Pátek 25. listopadu 1932

Německá národně socialistická strana dělnická jest si jista, že na skutečných usneseních týkajících se poměrů návrhem dotčených závisí i způsob příští politiky. Ví, že dojde k reakcím, které při novém politickém rozhodování a jejich zvolených tlumočnících jako politických a hospodářských zájemcích tito tlumočníci pocítí. Ale projevuje toto stanovisko nezapomínajíc na vyšší mravní úkol, jímž jest bez zřetele na bytí nebo nebytí politické strany chrániti sociálně slabé.

Proto ještě jednou prohlašuji, že má strana tento návrh zamítá. Obšírné stanovisko k této otázce vylíčím při projednávání platových návrhů. (Potlesk).

Místopředseda Špatný (zvoní): Dávám slovo p. posl. Greifovi.

Posl. Greif (německy): Slavná sněmovno! Prvé jednání úřednického dramatu se započalo. Vánoční příspěvek pro státní úředníky má býti dnes zrušen návrhem zákona, který se zdánlivě projednává. Soudě podle způsobu, jak tento návrh vyřídil včera sociálně politický výbor, zdá se, že i režie klape. Hlasovací stroj vládní koalice bude pracovati i dnes. Sociálně politická vymoženost státních úředníků, před dvěma lety všemi socialistickými stranami a jejich tiskem s tak velikou slávou ví

taná a oslavovaná jako třináctý měsíční plat, z něhož se pak stal skrovný a již loňského roku podstatně snížený vánoční příspěvek, má býti dnes za pomoci týchž socialistických stran státním úředníkům opět zcela odňata. Vskutku: Kapitola "péče o státní úředníky" jako část všeobecné sociální péče v době krise a národohospodářského důvtipu naší rudo-zelené vládní koalice by zasloužila, aby byla chráněna patentním úřadem. Neboť zatím co se dnes v prvém jednání státně zaměstnaneckého dramatu poskytuje státním úředníkům odnětím vánočního příspěvku malý mikulášský dáreček, za kulisami se horlivě připravuje druhé jednání, které má státním úředníkům přinésti teprve vlastní vánoční nadílku ve formě všeobecného snížení platů a pensí.

Máme zajisté pochopení pro úsilí ministra financí, aby energickými úspornými opatřeními uvedl opět do rovnováhy kolísající státní rozpočet. Ale jsme přesvědčeni, že tato úsilí nemohou vésti k žádoucímu úspěchu, jestliže se při nich nedbá zásadních hospodářsko-politických úvah. Úsporná opatření na platech státních úředníků, beztoho skrovně vyměřených, mohou jen tehdy nabýti oprávnění jako nouzová opatření, byly-li vyčerpány všechny ostatní možnosti šetření, které nepoškozují ani kulturní zřízení ani hospodářské základy státu. Takovéto možnosti však zajisté ještě jsou. Naše strana již několikráte upozornila na tyto možnosti, ať již na mnohdy neracionální způsob veřejné správy nebo na příliš vysoké neproduktivní výdaje odborů ministerstva věcí zahraničních a ministerstva národní obrany, které se dosud považují za "netýkavku". Nesmí se zapomínati, že posuzováno národohospodářsky, příjemce mzdy a platů, tedy i státní úředník, jest především také spotřebitelem. Úspory v osobním nákladu na státní zaměstnance tedy znamenají, posuzováno hospodářsky, především zmenšení domácí kupní síly, které způsobí další váznutí domácího odbytu, na který jsou dnes více než kdy jindy odkázány jak naše domácí zemědělství se svými výrobky, tak také náš ochromený vývozní průmysl. Takováto nesprávná úsporná opatření nemohou ovšem zůstati nadále bez vlivu na výtěžek daní.

