Baron Klinger nejprve vysadil na několik měsíců dělnictvo v Ml. Boleslavi a když je tímto způsobem přímo vyhladověl, chtěl provésti snížení mezd také v Nov. Městě pod Smrkem. Poněvadž se však zde obával odporu dělnictva, zastavil výrobu a přes 700 dělníků a dělnic ztratilo zaměstnání. Jak katastrofální je toto zavírání závodů nejen pro dělníky, ale i pro živnostníky a malorolníky, ukazuje okolnost, že celý okres, vše co nebylo přímo snad příbuzné s baronem Klingrem, domáhalo se demonstracemi znovuzahájení výroby. Na tento tlak musel Klinger znovu obnoviti výrobu, ale využil zastavení k propuštění jemu nepohodlných revolučních dělníků a celého závodního výboru, který důsledně hájil zájmy dělníků. Jak se státní aparát staví na stranu vykořisťovatelů, ukazuje to, že 65 dělnic je obžalováno pro teror. Firma vyhazuje dělníky na mráz a v kapitalistickém světě se nenajde činitel, který by to mohl zakázati. Moc okresního hejtmana na to prý nesahá a státní prokurátor nemá co žalovat, když rodiny i s dětmi jsou vystaveny smrti hladem, ale jakmile se dělníci brání, hned je zde zákon o teroru a chudé dělnice přijdou před soud. To je ta třídní morálka kapitalistická, podle které odpovědné úřady odhadují oprávněnost nebo neoprávněnost vykonaných činů. Kapitalista, zbavující stovky rodin chleba a práce, je v právu, dělnice, které bojují za práci, přijdou před soud.

Já s tohoto místa jménem klubu komunistických poslanců žádám ministra Meissnera, který zde arci není přítomen jako obyčejně, aby nařídil, aby byl baron Klinger postaven před soud za vyhazování dělníků a aby proti 65 dělnicím byly zastaveny žaloby.

V severních Čechách, kde již z dob Rakouska je soustředěna největší část textilního průmyslu, dostupuje nyní bída mezi nezaměstnanými dělníky vrcholu. Celé okresy, jako Cvikovsko, Jablonecko, jsou hotovými hřbitovy. Celá řada závodů stojí. V Cvikově, kde bylo dříve zaměstnáno 2300 dělníků, pracují nyní 2 závody omezeně asi s 200 dělníky. Rozmáhá se tam řada nemocí z podvýživy. Jest to plánovité vyhladovování dělnictva národnostních menšin, Podkarpatské Rusi, Slovenska, severních Čech a Rudohoří.

Ministerstvo z úsporných důvodů nyní přikročilo ke škrtání podpor nezaměstnaných dělníků a nařídilo jejich vyšetřování četníky. Jak se to svědomitě děje, o tom svědčí okolnost, že na severní Moravě tam, kde v dělnické rodině najdou trochu lepší nábytek nebo záclony v okně, škrtají nárok na podporu. To znamená, že textilní dělník, který celý život ztráví v smradlavých místnostech továrních tkaním látek, hedvábí a drahých štofů, nemá podle strážců zákona ani právo, aby měl v okně ubohé záclony. Dělníci jsou nuceni před slídivými pohledy četníků ukliditi i ty kousky hadrů, které mají na oknech, aby jim byla povolena 20korunová žebračenka. A při tom se, pánové, chlubíte kulturou 20. století!

Stejně hrozné poměry jsou na Železnobrodsku, kde taktéž již 2 roky takřka jsou zastaveny všechny závody. V Železném Brodě, malém okresním městečku, dříve sídle soudního okresu, nyní součásti okresu semilského, je více než 600 nezaměstnaných. Textilní továrna firmy Liebig vůbec nepracuje. Textiláci většinou navlékají korále a při tom vydělávají 3, nejvýše 4 Kč denně. V Lišném, malé vesnici u Železného Brodu, je přes 200 nezaměstnaných. Textilní továrna firmy Menšík od dubna 1932 stojí úplně. Většina dělníků má již podpory vyčerpány. Peněz na placení příspěvků odborovým organisacím nemají a tak dělníci pozbývají možnosti nabýti znovu nároku na podporu podle gentského systému. Někteří, pokud jsou tak šťastni, že dostanou navlékati korále, vydělají touto prací 3 Kč denně.

