2. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 2060) zákona o zastavení účinnosti zákona o vánočním příspěvku státním zaměstnancům a učitelům v činné službě (tisk 2062) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodajem výboru soc.-politického jest p. posl. Vančo; zpravodajem výboru rozpočtového p. posl. dr Nosek.

Dávám slovo prvému panu zpravodaji, p. posl. Vančo.

Zpravodaj posl. Vančo: Slávna snemovňa! V dnešnej stále horšej a horšej dobe sme svedkami toho, že bieda a núdza neklopie už na naše dvere, ale priamo všech mohúcne sa uvelebila v našich chalupách, u našich krbov. Ťažká situácia nášho zemedelstva je priamo katastrofálna, nenie groša, nenie hmotných prostriedkov, ani len na soľ a petrolej. Roľníctvo, hlavne roľníctvo východného Slovenska, bolo tohoto roku pozbavené tej najoprávnenejšej nádeje na dobrú úrodu.

Katastrofálné hrdzové zničenie pšenice a neočakávaná neúroda zemiakov takmer úplne zničily tamojší kraj. Nie je tam už len peňazí, nie je tam už ani hmotných prostriedkov, je tam priamo hlad u tých (Výkřiky komunistických poslanců.), ktorí prv iných živili. Keď k tomu pripočítáme úplné zastavenie drevoprodukcie a drevoobchodu v našom státe, štagnáciu v priemysle a baníctve, nečakaný vzrast nezamestnaných, vidíme, že žijeme tak ťažkú dobu, o akej sa nám ani len nezdálo.

A tak ťažkosť doby prinútila vládu k predloženiu predlohy o zastavení účinnosti zákona o vianočnom príspevku štátnych zamestnancov a učiteľov činnej služby. Vec nepopulárna, ale nútna. V dnešnej dobe musí byť každý na svojom mieste a hlavne tí, ktorým bola sverená správa nášho štátu. Politickí činitelia tohoto štátu radi či neradi musia sa s touto vecou zaoberať, keď chcú predísť horšiemu zlu.

Platobná schopnosť nášho občianstva je veľa otrasená. Štátné príjmy veľmi rýchle a rapidne klesajú. Na nové zdroje príjmov nie je výhľadu a tu štát nemôže, ba nesmie v dnešnej dobe viac vydávať, keď nechce sám podrývať svoje základy.

Preto my občania republiky Československej chciac nechciac musíme rozdeliť ťažkosť doby a snášať ich dľa svojich schopností. Boly do horšie, boly doby krutejšie, ba bola doba i taká, keď sme mysleli, že tu po nás nič neostane, a predsa sne nezúfali a ja myslím, že i teraz netreba nám zúfať. Spoločnými silami prežijeme i túto ťažkú dobu.

Soc.-politický výbor vo snemovni prejednával túto predlohu v svojej včerajšej schôdzi a usniesol sa doporučiť slávnej posl. snemovní, aby pripojenú osnovu zákona schválila. (Souhlas.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, p. posl. dr Noskovi.

Zpravodaj posl. dr Nosek: Slavná sněmovno! Svého času vedoucí myšlenkou při sdělávání zákona o 13. služném resp. vánočním přídavku státních zaměstnanců bylo, že 13. služné nebo novoročné bylo již jaksi nejprve právem zvykovým a potom smlouvami téměř všeobecně zavedeno ve službách soukromých. Poněvadž do jisté míry nadpráví státních zaměstnanců, které spočívalo v jejich pensích, pozbylo své výlučnosti tím, že také v soukromých službách došlo k pensijní úpravě, byla na snadě myšlenka, že by se mohlo přikročiti k určitému přizpůsobení. Ovšem okolnosti byly takové, že jsme dospěli k té věci právě ve chvíli, kdy tu byly první příznaky těžké hospodářské krise. Již tenkráte byly vyslovovány odůvodněné pochybnosti, bude-li možno vzhledem k veřejnému hospodářství a celému vývoji hospodářského života skutečně pro celou příští dobu zachovati, čeho zákon z r. 1930 opravdu poskytl. Začalo se to projevovati o rok později, r. 1931, kdy bylo nutno sáhnouti zákonnou úpravou k jisté percentuelní redukci vánočního přídavku a kdy bylo poskytnuto vládě zmocnění, aby podle okolností tento přídavek vyplatila.