K tomu třeba ještě uvážiti naprosto nesociální moment těchto úsporných opatření, poněvadž jimi nejsou postiženi pouze státní úředníci s vyššími platy, nýbrž zvláště krutě jsou jimi postiženi především také státní zaměstnanci v nižších platových stupnicích. Vždyť jest známo, že důchod československých státních zaměstnanců a pensistů jest hluboko pod důchodem týchž personálních skupin v jiných státech téže kultury. Upozorňuji jen na to, že a př. v Německu platy státních úředníků i po násilných sníženích, k nimž došlo nouzovými nařízeními, jsou dnes ještě asi o 45% vyšší než u nás. Úspornými plány naší vlády budou neobyčejně krutě postiženy více než dvě třetiny našich státních zaměstnanců. Vždyť 122.400 státních zaměstnanců má roční příjem jen 8000 Kč. 70.000 státních zaměstnanců má ročního příjmu méně než 8000 Kč. Z 367.999 státních zaměstnanců má tedy jen 192.400 příjem do 8000 Kč ročně a 58.587 zaměstnanců roční příjem od 12000 do 15.000 Kč. Jest pochopitelné, že tito lidé počítali již v rozpočtu své domácnosti s očekávaným vánočním příspěvkem a musíme tedy co nejostřeji odsouditi tento způsob překvapení, který vláda zvláště ráda volí, provádějíc své úsporné plány.

Podle našeho mínění jest povinností státu zvláště v dobách hospodářské nouze, aby již v zájmu vlastního zachování a dalšího svého trvání učinil vše možné, aby zeslabil a učinil snesitelnými následky krutého a bezohledného existenčního boje všech proti všem. Zdravou sociální politikou by měl usilovati o spravedlivé rozdělení peněz, jež má po ruce, a břemen, která má nésti celek, aby došlo k onomu vyrovnání, jež jest nutné, aby na výtěžku hospodářství měli podíl všichni i tehdy ještě, když výtěžky z hospodářství docházejí již jen poskrovnu. Že naše vláda nemá tohoto hospodářského a sociálního politického pochopení, to dokazuje právě projednávaný návrh zákona. Neboť nejen že naši státní úředníci dostali tak zvaný vánoční příspěvek teprve tehdy, kdy velká část úřednictva v soukromém průmyslu si vánoční remuneraci již dávno vybojovala, tedy také zde stát zmeškal býti vzorem soukromému hospodářství, i dnes dává vláda svým nesociálním postupem vůči státním úředníkům soukromému průmyslu do ruky záminku, aby odůvodnil své požadavky, neobyčejně poškozující naše národní hospodářství, aby mzdy a platy byl sníženy, odkazem na platy státních úředníků. Takovouto sociální a hospodářskou politiku musíme odmítnouti. To je sociální reakce a znamená rozproudění hospodářství u výfuku. Naprosto nepochopitelné jest pro mne chování socialistických vládních stran při projednávání tohoto návrhu, a to proto, poněvadž se přece vždy, zvláště však v této vládní koalici, vynášely před věřícími svými voliči jako strážci sociálních vymožeností - v §u 1 tohoto vládního návrhu udělují takřka vládě zmocnění, aby tento zákon nepovažovala za čistě nouzové opatření.

Moje strana si dovolila podati k tomuto §u 1 pozměňovací návrh, podle něhož mají býti v tomto paragrafu škrtnuta slova "až na další" a místo nich vložena slova "na rok 1932". Tímto pozměňovacím návrhem nechceme snad vzbuditi dojem, že pokládáme zastavení vánočního příspěvku pro státní zaměstnance zásadně za oprávněné, nýbrž jako reální politikové chceme jen za daných okolností učiniti poslední pokus ponechati státním zaměstnancům aspoň tuto naději, že v dohledné době bude se jim opět vypláceti jejich řádně zasloužený vánoční příspěvek. Pro státní zaměstnance bude ovšem velmi cenné, zvědí-li, jak se budou chovati k našemu pozměňovacímu návrhu vládní strany.

Ostatně, jak tento vládní návrh, tak také celý program této vlády, pokud jsme jej dosud zvěděli, a pokud vůbec lze mluviti o nějakém programu, poskytuje nám znovu jen podnět k našemu požadavku, aby tato vláda odstoupila a ubohému obyvatelstvu, které stojí přímo na pokraji zoufalství, poskytla příležitost, aby novými volbami projevilo své stanovisko k nynější vládě. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dávám slovo p. posl. Čuříkovi.

Posl. Čuřík: Slavná sněmovno! Zpráva výboru soc. politického a finančního dotýká se velmi citelně zájmů veřejných a státních zaměstnanců, poněvadž sahá opět na jejich nejnutnější životní potřeby zrušením vánočního přídavku.