Ve Velkých Hamrech je 4800 obyvatel a nezaměstnaných, úředně registrovaných, je tam 540. V tomto čísle nejsou obsaženy nezaměstnané ženy nezaměstnaných živitelů rodin, kterým jsou upírány i ty žebračenky.

Podporu podle gentského systému pobírá ne více než 150 lidí. Skutečný počet nezaměstnaných je 900. Když připočteme příslušníky rodin těchto nezaměstnaných, dostaneme cifru přes 2000 lidí, což je téměř polovina obyvatelstva města, kteří jsou v pravém slova smyslu ohroženi hladem.

Další velkou část obyvatel města tvoří maloživnostníci. Ti jsou následkem trvalé nezaměstnanosti téměř všech pracujících, kteří tvoří většinu obyvatel města, a vysokými výměry daní skoro již úplně zruinováni a počínají se s nezaměstnanými slévati v jedinou masu hladových.

Textilní fabrika fy. Liebig, ve které dříve pracovalo 1200 dělníků, zaměstnává dnes i s úředníky 150 lidí. Někteří textiláci snaží se zachrániti navlékáním korálů, při čemž vydělávají 2-3 Kč denně a je těžko dostati i tuto práci.

Z 1200 nezaměstnaných textiláků jenom asi 130 bere podporu podle gentského systému. Obecní hospodářství pro r. 1933 je pasivní jedním milionem.

Vodocestný fond, poslední finanční prostředek obce, je již vyčerpán na dluhy a různé nouzové práce. Při tom na komunikačních pracích, které jsou nutny, mohlo by se zaměstnati mnoho lidí, kdyby obci byly dány finanční prostředky.

Je zde nutná stavba školy, poněvadž stará školní budova hrozí sesutím. Mimo to je nedostatek školních místností.

Uvedu zde několik ukázek strašlivých životních poměrů dělnictva: Pětičlenná rodina Josefa Švorce, krejčího ve Velkých Hamrech čís. 164, žije v jedné malé světničce v rozměru 3 1/2krát 3 čtver. metry. To je byt, který musí nutně podrývat zdraví obývajících. Platí z něho nájem 42 Kč měsíčně. Tomuto krejčímu vyměřili 8000 Kč výdělkové daně přesto, že vydělává 30 až 35 Kč týdně. Jeho tuberkulosní žena a dítě jsou ponechány úplně bez prostředků, kterými by mohly brániti svoje životy proti nebezpečné nemoci. Ona i dospělé dvě dcery jsou textilačky, již dlouhou dobu bez zaměstnání. Strašlivá bída je jejich údělem.

Rodina dělníka Klimpery v tomtéž dřevěném domku obývá ne větší místnost. Je muž, žena a 3 děti, z nichž nejstaršímu jsou 4 roky. Jedno dítě jim v zimě zemřelo následkem podvýživy. Říká: "Je zde 6 obecních prázdných bytů v nově vystavěném domě, ale my tam jíti nemůžeme, protože z bytu chtějí 145 Kč nájemného měsíčně a mimo to 500 Kč zálohy."

Dále je tam sedmičlenná rodina soc. demokrata Josefa Kabelky, muž, žena a 5 dětí. Žádný z nich již dlouho nepracuje. Dělník Kabelka si stěžuje: "Dnes už nemáme ani chleba k jídlu." Má platiti 40 Kč měsíčně za byt, ale již 10 měsíců za něj dluží.

Kubeček, správkář obuvi, má u sebe ještě dvě děti školou povinné. Obývá v dřevěné boudě místnost velkou 2 1/2krát 2 1/2 m² a 2 m vysokou. V ní také spravuje obuv. Platí z ní 15 Kč měsíčně. Majitel této dřevěné boudy má vedle v činžáku několik prázdných drahých bytů. Ať projdeme rodinu vedle rodiny, jsou v těchto místech poměry všude stejně příšerné.

