Slavný sněme, je možno při otázce úhrady počítati s tím, že by se zlepšil výnos starých zdrojů? Není. Naše hospodářská situace se jeví tak, že jsme vázáni vývozem na státy předlužené, státy jihovýchodní Evropy, které s Polskem a Řeckem, bez Československa, mají zahraničních dluhů přibližně 150 miliard Kč. Připočteme-li k tomu Německo, je to více než 300 miliard a do této oblasti jde 60% našeho vývozu. Co to znamená? To znamená, že jsme-li odkázáni většinou vývozu na tuto velikou oblast, že jsme odkázáni na to, abychom prostě vyměňovali zboží a že musíme dokonce i na úhradu starých pohledávek bráti jejich zboží, to znamená, a jistě mi každý dá za pravdu, že k obratu situace se tak rychle nedojde.

Uvedl bych zde jeden případ. Vývoz bavlněného zboží proti r. 1927 klesl o 73.5%, zatím co domácí konsum klesl jen o 30%. Co to znamená? To znamená, že když se mluví tu a tam o určitých známkách zlepšení konjunktury, které ostatně, bohužel, zase ustaly, nemůžeme počítati s velkým a značným oživeným vývozu do předlužených států, dokud nebude rozřešena otázka jejich financí; a každý mi dá za pravdu, že otázka 150 miliardového předlužení těchto států nebude rozřešena tak rychle, abychom mohli počítati, že naše finační situace bude zlepšena zvětšeným výnosem těch zdrojů, které zde jsou.

A do jaké míry je možno čerpati ze zdrojů nových? Zde bych upozornil na skutečnost, které si, myslím, naše veřejnost málo všimnula. Kdybyste srovnali pokles výroby a jejích cen proti r. 1929, dopočetli byste se toho, že národní důchod československý za tu dobu klesl o více než 40 miliard Kč ročně. Slavný sněme, to je faktum, které musí míti každý na mysli, kdo dnes jedná o otázkách státního hospodářství, každý, kdo uvažuje o tom, zdali je eventuálně možno získati nové zdroje. Račte uvážiti, že při poklesu národního důchodu o 40 miliard Kč jsme zase zvýšili zatížení zdrojů tohoto důchodu novým veřejným břemenem o více než 1 miliardu Kč ročně, račte uvážiti, že za těchto okolností dnes bude každý nový zdroj - prosím vy víte, že se o nich jedná a uvažuje v této nouzi - snižovati spotřebu, anebo, že se budeme dotýkati majetkové podstaty, a již dnes žijeme z části nikoliv z důchodů, nýbrž z majetkové podstaty. Tedy za těchto okolností jest jasno, že co nám zbývá, jsou jediné úspory v rozpočtu.

Slavný sněme! O těch úsporách se mluví často široce, velmi všeobecně. Buďme si vědomi především jednoho: V této situaci okamžitě nám pomohou jen úspory, které se projeví hned. Máme-li změniti dnešní finanční situaci, tedy zde musí býti úspory, které se ihned v rozpočtu budou prováděti. To se pak musí jíti do velmi bolestných úkolů, na př. budou-li se snižovati - a musejí se snižovati příspěvky, které stát platí na anuitách a zúročení bytové péče. Provede-li se t. zv. úrokový regres, má to vynésti pro stát ročních 60 milionů Kč. Je to jistě bolestné, ale jenom takovými radikálními prostředky a pak řadou radikálních snížení jednotlivých položek, která se dotknou místních zájmů, zájmových skupin, můžeme dojíti k nápravě.

Jednoho si musíme býti vědomi: že není možno za žádných okolností dělati nová vydání. Kol. Winter a kol. Zeminová uvedli řadu věcí, jistě důležitých, které by bylo nutno a účelno v rozpočtu řešiti. Jistě bychom mohli tyto návrhy rozšířiti, ale, slavný sněme, za této situace - a já bych byl rád, abychom si jí byli vědomi - není možno rozšiřovati jakýkoliv obor státního vydání, za této situace je možno jen radikálním, katanským způsobem seškrtati vydání, a to v prvé řadě vydání věcná a organisační, abychom došli k snížení rozpočtu.

