Předseda: dr Staněk.

Místopředsedové: Roudnický, Stivín, Špatný, Taub, Zierhut.

Zapisovatelé: inž. dr Toušek, de Witte.

188 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: předseda vlády Malypetr; ministři Bechyně, dr Beneš, Bradáč, dr Czech, Černý, dr Dérer, inž. Dostálek, dr Franke, dr Hodža, dr Matoušek, dr Meissner, dr Spina, dr Šrámek, dr Trapl.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška.

Předseda dr Staněk zahájil schůzi v 11 hod. 19 min. dopol.

dal předseda na dnešní schůzi posl. Špačkovi pro neodkladné zaměstnání.

nemocí posl. Rázus.

Lékařské vysvědčení předložil posl. dr Stern.

Do výboru ústavně-právního vyslal klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické posl. Richtra za posl. dr Patejdla.

Do výboru zahraničního vyslal klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. Husnaje za posl. dr Mareše.

posl. Krebse ministru železnic, aby balkánský vlak, č. 147, zastavoval v Ústí nad Labem (č. D 950-III),

posl. Sladkého ministru železnic o převzetí dráhy Štramberk-Veřovice do správy Guttmannovy a na postátnění dráhy studénko-štramberské na Moravě (č. D 958-III).

Předsednictvo sněmovny usneslo se vyloučiti podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu z těsnopisecké zprávy o 214. schůzi sněmovny projevy ohrožující bezpečnost státu a hrubě urážlivé z řeči posl. Kopeckého a projevy ohrožující bezpečnost státu z řeči posl. Hadka.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Rozprava o prohlášení předsedy vlády, učiněném ve 211. schůzi poslanecké sněmovny.

Budeme pokračovati v rozpravě započaté ve 213. schůzi sněmovny dne 4. listopadu t. r.

Přihlášeni jsou ještě řečníci na straně "pro" pp. posl. dr Černý, dr Hodáč, Bečko, Hrušovský.

Dávám slovo prvému řečníku, p. posl. dr Černému.

Posl. dr Černý: Slavná sněmovno! Program, se kterým předstupuje vláda před parlament, jest sice programem stručným, avšak velkostylým. Je to program, v němž zahrnuty jsou veškeré důležité problémy, od jejichž vyřešení záleží ozdravění jak hospodářského, tak i politického života ve státě. Před parlament předstupuje vláda, která je výsledkem součinnosti, spolupráce a dohody, vláda, která si je vědoma, že přichází v době neobyčejně vážné, v době katastrofální hospodářské krise, vláda, která je si vědoma, že její osud je odvislým od toho, bude-li uměti nalézti cesty, po kterých by šel lepší hospodářský rozvoj celého státu. Zvítězila opět myšlenka koaliční, myšlenka jediné vládní formy pro nás přijatelné, zvítězila myšlenka demokracie, jediná možná forma našeho státního zřízení, ve kteréž můžeme nalézti zesílení uvnitř státu a udržení své prestiže za hranicemi. Není závadno pro demokracii naši, že demokracie tato není bez chyby a že má svoje, mnohdy vážné stíny. Vady tyto nejsou v demokracii, jako spíše v nás samých, v pojetí demokracie, a je proto naší povinností, abychom je odstraňovali, abychom se učili demokraticky mysliti a cítiti a abychom se v demokratickém smyslu přeorientovali. Jen cestou demokracie můžeme dosáhnouti toho, co právě dnes je tak velkým a těžkým naším úkolem pro budoucnost.

Slavná sněmovno! Řekl jsem, že vláda předstoupila s velkým programem, který byl přijat ve veřejnosti v celku sympaticky a psychologicky působil dobrým dojmem. Lid ovšem čeká na to, co bude dále. Lid chce viděti v nové vládě vládu rozhodnosti a vládu činů. Chce nejenom program, nýbrž žádá, aby program byl co nejdříve a nejrychleji realisován. (Výborně!) Správně řekl pan min. předseda, že se občanstvo probudilo z jistého spánku, do kterého bylo přivedeno zdánlivou konjunkturou let 1926 až 1928, že se probudilo a vidí tvrdou skutečnost, že poměry nejsou takovými, jak se zdálo, a že veliký zásah, který způsobila v poměrech hospodářských a hodnotách morálních válka, není ještě ani zdaleka vyřešen. Tento zjev není jenom zjevem naším. Četli jsme nedávno, že president severoamerických států Hoover charakterisoval dnešní dobu podobně. Řekl rovněž, že lid byl uspán zdánlivou konjunkturou, která přišla po světové válce, kdy přišly nové vědecké metody, které otvíraly hospodářské působnosti pole velmi široké, lidu se vedlo dobře a mylně se domníval, že rány, způsobené válkou, jsou zaceleny. Skutečnost však byla jinaká a měla i v tak velikém a mocném státě, jako je Amerika, svoje vážné důsledky.