Situace, o které zde mluvil p. zpravodaj soc. politického výboru, je taková, že zajisté nemůže u nikoho vzbuzovati potěšení. Je naprosto nesprávné vykládati, jakoby dnes vládní většina, specielně vláda sama ze zlé vůle sahala k této restrikci, poněvadž je zde prostě hospodářská nutnost, která neukazuje žádné jiné možnosti než východisko právě naznačené.

Rozpočtový výbor probíral tuto otázku a usnesl se přistoupiti také k usnesení výboru soc.-politického a doporučiti plénu sněmovny, aby vládní osnova byla schválena tak, jak byla vládou předložena. (Souhlas.)

Místopředseda Stivín (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 40 minut. (Námitek nebylo.)

Námitek není. Návrh můj jest přijat.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. Babel, Simm, Greif, Gottwald.

Uděluji slovo p. posl. Babelovi.

Posl. Babel (německy): Bez jakéhokoli rozmýšlení, naprosto nedbajíc hromadných protestů z řad státních zaměstnanců a učitelů zahajuje nyní vláda již dávno zamýšlenou ofensivu na kapsy státních zaměstnanců a učitelů a dává znamení k útoku na platy a mzdy všech veřejných a soukromých zaměstnanců, jakož i všech dělníků a dělnic v soukromých podnicích.

Po dlouhém tahání za kulisami parlamentu dohodly se všechny koaliční strany konečně na úsporném plánu a zahajují [ ] s tak zvaným třináctým platem. 105 mil. Kč mají obětovati státní zaměstnanci a učitelé v zájmu státu škrtnutím vánočního příspěvku. Tak zvaný třináctý plat se dnem 1. prosince 1932 úplně zastavuje. Desetitisíce rodin nižších druhů státních zaměstnanců, jejichž měsíční požitky nestačily ani k úhradě nejnutnější potřeby, které pro vzrůstající drahotu stále více zapadaly do dluhů, staví se nyní před fakt, že nic nedostanou a že příště budou musiti žíti ještě s menším platem. Jak těžce budou postiženi státní zaměstnanci a učitelé již samým škrtnutím třináctého platu, dá se nejlépe posouditi podle jejich požitků.

Ze 387.000 státních zaměstnanců a 59.380 učitelů jest asi 200.000 zaměstnanců, kteří vesměs mají méně než 600 Kč měsíčního platu. Z toho má 96.492 méně než 500 Kč. U učitelů jest jich asi 10.000 s měsíčními platy od 500 do 750 Kč. 24% všech učitelů se středoškolským vzděláním dostává dnes po odečtení všech srážek denní mzdu 31 Kč. 40% poštovních zaměstnanců dostává do 500 Kč měsíčního platu, mezi nimi jsou i zaměstnanci se 360 Kč. To jsou vysloveně hladové mzdy, které naprosto nestačí k živobytí. Zrušení vánočního příspěvku, který ještě vloni byl vyplácen ve výši 300 Kč jako minimum, postihuje všechny zaměstnance těchto druhů letos tím strašlivěji, že drahota dále vzrostla a ještě stoupá. Vyňata jest ovšem vysoká byrokracie, která jako dosud i letos dostane na remuneracích 20.000, 30.000 až 70.000 Kč. Teprve nyní si státní zaměstnanci a učitelé správně uvědomují, jaký [ ] byl na nich spáchán s tak zvaným třináctým platem.