Pan min. předseda prohlásil pro případ, kdyby nestačilo snížení nákladů věcných, že bude pravděpodobně nutno předložiti zákonodárným sborům osnovu zákona o snížení vydání osobních. Naše strana, stejně jako strany jiné, prohlásila, že pro toto snížení bude hlasovati jen s tou výhradou, že bude předem zabezpečeno provedení všech možných a dosažitelných úspor věcných a organisačních. Nechceme, slavný sněme, tímto prohlášením předstírati, že se náprava státních financí obejde bez jakéhokoliv, byť i přechodného snížení platů. Musíme trvati na tom, bude-li nutno jednati o snížení platů, aby byly provedeny předem všechny možné úspory, poněvadž musíme věděti, že oběť, kterou státní zaměstnanci přinesou, nebude oběť marná. Kdyby se snížily platy stát. zaměstnancům bez provedení ostatních úspor, znamenalo by to, že za tři měsíce budeme státi před situací, před jakou jsme stáli po zvýšení daně obratové důchodové a před jakou stojíme dnes.

Ještě jednou musím v této souvislosti prohlásiti, i kdyby po všech věcných a organisačních úsporách bylo nutno sáhnouti také i k úsporám osobním, že by tato cesta pro nás byla schůdná jen tehdy, kdyby se tím dosáhlo skutečné, opravdové rovnováhy rozpočtu, neboť důvod pro toto opatření není v tom, že by platy stát. zaměstnanců byly příliš vysoké, důvodem pro toto opatření může býti jen dosažení skutečné rozpočtové rovnováhy, poněvadž bez ní by krátkodobé zadlužení státu musilo stoupati způsobem, který by nakonec ohrozil kupní sílu peněz a tím nepřímo zase platy, ale nejen platy, nýbrž také úsporné vklady, pense, důchody a mzdy.

Proto, slavná sněmovno, vážeme toto své stanovisko na tyto předpoklady. Doznám, že to nejsme jen my, nýbrž že je to stanovisko, na kterém se setkáváme, myslím, také s ostatními stranami.

Mluvím o věcných úsporách a všech těch, které se projeví hned. Vedle nich musíme však provésti také úspory organisační. Vláda ohlašuje, že návrh na snížení platů bude učiněn pro přechodnou dobu 2 let. To znamená, že tato 2 léta musíme vedle těchto okamžitých věcných škrtů provésti také organisační úspory, abychom za ta 2 léta ještě zase zjednodušením organisace a reorganisace státní správy dostali zpět 600 mil., které bude činiti toto snížení.

Jsem tedy toho názoru, že vedle těchto okamžitých škrtů bude nutno provésti řadu organisačních úspor. To bude zásah velmi dalekosáhlý. Zasáhne to také školství. Chceme-li to provésti, musíme se podívati do organisace středního, odborného a vysokého školství. Není jiné pomoci! Ušetřiti více nežli 2 miliardy, to se nedá jen tak jednoduchým způsobem. Musíme žádati všechny tyto úspory státní, úspory na representaci, snížení nákladu na tisk, vůbec všechny věci, které byly veřejně žádány. My potřebujeme 2 miliardy, a to je ovšem suma, které se nedá dosáhnouti opatřeními populárními, k tomu bude potřeba nesmírně nepopulárních, těžkých a vážných opatření, která se nám podaří provésti jen tenkráte, když se všichni na nich dohodneme. A to je důvod, proč vítáme a proč chceme úspornou komisi. Jsem přesvědčen, že musíme najíti půdu, kde se naleznou strany, aby převzaly na sebe odpovědnost za tyto těžké, nepopulární věci, poněvadž při poklesu národního důchodu více nežli 40 miliard nemůžeme udržeti rozpočet na dnešní výši.