Pan min. předseda mluví ve vládním prohlášení o řadě problémů, zejména pak o státním rozpočtu, o prostředcích ku podpoře výroby zemědělské i průmyslové a o nejdůležitějších problémech sociálních.

Osou celého vládního prohlášení je ovšem státní rozpočet a jeho rovnováha, neboť rovnováha rozpočtu je základem budoucí naší hospodářské politiky. Od rovnováhy rozpočtu závisí hospodářské i politické ozdravění našeho státu.

Problém rovnováhy rozpočtu nezaměstnává pouze nás v našem státě, naopak vidíme, že se jím zabývá téměř celý kulturní svět, ano měli jsme příležitost sledovati, že otázka tato byla i na programu t. zv. zlaté delegace finančního výboru Společnosti Národů.

Slavná sněmovno! Nebude lehkým úkolem získati opětnou rovnováhu rozpočtu. Vzpomněl bych jen několika málo slovy, kdy a za jakých okolností jsme ji ve svém rozpočtu opustili. Byl to rozpočet z r. 1930, který porušil svoji rovnováhu tím, že opustil výdajovou stabilitu, od které si tehdejší ministr financí dr Engliš sliboval pozvolné hospodářské ozdravění, zejména možnost odbourání nejtíživějších daní, které brzdí rozvoj veškeré výroby.

Vážená sněmovno, řekl jsem, že problém rovnováhy rozpočtové je těžkým a neobyčejně vážným problémem. Uvážíme-li, že jsme měli 3 roky vysokých rozpočtových schodků, r. 1930, 1931 a 1932, a že rozpočtový schodek za tato 3 léta bude činiti kolem 3 miliard, pak pochopíme, jak vážnou a těžkou otázkou je návrat ke spořádaným finančním a hospodářským poměrům. Je nutno si všimnouti, jak vypadá náš rozpočet ve svém celku; byla o tom učiněna také zmínka ve vládním prohlášení.

Rozpočet náš, který dosahuje na naše poměry vysoké cifry, okrouhle as 9.300 mil. Kč, sestává ze dvou oddílů: z výdajů osobních a věcných; při tom výdaje věcné jsou po odečtení služby státního dluhu, která činí asi 1870 mil., daleko nižší než výdaje osobní. Rozpočet vlastní státní správy s rozpočtem státních podniků pohybuje se asi ve výši přibližně 19 miliard Kč, z čehož osobní náklady činí přes 9 miliard. Tedy i toto rozvrstvení nutno vzíti v úvahu, zabýváme-li se problémem opatření rovnováhy. Není sporu, že náš rozpočet je na naše poměry příliš vysoký a tíživý a že neodpovídá finanční schopnosti ani hospodářské nosnosti našeho poplatnictva.

Ovšem, ani při snižování rozpočtu, což je nejbližším úkolem naší sněmovny, nemůžeme postupovati lineárně, nýbrž při redukci jednotlivých položek musíme jíti od případu k případu a musíme zkoumati nejen preliminář, nýbrž také účiny let předešlých, a z toho pak posouditi úměrnou potřebu příští.

Vážená sněmovno! Proto musí býti devisou naší finanční politiky nejenom snížení rozpočtu, nýbrž i naprostá šetrnost a úspornost všady a všude. (Výborně!) Nepomohly by nám jinak všechny prostředky, které hledáme a ke kterým se obracíme, nepomohly by nám všechny experimenty, ke kterým musíme sáhnouti, a veškerá práce naše zůstala by marnou.

Vážená sněmovno! Netajím se tím, že otázka tato, má-li býti vyřízena příznivě pro naše státní hospodářství, činí veliké nároky na naši politickou vyspělost, a politickou loyalitu nás všech. Bez politické loyality, bez absolutní politické loyality nedosáhneme toho, co jest úkolem naším a zač odpovídáme dnes před dějinami národa. (Výborně!)