Tato otázka není pro nás nová. Jednali jsme o ní postupně během dvou let dvakrát: R. 1930, když se o zákonu jednalo, kdy vláda pochopila, že musí aspoň napraviti poněkud křivdy, které byly spáchány na státních zaměstnancích z r. 1926 a 1927, a kdy chtěla vánočním přídavkem aspoň poněkud nahraditi jisté ztráty, které byly způsobeny v řadách státních zaměstnanců. (Výkřiky posl. Hlinky.)

Bylo to tenkráte více méně takovým trikem vládních stran, že něco slíbily, co dnes ruší a co se dnes hrubým způsobem odbourává. Je to nečestné jednání, je to neseriosní vůči široké veřejnosti, když se nabyté nároky, nabytá práva odbourávají bez dohody s těmito vrstvami v době, kdy je vlastně úžasně těžko žíti.

Já jsem včera ve výboru soc. politickém podal resoluční návrh, aby vláda předložila návrh zákona, kterým by se radikálně snížily ceny životních potřeb v drobném prodeji. Samozřejmě, že páni socialisté a také jiní pánové návrh zamítli, jako se obyčejně zamítne všechno, co podáme, třebas to bylo sebe lepší, a zůstává tedy při té situaci, že drahota potrvá dále. Na př. kilo hovězího masa z dobytka nekrmeného stojí 14 až 16 Kč (Posl. Hlinka: Za 3 Kč u nás!) ano venku kupují, zvláště na Slovensku dokonce za 2, nejvýše 3 Kč, u nás na Moravě stojí průměrně kilo masa živé váhy 3 až 4 Kč. Vydělávají se tedy úžasné zisky, zejména na mase, mouce a cukru. Vidíme všeobecně, že ceny životních potřeb jsou stále úžasně vysoké, ba ještě se zvyšují. V tom směru nemá vláda žádné iniciativy a všechny strany ve vládě nejsou schopny, ač mají za sebou silnou majoritu, aby vyřešily otázku cenové politiky, kterou by řešily i v zájmu producentů, v zájmu zemědělských vrstev. Zemědělec nemůže se na to dívati lhostejně, když jeho výroba je tak zdecimována a tak zničena, zatím co se prodává ve městě keťaským způsobem. Následkem toho kupuje draho šatstvo a různé potřeby hospodářské, stroje, hnojivo atd., čímž se de facto zemědělec znovu poškozuje. Je poškozen dvakráte, jednak tím, že pod cenou prodává, a pak tím, že následkem drahoty v městech jsou výrobky draho prodávány na venkov. Tato politika je, vážená sněmovno, přímo nepochopitelná. Díváme-li se na tyto věci docela klidně, nezaujatě, věcně, ne snad politicky, vidíme u nás naprostou neschopnost řešiti cenové otázky kladným způsobem. (Posl. Mikuláš: To je na celém světě!) Pánové, to je špatná výmluva, ten svět je veliký. Je pravda, že jsou také otázky všeobecné, které se týkají světové politiky celkové, ale jsou také otázky čistě naše, specielní, domácí. Otázka stavby silnic, otázka ceny cukru, otázka konsumní politiky, to všechno je politika domácí, to není politika světová. V tom je celý ten problém, že vládní strany nejsou schopny řešiti otázky sociální, konsumní, cenové způsobem, který by odpovídal dnešní situaci, a přicházejí s návrhem na snížení nebo odbourání vánočního přídavku.