Mluvím-li o těchto finančních věcech, chtěl bych říci jedno: Nám nejde a nemůže jíti jen o úspory v rozpočtu, nýbrž také o to, nač jsem na začátku poukázal, a nač déle roku poukazujeme, o způsob, jak se vede a spravuje pokladna státní. Musíme trvati na tom, že zbytné výdaje, i když jsou v rozpočtu zařaděny na dosažení úvěru, nesmí býti uskutečněny, když na ně státní pokladna nemá peněz. Vím, že zde narážím na t. zv. resortní partikularismus, na snahu jednotlivých resortů, které nevyčerpaly ještě své úvěry. Ale ve chvíli, kdy je taková situace, jako je dnešní, nesmí se opakovati zjev, aby se v jednotlivých resortech na konec roku všecko horempádem objednávalo a vydávalo jen proto, že jsou zde nějaké peníze, že se snad musí vyčerpati úvěry. (Posl. Remeš: Páni se řídí zásadou, co je v rozpočtu, že se musí utratiti!) Ano, Správně to kol. Remeš podotýká. Musíme říci, že se konečně musíme vrátiti k zásadě, že nemůžeme své příjmy přizpůsobovati svým vydáním, nýbrž svoje vydání svým příjmům. Proto bych doporučoval, aby v této době byla provedena ona reforma, která byla navrhována, aby účetní oddělení, která jsou součástí jednotlivých správních úřadů, nebyla podrobena těmto správním úřadům, leč službou pomocnou, nýbrž aby byla podrobena Nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu, kterému by směla oznamovati, když odmítnou kontrasignaci rozkazu, který by dostala od svého správního úřadu, jak možno dosáhnouti co největších úspor. Dnešní organisace podporuje partikularismus jednotlivých resortů, proti kterému se často ministr financí a Nejvyšší kontrolní úřad stávají bezmocnými. Proto musíme hledati cestu, chceme-li zjednati nápravu, a to se stane velmi správně tím způsobem, když osamostatníme tato účetní oddělení. Ovšem nepopírám, že bude také nutno změniti zákon o Nejvyšším účetním dvoru.

Toto hospodaření státní pokladny se ovšem týká také okolnosti další a tou je soustředění a revise dodávek. Také zde stojíme před stejným zjevem, který vidíme v celé pokladní službě státní a v celém jeho hospodaření, před tímto partikularismem jednotlivých resortů, které v tomto směru postupují samostatně, místo aby právě v této otázce dodávkové žádali soustředění, jednotnou revisi a jednotné vedení nezávislým sborem. Je také nutno, aby stát, pokud jde o dodávky, objednával jen to, co může zaplatiti, abychom neviděli dnešní stav, že státní dodavatelé jsou často v nejhorší situaci proto, že jim stát nemůže zaplatiti.

V této souvislosti bychom si přáli, aby došlo také ke změně našeho zákona o korupci. Velectěné shromáždění, naše státní úřednictvo má krásnou, velkou tradici neporušenosti, ale bohužel, jinakým postupem nevelkého množství, jistě omezeného okruhu trpí pak na své pověsti celá naše státní administrativa. Dokud budeme míti zákon, podle něhož udavač jest trestán, podle něhož není možno, aby ve skutečnosti ten, kdo se korupce dopustil, byl usvědčen, nedojdeme k nápravě těchto poměrů, jejichž náprava je nutná v zájmu našeho státního úřednictva a v zájmu úspornosti v našem státě. Jsem přesvědčen, kdybychom v této věci měli jiný prostředek než tento zákon, že by se mnohem úsporněji hospodařilo ve státním rozpočtu a ve státní pokladně než dnes.