Jsem přesvědčen, že náš parlament, že vládní politické strany pochopí velikost a důležitost doby. Jsem přesvědčen, že si všichni uvědomíme, že musíme přejíti přes veškeré zájmy osobní, že se musíme zbaviti veškeré přítěže stranicko-politické a že musíme jíti za jednou velikou a nám všem společnou ideou, kterou zde je potřeba státu. (Potlesk.) Slavná sněmovno! Jen cestou politické loyality bude možno snížiti rozpočet tak, aby mohl býti základem hospodářského obrození a dalšího vývoje.

Dalším předpokladem, bez kterého by se rovněž toto dílo těžko zvedlo, je, že musíme sdělávání našeho rozpočtu položiti na neutrální podklad a že musíme jej ve všech směrech odpolitisovati. Nemůžeme dělati rozpočet politický, a proto by jej těžko snižovala, zejména o tak závratné obnosy, o které se jedná, jednotlivá resortní ministerstva, poněvadž víme, že ne každý milion, nýbrž každá tisícikoruna naráží na nejtvrdší odpor toho kterého resortu, na nejtvrdší snahu zachovati si, co zachovati je možno, přirozeně v cifře nejvyšší.

Vážená sněmovno! Tedy politickou loyalitu na jedné straně a odpolitisování rozpočtu na straně druhé. (Výborně! - Potlesk.)

Nebylo by správné nevzpomenouti zde značných zásluh a těžkého postavení nynějšího ministra financí, který přichází nyní s velkým plánem, z něhož bude možno mnoho realisovati. Vážená sněmovno! Ku přepracování a snížení státního rozpočtu byla usnesením vlády zřízena zvláštní finanční komise rozpočtového výboru, která za součinnosti ministerstva financí zahájí okamžitě svoji obtížnou a zodpovědnou práci.

Toto usnesení vlády je krokem kupředu ve snaze po povznesení našeho parlamentarismu. Vy se pamatujete, vážení pánové, že jsem již předloni a loni při rozpočtové debatě s tohoto místa volal ku vládě a vyzýval ji, aby si všimla úpadku parlamentarismu u nás, aby hledala prostředky, kterými by tento smutný a zarážející zjev byl odstraněn.

Já sám jsem dal podnět již před rokem ke svolání rozpočtové subkomise, v naší parlamentní mluvě nazývané "Sedma", bohužel však bezvýsledně. Proto jsem vděčen nynější vládě a vítám se svého stanoviska - a jsem přesvědčen, že i jménem celého rozpočtového výboru - tento průlom v přezírání parlamentu, vítám tento krok, v němž vidím zásadní obrat v nazírání na poslání parlamentu, ježto jen tím, když připustíme poslance ku práci v parlamentě, zvýšíme jejich odpovědnost a upoutáme jich zřetel na parlament. (Potlesk.)

Slavná sněmovno, vděčím vládě za tento krok, a ač nechci býti přílišným optimistou, přece věřím, že rozpočtové subkomisi, skládající se z koalovaných stran, podaří se to, co od ní očekává vláda i veřejnost: Snížiti rozpočet a zavésti největší úspornost.

Již roku loňského jsem rovněž žádal, aby při parlamentních debatách byla větší presence se strany ministrů, aby ministři sledovali vývody poslanců a aby ministři z autentických úst zástupců lidu dověděli se o jeho potřebách. Byli jsme svědky zajímavého případu v předposlední schůzi, kdy s tohoto místa mluvil zástupce slovenské strany ľudové, jenž pronesl jisté námitky proti ministerstvu školství, a viděli jsme zároveň, jak dobře to působilo, že náhodou zde přítomný ministr školství a nár. osvěty dr Dérer mohl na místě odpověděti, jak dobře působilo toto vysvětlení nejen u parlamentu, nýbrž i samého stěžovatele.

Vážená sněmovno, tento zjev vidíme v parlamentech západní kultury všude; vidíme, že v Německu i ve Francii vystoupí ministr resortní během debaty třebas i několikrát a odpovídá poslancům. To je pravý parlamentarismus, a ten potřebujeme také my.