Podobné poměry jsou i v Benešově u Semil, kde z 800 textiláků firmy Matausch pracuje jich už jen asi 30. Těmto dělníkům se dává žebračenek čím dále tím méně. To není jen na Železnobrodsku denním zjevem, nýbrž ve všech těchto místech. O strašných poměrech domáckých dělníků v Rudohoří bylo již s tohoto místa mluveno. Byl zde také dán příslušný návrh, který bychom však našli v šuplíku některého z vládních pánů poslanců. Je samozřejmé, že dělnictvu se nechce podstoupiti smrt hladem, jak je k ní nyní odsouzeno dnešním kapitalistickým systémem a jeho přisluhovači.

V celých severních Čechách probíhaly v minulém týdnu veliké demonstrace nezaměstnaných. V okresu hrádeckém demonstrovali dělníci z celého okolí za vydání zvýšeného počtu žebračenek. A právě tak, jako to mají již vžito četnické oddíly od Duchcova, Frývaldova až nyní k Polomce, počínali si i zde četníci ohromně provokativně. Velitel četnictva ihned velel "k líci zbraň", a nebýti ohromné disciplinovanosti dělnictva, bylo by i tam došlo ke střílení do hladových a zde by pak byly čteny soc. demokratickými poslanci četnické relace na obhajobu četníků. A zase to nebyly hlad a bída, které zde hraničí přímo se smrtí, nýbrž podle Bečků, Czechů a všech parádních zastánců demokracie by tím bylo vinno štvaní komunistické strany, jak zde tvrdil posl. Polívka o dělnících slovenských.

Nezaměstnaní dělníci v severních Čechách dnes již hájí to nejnutnější, co k živoření svých rodin potřebují, neboť to se životem nazvati nedá. A my komunisté jim říkáme otevřeně: "Abyste toto právo uhájili, abyste přinutili buržoasii, která z vaší krve a mozolů budovala fabriky a ukládala miliony, k ústupu a vydobyli si zvýšení podpor, musíte do ulic. Musíte ve všech místech organisovati široké pochody nezaměstnaných. Organisujte široké lidové konference celých okresů, [ ]! Braňte se proti stálému dalšímu zastavování závodů, které nyní hrozí u fy. Richter v Mildenavě a Zikmund ve Frýdlantu, a všude vyvolejte masovou účast všech vrstev na vaší obraně! Obsaďte závody a zabraňte spekulačním snahám kapitalistickým vydřidušských firem! My říkáme dělníkům, zaměstnaným v závodech: "Připojte se k boji za požadavky nezaměstnaných dělníků, za zvýšené podpory a za práci tím, že provedete demonstrační stávky v závodech za své požadavky. Usneste se okamžitě na zkrácení pracovní doby se zaplacením mzdy za plných 48 hodin! Na provokace fabrikantů a státního aparátu, teror a persekuci dělnických důvěrníků, ať jde o členy akčních výborů nezaměstnaných nebo poctivé důvěrníky, na zákazy schůzí odpovězte demonstračním zastavením závodů ve všech postižených okresech! Buďte pamětlivi, že bráníce druhé proti násilí, teroru a proti zvůli kapitalistů bráníte sami sebe. Žádejte všude a usnášejte se na závodních schůzích na zastavení vyšetřování dělnic od Klingrů! Odrazte tento akt třídní msty buržoasie a s ní spřátelených reformistických a haknkrajclerských vůdců!"

Tak říkáme textilnímu dělnictvu proto, že jsme přesvědčeni, že jen tenkráte dosáhne dělnictvo splnění svých požadavků, když si je vybojuje. Toho dokladem je, že právě na Hrádecku, kde byly největší demonstrace, byl po těchto demonstracích zvýšen příděl lístků pro nezaměstnané. Je ironií, že němečtí textilní dělníci se musí takto rváti o žebračenky v době, kdy je ministrem soc. péče německý soc. demokrat dr Czech. Svědčí to o tom, jak německá soc. demokracie zrovna tak jako česká zastává společné zájmy českého i německého kapitálu. Že kapitalisté využívají této kritické situace k tomu, aby v závodech, kde se pracuje, provedli snížení, toho jsou dokladem provedená snížení mezd podle smlouvy i bez vypovězení smlouvy. Nejsou ojedinělé případy, že dělníci vydělávají za týden také 30 Kč. V Kynšperku u Chebu dělnice textilní, jejíž muž je bez zaměstnání, a má jedno dítě, vydělává týdně 30 Kč. 9 Kč platí za dráhu a zbývá jí na výživu její i její rodiny 21 Kč na týden a za zaměstnáním jezdí 2 hodiny vlakem, takže ráno odchází ve 4 hodiny a večer přichází v 8 hodin domů.