Běží zde o sumu 100 mil. Kč. Suma sama není tak příliš veliká, poněvadž se z celkové částky 300 mil. Kč srazilo v poslední době 200 mil. Kč. Ale oč zde jde? 100 mil. Kč se má sehnati ve formě odbourání zaručených nejmenších nároků, které platily pro zaměstnance nejchudších vrstev, ale na druhé straně se rozhazují stamilionové částky, vyhazují se přímo z oken, pánové je utrácejí způsobem, který nemůžeme kontrolovati. (Výkřiky posl. dr Petersilky a posl. Mikuláše. - Místopředseda Špatný zvoní.) Poukázal jsem na to nedávno ve své řeči, když jsem zdůraznil, že v bankách v Praze nebo v Brně leží miliardové, ne milionové částky a pánové nemají možnost, aby ty banky nějakým způsobem v jejich činnosti omezili. Máme disposiční fond. (Výkřiky posl. dr Petersilky a posl. Mikuláše. - Místopředseda Špatný zvoní.) Jen si vezměte zkrachované konsumní spolky, které dostaly na sanaci stamilionové částky, ale peníz jsou ztraceny. Žádal jsme ve své jedné řeči, aby se peníze věnované konsumním spolkům řádně vyúčtovaly a aby vládě bylo předkládáno vyúčtování peněz věnovaných na účele stranickopolitické. To je ta strašná věc, že v době, kdy se snižují platy, rozdávají se peníze na účele stranicko-politické. Jen obdivuji - a to je trochu silný tabák pro nás katolíky - že ve vládě působí také lidová strana, která tu korupci vlastně schvaluje, trpí, která se vlastně naplno účastní těchto podniků na účet státu a stejně patrně také bere plnýma rukama.

Na Moravě nedávno se udály věci, které nejsou v souhlase s demokracií ani se zájmem lidu. Šlo tam o věc, která je vám trochu známá, totiž o údolní přehradu vranovskou u Znojma, kde se ztratilo najednou 40 milionů Kč, které pánové hledají jako zakopaný poklad a nevědí, kde je najíti. Pořádali tam drahé hostiny, konaly se tam velké cesty a zájezdy, prohlížela se přehrada, jak bude vypadati, dívali se s kopce dolů za drahé peníze a dnes se stále ještě hledá ta částka, která byla patrně nějakým korupčním způsobem vydána. A to klidně možno provésti za bílého dne. Potom hledají úspory na účet nejchudších vrstev. Mezi zaměstnanci i dělníky roste chaos. Viděli jsme také zajímavý zjev v Mor. Ostravě, kde byly volby do závodních rad. Tento zjev souvisí také poněkud s otázkou úpravy platů zaměstnaneckých. Tvoří se hnutí, které znamená jaksi extrémní snahy proti dosavadním směrům odborových organisací a kde vítězí vlastně t. zv. žluté hnutí. V Ostravě získalo Národní sdružení značný počet nových mandátů. Tento počet mandátů je, prosím, pro nás jistým poučením, že odborové svazy, které byly doposud budovány při politických stranách, ztrácejí postupně na významu a ujímá se hnutí, které je více méně podporováno jednak závody, podnikateli a které má zvlášť nacionální ráz a které vlastně více méně působí proti dělnickým odborovým svazům.

Mezi státními zaměstnanci ujalo se a působí Exekutiva zaměstnanců státních, která je podobným zjevem, který se jeví také v řadách dělnických. Exekutiva se sdružila ze svazů rozmanitých skupin nepolitických, mimo politické strany a dnes tato Exekutiva zasahuje velmi čile do řad zaměstnanců státních a veřejných. Byla s deputací u presidenta republiky Masaryka, byla u předsedy vlády a snažila se zavčas zapůsobiti, aby vládní politika se obrátila jiným směrem při hledání úspor ve státním rozpočtu. Ale pánové, místo aby vyhověli v některých otázkách, které jsou rozumné, hrozí Exekutivě rozpuštěním, hrozí terorem nebo vládním politickým násilím. V tom je zajímavý zjev, vážená sněmovno. Vidíme zde na jedné straně, že socialisté ztrácejí na významu v řadách zaměstnanců a že vláda si chce pomoci od těchto neutrálních svazů diktátem nebo terorem. To, prosím, nemůžeme považovati za směr zdravý a radil bych pánům, aby místo hrozby a teroru snažili se zaměstnance uspokojiti aspoň ve formě chlebové otázky. Méně hrozeb, méně násilí, méně teroru a více konciliantnosti a více smyslu pro demokracii!