V r. 1930, když se stále více pociťovaly následky platového zákona č. 103/1926 Sb. zák. a nař. a ve velkých hromadných projevech byl všude vznášen požadavek po třináctém platu, podařilo se vládě s pomocí reformistických stran a vůdců odborových organisací vyplacením vánočního příspěvku ve výši 70% základního platu rozděliti masy zaměstnanců, částečně je uklidniti a odvrátiti od požadavku po skutečném zvýšení platů. Zde s tohoto místa upozorňovali jsme již tehdy státní zaměstnance, [ ] že tyto almužny mnohonásobně vrátí, nebudou-li bojovati o své požadavky. Dnes jest každému zřejmo, že jsme správně odhadli úmysly vlády a jejich sociálfašistických lokajů.

Důkazem budiž příklad. V prosinci 1930 dostal definitivní železniční zaměstnanec s ročním platem (t. j. pensijní základnou) 8556 Kč jako vánoční příspěvek po srážce daní a kolkovného 484 Kč, v r. 1931 již jen 295 Kč, v r. 1932 nedostane již nic. Ale jeho výdaje vzrostly při zvýšení cen režijního uhlí o 90 Kč, zvýšením poplatků za legitimaci k jízdě o 30 Kč a zvýšením nájemného z naturálních bytů státních drah o 408 Kč, úhrnem tedy o 528 Kč, Tato zvýšení byla zavedena ministerským výnosem hned po vyplacení prvního vánočního příspěvku, takže mu z vánočního příspěvku nejen nic nezbylo, nýbrž ještě na to doplatil. Tyto zvýšené výdaje stupňovaly se však v příštím roce ještě mnohem více. Režijní uhlí bylo dále zdraženo o 1 Kč na 1 q, nájemné bylo znovu zvýšeno, naprosto nehledě ke strašnému vyhladovovacímu záměru vlády, který má býti v nejbližších dnech odhlasován a který snižuje životní úroveň zaměstnanců o dalších 20%.

Ve vládním návrhu na zastavení vánočního příspěvku praví se v § 1: "Vánoční příspěvek se až na další zastavuje". Tato poznámka má buditi dojem, jakoby toto zastavení bylo jen přechodné. [ ] Již při odhlasování zákona č. 394/1922 Sb. z. a n., kde státní zaměstnanci utrpěli velkou ztrátu na svých požitcích, pravila vláda v důvodové zprávě, že jde jen o pokusné opatření, neboť nastane všeobecný pokles cen, a nenastane-li, že bude zákon novelován. Do dneška není ani řeči o nějakém poklesu cen, ale požitky zůstaly nejen sníženy v téže míře, nýbrž platovým zákonem čís. 103/1926 Sb. z. a n. byly sníženy ještě více. Osobní výdaje byly od r. 1921, i když nebyla žádná krise, soustavně snižovány. Jen osobní výdaje na státních drahách klesly od r. 1920, kdy činily 3300 milionů, do r. 1931 na 1.700 milionů Kč. I v prosinci loňského roku, když byl vánoční příspěvek snížen o polovici, pravilo se v důvodové zprávě: "Tato ustanovení platí jen na dvě léta." Ve skutečnosti mizí nyní ještě i tento drobeček. Nový vládní návrh praví zřetelně, že příště nelze vůbec pomýšleti na to, že by se vánoční přídavek zase vyplácel, byť jen omezeně.

Musíme míti za to, že se státní zaměstnanci nebudou nyní oddávati žádným ilusím. Všechny dosavadní zkušenosti jim zřetelně ukázaly, že je vláda a socialističtí vůdcové krmili jen lichými sliby a že při tom nepřetržitě zkracovali jejich požitky.

Maska vůdců tak zvané Exekutivy jest tím odhalena. Celé týdny se pokoušeli zdržovati státní zaměstnance slibem, že nedojde ke snížení platů. Všechny papírové protesty putovaly do košů v klubech socialistických poslanců a vlády. Zřetelněji než kdy jindy mohli se státní zaměstnanci přesvědčiti, že je reformističtí a fašističtí vůdcové Exekutivy zradili a prodali. Největší chybou státních zaměstnanců jest, že zarazili mohutnou vlnu protestů, kterou rozpoutali v celé zemi, a že nyní čekají, zdali vůdcové dostojí svému slibu. Již první úsporný návrh dokazuje opak. Tato protestní kampaň musí se ještě více stupňovati. V hromadných schůzích musejí se všude jednotně zvoliti vedoucí obranné orgány, které se poradí a usnesou na nutných bojovných opatřeních. Státní zaměstnanci se musejí semknutě postaviti za toto vedení a případně k ostřejším opatřením [ ]. A to, čeho nyní nebylo dosaženo, musí se ihned dohoniti, neboť jde již o více než o zbytek vánočního příspěvku, jde o holou existenci zaměstnanců.