Ve Frýdku vydělávají dělnice 50 Kč za 14 dnů; u firmy Heg a Friedmann na severní Moravě za 48 hodin vydělává 20 až 28 Kč za týden. A podobně je tomu v řadě míst. Za tyhle peníze se má dělnická rodina šatiti, živiti, za to má dělnická matka vychovávati děti, a běda jí, kdyby nedostála svým povinnostem! Ta společnost, která ji nechává takto vyssávati a od nejútlejšího dětství mrzačiti její děti podvýživou, ta společnost si pak dělá nárok žádati, aby tyto matky pro větší oporu vlasti boháčů rodily další otroky.

Jak pomáhají reformističtí sekretáři a vůdcové textilbaronům, svědčí to, že ve východních Čechách, kde byly podniknuty útoky na mzdy textiláků letošního roku, když dělnictvo žádalo, aby jeho již tak mizerné mzdy nebyly sníženy, tito podaření vůdcové přes ohromnou nezaměstnanost ujednali zásadu zavedení 4 a více stavů, což znamená vyřazení další části dělnictva z výroby.

Ujednali přes přímo hrozné výplaty, které dělníci dostávají při omezené době pracovní, další snížení mezd. Nejen že textilbaronům odpustili vyplácení drahotní výpomoci, ale sjednali snížení mezd o 9 1/2% vedle snížení mezd dělnictvu v jednotlivých kategoriích. Nyní v celé řadě závodů ve východních Čechách přicházejí firmy k provedení celého tohoto hanebného ujednání. V řadě závodů spekuluje se na zastavení závodu, aby za pár týdnů zahájily znovu výrobu s menším počtem dělníků, ale přidělily přijatým dělníkům větší počet strojů. Nyní má takto dojíti k zastavení závodů firmy Mandl ve Dvoře Králové. Firma prohlašuje, že asi za 6 týdnů dá závod znova do chodu. To znamená: Za prvé, firma se chce zbaviti radikálních elementů v závodě, za druhé chce zbaviti dělnictvo nároků na placenou dovolenou a sjednati menší výhody plynoucí z delšího pracovního poměru, a za třetí chce vyhladověti dělníky a pak je přinutiti ke zhoršeným pracovním podmínkám.

V Aši sjednali zástupci Unie zrušení příplatků za práci přes čas. V Brně reformisté ujednali snížení drahotní výpomoci. Na Boskovicku, kde krejčí pracují jen sezonně a následkem toho jsou přímo hrozné poměry v jejich rodinách, rozhodovala o jejich sporu ústřední komise pro ministerstvo soc. péče pro domácké práce. Stanovila, že musí býti dodržován ceník prostějovský. Reformisté se však sešli s konfekcionáři a ujednali nižší ceník, než jak jej stanoví komise domáckých dělníků při ministerstvu. Při tom, aby měl zvláště zajištěno, že dělníci se nemohou bez nich hnouti, přijali ustanovení, že o každém sporu bude rozhodovati paritní komise, a organisace, která chce býti účastna této komise, musí jako zástavu složiti 2.000 Kč čili podepsati záruku na 2.000 Kč, které jsou jako pokuta, pakli by dělníci volili jinou cestu k vyřízení svého sporu než paritní komisi. To je zavádění fašistických metod v Československu, jimiž sociálfašističtí sekretáři chtějí zabrániti stávce. Úplně po vzoru německého fašismu zajišťují klid pro zlodějské konfekcionáře a zavazují dělníky, aby čekali na rozhodnutí paritní komise a dali si líbiti každé okrádání a každé zhoršení svých poměrů, neboť jak rozhodují tyto komise, jest již z různých zkušeností dělníkům známo. (Výkřiky posl. Hodinové.)