Další věcí jsou státní podniky. Náš stát ve skutečnosti spravuje dnes velký zemědělskoprůmyslový, dopravní a obchodní koncern, ale počíná si při této správě podobně, jako si počínaly mnohé banky v cizině i u nás, které byly strženy do záhuby právě svými průmyslovými koncerny tím, že je nedovedly kontrolovati v jejich pokladní gesci a v nákupu surovin. A tak jsme před zjevem, že v době, kdy potřebujeme každého haléře, naše státní a jiné podniky zařizují nové závody, účastní se nových podniků, jako na př. ministerstvo veř. prací na továrně pro impregnaci dřeva, zatím co druhé podniky nemají práce. Vidíme, že státní statky a lesy zařizují nové pily a podobně. Zkrátka se zde vyvinuje hospodářství státních podniků, které se stává nezávislým na ústřední finanční správě. Nejjednodušší a nejjasnější věc je, abychom postavili tyto podniky pokud možno na skutečně obchodní základ i tam, kde může zůstati účast státu, jako u železnic, že bychom je podle vzoru říšskoněmeckého nebo belgického postavili na vlastní nohy. Ale pokud zůstávají v rukou státu, je nutné, aby také jejich vedení bylo po této stránce prováděno tak jednotně a jasně, jako tomu má býti při správě velkého průmyslového koncernu. To platí zejména také o státních drahách. Je naprosto nezbytné, aby se naše státní dráhy ve svém příjmovém hospodaření přizpůsobily úrovni podstatně nižší, než na kterou si zvykly podle výsledků let 1928-1929. To je nutné také proto, poněvadž státní dráhy mají před sebou velký úkol v ohledu tarifním, zejména v tom směru, aby přiblížily naše východní kraje dopravně našemu středisku, (Souhlas.) jak o tom budu ještě hovořiti.

Tedy to jsem chtěl stručně říci o finanční politice státní.

Pan min. předseda mluvil o politice hospodářské, kterou jeho vláda hodlá prováděti. Mám za to, že hlavní závadou dnešní hospodářské politiky státní, stejně jako je tomu ve finanční politice, je okolnost, že není jednotného vedení, že zde není dosti vědomí o vzájemné souvislosti hospodářských zjevů, dosti vědomí o tom, že každý zákrok vládní se projeví také ihned jinde. Nemyslím, že by stát mohl zasahovati reglementací do výroby a obchodu tak, jak o to byl učiněn pokus v Rusku, Vždyť ani tam se nezdařil, ačkoliv v Rusku je stát výrobcem i prodavačem, což u nás není. Ale mám za to, že tato jednotnost zjevů nesmí býti opomíjena. Vidíme, že státní lesy a statky se starají o odbyt dřeva, zatím co naše celulosky musejí kupovati dřevo z Polska, poněvadž železniční tarify ze Slovenska a Podkarp. Rusi jsou tak vysoké, že to nemohou kupovat, ač tam to dříví hnije. Pak slyšíme o ceně uhlí. Ale kdybyste si rozanalysovali cenu uhlí, vidíte, že na tom uhlí je ohromná výše daní a že zrovna uhlí má nejvyšší železniční tarif. Proč? Poněvadž jeden resort provádí svou hospodářskou politiku aniž by měl vědomí souvislosti a vlivu, který má jeho zásah na resort druhý.

My musíme vůbec tuto jednotnost politiky míti zejména v politice cenové. Není pochyby, že je to dnes jedním z nejdůležitějších úkolů, ale prováděti skutečně cenovou politiku znamená především znát cenotvorné složky. Zde byl naznačen rozdíl mezi dvěma výrobky prvotními, jedním, který je blíže průmyslu, a druhým, kterým je blíže zemědělství. Je pravda, že poměr průmyslových a zemědělských výrobků se má k sobě jako 8: 5. Kdybyste si odloučili daně, tak to bude podle odhadu Hospodářské Politiky 7: 6, poněvadž bychom si to rozložili na cenotvorné složky. A já bych velmi prosil novou vládu, aby měla ústřední evidenci o cenovém pohybu a při svých zákrocích vždy na něj myslila.

Déle roku marně žádáme v devisové komisi a v povolovacím řízení, aby byl sledován cenový vývoj toho zboží, se kterým se v těchto řízeních hospodaří. Dokud se tak nestane, dokud nebudeme míti vlivu a dokud nebudeme působiti na poměr všech těchto složek, nebudeme moci dojíti k tomu, abychom zabránili dnešnímu vývoji naší cenové hladiny, a pak docházíme k poměrům, u kterých se ukazuje, že naše ceny klesly jen o polovičku toho, oč klesly ceny ve všech jiných státech se zlatou měnou. Tedy to je to, oč prosím.