Vláda vypracovala úsporný plán, který jest pohromou pro všechny státní a veřejné zaměstnance, učitele a vůbec všechny pracující, drobné živnostníky a rolníky. Všechny platy a pense mají býti sníženy o 3-15%, osobám bydlícím v cizině až o 50%. Příspěvky do pensijního fondu mají se zvýšiti o 2%, ze 6% na 8%. Výplatní lhůty mají býti přesunuty tak, že se postupně do konce roku budou požitky vypláceti pozadu, což znamená ztrátu dalšího platu. Příbytečné se od 1. ledna 1933, jsou-li oba manželé ve veřejné službě, sníží tomu z nich, kdo má nižší plat, o polovinu, vedlejší zaměstnání má býti zakázáno, což se týká zvláště zaměstnanců, kteří předčasně byli přeloženi do výslužby a jimž se v takovém případě výslužné odejme. Za všechny zkoušky mají se zavésti zvlášť vysoké poplatky. Prozatímní zaměstnanci mají býti úplně připraveni o své právo na pensi a převedeni do sociálního pojištění. Léčebný fond bude zastaven a příspěvky do nemocenských pokladen se mají zvýšiti. U železnic hodlají výkonnému personálu počítati služební léta jen jednou, místo aby jim je započítávali 1 1/2krát. Premie, úkolové platy, noční a jízdní paušály jakož i diety za dálkovou službu mají býti velmi omezeny a sníženy. Zamýšlejí zbaviti účinnosti pragmatikální práva železničářů a hodlají je odbýti bídnější smlouvou než v soukromých podnicích. Nájemné za byty ve starých budovách má býti zdvojnásobeno. Desetitisíce zaměstnanců má býti celé týdny vysazeno na neplacenou dovolenou a přes 40.000 státních zaměstnanců má býti vůbec propuštěno nebo předčasně přeloženo do výslužby.

K tomu přistupuje vyšroubování celních sazeb a s tím spojené zdražení všech důležitých předmětů spotřeby. Počítáme-li ztrátu vánočního příspěvku, zvýšení příspěvku do pensijního fondu a procentní snížení platů kromě ostatních nových břemen, ukazuje se, že se králi finančních magnátů dr Preissovi podařilo úplně uplatniti svůj požadavek, aby osobní výdaje na státní zaměstnance byly sníženy o 20%.

Jde o [ ] na kapsy pracujících, na němž se dohodla vláda, ve které ještě dnes sedí 7 socialistických ministrů, se svými ostatními straníky a členy odborových organisací a s buržoasií za zády pracujících a státních zaměstnanců. Vykořisťovatelé se svými lokaji, socialistickými ministry, odůvodňují toto hladové tažení tím, že jest nutno v zájmu státu sáhnouti k tomuto snížení, poněvadž státní příjmy dále klesají a hospodářská krise se zostřuje. Rozhodně nepochybujeme o tom, že jak vláda uvádí, bude pro příští rok zapotřebí 1.2 miliardy Kč na úhradu schodku. Jde dokonce, jak zde již prokázal soudr. Zápotocký, o mnohem více, asi o 5.4 miliardy Kč, které jsou bez úhrady. Ale s tím, že obětmi zbankrotilé hospodářské politiky vlády a jejího marnotratného hospodářství na neužitečné výdaje mají býti nezaměstnaní, státní zaměstnanci a učitelé, s tím se nesmíříme, nýbrž budeme mobilisovati masy k boji proti hladovému plánu. Není-liž to přímo vyzývavost pro statisíce hladovějících nezaměstnaných, když vláda vyplatila sobě a vysokým byrokratům v ministerstvech, kteří mají beztoho stálé platy přes 100.000 Kč ročně, ještě miliardu na dietách, jak to doznal sám tajemník Fialka v Českých Velenicích a Českých Budějovicích jako člen vládní strany, československé sociálně demokratické strany? Když velcí kapitalisté a velcí agrárníci, finanční magnáti a bursovní dohodci dluží na daních asi 5 miliard Kč, když jest v republice přes 7.000 milionářů, jen v Praze 2.000, když takový Petschek se jměním 1 miliardy Kč si dá škrtnouti na daních 5 milionů Kč? Když jest v Praze 8 stonásobných milionářů, kterým při sběrací akci nezbyl ani haléř na nezaměstnané, a když jejich jmění pod ochranou vlády nejen zůstává nedotčeno, nýbrž když se jejich banky ještě na útraty pracujících sanují 757 mil. Kč, není-liž to vyzývavost?