Zkušenosti na Prostějovsku, kde taktéž mají dělníci komisi, která je určena, aby zkoumala, zda dělníkům platí firmy podle ceníku, ukazují, že tyto komise nemají pro dělníky vůbec žádné ceny. Ač se dělníci obracejí na tuto komisi, neboť ona sama může v mnoha případech zjistiti neplacení podle ceníku, takřka ani jeden konfekcionář neplatí krejčím podle toho ceníku a u jednotlivých firem se platí až o 60% nižší mzdy. Nejen u těch malých konfekcionářů, nýbrž i u největších, jako je Nehera a Rolný, jsou dělníci takto okrádáni o mzdu. Obrátí-li se pak dělník na sekretáře reformistických svazů, řekne se mu, ať je rád, že má aspoň práci. Tak vypadají takové komise v praxi! Jejich účelem je, zdržeti dělníky od boje sliby, že na to budou míti komisi, ale tato je buď nemohoucí nebo zastává stanovisko zaměstnavatelů.

Ale nejde dnes na Boskovicku jen o to, že je dělníkům vnucena paritní komise jako rozhodčí orgán, prostřednictvím jehož má býti zabráněno jakýmkoliv sporům a stávkám pro konfekcionáře nepříjemným. Tento způsob zajištění výlučné kompetence paritní komise kaucí ukazuje, že reformističtí sekretáři textilní jdou jako nositelé fašistických metod především na pomoc textilbaronům, v tomto případě konfekcionářům, kteří okrádají dělníky o jejich hladové mzdy a jsou tak průkopníky fašisačních metod proti dělníkům. Tam, kde nestačí reformističtí sekretáři na oklamání dělníků, v těch místech, kde se bašty reformistické rozpadávají a dělnictvo se hromadně odvrací od těchto zrádců, přichází firmám na pomoc policejní aparát. Tak na celé Moravě, kde se reformistům posice rozpadávají, pomáhá policejní aparát terorisováním revolučních funkcionářů, zakazováním dělnických schůzí, rozháněním jich a persekucí jednotlivých dělníků upevňovati posice hakenkrajclerů. Tak v Krnově na severní Moravě nepovoluje policejní úředník vůbec schůze Průmyslového svazu textiláků s odůvodněním, že pro něho žádný Průmyslový svaz neexistuje, ani žádné skupiny a platebny tohoto svazu že neuznává. Policejní úředník, který by měl podle vašich zákonů dbáti toho, je-li dodržován zákon, šlape takovýmto způsobem zákonná práva dělníků a organisace. Zrovna tak ve Fulneku, v N. Jičíně postupují orgány státní s povýšenou bohorovností a zakazují všechny schůze revoluční organisace. V Krnově je dokonce policejní úředník tak drzý, že každou chvíli provádí prohlídky v bytech jednotlivých funkcionářů, přepadl sekretáře Průmyslového svazu a přehlížel mu spisy, aby zastrašil vzrůst revolučního hnutí na severní Moravě. To ukazuje, jaký zájem mají státní úřady na posílení haknkrajclerského hnutí tam, kde se rozklad sociálfašistických organisací stává pro buržoasii nebezpečím.

Že je to systém, ukazuje případ v Mildavě u fy Frič, kde šlo o volbu kandidátky do závodních výborů. Rudá kandidátka byla nezákonně hakenkrajclery znemožněna. Rozhodčí komise zrušila volby a měla býti konána závodní schůze, kde se mělo jednati o revoluční kandidátce. Před ukončením práce v den konání schůze přišel ozbrojený četník se dvěma tajnými policisty do závodu a prohlásil svolavateli, že se informoval u firmy, že si firma schůze nepřeje a proto se nesmí schůze konati.