Mluvil-li pan min. předseda také o těchto cenách, prosím, aby si všímal cen, které účtují svým odběratelům státní podniky, neboť je faktem, že naše státní podniky, ten velký koncern, o kterém jsem mluvil dnes, má tolik předmětů k disposici, které prodává, a že by mohl, kdyby chtěl, skutečně také na tuto cenovou politiku působiti. Přirozeně je naprosto nutným požadavkem, aby tyto ceny dělaly tak, aby neprodělaly s hlediska státního rozpočtu. Ale dovoluji si podotýkati, že celá vláda, chce-li působiti na cenovou politiku, musí také působiti na cenovou politiku státních podniků. (Výkřiky.)

Dovolil bych si říci také něco o otázce obchodní politiky. Rozpory mezi průmyslem a zemědělstvím a jinými složkami byly vždy při každém obchodně-politickém jednání, které vede naše zahraniční ministerstvo, a při normálních jednáních budou vždy a jistě bude nutno, aby zde byla dobrá vůle - a vím, že je zde - k urovnání. Dnes ovšem tato otázka má zvlášť veliký význam, protože dnes důsledkem předluženosti oněch států, o kterých jsme mluvili, jsme se dostali mimo normální poměr obchodně-politického styku, dnes jsme ve skutečnosti při výměně zboží. A tu musíme svou politiku při výměně zboží, při určování kompensací dělati tak, aby odpovídala skutečným potřebám a rovnováze všech odvětví, na kterých spočívá naše národní hospodářství.

Na této vývozní politice, na tom umožnění vývozu má také zemědělství svůj veliký zájem. Vítám, že mezi zemědělstvím a průmyslem o této věci je vedeno opětné jednání, že nová vláda chce toto jednání podporovat a dovésti ke konci. Chtěl bych říci tolik, že zemědělství má zcela zvláštní zájem na tom, abychom nedělali politiku, která by vedla prakticky k tomu, že nebudeme dovážet zemědělské plodiny. Račte si povšimnouti jedné věci: Žito, ve kterém máme přebytek, klesá v ceně rapidně. Pšenice se drží, poněvadž v ní nejsme soběstačni. Naše zemědělství nemá zájem na tom, aby bylo soběstačné v obilí, nýbrž na tom, aby se vyvážely výrobky průmyslu, zvláště průmyslu zemědělského, který tyto plodiny zpracuje, a aby se dovážely suroviny, které jsou zemědělským produktem. Má na tom zájem všeobecný, že tím způsobem může vyvážeti plodiny ve formě průmyslové a má zájem cenový, který také je legitimní. Víme, že na př. rapidní přechodný pokles cen zemědělských produktů neznamená pro konsumenta skutečných podstatných výhod, a nemáme proto zájem, aby ceny zemědělských produktů byly derutní.

Ale všimněte si, že jen tam, kde je nedostatek, kde nejsme soběstačni, kde musíme dovážeti, se daří tyto ceny udržeti. To byl jeden z největších omylů, když se myslilo, že syndikáty, které se zřizovaly, mohou působiti na cenu onoho obilí, ve kterém máme přebytek. Syndikáty mohou působiti jen na cenu toho, čeho máme nedostatek. Proto jsou účelny jen tenkrát, budou-li pro nás všechny nástrojem, abychom ve shodě a v dobré vzájemné vůli prováděli tímto prostředkem skutečnou obchodní politiku.

Máme za to, že monopol státní by byl neúčelný, stavíme se proti němu tak jako dříve už proto, že bychom v něm viděli veliké nebezpečí pro státní finance. Přes to však mám za to, že by tyto syndikáty mohly prováděti účelnou a pravou politiku, budou-li vedeny jasným obchodně-politickým hlediskem, budou-li plniti nejen cenový úkol od případu k případu, nýbrž budou-li pro přechodnou dobu, dokud trvají tyto mimořádné poměry s většinou našich dodavatelů, plniti také jasně a velkoryse obchodně-politický program, o němž jsem pevně přesvědčen, že se zástupci našeho zemědělství dohodnou.

