Je nesporné, že jsou těžké chvíle, ale, vážená sněmovno, v době, kdy je těžký hospodářský život, je potřeba koncentrovati všechny síly k spolupráci v národě, ve státě. Zatím se u nás vládne pomocí Němců, ale Slováci jsou z vlády přímo vypuzováni. Paní Zeminová to tu řekla v pátek na plnou hubu. Prohlásila jménem klubu, že to bylo jejich zásluhou, že se o to přičinili, aby se zbavili z vlády: reakční, černé Hlinkovy strany! Pan Beneš říkal něco jiného. V rozhovoru soukromém, polooficielním řekl, že chce míti Slováky ve vládě. V tom je jistě velký rozpor. Buďto paní Zeminová mluví za klub, a potom Beneš nemá pravdu, nebo mluví Beneš pravdu, a pí. Zeminová sama pravdu nemluví. Je proto značný rozpor v těchto projevech.

Chtěl bych zdůrazniti jedno, vážená sněmovno. Slovenský katolický lid na Slovensku se neobává, že snad mu vláda bude nějak škoditi. Naopak v té vládě vidí opět doklad, jak se se Slováky zachází, jak se Slováci odbývají macešsky a přímo nestátnicky. Ti, kdo volají v parlamentě po spolupráci, jsou prostě odmítáni. Rázus a Hlinka mluvili v parlamentě řečí velmi jasnou, volali po uznání slovenských práv, odůvodněných nároků, které tryskají ze života slovenského lidu, byli však za to přímo odkopnuti, byli přímo posmíváni, nadáváno jim lhářů a pod. Přátelé, tento váš postup proti Slovákům je tragický a ohrožuje život a pospolitost Slováků a Čechů. Chtěl bych zdůrazniti, že je právě potřeba, abychom nabyli zkušenosti za dobu těch 14 roků, ale myslím, že to je všechno marné.

Na Slovensku jsou dnes poměry ve smyslu hospodářském a politickém velmi špatné. Není tam práce a chleba. Lid je přímo zoufalý, volá po zaměstnání, volá po svých politických právech, je odbýván úsměškem a posměchem (Tak je!), je odbýván ve své bídě kopancem a nadávkami. Vážení pánové, tato politika se vám nevyplatí, tato politika je politikou proti státu a proti národu. Nemyslete, že se ľuďáci do vlády cpou. Dnes je ovšem otázka spoluvlády s vámi velmi problematická. Jíti do vlády dnes, kdy je státní pokladna prázdná, dnes vám pomáhati odírati lid, byla by velmi špatná politika. Pánové, dnes, v době, kdy je stát vaší politikou ochromen a kdy je zdeptán pracující lid, ve vládě působiti bylo by velmi nemilé pro Slováky. Proto říkám docela jasně, že Slováci o vaši vládu nestojí, že jejich posice při tom je pevná a dobrá. Poslední věci právě ukázaly, že společný postup autonomistů na Slovensku je možný a že ten postup očistí Slovensko od příživníků, od živlů, které jsou Slovensku ke škodě. Nechci ty věci rozváděti dále.

O jedné věci se musím zmíniti. Paní Zeminová mluvila také proti ministru Tisovi. Není to otázka osobní. Je to otázka poslaneckého klubu a naší cti. Ministr Tiso byl ve vládě ministrem této republiky po určitou dobu a osvědčil se. Mám velmi dobré informace o jeho spolupráci od ministrů, kteří s ním ve vládě seděli, a to právě ze strany paní posl. Zeminové, a najednou tu vypadne proti němu paní Zeminová způsobem, který je stejně neparlamentní a nečestný... (Posl. dr Ravasz: No, potrebné to nebolo!) Tiso tu ani nebyl přítomen a za jeho zády byl napaden pro politickou činnost. Tyto mravy navzájem otravují a zaviňují, že postup autonomistů na Slovensku se ještě utužuje a že poměry se tam budou ještě více radikalisovati.