Takto četníci zasahují do sporých práv dělníků o konání závodních schůzí. Proto dělníci musejí [ ] odpověděti zesílenou činností a demonstrační stávkou v závodech odraziti fašistické nájezdy firmy i policejních orgánů. Ani v českých místech to není lepší. V Něm. Brodě na příklad pracují dělníci u fy Veselý v době všeobecné krise až 16 hodin denně, dělnice ze vzdálených míst přímo přespávají u strojů a při této dřině vydělávají sotva 200 až 250 Kč za 14 dnů. Dokonce na 28. říjen přinutil tento národovec dělníky pracovati, což bylo konečně pobídkou, aby se těmito poměry zabýval živnostenský inspektor. Jaký byl však výsledek, je viděti z dopisu, jenž byl nám zaslán jako odpověď na oznámení, které na dotčeném úřadě Průmyslový svaz učinil. Pan inspektor žádal udání jmen dělnic, které pracují přes 16 hodin denně, to znamená, že dělnice, které se samozřejmě bojí o zaměstnání a proto pracují přes čas, když to mají nařízeno, se tím spíše budou báti udati zaměstnavatele, aby je nevyhodil. V Něm. Brodě je sídlo okresního úřadu. Okresní hejtman, do jehož kompetence věc patří, může bez jakýchkoliv těžkostí dáti zjistiti, když po pracovní době pošle svého úředníka, jak se v závodech pracuje. Pánové se dovedli vytáhnouti nad studenty nebo nad dělníky, ale s kapitalistickou firmou si nevědí rady.

V Plesné v Rudohoří pracují dělníci v pletárenském průmyslu až 100 hodin týdně, to jest 16 hodin denně. V mnohých případech pracuje se i v neděli a celé noci za patronance čsl. úřadu. Zrovna tak je snaha obcházeti zákon o práci přes čas v Hylvatech a jinde. To je v době, kdy tisíce nezaměstnaných textiláků bloudí ulicemi bez jakékoliv možnosti výživy.

Při tom je od dělníků žádán přímo nemožný výkon. Zavádí se baťovský systém u Sochora ve Dvoře Králové, který je průkopníkem v zavádění batismu ve východních Čechách. Ve Strakonicích jsou racionalisací dělníci mrzačeni a zmrzačené firma vyhazuje na dlažbu. Čeho nemůže firma docíliti podplácením funkcionářů a prostřednictvím inženýra, toho dociluje pomocí reformistických sekretářů. Při posledním jednání tito dokonce zakazovali členům závodního výboru, že nesmí odmítati práci přes čas, chtějí-li dosáhnouti zálohy na brambory. Tak podaření jsou tito zástupci lidu! Soc. demokracie i národní socialisté věru mohou býti hrdi, jak dovedou jejich sekretáři hájiti zájmy kapitalistické firmy.

Všechna tato fakta ukazují, jaké martyrium prožívá dnes textilní dělnictvo. Hlad, bída a nemoci jsou denním hostem těch desetitisíců nezaměstnaných bez své viny vyhozených z výroby krachujícím kapitalistickým řádem. Zvýšený výkon práce do úpadu v závodech, snížení mezd, teror a vyhazov hrozí nyní dalším tisícům dělníků.

Všude tam, kde trčí komíny textilních fabrik, slaví ohromná bída a hlad své orgie. Je nejvyšší čas, aby v zájmu záchrany dětí textilních rodin bylo řečeno: Již dost hladovění! Textilní dělnictvo nesmí býti vháněno do katastrofy, rovnající se umírání dělnictva na Podkarpatské Rusi. Proto žádáme, aby pro textilní oblasti, v nichž dělnictvo buď vůbec nepracuje anebo po řadu měsíců pracuje omezeně, byly jako pro ohrožená nouzová území dány i zvláštní příděly a rodinám textilních dělníků poskytnuta okamžitá mimořádná výpomoc ve výši 100 Kč na hlavu. Je to v poměru k úžasné bídě těchto rodin směšně nízká částka, ale žádáme, aby aspoň toto bylo poskytnuto co nejrychleji.

Nechť je okamžitě přikročeno k projednání zákona o zkrácené době pracovní za plných mezd, které platí nyní za dobu 48 hodin. Vláda nechť provede širokou ošacovací akci všech nezaměstnaných a výkupem zásob za režijní ceny nechť umožní zahájení výroby v řadě závodů. Firmy nechť jsou povinny na tyto ošacovací akce dodati tovary za výrobní cenu. Tím bude umožněno vládě účinně pomoci jak nezaměstnaným, tak také aspoň část textilních dělníků zaměstnati aspoň na kratší dobu. Zaměstnavatelé nechť jsou povinni všude, kde dělníci pracují buď omezeně nebo jsou vyřazeni z výroby, platiti nemocenské pojištění za tyto dělníky v té třídě, v níž byli dělník či dělnice zařazeni v době zaměstnání.