A, slavný sněme, odpusťte, že tak jako upřímně a otevřeně zde mluvím o státních financích a o všech těch ostatních otázkách, že také jasně řeknu, že tutéž jednotnost vedení politiky a tutéž úspornost, kterou jinde žádáme, žádáme v naší správě sociální. Jestli se nemýlím, byli jsme v téže rozpočtové debatě svědky, že pan ministr soc. péče mluvil pro další zákonné zkrácení pracovní doby, zatím co pan ministerský předseda se vyslovil v téže debatě proti němu. Prosím, taková politika není možná. Ani ministerstvo soc. péče nemůže býti státem ve státě, také ono se musí podrobiti celkové politice, kterou dělá vláda. Víme, že jsme zde před ožehavou otázkou podpor v nezaměstnanosti. Mohu říci upřímně, že nejsme z těch, kteří by chtěli odepříti oporu komukoliv, kdo skutečně nezaměstnaností a důsledky této těžké krise trpí, kdo nemá jiného příjmového zdroje a komu jeho zaměstnání vskutku bylo jeho pravidelným zaměstnáním a předmětem obživy. A když se řeklo, že o případném snížení příplatku státního na gentský systém nemá býti jednáno v době kruté zimy, která stojí před námi, tedy jsme souhlasili i s tím, ovšem s výhradou, že na jaře se bude také o této věci jednat ve směru úlev pro státní finance.

Tedy, prosím, není u nás stanoviska, které by chtělo těm, kdož skutečně zaslouží podpory, podporu bráti. Vím, slavný sněme, jaké jsou poměry v těch horských krajích s textilním a sklářským průmyslem, které zastupuji v této sněmovně. Ale na druhé straně musíme žádati vedle přísné evidence a kontroly, aby otázka sezonních dělníků byla rozřešena, musíme trvati na tom, že ten, kdo je sezonním dělníkem a kdo byl v sezoně zaměstnán, nemá nároku na podporu, že nesmí mu tato býti dána, že nesmí býti dávána nikomu (Výkřiky) - pánové, myslím, že mluvím o tom jasně - byl-li zaměstnán. (Posl. Čuřík: Co je dnes sezona? Je nějaká sezonní práce?) To je naše stanovisko a v tomto směru myslím, aby se projevila úspornost, která se má projeviti všude.

Jednou z největších otázek, před níž tu stojíme - znovu to zdůrazňuji, jako jsem to měl již příležitost říci - je otázka novelisace sociálního a nemocenského pojištění. Mám za to, tak jako obchodně-politický poměr mezi obchodem, živnostmi, průmyslem a zemědělstvím je nutno řešiti dohodou, že také tento velký problém má býti řešen dohodou, kterou připraví zaměstnavatelské a zaměstnanecké organisace. Nejsem toho názoru, že v této těžké době máme řešiti bojem, co je možno řešiti dohodou. Ale toto řešení je nutné.

Račte uvážiti, že deficity nemocenských pokladen od roku 1929 činí 187 mil. Kč, za minulý rok se odhadují na 55 mil. Kč, celkem tedy na 232 mil. Kč. Od 1. července 1929 sazba příspěvků v běžném průměru činila 5.03%, nyní stoupla na 5 1/2%, při čemž jedna desítina pojistného činí asi 16-18 mil. Kč. To je stav, se kterým jsou dnes nespokojeni pojištěnci i podnikatelé, to je stav, jehož nápravu musí žádati nemocenská pojišťovna.