Nic se neškrtá z ohromných výdajů na militarismus, které zase činí asi 2 miliardy Kč, neškrtá se ani haléř ze 300 milionů pro duchovenstvo a ze 3/4 miliardy Kč na vnitřní mocenský aparát. Ba podle "Lidových novin" mají býti výdaje na militarismus zvýšeny ještě o dalších 80 mil. Kč a má býti přijato sta nových četníků. Při snížení kněžských platů vláda vyzývavě navrhuje, aby se roční plat nejprve zvýšil na číslici dělitelnou 12 a z této částky aby se ubrala 3% atd., tedy ve skutečnosti zhola nic. Přes prudký pokles státních příjmů vláda nepřetržitě stamiliony sanuje banky, velkostatkáře, velkoprůmyslníky a dává jim subvence. Representační výdaje se neomezují, zkrátka při tom všem se ani dnes ještě neprovádějí žádná úsporná opatření.

Ohromná břemena na úhradu obrovského schodku mají nésti výlučně hladovějící, pracující a nezaměstnané vrstvy. Vláda se pokouší proraziti se svým tak zvaným úsporným plánem všemi prostředky, i nejkrvavějším terorem. Kráčí přes mrtvoly, jen aby udržela a zachránila svůj zahnívající kapitalistický systém. Vládní socialisté pomáhají jí při tom všemi silami. Nový ministr železnic Bechyně pokračuje v surové úsporné politice na útraty nejchudších železničářů, kterou žádá buržoasie a kterou zahájil Hůla. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Jako sociálně demokratický ministr se neostýchá dokázati své šovinistické smýšlení vyhozením posledního zbytku všech německých a maďarských železničářů, jakož i členů jiných menšinových národů ze železniční služby. Sta německých železničářů bylo v německých územích pro neznalost služebního jazyka předčasně dáno do pense s žebráckým výslužným. Celé dílny, jako v Liberci, Ústí nad Labem, v Podmoklech, Zvoleni a návěštní dílny v Chomutově se ruší a proto dochází k hromadnému propouštění a překládání. Za to mají býti čeští železničáři po zamýšleném zrušení dílen v Praze-Bubnech přeloženi do německých krajin a budou tím finančně těžce poškozeni a má se jich užíti k šovinistickému vzájemnému štvaní.