V ministerských státních úřadech a v různých oborech státní správy je potřebí radikálním způsobem čistiti. Je potřebí odstraniti v těchto různých úřadech protekci a politickou legitimaci, která má dnes rozhodující vliv na různých místech, odstranit ponižování zaměstnanců, odstraniti hrbení hřbetů. Zaměstnanci čekají, jaká bude změna kursu ve vládě. Bohužel, u nás je přímo chorobným zjevem, že páni se nedívají na práci, na kvalifikaci, ale dívají se spíše na hrbení politického hřbetu, dívají se více na podlízavost a špiclovství než na poctivě vykonanou práci ve státních úřadech a podnicích. To je také zjev, který máme dnes před očima den co den. Máme případy, které jsou přímo tragické, kde zaměstnanci nebo úředníci oposičních stran v úřadech jsou přehlíženi, bagatelisováni a jsou přímo opomíjeni. Při novém roce dávají se tajné odměny pánům, kteří jsou v úřadě méně schopni, pokoutním způsobem, ale ti, kteří v úřadě pracují, jsou odmítáni. Tento systém je právě všeobecný u nás a vidíme v něm jen velikou skvrnu na naší demokracii a poškozování státu a republiky. V této situaci, kterou máme před očima, nezbývá, než aby zaměstnanci podniků veřejných a státních stále bouřili, aby byli poučeni, že tento systém, který dnes vláda podporuje a udržuje, nemůže se dále držet, že je nutno jej odbourávat radikálním zásahem odborových svazů, třeba neutrálních, které jsou vůči zaměstnancům poctivé.

Chtěl bych zdůrazniti také ještě jednu okolnost. Máme v republice dvojí loket při politických projevech. Na schůzích oposičních stran dochází dnes k zajímavým zjevům. Sedí tam samí komisaři. Nedávno byl v Brně náš sjezd a měl různé sekční schůze čistě odborového rázu. Na každé schůzi byl přítomen komisař, i v té nejmenší důvěrné poradě, a zapisoval si velmi pilně naše projevy a řeči. Na schůzích vládních stran se mluví hlava nehlava, štve se třeba i proti stranám vládním, ale na schůze oposičních stran se posílají komisaři po celých tuctech. Máme dokonce nové rozkazy na Ostravsku, že se musí hlásit každá důvěrná schůze na policii, i členská a důvěrná schůze. To je úplně zbytečné, je to šikanování odborových svazů a veřejnosti, nic jiného to není. Tento policejní systém musíme odsouditi a zavrhnouti.

Vážená sněmovno, na Slovensku, kde mám také čest o poměry se zajímat a velmi dobře je znát, tento policejní způsob je ještě zdvojnásoben. (Tak je!). Ovšem, komu ten systém slouží? Pouze osobám nebo jednotlivcům vládních stran, ale poškozuje stát a dobrou pověst naší republiky.

Slovensko samo nedá se dnes nijak zakřiknout nějakým policejním systémem nebo strašákem. Slovensko se dnes už tak dalece zmohlo, že si rozumí. Byl jsem právě před několika dny v Brně na schůzi mladé generace slovenské, která byla shromážděna ve velkém počtu, byla oduševněle vedena. Bylo tam přímo nadšení pro republiku, ale zároveň také pro slovenskou autonomii, pro speciální slovenské požadavky. Tyto úkazy jsou radostné. Vy v tom vidíte sem tam snad nějaké bouření, nebo já nevím, co všechno v tom hledáte, ale ztrácíte právě obraz těchto zjevů, které nejsou proti státu, nýbrž jsou pro autonomii a pro správný pojem slovenského národa a jeho požadavků. Nepomůže zde osočování ani z maďaronství nebo jiné podlé pomluvy, je třeba pochopiti slovenskou duši a hospodářské otázky a potřeby Slovenska.

Mladá generace slovenská, která se dnes řadí do šiku mohutně organisovaného, nevede ke štvaní, nýbrž vede k politice sociální, k politice hospodářské a rozumné. Je proti korupci a proti špatnému systému vládnímu. (Tak je!) Tato politika je otázkou budoucnosti, takže dnešní zjevy, které se odehrávají ve vládních stranách a které vláda podporuje, musí zmizet a musí přijíti situace, kdy národ slovenský a zároveň národ český podají si ruce ke společné práci za očistu tohoto státu od korupčníků a darmošlapů. (Tak je!) Potom bude také lepší stav v poměru slovensko-českém.

Končím své krátké vývody a varuji ještě znova slavnou vládu, aby v této době nenechala v bídě veřejné a státní zaměstnance, aby nenechala v dnešní době keťasiti a lichvařiti s životními potřebami, aby zasáhla, dokud je čas. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Schollich. Dávám mu slovo.