Dovolte, abych tuto část své řeči skončil tím, že také podle našeho názoru jednou z nejdůležitějších otázek jest otázka snížení úrokové míry. Ale zase, slavný sněme, vláda musí si býti vědoma, že skutečného rozřešení dosáhne jen tenkráte, když dovede odstraňovati také příčiny, pro které je dnes vysoká úroková míra. Vedle poměrů v peněžnictví je to okolnost již uvedená, že stát odčerpává velké prostředky, zvláště na konci každého měsíce, z peněžního trhu a tím přirozeně zmenšuje pohotové kapitály. Ovšem je to také neochota i těch hotovostí, které zde jsou, aby přejímaly i za vysoké zúročení podnikatelská risika nebo dlouhodobá risika úvěrová. Zde je nutna součinnost, zde je nutno odstraniti příčinu, která je dána ve státním zásahu do peněžního trhu, je nutno odstraniti tu jistou neoprávněnou nedůvěru, kterou má dnes tento kapitál k tomu, aby se umístil. Tím ovšem budou dány předpoklady k tomu, co musíme všichni chtíti, aby se došlo ke snížení úrokové míry, poněvadž problémy zemědělský, živnostenský, průmyslový a obchodní by se při svém řešení bez snížení této úrokové míry setkaly se značnými obtížemi. Ale zase nestačí, jako u cenové politiky, jen dekret, nýbrž je nutno upraviti předpoklady, a to co nejrychleji, poněvadž tato otázka jak pro průmysl, tak pro živnosti a zemědělství nesnese odkladu. Potřebujeme v této věci také vyrovnané a konstruktivní politiky vládní. (Výkřiky posl. Čuříka.)

V debatě zde byly pronášeny stížnosti, které se týkaly Slovenska a Podkarpatské Rusi. Tyto stížnosti se ozývají v poslední době zejména ze Slovenska; ukazuji na známý sjezd slovenské mládeže v Trenč. Teplicích. A právě okolnost, že to byl sjezd mládeže, nám ukazuje, že také v těchto otázkách, jdeme-li na kořen, je velmi silné a snad rozhodující zabarvení rázu hospodářského. Nedivím se, že mladá generace - to není jen problém mladé generace slovenské - která vyšla ze škol středních a vysokých, je v těžké situaci, hledá-li zaměstnání. Prosím, tu se pak hledají příčiny leckde a mnohý myslí, že tyto poměry by se napravil, kdyby došlo k většímu osamostatnění Slovenska od Čech. Slavný sněme! Naše strana byla jistě pro značnou samosprávu Slovenska. Dr Kramář, který svého času v Národním shromáždění dal bílý list našim slovenským kolegům, aby na něj napsali svá přání, vřele se přimlouval za tu reformu. Ale jestli se má dojíti k nápravě hospodářských poměrů na Slovensku, musí to býti právě opačnou cestou v hospodářských věcech než tím, že by docházelo k rozdělení. Jestliže dnes někde je příčina stížností slovenských, tedy je to ne v tom, že by zde byl nedostatek odloučení, nýbrž v tom, že musíme míti mnohem dále jdoucí sjednocení hospodářských poměrů, nežli je dnes. Slovanský ústav jedná zcela správně, jestliže připravuje vydání knihy mladého slovenského autora o sjednocení výrobních podmínek na Slovensku s ostatními zeměmi republiky. Tento problém je právě opačný, nežli se nám často říká, zejména v dopravní politice v tom, že východní Slovensko a Podkarpatská Rus mají často své atrakční středisko v Maďarsku v důsledku tarifní politiky. Také je nutno přizpůsobovati silniční politiku Slovenska naší politice.

Se strany státní správy všech předešlých vlád bylo vykonáno nesmírně mnoho pro to, že Slovensko zlepšilo svoje hospodářské předpoklady. Vím, že jsou četné stížnosti. Uvedu na příklad zřetel na rudné bohatství na Slovensku. Jsem přesvědčen, že zavedením vlaků, které by při prázdné dopravě zpětné mohly dopravovati rudu, zlepšil by se její odbyt.

Jsem přesvědčen, že rychlejší postup unifikace zákonů a nařízení v mnohém směru by také spolupůsobil k sjednocení. Opakuji, že pro hospodářské povznesení Slovenska, pro jeho přizpůsobení a sjednocení je třeba nikoliv odloučenosti, nýbrž větší jednotnosti, a to není jen problém slovenský, nýbrž i státní, problém nás všech. Jsme všichni povinni, abychom to, co se na Slovensku vykonalo, dořešili tím, že vyřešíme také dopravní a průmyslové poměry v poměru k zemím ostatním, aby se Slováci na nás dívali tak, jako se staří prostí lidé dívali na Slovensku po převratu, vzpomínajíce práce českých lidí před rakousko-uherským vyrovnáním na Slovensku, na ty, kdož tam přicházeli s nadějí, že tam zase dají do pořádku silnice a školy. Dali jsme do pořádku školy a mnoho jiného a jsme také povinni dělati správnou dopravní politiku.