Pakliže v parlamentě nebude možno získati satisfakci pro poslance oposičních stran, co nám zbývá? Pak je jedině možné násilí. A právě v tom smyslu máte zkušenosti. Komunisté a Němci to dokázali v parlamentě již několikráte, že užili násilí, a bylo vám to nevhod. Říkám znova jasně, že není možno trpěti, abychom si nechali líbiti surové a hrubé urážky bez satisfakce.

Ve smyslu sociálně hospodářském máme spoustu požadavků, které musíme uplatňovati také vůči této vládě. Volby do nemocenských pojišťoven jsou otázkou důležitou. Soudí tam dosud lidé jmenovaní nebo volení dříve za Rakouska, jako třeba v úrazových pojišťovnách, kde není možno provésti řádné volby pracujícího lidu. Je tam třeba mnoho vymetati, čistiti a opravovati, je třeba novelisovati zákon o úrazových a nemocenských pojišťovnách. Páni se bojí voleb, bojí se komunistů a nás. Proto nechtějí míti volby a sedí v tom bahně dále, jako by se nic nedělo.

Pojištění hornické je přímo v krachu. Měsíčně se dávají na schodky hornických pokladen částky několikamilionové. Horníci jsou v takové situaci, že nevědí, co bude zítra. Hrozí se jim snížením rent, důchodů a pensijních nároků, ale o to se vláda nestará. Taková věc jest patrně pro vládu otázkou malichernou, ač se to týká tisíců pojištěnců, rodin, vdov a sirotků. To všechno a mnoho jiných otázek tu máte řešiti, jsou to otázky sociální, které jsou přímo před očima, ale neřešíte je. A jde také dále o podomácké dělnictvo. To jsou tisíce dělníků krejčovských, vlásenkářů, sklářů, pletačů sedadel pro továrny na nábytek atd., jsou to punčocháři a pod., muži a ženy, tisíce rodin. Tyto masy jsou dnes v zoufalém postavení. Byl jsem nedávno na Českomoravské vysočině, na Boskovicku, Příborsku, na jižní Moravě, tam ti lidé jsou dnes přímo souchotináři. Přál bych vám vidět ty rodiny a jejich příbytky, kde nemají čím topit, nemají se čím ošatit, nemají co jísti, nemají žádných zemědělských produktů, poněvadž nemají polností, a když, tedy to stačí sotva pro jednoho člena rodiny. Tam se z vás nikdo nejde podívat, vy zde sedíte v Praze u zeleného stolu, ve vládních budovách a místnostech, kde se kouří pěkná trabuka, pije černá káva a kde se politisuje. (Výkřiky posl. Richtra.) Vážená sněmovno, vám mnohým, říkám mnohým - jsou ty otázky cizí. Jsem přesvědčen, že páni ministři, ať je to Bechyně, Šrámek nebo p. dr Dérer nebo Malypetr, nepůjdou do těchto obcí se podívati na bídu těch lidí, pro ně je to velmi obtížné jíti se podívat mezi lid. Ale demokracie parlamentární, demokracie politická žádá styk s lidem. Mám zkušenosti, a vždy jsem čerpal poučení od lidu pro svoji politickou činnost, styk s lidem mně umožňoval správný a rozumný názor na politické otázky ve státě. Kdo se uzavírá do svého ministerského kabinetu, kdo se lidu střeží a vyhýbá, ten dělá potom politiku protilidovou. Chci tím zdůrazniti, že demokracie u nás velmi pokulhává, a tu bych chtěl raditi zejména socialistům, aby shodili panské rukavičky, které sem tam odívají na své ruce, aby zanechali své krásné vily, které nabyli v dobách jistého zisku politického, a aby se snížili k lidu, aby poznali lidskou bídu, aby lid poznali z vlastní zkušenosti. To je socialismus, pánové, ne jezditi na jezdeckých koních za státní peníze, obývat krásné domy a vily a při tom dělat vůdce socialismu. To je paskvil socialismu! Nechci nikoho mentorovat, jsem toho dalek. Mohu říci, a dokázal jsem nesčetněkráte, že jsem projevil tolik součinnosti se socialisty v dřívějších vládách, že nemůže býti řeči, že snad jsem reakčním nebo že to myslím nějak špatně. Když jsem byl ve vládě občanských stran, tenkráte jsem byl předsedou výboru soc. politického a chránil jsem situaci oposičních stran socialistických, ovšem dělal jsem to pochopitelně v zájmu dělníků, ne v jejich zájmu. (Hlasy: Vy jste tak dělal zákon o přestárlých!) To dělal Šrámek za vašeho souhlasu.