Dělníci však nemohou a nesmějí klidně čekati, až budou ze závodů vyházeny ještě další tisíce a desetitisíce dělníků. Všude musí býti přikročeno k akci za zahájení výroby, kde textilní závody stojí. Textilbaroni, kteří v době konjunktury vydělávali miliony, nechť dnes sleví nejen ze svých zisků, ale nechť si udělají výpůjčky na závody a nezastavují výrobu. Dělníci jsou již úplně ožebračeni, odnášejí poslední svůj skrovný majetek do zastaváren, dali jediný svůj majetek, zdraví a pracovní sílu na budování těchto kapitálových hodnot, z nichž textilbaroni hromadili miliony, proto nechť oni vrátí část těchto hodnot dnes dělnictvu, když hrozí katastrofální hlad jejich dělníkům. Je to znak krachu kapitalistického režimu, že nemůže a nechce dnes dáti chléb a práci těm, kteří pracovati chtějí.

My komunisté říkáme otevřeně: Dělníci, nezavinili jste tento stav. Textilbaroni své zisky a majetky udrželi a proto vaše zájmy jsou úplně jiné než zájmy fabrikantů a jejich přisluhovačů. Rozviňte širokou kampaň, organisujte široké lidové hnutí za své právo na život, organisujte všude konference na okresích, demonstrujte v závodech i na ulicích, sejděte se a vytvořte široké jednotné lidové hnutí za požadavky textiláků jak zaměstnaných, tak nezaměstnaných! Připravujte tak sražení toho shnilého kapitalistického řádu, který vás a vaše děti ubíjí a vhání do hladové katastrofy! (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále p. posl. Al. Beneš.

Posl. Al. Beneš: Slavná sněmovno! Bylo mi uloženo klubem poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské, abych s těchto míst učinil toto prohlášení:

Dnes předkládá vládní majorita k ústavnímu projednání návrh zákona o zastavení účinnosti zákona o vánočním příspěvku státním zaměstnancům a učitelům v činné službě, jímž budou státní zaměstnanci zkráceni nejméně o 100 mil. Kč. Naší straně bylo před 2 roky vytýkáno a podnikány na ni systematické útoky, jakoby nepřála státním zaměstnancům a usilovala o to, aby jim byly platy sníženy. Státní zaměstnanci měli býti poštváni proti živnostnictvu a obchodnictvu, ba byli dokonce nabádáni k bojkotu.

Při této příležitosti proto prohlašuji, že nejsme odpůrci zájmů státního zaměstnanectva, naopak přejeme si, aby jeho požitky byly vždy úměrné drahotním poměrům a aby státní zaměstnanci nebyli nuceni doplňovati své služné vedlejšími příjmy na nezbytně nutnou úroveň.

Prohlašujeme, že zastáváme stanovisko řádného honorování potřebného státního zaměstnanectva podle zásluhy a odborné kvalifikace, ale žádáme, aby počet jeho byl upraven na nezbytně nutnou a potřebnou míru, zabezpečující správný chod státní administrativy.

Chceme však míti státní zaměstnanectvo nejen politicky neodvislé, nýbrž také nestranné a spravedlivé ve vykonávání jeho úřadu vůči všem občanům tohoto státu.

Nechceme, aby úřady a státní podniky byly filiálkami vládních stran a zaopatřovnami jejich agitátorů. Nikoli politická legitimace, nýbrž jedině odborná kvalifikace a skutečná potřeba má býti jediným průkazem pro ustanovování a povyšování státních zaměstnanců. (Výkřiky komunistických poslanců: Jak jste to dělali, když jste měli ve vládě ministra?) Pokud jsme byli ve vládě, snažili jsme se vhodnými a promyšlenými návrhy finančními spolupracovati k docílení rovnováhy ve státním hospodářství bez dalšího zatěžování poplatnictva novými břemeny a bez jakéhokoliv snižování požitků státním zaměstnancům.