Apeluji proto na nového předsedu sněmovny, aby dbal, aby prestiž sněmovny i u nás byla pozdvihnuta a aby vážnost poslanců a parlamentu nebyla stálou absencí nadále ohrožována. Byl to nynější min. předseda Malypetr, který jako předseda sněmovny podporoval parlament vždy v těch snahách, o nichž jsem mluvil, dáti příležitost ku vážnější spolupráci, čeho jsme se domáhali - želbohu marně - delší dobu oproti dřívější vládě. Chceme, aby nový předseda a celé předsednictvo sněmovny postupovalo v jeho šlépějích a aby si uvědomilo vážnost situace v tomto směru.

Několik slov dovolil bych si, vážená sněmovno, říci k dalším statím vládního prohlášení. Je to v prvé řadě problém neobyčejné ožehavosti, ale celostátní důležitosti, totiž problém dělnické nezaměstnanosti. Souhlasím plně s tím, co bylo řečeno ve vládním prohlášení. Souhlasím plně zejména s tou statí, ve které se vládní prohlášení obrací k dobrým srdcím našich lidí, kteří ještě při dnešní hospodářské bídě mají tolik, aby mohli dáti. Již loňského roku při rozpočtové debatě jsem mluvil o tomto problému a řekl jsem, že přijde v letošní zimě doba, kdy se musíme vrátiti k té veliké charitativní činnosti, které jsme dali výraz zřízením krásné vlastenecké instituce "Českého srdce", které v dobách opravdové bídy národa dělalo v mnohých krajích a případech skutečné divy. Pomoc tato je ovšem pomocí jen podpůrnou a bude míti svůj význam zejména tam, kde nebude dosti prostředků se strany vlády. Jest ovšem souhlasiti s vládním prohlášením v tom smyslu, že je nutno, aby všecky orgány a instituce, které řeší otázku nezaměstnanosti, byly na stráži a byly opatrnými, aby tohoto zákonného i sociálního dobrodiní nebylo nikým a v žádném případě zneužíváno.

Vážená sněmovno! Strana, ke které patřím, nedívá se na tento problém s hlediska politického, naopak dívá se na něj jako na problém, který interesuje nejen dělnické nebo socialistické strany, ale který se dotýká všech nás a celého státu. Je to jeden z nejdůležitějších a nejpalčivějších úkolů dneška. Nezáleží již tolik na tom, co bude podpora v nezaměstnanosti státi, jak velké částky budeme na tento účel vynakládati, neběží tedy ani tak o charakter hospodářský, jako spíše o charakter a problém morální. (Výborně! - Potlesk.) Vážená sněmovno! Hospodářsky se můžeme zotaviti a my doufáme, že se zotavíme, až přejde krise, a že budeme míti možnost zrestaurovati své národní hospodářství - ale defekty morální, které by zde byly způsobeny neprozřetelnou politikou, přecházely by do příští generace a těžko bychom je odstraňovali. (Výborně!)

Vážená sněmovno! Chceme řešiti otázku nezaměstnanosti lidsky, chceme ji odpolitisovati. Bylo by nerozumné, abychom si chtěli zapírati, že zde jsou statisíce lidí, kteří bez své viny přišli o existenci a výdělek, a nemají práce; ovšem, jsou zde také ti, kteří by pracovati mohli, ale nepracují. Vážená sněmovno, my chceme tento zjev posuzovati tak, jak jsem si dovolil říci. Chceme, aby se vláda i parlament staraly o práci dělnictvu, a při té příležitosti chci upozorniti, aby bylo také dbáno, aby na investičních pracích, které se dělají z tohoto titulu, byli zaměstnáni opravdu nezaměstnaní, lidé, kteří práce nemají, a aby jim nebyla práce odnímána a ubírána těmi, kteří mají svou existenci jinak zajištěnu. (Výborně! - Potlesk.) To je důležitá otázka, které si musíme všímati, a pak dále také toho, kde se investiční práce k odstranění nezaměstnanosti dělají. Co pomůže, jestliže stavíme někde na Hradecku nebo v Polabí silnice, jestliže regulujeme Labe u Poděbrad, když nezaměstnané, kteří jsou na Hronovsku, Poličsku, Liberecku, nemůžeme na tuto práci převážeti.