Jako sociální demokrat dává svůj souhlas ku přeložení zvolených důvěrníků a tím hladce ruší nejprimitivnější práva personálního zastoupení, jak se stalo v případech obou železničářů Fialy a Bláhy, kteří byli z bubenských dílen přeloženi do Tábora, třebaže manželka posledního pro nemoc se přestěhovati nemůže. Sociálně demokratická strana se ještě pokouší ve svém tisku namluviti železničářům, že obsazení ministerstva železnic soudruhem ministrem bude ve prospěch personálu. Chlubí se již prvním úspěchem, že Bechyně přibral do železničního správního poradního sboru jednoho zástupce dělnictva. Tento zástupce dělnictva se jmenuje František Němec a bude společně s vysokou byrokracií hlasovati pro snížení platů, snížení vedlejších požitků, hromadné propouštění na neplacenou dovolenou, snížení režijních výhod, předčasné překládání do výslužby, především železničářů z národních menšin. Bude jako věrný soc.-demokratický funkcionář za tučnou remuneraci od 20.000 do 30.000 Kč souhlasiti s jazykovým terorem, prodloužením pracovní doby, hromadným propouštěním a politickým terorem. Tento úspěch reformistických vůdců není ojedinělý. Již když ministr financí Trapl vystoupil na veřejnost se svým úsporným plánem a byl ochoten vyjednávati s vůdci Exekutivy o protinávrzích, předstihovali se ve vítězném pokřiku: "Vláda vyjednává se zástupci personálu!" Ale zamlčeli, že vyjednávali o snížení platů, které pro nejchudší kategorie dopadne přímo katastrofálně. I odstupňované snížení požitků proti zamýšlenému lineárnímu bylo pro ně úspěchem, i když přes všechno ujišťování, že nejchudší zaměstnanci nebudou tím postiženi, právě nejnižší kategorie budou poškozeny nejvíce. Pro ně jest "úspěchem", když prozatímnímu nebo třeba definitivnímu státnímu zaměstnanci prvního platebního stupně s měsíčním platem asi 650 Kč bude snížen plat 2%ním zvýšením příspěvku na pensijní fond a odnětím vánočního příspěvku o další 4%, tedy ve skutečnosti o 6% kromě ostatních nových břemen, na které vláda pomýšlí ve svém úsporném plánu.

Úloha sociálfašistických vůdců ukazuje se nyní před celou veřejností jako úloha zrady na státních zaměstnancích. Poukazuji na jeden případ, který by státní zaměstnanci měli považovati za příklad, jak je na jejich schůzích vůdcové sociální demokracie obelhávají a podvádějí. Brodecký si troufal loni v prosinci při jednání o částečné snížení vánočního příspěvku ostře se postaviti v sociálně-politickém výboru s revolučními frázemi proti tomuto úmyslu vlády. Mluvil tam takovým radikálním tónem, jakoby chtěl vší mocí zabrániti tomu, aby se státním zaměstnancům ještě více nesnižovala bídná almužna v nočního příspěvku. Ba dokonce šel tak daleko, že tento čin vlády nazval zločinem na nižších státních zaměstnancích. Ale za několik minut po své revoluční řeči zdvihl své ruce a hlasoval pro tento zločin, jejž před tím sám nazval "zločinem". Na schůzi prohlašoval on a jeho kolegové vůči železničářům a jiným státním zaměstnancům, že prý nikdy nepozvedli ruce pro snížení vánočního příspěvku, že se neúčastnili schůzí sněmovny, když se jednalo o snížení vánočního příspěvku.

Nejen to, Brodecký dovedl i později, dne 20. června 1931, jak to píše jeho časopis "Železniční zřízenec", radikálně vystupovati před masami železničářů. On sám napsal ve svém časopise pod tučným titulem "Železničáři, na svá místa, jde o vše!" mezi jiným: "V masách zaměstnanců, zoufalých a nespokojených, kteří cítí bezvýslednost zákroků svých odborových organisací, kteří vidí, jak každá akce na zlepšení se tříští o výmluvy na špatný stav podniku, a kteří poznávají marnost svého snažení o lepší budoucnost za dnešního režimu, roste přesvědčení, že to takhle dále jíti nemůže a nesmí." Sám napsal ještě v témže článku na druhé stránce radikálním tónem pod titul: "Není času na porady - personál chce činy!" na příklad: "Náš zápas nezapadne ve vzájemném boji organisačním. Jestliže jsme řekli, že pořádek na železnicích jest předpokladem lepší existence železničních zaměstnanců, pak vrhneme všechny své organisační síly do tohoto dějinného zápasu a pomocí sociálně demokratické strany dobojujeme svůj zápas až ke konečnému vítězství."