Vážení pánové! Právě tyto momenty, které jsem několikráte velmi jasně dal najevo svou činností, byly by pro vás v mnohém poučením, abyste také tak jednali, když sedíte ve vládě s občanskými stranami. Ale dnes vidíme pravý opak, všechno to zapomínáte, dokonce máme případy, že dáváte souhlas, aby se naše hnutí persekvovalo, aby bylo četníky vyšetřováno, aby bylo prostě znemožňováno. Mluvíte o konkurenci, bojíte se naší práce v gentském systému, který my provádíme poctivě a podle zákona. Já vím, že bývalý p. ministr Najman má o tom osobně třeba jiný názor. Pan ministr Najman jezdil po Moravě, byl v Boskovicích, ve Vyškově a tuším v Jevíčku a tam mne pomlouval osobně, že kupuji dělníky za gentský systém. Když to dělá Najman pro živnostníky, pak je to dobré. Mám po ruce doklady, oběžníky socialistických svazů, noviny jejich svazů, kde páni kupují členství nabýváním zpětných nároků za dřívější měsíce, kupují pro ně 1/2 roku nebo rok zpětných nároků členských, i pro státní podporu v nezaměstnanosti. To provádějí svazy všech politických stran ve velkém. Ale když v naší ústředně se to provádí podle zákona, jsme denuncováni a podezříváni, dokonce se na nás vodí četníci. To je odměna za sociální práci, kterou jsem i v parlamentě konal, když jste byli vy v oposici a my ve vládě, ale to nevadí, nám to slouží k důvěře a ke cti, poněvadž jsme si vědomi, že jsme jediní, kteří sociální otázky řešíme poctivě a dobře. Pánové, méně sekretářů, méně těch vyžíračů svazů - a více pro dělníky! V tom je to hlavně.

Prohlašuji, že jsme dali dělnictvu podpisovat oběžník, letáky, přihlášky, kde jsou velmi jasně vyznačeny nároky podpůrné pro všechny kategorie, pro svobodné, ženaté, ženaté s dětmi atd., každý ví, že to, co podepíše jako člen přistupující, na haléř obdrží, jiné svazy podpory zadržovaly, na př. lidovci dělníkům podpory zadrželi protizákonným způsobem ve formě jakýchsi půjček a tím obcházeli zřejmě zákon, který mají sami plnit, nás žalují v ministerstvu, kde jest prý několik udání, udání falešných, lživých a neoprávněných, a my to prostě klidně snášíme, k nám přicházejí tisíce nových členů, což je důkazem, že tu akci provádíme dobře a řešíme prakticky sociální péči, třeba v malém měřítku, a to je pro nás jistě satisfakcí.

Ministerstvo soc. péče má těžkou posici; uznávám, že p. ministr Czech se snažil všemožně, aby v dnešní bídě získal od státu prostředky pro své pomocné akce, pro akci stravovací, mléčnou, podpůrnou atd. To vše prováděl dr Czech v měřítku, které musíme respektovat. Že sem tam německé kraje využívají podpor lépe, jest pravda, ale to je jiná otázka. V německých krajích němečtí starostové, němečtí důvěrníci umí v tom dobře choditi, hlásí velký počet nezaměstnaných, získají velký počet lístků, třeba přehnaným způsobem, ale za to ministr nemůže, to jest věc místních orgánů, které tam působí a kontrolují. Myslím, že věci jsou takové. To není otázka ministra Czecha samého. Ale, co zde, pánové, vidíte? Zde je závist na české straně; mezi sebou si závidíme, jak se říká, nos mezi očima. Vyčítáte českému dělníku kus suchého chleba, kus podpory v nezaměstnanosti, na co má nárok jako člověk, ale kde se peníze ztrácejí ve velkém, to nevidíte, nevidíte, že ušly miliardy na daních od kapitalistů německo-židovských. Ale že živíme ty, kdo toho potřebují, se vyčítá. To je rys, bohužel, i dnešních vládních stran, že z konkurenčních důvodů sobeckých vyčítají si, co berou ze státní pokladny a druhým chtějí znemožňovat, na co mají nároky podle zákona. (Místopředseda Zierhut zvoní.)