Proto nutno dělati investice tak, aby opravdu prospěly těm, kteří práci nemají a pro něž se investice dělají. Sliboval bych si velmi mnoho od investičního programu pro samosprávu. Zde by byla nejlepší příležitost a možnost dáti zaměstnání lidem v krajích, kde právě nezaměstnanost je. To je problém, jako vůbec celá naše samospráva, k jehož řešení musíme brzy přikročiti, a to čím dříve tím lépe, nežli naše samospráva bude v situaci, ze které jí budeme moci těžko pomáhati.

Konečně bych chtěl říci ještě několik slov k oné stati vládního prohlášení, která se zabývá otázkou výroby a to jak výroby průmyslové, tak zejména výroby zemědělské. Nebudu mluviti o potřebách zemědělství meritorně. Chci jenom říci, že naše zemědělství nežádá toho, o čem mluvil předevčírem p. ministr dr Winter, totiž preponderaci ani nad ministerstvem obchodu - ani od kteréhokoli z jiných stavů. Program našeho zemědělství jest znám. Nechceme nic, co by se mohlo dotýkati ostatních vrstev, tím méně bychom chtěli, abychom svou politikou ohrožovali mezinárodně-obchodní politiku našeho státu se státy ostatními.

Ovšem musí nám býti přiznáno aspoň tolik - a to jest základním principem veškeré spravedlivé demokracie - aby zemědělský lid v těchto těžkých dobách mohl uhájiti holou svou existenci. (Výborně!) Nic jiného nežádáme, poněvadž víme, že jakékoli splnění našich tužeb a přání, které by přesahovaly tuto hranici, bylo by v dnešních těžkých dobách skoro nemožné. Chceme, aby zemědělec mohl zůstati tam, kde hospodaří, aby nemusil opouštěti svoji půdu, svoje chalupy, což, myslím, je to nejmenší, co žádati máme nejenom právo, ale povinnost.

Pan ministr dr Winter řekl zde, že ministerstvo zemědělství nemělo programu, který by koncentroval všechny naše požadavky a kterým bychom dovedli říci, co vlastně zemědělství potřebuje a chce.

Já bych na tyto vývody reagoval v to smyslu, že pokud je mi známo, ministr zemědělství přišel s programem opravdu věcným, který se ovšem střetl s naší obchodní politikou a i zájmy průmyslu, a to zejména v případě, na který myslil p. ministr dr Winter, totiž v otázce maďarské smlouvy. Dnes však můžeme po delším časovém odstupu posouditi, zdali politika průtahů nebyla zde lepší politikou, nežli kdybychom byli maďarskou smlouvu realisovali hned tehdy, kdy po ní bylo voláno a kdy jsme začali a pokračovali v jednání. (Posl. dr Winter: Dovolíte, pane kolego, abych vás přerušil. Já jsem nevytýkal, že by ministerstvo zemědělství nebylo předložilo program, nýbrž to, že nevíme, jak chce včleniti zemědělství do celkového hospodářského položení republiky!) Ano, já jsem to také v tomto smyslu chápal.

Požadavky zemědělství jsou slavné sněmovně známy a my ovšem nemůžeme od jejich realisování nijak ustoupiti.

Vítáme dále prohlášení vlády v té části, kde se zmiňuje o otázkách úvěrových poměrů u nás.

Myslím, slavná sněmovno, že otázka úvěrová, zejména otázka snížení úrokové míry jest jednou z nejdůležitějších otázek národohospodářských a že jest klíčem k ozdravění a obnovení veškeré výroby, ať již průmyslové nebo zemědělské. Není možno, abychom žili dále v dosavadních poměrech, není možno, aby se platila, ať již v průmyslu, živnostech nebo zemědělství dnešní tak vysoká míra úroková a aby se platila zejména na Slovensku a Podkarpatské Rusi taková úroková míra, která je přímo lichvářská. Nemůžeme proto aspoň prozatím jinak ulehčiti žádnému z těchto výrobních odvětví, poněvadž dnes není možné, aby se vydělalo aspoň tolik, kolik je potřebí ku placení úroků. (Tak jest!) Snížení úrokové míry dohodou, o půl nebo 3/4%, naprosto nepostačuje, poněvadž tak nepatrné snížení nepřichází v celkové výrobě skoro vůbec v úvahu. Proto žádáme, aby se staly znovu pokusy o dobrovolné snížení míry úrokové a nepovede-li pak tato cesta k cíli, žádáme úpravu úrokové míry cestou zákonnou. (Potlesk.) Nebudou tím dotčeni spořitelé, kteří se zde stále berou v ochranu. My se musíme dívati na tyto věci tak, že v době, kdy ztrácí každý, když dělník nepracuje, nebo pracuje jen polovic, kdy zemědělec je pasivní kdy saháme na platy úředníků, je také spravedlivo, aby důchody těch, které nazýváme střadateli, se také přiměřeně zmenšily. (Potlesk. - Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) To bude jen spravedlivé rozřešení této věci. Či není, vážená sněmovno, spořitelem také ten, kdo investoval do svého hospodářství, kdo pracoval poctivě a splácel dluhy, kdo se snažil jíti s technickým pokrokem třebas i v zemědělství? (Tak jest!) Ti všichni jsou střadateli, ti ovšem již jsou postiženi cestou jinou. Proto bude snížení míry úrokové jen spravedlivým vyrovnáním, po kterém nevoláme jen my, nýbrž s námi i celá naše veřejnost. (Potlesk.)