S takovými radikálními frázemi vystoupil Brodecký a jeho kolegové z řad koalice před masy státních zaměstnanců, slibovali jim modré s nebe a že pomohou všem, že nikdy nepřipustí další zhoršení. A dnes musejí státní zaměstnanci míti zřejmý důkaz, že hladce zvednou své ruce pro zrušení posledního zbytku vánočního příspěvku, a nejen to, že ani nedbajíce překážek budou zvedati své ruce s vykořisťovateli pro všechny další sanace bank, pro zvýšení daní a pro vyrovnání schodku státního rozpočtu na útraty nejchudších vrstev dalším snížením požitků státních zaměstnanců, neohlížejíce se na to, že nejnižší kategorie státních a veřejných zaměstnanců již trpí hlad, že jejich postavení jest velice otřeseno a že každý den čekají, že budou úplně o svůj chléb připraveny a propuštěny.

Tato politika a úloha sociálně demokratické a národně socialistické strany ve vládě jest jednou z nejvýznačnějších, které se kdy v dějinách odehrály. Nepokoušejí se již ani činiti další pokusy na oklamání, hladce diktátorsky se přenášejí přese všechno, jak to buržoasie žádá, v zájmu udržení kapitalistického systému. Zamítly návrhy komunistické strany, v nichž konkrétně bylo uvedeno, kde se může šetřiti, kde jest možno zabrániti jakémukoli snížení požitků státních zaměstnanců, ba vůbec je ani neprojednávaly. Musíme dnes zde s tohoto místa co nejostřeji protestovati proti těmto brutálním útokům na požitky, na beztoho bídný život státních zaměstnanců, žádáme, aby to bylo ihned vzato s denního pořadu a aby se vůbec dále nejednalo o škrtnutí vánočního příspěvku. Žádáme, aby vánoční příspěvek byl určitě dále vyplácen jako jeden z nejminimálnějších požadavků státních zaměstnanců. Protestujeme velice ostře proti vyhladovujícímu plánu vlády a žádáme, aby se zastavilo jakékoli propouštění. Protestujeme proti neslýchanému teroru, proti národnostním útlakům a proti propouštění německých železničářů. Protestujeme proti překládání zvolených důvěrníků, které v podnicích personál vybral a zvolil, aby jej zastupovali. Žádáme, aby byl ihned dán na denní pořad návrh komunistické parlamentní frakce o možnosti spořiti na jiných položkách. Vyzýváme státní zaměstnance, aby nasadili všechno, aby se scházeli v hromadných schůzích, aby co nejostřeji protestovali, aby ještě odvrátili nehorázný plán na zbídačení, jenž se však nedá jinak odvrátiti, než že se státní úředníci konečně přesvědčí, že není jiného východiska než nejostřejší boj se všemi ostatními dělníky, [ ] (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Simm. Uděluji mu slovo. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Posl. Simm (německy): Slavná sněmovno! K projednávanému vládnímu návrhu tisk 2060 o zastavení účinnosti zákona o vánočním příspěvku státním zaměstnancům a učitelům v činné službě musím jménem své strany, německé národně socialistické strany dělnické, opíraje se o své včerejší stanovisko v sociálně-politickém výboru podati toto prohlášení:

Německá národně socialistická strana dělnická odmítá vládní návrh na zastavení vánočního příspěvku státním zaměstnancům a učitelům v činné službě stejně jako všechny oznámené další záměry vlády na snížení platů těchto stavů.

Za to trvá německá nár.-socialistická strana dělnická na oněch rozhodujících důvodech, které uváděla při častých veřejných rozpravách o této otázce. Opatření vládního návrhu tisk 2060 jakož i další úmysly v tomto směru jsou především věcně nemožné. To vysvítá i z onoho stanoviska vlády, které se projevilo při konečné úpravě platových poměrů státních zaměstnanců a učitelů v činné službě v roce 1926. Tehdejší vláda sama prohlásila, že číslice platů obsažené v platovém zákoně jsou v této chvíli nedostatečné. Přes to žádala od parlamentu souhlasu, poněvadž se zřetelem na finanční situaci státu líčila snesitelnější úpravu jako nemožnou. Ale mimo to zdůraznila, že jistě očekávaná konsolidace hospodářských poměrů poskytne věcnou hodnotu pouze jmenovité hodnotě platů. Když se tento předpoklad nesplnil, řeklo se později několikráte, že bude nutno novelovati zákony z r. 1926 způsobem, který odstraní nesrovnalost platů se skutečnou hospodářskou situací, kterážto nesrovnalost během vývoje vzrostla. Zvláště bylo tomu tak u stanoviska sociálně-politického výboru.