Posl. dr Schollich (německy): Velectěné dámy a pánové! Již v sociálně politickém výboru vyložil a objasnil kol. dr Keibl naše stanovisko k předloženému návrhu zákona o zastavení vánočního příspěvku státním zaměstnancům, že totiž německá strana národní bude samozřejmě hlasovati proti tomuto opatření. Tento zákon, který přechodně zastavuje výplatu vánočních příspěvků, jest částí oněch úsporných opatření, k nimž musí stát sáhnouti pro svůj špatný finanční stav. V posledních dnech zvěděli jsme podrobně z časopisů, jak dalekosáhlá úsporná opatření musí býti provedena, aby se uvedl státní rozpočet do rovnováhy, při čemž se vychází ze skutečnosti, že státní pokladny jsou prázdné a že, řekne-li se to otevřeně, stojíme před úplným úpadkem státní správy. Nebyla nadhozena otázka, které věci si vynutily tato opatření, nebyla nadhozena otázka, proč se stát octl v této neutěšené situaci. Neboť jinak musilo by to býti podnětem k opatřením, která nezbytně vyplývají z tohoto poznání, která vyplývají z toho, že celý státní aparát není v žádném poměru k velikosti samotného státu a že tedy musí býti provedeny dalekosáhlé úspory - nikoliv pouze přechodné - které provádí sedmička, škrtající drobnosti, které, jak slyšíme, dosáhly 800 milionů nebo již jedné miliardy. Nejdůležitější jest, aby velký správní aparát byl náležitě zmenšen a zredukován na snesitelnou míru. Po celá léta jsme při projednávání rozpočtu upozorňovali, že jednak státní rozpočet ve výši 9 miliard není v naprosto žádném poměru k velikosti státu a k daňové schopnosti obyvatelstva. A jest to jen následek toho, že jste po celá léta nedbali našich výstrah jako všech dobrých návrhů, které podala oposice, že se v dobrých dobách neučinilo včas opatření pro doby nouzové, že jste se oddali domněnce, že se všeobecná krise zastaví právě na hranicích tohoto státu, že jste snili o ostrovu blažených, jak jej nazýval Beneš, který zůstane nedotčen vlnami hospodářské krise. Kdyby se bylo bývalo učinilo včas náležité opatření, bylo by zůstalo obyvatelstvo uchráněno, byly by tu ještě dnes zálohy, které by se byly nashromáždily z vyšších daňových příjmů za celá léta. Neboť porovnáme-li státní rozpočet se státním závěrečným účtem, ukáže se, že se po celá léta naprosto neodpovědně daleko více vydávalo, než kolik zde bylo povoleno rozpočtem, že výnosy daní byly vyšší, než kolik bylo zařazeno do rozpočtu. Průběhem let mohlo se tedy nashromážditi mnoho set milionů daňových přebytků. Odhaduji, že bychom dnes musili míti zálohu nejméně 5 až 6 miliard, kdyby se bylo bývalo náležitě hospodařilo. To se však nestalo a jak zde jednou prohlásil pan předseda vlády Udržal: Žili jsme jako velkostatkář místo jako baráčník - a to jest příčina dnešní situace, která však zůstane i dále, jestliže naduřelý státní aparát náležitě nezredukujete, jestliže nepůjdete tak daleko, abyste z 9 miliard škrtli aspoň polovici.

