a poplatkových příjmů.

Tak se argumentovalo při odbourávání vánočního přídavku, aby státní zaměstnanci a veřejnost byli přesvědčeni, že tato úsporná opatření jsou nevyhnutelně nutná. Avšak my dnes odtud voláme ke státním zaměstnancům a ke všem těm, na jejichž účet se má řešiti deficit státní pokladny, aby si dali pozor, že tímto zákonem o poplatkových úlevách při fusích, který se projednává bezprostředně po zrušení vánočního přídavku, vláda a vládnoucí strany se dobrovolně zříkají značných poplatkových příjmů, které by měl stát jinak naprosto jisté a vymahatelné. Znamená snad toto kavalírství, že není pravdivé tvrzení vlády o kritické situaci státních financí? Nikoli, to nechceme tvrditi; ale chceme, aby si státní zaměstnanci a všichni, kdož se mají státi obětí úsporné politiky vlády, uvědomili, kdyby státní pokladna byla v sebe kritičtější situaci, kdyby sebe více hrozil bankrot státního finančního hospodářství, že nebude vláda i se sedmi socialistickými ministry sahati nikdy na kapsy bohatých, na kapsy kapitalistů, naopak že bude jich i za takové situace dále šetřiti, bude jim dále ještě ve větším rozsahu odpouštěti daně, dávky a poplatky, ještě více dávati jim peníze ze státní pokladny a bude všechny oběti požadovati jen a jen na malých lidech, na pracujících vrstvách, na státních zaměstnancích, dělnících, živnostnících a malorolnících, prostě na těch, kteří jsou třídně utlačováni a kteří proto mohou býti také bezmezně vyssáváni a vykořisťováni.

Takový je společenský řád, jemuž jsme my, komunisté, vypověděli boj na smrt, takový je stát, založený na takovém společenském řádu a chránící jej: třídní, sloužící jen zájmům malé nepatrné hrstky vykořisťovatelů a utlačovatelů proti zájmům naprosté většiny pracujícího obyvatelstva.

Zákon o poplatkových úlevách při fusích je křiklavým dokladem tohoto řádu a jeho státní politiky. V čem spočívá jeho význam? V tomto: zatím co každý živnostník, malorolník a každý jiný občan musí při převodu majetku platiti nehorázně vysoké poplatky, odpouštějí se nebo slevují tyto poplatky při fusích podniků a při přeměně jejich právního útvaru, s čímž zároveň souvisí, že i obecní dávka z přírůstku hodnoty při všech převodech nemovitostí podle tohoto zákona úplně odpadá. Tyto úlevy, které platily již léta, mají platiti další tři léta, až do r. 1935. Tak nenáročného kavalírství je schopen stát, jehož ministr financí ukazuje prázdnou pokladnu a dojímavými apely na obětavost prosí o její naplnění. Málokterým zákonem se tak otevřeně přiznává, že daňová a finanční politika státu dělá se i u nás pro zájmy jedné třídy, kapitalistické, jako tímto zákonem o poplatkových úlevách při fusích obchodních společností. A málokterým zákonem se tak otevřeně přiznává, že se daňová a finanční politika státu dělá ve prospěch právě nejdravějších složek kapitálu jako tímto zákonem. Tento zákon znamená otevřenou pomoc nejdravějšímu velkokapitálu, neboť v čí zájmu jsou poskytovány tyto poplatkové úlevy a kdo z nich nejvíce těží? I důvodová zpráva naznačuje, že jsou to banky a finančně kapitalistické koncerny. Ano, jsou to banky, pro které se dělají úlevy při fusích, poněvadž v době hospodářské krise jsou to banky, které ve formě fusí provádějí ve velkém rozsahu centralisaci kapitálových zdrojů, slučujíce peněžní a průmyslové podniky, jež ovládly a jichž se ve své dravé nenasytnosti zmocňují. Při fusi Anglobanky s Pražskou úvěrní a Komerční bankou vydělali bankovní magnáti, kteří jsou této vládní koalici a zvláště socialistickým stranám nejbližší, veliké sumy na poplatkových úlevách. Tak se Anglobance, této nenasytné pijavici státních peněz, pomohlo vedle a spolu se sanační pomocí.