Německá národně socialistická strana dělnická připomíná v této souvislosti zprávy o zadlužení státních zaměstnanců a učitelů, které byly kdysi v tomto výboru podány a k nimž se udělalo mnoho poznámek. Právě z toho došlo v r. 1930 k prvnímu kroku ke zlepšení jejich platových poměrů, když zákonem ze dne 14. října 1930, č. 144 Sb. z. a n., byl státním zaměstnancům a učitelům v činné službě poskytnut vánoční příspěvek. Již loni bylo vyplácení vánočních příspěvků omezeno. Stalo se to podle ustanovení §§ 8 až 10 zákona ze dne 28. listopadu 1931, č. 176 Sb. z. a n., a to s účinností na rok 1931, při čemž § 11 ustanovoval, že vláda jest zmocněna zákon ve stejném rozsahu o rok prodloužiti. Vláda navrhuje, aby předloženým návrhem byl zákon č. 144/1930 Sb. z. a n., až na další zbaven účinnosti.

Tím jest znemožněna sanace hospodářství státních zaměstnanců a učitelů, která i kdyby se byla provedla ve skrovném rozsahu, byla by měla prejudiciální význam a byla by uspokojila. Skutečný následek zrušení tohoto příspěvku bude pro tyto osoby tím hroznější, že se v něm ukazuje předchůdce dalších stejných opatření.

Za důvod vládní činnosti považuje se hospodářská krise, která se v r. 1932 zhoršila a způsobila takový pokles příjmů, že vláda líčí jako nemožné udržeti zákon o vánočních příspěvcích. A to tím spíše, že prý ani správními ani zákonodárnými opatřeními nedají se provésti dostatečné úspory ve státních výdajích, ani zvýšení příjmů. Toto odůvodnění není podle mínění německé národně socialistické strany dělnické správné, naopak potřeba státních financí může býti uspokojena jinak než zamýšleným snížením požitků státních zaměstnanců a učitelů. Úsporné plány pro státní hospodářství, které v této věci navrhly svazy státních zaměstnanců a které se především týkají objektivních zařízení státu, nesahajíce na nositele státních příjmů, musíme považovati za návrhy veskrze vážné. Ani s hlediska státních financí, ani s hlediska státně politického a národohospodářského nemůžeme přijmouti návrh tisk 2060.

Snížení příjmů, které se vůbec a všeobecně provádělo v posledních letech, projevuje se v silném poklesu obratu. Kdekoliv se jen činila podobná opatření, dotýkalo se to pustošivě i hospodářství. Jde o to, aby v pravém opaku k tomuto způsobu byla zase obnovena kupní a spotřební síla pracujících vrstev, což jediné zase může pomoci na nohy zkomírajícímu hospodářství. Vánoční příspěvek státních zaměstnanců a učitelů v činné službě byl až do posledního haléře spotřebován, což mělo národohospodářské účinky mimo tyto stavy. Tohoto mínění jsou dnes i obchodníci i živnostníci. Dnes jde hlavně o odpověď na otázku, chce-li stát býti opravdu pečujícím státem nebo zůstati státem, ve kterém jest trvalým zákonem politický materialismus. Veřejnost již dávno ví, že se státní správa zdražuje pro stát spíše nynější korupcí než skutečnými platy státu. Kdyby se podařilo tuto korupci vymýtiti zásahem, jehož se ovšem mnozí obávají, pak by měl stát peníze ke svému dalšímu provozu. Z boje státních úředníků a učitelů o umožnění jejich existence stala se právě tímto poukazováním velká politická věc, jak ještě nikdy nemohla býti s tak silným pochopením a tak vřele přijata v široké veřejnosti.