Já chci býti velmi stručný, pan předseda zvoní a je toho ještě tolik. Prohlašuji, že otázka sociální pomoci v době této krise jest pro nás minimálním řešením v dnešní situaci, že to, co se děje v sociálním ohledu, neznamená žádný zásah do poměrů hospodářských ve velkém smyslu, že je to pouze nepatrná povinnost vůči dělnictvu, které má nárok na život a na existenci. Přáli bychom si, aby se tyto otázky řešily ve větším měřítku také pro tuto zimu. Odborové svazy jsou dnes vyčerpány, mají velké starosti a když jste, pánové, sanovali velké banky tolika miliony, sanujte také svazy, které mají povinnosti vůči pracující třídě. Soukromým osobám dávají se subvence, sanujte tedy aspoň ty, kteří živí tisíce a tisíce nezaměstnaných, kteří jsou v tak těžké situaci, v tak těžké krisi. Otázka hospodářského podnikání u nás touto vládou nebude vyřešena, tato vláda nemá smyslu, nemá pro to také žádné koncepce, pohotovosti a možnosti, aby řešila ve velkém měřítku otázky hospodářské. Jest to vláda takových vládních kompromisů, kompromisů osobních, vládně korupčních, které stát vyžírají a pomáhají k moci pouze určitým kastám nebo třídám v politických stranách. Tento způsob vlády nemůže býti pro nás měřítkem důvěry, naopak, musíme prohlásiti, že tato vládní soustava, která se dnes nastolila, znamená novou reakci ve státě, znamená porušení parlamentní demokracie, znamená nové útoky proti náboženství, tato vláda znamená vyžívání se dnešního systému politických stran. Zaměstnanci státní, pracující vrstvy dělnické, domkáři, chalupníci, pracující lid v tuto vládu nemá důvěry, poněvadž v ní vidí sobectví bohatých tříd! Tu prohlašuji docela jasně jako zástupce hnutí křesťansko sociálního v Československu, že jako člen klubu slov. ľudových poslanců budu hlasovati společně proti vládnímu prohlášení, které je pro nás docela zbytečným drážděním veřejnosti a bezvýznamným aktem v tomto parlamentním životě. Končím. (Potlesk slovenských ľudových poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Dále má slovo p. posl. Szentiványi.

Posl. Szentiványi (maďarsky): Dámy a pánovia! Zvykli sme si k tomu, že vlády neprinášajú nič nového, zvykli sme si k tomu, že duch československého nacionalizmu vzbudený od prvého dňa utvorenia republiky nielen že nič neztratil na svojom revolučnom eláne v priebehu doby, ale že sa ešte i prehľbil tým, že možno na celej čiare zákonodarstva a štátnej správy spatrovať znamenie tohoto ducha i vtedy, ide-li výslovne o otázky hospodárske.

Každý zákon, ktorý väčšina odhlasuje, skrýva v sebe zrejmo alebo zahalene tendenciu skracovať národné menšiny. Každý orgán štátnej správy, i justicia sama, nepriateľsky nakladá s členami národných menšín a patrí to už takmer k systému celej administrácie.

Republika je štátom byrokracie a štátom policajným. Život a akákoľvek činnosť štátnych občanov sú pretkané toľkými paragrafy a predpisy, že nieto hnutia, do ktorého by sa nedalo zavadiť. A je docela prirodzené, že štátna správa a súdnictvo, ktoré sú voči národným menšinám nepriateľsky naladené, vytiahnu vždy práve predpis, ktorý najlepšie vyhovuje národnej tendencii československej. V živote Slovenska v poslednej dobe obnovenou silou vzkrsá táto tendencia, a diktát Slovenskej ligy vždy väčšmi sa uplatňuje v každom odvetví administrativy. My čo najdôraznejšie ohradzujeme sa proti tomuto separátnemu nakladaniu a nič nie je prirodzenejším než to, že proti nemu postavíme najbezohľadnejšiu národnú frontu.

Zvykli sme si k tomu, že vládné programy dusia sa v bezbarevnosti, že nikdy nesahajú na koreň otázok a veľmi bdele dbajú citlivosti rôznych koaličných strán. Chorobou koaličného zákonodarstva a koaličného vládnutia je všade to, že problémy sa ponechávajú nevyriešené, že nedáva sa nikdy žiadna vhodná odpoveď na otázky a že tento vládny system namiesto činov charakterizovaný je istou polymorfiou, čím tento system utápaný je do pasivity. A že táto koalícia môže predsa zostať pohromade, to má dve príčiny. Jednou je jednotný názor v otázke politiky národnej, ktorá politika - márne sedia Nemci vo vláde - práve tak pokračuje v utlačovaní národných menšín ako dosiaľ, druhou je koristníctvo a vačková politika strán a jednotlivcov.

Povedám, že sme si zvykli tomu, že vlády vo svojích prejavoch nepovedia nič, že predstavenie vlád je vždy len formalitou a že mimo toho, že jednotlivé ministerské rezorty zmenia svojích pánov, nestane sa nič. System, ten zostáva vždy ten starý a preto bolo by prostejším šablonovať i prejavy k vládnemu exposé, že by sa rieklo: Vlády nič neprinášajú, duch trinásť rokov žiadnej zmeny nedoznal, odvraťme sa tedy od parlamentu, ponechajme toto zákonodarstvo odpočívať v posteli jeho nemohúcnosti, veď ho vôbec nepotrebujeme.

Lebo keby sme i na najpraktickejšom podklade chápali prácu vládnej kontroly, i keby sme prišli s najkonstruktivnejšimi návrhami čo najpraktickejšieho smyslu k jednotlivým zákonom, diktát vládnej koalície nemožno prelomiť. Že sme predsa tuná a že sa ozývame, deje sa tak preto, lebo je našou povinnosťou ukázať vo verejnosti a konkretizovať chyby a hriechy, v ktorý sa vláda a celý vládny system ocíta, a je našou povinnosťou poukázať na zodpovednosť, ktorú nesie tento systém voči všetkým vrstvám národov republiky.

Vládny prejav zaoberá sa problémom štátnej domácnosti. Povedá, že rozpočet na budúci rok, pokiaľ budú zachované dosavádne položky výdajové, uzaviera sa deficitom 1150 milionov, a zaoberá sa tým, ako by bolo možno tohoto deficitu sa zbaviť. Dovoľujem si poukázať na úradné dáta, ktoré mám pri ruke, a na prejavy ministra financií o sostavení rozpočtu na bežný rok, dľa ktorých záverečné účty bežného roku - napriek preliminovanej rovnováhy rozpočtu - končia deficitom 1700 milionov.

Opatrenie, ktoré učinila vláda behom tohoto roku tým, že 20 a 10 korunové bankovky zmenila na drobné peniaze, podľa úradných dát zlepšilo situáciu asi o 600 milionov, takže podľa toho záverečný účet bežného roku končí deficitom asi 1100 milionov Kč.

Nie je treba žiadnej verejnohospodárskej a finančnej odbornosti k tomu, aby sme vládnym prejavom udaný 1150 milionový deficit na r. 1933 pokladali za nesprávny. Položky príjmové sa totiž stále snižujú a je isté, že jak dane, tak príjmy štátnych podnikov budú v r. 1933 katastrofálne ztenčené.

Číselné dáta, obsažené vo vládnom prejave nekryjú sa tedy so skutočnosťou, lebo deficit bude o veľa väčší. Vládny prejav s jednej strany uznáva, že finančná situácia štátu sa zhoršila a že rovnováhu rozpočtu bude treba zjednať mimoriadnymi opatreniami. Tento fakt tedy nutno vziať na vedomie. O veľa zaujímavejšia je potom otázka, ako mieni vládny prejav zhostiť sa deficitu.

Jedným prostriedkom je sníženie platov úradníckych. Bude záhodno pozastaviť sa trochu pri tejto otázke.

Osobné výdavky štátnej správy, štátnych podnikov a kultúrnych institúcií činia viac ako 8300 milionov Kč. Túto sumu musia z 90% sohnať štátni občania v podobe daní, železničných a poštových tarifov, telefonových poplatkov atď. Tento obnos v porovnaní s počtom a majetkovou podstatou obyvateľstva je nepomerne veľký, a i v tom prípade, keby každé odvetvie súkromého hospodárstva bolo na vrchole svojej prosperity, bol by prezpríliš vysoký.

V zásade môžem a musím len od dobre plateného úradníckeho sboru očakávať prácu uspokojujúcu; aplikujem-li to však na republiku, musím svoje zásadné stanovisko pozmeniť v tom smere, že platy treba snížiť, resp. počet úradníkov zmenšiť. Lebo prečo je tak veľa úradníkov a zamestnancov v republike? Jednou príčinou toho je, že bolo treba umiestiť Čechov, ktorí sa vrátili domov zo všetkých dielov sveta.

Tu treba ihneď pripomenúť, že na pr. tak zv. staropenzistov maďarskej národnosti nechali z najväčšej časti bez penzie vyhynúť, vysťahovať a zomrieť. Druhou príčinou veľkého počtu úradníkov je, že bolo treba jednotlivé zvláštné československé zásluhy odmeniť. Treťou príčinou je povaha a system byrokratického a policajného štátu. A napokon je to zemepisná, správnejšie geopolitická poloha štátu, o ktorej zmienil sa vo svojom včerajšom exposé tiež pán minister zahraničia, keď povedal, že "zemepisná poloha Československa je náramne ťažká a dľžka jeho hraníc, ktoré by bolo treba obhajovať, je väčšia než hranice niektorých veľmocí a preto s hľadiska vojenského, komunikačného a všeobecného hľadiska administratívneho potrebujeme viac ľudí." Mienim tedy, že nie je treba individuelne snížiť platy úradníkov, ale treba prepustiť mnoho zbytočných úradníkov.

Keďže je veľa úradníkov, ktorí nevyhovujú a ktorí sedia v úradoch len z určitých záujmov československých, bolo by jediným úkolom zjednodušiť štátnu správu do tej miery, aby každému dostalo sa pravdy a aby všetky aktá neztratily sa v labyrinte byrokracie. Treba tedy prepustiť Čechov, ktorí boli prijatí len preto, aby boli umiestení, treba prepustit ľudí odmenených za zvláštné zásluhy, za služby špiclovské, a štátne podniky treba položiť na základy komercionelné. Toto je objektivné stanovisko tejto otázky, ku ktorej sa pridružuje ešte i to, aby vláda pokladala za svoju povinnosť zamestnávať na maďarských krajoch úradníkov maďarskej národnosti. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Druhý liek, ktorým zamýšľa vládny prejav sanovať deficit, pôvodí zo stredoveku. Je to zvýšenie daní: dane z vína, z piva, dane pozemovej atď. Musíme sa diviť tomu, kde bere vláda odvahu, aby zavítala zvyšovaním daní. Priamo a rozhodne protestujem proti zvyšovaní akýchkoľvek daní, v prvom rade však daní tých, ktorými je postihnuté zemedelské obyvateľstvo, ktoré trpí najviac.

Na poli vymáhania daní, zvlášte v území Slovenska a Podkarpatskej Rusi, užíva vláda najkrajnejších prostriedkov, lebo na krk ubohých poplatníkov naštvala tak zv. lietacie komisie. Čítal som prejav istého štátnika, keď berný zákon Englišov inartikuloval osobnú prehliadku v určitých formách, že vraj o niečom takom mohla by byť reč iba v najkrajnejšej nutnosti a že k použitiu toho vôbec nedojde. Zdá sa, že doba krajnej nutnosti nadišla a že štát, aby sohnal peniaze k úhrade svojích výdavkov, je donútený použiť tejto zákonom sankcionovanej formy lúpeže voči poplatnému občianstvu a že vo veľa prípadoch musí posledný kúsok chleba vyrvať z úst rodiny. (Posl. Benda: Boli miliony dlžni, tých sa nezastávajte! Okrádali štát!) Najprv nám dajte možnosť, aby sme zaplatili. Vy ste sa najedli. (Hluk. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Za dnešnej situácie je medzi výberčím daní a poplatníkom ten pomer, ako medzi válčiacimi stranami. Štát vedie válečné ťaženie proti svojím občanom a vláda sľubuje zvyšovanie daní v záujme zjednania rovnováhy rozpočtovej. Ako keby nevedela o jestvujúcom válečnom stave a necítila, že druhá strana, tábor poplatníkov, len čaká na povel, aby použila prostriedkov válečných proti nepriateľovi. Úkolom vlády za dnešných pomerov je zlepšenie bernej únosnosti vzkriesením súkromého hospodárstva a učinením všetkých opatrení potrebných k zjednaniu prosperity súkromého hospodárstva.

Tretím prostriedkom k odstraneniu deficitu rozpočtového je zavedenie určitých nových ciel a zvýšenie niektorých ciel. Opätne jedna prekážka, aby zemedelstvo, priemysel a obchod štátu nemohly vyvinúť plnú svoju činnosť a mohol byť zahájený obchod zahraničný.

To je všetko, čo sme si mohli z vládneho prejavu vybrať, a nad to ešte niekoľko slov, ktoré pán min. predseda povedal opatrne o karteloch. Opatrne sa vyjadril, lebo o karteloch a mobilnom kapitále mluví sa tak, ako o sviatostiach a moci. V tomto parlamente, kde sedia soc.-demokrati, mluví sa o karteloch a mobilnom kapitále s takou úctou, že na ne vôbec nemožno siahnuť. Je to preto, lebo vládna väčšina je vo službách kartelov.

Členovia vládnej väčšiny a jej strany jednotlive a úhrnom - až na naprosto nepatrné výjimky - a vedúci až do posledného muža z kartelov žijú a tyjú. Lebo podľa morálky československej nesia sebou založenie štátu, aby bola utvorená nezávislá československá zámožná vrstva a je naprosto vedľajšie, akými prostriedky, panamami alebo obchôdzkami atď. sa tak deje. Vrstva tá pomocou kartelov vyvinula tu blahodárnu činnosť, aby mohla vykoristiť zemedelskú produkciu štátu a mohla zbiedačiť konzumentov vysokými cenami.

Čo mala vláda povedať a čo by mala učiniť, to vie každý. Nastoliť rovnoprávnosť štátnych občanov, mala by riešiť otázku maďarskú a nemeckú prostriedkami rovnoprávnosti a demokracie. Byrokraciu nutno čo najsúrnejšie odbúrať, úrokovú mieru a dane na úkor kartelov a veľkokapitálu snížiť, uvoľniť obchod zahraničný a učiniť lacnou produkciu. Poskytnúť moratorium súkromému hospodárstvu a po dobu moratoria opatriť súkromé hospodárstvo úverom na slušné a snesiteľné úroky a uvoľniť spútaný úver a hospodársku organizáciu.

Vážení páni! Vláda však činí všade opak toho a vydáva masy na produkcii zúčastnené na pospas nadvláde mobilnému a nepracovitému kapitálu a v tejto svojej nemohúcnosti a zbabelosti kope štátu hrob.

Nemluviac ani o tom, že v politike Europy stavia sa ešte i dnes na stanovisko krátkozrakosti a foriem, na miesto toho, aby poukázala na to, že situácia, nazvaná pánom ministrom zahraničia "organizovaným mierom", nemá byť postavená alebo založená na moci vojenskej a na vojsku medzinárodnom, ale na zavrhnutí dosavádnych mierových smlúv, aby na miesto nich nastolený bol opravdový mier národov europských. Toto je jediná a v pravde najdôležitejšia cesta k zažehnaniu hospodárskej krízy a k utvoreniu blahobytu ľudskej spoločnosti.

Končím svoju reč tým, že ohlašujem najostrejší boj proti vláde jak tu v parlamente, tak na periferiách.

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Hadek.

Posl. Hadek (německy): Pan předseda vlády Malypetr zapomněl v prohlášení celé vlády na jeden z nejdůležitějších bodů, na poměr k potlačovaným národům v tomto státě. I pan ministr zahraničních věcí de Beneš ve svém včerejším prohlášení se úzkostlivě vyhýbal zmínce o otázce menšin, ačkoliv jinak, zvláště na mezinárodních sjezdech, když jde o to, aby potlačování menšinových národů bylo zatajeno, nemůže dosti často zaujati k tomu stanovisko. To není náhoda. Naopak, zástupci buržoasie mají všechny důvody pokoušeti se, aby stav, který se stal již mezinárodní ostudou, popřeli prostě jeho zamlčením.

Ale tím hlasitěji pozvedneme my komunisté jako zástupci všech utlačovaných svůj hlas, a budeme burcovati pracující vrstvy a ukazovati jim cestu k národnímu a sociálnímu osvobození.

Jak žijí pracující lidé potlačených národů v tomto státě? Asi před rokem zjistili komunističtí poslanci podle konkrétních faktů, že na východě tohoto státu, v Podkarpatské Rusi, žije převážná většina pracujícího lidu v poměrech, k jejichž vylíčení jest německý jazyk příliš chudý. Hlad, bída a nouze zuří na Podkarpatské Rusi, tyf z hladu vyžaduje svých obětí. Mohl jsem sám konstatovati, že děti dělníků a drobných rolníků ve Velkém Bočkově, tedy v území Podkarpatské Rusi, kde není ještě tak strašně zle jako na Vrchovině, toužebně ukazují přes Tisu, přes blízkou rumunskou hranici, protože je tam chléb a kukuřice. Tak daleko to dovedla československá buržoasie za 14letého panování, že se na Podkarpatské Rusi pohlíží dokonce na rumunské teroristické bandy jako na osvoboditele od nesnesitelného hladu. Naše poplašná fakta potvrdili nejen spisovatelé mezinárodního jména, ale musili to přiznati dokonce i vládní poslanci. Bývalému ministru vnitra Slávikovi bylo vyhrazeno prohlásiti, že na Podkarpatské Rusi jde jen o pastýře, lesní dělníky a drobné zemědělce, kteří jsou zvyklí hladověti, kteří jsou zvyklí v zimě choditi bosi ve sněhu, a jak jsme před několika dny mohli čísti v měšťáckém a soc. demokratickém tisku, jsou zvyklí dokonce i na tyfus. Takové poměry nacházíme v Podkarpatské Rusi, na východě republiky. Ačkoliv jsou již po léta známy, ačkoliv jsme my komunističtí poslanci mu podávali návrhy na zmírnění nouze, které by se byly daly provésti při skromné jen dobré vůli, neděje se nic a bída na Podkarpatské Rusi vzrůstá dále, pokud ještě vůbec může vzrůstati.

Zatím musíme konstatovati, že východ republiky, Podkarpatská Rus, není již jako území hladu ojedinělý, že i na západě tohoto státu zuří hlad v německém území. Celé velké oblasti v německém území Čech jsou v podobném stavu jako Podkarpatská Rus, ale zde jde o pastýře a lesní dělníky, neboť hladu v šanc vydané pracující obyvatelstvo dospělo, pokud to jest v kapitalismu možné, na nejvyšší stupeň osvěty. Nepřivyklo hladu, není zvyklé boso choditi ve sněhu. Německé obyvatelstvo prací svých rukou pilně si dovede vydělávati na své životní potřeby. Dnes to již nemůže dělati. Kapitalistická soustava odňala tuto možnost německým pracujícím lidem. Za vlády Udržalovy, za měšťácko-sociálně demokratických vládních stran nastaly v německém území poměry, které prostě není možno vylíčiti.