Vážená sněmovno, je nutno, aby se jednalo rychle, poněvadž jinak je zde nebezpečí v prodlení. Jestliže s tímto opatřením přijdeme pozdě, nemůžeme ani dobře odhadnouti důsledky škod a ztrát, které nastanou. Tedy politiku spravedlivou ke každému a ke všem vrstvám - musí býti v dnešní těžké době heslem všech politických stran. (Potlesk.)

Strana, kterou mám čest zastupovati, má plnou důvěru ve vládu, která se nám představila svým prohlášením, jež je předmětem této debaty. Budeme podporovati všecky její počiny, budeme se snažiti, abychom stáli všude a každý na svém místě, poněvadž jsme si vědomi, že žádná vláda, ani sebe lepší a silnější, nestačí k rozřešení všeho, co nás čeká, nebude-li za ní stát parlament a celá veřejnost poctivě a upřímně. (Potlesk.) Jsme si vědomi s vládou, že dnešní doba je dobou veliké vážnosti pro náš stát a národ, dobou historické odpovědnosti, dobou nejtěžších hospodářských otřesů, jakých doposud naše republika neprožívala. Všichni si uvědomujeme, že doba dnešní je těžší a horší, než byla doba let 1918 a 1919, kdy jsme stavěli základy tohoto státu, naší republiky. Tehdy spojovalo nás něco, co bylo velkým kapitálem pro náš národ, tehdy spojovala nás idea osvoboditi národ a tato idea pronikala nás všechny, ať již jsme patřili ke stranám občanským nebo socialistickým. Všichni jsme šli svorně a dovedli jsme překlenouti všechny rozdíly politické, stranické i stavovské. Všichni jsme šli za velkým národním ideálem svobody našeho státu. (Potlesk.) Dnes, vážená sněmovno, je doba značně jiná, dnes nejenom poměry, o nichž mluvím, nejsou tak ideálními, dnes život stal se všednějším, dnes ztratili jsme to, co nás pojilo, onu velikou ideu, a k tomu prožíváme ještě veliký rozvrat hospodářský. Proto je naší povinností, abychom zejména dnes stáli na svých místech, je naší nejsvětější povinností dbáti toho, aby veliká doba, ve které jedná se o hospodářské obrození státu, nenašla nás, náš parlament a naše politické činitele malými. (Tak jest!) Za to jsme odpovědni před celou historií, za to jsme odpovědni své minulosti, jakož i generacím příštím. Veďme tento boj, jejž správně ministr zahraničí dr Beneš předevčírem kvalifikoval jako heroický boj o naši hospodářskou samostatnost, dále a uvědomme si, že jej vyhráti musíme, poněvadž, kdybychom boj tento prohráli, prohráváme svoji hospodářskou samostatnost, což by bylo prvním a nejvážnějším krokem ke ztrátě samostatnosti politické. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dávám slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je pan posl. dr Hodáč. Prosím, aby se slova ujal.

Posl. dr Hodáč: Paní a pánové! Změna vlády při zachování stejné politické koalice byla způsobena nikoliv motivy osobními, nýbrž požadavkem veřejného mínění a rostoucím požadavkem koalovaných stran, aby ve finanční politice státu došlo k větší jasnosti a k soustavnému plánu, požadavkem zároveň, aby poměr vlády k parlamentu byl změněn tak, jak vždy více a více toto přání pronikalo v koalovaných stranách.