Dnešní vláda v souhlase s vládními stranami přichází a ještě přijde s celým komplexem nových daní a snížením státně zaměstnaneckých platů, jak právě tímto zákonem je dokumentováno. Kdyby bylo bývalo dbáno našich finančních návrhů, jež jsme již před rokem ve vládě a v parlamentě prosazovali, nemuselo dojíti k uvedeným opatřením, za něž nepřijímáme odpovědnost a pro které nebudeme také hlasovati.

Při této příležitosti nemůžeme opomenouti konstatovati neblahé hospodaření ve státních podnicích. Tak na př. porovnáme-li výsledky hospodaření na železnicích, vidíme, že neskončily za éry ministra-odborníka tak, jak bylo slibováno a ovšem i očekáváno. Jedna miliarda deficitu za letošní rok je toho nejlepším důkazem, ač nám vytýkaný schodek za minulý rok činil pouhých 100 mil. Kč a to proto, že tato částka musela býti vyplacena na 13. služné železničním zaměstnancům. Toto neblahé hospodářství bylo jistě též jednou z hlavních příčin, proč bylo nutno vládě sáhnouti na platy státních zaměstnanců a proč budou se zvyšovati opět poplatnictvu daně.

Státní zaměstnanci mají nejlepší příležitost, přesvědčiti se o věrohodnosti slibů vládních stran, které souhlasně prohlašovaly (Výkřiky komunistických poslanců.), že za žádných okolností nepřipustí jakékoli snížení státně-zaměstnaneckých požitků. Je-li tento postup správný a odůvodněný, nechť si dají státní zaměstnanci tentokráte odpověď sami a hájí své zájmy samostatnou politickou cestou. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má p. posl. Gottwald. (Výkřiky posl. Al. Beneše a poslanců komunistických.)

Prosím o klid.

Posl. Gottwald: Sprostota, zákeřnost, snoubící se se zbabělostí - to jsou některé z význačných rysů dnešní vládní koalice, a dokazuje to také dnešní schůze, kterou by měli viděti zejména státní zaměstnanci. Ani jeden, pravím, ani jeden ze státotvorných vůdců státně-zaměstnaneckých neměl odvahu zde vylézti na tribunu a hájiti zákon, který má býti za chvíli odhlasován. (Výkřiky posl. Štětky.) Dokonce i z výborů utekli, i ve výborech chyběli. Na schůzích, tam slibovali o sto šest a přísahali, že ke snížení státně zaměstnaneckých platů nedojde. Ale zde Brodecký a Grünznera všichni ostatní budou sice hlasovati pro zrušení vánočního přídavku, ale nemají odvahu, aby to zde hájili. Náš klub se již ústy soudr. Babela zabýval meritorní stránkou předloženého návrhu. Já chci se znovu vrátiti ke známým událostem v Polomce.

Po odstoupení Slávika a nastoupení Černého napsal soc. demokrat Stivín, že Slávik nebyl mužem na svém místě. Soc. demokraté a čeští socialisté dosadili tedy Černého a řekli tím, že Černý, býv. tajemník Heinoldův, s rodinou pana Stránského dobře známý, bude mužem na svém místě. My jsme řekli, co bude Černý fakticky znamenati, že bude znamenati zrychlené tempo na cestě od Duchcova k Nižní Apšsi, na cestě, kterou prošel Slávik za tři léta a kterou Černý a nová vláda chce proběhnouti ještě dříve. A debut Černého, ne sice zde ve sněmovně, nýbrž jeho orgánů na Slovensku v Polomce, dokázal strašnou pravdivost tohoto proroctví. Černý se ještě neohřál poznovu na svém ministerském křesle a již padly dva proletářské životy. Stalo se tedy, že Stivín má muže na pravém místě, stalo se, čeho si Stivín přál. Vláda a Černý měli sice odvahu na Slovensku znovu stříleti, ale chybí jim odvaha a odpovědnost, byť i zde v tomto - nechci říci jakém - parlamentě a před touto - nechci říci jakou - vládní většinou. Netroufá si ani vylézti aspoň na tribunu, aby s této obhajoval svoji střelbu, nýbrž nechá tak činit Bečkům, Polívkům a jim podobným t. zv. socialistům a vedle toho se utíká ke smluvené a hnusné komedii s písemnou interpelací a písemnou odpovědí.