Předložený návrh zákona jest zároveň vzorným příkladem, jak se zde dělají zákony vůbec, že totiž již po krátké době musíte to, na čem jste se právě usnesli a čím jste v širokých vrstvách obyvatelstva kouzlili určité naděje. (Posl. Fritscher [německy]: Napalování!) není to nic jiného, že po krátké době musíte opět sahati k redukci, což ovšem postižení musí zvlášť bolestně pociťovati. (Posl. dr Petersilka [německy]: Demokracie demagogů!) Nedávno jsem to nazval obušková demokracie. Dnes se hodí i tento výraz, ačkoliv se týká oněch vrstev, které se mohou nejméně brániti, které jsou proti státnímu aparátu bez moci. Jest to málo demokratické sahati při těchto úsporných opatřeních především opět právě na státní úředníky, právě na ty, na nichž jest přece vybudován celý státní aparát a na jejichž věrném plnění povinností závisí fungování správy. Jestliže dnes již můžeme mluviti o váznutí celého správního aparátu a jestliže celá naše činnost jako poslanců záleží jen v tom, abychom popoháněli spisy a dostávali je kupředu - každý z nás může o tom dosti vyprávěti - jestliže dále musí zůstati faktem, že v různých kancelářích jest nakupena spousta spisů a jestliže při nynějším těžkopádném úřadování musí se čekati na vyřízení 2 až 3 roky, čímž jsou postižení poškozeni, pak si musíte představiti, co se stane po všem tom, co postihne státní úředníky, až bude úplně zničena jakákoliv chuť a láska ku práci, a jestliže se již dnes mluví o rozsáhlé korupci ve státě. A jestliže právě nyní při devisovém hospodářství musíme konstatovati, že bez náležitého zaplacení vůbec již nelze ničeho dosíci a s ničím proraziti, pochopíte, že úředníci, kteří musí vystačiti s tak skrovnými příjmy a jimž se toto málo ještě sníží, budou samozřejmě tím přístupnější korupci a úplatnosti, poněvadž konec konců tyto úplatky jsou částí jejich příjmu, nutného k životu. (Výkřiky posl. dr Petersilky, Fritschera a Matznera.) Právem bylo již častěji řečeno, že pracujeme k úplnému zbalkanisování, a domnívám se, že nejsme od něho již příliš daleko. Poměry, o nichž jsme slýchali, že jsou v Rumunsku a v jiných státech, bude možno pravděpodobně co nejdříve konstatovati již také u nás ve všech odvětvích správy.

Exekutiva zaměstnanců ukázala prostředky a cesty, aby zabránila těmto těžkým zásahům do práv státních úředníků, ukázala tedy, kde, kdy a jak lze šetřiti, aniž se musilo sahati na životní substanci. Vláda se jimi neřídila a v nejbližší době se budeme tím ve sněmovně zabývati podrobně při návrzích zákonů, které se obírají platy státních úředníků a jejich dalšími sníženími, jakož i dalšími úspornými opatřeními. Varujeme, abyste dále pokračovali na této cestě, varujeme v zájmu celé správy, varujeme, abyste vháněli úřednictvo do naprosto neutěšené situace, v níž musí ovšem ztratiti jakýkoliv zájem na službě.

Ostatně není naším úkolem jako oposice, abychom po této stránce podávali návrhy, zvláště když víme, že v tomto parlamentě jest oposice úplně vyloučena, že se jejich podnětů nikdy nedbá. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) Nikterak nezávidím předsedovi nynější vlády Malypetrovi jeho těžký úkol, který nyní převzal jako dědictví všech vlád, že jej provede. Jeho vládní prohlášení jest důkazem bezmocnosti jeho stanoviska k problémům doby, neukazuje žádné cesty, která by vedla z tohoto zmatku. Ale má-li se nalézti nějaká cesta, může záležeti jen v tom, jak se obyčejně říká, že se oživí hospodářství, povzbudí a zvětší kupní síla obyvatelstva. Účelem tohoto návrhu zákona jest však pravý opak. Kupní síla dalších vrstev se dále snižuje a musíme pokládati za známku solidarity všech vrstev, jestliže se dnes obchodníci, živnostníci a zemědělci staví za zájmy úřednictva, poněvadž vědí, že konec konců jejich obrat a jejich existence jest spojena s kupní silou také úřednictva.

Pokládáme toto zákonné opatření za nezpůsobilé k tomu, aby se jím dosáhlo zlepšení, a velmi důrazně varujeme před jeho následky. Se stanoviska naší strany budeme ovšem hlasovati proti tomuto návrhu. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále paní posl. Čižinská.

Posl. Čižinská: Vláda dnes přichází se zhoršením poměrů státních zaměstnanců a tímto způsobem staví se stát jako zaměstnavatel v čelo útoku na platy a mzdy dělníků i všech zaměstnanců. S tímto zhoršením přichází vláda v téže chvíli, kdy ohlašuje ministr Trapl nové zvýšení 180 celních sazeb, což znamená nová drancování kapes proletářů pomocí zvýšené drahoty.