V debatě byly také proneseny stížnosti německých kolegů ve věcech národnostních. Jdeme-li na kořeny těchto stížností, poznáme, že se obracejí proti určitým zákonům, jichž změny se domáhají. Prohlašuji jménem své strany i v této debatě, že nejen vylučujeme změnu těchto zákonů ve smyslu přání německé oposice, nýbrž že žádáme i jejich přesné provádění. Jsem přesvědčen, bude-li každému občanu republiky předem jasno, že také její zákony o věcech národnostních, zákony na její ochranu, budou bez úchylek vládou prováděny, že bude více pořádku a klidu, jehož v této těžké hospodářské době potřebujeme více než jindy.

Slavná sněmovno! Jasná a pravdivá politika ve věcech finančních a hospodářských, přesné provádění zákonů ve správě vnitřní jsou nezbytny proto, aby se získala důvěra celé republiky pro vládní práci. Jsme v mezinárodních poměrech, kde hluboká nedůvěra hospodářská a finanční zavládla mezi státy, kde kořeny této nedůvěry mají také své hluboké příčiny politické. V této chvíli je nutné, abychom doma vnitřní sílu svého státu projevili vzájemnou důvěrou, a důvěru tu musí také vláda získat k provedení svého programu.

Tento zřetel, slavný sněme, vedl také naši stranu, že jsme obětavě spolupůsobili a upřímně pracovali k umožnění parlamentního režimu. To neznamená, že bychom v účasti odborníků viděli porušení parlamentního rázu tohoto režimu, poněvadž podstatu jeho rázu parlamentního vidím v tom, že je spolupráce a společná odpovědnost stran, které tvoří vládní majoritu. Kolega Winter by viděl výhodu v tom - rozuměl-li jsem správně - že by byla koalice spíš menší než větší. My za dnešních poměrů nejsme tohoto názoru. (Posl. dr Winter: My jsme se nepokoušeli, aby byla zmenšena!) Rád konstatuji, že kol. Winter nechtěl zmenšiti majoritu. Ale zde byly hlasy a také naše hlasy, aby se majorita rozšířila, a kol. Winter poukázal, že je nás v té majoritě dost. Tak jsem rozuměl kol. Wintrovi a na to bych také rád politicky reagoval. (Předsednictvo převzal místopředseda Špatný.)

Slavná sněmovno! Kdybychom byli v takové demokracii parlamentní, jakou mají západní státy, tedy bychom zaujímali snad jiné stanovisko k této otázce, než zaujímáme. Ale buďme si vědomi, že u nás plenum, ve kterém jinde oposice může sváděti svůj rozhodný boj, nemá tu funkci jako jinde. Náš pan min. předseda nemusí čekat s takovou zvědavostí schválí-li za tři hodiny toto slavné plenum a s jakou majoritou jeho prohlášení, s jakou na to čekávají jeho kolegové v západních státech. Tato věc je vyřešena předem v koalici. U nás je těžisko v koalici, částečně ve sněmovních výborech, strana, která není v této koalici, je prakticky vyloučena z vlivu na vedení státních věcí, pokud by se toho nedomáhala velkým veřejným zápasem, který ne v každých poměrech a snad ne dnes by byl k dobru státu. Jsme-li v těchto poměrech, které jsou dány přísnou disciplinou stran a praksí volebního soudu, pak ovšem v této těžké situaci státu musíme státi na stanovisku, na kterém jsme stáli my, že bychom nechtěli žádné straně, která je ochotna bez výhrad a loyálně hájiti zájmy státu a která by chtěla vzíti také plnou spoluodpovědnost za jeho vedení, odpírati přístup do koalice.