Prohlášení nové vlády slibuje v těchto věcech nápravu. Naše strana vezme také svými hlasy na vědomí toto vládní prohlášení, očekávajíc ovšem, že rychlé a energické činy nové vlády tuto důvěru také odůvodní.

Slavný sněme! Jádro problému, jak správně říká vládní prohlášení, je ve státních financích. Pan min. předseda pravil, že schodek v rozpočtu na příští rok očekává částkou 1.150,000.000 Kč. Neznáme do této chvíle přesných podkladů o příjmech, které jsou základem tohoto odhadu. Podle toho, co o vývoji státních příjmů známe, obávám se, že částka tohoto schodku bude spíše větší, než se označuje.

Račte uvážiti, že právě v běžném roce je mnoho plateb, ne pouze na běžné povinnosti, nýbrž také na nedoplatky, které v tomto roce energičtějším způsobem se začaly vymáhati. Ale, slavný sněme, zde nejde letos jenom o hospodaření rozpočtové. My musíme k tomuto schodku 1.150,000.000 Kč dodati schodek, který se projeví v hospodaření mimo rozpočet a který se očekává částkou 630 mil. Kč. Na toto hospodaření mimo rozpočet se přenáší péče o nezaměstnané, pokud převyšuje normální položky rozpočtu, zálohy zemím a místním drahám.

Dříve tyto položky byly uhrazovány z toho, oč daně vynesly více, než bylo v rozpočtu, později byly uhrazovány z pokladních hotovostí, ale z těchto hotovostí nám zbylo už jen to, co je nemobilním způsobem uloženo v sanovaných bankách, takže nám vznikl pokladní schodek. To znamená, že musíme ze svých normálních příjmů na příští rok uhraditi nejen tuto částku 1.150 mil. Kč - nebude-li větší - nýbrž také celou tuto částku mimo rozpočet ve výši 630 mil. Kč, takže schodek na příští rok, schodek, pro který musíme najíti buď úspory nebo nové příjmy, činí 1.780 mil. To je částka, kterou musíme míti před očima, když mluvíme o tom, jak se máme postaviti k otázce rozpočtu na příští rok. Taková je skutečná situace!

A dále, slavný sněme, musíme k tomu uvážiti, jaká je situace naší státní pokladny. Déle roku jsem upozorňoval v rozpočtovém výboru na to, že nejde jenom o to, zda jsme v rovnováze rozpočtové, že jde také o to, jak vypadá skutečný pohyb ve státní pokladně, jak se jeví gesce pokladní. Přihlížíme-li k ní, máme zde v pokladně schodek, který ovšem mohu jen odhadnouti, neznaje přesných základů, na částku větší než 1.200 mil. Kč a který s úrokovou potřebou, po případě ještě s jinými požadavky, může vzrůsti do konce roku na 1 1/2 miliardy korun.

Slavný sněme! Jak se uhrazuje tento pokladní schodek? Odkud jsme vzaly prostředky? Jednak krátkodobými výpůjčkami u bank, většinou však tím, že jsme odčerpávali prostřednictvím poštovní spořitelny a Zemské banky a ke konci měsíce lombardem si opatřovali příslušné částky u Národní banky.

Jestliže dnes uvažujeme, jak celé svoje státní hospodaření chceme dáti do pořádku, pak je nezbytné, abychom si byli vědomi, že otázka úrokové míry, otázka, jak opatřiti peníze výrobě a obchodu, kdyby došlo k jisté změně konjunktury, nás vede k tomu, že chceme-li udělati opravdu pořádek ve státním hospodaření, je nezbytno, abychom se postarali, aby aspoň část tohoto pokladního schodku byla uhrazena, poněvadž větší části těchto peněz jsme užili k účelům spotřebním a nikoliv investičním. Jinak odčerpání těchto peněz z peněžního trhu a zmenšení oběhu bankovek musilo by nás přivésti nakonec k tomu, že by se zmenšila kupní síla peněz. Máme-li si jasně uvědomiti, jaká je finanční situace státu, musíme počítati s tím, že jde o to, abychom úsporami nebo novými příjmy uhradili více než 2 miliardy Kč. Taková je skutečná situace, a při tom nám ještě stále zbude nejméně jedna miliarda schodku ve státní pokladně, nehledě k tomu, že nevíme, jaký bude vývoj hospodaření a hospodářství ve státních podnicích.