Ta vláda, ve které sedí 7 socialistických ministrů, která obhajuje prolévání krve nevinných dělníků, ta vláda dovede sice rychle množiti řady mrtvých demonstrantů a pomocí četnických bodáků a pušek snaží se v řadách hladových demonstrantů šířiti pojem, že klid a pořádek musí býti zachován, ale tato vláda ani prstem nehne na ochranu těch desetitisíců dělníků, kteří jsou denně z práce vyhazováni. Ani prstem nehne proti těm, kteří v této době ohromné bídy zastavují závody a vysazují stovky dělníků úplnému vyhladovění. [ ].

Ve středu tento týden došlo k demonstrační stávce textilního dělnictva u firmy Schoeller v Brně. K této stávce došlo proto, že firma hodlá vyhoditi 180 dělníků a dělnic na dlažbu nyní, kdy tito stojí těsně před krutou zimou. Dělníci demonstrační stávkou protestovali proti zamýšlenému vyhození z práce. Ale tato firma není sama. Textilní dělnictvo je důsledky hospodářské krise nejhůře postiženo. Dnes již z celkového počtu 300 tisíc dělnictva pracuje sotva 150.000 a to ještě velmi omezeně. Textilní oblasti v Československu rovnají se takřka hladovějícím oblastem na Podkarp. Rusi. Rodiny, které pracovaly mnohde celá léta na výrobě drahých látek, nemají dnes často ani povlak na peřinu, ba ani košili na převléknutí děcka.

V žádném výrobním odvětví nepodařilo se zaměstnavatelům v době konjunktury tak snížiti životní úroveň dělnictva jako právě v textilu. Právě proto když nyní v důsledku krise bylo nejdříve a nejvíce vedle sklářů postiženo textilní dělnictvo nezaměstnaností, jest jeho postavení přímo katastrofální. Dělníci, kteří pracovávali i na drahých robách pro buržoasní fifleny a z jejichž krve a mozolů vydělávali průmyslníci a stát těžké miliony, což je viděti z toho, že to byly právě výrobky textilní, které pomáhaly udržovat finanční rovnováhu státu, byli se svými rodinami často již v době konjunktury živi trochou kávy nebo polévky. Každý, kdo není slepý, vidí, když přijde mezi textilní dělníky a dělnice, jak tuberkulosa zde slaví přímo hody. Úmorná a vysilující práce, nedostatečná strava, nezdravé pracovní podmínky, činily vždy těla mladých děvčat i hochů přístupnými všem možným chorobám. Nyní, když následkem mizerné zahraniční politiky byly vytvořeny celní přehrady a pomocí devisových opatření ztížen vývoz textilních výrobků, využívají textilní průmyslníci této situace ke snížení mezd a k zavedení přímo otrockých poměrů v závodech, kde se pracuje, anebo zastavují jednotlivé závody, vystavujíce tak osazenstvo trvalé nezaměstnanosti a tím ohromné bídě. Přemísťují výrobu do jiných míst, kde dělnictvo nutí pracovati ještě levněji. Jasný příklad toho je zastavení závodů fy Cosmanos v Hrádku, kde ze spekulačních důvodů firma zastavila výrobu a přinutila dělnictvo v Debři, aby po několikatýdenním zastavení práce podepsalo reversy za značně zhoršených podmínek. Že to byly spekulační důvody, o tom svědčí to, že firma v Debři dnes za těchto ohromně zhoršených podmínek zaměstnává na 400 dělníků. Tato milionářská akciová společnost propuštěným dělníkům v Hrádku dala odstupné jednou pro vždy 35 Kč, t. j. dělníci za svou mnohaletou práci mají zaplacenu tak na 14 dní nebo 3 týdny činži a mohou se i s rodinou jíti pást. Tak královsky se vyrovnává firma se svými dělníky! Firma Gráb, milionářská židovská firma v Praze VIII., zbavila se svých dělníků také několika desetikorunami odstupného, vyhodila dělníky, kteří 20 a více let u ní pracovali, na dlažbu a přenesla a zrestaurovala výrobu v Bratislavě na Slovensku, kde zavádí otrocké poměry a nutí slovenské dělníky k úžasným výkonům.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP