Poneváč lehota rečnícka mi zišla, povedel som, páni moji, čo som mal na svedomí, čo som bol podĺžen republike, čo som bol podlžen českým bratom, českému národu a celej verejnosti, aby v nás nevidela žiadnych nepriateľov. Ja som svojrázny Slovák, budem Slovákom a dnes hovorím, že dobrý Čech je mi milší ako Slovák taký, ktorý svoj národ za svoje výhody zapredá.

Vo Zvolene 16. októbra sa slovenský národ dorozumel. 20.000 Slovákov demonštrovalo za chlieb, za existenciu. Tam padly rozdiele, podali sme si ruky, Hlinka a Rázus prišiel, prišla národná strana, slovenská ľudová strana. (Potlesk.) Slovenský národ neustane bojovať, kýmkoľvek si nevybojuje všetky práva, kýmkoľvek nedostane to, čo mu patrí. A konec koncov: čo sa uzavrelo 1918, 30. mája v Pittsburgu a ďalej vo Washingtone? Kde pán prezident sám koncipoval, sám napísal a povedal, že Slováci v Československej republike budú mať svoje súdy, svoju administratívu, svoje školy i finančné riaditeľstvá a do týchto prídu Slováci za vedúcich. Do tých čias budeme bojovať, kýmkoľvek Slováci tam neprídu, a poneváč to terajšia vláda popiera a uznať nechcel voči tejto vláde my dôvery nemáme a všetkými zákonnymi prostriedkami ju potierať budeme. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Pohl.

Posl. Pohl (německy): Slavná sněmovno! Když jsme před 3 lety vstoupili do vlády, pravil jsem dne 18. prosince 1929 jménem našeho klubu v našem prohlášení mezi jiným: "Samozřejmě vstupujíce do vlády nikde jsme nenechali vzniknouti pochybnosti, že se vzdáváme některého ze svých programových požadavků, ať z oboru hospodářského nebo socialistického nebo i národně kulturního, naopak že jsme odhodláni pracovati k provedení našich programových cílů v rámci vládní většiny, ale že plně chápeme, že právě pro ráz vládní soustavy můžeme počítati jen s postupným splňováním našich požadavků."

Tato část programového prohlášení platí pro naši stranu ještě dnes a také vůči vládě, která byla nyní utvořena. (Výkřiky posl. dr Hassolda.) Neměli jsme velkou naději a přece jsme mohli - vyložím to ještě obšírněji - na rozdíl od jiných stran vytvořiti tak leccos cenného a užitečného i pro německý lid. Koaliční otázka není s hlediska socialistického zásadní, nýbrž taktická. Jest mnoho socialistických stran, které nyní odmítají vstoupiti do vlády, které dříve již byly v koalicích, a jsou socialistické strany, které v koalicích jsou. Sjezd naší strany, který se skončil před několika dny, usnesl se vlastně, vezme-li se to přísně, jednomyslně, že máme zůstati v koalici, neboť i oposice se 27 hlasy se lišila od velké většiny jen v otázce, proč v ní máme zůstati. Koaliční otázka není nikde jednoduchá a již naprosto nikoliv ve státě jako československém s jeho četnými stranami, kromě toho ještě rozdělenými na národnosti. Koaliční soustava s 8 stranami rozličného hospodářského a politického směru vyžaduje velké obezřetnosti, vyžaduje obětí a neuspokojuje žádnou z koalovaných stran. Výsledkem jednání v koalici mohou býti jen kompromisy. Jsou to vždy jen polovičatá řešení a ta většinou na žádné straně neuspokojují. Rozhodli jsme se zůstati v koaliční vládě, poněvadž považujeme za svou povinnost v zájmu německého lidu, zvláště však v zájmu německé dělnické třídy, v této kritické a těžké době sloužiti dělnické třídě a býti jí užitečnými. Rozhodli jsme se zůstati v koalici nejen z těchto vnitropolitických důvodů, nýbrž i z důvodů zahraniční politiky. Vidíme, že dnes v Evropě velká vlna útočí proti demokracii, proti ústavnosti, proti tak zvané zákonnosti, vidíme, že povstávají diktatury, polodiktatury a se socialistického hlediska, s hlediska zájmů dělnictva, když usuzujeme podle těchto evropských zkušeností, sloužíme své třídě, německému dělnictvu v tomto státě v mezích koaličního programu přece ještě lépe, než, měřeno na jiných státech, mohou to socialistické strany činiti jinde.

Přes všechny nesnáze, jichž jsme od počátku, od prvního dne, nezamlčovali našim členům a celé veřejnosti, jest bilance - nejsme s ní naprosto spokojeni - tříleté koaliční politiky pro německou dělnickou třídu stále ještě taková, že s klidným svědomím jsme se mohli usnésti zůstati v koalici. (Výkřiky posl. Hadka. - Hluk. - Místopředseda Taub zvoní.) Chápeme nutnost tohoto požadavku. Nemůžeme schvalovati politiku, která začíná s pasivním rozpočtem a končí inflací. Ve všech zemích, kde byla inflace, ukázalo se, že se inflace obrátila proti dělnické třídě, proti chudým. Při každém vyrovnání, to beze všeho přiznáváme, jde o rozdělení břemen. Rozdělení břemen není ideální a není ideální v Československé republice pro dědictví, za které máme co děkovati tříletému režimu občanského bloku. Jen částečně bylo možno napraviti rozdělení břemen, nepříznivé dělnictvu. Očekáváme, že nová vláda bude v této nápravě pokračovati.

Zdánlivě v rozporu s tím jest otázka, která jest středem politických rozprav v tomto státě, totiž schodek v rozpočtu a vyrovnání jeho úhrady. Pánové, není tajemstvím, že jsme se jen s těžkým srdcem rozhodli souhlasiti s částečnou úhradou schodku prozatímním snížením úřednických platů. Neměli jsme volby, buď platy snížiti nebo nikoliv. Měli jsme jen volbu, jak se má snížení platů provésti. A tu činíme pro sebe nárok na to, že se zcela - zvláště socialistické součinnosti ve vládě - podařilo nalézti kompromis, který vynechává hospodářsky nejslabší a méně slabé postihuje lehčeji než jiné. (Posl. Hadek [německy]: Menší zlo!) Ano, chcete-li. To jest pro lidi, kteří chtějí sadně pro někoho pracovati, jako my pro dělnickou třídu, velmi časti důvodem pro jejich rozhodování. Vím, že ve vašem slovníku není. (Výkřiky. - Hluk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Pohl (pokračuje): Ohlášené snížení úrokové míry vítáme jako nutnost a jako součást hospodářského ozdravění. Vládní prohlášení označuje dědictví války za jednu z hlavních příčin našich hospodářských kritických poměrů. Ve skutečnosti to snad souhlasí, ale nemůžeme při tom zamlčeti, že Československá republika, prvním dnem svého trvání počínajíc, právě hospodářsky spáchala největší chyby a že kritické poměry, pokud mají ráz nikoliv mezinárodní, nýbrž vnitřní, byly skoro výlučně způsobeny touto falešnou politikou. Československá republika byla v jiné situaci politické a zvláště hospodářské, než tak mnoho jiných států. Byla státem, který nebyl přímo postižen válkou, s velkým národním bohatstvím, s pracovitým obyvatelstvem - kdyby to nebyla zavinila zvrácená hospodářská politika, nebylo by mělo a nebylo by musilo dojíti k těmto poměrům. Žijeme příliš skvěle, pravil nedávno jeden z hospodářských vůdců, pan vrchní ředitel dr Preiss ze Živnostenské banky. Mínil-li tím pan vrchní ředitel Preiss sebe a sobě rovné, pak to asi souhlasí. Ale sotva věřím, že by se pokračování jeho řeči mělo vykládati tak, že vrchní ředitel Preiss nemíní skvělý život, kterým žije, nýbrž hospodářskou otázku všeobecně, že chtěl, aby se jeho projev vztahoval na vytváření mezd a na sociální břemena. A tu musíme tomuto pánovi již říci, že československé hospodářství neochuravělo vysokými mzdami, nýbrž naopak, když v posledních letech bylo ještě poněkud účastno a mělo podíl na vývozu, pak jen tím, poněvadž z rozhodujících průmyslových zemích v Evropě máme nejnižší mzdy a nejnižší sociální břemena. V jiných zemích se mluví o mzdovém dumpingu, mluví-li se o československých poměrech. Neuvedu příliš mnoho číslic: V Americe činí hodinová mzda kovodělníka 22 Kč, v Anglii 10.3 Kč, v Německu 10 Kč a v Československé republice 4 Kč. Životní úroveň československých dělníků, měřená podle kupní hodnoty mezd v Evropě, jest na jedenáctém místě. Byli jsme na třináctém místě, ale nyní se již neposílají do Ženevy žádné statistiky, takže se to nedá již zjistiti.

Vláda se zmiňuje na jednom místě svého prohlášení, že jest nutno zvýšiti kupní sílu. To jsme již zdůrazňovali mnoho let a při každé příležitosti, že všechna hospodářská opatření, která nesměřují ke zvýšení kupní síly širokých vrstev, nejsou schopna uvésti hospodářství v chod nebo dostati je kupředu. Doufáme, že se prohlášení vlády v této části promění v čin. Nemůžeme však přiznati, že by bylo úplné. S povznesením kupní síly musí zároveň ruku v ruce pokračovati jiný proces, totiž zkrácení pracovní doby. A nic nepomůže, byť se i této otázce sebe více odporovalo, zvláště se strany průmyslu, živnostníků a bohužel i agrárníků, tato otázka musí proraziti. A když všichni lidé, když naše statisíce nezaměstnaných a částečně zaměstnaných získají zítra plnou kupní sílu, přece nebudeme moci umístiti všechny nezaměstnané. Dovolte, abych uvedl jediný příklad zkázy, kterou způsobilo technické přepínání v podnicích, racionalisace. Při výrobě tabulového skla bylo před válkou zaměstnáno asi 13.000 dělníků, dnes pracuje v tomto oboru 2500 dělníků. Těchto 2500 dělníků vyrobí pětkrát tolik skla, než dříve oněch 13.000. A jak u tohoto jednoho příkladu, tak to vypadá v četných průmyslových odvětvích, takže by ani zvýšení kupní síly na výši, které si přejeme, nebylo s to, aby vyřešilo otázku nezaměstnaných. Technický pokrok jest dnes tak daleko, že pro všechny lidi není již práce na 6 dní. Také není nikde psáno, že musejí lidé pracovati 6 dní, může-li se práce ke všeobecnému blahu a ke všeobecnému vzdělání provésti v pěti a snad i ve čtyřech dnech. Dnes je to rozděleno tak: Někteří pracují až 7 a 8 dní - stále ještě se pracuje přes čas, - a hynou přílišnou prací, a druzí pracují dva a tři dny a statisíce lidí vůbec nepracuje.

Tato otázka vyžaduje řešení, nikoliv jen v zájmu dělnické třídy, nýbrž v zájmu životní schopnosti každého státu, o který zde jde. (Posl. Hadek [německy]: Kapitalistického státu? To je starost pana Pohla! - Hluk.) Mohu vám jen jedno říci, pánové s této strany, snad přestanete na chvíli křičeti. Zkrácení pracovní doby na př. na míru, kterou mají ruští horníci, a to na 6 hodin a na směnu z místa, to jest podle našeho měřítka 8 1/2 hodiny, zamítáme a budeme se proti tomu všemi prostředky brániti. (Výkřiky posl. Hadka.)

Tyto dvě páky k zlepšení hospodářství musejí býti uvedeny v pohyb a je to nedostatek vládního prohlášení, že právě v tomto směru jest poněkud příliš všeobecné. Mohlo vypadati konkrétněji. Chápu těžkosti, ale jedno musíme konstatovati; ve vládním prohlášení není o tom řeči, ale víme, že se jinak o tom mluví, že naši průmyslníci, naši hospodářští vůdci na to přisahají. Jedno musíme zamítnouti a před tím varovati: To jest Englišův recept, jejž jmenuje vyrovnáním mezd - ve skutečnosti jest to snížení mezd, které tím žádá a které jest toho účelem. (Posl. Hadek [německy]: A vy s tím souhlasíte!) Kde? (Posl. Hadek [německy]: V časopise "Glückauf"!) Pánové, promiňte na chvíli. Že časopis "Glückauf" vás jmenuje pravým jménem a odhaluje váš podvod, jejž pášete, a že jste tím nesmírně rozčileni, za to já skutečně nemohu.

Vládní prohlášení zabývá se na jednom místě - řekl bych, nešťastně a zbytečně - jedním příkladem o vyrovnání cen. Všeobecně se mluví o nepoměru cen mezi žitem a uhlím. Nepřikládám této věci významu snad proto, že jsem náhodou z toho povolání, nýbrž proto, poněvadž vím, jaké zneužití a jaký nesprávný výklad jest právě při tomto porovnání možný a nejen možný, nýbrž pravděpodobný. A táži se: Proč žito a uhlí? Proč ne maso a železo? (Posl. Dubický: Také!) To tam nestojí! Proč tam nejsou jiné věci, a mluví se jen o 78 Kč za žito a 168 Kč za uhlí. Škoda, že zde není pan předseda vlády, jinak bych ho prosil, aby šel ke svému panu kol. Dostálkovi a informoval se u státních dolů, proč tento nepoměr existuje. Státní doly daly podnět, aby se v severozápadočeském hnědouhelném revíru ustavila těžařská konvence na ochranu zákazníků, a ochrana zákazníků jest také ochranou cen. Nemluvím proti tomuto srovnání - aby se to nemohlo nikterak mylně vykládati snad že hájím cenovou politiku a ceny uhlí. Nevím, jsou-li vysoké nebo nízké, neznám výrobních nákladů, vím jen, že uhlí stojí ve státním dolu Hedvika v Ervěnicích 7.8 Kč a že se toto uhlí prodává v Praze za 22 Kč za 1 q. Vím však dále, že mzdové výdaje, mzda, kterou horníci dostávají... (Výkřiky posl. Hadka.) Mlčte již jednou se svými hloupostmi, jest to již skutečně příliš hloupé, co zde uvádíte! Mzdové výdaje činí 88 hal. na 1 q na státním dole Hedvika. Do těchto mzdových výdajů jsou započítány nejen mzdy horníků, nýbrž i dozorců, lezců a vrchních lezců až k hormistrovi, kteří pracují v dole. (Posl. Hadek [německy]: Až k Pohlovi nahoru!) To jest příliš hloupé. Nevím, co chcete. (Posl. Grünzner [německy]: To přece nejsou skutečně žádné důvody!) Nikoliv, ten patří do Dobřan.(Posl. Müller [německy]: Do blázince!) Ano, do blázince.

Již odedávna vidíme úsilí - nikoliv snad, že bych s tím chtěl spojovati pana předsedu vlády - majetníků dolů a jiných, že se ceny uhlí musejí snížiti. Aby se to mohlo státi, musily býti sníženy mzdy. Právě proto mám své pochybnosti o tomto příkladu a proto mám starost, že by se mohl mylně vykládati a proto zabývám se několik minut touto otázkou vedle svých vývodů.

Rád bych uvedl tyto číslice: Mzda na kamenouhelných dolech činí dnes 77% proti roku 1921, mzdové výdaje činily 47%. Klesly o více než o polovici. Výkonnost vzrostla o 70%. Na 1000 zaměstnaných připadlo r. 1921 30 úrazů, r. 1930 80 úrazů. (Posl. Hadek [německy]: A přes to byli jste proti hornické stávce a jste i proti nové stávce, třebaže vykořisťování tak úžasně vzrostlo a mzdy byly sníženy! - Výkřiky komunistických a něm. soc. demokratických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.) Nechápu, co tím vlastně chcete říci. Chcete stávku v severozápadních Čechách, ale tam nebyla mzdová smlouva vypověděna, tam ještě plně účinkují dva poslední mzdové úspěchy. A odpusťte, i když to uškodí horníkům, musím přece říci, abych čelil takovým sprosťáctvím: v severozápadních Čechách jest mzda o 12 Kč za směnu vyšší než na Kladně. (Posl. Höhnel [německy]: To není Pohlova zásluha, nýbrž horníků! Za to Pohl nemůže!) Ne, ne! Ostatně nejsem ještě hotov. Přijde ještě něco mnohem hezčího.

Na Kladně byly mzdy beztoho nízké sníženy o 3 1/2%. (Výkřiky posl. Hühnela. - Posl. Müller [německy]: Tak přece poslouchejte! Ale to vůbec nechcete, vždyť to je účelem!) Nemáme na Kladně ani jediného člena. Konstatuji: Komunisté se na Kladně vůbec nepokusili stávkovati, ale víte, jak se věci mají? V severozápadních Čechách chtějí stávkovati k vůli Kladnu. (Posl. Höhnel [německy]: My jsme tam stávkovali!) Ano, ano, dobře.

Mám však proti srovnání vládního prohlášení žita s uhlím ještě jinou pochybnost, kterou zde musím vysloviti. Mám plné pochopení pro postavení - pro mne, chcete-li - pro tísnivé postavení zemědělství. Ale uvedu-li srovnání z vládního prohlášení na formulku, na kterou je chci dostati, není ještě vyrovnání mezi výrobci žita a uhlí. Výrobce žita nemusí dnes ještě posílati své děti hladové do školy, jako jen částečně zaměstnaný horník, který, když se mu srazí poplatky do bratrské pokladny, přináší domů týdně 50 až 60 Kč a má z toho živiti rodinu. Toto srovnání kulhá na celé čáře, toto srovnání jest nebezpečné a pro toto nebezpečí vyslovil jsem proti němu své pochybnosti. Domnívám se, že se mi podařilo tyto pochybnosti dostatečně odůvodniti. Chci k tomu připojiti ještě jedno, že totiž podíl mzdových výdajů na ceně uhlí i proti podílu mzdových výdajů v předválečné době nestoupl, nýbrž poklesl. A chce-li se dosíci snížení cen a myslí-li to vláda s tím poctivě, jak se domnívám, rád bych přátelsky poradil panu předsedovi vlády, aby s tím, je-li to možné, začal u státních dolů. Lepší než všechno ohlašování jest předcházeti dobrým příkladem. Nevím, je-li to možné, ale pan předseda vlády může se to v každé době dověděti od správy státních dolů a bylo by bývalo snad dobré a účelné, kdyby byl dříve mluvil se správou státních dolů.

Rád bych na několika číslicích ukázal ničivé účinky hospodářské krise na našem zahraničním obchodu. Jest míněno vždy první pololetí. Zahraniční obchod - dovoz a vývoz - činil r. 1929 19 miliard, miliony už vynechávám, r. 1930 16 miliard, r. 1931 necelých 12 miliard a v prvním pololetí 1932 již jen 7 miliard. Po prvé od vzniku Československé republiky jest náš zahraniční obchod v prvním pololetí 1932 pasivní. Pánové, podle těchto číslic klesl československý zahraniční obchod o 60%. To ovšem nesouhlasí. Od toho se musí odečísti pokles cen. Pokles cen dlužno označiti na 15%, takže náš zahraniční obchod od r. 1929 ztratil v jednom pololetí 45%. Tyto ničivé účinky se ovšem projevují. Nezaměstnanost dosáhla neobyčejně vysokého stupně a stále ještě vykazuje stoupající tendenci. Stojíme před hroznou zimou, třetí zimou v krisi a nouze mezi nezaměstnanými jest strašná. Jest horší, než se dá vylíčiti. Jsou sta, tisíce, ba desetitisíce nezaměstnaných, kteří po léta nemohou nalézti práci. Přijdete-li do bytů těchto chudáků, nenaleznete již nic, žádné nářadí, žádné uhlí, často ani postel, žádné šatstvo, žádné prádlo a žádné potraviny. (Posl. Hadek [německy]: Co jste psali před 3 lety o činnosti nastávající vlády a co jest dnes? To jest výsledek!) Státní opatření nestačí. Nemluvím ostře, ale pravím docela významně: Obce a okresy jsou hotovy, ba dokonce na mizině. Ve dvou letech mohly mnohým přispěti ke zmírnění krise, nyní již nemohou. Německé území v tomto státě jest dvojnásob postiženo krisí. Poměrně jest nezaměstnanost v německých územích dvojnásobná než v jiných. Hlavní příčinou toho jest hospodářské složení země. (Posl. dr Hassold [německy]: To působí nestejnoměrné rozdělování státních dodávek!) Také to, ale především složení země. Německé území jest sídlem vývozního průmyslu. (Posl. Hadek [německy]: A když se německý lid zdvihá, říkáte, že se to nesmí!) U vás žádné pozdvižení, ať německého nebo českého lidu, žádná demonstrace a žádný požadavek nesměřuje k tomu, aby se dělníkům přinesly výhody, nýbrž aby se splnil cizozemský rozkaz, abyste prospěli své straně, třebaže by při tom dělníci zahynuli. (Výkřiky posl. Hadka a Höhnela. - Hluk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Pohl (pokračuje): Stydíte se za to? Nikoliv. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) Kdybych byl správným komunistou, nestyděl bych se za to, nýbrž musil bych přijímati rozkazy z Moskvy.

Proti tomu musíme postaviti své požadavky. Žádáme, aby hospodářství bylo upraveno podle plánu a kontrolováno. Tento požadavek poskytuje mi příležitost, abych se zabýval jedním pánem z nově jmenovaného ministerstva a dovolal se ho. Jest to pan ministr dr Hodža, který na konferenci agrárních stran prohlásil, že nekontrolovaná svobodná soutěž a spekulace musejí přestati. Tane mu na mysli nějaký druh plánovitého hospodářství, ale u průmyslu. U zemědělství jest tomu jinak. Tu prohlašuje, že tam musí býti plně zachován individualismus, že se zde nesmí nic státi a že ani není zapotřebí, aby se něco stalo, neboť v zemědělské výrobě jsou prý osobní a třídní svobodě vytýčeny hranice, a to, aby se neomezovala svoboda jiných tříd, a individualismus nachází své meze v družstevnictví. Nevím, zdali pan ministr Hodža, než to řekl, četl pondělní "Večer" a zdali před tím mluvil s pány posl. Dubickým a sen. Vraným. Zdá se, že tomu tak nebylo. Neboť sobotní "Večer" žádá pro nezaměstnané nucenou práci, nic více a nic méně. O té nucené práci mohli bychom již rozprávěti, chcete-li. (Posl. Höhnel [německy]: Budete to také podporovati jako menší zlo! - Posl. Hadek [německy]: Váš soudruh Hecker v Liberci při tom pomáhá! - Posl. Roscher [německy]: To není pravda, říkáte to, protože jste lháři!) Prosím své klubovní soudruhy, aby přece uvážili, že toto oddělení (ukazuje na komunistické poslance) jest komandováno. (Německé výkřiky: Tak jest!) Nedovede nic jiného, než pokřikovati a tyto výkřiky mají bůhví jakou úroveň.

Chci říci agrárníkům: Míníte-li, že státní příspěvky mají býti honorovány nucenou prací, pak i agrární subvence a příspěvky všeho druhu musejí býti sankcionovány a splaceny nucenou prací. Pak jsem přesvědčen, že nezaměstnaní s touto nucenou prací nevyjdou hůře. Ale takto demagogicky psáti proti této - promiňte - nepatrné, naprosto nepostačující podpoře v nezaměstnanosti, proti těmto nevinným obětem krise, které bez své viny byly zahnány v tento proklatý osud, toto nepřetržité štvaní o mrhání a vyhazování státních peněz, o zostření kontroly a o nucené práci, to jest nepředložené, nevěcné a nepravdivé, to jest nenávistné a nepřátelské. (Posl. Hadek [německy]: Kdo pak vydává předpisy k zostření kontroly?) Slávik, ministr vnitra. Ministr vnitra je vydal. Rád bych ještě požádal pana ministra Hodžu, aby vysvětil, jak mínil tu krásnou větu "svoboda jiných tříd". Rád bych věděl, pomýšlel-li i na agrární požadavky, které byly dne 7. září postaveny. Zde se velmi málo přihlíželo k jiným třídám. Mluvíte od 7 hodin ráno do 9 hodin večer o šetření, ale jen o šetření u jiných a ve svůj vlastní prospěch. To není úsporný program, to jest nanejvýš úsporný program pro jednu politickou stranu, pro jednu třídu. Tento požadavek jest pokrytecký a demagogický. (Posl. Dubický: Jaký úsporný program máte?) Úsporný program? (Posl. Dubický: Máte?) Ano! (Posl. Dubický: Také v sociální politice bude se podle vzoru Německa a jiných států šetřit! A jaký pak úsporný program máte v sociálně pojišťovacích ústavech?) Jejich program jest přece známý. (Hluk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Pohl (pokračuje): Pánové z pravice! Rád bych vám řekl: Mluvil-li jsem v úvodu o nesnázích našeho koaličního života, který jest skutečně těžký, který vyžaduje ohledů a pochopení, pak jsem neřekl, že přirozené nesnáze této koaliční vlády byly v posledních letech zvětšovány ještě tím, že vedoucí koaliční strana nebyla při svých jednáních dosti vážná. Mluvím-li o tom, mohu jen projeviti naději a přání, aby se tyto věci zlepšily, aby se to příště nedělo.

Vládní prohlášení zdá se nám však nedostačovati ještě v tom bodu, kde mluví o potírání kartelů a cen meziobchodu. Příklad, který jsem uvedl o uhlí, kde meziobchod shrabuje lví podíl, dal by se rozmnožiti ještě o mnoho, velmi mnoho jiných. (Hluk.) Přímý obrat mezi výrobcem a spotřebitelem, který by se mohl a měl rozvíjeti právě na družstevním základě, mohl by zde tak mnohé odstraniti. Vládní prohlášení praví, že by bylo zapotřebí přezkoumati zvláště vliv kartelů jakož i činnost meziobchodu a pak se praví: "Při tom nepomýšlí vláda na žádné opatření, které by nějak ohrožovalo řádnou podnikatelskou činnost, ať ve výrobě nebo obchodu." Domníváme se, že toto prohlášení ruší předcházející a prosili bychom, aby při splňování tohoto požadavku nezůstalo při tomto prohlášení, nýbrž aby tento požadavek ve vládním programu byl důsledně proveden.

Vypočetl jsem jen několik našich požadavků, naše ostatní požadavky chci uvésti jen jménem, abych ukázal, jak si přejeme, aby se vládní činnost vyvíjela: Zlepšení zákona o vývozních úvěrech, vydání zákona o kartelech, přehled a úprava pracovního trhu v krisi, strašně naléhavá nutná věc, která, promiňte, zase jen z ohledu na jednu stranu se ve dřívější koalici nedostala kupředu. Dále: Zkrácení pracovní doby na 40 hodin týdně, provedení zamýšleného investičního programu, rozepsání investiční půjčky, investiční přirážka pro samosprávné sbory, vyřízení bytového zákona, produktivní péče o nezaměstnané, příspěvek podnikatelů na nezaměstnané. Jsme jedinou zemí ve střední Evropě, kde podnikatelé nesehnali ani haléře na krisi, na její oběti, přes úsilí ministerstva sociální péče, které i v této otázce jako v četných jiných bylo v poslední vládě nepřetržitě činné. Dále: Stabilisace cen zemědělských výrobků, nová orientace zemědělské politiky - hospodářská, družstevní a politická spolupráce s průmyslovým proletariátem - jest náš požadavek v tomto oboru - my jsme proti dalšímu přesunování břemen na nemajetné, pro úspory ve státním rozpočtu, pro základní organisační změny ve státní správě, ve vojsku a ve státních podnicích. (Posl. Hadek [německy]: To jsou volební hesla!) To jest program, na němž se dohodla německá a česká soc. demokratická strana dělnická. (Výkřiky.) Jak si to přejete nazvati, jest vaše věc. Jest to náš program, za nímž stojíme, pro nějž pracujeme a působíme a nasadíme celou svou sílu. (Souhlas.)

Ujišťuje-li vládal že její zahraniční politika má sloužiti ochraně a upevnění míru, jakož i politické a hospodářské dohodě národů, pak prohlašujeme, že chceme učiniti vše, aby po těchto slovech (Hluk.) následovala vážná vůle a upřímná ochota k praktické činnosti v tomto smyslu. (Posl. dr Hassold [německy]: Tomu nikdo neuvěří!) Nemáte důvodů, abyste pochyboval o našem mínění, nedali jsme vám k tomu žádného podnětu. Mluvíme o našem smýšlení, to byste měl věděti, pane doktore. Za jeden z nejdůležitějších předpokladů k uklidnění světa politicky a hospodářsky rozervaného považujeme brzké a rozhodné snížení zbrojení; (Výkřiky.) s tím spojené snížené vydání na vojsko přispělo by podstatně i k vyřešení finančních otázek. (Výkřiky a hluk.) Jsme si vědomi, že účinné odzbrojení jest možné jen za pomoci mezinárodních dohod, víme však také, že mezinárodní odzbrojení může býti dovedeno k cílil jen když každý jednotlivý stát jest ochoten snížiti vlastní militarismus. (Posl. dr Hassold [německy]: Co ukazuje Československo po této stránce?) Více než jiné státy v Evropě. Žádáme tedy, aby politika zahájená zkrácením služební doby byla důsledně vedena dále. Pravíte-li, pane doktore Hassolde, že zkrácení služební doby nebylo ničím, není vůbec ničím... (Posl. dr Hassold [německy]: Ukažte číslici, o kterou byl vojenský rozpočet podstatně snížen!) To vím právě tak dobře jako vy. Ale jest to znamení na venek, že se odzbrojuje, a chcete-li, pane dr Hassolde, mluviti o odzbrojení, jděte jen ke generálu Schleicherovi, k němuž máte blíže než my.

Ke konci bych rád řekl: Jsme si vědomi mezí, které jsou vytýčeny naší možné činnosti v koalici. To však nám nesmí a nebude překážeti, abychom pokračujíce ve věrném společenství s českou sociální demokracií nesloužili s vynaložením všech sil zájmům dělnické třídy. Chráníme a udržujeme tím tělesnou a mravní sílu dělnické třídy v bouři krise a připravujeme tím nastávající vítězství proletariátu. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců. - Hluk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má pan posl. Rázus.

Posl. Rázus: Vážený sneme! Republika je chorá, verejný život náš je chorý, dvanásta vláda ujíma sa vesla, a to s heslom: "Sporiť." Hospodárska sanácia, usporiadaný rozpočet, to je celá vláda. A čo prirodzenejšieho ako to, že keby sa našej vláde podarilo to všetko vykonať, čo si ona praje, my bysme sa, ktorým ide o tento štát, všetci srdečne tešili.

Spytujem sa, je však to možné? Bude môcť táto vláda svoju úlohu dôstojne ukončiť? (Hluk. - Výkřiky.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Rázus (pokračuje): Keby sa našej vláde podarilo sanovať republiku, tak by sme sa i my Slováci tomu srdečne tešili... (Tak je! - Výkřiky posl. Pohla a komunistických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Rázus (pokračuje): ... lebo Československá republika je štát náš, tedy i slovenský štát. (Výborně!)

My však máme isté obavy, a to v tom, že vláda nebude vládať vykonať, čo si zaumienila. Rany, ktoré rozrážajú náš verejný život, ostávajú aj napozatým. Systém by sa musel zmeniť a ten systém vláda nemení... (Výkřiky posl. Hadka.)